Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 27. prosince 2021

Jan BURDA, moderátor
Dobré jitro, bylo půl deváté Český rozhlas dvojka. Komentáře některých tezí z prezidentova vánočního poselství, zamyšlení nad měnícím se světem a reálnosti plánů na zelenou budoucnost Evropy. Pozitivní příklady mezilidské pomoci během uplynulého, respektive končícího roku, i zamyšlení nad tradiční českou schopností improvizace. Neztratili jsme nápaditost? To jsou náměty pro komentátora a novináře Ivana Hoffmana, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Zdravím vás srdečně, rád vás slyším a zdravím i naše posluchači.

Jan BURDA, moderátor
A k poslechu zve společně s panem Hofmannem také Jan Burda. Začnu citací prezidenta republiky. Nebyl to dobrý rok, začal své nedělní deváté vánoční poselství Miloš Zeman. Kritizoval stažení spojeneckých vojáků z Afghánistánu, zelenou dohodu pro Evropu a mluvil také o pandemii koronaviru a povinném očkování. Vy jste Ivane, rok 2021 během naší domluvy o tématech Jak to vidí, přirovnal, teď cituji vás ke kyselým jablkům, do kterých se nechce kousnout všude, kam se člověk podívá. Inu zkusme to, do kterého kousnete jako první?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Problém, že asi je potřeba kousnout do všech současně. Tento rok ukázal, že my nejsme zřejmě jako společnost v situaci, kdy řešíme nějaké jednotlivé chyby, ale že si musíme poradit s nějakou celkovou změnou, řekl bych systémovou. To znamená všechny věci jsou vzájemně propojené a tak dál. Nicméně já bych začal tím, že i když jsem to takto, takto řekl, že, že těch kyselých jablek doopravdy nadúroda a spíš se jim vyhýbáme, tak bych neřekl, že tento rok byl úplně špatný. Byl to, byl to rok těžkých zkoušek. A ty jsou ale zde od toho, abysme si s nimi nějakým způsobem poradili a nezřídka to bývá tak, že z těch těžkých zkoušek vycházíme lepší. To znamená tento pořad dnes bude polemikou s panem prezidentem.

Jan BURDA, moderátor
Tedy nechyběla vám v tom vánočním poselství trochu optimismu a naděje, když jsme u výčtu těch témat, a než se dostaneme k jednotlivostem?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Určitě ano, ono řekl bych takto, být to jiný politik, tak bych mu navrhl, aby vyměnil textaře. Úskalí takového projevu, který má nějakých 14-15 minut, spočívá v tom, že řečník má tendenci vyřešit věci, tu šíleně komplikovanou agendu tím, že zjednodušuje, že vlastně se snaží srozumitelně věci popsat, tento dar srozumitelnosti pan prezident má odjakživa, to mu nikdo neupírá. Nicméně tady je to úskalí, kdy sahá po jednoduchých řešeních, která se vejdou do několika vět. A pak se ukáže, že všechny ty, všechna ta témata, která vyjmenoval, jsou daleko složitější, a to zjednodušení jim prostě nesvědčí, k tomu, k tomu zřejmě dojdeme, když se podíváme na ty kapitoly. Úplně to první, čím začal, tam to první téma, téma Afghánistánu, kdy se drží své dlouhodobé, dlouhodobé téze, že bojujeme s terorem, že musíme teroristy porazit, nikoliv jim ustupovat a v tomto případě na to kapitolu ustoupil teroristům. To je jedna z verzí, ale existuje i druhá, na které se stále více lidí s odstupem shoduje. A to je, že došlo ke konci okupace, která nepřinesla mír, nepřinesla demokracii. Přinesla v Afghánistánu obrovskou korupci, spoustu obětí mrtvých, velké škody a vlastně jediný, kdo doopravdy objektivně profitoval, byli výrobci zbraní. Byl to ten pojistný vojensko-průmyslový komplex. To znamená to zjednodušení, odešli jsme, prohráli a teď nás čeká pomsta od teroristů, to je strašně jednoduché. To takhle to nefunguje a tam je úskalí vlastně těch těchto, řekl bych jednoduchých soudů.

