Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 27. října

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je komentátor Deníku Ivan Hoffman. Ivane, zdravím do Zlína. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já zdravím ze Zlína, hezké ráno.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dnes je témat víc, Ivan Hoffman okomentuje například výsledky voleb na Ukrajině, také to, co můžeme čekat od nové Evropské komise, ale také se budeme bavit třeba o tom, aby se střídal letní a zimní čas. Takže ještě jednou hezký den, Ivane.

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Ano.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já bych začal volbami na Ukrajině, protože vlastně ještě do pozdní noci se dosčítávaly hlasy, ale víme, že vyhrál blok Petra Porošenka, zhruba 22-23 %, takže, jak to ty vidíš?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak ty výsledky se v podstatě docela očekávaly, ale trochu asi se předpokládalo podle těch všelijakých průzkumů veřejného mínění a volebních preferencí, že ukrajinský prezident zvítězí anebo ten jeho blok s daleko větším náskokem, nakonec to vítězství je jenom těsné, na to, jak se sestaví vláda a jak bude vypadat parlament, toto asi příliš velký vliv nemá, ale určitě je to zpráva zajímavá psychologicky o tom, jaká je na Ukrajině nálada. Zřejmě asi mají pravdu komentátoři, kteří říkají, že nejen tento fakt, pokles řekl bych důvěry lidí, kteří se sešikovali za prezidentem, ale také překvapivě poměrně nízká volební účast, z té byli politici na Ukrajině velice zklamáni, tak svědčí o tom, že ta vláda minulá, respektive, že ten vývoj nebyl takový, jak si asi občané na Ukrajině představovali. Musíme si uvědomit, že tam dvakrát vzniklo velmi silné protestní hnutí proti vládě oligarchů, jak se mu říká, lidí velmi bohatých, kteří prostě se nezapsali úplně nejlépe u většiny obyvatel, a také proti korupci obrovské a různým nepravostem, které Ukrajinu trápily, teda její občany. No, a zdá se, že nakonec ani nyní tento hlavní problém, který byl, to znamená, aby se k moci spíše dostali, dostali lidé, kteří to myslí s tou republikou dobře, než lidé, kteří to myslí dobře se svými financemi, tak to se úplně nepovedlo, oligarchové znovu na Ukrajině budou rozhodovat, ovšem budou buďto v pozadí, anebo budou přímo tu politiku řídit, a to se mohlo podepsat na té nízké volební účasti a na těch volebních výsledcích.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Zajímavá ta velmi nízká volební účast, jak tady čtu v jedné zprávě, byla jednak v Oděse, ale také v Zakarpatské oblasti, což je ten nejzápadnější cípek bývalé vlastně československé území. Proč zrovna tam byla taková účast, tak malá, Ivane, nevíš?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Existují takové názory, že Ukrajina se pomalu ale jistě rozpadá, ne všichni to chtějí teda slyšet a nikomu se to příliš nehodí do krámu, nehodí se to samozřejmě nikdy vládě, která nerada přijde o 1 kilometr čtvereční a o každého jednoho občana, to je jedna věc. Nehodí se to Evropské unii, která prostě pošilhává po velice zajímavém lukrativním evropském trhu, no, hodí se, nehodí se to vlastně nikomu, tak se o tom ani tím pádem příliš moc nemluví, ale Zakarpatské Ukrajině se podobně jako některým jiným oblastem už v té společné Ukrajině příliš nelíbí, protože ten nacionalismus, který se zvedl enormní, je namířen proti různým menšinám, nejen proti Rusům, kteří jsou prostě jako první na tapetě a vůči kterým se vede antiteroristická operace a kteří prostě prchají a zachraňují se, jak mohou, ale ani jiné menšiny se necítí příliš dobře. My jsme nedávno hovořili o volyňských Češích, a to je případ Zakarpatské Ukrajiny, která také prostě pošilhává po nějakém zvláštním statusu, po nějaké určité formě autonomie a chtěli by, aby bylo zohledněno referendum, které se kdysi konalo před lety, když Ukrajina se odtrhávala od Sovětského svazu, ale jak říkám, to jsou samozřejmě velice zajímavé věci, ale přijde na ně řeč, až když se podíváme na volební výsledky a tak dál, ale jinak mám pocit, že to je téma, které nikdo nechce slyšet.