Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman - 8. února

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nerušený poslech i dobré ráno vám přeje Karolína Koubová. Hostem dnešního Jak to vidí je komentátor Ivan Hoffman, kterého zdravím do zlínského studia Českého rozhlasu, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já vás také zdravím a také posluchače samozřejmě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nás čeká v příští necelé půlhodině? Věnujeme se například víkendovému dění v hlavním městě, kde demonstrovali lidé proti i na podporu migrantům. Ptáme se také, jak může propuštění Alího Fajáda ohrozit důvěru zahraničních bezpečnostních a informačních služeb ke spolupráci s Českou republikou, může-li vůbec? A dotknete se také vynesení nepravomocného rozsudku nad Markem Dalíkem. Tak jak, Ivane, vidíte to dění o víkendu, tedy demonstrace proti migrantům a také demonstrace na jejich podporu, které jaksi vyústily nebo byla to ta eskalace násilí, kdy jsme zažili útok na sociální centrum Klinika v žižkovské Jeseniově ulici, kdy maskovaní útočníci házeli na centrum světlice a kameny a část kliniky zapálili. Čekal jste až takovou eskalaci násilí?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak asi jsem nebyl příliš překvapen, protože určité procento radikálů, radikálních lidí existuje v každé společnosti a když se najde nějaká záminka, tak se najednou objeví jako taková podobná řeka a zjistíme, že mezi náma neexistují jenom lidé, které běžně potkáváme, se kterými se dá mluvit, ale i, ale i radikálové, kteří berou do rukou kameny, takže ti lidé v každé společnosti odjakživa jsou. Jde o to, v jakém počtu a jakým způsobem se takovým akcím brání, anebo kolik se jim dá prostoru, protože potom samozřejmě ty následky mohou být ještě i horší. Pokud jde o ty demonstrace, tak samozřejmě mohli bychom se na ně dívat statisticky a tehdy zjistíme, že ty protesty proti migraci, proto uprchlíkům anebo proti islamizaci jsou četnější, zatímco těch obránců uprchlíků, odpůrců xenofobie a tak dál, těch spíše ubývá. Mám pocit, že to je dáno tím, že pokud jde o migraci, nejde jenom o to, jaké jsou postoje, jaké jsou zásady, ale určitě jde také o čísla. Ve chvíli, kdy zjišťujeme, že těch migrantů přichází do Evropy velké množství, tak se vlastně i mění stav, vztah veřejnosti k nim a postupně ubývá sympatií, naopak přibývá obavy, přibývá strachu. Taková ta čísla, ze kterých vyplývá, že mezi příchozími je dejme tomu 85 % sunnitských muslimů, pouze 15 % žen, že do roku 2050 se počítá podle Evropské komise s příchodem 31 milionů migrantů, anebo zase jiné číslo, které uvádí, že až na 40 % vzrostl počet Němců, kteří vyzývají Angelu Merkelovou, aby odstoupila. To jsou všechno čísla, která jsou důsledkem nikoliv toho samotného faktu, že někdo utíká odněkud jinam, hledá, hledá lepší život anebo si zachraňuje holý život, s tím, s těmi, s tím to až tak nesouvisí. Ono to souvisí s tím obrovským množstvím, se kterým prostě se mění to společenské klima. Mám pocit, že i u nás to tak je bez ohledu na to, že těch migrantů k nám přišlo strašně málo. Cizinecká policie informovala, že u nás zadržela 8536 osob, což je samozřejmě hodně, ale není to, není to číslo, které by bylo vůbec srovnatelné s tím, co se děje v Německu, ve Švédsku a Dánsku.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, právě rozumíte tedy v tomto smyslu, řekněme, tomu strachu českých občanů, který se třeba projevil i teď o víkendu účastí na těch demonstracích a potom i jaká je práce politiků u nás i s tímto tématem?