Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 9. června

9. červen 2014

Hostem byl Ivan Hoffman.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního Jak to vidí, je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji vám do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zejména nezaměstnaní, senioři a neúplné rodiny jsou nejvíce ohroženy chudobou. Ta i sociální vyloučení podle šetření Českého statistického úřadu ohrožuje v Česku přes půldruhého milionu lidí, což je hodně vysoké číslo, Ivane.

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Je to tak, a já jsem přemýšlel o tom, proč se vždy, když slyším tato čísla, tak nějak přikrčím a ono je to asi proto, ač si člověk vždycky říká: No, tak v dnešní moderní době a takováhle strašná věc, jeden a půl milionu lidí, ohroženo chudobou, ale ono je to podle mě hodně tím, že když se řekne chudoba, tak setrvačně se nám stále vybavují oběti hladomoru, uprchlíci v utečeneckých táborech, bezdomovci, žebráci, špinavé děti v různých chatrčích. Ale je potřeba si uvědomit, že ta moderní chudoba statistiků takhle prostě nevypadá. S tou opravdovou bídou, která je v nejchudších částech světa nebo která byla někdy v středověku, nebo jak ji známe z různých drsných filmů, tak nemá tato statistická moderní chudoba mnoho společného. Já stále mám víc pocit, že bychom měli hovořit, že půldruhého milionu lidí je u nás ohroženo absencí blahobytu. Absence blahobytu, tu vcelku přesvědčivě umíme zdokumentovat počtem lidí, kteří si mohou dovolit maso jenom třikrát týdně. Chybí jim nejméně čtyři z devíti samozřejmých věcí, jak uvádí statistický úřad, jako je například telefon, pračka, televize, auto a nebo už chudoba je to, že nemůžete ročně jednou vyrazit na týdenní dovolenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty naše nároky se přeci jen změnily.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Zvýšily, přesně tak. Já to nechci bagatelizovat, protože tu absenci blahobytu, na tu se samozřejmě neumírá zpravidla, ale to neznamená, že nepředstavuje problém, protože člověk, který my říkáme chudý, ale já říkám, který trpí absencí blahobytu, nesnáší příliš dobře, když se porovnává s těmi blahobytnými. Prohlubující se sociální nerovnost lidí zlobí, je štve, ponižuje, uráží a to dokonce možná víc než jejich reálná životní úroveň, protože jiný údaj statistického úřadu říká, že u nás jsou spokojeny se svou životní úrovní tři čtvrtiny lidí, to zase vlastně kdybychom tohle to vzali, tak bychom si řekli: No, tak vlastně je nám dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono je to asi i velmi individuální, jak se díváme vlastně na to, co máme nebo čím disponujeme, byť samozřejmě je celá řada lidí, kteří opravdu žijí na hranici bídy nebo chudoby.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak v každé společnosti jsou potřební a ta společnost a její kvalita se pozná podle toho, zda je umí rozlišit a zda jim podá pomocnou ruku. Stále platí, že úroveň společnosti se měří podle životní úrovně těch posledních, nikoliv těch, kteří jsou na tom nejlépe a ten náš problém možná spočívá v tom, že lidé, kteří v produktivním věku přijdou o práci, nebo lidé mladí, po škole pro ně není práce, není o ně zájem, protože nemají praxi a tak dále, tak to jsou skupiny lidí, kteří pak jsou na tom i hmotně špatně. Ale to co je nejvíc asi trápí, je pocit křivdy. A ten pocit křivdy vyplývá z toho, že jsme společností, ve které se těmi bohatšími u nás nestávají nejšikovanější, nejvzdělanější a nejpilnější jaksi automaticky, ale je to proto, protože tito lidé často nemají šanci konkurovat různým spekulantům, podvodníkům, kterým neřekl bych, že tu životní úroveň vyšší závidíme, ale prostě bereme to jako projev společenské abnormality a něčeho, co by zde nemělo být. To znamená, s tou chudobou se pojí daleko víc problémů než jenom kolik si můžeme koupit v obchodě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vláda se s odboráři a zaměstnavateli při jednání tripartity nedávno dohodla na zvýšení minimální mzdy o 500 korun na 9 tisíc korun od ledna příštího roku. Podle ministryně práce a sociálních věcí by minimální mzda měla lidi motivovat k práci, aby se jim nevyplatilo být na sociálních dávkách, je to ten klíč?