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pojďme teď, Ivane, se podívat na cestu prezidenta Zemana do Číny. Vlastně byla to první cesta představitele po těch nepokojích v Hongkongu, ovšem je to cesta především tedy podnikatelská, mám pravdu?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano. Prezident Zeman je hostem čínského prezidenta v době, kdy se Čína stala nejsilnější ekonomikou světa, to je dobré prostě si připomenout a mimochodem ten fakt sám o sobě je asi dobrým důvodem neohrnovat nad Číňany nos a začít přemýšlet, co dělají jinak, a řekl bych dokonce možná lépe po té ekonomické stránce než Západ, respektive lépe než my. Prezident Zeman tam přichází samozřejmě pragmaticky, jeho cesta je výrazem reálné politiky, kdy prostě vidí, že s Číňany se baví všichni, všichni s nimi obchodují a vlastně dnes stále trvat na tom, že to hlavní, o čem si s nimi máme povídat, je, jsou lidská práva, tak to už tak úplně neplatí. Musíme si všimnout, že asi ti Číňané nejsou tak špatní, když půjčili Američanům 1300 bilionů dolarů a asi, když s nimi obchodují Němci, Francouzi anebo Britové, tak tomu nepochybně bude proto, tak, proto tomu tak bude, že pokud jde o ten přístup k lidským právům, tak si vlastně tyto země vzájemně nemají příliš co vyčítat, to je prostě pragmatická věc. My, když se chceme podívat na to, jak žijí druzí, tak stará zásada je nejprve se podívat, jak máme zameteno před vlastním prahem, a tehdy prostě s překvapením zjistíme, že asi bychom měli mít opatrnější v tom, když dáváme rady druhým, pokud sami na tom nějak extra dobře nejsme a když budeme přísní sami k sobě, tak zjistíme, že pokud jde o export demokracie a lidských práv, tak toho doopravdy na skladě moc nemáme a jak říkám, je asi potřeba být uměřený. Lidé, kteří radí druhým, jak si to mají zařídit, tak vesměs jim chybí právě tahle ta optika, neradi se dívají na sebe do zrcadla.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ono vůbec česko-čínské vztahy, to je velice zajímavá věc sama o sobě, i když už jenom, když si uvědomíme, jak obrovská země je Čína, i podle počtu obyvatel samozřejmě a jaký my jsme proti nim vlastně trpaslík, a to neříkám nijak pejorativně, takže já si myslím, že z toho obchodního hlediska je vlastně cena pro nás i ta skutečnost, že čínští představitelé jednají s tak malou zemí, nebo se mýlím?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No, jedním z důvodů asi je, my už se k tomu příliš jako nevracíme, ale my to u Číňanů máme dobře za naše postoje někdy v roce 48 a oblíbili si našeho Krtečka, to jsou prostě, totiž ta politika je zvláštní, ona někdy navazuje prostě na věci, které dávno jsou zapomenuty a překryté jinými zážitky, historickými skutečnostmi a tak dále, ale česko-čínské vztahy v minulosti nebyly vždycky špatné. Jenom ono je to v té geopolitice tak, že každá země má nějaké svoje spojence, nějakého hlavního spojence, a ti potom trvají na tom, že by měli jejich spojenci ti malí s nimi sdílet společné nepřátele. To znamená, jakmile my jsme partnerem Sovětského svazu a ten se pohádá s Čínou, tak pochopitelně vztahy Československa s Čínou se dramaticky a prudce zhorší, jakmile naším spojencem jsou Spojené státy americké, tak potom ony taky chtějí, abychom prostě sdíleli s nimi ty jejich nepřátele, které oni mají. No, a tehdy ta samostatná politika se pro takovou malou zemi dělá těžko. Já mám odjakživa pocit, že v takových turbulentních dobách, kdy je zle a všichni přemýšlejí, ke komu se přimknout, kde je budoucnost, kdo vyhraje, kdo bude ten vítěz, se kterým je potřeba jít, ale protože se to takhle neříká, tak se vždycky říká, s kým teda máme společné ty zásadní hodnoty, které vyznáváme, ale úplně nejlepší, co je, je místo toho, aby si člověk dělal anebo země, stát nepřátele, tak je dobré si dělat přátele. Já mám pocit, že tohle to přesně je doba, kdy pro Českou republiku asi úplně nejlepší politika je být vynikajícím, dobrým, spolehlivým partnerem Evropské unii a mít co nejlepší dobré vztahy jak se Spojenými státy, tak s Ruskem, tak s Čínou, prostě se všemi, dělat si přátele, vycházet, prostě hledat na těch druhých ty pozitivní vlastnosti a ty vždycky nějaké jsou, ty najdeme v Americe, najdeme je v Rusku, najdeme je v Číně, jenom někteří je prostě vidět nechtějí a hledají prostě nějaký problém, aby se prostě přimkli jenom k tomu jednomu, ale to není cesta. Já si stále myslím, že je dobré mít hodně přátel a být zadobře se všemi, že to je cesta.