Přepis: Jak to vidí Ivan Kraus – 16. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je spisovatel a publicista Ivan Kraus. Dobrý den.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vítejte. Jaká je francouzská společnost? Jaké je skutečné spolužití různých etnik? Jaké jsou předpoklady povedené integrace cizinců a odkud se redu..., rekrutují radikálové? Máme separovat děti s handicapem, jak navrhuje prezident? A kdo jsou naši hrdinové? Taková je dnešní nabídka. Obětmi islámského fanatismu, fundamentalismu a netolerance ve světě jsou podle francouzského prezidenta Hollanda v první řadě muslimové. Jak se, pane Krausi, podle vás projeví útoky, podepíší se na důvěře a vůbec vztahu takzvané většinové společnosti vůči asi 5 milionům muslimům, kteří žijí ve Francii?

Čtěte také

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No ano, říkáte to správně. Francie po mé zkušenosti mnoho let tamního pobytu je nejpestrobarevnější zemí Evropy, troufám si tvrdit. To je skoro taková v jistém smyslu Amerika Evropy, co se etnik týče. Já si myslím, že nastává samozřejmě doba neklidu a že dojde možná k určitým výstřelkům, ale mám, jsem optimista, protože má zkušenost a z Francie je ta, můj soused byl z Maroka původně, nebo jeho rodina, zeleninu jsem nakupoval u Alžířana, popovídali jsme si, Vietnamec za rohem. Tam nebylo nikdy ani mezi v Maré mezi Židy a muslimy dohromady zdůrazňuji, obchod vedle obchůdku žádný problém. Pokud byl někdy před lety atentát, nebo problém, tak tam byla obava, že se tam cosi přenáší, já jsem o tom přesvědčen, z Blízkého východu. Nalijme si čistého vína. Na Blízkém východě je stálý problém Izrael, Palestina. Ten částečně k tomu přispívá, protože i my Evropané k tomu a i v médiích a politicky jsme dlouho, nebo naše země, zachovávali takový rezervovaný vztah, ale pokud jde o Francii, já neznám druhou takovou zemi, kde by každý byl odněkud. A to patří, platí i pro kumštýře. Academic literacy, to máte Chilana vedle Čecha, vedle Rusa. Francouzi jsou schopni absorpce a to, co se děje v době poslední, je ovšem otázka jiná, protože, a v tom vidím největší nebezpečí, my nemáme příchozí teroristy. My máme teroristy z vlastních zemí. Čili i francouzské džihádisty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co podle vás vytváří tu živnou půdu pro radikální islám v Evropě?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No tak těch důvodů bude asi víc. Já nejsem sociolog, byť ne psycholog, ale já si myslí, že jedna, jeden ten problém je přenášení toho problému, protože když někdo na Blízkém východě dlouho tvrdíte, že sousední stát, tedy ty, ty lidi žijící v Izraeli, bude nejlépe vyhubiti, či zahnati do moře, tak to zanechá stopy. Ale na straně druhé, buďme upřímní, kdo to je džihá..., dnešní mladý džihádista v Francii? Vykořeněný, často frustrovaný člověk, mladý člověk, který cosi hledá. A co von hledá? Během posledních let se přihodilo to, co před tím neexistovalo. Já znám lidi, jak generačně, kteří přišli do Francie, pracovali tam, to je o dvě generace zpátky, o generaci zpátky, ale v dnešní době je tam řada mladých lidí, jejich následníků a potažmo dětí, část z nich se neuplatňuje ani pracovně ani existenčně, je tam problém školství, je tam problém dodělání škol a hlavně, oni, oni nejsou nikde doma. Oni nejsou doma ve Francii, řekl bych a oni nejsou doma ani v té původní země, odkud přišli jejich dědečci či tátové nebo strejdové. Čili jsou ve vzduchoprázdnu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč ale?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, no, prosím...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z jakých důvodů je ta jistá vykořeněnost? Vidíme to i v dalších zemích, nejenom ve Francii.