Přepis: Jak to vidí Jacques Rupnik – 2. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání Jak to vidí je politolog Jacques Rupnik, politolog. Dobrý den vám přeji.

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vítám vás opět v Praze na vlnách Českého rozhlasu Dvojky. Jaké geopolitické vize má současná Evropa, je typické pro evropskou politiku sousedství, to jsou hlavní motivy dnešního vydání. Vítejte u poslechu. Pane Rupniku, jednou jste řekl, že máme evropský mír, ale máme i neklidné a velice nebezpečné sousedství. Jak na změny poměrů reaguje politika, politici?

Čtěte také

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Tak, reagují velice odlišně, protože mají jednak výzvy vnější, ale které se stávají někdy problémem vnitřním. Dám jeden příklad, máme vnějším problém v našem sousedství, jižním sousedství Evropy, to znamená nástup takzvaného Islámského státu, ale to není jenom zahraniční politika, protože se to stává domácí politiku v řadě evropských států kvůli nebezpečí terorismu, viděli jsme v Paříži, v lednu útok na Charlie Hebdo, na ten časopis, a také proto, že řada mladých dřžihádistů z Evropy jede bojovat na Střední východ a pak se vrací. Takže problémy vnější a vnitřní jsou najednou propojeny a tudíž to je jeden důvod, proč jsou politici velice rozpačití, to není zahraničněpolitický, je to také problém domácí. No, a pak jsou problémy trochu jiného rázu, například Ukrajina, to východní sousedství, tam nejde samozřejmě už jenom o Ukrajinu, tam jde o vztah k Rusku. Takže tam najednou máte hráče trochu jiného kalibru s jinou schopností v oblasti vojenské a musíte tedy vysvětlit, jakým způsobem budete postupovat. Co je přijatelné, co není a jakým způsobem budete postupovat tak, aby to mělo nějaký účinek a aniž byste přitom vyvolal válku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže sousedství velmi široký pojem.

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Každý máme prostě své sousedství a najednou tím, že se Evropa rozšířila o země střední Evropy, tím, že například Česká republika s Slovensko jsou součástí Evropské unie, takže to, co nazýváme sousedstvím Evropské unie, samozřejmě je to Ukrajina, ale je to také jižní pobřeží Středozemního moře. Možná z Prahy se to zdá daleko, no,ale když jste ve Španělsku, v Itálii nebo v Portugalsku, tak to tak daleko není. Takže pro, když se řekne sousedství pro Španěla nebo pro Francouze, myslí na to jižní sousedství především. Když se zeptáte Poláka nebo Čecha, tak zřejmě myslí spíš na to východní sousedství, na to, co se děje na Ukrajině, jaká nebezpečí z toho mohou být pro ně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybychom zůstali teď u nás ve střední Evropě, tak mě napadá, pane Rupniku, co se vlastně stalo s Visegrádskou čtyřkou?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Visegrádská čtyřka, skvělý nápad, začal s tím Václav Havel v lednu 90, že prostě země, které se vymanily z toho sovětského bloku, by měly spolupracovat a nejenom spolupracovat jako v rámci dobrého sousedství, takže znovu jsme u toho sousedství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ano.