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak těch návodů, jak to udělat, je víc. Určitě je sympatické, že to jednání, které probíhá mezi na jedné straně odbory, na druhé zaměstnavateli a ke kterému se vlastně přidává stát a přihlíží mu, se tentokrát začalo docela brzy a zaregistrovali jsme něco nečekaného a to, že zaměstnavatelé a odboráři, jedním hlasem pochválili vládu zato, že se s nimi baví, což v minulosti prý až tak běžné úplně nebylo, že jim naslouchá, že se snaží prostě jejich připomínky pochopit a případně i zapracovat do svých rozhodnutí a hlavně, že tak brzy, že to nenechává na poslední chvíli a tak dále. Já si myslím, že to je sympatické a správné. My máme už takovou domluvu, že nebudeme politiky příliš chválit. Tady bychom jako měli trochu. Ale zase musíme počkat, jaké z toho vzejdou výsledky, jestli tenhle ten nový přístup také prostě něco pozitivně k lepšímu změní, ale stále platí, pokud budou mít všichni zájem dojít nějakého společného a lepšího řešení, které se projevuje v lepší atmosféře ve společnosti, tak na tom nakonec všichni vydělají. A jak odboráři, tak zaměstnavatelé a tak nakonec i vláda, pokud jde o to, jak je občany vnímána.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Premiér a šéf sociální demokracie Bohuslav Sobotka dostal v přestupkovém řízení od radnice Prahy 1 pokutu 10 tisíc korun zato, že navrhl šéfa hnutí ANO Andreje Babiše do vlády na post ministra financí bez lustračního osvědčení. Pan Sobotka s pokutou nesouhlasí, odvolá se, to rozhodnutí považuje za politické. Jak vy to vnímáte?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
On se odvolá, za prvé, tedy Bohuslav Sobotka je jurista, vzděláním právník, to znamená, že určitě se těší na to, jak tuto svoji profesi využije. Za druhé, to že by musel otevírat peněženku a zaplatit tuto pokutu mu s největší pravděpodobností nehrozí, protože pan Babiš už řekl, že kdyby na to došlo, takže to zaplatí za něj. Takže nemusí se obávat, že to bude muset doma vysvětlovat manželce. Co je další důležité si všimnout na to, že v celé kauze už se vyjádřil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, to znamená, kdyby to odvolání došlo až k Ústavnímu soudu, tak už víme, jak dopadne. Protože Pavel Rychetský řekl, že ústavní rozhodnutí nepodléhají správnímu řízení, to znamená, premiér podle předsedy Ústavního soudu je odpovědný parlamentu a ne nějakému úředníkovi a to i když on říká nějakému úředníkovi, tak tam je vidět, jak je prostě tento člověk, který stojí velmi vysoko v té právní hierarchii u nás, jak je vlastně znechucen tím, že na Praze 1 a prostě se rozhodli vyjít vstříc stěžovateli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To byl mimochodem občan.