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No vidíme to i jinde. Divíme se, že jdou mladí Němci, že jdou mladí Angličani a ptáme se "proč?", proč jdou bojovat a někteří se vrací frustrovaní, pokud to přežijí, když potom vidí, čeho se účastnili. Je to taková nemoc naší doby, že prostě proč se ty původní generace sžily, nebo řekněme sžily se částečně. My víme oba, že třeba turecká menšina v Německu si stále zachovává tu svou identitu, to nejsou zcela praví deutsche, deutsche, že jo, ale nevadí to, jsou součástí. Jsou tam lidi z Balkánu, z Bosny a tak dále. Co se děje, stalo v té Francii nebo co se děje dneska už globálně, přiznejme si to, je, je to, že se ty lidi minimálně integrují na rozdíl od svých předků. A když řeknu jeden z těch důvodů a bude asi nepopulární, víte, mě vždycky zneklidňovalo, jak se ve Francii kazily ty takzvaná /nesrozumitelné/ předměstí. To bylo normální předměstí Francie a najednou tam bylo nebezpečno žít. A to mluvím vo 5, 7, 8, málem 10 letech. Kdy prostě ty se tam obchodníci báli dále pracovat, kdy lékaři najednou začali chodit v doprovodu policie k pacientům, lidi se začli stěhovat. A pojďme ke kořenům. Jedním z kořenů, já neříkám, že to je všechno, je, když opustíte ve 12, ve 13 letech školu, když do té školy už nechodíte, tak v dnešní době už máme, já nevím digitální revoluci, už se neuplatníte, čili jste nezaměstnaná a pak už to hraje roli. Ta frustrace, k tomu někdy drogy, někdy to. To jsou lidi, kteří prostě nejsou ani existenčně příliš zařazeni. A tady najednou dostanou peníze a seberealizaci. Budeš za něco bojovat, ono to krásně zní, pateticky, byť je to nepravda, a tak to bude těch důvodů, těch bude celý kufírek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, pane Krausi, že po těch útocích z minulého týdne se jako vytrvá ještě, přetrvá ta jistá, nechci říct idylka, to rozhodně ne, ale jak se to opravdu teď může promítnout v tom vztahu Francouzů k imigrantům?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No já doufám, že občan Francouz tak jak já je znám, byť i své sousedy, se nezmění. Horší to bude no, bude-li to zneužito politicky. Teď bude otázka, my víme, není to tajemství, že Front national získala 25 % hlasů, Marine Le Pen. Zas došlo k tomu, že politologové ji posunuli a už není, jak jsem se dočetl extremistická pravice, ale že je někde ve středu, v jakémsi středu pravice nebo ve čtvrtek, pán bůh ví kde, samozřejmě ona jako každý říká část pravdy, věci správné, pak říká část věci s velmi sporadicky a pak říká část velice nemožné, nepřijatelné. Je, v té partaji je pořád to snadné řešení, na to hodně lidí slyší, znáte to, to známe od roku 39. My to všechno se to vyřeší. Ale čili tohle bude hrát roli, protože jaká je politika, taková jsou média, nebo vopačně, to nikdy nevíme, co působí na co, ale většinou teda politika na média a to bude mít vliv i na toho občana. Ale ten, ten, ten /francouzský text/ ten, ten pekař, já vám to řeknu takhle, dokaď budu moct tam jít si pro tu bagetu, tak je to dobrý, horší bude až syn toho pekaře na mě, místo, aby mně podal tu bagetu přes pult, na mě namíří pistolí. Tam je náš problém celoevropský a myslím si, že Evropa by se, slyšíte vo Belgii, teď máme novinky, že jo, je Anglie, tam jsou obrovské problémy, je Německo, my budeme ta, ty, ty země se snad, snad po této demonstrativní emocionální schůzce v Paříži dají víc dohromady a něco pro to udělají, abychom zabránili tomu nejhoršímu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle Erika Besta, který byl hostem tady v pořadu ve středu, si politici zprivatizovali ten pietní pochod v neděli. Jak vy to vidíte, pane Krausi? Budou to, mimochodem, ta situace, jisté plusové body pro prezidenta Hollanda, který vůbec není oblíbený a v podstatě byl i dosud neúspěšný politik?