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
To je to sousedství v tom nejbližším slova smyslu, že jo. Připomeňme, že před válkou, před 2. světovou válkou toto sousedství bylo velice napjaté, Maďarsko a Československo, ono tam bylo velké napětí. Polsko a Československo, všichni měli nějaké spory o hranice nebo o národnostní menšiny. Dnes se nám to zdá jako samozřejmost, samozřejmost to vůbec nemusela být. Takže tam byl ten první Havlův postřeh, musíme mít prostě dobré vztahy s nejbližšími sousedy. Ale hlavně musíme se snažit něco společně dělat, a tam ta Visegrádská čtyřka, myslím, selhala nebo prostě neodpovídá to, na co tehdy myslel Václav Havel. To znamená, že když máte třeba krizi jako tu dnešní na Ukrajině, vidíme, že tyto čtyři země Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko, jenom čtyři země a naprosto odlišné postoje. Polsko velice vyhrocený postoj, chce prostě tvrdě oponovat Putinovi, podporuje dnešní vládu na Ukrajině. Maďarsko má celkem vstřícný vztah k Putinovi. Orbán teďko maďarský premiér přijal Putina v Budapešti, Rusové tam budou stavět jadernou elektrárnu, Orbán se dokonce hlásí ke konceptu neliberální demokracie, který je dost blízký Putinovi. No, a někde mezi tou polskou a maďarskou pozicí jsou Češi a Slováci s takovou řekněme opatrnou. Ano, máme tady 4 země střední Evropy a naprosto odlišný vztah k Rusku a k Ukrajině a k této krizi. Takže potom dělat společnou sousedskou politiku, ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to vůbec možné?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
No, v Evropské unii je 28 států, vidíme, jak je to těžké. Když vezmeme jenom tyhle 4, všichni byli 45 let v té sovětské sféře vlivu, tak člověk by si řekl, tak ti maj aspoň jasno v této otázce, nemaj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím je to, pane Rupniku, že každá z těch zemí má svým způsobem jiné priority?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Má jednak jinou domácí politickou situaci, v Polsku liberální vláda, v Maďarsku nacionalistická pravicová konzervativní vláda, v Česku zase máme vládu řekněme levého středu, na Slovensku také. Takže odlišnou domácí politiku, pak máte odlišné dějiny také. Až do roku 68 vlastně Češi neměli konfliktní vztah s Ruskem, Poláci, ti měli dlouhé dějiny konfliktu s Ruskem, takže každý má své dějiny odlišné. No, a pak jsou jiné zájmy. Jsou ti, kteří mají obavy o svůj obchod o nějaké ekonomické zájmy na východě a jsou ti jako Poláci, kteří říkají: "No, ty ekonomické zájmy jsou naprosto podřadné, těm hlavním geopolitickým zájmům naší bezpečnosti." A oni samozřejmě vědí o čem mluví, protože, no, od 18. století Polsko bylo třikrát rozděleno, čtyřikrát, když vezmeme ještě pakt mezi Hitlerem a Stalinem z roku 39. Takže každý to vidí jinak a každý pak definuje své zájmy trochu jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohli bychom říct, že vlastně žijeme ve světě, kde je politika lokální a ekonomika globální, globalizovaná?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Určitě, ekonomika je globalizovaná, politika je lokální nebo v tom národním státě a tam vzniká problém, protože proto je tady nutnost Evropy, Evropa je ten nutný mezistupeň. Chcete-li řešit nějaký problém dneska měnový, ekonomický ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A je schopna Evropa, pane Rupniku, to řešit?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Někdy ano, někde méně, ale každopádně představa, že každý stát, a teď nemyslím jenom na Českou republiku nebo na Slovensko nebo na menší státy, myslím prostě na všechny státy dneska v Evropské unii, málokdo může jednat na vlastní konto sám bez ohledu na ty ostatní. Prostě už nemáme, když se podíváme na dnešní svět Amerika, Čína, ty nové mocnosti Indie, Brazílie, no, chceme -li mít nějakou váhu v této globalizované sféře, potřebujeme evropskou dimenzi. No, a pak je samozřejmě problém je, že ta evropská dimenze někdy je toho schopná, to se týká většinou hospodářských věcí, někdy selhává, a ta