Jan BURDA, moderátor
Pan prezident Zeman ve svém vánočním projevu mluvil také o závažném tématu, které se dotýká opravdu všech lidí, o energetické krizi. Která se tedy podle prezidenta zmírnit tím, že se Česko vyváže z takzvané zelené dohody pro Evropu. To je ten pověstný Green Deal. Ovšem někteří členové nového kabinetu v reakci na to upozornili na některé nepřesnosti v prezidentově projevu, týkající se údajných termínu konce třeba vytápění zemním plynem nebo konce používání aut se spalovacími motory. Já teď budu citovat šéfa lidoveckých poslanců Marka Výborného, že ten řekl, že klíčové problémy prezident pojmenoval správně, že se určitě shodneme v podpoře očkování nebo jaderné energie. Zemana ale právě také on kritizoval některé fámy kolem Green dealu, třeba zákaz topení plynem, je nutno uvést na pravou míru, nic takového neplatí. Doplnil pan poslance Výborný. Jak se na to díváte na ty, řekněme, jisté nepřesnosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Asi tam jsou. Já bych řekl, že ten hlavní problém této části toho projevuje, že ta, ten tlak na ekologičtější vztah ke světu a na, a na řekl bych potlačování emisí CO2, protože to je, tak na tom, na tom panuje shoda, že tohle to je náš velký problém, znečišťování ovzduší, oteplování planety. Tak na to se samozřejmě dá dívat různě a je jasné, že asi není možné vyřešit tento problém jednotlivě. Distancovat se od toho zeleného údělu. To se děje, to mnoho odborníků, mnoho expertů říká, že vlastně to ne zcela domyšlený projekt, že některé věci by se měly dělat jinak a tak dál. Ale to je jako se stavem k Evropské unii. My jsme členy, Evropská unie tam má nějaká svoje pravidla, nějaké své zákonitosti a vystoupit prostě z toho jedoucího vlaku téměř nelze bezpečně. Navíc, i když se shodneme, že jede špatným směrem, tak můžeme si všimnout, že ten čas do jakési zbývající katastrofy si krátíme přikládáním pod kotel ten, ten celkový projekt se někam, někam řítí, někam směřuje. No a je klidně možné, že nakonec se ukáže, že úspěšný nebude. Nicméně není jednoduché prostě z toho vystoupit. No a tam v tom projevu pan prezident říká, že výhoda je v tom, že v té oblasti energetické jsou pravomoci na národních vládách, národních parlamentech a že nám naštěstí nic nemůže diktovat Brusel, ale tak to, tak to vůbec není, protože ta energetická soustava poté co je liberalizována no, tak si nikdo nemůže sám určit cenu elektrické energie. Ta se určuje na burze v Lipsku. Do toho jednotlivé státy, kdyby vstupovaly, tak vstupují do hospodářské soutěže, což je v dnešní legislativě Evropské unie téměř zločin. To znamená, my sice u nás vyrábíme energii, ale my ji nenaceňujeme, ta energie není naše. A ten problém je daleko složitější. Není to tak, že my v jedné chvíli si řekneme, budeme si s tou energií dělat co chceme. To prostě ten svět je jiný a opět to krátké zjednodušení do několika vět, je, je nešikovného. To, to se panu prezidentovi také moc nepovedlo.

Jan BURDA, moderátor
Ono případné hypotetické vystoupení z té zelené iniciativy z Green dealu by zároveň znamenalo také ztrátu finančních prostředků na investice do nových technologií pro tuto zem, zemi. Takže alternativa není nebo respektive nezměněna alternativa bylo o těch návrzích jednat.

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, pokud jde o ty peníze, tak tam narážíme na jiný problém. Vlastně ty, ty peníze, které k nám přichází z Evropské unie. To musíme vždy vnímat jako určitou kompenzaci té tvrdosti, která vyplývá ze závazků, které my vůči Evropské unii máme. To není dar, to není něco co, prostě vzniká nějaká hodnota a my jí dostáváme. To je přerozdělování peněz, které jsou určeny pro to, aby se ty jednotlivé státy mezi sebou jakžtakž snesly, protože každý má jinou, jinou výchozí úroveň jiné, jiné náklady, jiné obyvatelstvo, jiné podmínky. Prostě ty, ty rozdíly jsou poměrně velká a ty finanční kompenzace mají mít jakýsi, jakýsi mírový efekt v Evropě, že se mezi sebou prostě sneseneme a tak dál. Ale, když hovoříme o energetické krizi, tak ta je skutečně dána mnoha faktory, které jsou provázány a já chápu, že se do toho, do toho projevu krátkého prezidentského nevejdou. Energetická krize je v protikladu s energetickou bezpečností. Ten, ta globální ekonomika má ekologické náklady obrovské. To, co někde ušetříme, tak to se, to jinde zaplatíme. Ta planeta je jenom jenom jedna. To znamená, když my budeme podporovat elektromobilitu, tak tu elektřinu musíme někde vyrobit. Někde krajinu zachráníme, jinde jí poškodíme, dolováním nerostů a tak dál. A to všechno prostě musíme vnímat v nějakém kontextu. My pokud chceme současně kupovat z Ruska levný plyn a současně nechceme od Ruska kupovat plyn z politických důvodů, tak jsme v nějakém konfliktu, který musíme vyřešit. Podobně je to v tom větrnou energii, energií ze solárních panelů. Nejenže to prostě něco stojí, ale jsou to technologie, které nejsou úplně spolehlivé, když přestane foukat, není, není slunko, tak najednou je potřeba tu energii odněkud doplnit. To znamená jistá míra té špinavé energetiky zde zřejmě bude muset zůstat a vyladit prostě ty protikladné nějaké cíle, které, které honíme, ty různé zajíce, tak to je prostě na dlouhou debatu a není to nic jednoduchého.