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No tak ten strach může být vnímám jako iracionální právě tehdy, když se vezme v úvahu, že vlastně jsme tím migračním tokem dotčeni nebyli, ale dnešní doba je doba globalizace, kdy se člověk dívá na televizi a vlastně mnoho lidí u nás vnímá jako svůj problém, když po Silvestru v Německu skupiny násilníků pronásledují a loví německé ženy, to je v tom otevřeném světě médií, kdy víme, co se stalo ve Švédsku, jaký příběh byl v Rakousku, tak to všechno vnímáme, jako že se to stalo u nás. Ten svět se prostě hrozně zmenšil. Hovoří se o globální vesnici. A z jedné strany je to samozřejmě pozitivní, ta globalizace má určitě i svoje výhody, ale má mnoho prostě, řekl bych, takových úskalí a tohle to mediální úskalí je jedno z nich. Lehce se manipuluje veřejným míněním.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono se obecně mluví, zvláště třeba i po tom útoku na sociální centrum Klinika, který politici odsoudili, tak všichni mluví o naléhavosti situaci řešit, že je potřeba se postavit nenávisti, která se šíří českou společností, co je ale potřeba udělat, aby to nebyla jenom slova?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Pokud jde o celou tu uprchlickou krizi, tak my máme pocit stále takového konfliktu mezi, mezi srdcem a rozumem. Z jedné strany nikdo nechce vypadat jako, jako nelida, jako člověk, který ignoruje lidské utrpení, z druhé strany všem je jasné, že jsou nějakým způsobem nastavena pravidla a pokud se přestanou dodržovat, pokud ten proud lidí nekontrolovaný se nebude nějakým způsobem regulovat, tak, tak se žádného nějakého výsledku nedobereme. Pokaždé to řešení je kombinací obojího. Z jedné strany člověk nesmí rezignovat na, na hodnoty, na humanismus, z druhé strany musí být realista a musí vědět, co a jak se má vyřešit. Ty projevy v ulicích, ty to samozřejmě nevyřeší, to je spíš takový signál o, takový barometr o stavu společnosti, o tom, kolik lidí z klidu svého domova od televizorů se zvedne a ať už z jednoho nebo z druhého důvodu vyjde a potká se s ostatníma, aby spolu vyjádřili nějaký, nějaký pocit, ale ani na ulici, ani, ani prostě nikde jinde se to nevyřeší, vyřeší se to jedině v politice a vyřeší se to jedině společně, protože pokud žijeme v Evropě, která je spojená a otevřená, tak to řešení doopravdy není pouze u nás. To znamená, takové to obecné vyvarování se agresivity je určitě dobrá rada, ale stejně dobrá rada je vzít rozum do hrsti a přemýšlet.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když mluvíte o tom řešení, které by mělo být společné, a to tedy i především v rámci Evropy, tak když se jenom podíváme na to, jak politici u nás třeba se chápou tématu migrační krize, tak se i na tomto tématu jaksi odráží to napětí mezi třeba premiérem a prezidentem. V rozhovoru pro časopis Týden premiér řekl, že nepotřebujeme politiky, kteří ta rizika budou účelově nafukovat v zájmu svých politických cílů, jak vnímáte to vzrůstající napětí mezi prezidentem Zemanem a premiérem Bohuslavem Sobotkou?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ono se traduje už hrozně dlouhou dobu a komentátoři, kteří delší dobu sledují českou politickou scénu, tak neopomenou nikdy připomenout, že prezident Zeman nikdy nezapomene Bohuslavu Sobotkovi a některým dalším sociálním demokratům, že v ho uvozovkách zradili při prezidentské volbě před mnoha a mnoha lety, a když se prostě podíváme na mnoho takových událostí, kdy se tito dva politici potkávají, tak to napětí mezi nimi je stále. Mám pocit, že Bohuslav Sobotka by asi byl smířlivější, kdyby to šlo, tak by zakopal válečnou sekeru s Milošem Zemanem, ale ten to zřejmě jen tak neudělá, to znamená, v české politice je strašně moc psychologie, osobních sympatií, antipatií, které někdy jsou důležitější