politika Evropě schází, politická dimenze, a jakmile mluvíme o zahraniční politice, teď jsme mluvili o tom sousedství, no, tak to je velice náročné, protože dávat dohromady 28 států, já jsem zmínil, jak každý se na to dívá jinak, jaký má každý odlišné priority. Takže je velice těžký najít společného jmenovatele a je nutné to hledat, protože podívejte se, jediné, na čem se Evropa dohodla, byly sankce a to je vlastně jediné, účinné, co Evropa udělala a také to mělo dopad. Kdyby vyhlásilo sankce řekněme samotné Polsko, myslíte, že by si toho někdo všiml? Vůbec ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste, pane Rupniku, označil za největší selhání Evropské unie?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Těžko říct, je jich celá řada. Myslím, že jsou selhání řekněme dílčí, nebyla připravena vůbec na finanční krizi a na hospodářskou krizi, dneska po 7 letech ještě řeší řeckou krizi. Takže a mezitím americká ekonomika už se vzchopila a tak dále, čili to jsou takové selhání systém společné měny. Pak to hlavní je, ne, co Evropa dělá, ale to, co nedělá, prostě její hlas není slyšet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co máte konkrétně na mysli?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
No, myslím, že když se něco důležitého ve světě děje, můžete slyšet jednotlivé země a nebo případně i zasáhnou jednotlivé země, teď mám na mysli zahraniční politiku. Málokdy slyšíte Evropu nebo jenom slyšíte nějaké prohlášení, ale které musí být přijatelné pro všechny, takže to zředíte na nejnižšího společného jmenovatele, a je to většinou takové, no, něco obecného, v podstatě všichni s tím musí souhlasit. Ale když jde do tuhého, abych tak řekl, když prostě máte nějakou konfrontační situaci. Vezměte si situaci znovu vezmu ten jih naše sousedství, tam máte problém bezpečnostní, co s tím? Je Evropa schopna zasáhnout? Kdo tedy, Evropská unie není, protože Evropská unie je postavená na společném trhu, na společných právních normách, my sdílíme společný právní řád, proto potřebujeme taky, aby právní stát fungoval v každém členském státu, aby se dodržovaly ty společné normy. To funguje, v tom je Evropa úspěšná, ale jakmile chcete evropskou politiku a zvlášť zahraniční politiku, tak zjistíte, že Evropa nemaj buď odlišný názor nebo nemají schopnost. Dneska třeba v oblasti obrany.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tady ...

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Máte Británii, Francii, vlastně jsou jenom dva státy, ty jsou hřáči na mezinárodní rovině a pak jsou někteří, který sem tam trošku přispějí, Španělsko nebo Belgie, ale prostě Německo - ekonomická super velmoc, v bezpečnostní rovině absolutně nic nebo téměř nic. Takže tady je ten paradox a trochu to vypovídá o Evropě, že je to takový ekonomický obr dneska trochu slabší a unavený, ale politicky je to ještě trpaslík.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil, pane Rupniku, o obraně, jak se vám jeví myšlenka společné armády, společné evropské armády?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Musíme aspoň začít představou, že máme společný bezpečnostní problém nebo společné bezpečnostní problémy, které musíme řešit, a to se týká, už jsme to zmínili, to jižní sousedství a východní. Čili to je náš bezpečnostní problém a musíme ho řešit společně, to znamená, že i země, které se hlavně zabývají nebo přirozeně se zabývají tím východním, musí myslet taky na to, že ta Evropa je ohrožena i z jihu,je tu prostě nástup toho Islámského státu, je to vážný problém pro všechny, i když ne stejnou mírou. To je první věc, bezpečnostní dimenze politiky. No, a potom společnou politickou vůlí něco dělat. Dlouho se Evropa spoléhala jenom na to, že všechno vyřeší za ní Amerika, a to platilo v době studené války, ale Spojené státy dneska mají řadu jiných problémů. Obama vyhlásit "Pivot' to Asia", obrátit se na Asii a Asii je velký problém, Čína, to je hlavní rival dneska Ameriky. A pak máte dlouhou řadu problémů, které musí Amerika řešit a není ochotna po svých dobrodružstvích v Iráku, v Afghánistánu a jinde se pouštět do nějakých nových a tudíž říká Evropanům: "No, podívejte se, ano, máme Atlantickou alianci., ale vy musíte odvést prostě svůj kus práce, aspoň se starat o to vaše nejbližší sousedství."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A stará se?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