Jan BURDA, moderátor
Tedy žijeme v době jisté nestability, nestability mnoha různých částí společnosti života, tedy ekonomika, energetika, ekologie, ale i politika nebo bezpečnost nebo kultura. Ptám se na to jak, jakým směrem se vydat, abychom se dopracovali k méně labilní situaci?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Je to možná i trochu takový generační problém, protože vždy ty mladší generace ty se dívají dopředu a věří to, že je svět potřeba zlepšit. Věří v pokrok, v nějaké, v nějaké nové možnosti, nové cíle. A to, co vidí kolem sebe, tak velmi často považují za takovou starou zbytečnou veteš, které je potřeba se zbavit. No a pak je konzervativní postoj těch většinou starších generací, ke která já se teda musím bohužel přihlásit. A ti říkají, že prostě je čas z hrušky dolů, že prostě jsme zabloudili někam, kam jsme nechtěli a že ta pointa je prostě jenom jedna. A je potřeba na ni si počínat šetrněji, pokorněji, nebýt, nemít prostě přehnané nároky a hledat štěstí v něčem jiném než je hromadění statků. Nicméně tohle to jsou věci, ke kterým zřejmě člověk dospívá časem. Kdy si uvědomuje, že je spousta věcí, které nepotřebuje a těch je možná víc než těch, které potřebuje. A to znamená ta budoucnost planety nemusí být nutně v tom, že najdeme nové technologie, které nám pomohou více toho mít, ale že budoucnost je v tom, že se naučíme žít skromněji. Tady je prostě dobré naslouchat kulturním antropologům, který leží mezi indiány a popisují úplně jiný přístup k životu a popisují úplně jiný způsob, jak docílit lidského štěstí.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se novinář a komentátor Ivan Hoffman. Co nás naučila pandemie a vládní restrikce během roku 2021? Mnozí lidé změnili zaměstnání a nevzdali se, přijali tu změnu. Vnímáte proměnu české schopnosti improvizace, vnímáte i touhu se zkrátka s nepříznivými okolnostmi, doufejme, že dočasnými lidově řečeno porvat?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já myslím, že ano, a k tomu jsem právě říkal, že je těžko říct, jestli tento rok doopravdy byl špatným rokem. Ve chvíli, kdy prostě se všechno daří a a prostě tak nějak automaticky prožíváme život bez nějakých velkých komplikací, tak někdy lidově řečeno nevíme roupama co dělat a prostě dostáváme se do, do, do konfliktu, které si možná velmi často vyrábíme sami, když pak přijdou konflikty reálné a problémy, které jsme nezavinili, které přijdou odjinud, tak tehdy vlastně se ukáže, co v nás je, a tedy se většinou ukáže, že v nás je toho dost. To znamená, když se hovoří o proměnách společnosti, proměnách kultury a a ty schopnosti improvizace, o které hovoříte, tak vlastně vycházíme, řekl bych z těchto zkoušek posíleni s nějakým větším sebevědomím, že jsme to zvládli, i když já stále říkám, my jsme společnost po, po katastrofě. My jsme prožili něco těžkého a musíme se z toho vzpamatovávat, také jsme toho hodně ztratili. To znamená, jednoduché to není, a je to situaci, kterou si člověk nepřeje. Není to tak, že, že, že bychom byli rádi, že jsme museli touto krizí projít. Ale, ale zdůraznil bych kromě těch negativ i ta pozitiva, co to s lidmi udělá.