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ano, občanovi takovýmto způsobem a vlastně zúřadovali něco, co podle Pavla Rychetského jim nepřísluší. Poznamenejme, že samozřejmě ti úředníci na Praze 1 také mají své publikum a oni udělali radost například předsedovi Občanské demokratické strany. Ten je pochválil a ten jejich výrok prostě podle něj ukazuje, co zde máme za vládu a téměř by ji rovnou kvůli tomu odvolal. Já ze všeho nejvíc si uvědomuji, že ten výrok úředníků, kteří prostě se takhle odhodlali a osmělili, aby naznačili svoji důležitost. Svou kompetenci, a tím jak jsme si všichni před tím správním postupem rovni, tak tahle se proslavili úplně, protože se stali mediálními hvězdami všichni prostě se tou pokutou vlastně zabýváme, tak to prostě je přesně v týdnu, kdy slavíme 90. výročí narození Franze Kafky, který o těch úřednících hodně věděl, hodně napsal a ten proces se Sobotkou, tak jsem si rovnou otevřel Kafkův proces a začal jsem si číst, jak to tam celé začíná. Pak je člověk obviněn, aniž by věděl za co a proč a kým. Já mám pocit, že to je trošku génius loci, že ten úředník se nemění, že stále žijeme v tom Kafkovském světě a že ta Praha prostě má toho ducha Kafkova stále přítomného a já jsem vděčný těm úředníkům, že na to upozornili. Já jsem si poprvé podtrhával v Kafkových aforismech, když mi bylo osmnáct. A dodnes, když prostě si tu knížku otevřu a teď tam vidím "směšně ses vystrojil pro tento svět", tak si říkám, že tak to je prostě případné pro úplně každou dobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to váš oblíbený aforismus nebo výňatek z Kafky?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Jo, jo, ještě potom je tam jeden, který mě provází celým svým životem a ten také myslím stále platí a to je: "Ještě se nenarodit a už muset chodit po ulici a hovořit s lidmi", tak ten pocit mám s Kafkou také dodnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ještě se vrátím k tomu přestupkovému řízení a k té pokutě, která byla udělena. Co to znamená pro třeba funkci Andreje Babiše? Vím, že tedy nejste právník, ale on ani neexistuje jednoznačný názor, zda jsou ministři před svým jmenováním povinni předkládat lustrační osvědčení?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě, neexistuje. Možná, že pokud tato kauza, tento jeden občan se zaslouží o to, že se vše doopravdy dořeší a skončí až u Ústavního soudu, tak asi by to nějaký přínos potom nakonec mohlo mít. Jde o to, že stále nepanuje shoda na tom, jestli se lustrační zákon vztahuje na politiky, na úředníky a jestli ministr je spíš úředník anebo spíš politik, jestli má tedy mandát politický, u kterého to předkládání lustračního zákona se nepožaduje anebo je součástí státní správy a tím pádem by ho měl mít. To všechno vyplývá z toho, že ten smysl toho lustračního zákona je dávno překonán už dávno zde nejsou lidé, kteří by mohli být vydíráni kvůli tomu, že byli nějakým způsobem v seznamech Státní bezpečnosti. To prodlužování platnosti lustračního zákona bylo v minulosti dáno spíš politickými důvody, protože z toho zákona se stal jakoby nástroj na vyrovnávání se s minulostí, což tedy původně zákonodárce v úmyslu neměl a tak dochází k absurdním situacím, jako je právě tato a nikdo si s tím příliš neumí rady. Asi nejčistější řešení by bylo, kdyby se ten zákon už neprodlužoval dál jeho platnost, zrušil a kdybychom se s minulostí začali vyrovnávat prostřednictvím úplně jiných norem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Americký prezident Obama oznámil, že Spojené státy posílí svou vojenskou přítomnost v Evropě v rámci přehodnocení svých vojenských aktivit v reakci na nové bezpečnostní výzvy, pošlou na kontinent více vojáků i vybavení. Jak to hodnotíte, Ivane.