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já si myslím, že zcela jistě ano, v tom má Erik Best pravdu, ale řekněte, nebo ptal bych se jeho, je něco, co nezprivatizují politici? Ve chvíli kdy to je, kdy je povodeň, povšimněte si, že jsou většinou v holínkách a v nepromokavých pláštích. Jako z jedné strany můžete říct: To je správné. Jenomže bohužel my víme, že pak nejsou na mnoha jiných místech a chybějí v zasedání, v parlamentu, že jo, několik hodin. Čili ono je to těžko, tou, k tomu asi dojde. Ale zároveň mám takový, možná jsem chorobnej optimista, pocit, že to něco přinese. Protože já to vidím tak, že stranou všech diskusí, které se nyní rozproudily, to co se stalo tam, není, není nic jiného než boj o svobodu projevu, o svoboda slova. To je to, co beru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste humorista, satirik. Kde pro vás končí legrace, z čeho vy byste si legraci nikdy neudělal?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No tak...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mám teď na mysli třeba i ty karikatury. Snad jenom aktuální citace, papež František včera řekl, že vnímá svobodu slova jako jedno ze základních lidských práv. Tato svoboda ale podle něj neopravňuje člověka urážet či zesměšňovat víru.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No tak bu..., řekněme to otevřeně, Charlie Hebdo totiž má dramaturgii takovou, že on satirizuje všechno. Katolíky, ortodoxní Židy, bigotní katolíky, ne všechny, že ano, chorobné víry jakéhokoliv druhu, včetně tedy toho muslimství, politiky všech ras a náboženství a původu a věku. Takže já tedy s tímto nesouhlasím. Já vím, že tady, mně jde, abych byl upřímnej, mně vůbec nejde o kvalitu té kresby, a taky mi nejde o výběr. Ve chvíli, kdy začneme vybírat, co smíme a co nesmíme, tak víte, já nerad připomenu to, co vídám ve Frankfurtu, tam máte na tom, v tom starým městě takový kruh, my se tam chodíme dívat a tam jsou jména Foichtwangerů, a Werflů a Kischů a všech těch, jejichž knihy byly páleny. Já nebudu nikdy souhlasit s tím, opět podotýkám, nejsem milovníkem Charlie Hebdo, ani stylu, ale kdyby to byl i jiný časopis ať by se jmenoval jakkoliv, ve chvíli, kdy začneme ukazovat prstem na to, zda to smíme říct nebo nesmíme říct, samozřejmě je do toho zapleteno, že se nesmí zobrazit Mohamed, no ortodoxní Židi taky nesměj zobrazovat Boha, co já vím, že jo, to, to jsou samozřejmě tyto problémy, ale ten, ten estetický vjem, buďme jaksi slušnější, udělejme si výběr, co se smí a nesmí, nese s sebou, to musíme mít v etice, vnitřní, nese s sebou nebezpečí, že začneme omezovat se a ve chvíli, votočme to, proč by tato křesťansko-židovská kultura, Francie, kterákoliv země, měla náhle si dát náhubek pro určité ohledy vůči některým spoluobčanům. Co je za cestu, přizpůsobíme se, jsme v laické zemi, kde náboženství, mluvím vo Francii, nehraje roli, ani katolický, ani židovský, ani muslimský, do školy se chodí normálně, je to laická země, náboženství je svobodou každýho člověk, a to je myslím dobře v demokracii, ale dejme pozor, já chápu tyto názory, ale já se jich obávám, protože to jsou takové názory, jako ty, já jsem to přehnal, ono to trvá než se začnou pálit ty knihy těch, těch nepohodlných spisovatelů, ale my už máme za sebou hodně a máme za sebou hodně totalit a oni ty krůčky se pak zrychlí. A z toho já mám obavu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte náhubek anebo by měl být tedy určitý limit, co se týče svobody projevu?