Jan BURDA, moderátor
Tedy neobáváte se, že by ta současná doba nějakým způsobem lidi odrazovala od tradic, setkávání se, návštěv, divadel nebo na komunální úrovni v obcích spolkové činnosti sportu a podobně?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Je tady jeden dlouhodobý problém a tím je prostě ta moderní komunikace přes, přes mobily, sociální sítě a tak dál. Kdy je to komunikace, řekl bych, velmi rychlá, efektivní, ale přece jenom trochu neosobní. Myslím si, že tyto, tyto krize, jako je ta, kterou jsme právě prožili, tak ta ukazuje, že kultura je vlastně důležitější právě v těchto těžkých dobách, než když se daří. Kultura přestává být tak pouhou zábavou a mám pocit, že je způsobem, jak se dobrat odpovědi na, na důležité otázky, na existenční otázky. To znamená kultura dnes řekl bych je, je z podstaty věci logicky upřímnější, hlubší, pravdivější, než, než jaká byla předtím. To znamená pro kulturu je takováto doba úplně, úplně ideální. Prostě jde do hloubky a lidí více potřebují, jsou si bližší. Takže tady, tady já problém nevidím.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se Ivan Hoffman, novinář a komentátory. Ivane, prosím, zastavme se ještě u povzbudivých okamžiků roku 2021 v Česku. Co vás potěšilo, protože když se mluví o tomto roku, řekněme, o nějaké vzájemnosti, o empatii lidí, tak hodně lidí okamžitě na prvním místě poví, vzpomene na pomoc lidí pro postižené tornádem na Moravě například.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Určitě máte pravdu, a to je, to je možná také ten případ, když jsme hovořili o kultuře, tak tady to platí určitě také ta, ta přírodní katastrofa, tak ta nám doopravdy pomáhá získat o sobě lepší mínění, protože v té chvíli se v nás probouzí nějaká solidarita, potřeba druhým lidem pomoct. A zrovna, zrovna tyto události na Moravě, tak to byla, to byla příležitost, která, která se, která se přímo nabízela prostě jít a něco konkrétně udělat a tak. A těch dobrovolníků, těch se tam našlo, našlo mnoho. Když, když prostě bych to měl nějak shrnout, tak bych řekl, že právě tyto těžké zkoušky a katastrofy způsobují, že jsme, že jsme najednou skromnější, pokornější. Vlastně posíleni tím nepohodlným, já bych řekl, že jsme dokonce víc živý, že, že najednou o sobě, o sobě se dovídáme mnoho, mnoho pozitivních věcí a dovídáme se samozřejmě i negativní, ale, ale o těch už hovořili druzí.

Jan BURDA, moderátor
Tedy to se podle vás týká třeba i další nezištné práce, třeba pomoci dobrovolníků ve špitálech nebo obecně chuť i pomáhat v Česku, cítíte jí, je tu?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Určitě, určitě ano, u té, u té pandemické krize, kde jsme najednou prostě čelili něčemu, co, co neznáme. A ten strach z neznámého je vždycky největší. Ono už dneska mnoho těch věcí pro nás už, už nejsou tak nové, ale vlastně v tom samém začátku, tam, tam je potřeba říct, že jít, jít v té chvíli, když ta společnost je doopravdy ochromena strachem z neznámého a neví prostě čemu čelí, a co, co ten virus je zač, co udělá. Tak v té chvíli jít a pomáhat v nemocnici. To bych řekl, že to je, to je doopravdy hrdinství. To je, to je, v tom není žádná zištnost, žádná vypočítavost. To je, to je prostě čiré dobro, bych řekl.

Jan BURDA, moderátor
Konstatuje Ivan Hoffman, novinář a komentátor. Teď máme před sebou ještě trochu té digitální komunikace, kterou jste dnes už zmínil s tím, že souhlasím s vámi, nemůže nahradit mezilidskou komunikaci tváří tvář a z očí do očí. Nicméně já bych rád zastavil u takového projektu, který je v podstatě nekončící fenomén a také vlastně svým způsobem pomáhá, byť může mít svá úskalí. A to je takzvaná Wikipedie, čili internetový slovník, pojmy jako socialismus s lidskou tváří, několik vět nebo poučení z krizového vývoje, to my známe. Ale je mnoho mladších, kteří ne a ty pojmy je možné si najít právě například na Wikipedii. Podle spolku Wikimedia, který českou verzi té on-line encyklopedie spravuje, ale spousta hesel z období moderních československých dějin právě na Wikipedii ještě chybí nebo je nedostatečně zpracován. Oni vyhlásili soutěž o doplnění hesel mezi lety 1948-89 a teď shání dobové fotografie, archivní dokumenty a pisatele. Jak vy se díváte na fenomén Wikipedie a slovníku vytvářeného uživatele? Jaké má výhody, ale třeba i úskalí takového projektu. Teď se ptám na zdroje, editaci a podobně.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Tak je pravda, že já jsem si na Wikipedii zvykl. Mnoho pojmů, které mě napadnou, tak než bych hledal jinde, tak otevřu internet a tam se na to heslo podívám, ale přístupu k němu, už jste to naznačil opatrně, protože je to, je to, jsou to hesla zpracovávána amatéry někdy. U těch zdrojů buď jsou nedostatečné, anebo, nebo člověk o nich nemusí mít úplnou jistotu. Takže nemůže to brát přes kopírák, že je všechno tak, jak je. Ale je to obrovská pomoc pro takovou první orientaci. Ale, když prostě se soustředíme na to, co v ní chybí z historie, tak tam já jsem udělal takovou zkoušku a zadal jsem si heslo Akce Z. To je, souvisí s tím, o čem si dneska povídáme, s tím dobrovolnictvím a tam jsem si, tam jsem vyrozuměl z toho, jak to heslo bylo zpracováno, že šlo o jakousi násilnou dobrovolnost, která se zde páchala za komunistického režimu. A to pro přeháním kvůli, kvůli kráse. A já přitom tu musím konfrontovat s mojí vzpomínkou na mé dětství. Já si pamatuji, že v Akci Z dospělí zbudovali sportovní areál pro nás děti, na které jsem prožil dětství. No, a to by to bylo takové hřiště na basketbal, na, na, na volejbal. Byl tam kruh, do kterého jsem házel diskem. Prostě něco, co jsme doopravdy používali, co bylo užitečné. A co ti dospělí zbudovali proto, protože to nikdo jiný by za ně neudělal. To nově vzniklé sídliště tam prostě před našimi okny bylo bahno, nepořádek. Ti to všechno uklidili a vybudovali. To znamená, já mám no to pozitivní vzpomínku, nicméně ta historie pokaždé, když se mění režimy, tak ty věci, co byly v minulosti, spíše dostanou nějakou negativní nálepku. Ve chvíli, když se ten režim změní, ta dobrovolnost zůstává, ta, ta činnost a dneska se tomu říká /nesrozumitelné/, dobrovolnictví. Je to něco, co má tradici všude ve světě. Všude to existuje. Lidé nedělájí všechno za peníze. A to, že se musí organizovat, to je, to je pokaždé, protože dobrovolnictví v dnešní době je potřeba řešit pojištění těch lidí, kteří dobrovolně někde pracují, když se jim něco stane, tak je potřeba zabezpečit nějaké podmínky k tomu, aby vůbec mohli něco udělat a tak dál. To dělá, jak dnešní režim, tak to dělal ten minulý. Nicméně ta historie je pokaždé trochu zkreslená tím, nejenom tím, co se o ní napíše. Ale i tím, co se vynechá, protože zpravidla se vynechávají pozitiva, to co fungovalo, to co se povedlo. To platí vlastně obecně a a já bych řekl, že pokud se ta wikipedie má, má doplňovat, no tak já bych jí už teď hodně doplňoval tím, ne tím, co bylo v minulosti špatně, to už všechno víme, to jsem si mnohokrát zopakovali. Tím se můžeme strašit, ale, ale lepší asi by bylo tu Wikipedii doplnit o to, co se v minulosti povedlo, co fungovalo, co bylo dobré.

Jan BURDA, moderátor
A tipnete si, co se může psát pod heslem budoucnosti, pod heslem rok 2021 nebo co byste napsal vy?

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, to vyplývá toho co jsem řekl. Ono platí, že obecně se ty příští generace budou o té dnešní době vyjadřovat velice skepticky. Nic, nic na tom, co dneska děláme, jim nebude dobré, nenechají nit suchou na tom, co se nám i podaří. Tak, tak to myslím, prostě je, že každá doba vnímá samu sebe jako tu nejlepší, ideální, ke které lidstvo dospělo a nic lepšího už pomalu ani nemůže být to. Ale to co bylo, je špatně. Ale jak říkám, pak, pak lidé zestárnou a zjistí, že je to složitější a že nebylo vždycky v minulosti jenom špatně.

Jan BURDA, moderátor
To jste mi připomněl předscénu Wericha a Horníčka, jejich definici středověku, který se neustále dějinami posouvá a posouvá dopředu.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Ano, ano, to je pěkné ano, ano taky to znám, hezké.

Jan BURDA, moderátor
Ivan Hoffman, novinář a komentátor dnes věnoval svůj čas posluchačům pořadu Jak to vidí. Děkuji mnohokrát a do nového roku přeji hlavně zdraví, dobrou myslel a někdy příště opět na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Podobně i vám ale samozřejmě i našim posluchačům.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.