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman. Já se ještě zeptám, nebo respektive zůstaneme u prezidenta Miloše Zemana, protože zítra je státní svátek, výročí vzniku Československa, a pak prezident stejně jako loni nepozval některé rektory, v tomto případě dva. Myslíš si, že je to správné a není to trošku také, že vlastně si tím dělá nepřátele?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak popravdě se mu trochu divím, je to zvláštní, protože připomeňme, že 21. ledna na Pražském hradě jmenoval nové rektory vysokých škol, tak tehdy prostě už se zdálo, že přece jenom si tu akademickou obec začíná předcházet a on tam totiž hovořil k těm nově jmenovaným rektorům, že si s úctou a obdivem prostudoval prostě o nich všechno, podklady jejich jmenování, včetně zápisů o způsobu volby a že s úctou a obdivem ocenil jejich odbornou způsobilost vyjádřenou publikační činností, citačním indexem, ještě k tomu tak zažernoval, že mimo autocitaci, které jsou spíše vlastností grafomanů a vypadalo to, že si jaksi s těmi rektory dobře notuje a najednou toto. Ale zřejmě Miloš Zeman je člověk, který některé věci nezapomíná, a tak má pocit, že prostě neprávem přišel o přednášku, kterou jeden z těch rektorů zrušil. Ten na to řekl, že ji nezrušil, že ji pouze odmítl zorganizovat, ale to už jsou detaily, to je, u některých lidí zřejmě, ať se dostanou do jakékoliv funkce, a to i prezidentské, tak prostě se nepřenesou přes některé osobností animozity, což nám takto z odstupu určitě připadá zbytečné anebo takové trochu malé, ale zase z druhé strany já se stále divím i té akademické obci, že to prostě je pro ně téma, že se tím vůbec zabývají, protože já vím, samozřejmě prezident to je funkce, která má vysokou prestiž a je pro lidi důležitá, je reprezentantem státu navenek a tak dál, ale kdybychom to vzali jako lidsky, tak to, že se člověk stane akademickým funkcionářem, tak k tomu je potřeba daleko většího úsilí a řekl bych je to také daleko úctyhodnější funkce, ti by měli prostě být jako s nadhledem se prostě dívat na nějakého obyčejného prezidenta, ale zřejmě to tak nefunguje. Já mám pocit, že i oni jsou jenom lidi, také jsou ješitní a tak občas přistoupí k takovému mušketýrskému všichni, jeden za všechny, všichni za jednoho a teď se prostě solidarizují s někým, kdo nedostal pozvánku, ale těch důležitých kvalitních hodnotných lidí, kteří by tu pozvánku měli dostat a ani je nenapadne, že jim nepřišla, je určitě spousta a nikdo si nestěžuje, tak já bych byl rád, kdyby už se tenhle ten trapas prostě příští rok neopakoval.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Souhlasím také. Mimochodem prezident Zeman během své návštěvy v Číně právě řekl, že tímto nepozváním vlastně hájí prestiž všech prezidentů, kteří třeba přijdou po něm, tak.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Uvidíme. Já si myslím, že samozřejmě každý z těch prezidentů, které máme, se nějakým způsobem promítne, ta jeho osobnost se nějakým způsobem promítne do té jeho vlády, žádný z nich není čistě jenom tou svojí funkcí, to znamená chápu tu potřebu teda připomínat prezidentům, že vykonávají nějakou univerzální funkci, že tam nejsou sami na sebe, ale praxe je taková, že hosté Václava Havla byli jiní, než byli hosté Václava Klause, no, a hosté Miloše Zemana jsou zase prostě trochu jiná sorta, jiná jejich skladba a každý z nich prostě se nějakým způsobem do toho výběru těch důležitých lidí pozvaných k oslavě státního svátku promítnul, a ten další prezident bude zase mít prostě svoje favority, to tak prostě je.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Zítra je 28. října, státní svátek vznik Československé republiky. Ivane, co podle tebe tento svátek znamená pro nás Čechy a co vlastně znamená pro Slováky v současné dny, si myslíš?