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No jistě, tak to jsem zažil, mně je dost let. Já jsem byl pozván do Reduty panem Ivanem Vyskočilem kdysi, nebo /nesrozumitelné/ a nikdy nezapomenu jako mladý člověk s kolegou, že říkali: Pánové, příští týden můžete přijít, nebude tu hlavní správa tiskového dozoru, HSTD, neboli cenzura. Já to nesnáším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Německo po teroristických útocích v Paříži zvýší rozpočet pro rozvědky, aby i tajné služby dokázaly lépe reagovat na ty hrozby, také chce tvrdě postupovat proti radikálním duchovním, kteří navádějí mladé muslimy k zapojení se do teroristických aktivit. Jak by podle vás, pane Krausi, měly vypadat ta opatření?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proti radikálům?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To bude, to je velmi těžký, žijeme v době bolestné, to řeknu rovnou, protože zároveň vidíme, že ze Sýrie prchají spousty lidí, kteří jsou dnes v Iráku a v Libanonu a Jordánsku a přijdou do Evropy, nepochybně. To je velice těžký, protože, jak nám říkají všichni odborníci, a já jim věřím, nelze každého jaksi uhlídat, neexistuje taková možnost. Na druhé straně jsme si povšimli, že nastala kyberválka. K svému úžasu jsem viděl, že sdružení hackerů, když moc rád nemám a kdo z nás mám, Anonymus, avšak když to přeženu, udeřilo tentokrát kupodivu anarchisticko málem správným směrem, že řekli, že oni zneškodní ty servery, kde jsou návody, máte to ve francouzštině, v angličtině, i v dalších jazycích, jak si udělat bombičku, jak podniknout takový, nebo udělat takový atentát. No, je to velmi složité a ta naše společnost, a to myslím platí pro Berlín jako pro Paříž, pro Londýn, stojí před obrovskou výzvou. /francouzský text/ bylo řečeno ve Francii. A já s tím souhlasím. Jsme ve válce. Nenamlouvejme si, že máme ojedinělé teroristické útoky. Neříkejme si v Čechách, my jsme z háku, tady se nic nestane, my nemáme tu Eiffelku, nejsme populá..., ne, je to globální záležitost a když se dočtete, že v 8 afrických státech jaksi bojují francouzští vojáci na pozvání prezidentů, tam se to jmenuje jinak, já ani neznám jména těch organizací, no poněvadž se tam taky přepadá a vraždí ve smyslu náboženského, náboženské pošetilosti, dogmatu, tak najednou vidíte, podíváte se až po ten Taliban, Pákistán, Afghánistán, že jsme v jakési válce, kde ale nejdou, a to, to je to zlé, nebo to je to zvláštní, proti sobě armády, jdou neviditelní, jdou skrytí, jdou, jdou příbuzní příbuzných. A začíná se nám to objevovat. Zatím to nejsou desetitisíce, generace lidí v Německu, a tam nemůžeme mluvit vo, vo přesazení, v Anglii, kteří jdou bojovat, bojovat do té, do té Sýrie, kde už je to naprosto nepřehledné. Co to je za, za moment, kdy naši mladí lidé odcházejí střílet a pomáhat ISL a takovejm organizacím? Já vám něco řeknu, když byla světová válka, tak já jsem plně pochopil, že třeba v Jugoslávii Tito a tak dále, na Slovensku byli partyzáni, hájili své země, také nevybíravými prostředky vyhazovali mosty do povětří, proti okupaci. Ale teď z našich svobodných zemí odcházejí, odcházejí bojovat za jakýsi pomyslný cíl, který se jich vlastně netýká. Vždyť my přece, ty, co odcházejí, ty nejdou bojovat, nebo řekněme si levicovější vzpomínku u Madridu to heslo: "bojujeme za Prahu", hrozil fašismus. A oni jdou bojovat na stranu moderního, nebo pardon nemoder..., neofašismu, kdy se vraždí jen za to, že jste zadržena hlídkou a máte odpovědět, kdy se modlíte, vy odpovíte a pak máte citovat korán a vy ho citujete špatně, je vám uříznuta hlava? Skočíme kamenováním? Naše civilizace? Budem se muset bránit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to znamená právě třeba konkrétně v roce, kdy si mimo jiné budeme připomínat 70 let od konce druhé světové války?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No no jistě budem si muset taky položit otázku o vlastních chybách. To tedy nepochybně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je ta největší podle vás?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