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Když se dnes říká takové to "všichni za jednoho", tak já nevidím nikoho z členů Severoatlantické aliance a my jsme jedním z nich, kterého je třeba bránit, který by byl ohrožen, i když samozřejmě stále platí, že jakmile by taková situace nastala, tak existují zde podepsané závazky a takovému členovi je třeba přijít na pomoc, ale jak říkám, momentálně nikdo z členů NATO napaden není. A když je řeč o přítomnosti NATO, tak tam zas mám pocit, že se tím asi míní i přítomnost Američanů, protože pokud jde o NATO, tak NATO ve svých členských státech všude přítomno je a to na sto procent. Nikdo jiný než NATO u nás prostě přítomen není a to znamená, jde o to z jakého důvodu by se měla zvyšovat přítomnost Američanů, nikoliv NATO. A tím důvodem je, jak se uvádí, situace na Ukrajině. Mně se zdá, že tohle je přesně ta chvíle, kdy je dobré doopravdy si popovídat o tom, kdo jsme my. Protože ty argumenty lidí, kteří vyčítají Bohuslavu Sobotkovi anebo Martinu stropnickému některé jejich pochybnosti o tom, jestli tady potřebujeme mít nutně Američany v co největším počtu a aby nás ochránili anebo ne, tak to co jim vyčítají je, že jsou málo loajální, ale to první, co si musíme říct je, co to znamená to my. A lidé se mohou dělit doopravdy různě. Můžeme se dělit na to, ve které žijeme sféře vlivu, to znamená, ke které se hlásíme velmoci a pak my jsme ti, kteří jsou s Američany a pak oni jsou ti, kteří jsou mimo nás to jsou buďto v Číně anebo v Rusku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co my jako členská země Severoatlantické aliance?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přesně tak, to je zase právní dělení. Můžeme se dělit podle toho, s kým jsme kde podepsali jakou smlouvu, ale já myslím, že ještě kromě toho existuje takové dělení na my, kteří bychom chtěli válčit něco získat, dobýt a na ty, kterým nevadí úplně obyčejný mír. A takových lidí, kteří prostě mají pocit, že je potřeba se vyhnout konfliktům, že je potřeba hledat smír, domluvu, vyhnout se prostě rachocení zbraněmi a posilování přítomnosti, ale raději by hledali nějakou komunikaci, tak já stále si myslím, že těch je úplně nejvíc a k těm bych se hlásil a myslím, že takové to my prostě najdeme na všech stranách barikády ve všech zemích a myslím, že všude převažují lidé, kteří prostě nemají z tohoto co se dnes děje, vůbec dobrý pocit a místo přilévání do ohně by uvítali doopravdy, kdyby se poněkud všichni zklidnili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výrok premiéra Sobotky, že Česko nevolá po silnější přítomnosti Severoatlantické aliance v Evropě, kritizovala nejen opozice, ale také KDU-ČSL. Sama Aliance dosud věc nekomentovala, ale výroku si všimla ruská média. Co myslíte, jaký to může mít dopad tato slova, tento náš postoj, za který mimochodem respektive ty výroky pana Sobotky kritizoval i prezident Zeman?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já, když se dívám na ty velmoci, tak bych řekl, že mezi nimi valný rozdíl není. Každá z nich prostě sleduje své zájmy a nikdy to jinak nebylo a ani to jinak nebude, ani neříkám, že se s tím dá něco dělat. Je potřeba si toho být jenom vědomi a tak já jsem vlastně Bohuslavu Sobotkovi, Martinu Stropnickému za ty jejich výroky velice vděčný, protože v nich vidím kus realismu. Dějiny se prostě mění. Z přátel jakmile si u nás postavíte vojenské základny, se najednou stanou nepřátelé. Kdejaký voják vyjde na vycházku, někoho znásilní a už z toho je prostě protiamerická hysterie. Tak to ani vůbec nemáme zapotřebí. To co bylo v Japonsku, to se stane i v Německu a tak dále. Já si myslím, že to podstatné je, aby ta naše armáda byla obranyschopná, aby prostě byla k něčemu, aby nebyla směšná jako je ta ukrajinská, když se na to díváme, aby prostě mohla být využita v případě, že bude potřeba něco bránit, to je jasné. My bychom měli vždy dostát svým závazkům, když se něco podepíše, tak by to neměl být jen kus papíru, ale mělo by to být doopravdy, ale z druhé strany, zase abychom my se přidávali k nějakému militarismu, tak to tedy doopravdy nemáme vůbec zapotřebí. Máme s tím doopravdy špatnou zkušenost. Každý voják, který sem přijde jako náš, jako bratrský, spojenecký, tak prostě jednoho dne najednou je cizí. Doopravdy ty výroky jsou úplně v pořádku. Já vůbec proti tomu, co řekl Bohuslav Sobotka nic nemám. Myslím, že se vyjádřil velmi citlivě. Jenom lidem, kteří prostě je to málo proamerické, je to, někomu to nestačí prostě takhle bych to řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A je otázka, Ivane, jestli je to málo proamerické nebo je toto důležité nebo to,že se vracím k tomu, co už jsem řekla, že máme přeci jen jako členská země svá práva i povinnosti.