než ta věcná rovina sporu. To je první, co je k tomu potřeba říct. Druhá věc je, že toto téma je samozřejmě výsostně politické. Migrace tu společnost rozděluje a její větší většina, to je objektivní fakt, spíš podléhá obavám než, než právě takovému soucitu a tak dál, to znamená, že Miloš Zeman má za sebou velkou přízeň, rostoucí přízeň veřejného mínění. I když se říká, že společnost rozděluje, tak v některých otázkách, právě jako je migrace, tak jí rozděluje na obrovskou většinu a statisticky nepatrnou menšinu. To znamená Bohuslav Sobotka není v dobré situaci. Být rozhádán s premiérem znamená ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
S prezidentem.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
S prezidentem, pardon, neznamená získávat politické body. Z druhé strany něco říct musí a nemůže si to nechat jen tak líbit, to je jasné. To znamená ten spor už graduje i on z té své strany. Já mám pocit, že to úplně není v jeho povaze, že spíš má poradce, kteří mu říkají, že takto má prostě zareagovat, toto má říct, že mu to prostě pomůže, že ho to a že vlastně nemá co ztratit, protože vypadá to tak, že s Milošem Zemanem už společnou řeč nenajdou nikdy, ale ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam až to, promiňte, Ivane, toto může vést? Zvláště na tomto tématu Miloš Zeman aktuálně reagovat na ty události víkendové, že hodlá nadále pravdivým pojmenováváním skutečné situace způsobené migrační krizí bojovat proti extremistů zleva i zprava, není to tedy tak, že skutečně třeba Miloš Zeman volí tu rétoriku, která více postihuje tu problematiku, řekněme, bez té politické korektnosti, na kterou třeba už je veřejnost velmi citlivá?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já mám pocit, že máte pravdu, že takhle to přesně je. Spor se nevede jenom o samotné, samotná témata, ale i o způsob, jakým se budou zpracovávat. A politická korektnost jako, jako, jako styl, jako metoda přinesla určitě mnoho dobrého, ale zase z druhé strany mnoha lidem, mnoho lidí štve, že se věci v uvozovkách nepojmenovávají pravými slovy, pardon, já se omlouvám, že se některé věci zamlčují a že vede vlastně tato politická korektnost k jakési autocenzuře v médiích a tak dál. Prostě asi jsme narazili na takový strop té politické korektnosti, kdy už se nedá říct, že jenom společnosti a tomu společenskému klimatu prospívá, ale v něčem, v něčem už mu i škodí, to znamená, že určitě mají do budoucna šanci i politici, kteří budou věci pojmenovávat napřímo, nebudou chodit kolem horké kaše a tento typ politiků nemusí být nutně pouze populisté, to můžou být i lidé, kteří prostě naplno pojmenují věci, které třeba i společnost nechce slyšet, ale pokud je budou schopni vyargumentovat, tak získají hodně lidí na svou stranu a to znamená, že může se ukázat, že taková ta, takový ten trend k tomu pojmenovávat věci pravými jmény může i společnosti prospět. Ale to je ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A takové politiky u nás vidíte, aniž by to byli tedy prázdní populisté?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ne, ne, ne. Moc jich, moc jich teda, popravdě, nevidím, protože většinou je to tak, že lidé přicházejí, takoví ti radikálové, do politiky s jedním tématem a lidé i by jim třeba dali v té konkrétní věci zapravdu, ale politika není otázka jednoho tématu, je otázka nějakého celkového postoje. Když přichází nová strana, nové hnutí, tak by mělo být schopno odpovědět na, na pestrou škálu problémů a otázek, které společnost řeší, ne jenom na tu jednu jedinou, protože to je, to bývají teda ty strany na jedno použití a z těch žádný velký prospěch do budoucna není.