A tudíž je na Evropanech, aby ten evropský pilíř uvnitř NATO, to není, že se bude dělat evropská obrana jako na truc nebo proti, ne, to je ve spolupráci s Atlantickou aliancí, ale s tím, že Amerika už nebude řešit všechno a všude, že představa, když je válka na Balkáně, že to vyřeší Amerika, je dneska prostě absurdní představa pro Američany, možná ne pro Evropany, ale pro Američany určitě. Takže tady je výzva pro Evropany, no, jestli budou schopni. Evropané ani neplní ten minimální závazek, který měli, to znamená 2 % HDP dát na obranu. Máte možná 2, 3 země, které to plní, většina zemí to neplní. Takže první věc mít společnou analýzu, kde jsou ty hrozby. Za druhé společnou politickou vůli něco s tím dělat, no, a potom dát nějaké prostředky na to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké geopolitické vize má tedy, pane Rupniku, podle vás Evropa?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Evropa není zvyklá myslet geopoliticky, vlastně bych skoro řekl, že jí je geopolitika téměř zakázaná, protože byla postavena na odporu k mocenské politice, protože viděla, že dvě světové války zničily Evropu, a tudíž ten nový projekt je založený na tom, že odmítáte mocenskou politiku, kterou jsme spojovali s nacionalismem, s národními státy a tudíž i s geopolitickým myšlením. Geopolitika byla taková zdvořilá pavěda, která vlastně měla hájit jisté mocenské zájmy té, či oné říše nebo té či oné mocnosti a Evropa byla postavená na tom, že chce neutralizovat tuhle moc, konfrontační moc národních států a vytvářela tudíž jakési bezpečnostní společenství založené na tom, že propojíte ekonomiku společnosti i politiku a že vytváří mírové společenství. No, dobře, to vytváří mírové společenství pro ty, kteří jsou součástí toho společenství, ale nevytváří to nutně mírové sousedství. A co když, jak jsme nedávno zjistili, máte v sousedství aktéry prostě, kteří myslí jinak, kteří myslí mocensky. Velice klasicky mocenskou politikou jako třeba Putuin, nebo jestli máte to, co se děje na tom jižním pobřeží Středozemního moře, prostě hroutí se státy, máte válku a jsou prostě tady síly, které předělávají mapu celého regionu. Takže jsou tady nové síly, které myslí buď geopoliticky nebo myslí v klasických konfrontačních vidí politiku jako jinou formu války, a Evropa na tohle nebyla připravena a tudíž musí se snažit dneska znovu vymyslet nějaký koncept té sousedské politiky, který by bral v potaz tohle to, že ano, je to úžasný úspěch to, co se podařilo uvnitř toho evropského společenství, ano válka mezi Francií a Německem je dneska nemyslitelná, už 70 let to tak je a zaplaťpánbůh za to, ale to platí pro nás, to nutně neplatí pro náš vztah s tím sousedstvím. A tudíž Evropa najednou je konfrontována s touto geopolitickou otázkou a nejsem si jist, zda je na to připravena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co když si ale, pane Rupniku, ten soused, třeba Rusko, myslí to samé, co my si myslíme o něm? Také třeba cítí ohrožení. Kdybychom se třeba podívali na to z jiného úhlu, proč vlastně po pádu železné opony nevzniklo něco, kde by byla začleněna jak Evropa, tak i Rusko?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Byly takové vize, byly takové na začátku roku 90 ještě v době, kdy vlastně nikdo nevěděl, co bude. Ano, byla tu představa, že ta Varšavská smlouva končí nebo, že tady bude nějaká demontáž, no, ale pak nikdo nevěděl, co bude. Jestli to znamená, že když končí jeden vojenský pakt, že se zruší i ten druhý, to byl jeden nápad. No, ale pak musíte mít nějaký ten společný rámec, tomu se říkalo konference ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bezpečností konference.