My jsme, my jsme si, my jsme něco zanedbali. My jsme si, jaký slovo mám najít, možná rozmazlili některé naše následníky, my jsme si zajistili sociální služby, aby jaksi nemusel každý, když přijde o práci nebo nechce nějakou práci, hned vzít tu další, my jsme si trošičku přidali ve výchově vatičkismus, my, my, my a potom jsme nepředali tu zprávu nejen o našem životě, copak o našich předcích a jejich předpředcích, řekli jsme jim dostatečně, podařilo se nám, a nejen ve školách, v rodinách sdělit, co to je válka? Žijeme v době, kdy auta už jezdí v Kalifornii sama bez řidiče. Ale ví ještě někdo vůbec o tom, jak naši předci pracovali na polích, nebo mám stále slyšet tu výmluvu: Je jiná doba, už se se mnou nebavějí. Jiná doba je jenom posuv kalendáře. My, my, my jsme někde, včetně mě asi, něco si zanedbali, my jsme cosi nepředali. Ne sdělení: žijte tak, jako se žilo, ale berte to na vědomí, tak se žilo, toto je vývoj a člověk někdy musí i pracovat, i když se mu nelíbí co dělá, tak ať to, co se mu líbí, dělá vedle. Jo, priority.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se, pane Krausi, zmínil o válce i o Afghánistánu, tak právě včera rodina, přátelé, kolegové i nejvyšší zástupci naší armády naposledy rozloučili s válečným veteránem Jiřím Schamsem, účastníkem několika zahraničních misí. Právě v Afghánistánu byl v roce 2008 těžce zraněn, přežil teroristický útok, bojoval statečně léta s vážným zraněním, nakonec podlehl zhoubné nemoci. Ten jeho příběh inspiroval i k založení nadace, která nese jeho jméno nebo přezdívku Regi, snaží se pomáhat válečným veteránům. Jak vy se na ty díváte, na ty novodobé veterány.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No jednoznačně pozitivně a obdivuju takového člověka, který tedy sloužil, byl někam vyslán, dělal svou povinnost, my víme kam, nebyl to, bylo to ve smyslu humanitním samozřejmě a nepochybně, podílel se na těch akcích a on potom si vzal úkol navíc, to je právě ten model člověka, víte, které, kteří nám chybí trochu, který vedle svých strastí a zranění, a byl velmi těžce zraněn, dlouho se léčil, se pokusí ještě něco v tom svém životě udělat navíc a on to udělal. Čili to je nebojme se toho slova, hrdina v podstatě společen..., společnosti, naší společnosti a je třeba si ho nesmírně, nesmírně vážit. Máme takový lidi, máme. Nepochybně. A nejen u nás. Ale zase jsme u toho zpátky, vidíte, zase bychom měli v médiích a v edukaci na tyto lidi, já vím, bude mi vytčen školometství, upozornit, jako na modely, abych, si naši pokračovatelé a děti jaksi vzali model, vzor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle prezidenta Zemana je sloučení handicapovaných dětí určitých s těmi nehandicapovanými neštěstí pro obě skupiny. Podle něj jsou děti daleko šťastnější, když jsou zasazeny do rovnocenné komunity. To řekl včera při návštěvě rehabilitačního ústavu v Brandýse nad Orlicí a docela pobouřil nejenom odborníky na školství, ale i rodiče postižených. Jak vy to vidíte, pane Krausi?