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Děním minulého týdne hýbalo také propuštění Alího Fajáda a Chálida Marábího, které česká vláda podle dostupných informací vyměnila za pětici Čechů, kteří byli uneseni v Libanonu, kterým bylo umožněno vrátit se do země. Svým krokem Česká republika ovšem pobouřila Američany, kteří žádali o vydání Fajáda, protože je ve Spojených státech obžalován z přípravy vražd zaměstnanců americké vlády nebo pokusu použít protiletadlovou střelu či obchodování se zbraněmi. Opozice, Ivane, kritizuje vládu, že to nezvládla, že ohrozila zbytek veřejnosti, že vydává protichůdné informace, tak jak tu kritiku hodnotíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak my žijeme v zemi, kde se těžko něco utajuje, protože ti, kteří vědí, nemohou odolat pokušení se s těmi tajnými informacemi pochlubit novinářům, novinářkám někdy, a tím pádem toho hodně víme, ale nikdy nevíme všechno. To znamená ten, k tomu, k tomu základnímu sporu, který se vede, a to je spor o tom, jestli se s teroristy jedná, nebo nejedná, tak k tomu je potřeba říct, že s teroristy se prostě jedná, ale neříká se to. To je prostě světová praxe, to není jenom u nás. S teroristy jednají i ti, kteří to druhým vyčítají, s teroristy jedná Izrael, jednají s nimi Spojené státy, prostě všichni.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, připomeňme, že Spojené státy vyměnily svého vojáka Bergdahla za pět vysoce postavených členů Talibanu, tuším, v roce 2014.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
A taky se za to pochválily a řekly, že nenechají žádného amerického vojáka v nouzi.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A najednou tak ostrá kritika nebo to pobouření ze strany Američanů.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, ono je to tak, že ten příběh je doopravdy zvláštní. On ten Alí Fajád, ale i ten jeho komplic, to jsou, to jsou lidé s mezinárodním pozadím, jedná se u pana Fajáda o Libanonce s ukrajinským pasem. Je to asi špion, je to asi obchodník se zbraněmi, ale mezi obchodníkem a teroristou je v praxi rozdíl pouze v tom, komu prodává. Pokud prodává našim, tak je to obchodník, pokud těm špatným, tak je to terorista. No a potíž je v tom, že v dnešním světě, kde zůstávají zájmy, ale mění se spojenci, je velmi často situace taková, že se prodá těm dobrým, těm našim, ale z nich se pak stanou špatní, což se stává i v lepších rodinách a velice často se to stává právě Američanům. To znamená, když se podíváme na to pozadí toho celého sporu, tak já bych řekl, že naši američtí přátelé jako to pochopí, protože čeští politici upřednostnili český zájem, no podobně jako američtí by upřednostnili americký zájem, není žádný důvod, abychom upřednostnili americký zájem před tím českým, ale ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, Ivane, ale není zájmem právě třeba i české veřejnosti, aby česká vláda tyto kroky nedělala proto, že třeba jakkoliv bolestně kvůli pěti lidem, alespoň tak zaznívá i ta kritika opozice, může ohrozit celou českou veřejnost, když teroristům vyšle signál, unášejte naše občany, protože my je vyměníme?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, právě jsme už mluvili o tom, že v tomto tématu je obrovské množství pokrytectví. Každý má pocit, že tím, že sám nějakým způsobem pojmenuje tu situaci, tak ta situace taky vypadá, ale ono to tak úplně jednoznačné není. My totiž nemáme jenom americké přátele, my máme taky americké nepřátele, a to jsou nepřátelé našich amerických přátel, kdybych to takhle měl říct, svět doopravdy není černobílý a v žádné společnosti nejsou všichni jenom pozitivní. V Americe je spousta lidí, kteří mají zájem na válkách, na prodeji