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že máme i to právo prostě někdy položit otázku, co má smysl a co nemá smysl. To znamená, měli bychom být členem, řekl bych rovnoprávným. A tady když se říká jeden za všechny, všichni za jednoho, poslední dobou mám pocit, že se to myslí, jakože všichni za Ameriku. To je ten jeden, za kterým bychom teď se měli vlastně všichni spojit, protože oni mají nějaký plán. Zřejmě chtějí, aby ta Ukrajina patřila do NATO a aby byli blíž k tomu Rusku, aby získali další nějakou vojenskou výhodu. Já za tím vidím spíš takovou tu klasickou rozpínavost, která je typická pro Rusko, pro Ameriku, pro každou velmoc a to je prostě potřeba nějakým způsobem překazit, to není vůbec v našem zájmu, doopravdy ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezidentské volby v Sýrii podle očekávání vyhrál současný syrský prezident Bašár Asad, tři roky od začátku revoluce se tedy připravuje již na třetí volební období v řadě. Čím si získal hlasy, dokonce i mezi syrskými uprchlíky?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Sýrie je strašně smutný příběh. To je země, kde máte milionové město Homs, ve kterém zůstalo bydlet třicet lidí a všechno je zbombardované, zničené a tak dále a to je tedy válka, kterou si těžko umíme představit, protože ta je doopravdy hrozná a při těch volbách, které teď probíhaly, je potřeba si uvědomit, že to nejsou klasické volby, ve kterých si Syřané vybírali mezi totalitou a demokracií, ale to jsou volby, ve kterých si vybírali mezi Asadem a Al Kajdou. To je prostě katastrofa, to co se tam děje, kde prostě přijdou nejprve armáda, střílí a rozhání davy, potom ale zase přijdou do města militantní islamisté, někoho pro výstrahu chytí, na náměstí mu uříznu hlavu, aby všem bylo jasné, kdo je tady pán. To je prostě úplně absurdní v zemi, která patří mezi kolébky civilizace. Sýrie, to my když jsme chodili po stromech, tak tam už byla vyspělá civilizace a najednou vidíme prostě strašný úpadek a humanitární katastrofu a tak dále. O těch volbách samozřejmě panuje pochybnost, jestli byly zcela demokratické, hodně evropských představitelů je neuznává, tvrdí, že vůbec uspořádat volby bylo naprosto absurdní, ale zase z té volební účasti je patrné, že lidé chtěli nějakým způsobem dát najevo, že je zajímá osud té země a že spatřují po té zkušenosti, kterou mají, asi větší jistotu v té vládě než v té opozici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je tedy ten psychologický dopad voleb, když uvážíme, že třeba ještě loni byl Asad politická mrtvola.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ta situace se mění tím, že opozice, která tam bojovala, se do značné míry rozpadla. Začaly bojovat i mezi sebou, takže najednou se ukázalo, že naprostou převahu získali ti radikální islamisté a ti jsou i pro většinu opozice. Nakonec větší hrozbou, větším nebezpečím než ten představitel toho režimu, to znamená, změnil se určitě i pohled na tu vládu v souvislosti s tím, co se událo v opozici, ale my si musíme uvědomit, že když prostě čteme ty zprávy a ty už moc nečteme, protože ta Sýrie přestala být zajímavá a pozornost médií se upřela někam jinam, ale je to klasicky země, ve které lidé různých vyznání žili pospolu a