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
... o bezpečnosti v Evropě, no, ale spolupráci, dobře, znělo to dobře, dokonce byla podepsána charta v Paříži v listopadu 90, ten text je skvělý, ale nic moc z toho nebylo a zejména země střední a východní Evropy říkaly: "My nechceme být v takové zóně bezvládí, jakéhosi no mans landu, který nikam nepatří, potřebujeme se přiklonit k Západu, a to tedy nejenom k Evropské unii, ale i do NATO." To je to hlavní, co kritizují. Ruskové říkají: "No, tak vy jste rozšířili NATO a NATO bylo postavený proti Sovětskýmu svazu, který už neexistuje, tudíž je to proti Rusku, a jakékoliv rozšiřování této Aliance bylo namířeno proti nám." A vy jim můžete stokrát vysvětlovat, že žádné takové nepřátelské úmysly tam nebyly, že to byla otázka bezpečnostní a že všichni hledali nějaký partnerský vztah k Rusku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste si tím jist?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
No, možná, že vždy ty snahy nebyly vždy přesvědčivé, možná taky si někteří mysleli, že to Rusko v 90. letech bylo tak oslabené, nebylo vážným problémem, tak proč řešit problém, který nemáte. Tady scházelo to dlouhodobé myšlení. Loni v listopadu byla velká pocta Havlovi v americkém Kongresu, tam připomněli jeho projev z února 90 a on tam řekl: "Pořád se mě ptají, co máme udělat, abychom vám pomohli," on odpověděl: "Nejlépe nám pomůžete tím, že pomůžete Rusku." A pak to dlouze nerozvíjel, ale v podstatě tady byla myšlenka nebo on něco tušil, že pokud tady ta říše, která se rozpadá, a tady pro Rusy to bude velké trauma a tam bude chaos, samozřejmě, že v nejbližší době je to spíš viděno jako výhoda, ale dlouhodobě z toho chaosu může vzniknout něco velice nepříjemného, a to co vidíme, dá se to popsat jako výmarský syndrom, že jo, rok 89 a rok 91 konec Sovětskýho svazu jako ekvivalent pro Rusku porážky Německa po 1. světové válce, akorát, že to nebyla porážka po válce, to byla prohra ve studené válce, to je vlastně ta debata, která se vede v některých kruzích na Západě, když s tím poraženým v uvozovkách nebo ten, který se cítí ponížený, když s ním nevedete nebo nějak ho nezačleníte, že se to může vymstít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A neděje se to už vlastně, omlouvám se, pane Rupniku, vlastně to, že se třeba ta nedostatečná komunikace nebo spolupráce nazvěme to jak chceme svým způsobem vymstila?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
No, různé formy spolupráce jednak existovaly a mohly existovat a Rusko nemělo o ně zájem. Zmínili jsme před chvílí sousedskou politiku. Původně byla myšlena i na Rusko a pak Rusko řeklo: "No, my nejsme jenom nějaký soused jako Moldavsko nebo Gruzínsko, že jo, my jsme velmoc." Takže se vymýšleno něco jiného. Oni také mluví o tom ponížení, ano, my jsme byli poníženi a tak dále, ale to, že Rusko ponižovalo 45 let východní Evropu, na to už zapomněli. Takže s ponížením nemůžete v politice takhle mávat, protože to už je politika emocí, a tady my potřebujeme ne politiku emocí, ale potřebujeme racionální úvahu, vztah k sousedství. Ano, to sousedství Evropské unie na východě je dneska nebo vlastně vždy bylo také sousedstvím Ruska a tudíž samozřejmě to Evropská unie měla nebo má to brát v potaz, to je samozřejmá věc. Možná, že to nedělala dostatečně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je vůbec, pane Rupniku, ochotna k racionální politice na obou stranách, na všech stranách?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
No, doufejme, jinak bychom museli zoufat. Ano, jsou ti, co mají prostě politiku ponížení, to vidíte v tom arabském světě, Putin taky mluví o ponížení, jsou ti, kteří mají nebo v Evropě, kteří cítí jakýsi úpadek nebo že prostě v té globalizaci neuspívají, tak se cítí z toho vyčleněni a mají takové radikální reakce na to. Jakmile necháte stanou racionální argument a jenom se odvoláváte na emoce, na politiku nějaké identity,kterou definujete proti někomu samozřejmě, no, tak jste ve velice nebezpečné situaci a ten skluz potom, pro Evropu by to bylo nebezpečné, protože tady nejde jenom o to, že někteří naši sousedé takto myslím, ale kdybychom takto začali myslet i uvnitř Evropské unie, no, viděli jsme nedávno konflikt Řecka a Německa, kdy najednou tam máte emoce a najednou někdo řekne vy musíte splácet dluh. Jaký dluh? Vy nám dlužíte ještě peníze z roku 42, a najednou jsme zpátky v dějinách, které jsme mysleli, že máme za sebou a že právě ta Evropská unie je takovou tou tečkou nebo, že jsme v jiných dějinách, ony se nám vracejí. Takže to je problém, který máme nebo můžeme mít. Je tady nebezpečí i uvnitř Unie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak ho bude Evropská unie řešit, když i z vašich slov vyplývá, že minimálně jednoduché to není?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Evropa je postavená právě na tomhle tom racionálním argumentu, že všichni nakonec i ti bohatší, i ti chudší, i ti menší i ti větší, že nakonec v tomhle společenství mají řekněme lepší šanci uspět, než kdyby byli mimo. To je prostě ten společný zájem a to je racionální argument. I to Řecko dneska ví, že kdyby vystoupilo, bylo by v bankrotu, v chaosu, nikdo by mu nepůjčil ano korunu. Takže může trucovat, může vyskakovat, ale v podstatě ten racionální argument pro Řeky je tam zůstat. Racionální argument pro Němce je no, pustit Řecko, ano, ten řecký dluh bolí, ale nebolí jenom Němce, mimochodem, všichni myslí, že to platí jenom Německo, ne, to platí daňový poplatník francouzský, holandský, slovenský, řekněme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, tady mluvíme o eurozóně, nicméně, že bych se vrátila k té geopolitické vizi, ta se samozřejmě týká i Česka. Myslíte si, že by byl možný také racionální dialog v Ruskem?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Nejenom možný, ale zřejmě nutný samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na čem to vázne?

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Když dáte do pohybu něco jako to, co Putin udělal poprvé po 2. světové válce, byly měněny hranice násilím v Evropě. Takže to už je v jiné logice. Jakmile začnete říkat jako Putin, že je právem nebo i povinností Ruska chránit rusky mluvící v sousedních zemích, a mimochodem je jich 25 milionů kromě Ukrajiny, máte Kazachstán, prostě na celé periferii bývalého Sovětského svazu, takže jejich povinností je chránit? Jak, násilím případně? to je návod na konflikt, na válku. Takže samozřejmě jakmile dáte něco takového do pohybu, získáte velkou podporu. Putin je teď velice populární, 90 % lidí ho podporuje, možná ho budou podporovat méně až uvidí ty hospodářské výsledky, které jsou katastrofické, které budou teda bolet, hodně. Tam možná dojde ke změně, ale prozatím ano, tady ta politika emocí, tady ta politika revanše z toho ponížení v uvozovkách, o kterém se v Rusku tolik mluví, je nebezpečná. Ale samozřejmě pak, co to udělá s Evropou, je těžko předvídat. Jsou i ti, kteří vám řeknou, no, možná, když už my jsme takový spolek, těžko se dáme dohromady na čem se dohodneme, na čem se, no, možná, když máme nepřítele nebo nějakou hrozbu na východě nebo na jihu, že možná, že tyto dvě hrozby umožní Evropanům si uvědomit, že to, co mají společného, ty jejich hodnoty, demokracii, toleranci, otevřenou společnost a tak dále, že to je možná to nejdůležitější a že tím se vymezují i vůči jiným okruhům civilizačním na východě nebo na jihu a že možná z této velice nepříjemné a nebezpečné situace může vzniknout i něco pozitivního, jakési uvědomění, že máme něco společného, co je daleko důležitější a co stojí zato to chránit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jacques Rupnik, politolog. Má vám děkuji za vaše názory a budu se těšit opět na vaši návštěvu z Paříže. Hezký den vám přeji.

Jacques RUPNIK, politolog
--------------------
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem zítřejším, v Jak to vidí bude světící biskup pražský monsignore Václav Malý. Dobrý poslech dalších pořadů vám přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.