zbraní, na vydělávání na lidském neštěstí, to jsou, to nejsou zdaleka teda naši přátelé a ani přátelé našich amerických přátel. To znamená ten postoj je velmi diferencovaný a někdy je potřeba se vůči takovému požadavku někoho vydat postavit pozitivně a někdy je daleko lepší se vůči němu vymezit a naznačit té druhé straně, že máme taky svojí vlastní politiku, vlastní názory, jak věc řešit a že nám je přednějších našich pět občanů než, než to, že oni ho prostě od nás dostanou a budou ho moct někde v Polsku mučit a získávat a vytěžovat z něho informace a tak dál. Ta zkušenost s tím, jak Američané zacházejí s vězni, je prostě v Evropě vnímána s takovým pozdviženým obočím a to, že se to obhajuje jako v zájmu národní bezpečnosti, to je i v samé Americe problém. Tam se teď bouří psychologové proti tomu, že je vládní agentury nabádají k tomu, aby vyvinuli nové technologie mučení a psychologové říkají, my ale nejsme od toho, abysme mučili lidem, to si řešte sami, ti zas je obviňují z ohrožení národní bezpečnosti a tak dál. To je daleko složitější problém, než aby se ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale shrnu-li to a vrátím to na tu naší domácí půdu, tak vy, Ivane, v tomto smyslu považujete, že česká vláda postupovala správně a v zájmu občanů České republiky.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ona postupovala tak, jak se postupuje. Teď jsme se dozvěděli, že za ty dvě dívky, které se vrátily z Pákistánu, naše vláda zaplatila za jejich vydání šest milionů dolarů. To jsme vůbec nevěděli, v té době se říkalo, že žádné výkupné se samozřejmě nikomu neplatí a najednou zjistíme, že ano. Mám pocit, že takhle se to řeší, státy většinou se snaží pomoci svým občanům, když se dostanou v cizině do nesnází, když je někdo unese a tak dál, můžeme diskutovat o tom, jestli se to má, anebo jestli je prostě nechat napospas jejich osudu a říct, je to jejich chyba, neměli nikam cestovat, měli si dávat pozor, to přece není naše, naše věc, ale zatím takový konsensus, úzus, ať jsou vlády pravé nebo levé, je ten, že se tomu občanovi, státnímu příslušníkovi v té tíživé situaci, v té těžké situaci pomáhá. Pokud opozice dnes přijde s tím, že je s tím potřeba do budoucna skoncovat, že stát nemá peníze na to, aby někoho vykoupil, nemá chuť ho vyměňovat, tak, a pokud se na tom veřejnost shodne, tak potom může být, já nevím, do budoucna ta situace jiná, ono to nemusí být nutně špatně, možná si lidi pak dají větší pozor, ale zatím je to tak, že ten stát má vůči svým občanům odpovědnost a v té špatné tíživé situaci jim pomáhá. Tak to prostě dneska je.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě se dostaneme k další věci. Minulý týden padl nepravomocný rozsudek nad lobbistou Markem Dalíkem, někdejším poradcem premiéra Mirka Topolánka v kauze Pandur. Soud první instance poslal Dalíka na pět let do vězení a uložil mu pokutu pět milionů korun. Dalíkův advokát Tomáš Sokol se odvolal. Jak hodnotíte tu kauzu a co říkáte na ten verdikt?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tady je podstatné, čemu uvěří soudce. Někdo pokaždé musí nakonec zvážit a rozsoudit fakta a předložit novou žalobou námitky obhajoby. A je zvláštní, jak nakonec to je najednou soucit, protože v podobných problémech už někteří politici byli v jiných kauzách s vojenskými zakázkami a soud rozhodl opačně a tady najednou soudkyně Veronika Čeplová uvěřila prostě tomu, že Marek Dalík doopravdy nabízel rakouské zbrojovce Steyr, že dceřinou společností americké firmy General Dynamics, že za půl miliardy zařídí, aby nepřišli o dvacetimiliardovou zakázku. Vycházela ze svědectví lidí, kteří se zúčastnili těch schůzek. K dispozici