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já bych začal tím, že existuje taková teorie, že každá změna je k horšímu. A znám pár lidí, kteří říkají, že Rakouska-Uherska bylo prostě škoda, prostě ho bylo potřeba ten systém opravit, nikoliv zrušit, rozložit na prvočinitele a tak dále, to znamená, pokud by byla škoda Rakouska-Uherska nebo škoda změny, tak stejné je to prostě s Československem. Taky prostě já mám pocit, že byla škoda ten stát rozdělit, že spíš bylo potřeba ho dát do nějakého lepšího stavu a najít prostě nějaké řešení těch probblémů, které, pokud nějaké byly, tak je vyřešit a ne ho rozložit, ale pokud tedy ta teorie doopravdy platí, že každá změna je k horšímu, tak si myslím, že i v budoucnu by byla zase škoda, kdyby zanikl, zanikla Česká republika, například tím, že by se rozplynula v tom evropském prostoru, hospodářsky, politicky, kulturně unifikovaném, jo, to znamená, této teorii, na které něco určitě je, zase oponuje to, že vlastně naše schopnost vážit toho, co je, co máme momentálně, co nějakým způsobem funguje, ta je velice vzácná. Pokaždé vítězí nespokojenost, ale té se říká pokrok, jo. To znamená, že stále chceme změnu, i když tušíme, že se to nemusí podařit a tak dál. Pro mě vznik Československé republiky je svátkem Československa, kterého bylo škoda, ale já si myslím, že ty stopy toho státu v nějaké podobě přetrvávají dodnes, že je hodně věcí, které si ani neuvědomujeme, i když žijeme už v jiném státě, v jiné situaci, tak některé věci jsou tak nějak stále pod kůží, stále je vnímáme a některé ty vztahy, které se vybudovaly, tak pochopitelně přežily i ten rozpad toho společného státu, podobně jako lidé říkají, že i Rakousko-Uhersko mělo prostě nějaké svoje stopy, které zanechalo a které přežívaly i v tom prvorepublikovém ještě Československu. Jinými slovy nic není ostrý řez, nic není v historii tak, že něco prostě skončí a pak už jako kdyby nikdy předtím nebylo, všechno probíhá tak nějak kontinuálně a ono dlouho trvá, než si na to zvykneme, ale asi prostě se už nedá to staré Československo vrátit zpátky, ale jak říkám, něco z něj, co mělo smysl a hodnotu, tak určitě přetrvává.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, tak určitě, samozřejmě hraje v tom roli samozřejmě i ta zřejmě podle mého názoru ta jazyková blízkost, určitě je snadnější komunikovat s těmi, kterým rozumíme všichni, tedy rozumí, tak to je také asi jeden z důvodů, si myslím.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, to je i na Slovensku. Tam vlastně ten vztah k České republice je nesmírně silný a řekl bych, že to, čím my se zabýváme, tak sledují daleko pozorněji, než my sledujeme to, co se děje na Slovensku. Tam vlastně vždy byl ten vztah toho staršího a mladšího bratra, jak se někdy říkalo. Slováci se na to hodně zlobili, ale byla to realita. Prostě Slovensko stále pohlíží k Česku jako k zemi, která je inspirativní, zajímavá a ke které mají pěkný vztah, podobně jako to platí naopak.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A možná jedním z důkazů toho dobrého vztahu je i to, že vlastně zítra má být vyznamenán Robert Fico tady v Praze.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Je to věc, která nám asi připadne normální, ale na Slovensku určitě hodně lidí bude naštvaných. Je to politik, který je sice nejpopulárnější, ale je také kontroverzní a lidé, kteří jsou řekl bych pravicově nebo liberálně orientovaní, tak ti ho nemůžou vystát na Slovensku, to znamená, že z tohoto vyznamenání asi polovina Slovenska radost mít nebude, ale on je reprezentant, on je reprezentant. My vidíme, že ať už je v čele státu anebo vlády, ať už v České republice nebo na Slovensku, kdokoliv, vlastně všichni mají jedno společné, a to jsou velmi korektní a přátelské a dobré vztahy s nejbližším sousedem, takže Robert Fico je příklad slovenského politika, který se byl schopen domluvit s kterýmkoliv českým premiérem, ať byl zprava nebo zleva, to znamená, že on tu cenu nedostane určitě jako sociální demokrat od sociálního demokrata, ale jako premiér od prezidenta.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane Hoffmane, zeptám se na státní rozpočet. Zatím byl schválen státní rozpočet na příští rok v prvním čtení, ten schodek je nižší asi o 12 miliard, 100 miliard korun. Samozřejmě zase opozice ten návrh kritizuje, že všem bere a dává jenom někomu a tak podobně. Jak ty vidíš ten návrh státního rozpočtu?