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No tak já to vidím, já nejsem rozhodně odborník a netroufám si to posuzovat ostře, ale myslím si, že je to vzato příliš brutálně takzvaně vhozeno do jednoho košíku. Totiž dočetl jsem se, a to jsou jistě odborníci, kteří tvrdí, že vlastně je handicap a handicap. Podívejte se, žijeme v 21. století a když někdo třeba nemůže chodit, ale myslí mu to a učí se a je schopný, tak patří do toho plného proudu, si myslím, toho školství. Jsou handicapy a handicapy. Když to není, když je to fyzické a nebrání mu to v té posluchárně nebo v té třídě pracovat, no, a potom, a to nám říkají odborníci, už jsme dál ve školství, to znamená, pracuje se v jistých případech i v menších skupinách ba s asistentem. To není problémy, když my naopak se díváme kolem sebe a radujeme se, když mají tramvaje nižší stupátka. Tak takhle asi, ale rozhodně bych to nedával do takhle brutálně stručné formulace. To je vždycky, každá generalizace je nebezpečná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident ještě upřesnil vlastně svá slova. Mimo jiné řekl, že cituji: "Dětská krutost je jedna z nejstrašnějších, je možná ještě horší než krutost dospělých. Když jsou tyto děti takzvaně integrovány, když dochází k té inkluzi, tak jsou oběti určitého pohrdání a šikany." Tolik výňatek vlastně z jeho slov. Možná reakce ještě paní posluchačky Milany. Z e-mailu čtu: Z integrací to není jednoznačné. Učila jsem 33 roků a zažila ty bezproblémové, ale i takové, kdy mělo dítě mimo jiné i psychický problém a svým chováním ohrožovalo zdraví své i spolužáků a v podstatě znemožňovalo výuku. Tolik názor paní posluchačky.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No tam jsou dva body. Jedna je šikana a řekněme si upřímně, když bude někdo pihovatej a bude mít zrzavý vlasy, tak možná se stane středem šikany, nebo nebude kamarádům chtít dělat úkoly, nebo jim nedá žvejkačku, to bych do toho vůbec nepletl. Tato názor, této dámy jistě ta ví o tom mnohem, mnohem víc, já jsem nikdy učitel nebyl. Já si myslím, že je ještě jedna možnost, že naši učitelé jsou natolik bystří, inteligentní a schopní, že když vidí takový problém, tak mohou snad učinit patřičné kroky a může takový žák, nemusí už tam zů..., zůstat v tom prostředí. Tuhle možnost máme vždycky. To je jako v politice. Když je ten ministr neschopný, tak by bylo nasnadě, aby opustil své místo a šel dělat jinou práci. Tohle to, na tom bych nestavěl žádnou generalizaci, protože každá generalizace je špatná, i tahle, kterou říkám, že každá generalizace je špatná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná tou hlavní otázkou je, zda-li, nakolik vytváří stát podmínky pro začleňování zdravotně postižených, ať už dětí, dospělých, jak do vzdělávání, ale vůbec do pracovního procesu, do společnosti.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Nevím. My jsme zažili s ženou jenom asi dvakrát tady tu slepeckou školu, která je tedy skvělá. Tam se jezdí dívat i francouzští odborníci, jak to dělají Češi. A dělají to skvěle a výborně a měli jsme z toho pozitivní zážitek. Nemám ale širší znalost, to jsou, tady máme Jedličkovy ústavy, máme odborníky na tyto věci, zařadit, je to otázka sensitivity společnosti, její citlivosti. Je, myslím si, že společnost je pak zodpovědná za to, zda se podaří, aby i z těchto lidí byli prostě normální právoplatní občani.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivan Kraus, spisovatel a publicista, host dnešního vydání Jak to vidí. Děkuji vám za to a budu se těšit opět na slyšenou.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já děkuju vám. Pozdrav posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Posluchači se mohou těšit na Jak to vidí, které přijde již v neděli, provede vás Jan Bárta. Já se těším s Ivanem Hoffmanem v pondělí na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.