měla nějaké e-maily a tak dál, mohla klidně říct, že to nestačí, ale ona se rozhodla, že ano a jediné, co, jediné, co prostě přiznala Marku Dalíkovi jako polehčující okolnost, bylo, že nemohl jednat na vlastní pěst. Vlastně logicky konstatovala, že když chtěl takovou ohromnou sumu sám pro sebe, že kdyby jí chtěl, tak by to bylo životu nebezpečné, čímž vlastně popsala takovou mafiánskou atmosféru, kterou známe z hollywoodských filmů, kdy prostě když člověk si dovolí moc, tak se najde někdo, kdo ho potom fyzicky zlikviduje. To je neuvěřitelné, ale, ale takhle to asi nějak funguje. To, co vidíme v těch filmech, tak to je asi odkoukané z reality a Marek Dalík prostě nemohl sám za sebe chtít po někom, po zbrojařích navíc, půl miliardy, to znamená bylo jasné, že ten úplatek se měl rozdělit, ale neví se, komu konkrétně jaké peníze měly jít a tak dále, to znamená, to je ta polehčující okolnost, díky které dostal jenom pět let. On by samozřejmě se s tím mohl spokojit, pět let se dá vydržet, Marek Dalík je lobbista, který, kterému se mnoho podařilo, mnoho provizí určitě inkasoval, pohyboval se ve vysokých kruzích a velkých penězích, ale já mám pocit, že pro něj určitě bude ponižující to vědomí, že zatímco jiným se na nic nepřišlo, lobbistům, a užívají si prostě výsledků své práce, tak on by měl skončit ve vězení, a to myslím, a to myslím tak jako lidsky docela naštve.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vnímáte ten verdikt soudu první instance jako jistý signál, jak se může rozhodovat v dalších kolech této kauzy?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já myslím, že ano. Určitě to takový, takový signál je. Ono musíme si uvědomit, že to, v čem je ten verdikt také zajímavý, je, že to, co se stalo Markovi Dalíkovi, je, že ztratil politické krytí. Za těch sedm let, které uplynuly od toho skandálu, anebo od té, od těch schůzek, tak se změnilo státní zastupitelství, změnila se politická scéna, vlivní lidé v politice ztratili svůj, svůj vliv v justici, v policii, prostě se jiným způsobem rozdaly karty, což vůbec neznamená, že by zas jiní lidé neměli nějaký, nějaký vliv, ale konkrétně pro něj ta situace se nevyvíjí dobře, protože už ho prostě nikdo politicky nekryje. A to je taky jako důležité. Bylo by dobré, kdybychom žili v zemi, kde by nikdo neměl politické krytí a kdyby se všichni museli odpovídat zákonům. To by byl pak ten právní stát.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se s touto kauzou vyrovnala vlastně ODS?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Prosím?

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se s touto kauzou vlastně vyrovnala ODS, s tímto dědictvím, když mluvíte o tom politické krytí?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No tak my jsme o nich nedávno tady mluvili v souvislosti s jejich sjezdem, já mám pocit, že Občanská demokratická strana je z nejhoršího venku, že tam také došlo vlastně k obměně a i k změně, myslím ke korekci politického kurzu a i když teda je to strana s 10 %, ale už to není strana, které by hrozilo, že kvůli práv podobným kauzám úplně vypadne z politiky. Já mám pocit, že z takových čistě sebezáchovných důvodů podstoupila Občanská demokratická strana, řekl bych, takovou vnitřní očistu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Ivan Hoffman, který byl dnešním hostem Jak to vidí. Děkuji vám a zdravím do zlínského studia, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já také, hezký den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se pro tuto chvíli loučí Karolína Koubová. Zítra se opět uslyšíme a mým hostem bude Cyril Höschl.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.