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Především bych řekl, že jak současný ministr financí Babiš, tak bývalý ministr financí Kalousek dělají všechno proto, abychom si mysleli, že každý je z nich úplně jiný, že jsou velice odlišní a tak dále, já mám pocit, že jsou úplně stejní. To, co my vidíme, to se traduje, že státní rozpočet je nejdůležitější zákon roku, ale my, když se podíváme, jak vzniká, tak z toho nejdůležitějšího zákonu roku je podle mě bezcenný papír, protože státní rozpočet rok co ro vypovídá o tom, kolik stát míní utratit, kolik má šanci vydělat a uzákoňuje, co udělá s rozdílem, prostě se zadlužíme. To znamená, teď bude další porce toho dluhu 100 miliard, dávno už nikdo zřejmě neuvažuje o tom, že by se ten dluh mohl splatit, protože je už tak velký, 1,68 bilionů korun, to už zaplatit pomalu ani nejde, navíc ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
I když pardon, ale v Německu mají rozpočet vyrovnaný sousedi naši.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak samozřejmě, že by to šlo, ale také prostě mají nějakou dluhovou službu a splácejí, co si půjčili, ale chci říct toto, že určitě se dá namítnout, že žijeme ve světě, ve kterém prostě se zadlužují všichni a že prostě svět už tak prostě funguje, projídá svou budoucnost, zadlužuje příští generace a ta naše míra zadlužení ve srovnání, já nevím, s jinými většími, anebo s těmi úplně největšími působí skoro neškodně, ale já bych chtěl říct, že mě na tom štve prostě ten princip. Když se podíváme na rodinný rozpočet, tak nikdo z nás si nepůjčí víc, než kolik může utratit.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To je pravda.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Víme, že prostě člověk má vyskakovat do výše svého příjmu a že bez peněz do hospody nelez, ale tohle to, jak se dostaneme na tuhle tu vysokou státní úroveň, tak najednou neplatí a všichni prostě s těmi penězi zacházejí tak, že když chybějí, tak si je vytisknou, ale já si myslím, že v principu je to špatně. A jak říkám, pokud se chlubí současný ministr financí, že meziročně prostě sníží deficit o 12 miliard korun, to je stále prostě pouze kreativní účetnictví, něco vymyšleného, to se skutečným hospodařením nemá společného nic.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak, Ivane Hoffmane, ještě nám zbývá poslední téma, a to je zimní a letní čas. Včera se změnil čas z letního na zimní. Tak je to vlastně dobře, nebo už je to přežité, co myslíš?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak je dokázáno, že žádné ekonomické úspory se nekonají. Energetici říkají, že vlastně oni to nepotřebují. Říká se, anebo je zjištěné, že ta změna času vyvolává u části populace zdravotní problémy, nespavost, bolesti hlavy, únava, malé děti mají psychosomatické problémy se vstáváním do školky, změna času škodí autistům, je vyšší nehodovost na silnicích, a to bysme mohli pokračovat. My máme takového velkého bojovníka proti tomu střídání času v Petru Šilarovi, senátorovi, který se chystá dát dohromady petici v Evropě, sehnat v 7 zemích milion podpisů lidí, kteří chtějí, aby prostě s tím časem se přestalo takhle šaškovat. Jestli se mu podaří, nebo ne, to nevíme, je kolem toho hrozná byrokracie, ale já bych k tomu chtěl připomenout, že v Rusku ten čas změnili.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Zrušili ho a po 3 letech teď zrušil Putin to, co Medveděv zrušil před ním, a vrátil jim zpátky prostě ten nenáviděný zimní čas, protože se ukázalo, že vlastně lidem se nechce ráno brzo vstávat v zimě a fanouškové fotbalu prostě nemohli se dospat, protože se dívali na evropskou ligu fotbalovou a zatímco my se začínáme dívat v 9, tak oni se začínali dívat v 10, a potom prostě nedospali a tak dále, takže nakonec zřejmě podle nějakého průzkumu zjistil Putin, že je dobré prostě vrátit lidem ten starý čas. Já bych k tomu řekl, že ukázalo se v Rusku, že lidé se nechtějí vrátit k tomu správnému času, k pravdě, protože se uvykli životu ve lži v tom vymyšleném čase, aby se to nestalo jinam.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak to byl Ivan Hoffman. Já ti přeji hezký den. Zítra bude hostem Zity Senkové spisovatel a publicista Pavel Kosatík.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.