ve chvíli když prostě do toho přijdou nějaké takovéto revoluční tlaky a velmoci začnou podporovat jedny nebo druhé, tak vidíme, jak ta společnost se zradikalizuje a například určitě křesťané v Sýrii všichni volili Asada, protože oni se tam stali pronásledovanou minoritou, podobně jako se předtím stali v Iráku, kde dlouhá léta žili spolu s muslimy a šlo to a najednou jsou pryč, jsou likvidováni, vypalují se kostely. Podobně v Egyptě za diktátora předtím tam měli jakžtakž práva, ale ve chvíli, když se dostalo k moci Muslimské bratrstvo, tak najednou prostě se stali pronásledovanou skupinou. A ve všech těchto konfliktech, které, když se dějí, se podíváme, komu se dostane pomoci, kdo jsou vlastně ti rebelové, kteří mají nastolit tu demokracii západního typu, tak zjišťujeme, že to jsou militanti, se kterými ne nemáme vůbec nic společného, které bychom vůbec neměli podporovat, dále jsou vlastně jediní, kteří jsou ochotni vzít do ruky zbraň a začít střílet a postavit se proti těm nenáviděným tyranům, tak já když vidím, jak se kácí sochy těch nenáviděných tyranů, tak už si rovnu přestavuji, jak hned dalším krokem bude, že tam vylikvidují křesťanské kostely.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K jakému zamyšlení, vás Ivane, v tomto kontextu vede 70. výročí vylodění spojeneckých vojsk v Normandii.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Teď jsem si o té akci strašně moc přečetl, já tedy nejsm velký fanoušek vojenské historie, ale tohle to byla dobrá příležitost a to je neskutečná akce, to je i logisticky, když si vezměte, že 200 tisíc vojáků během několika dnů je potřeba přepravit, že k tomu musíte využít 12 tisíc letadel, 7 tisíc lodí, to jsou prostě neuvěřitelná čísla, na co všechno je potřeba myslet a tak dále, tak ta operace byla skutečně fascinující, ale ta hlavní čísla jsou 12 tisíc mrtvých spojeneckých vojáků, 7 tisíc německých a k tomu 20 tisíc civilistů. 20 tisíc civilistů, to byli lidé, kteří byli prostě ve špatnou chvíli na špatném místě, protože byly doma. To bombardování, které proběhlo, aby prostě se vytlačily ty německé jednotky, tak oni byli promíšeni s těmi civilisty, tak ti tam umírali s nimi. To byla zřejmě hrozná věc, proto si i myslím, že je docela zvláštní, když se takovéto věci oslavují, takovéto akce úspěšné, vítězné, protože oni by se vlastně měli oplakávat, prostě ty ztráty byly tak strašné, že to je hrůza. Já si myslím, že dnes je to už hodně dávno, 70 let a vrací se k tomu výročí především milovníci vojenské historie. Vidíme obrázky, jak prostě opravují ty džípy a navlečou se do historických uniforem a prostě jedou tam. Je tam spousta turistických kanceláří, dělá výlety a tak dále. A já při té příležitosti si říkám, že tou podmínkou, aby se z války mohlo stát nostalgické retro, je dlouhý mír. To platí u nadšenců, kteří dobývají hrady v replikách středověkého brnění. Je tomu tak u Slavkova, kde se opakovaně křísí duch napoleonských válek a já myslím, že ten dlouhý mír už přeje i té hře na poslední světovou válku a když se dívám na ty lidi, člověk si samozřejmě říká, jestli je to doopravdy tak, že kdo si hraje nezlobí, jak je to u dětí. Ale já si myslím, že určitě je lépe, když si člověk, který má v sobě tu vojenskou mentalitu, je to válčení blízké, navléká uniformy historické, než kdyby se vyzbrojil moderně a šel si hrát někam, kde se střílí ostrými, protože i taková místa dneska v světě jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Ivan Hoffman, komentátor Deníku, děkuji za rozhovor a přeji vám hezký den, na slyšenou za týden.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
I vám, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: iho , zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová