Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman - 27. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také zdravím, hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě dnes 27. ledna uplyne 69 let od osvobození nacistického koncentračního tábora v Osvětimi. Tento den si lidé na celém světě připomínají jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Co bychom si, Ivane, měli nejenom dnes v této souvislosti uvědomit?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak my z historie přesně víme, co se stalo, za jakých okolností se v lidech zrodila ta nenávist k druhým, ale stejně tak i lhostejnost anebo strach. Ten příběh je popsán mnohokrát. Vyšly knihy, natočily se filmy a jednotlivé ty příběhy, na kterých vlastně ta doba se vlastně nejlépe demonstruje, všichni znají a tak dál. Co nám historie neřekne, je, jak bychom se za stejné situace chovali my. Jestli teda bychom byli lepší, horší než byli naši předkové. Říkám si, jak se to mohlo stát celé, celé další generace, které, které přišly, se prostě na tu věc nedívají jenom jako na, na obrovský masový zločin, ale také na, také jako na jedno šílené civilizační selhání lidstva, které vlastně něco takového dopustilo a když takhle se na to díváme, tak já mám pocit, že asi my nejsme ani lepší ani horší, než byli naši předkové. Pravděpodobně budeme stejní, protože, když se podíváme na některé věci, které jsou kolem nás, na některé jevy, tak zjišťujeme, že i dnes prostě jsme nezřídka svědky, že je jeden člověk vůči druhému nevraživý kvůli tomu, že ten druhý je příslušníkem nějakého neoblíbeného národa, rasy anebo se hlásí k jiné víře. I dnes prostě najdeme hodně lidí, kteří si myslí, že by se jim lépe žilo ve společnosti, která by byla očištěna od těch, kteří jsou od pohledu jiní, cizí a hlavně ještě před lety lidstvo věřilo v přínosnost, když spolu žijí různé kultury. A to soužití, ten multikulturalismus najednou dnes spíše většina lidí začíná vnímat jako ohrožení. Už ne jako něco, co nás obohatí, ale jako něco, co nám hrozí. To znamená, ten holocaust není jenom momentem, připomínkou, že se něco strašného stalo, on je, on je asi trvalou hrozbou. My si sice neumíme představit, že by něco takového se znovu mohlo stát, ale, ale jak víme, to si neuměli představit ani ti naši předkové a ta představivost ta nikdy nikoho neochrání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě. Nakolik jsme ostražití před podobnou hrozbou? Protože, jak už jste sám řekl, ten nacionalismus, extrémismus rozhodně neusnul.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nejsme ostražití a těžko můžeme být. Všechny ty věci, které vyústí potom v to velké zlo, jsou, jsou vlastně dobře využitelné k tomu, řekl bych, rozdělení lidí. A rozdělit lidi je výhodné, když jim chce někdo vládnout a nebo když, když chce plánovat. To znamená, když se podíváme i na, na politiky, nejenom u nás, všude ve světě, tak taková ta radikální rétorika, uděláme pořádek, umíme udělat pořádek, jsme zvyklí prostě /nesrozumitelné/ něco, něco vyčistit a tak dál. To je taková nenápadná rétorika, která, která, na kterou slyšíme, kterou lidé považují za, za potřebnou. To znamená, to začíná velmi nenápadně, ale pak se nakonec ukáže, že přihlíží lidé nejprve ponižování, pak persekucím a pak i likvidaci svých sousedů, spolužáků, svých kolegů v práci, známých. To jsou, to jsou ty konce, které, které potom už se nedají, nedají ovlivnit, nedají zastavit. Najdou se samozřejmě pokaždé lidé vlídní, lidé stateční, kteří pomohou, ale, ale ten hlavní proud, ten je lhostejný. Když, když už je doopravdy zle, tak se lidi začnou bát, otočí se k tomu, co se děje, zády. A pak ale celý život si to v sobě nesou, ten, ten pocit zbabělosti, že byli u toho a že nic neudělali. Jinými slovy, to je katastrofa nejenom pro ty postižené, není to katastrofa jenom pro ty, kteří zabíjejí, likvidují, ale stejné, stejně tak je to strašlivé pro všechny ty, kteří jenom přihlíželi lhostejně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme, Ivane, před týdnem v souvislosti s 45. výročím sebeupálení Jana Palacha hovořili, jak to vidí o tom, jak si vůbec tragické, historické události připomínat, jakou formou se k nim vracet. Co v případě druhé světové války? Ono těch pamětníků zvěrstev je čím dál méně.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono je to stále stejné. Asi nakonec nejlépe se těch témat z historie zhostí umělci, kteří vlastně v nich neustále nacházejí silné nějaké poselství. Asi není náhodou, že u těch nejtragičtějších událostí vznikají prostě o nich ty nejsilnější, nejsilnější filmy, píšou se ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba Hořící keř ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... nejsilnější knihy, například ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... když si vezmeme spisovatele Lustiga, kterého, holocaust byl jeho jediným tématem, tak od něj vlastně jsou všechny knížky naprosto strhující. A vlastně nikdy ani k žádnému jinému tématu se nedostal a, a přesto se nikdy neopakoval, stále, stále prostě to bylo silné poselství. On je takovým příkladem, jak, jak vlastně tu, jak tu věc připomínat. Ale samozřejmě rozhodující je, zda člověk má anebo nemá, nemá chuť vůbec se tou minulostí inspirovat. Ono se někdy ironicky říká, že historická paměť člověka je tak 2, 3 roky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sněmovna v prvním čtení schválila novelu služebního zákona z pera poslanců sociální demokracie. Je, Ivane, služební zákon jen narychlo projednávaný "lex Babiš", jak tvrdí opozice, nebo počátek zásadní normy, která zprofesionalizuje české státní úředníky, státní správu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak pokud by to zůstalo jenom u toho, že díky tomuto zákonu vznikne koalice, neboť se jeden z jejich lídrů dostane do vlády, tak by to bylo velice smutné a po pravdě řečeno, ono to tak ještě doopravdy dopadnout může, protože podle známého Murphyho zákona, že každá změna je k horšímu, tak vlastně ten zákon je připraven jako, jako zákon, který má dobrý úmysl, ale je do značné míry bezzubý a je zvláštní, že nejen, že prostě nad ním ohrnují nos politici, k tomu vzápětí ihned řeknu proč, ale neradují se z něho ani někteří úředníci, kteří mají pocit, že vlastně ten zákon ohrozí odbornost některých, některých státních institucí. Pokud jde o politiky, tak tam ten záměr je poměrně jasný. Služební zákon existuje ve všech zemích Evropské unie, jenom, jenom u nás a jde o to, aby se ta politická, aby se teda ta státní správa odpolitizovala, aby to nebyli politici, kteří, ať už personálními zásahy, nebo, nebo tím, že říkají úředníkům, co mají dělat, aby nevstupovali do, do toho odborného řízení státu. A u nás dosud to bylo tak, že vstup politiků do úřadů se vykládal jako jejich právo vzešlé z mandátu, který získali ve volbách, považovali za normální, že si dosazují na úřady anebo na ministerstva své lidi podle politického klíče, nikoliv podle odbornosti. No a to by se do budoucna mělo změnit. Samozřejmě ten zákon vzniká pod tlakem, musíme ho přijmout, musíme ho nějaký mít, ale teď jde o to, jestli, to je taková trochu naděje, jestli všichni ti noví poslanci, kteří se dostali do Poslanecké sněmovny, protože si získali oblibu lidí tím, jak, jak kritizovali politiku, jak si ji ošklivili a také politiky a celý ten politický byznys, který u nás léta se provozuje, tak oni by mohli mít zájem, aby prostě ta norma zpětně ještě dostala nějaké zuby, nějaký nový umělý chrup, protože tak, jak byla připravena, těmi zavedenými politiky, tak samozřejmě byla připravena tak, aby se dala obejít, aby ten vliv politiků stále zůstal. To znamená, teď uvidíme, teď je mimořádně, řekl bych, příhodná chvíle na to, aby politici ten svůj vliv na státní správu ztratili. Samozřejmě to neznamená, že okamžitě hned ty úřady budou fungovat perfektně. Lobbisté, který dosud obcházeli politiky a prosazovali u nich svůj vliv, tak ti teď budou pochopitelně se snažit lobbovat u toho superúředníka a budou se pokoušet o nějaký klientelismus, anebo korupci té státní správy napřímo, už ne teda skrze politiky, ale napřímo a to, co by se asi mělo stát, podle mě je, že by politici měli získat novou roli. Oni už teď vlastně nebudou schopni se skrze státní úřady dobrat nějakých zisků, nějakých peněz pro své, ať už stranické pokladny anebo peněz pro své sponzory, anebo, nebo do vlastní kapsy. To znamená, kdy už nebudou z toho mít žádný profit, tak by mohli začít ty úředníky kontrolovat, aby, aby, když to řeknu úplně zjednodušeně, aby nekradli místo nich oni. A to, to znamená tato změna role toho politika, kdy z člověka, který těží z toho, že získal politický vliv, a tak se na tom obohacuje, najednou začne prostě kontrolovat, aby se jiní neobohacovali a tím pádem, aby ty naše peníze zůstaly využity pro účely naše, pro nás, pro občany, tak tato změna role politiky, tak ta by se mi moc líbila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jde o to, kdo by měl ovšem toho superúředníka jmenovat, aby byl politicky nezávislý, jaká by to vůbec měla být také osobnost?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je právě ten problém. Oni ho zase budou jmenovat politici, to znamená, dá se předpokládat, že budou chtít, aby byl zvolen někdo, kdo jim půjde na ruku, ale už i ten posun, kdy vlastně ten úřad bude nezávislý, bude rozhodovat o odměnách a, a tak dál, tak už je důležitý, protože víme, že v těch institucích, které byly řízeny a které řídil někdo, koho politici jmenovali, je víc a většinou ten člověk se časem osmělí trochu, trochu odváží, osamostatní, a to je případ ombudsmana, kde vlastně si tento politiky jmenovaný člověk už vydobyl určitý respekt, anebo určitou, určitou řekl bych úctu, jak u občanů, tak, tak i u politiků, kteří prostě ho musí brát vážně. A já si myslím, že tohle to by mohlo nastat postupně během let i s tím superúředníkem. Ve chvíli kdy by ho chtěli příliš nějak lehce odvolat, tak by se mohlo zvednout veřejné mínění proti tomu, neboť by to bylo vnímáno jako, jako útok na, na, na demokracii, anebo na odbornost té státní správy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže měla by to být vláda nebo prezident, o čemž se také spekuluje, nebo nějaký jiný modus, kdo by jmenoval superúředníka?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak asi by to měli být všichni dohromady, vzájemně se přitom hlídat, aby nikdo nedosadil toho svého. To znamená úplně nejlépe Senát, Poslanecká sněmovna, vláda a prezident.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Designovaný premiér Bohuslav Sobotka trvá na tom, aby hnutí ANO dodrželo dohodu koalice, že strany získají pozice náměstků tam, kde nemají ministra. Mělo by to tak být? Je to zvyk letitý, nebo jen snaha jaksi vidět ministrům z jiné partaje pod ruce?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Mně se moc líbí, že, že Andrej Babiš se zatím ještě stále drží té své předvolební rétoriky a říká, že to je zvyk, ale blbý. A to je, to je řečeno tak stručně a jednoduše, že tomu každý rozumí a tím pádem se bude ostatním, vlastně těm, těm zavedeným stranám daleko hůř obhajovat před lidmi, proč to vlastně chtějí. Protože to, že si vzájemně nedůvěřují a že se potřebují vzájemně kontrolovat, to samozřejmě je nějaký argument, ale důvěřuj, ale prověřuj, to je staré heslo, ale to, co je podstatnější je, že v těch vysokých funkcích i na ministerstvech by doopravdy měli sedět lidé, kteří budou pracovat a ne lidé, kteří za naše peníze budou tu práci objednávat u různých privátních firem anebo u někoho, kdo tomu rozumí. Takový člověk, takový zprostředkovatel je nám tam, je nám tam k ničemu. A já teda vlastně očekávám, že z té debaty, kterou vedou, vyjde něco, co obhájí před občany. A ne, obhájit to tím, že se to tak léta dělalo, to doopravdy nestačí. To znamená Bohuslav Sobotka bude muset najít nějaký serióznější argument, jak, jak to odůvodnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslední dva z kandidátů na posty ministrů v nové vládě, pány Zaorálka a Dienstbiera, přijme zítra prezident. Prošli u něj i kandidáti, vůči kterým měl docela vážné výhrady. Bylo to nakonec tedy zbytečně mnoho povyku?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak většina komentářů se předem ohrazovala proti záměru prezidenta Zemana ministry šikanovat a pak se nakonec ukázalo, že místo grilování došlo spíš na takové zdvořilé oťukávání, obrušování hran, prolamování ledů, nebo dokonce navazování družby. Všichni byli takoví přátelští, všechno to bylo v takové dobré pohodě. Až potom nakonec se komentátoři toho zděsili a říkali: No, tak to snad přece jenom mělo být nějaké raději grilování, než takové uctivé klanění se monarchovi a tak. To znamená, ať udělá Zeman cokoliv, tak on vždycky to nějakým způsobem schytá. Já neříkám, že si za to nemůže trochu dílem sám, ale už prostě ta, ta averze a takové to předjímání jak, jak všechno myslí záludně a špatně, už to začíná být trochu trapné a tohle to je přesně ten případ. Možná, že ještě u těch posledních dvou jmenovaných, které zmiňujete, dojde k nějakému zaskřípění, ale spíš předpokládám, že všichni ve vlastním zájmu se pokusí raději se příliš nehádat. V té společnosti je cítit, že už očekává od politiků, že konečně začnou něco dělat, my už jsme vlastně těch jejich vzájemných sporů naprosto přesyceni a, a pokud mají jenom trochu nějakého, nějakého pudu sebezáchovy, anebo, nebo jsou soudní, tak, tak, tak s tím přestanou, protože doopravdy už na to nemá nikdo chuť a už to nikoho nebaví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ani média asi už na to nemají chuť.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
A přesně, my už, my už také bychom rádi debatovali o podstatných, konkrétních věcech a nejenom o personáliích a o tom, kdo má koho rád, protože to doopravdy může být úplně ukradené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ukazuje to celé, jak bude Hrad, tedy prezident spolupracovat s tou novou vládou?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že ty vztahy budou chladné, ale zdvořilé a pravděpodobně profesionální, korektní. Jakmile prezident bude mít jakoukoliv příležitost se vůči něčemu vymezit, anebo ohrozit, ohradit z toho, co vláda bude dělat, tak to nepochybně udělá. A zase z druhé strany, pokud budou mít politici pocit, že prezident překračuje nějak ty svoje kompetence, tak mu to samozřejmě okamžitě vmetou do tváře, ale protože obě dvě strany prostě jsou si tohoto vědomy, tak ten spor určitě nebudou hnát až na nějaké ostří nože. Tady se stále mluví o jakémsi, anebo vypadá to jako, kdyby se měla zakopávat nějaká válečná sekera, ale já tomu říkám, že vlastně tady nikdo nebyl viditelně pomalován nějakými válečnými barvami, nikdo do toho střetu jako příliš natvrdo nešel. To znamená, aniž by došlo k tomu, že by někomu hrozilo, že ztratí tvář, když teď bude nějak příliš ustupovat, bude to vztah chladný, ale korektní a já si myslím, že přesně to i občan má od těch politiků chtít. Příliš velká družba, nebo příliš velké spory, hádky, obojí je špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání je komentátor Deníku Ivan Hoffman. Za krok hodný státníka, označují média cestu Miloše Zemana do Afghánistánu, kam přijel jako vůbec první hlava Českého státu. Připojíte se ke kladnému hodnocení, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná, že tam jel právě proto, že je první, aby, aby byl zajímavý. Ale to, to asi není to podstatné. Asi stručně bych k tomu jenom řekl, že ten, ten boj proti terorismu prezident Zeman, anebo už jako premiér vlastně podporoval, vždy říkal, že prevence je levnější než následná obrana a je vlastně v tomto směru konzistentní. Ty jeho výroky o tom, že s teroristy se bojuje a nevyjednává, tak ty jsou známé. On je použil vlastně i ve velmi citlivých oblastech, kde jiní politici spíše upřednostňují vyjednávání, které sice má krátkodobě větší efekt, ale potom z toho delšího hlediska se ukáže, že, že vyjednávat s teroristy doopravdy byla chyba. Takže v tom, v tomto Miloš Zeman je, je konzistentní, tento jeho postoj velmi řekl bych ostrý, měl vždy a má ho i dnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohl by se třeba chopit iniciativy, co se týče postoje vůči Ukrajině, která se zmítá v obrovských bojích?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tam se iniciativy chtějí chopit všichni, ale sotva se to někomu podaří. To je, to je doopravdy citlivý problém, ve kterém z jedné strany, když se díváme na to, jak, jaké násilí prostě se děje na těch ulicích a, a na ty fotbalové radikály, kteří prostě i podle expertů ukrajinských mají, mají prostě všude po, po Ukrajině teď, teď pré, protože to jsou lidé, který milují spor, milují násilí, rádi se servou, no a o ně opírat prostě budoucnost země a její strategické rozhodování, tak to je doopravdy, to je doopravdy divné. Pokud vlastně se na ně někdo dívá, jak na ukrajinské vlastence, tak pak tomu nějak moc nerozumím. A ten, ten boj za, za svobodu, je, je daleko řekl bych důvěryhodnější, když, když ti lidé se chovají slušně, důstojně. Tady naopak to vypadá, jako kdyby tam režim se bál proti těm útočníkům zasáhnout, protože to by okamžitě bylo vnímáno jako, jako ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že ještě nezasáhl?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... no, tak, ty, ten způsob toho zásahu, když se člověk na to dívá, tak to už, to je pokaždé, kam se postaví kamera, kdo to točí, co z toho vybere, to jsou pokaždé selektivní záběry, které mají vytvořit určitý dojem. Všude jinde na světě by ta policie postupovala teda daleko radikálněji a udělala by prostě s těma lidma pořádek. Tady vlastně policie přihlíží, jak oni pálí na barikádách pneumatiky a, a nechají se mlátit těma tyčema po hlavě a drží ty štíty a když teda doopravdy zasáhnou, tak se z toho udělají obrázky a ukáže se policejní brutalita. A to je, to je bohužel tak. Dnes se ta, ta skutečnost vykládá podle těch obrázků a, a s nimi manipulovat prostě je pro každého propagandistu strašně jednoduché. Tak tam hledat prostě na čí straně je pravda, to je, to je doopravdy problém. Z jedné strany ta, ta vláda doopravdy se zřejmě dopustila při tom svém vládnutí korupce a právem mnoho lidí naštvala, ale ten způsob, jak se, jak se vede teda ten politický boj, tak ten taky není pěkný. Takže my tam asi těžko najdeme nějak, kdo je hodný a kdo je špatný. A už nejhorší je, když se takhle mluví o všech Ukrajincích, protože ti doopravdy ve své většině ani neházejí dlažební kostky, ani nikoho nemlátí pendrekem po hlavě, to jsou lidé, kteří doplácejí na to, že politické elity vlastně se jimi zaštiťují, ale vlastně nic jim, nic jim dobrého do budoucna teda podle mě nechystají. Je to, je to prostě selhání politiky a politiků, kteří si vzali občany za rukojmí. To je podle mě ten příběh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak informaci o Zemanově cestě do Afghánistánu přinesl jako první iDnes.cz. Z Hradu se pak na server kvůli tomu snesla kritika. Prý ohrozil bezpečnost hlavy státu. Francouzi se naopak ptají, kde byla ochranka, když prezident Hollande se proháněl na skútru noční Paříží, že jel za novou láskou. Myslíte, že je osobní život prezidenta soukromou záležitostí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak s tím francouzským prezidentem, to je pikantní, protože on od političky odešel k novinářce, teď od novinářky k herečce a člověk si říká, jestli teda je to tak, že se do vysokých funkcí dostávají sukničkáři, anebo naopak, zda jsou ti nejvýše postavení vystaveni jakémusi pokušení a velkému pokušení a více než ti níže postavení. Ve skutečnosti asi jsme svědky toho, že ti vlivní jsou a i by měli být pod kontrolou. Navíc jsou coby celebrity potravou bulváru. A tak to vždycky bylo a ani nemůže být jinak. Hloupé na tom celém je, že když se něco provalí na politika, kterému se nedaří splnit to, co slíbil a kvůli čemu byl zvolen, tak to, tak to veřejnost vnímá daleko hůř, než kdyby šlo o avantýru anebo dobrodružství někoho, kdo je, kdo je všeobecně oblíben, protože občané mají pocit, že z něho je nějaký užitek a že ta jeho práce je k něčemu. Což francouzský prezident, ty, ten, ten se stal záletníkem v ten nejméně vhodný okamžik, kdy prostě ve Francii je vysoká nezaměstnanost, se kterou slíbil něco dělat a jak se ukazuje, tak to jenom slíbil a návod na to neměl, udělat to neumí. To znamená, na něj se teda doopravdy kvůli těm záletům zlobí. A není to roztomilé, je to blbé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na závěr snad ještě jedna hádanka, Ivane. Co se stane, když americká televize dělá důležitý rozhovor s bývalou členkou Sněmovny reprezentantů a o několik států níže zatýkají idol teenagerů, popovou hvězdu Justina Biebra? Vy odpověď znáte.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak to je přesně ono. Justin Bieber je, je takový kluk, slušňák od pohledu, takový roztomilý idol, hezky zpívá, pěkně tančí, ale kolem něj je samozřejmě obrovské show, velká, velká zábava a kvůli němu vlastně a kvůli jeho avantýrám přerušovat prostě důležité zprávy, to vypadá jako, jako doopravdy něco úplně absurdního, ale ono to ukazuje, jaký je svět. Jaké zprávy jsou důležité, co, co vlastně hýbe tou společností. Já mám pocit, že to je taková rozežranost, že nám je už tak dobře, že už vlastně ty vážné problémy bagatelizujeme a, a do čela prostě, anebo na první stránku novin a, a, a do vysílání prostě se dostávají právě, právě takovéto zdánlivě okrajové příběhy celebrit, ale možná, že to je to, co hýbe dnešním světem. Jenom my tomu už nerozumíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Děkuji za rozhovor a přeji dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v Jak to vidí přivítám socioložku Jiřinu Šiklovou. Dobrý den přeje Zita Senková.