Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 27. března 2017

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková, vítám vás u pravidelné půlhodiny názorů našich stálých hostů. Dnes se prostřednictvím radiomostu propojíme se Zlínem a komentátorem Ivanem Hoffmanem. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Hezké ráno vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nastává čas na vícerychlostní Evropu? Co by pro Česko a pro Unii znamenal německý kancléř Martin Schulz? Jak jsme se vyrovnali s minulostí. Otázek bude mnohem více, inspirativní poslech. Premiéři a prezidenti 27 členských zemí Evropské unie bez britské kolegyně Theresy Mayové si v italské metropoli na neformálním summitu připomněli 60 let od podpisu Římských smluv, tedy začátku evropské integrace. V Římě zaznělo, že státy, které v Unii zůstanou po odchodu Velké Británie, mají příležitost toto společenství zlepšit, a to ve 4 hlavních oblastech. Prioritami jsou Evropa bezpečnější, jednotnější, prosperující a sociálně orientovaná. Jak to vidíte vy, pane Ivane? Podle premiéra Sobotky šlo o historický okamžik a měli bychom si znovu uvědomit, co nás v Evropě spojuje.

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak historický okamžik to byl v každém případě, protože to je přesně 60 let, co se v Římě podepisovaly Římské smlouvy, které tvořily základ budoucí evropské integrace, to znamená řekl bych, že těm dnešním politikům přišlo toto výročí velice vhod, protože ve chvíli, kdy právě začíná už teda oficiálně odchod Británie z Evropské unie, tak samozřejmě kolem toho zavládla taková nejistota a vlastně ta hlavní otázka, která rezonuje Evropou je, zda ten zbytek členů zůstane pohromadě, anebo je to znak toho, že se Evropská unie do budoucna začne drolit, rozpadat, no a na tuto otázku vlastně sami politici odpověď nedají. Tu odpověď dají voliči ve volbách a dvoje důležité volby jsou právě před námi, a to prezidentské ve Francii a potom parlamentní v Německu. Takže ten summit si mohl klást jenom realistický cíl, říct zůstaneme spolu v každém případě určitě a změníme se. Ale jak se Evropská unie změní, tak to v této chvíli zřejmě nikdo není schopen přesně říct, a ty priority, které jste vyjmenovala, ty o tom vlastně svědčí, protože to je všechno samozřejmě důležité, ale rozhodnou samozřejmě akcenty, na co se položí důraz. Každý si v těch hlavních bodech toho společného prohlášení najde to své. Ale současně nic není definitivně domluveno. Summit to byl neformální, který doopravdy jenom potřeboval deklarovat do budoucna jednotu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co podle vás členské země, říkejme už sedmadvacítky nejvíce rozděluje?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak každý má svoje vnitřní problémy, které jsou dány vnitřní politikou, vnitřní hospodářskou situací a tak dál. Evropa není do té míry jednotná, do té míry všude stejná, že by všichni měli stejné problémy, to znamená pochopitelně jinak vnímá problémy Evropy země bohatší, jinak země, která se přičlenila k Evropské unii, přidružila později a dosud nedosáhla úrovně těch, těch, těch lídrů. To znamená, to, to jsou různé priority v různých zemích, různé problémy, na které musí politici reagovat na místní úrovni a občané sledují, jak potom ty jejich problémy, anebo ty jejich priority jejich politici prezentují v Evropské unii. To znamená, stále je tady takové napětí, že z jedné strany je zde celek, který funguje společně, ale pak jsou místní parciální zájmy, které politici také musí v zájmu teda toho volebního cyklu, který není příliš dlouhý, neustále mít na zřeteli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Které z možných řešení, když se podíváme na 5 možností dalšího vývoje, se kterými před několika týdny přišel Jean-Claude Juncker, považujete za reálné nebo realizovatelné? 5 scénářů, možná já řeknu takové ty názvy - pokračujeme nebo nic, jen jednotný trh, ti, kteří chtějí více, dělají více, nebo dělat méně efektivněji nebo dělat mnohem více společně. Co byste řekl?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, předně je jisté, nebo jisté, zdá se z toho, jak se díváme na jednotlivé volby a vývoj atmosféry v jednotlivých zemích Evropské unie, že nic nesměřuje k nějaké revoluci. Pokud se ze začátku zdálo, že po tom britském příkladu najednou se ho chopí voliči i v jiných zemích, tak to se nenaplňuje. Naposledy to bylo nizozemské referendum, které ukázalo, že lidí chtějí změnu pouze tehdy, když mají naprostou jistotu, že to bude změna k lepšímu, ale dokud není situace nesnesitelná, a to nikde v Evropě není, tak lidé raději ve volbách vymění pouze lidi, nikoli systém. To znamená taková obava, že by změna mohla být k horšímu, zatím má převahu nad tím, že by lidé řekli cokoli jiného, co máme dnes. To teda rozhodně v Evropské unii neplatí. To znamená už dnes je realitou, že Evropská unie je vícerychlostní, že právě kvůli tomu, že musí politici přihlížet k lokálním problémům, k lokálním prioritám, tak vlastně úplná jednota možná není. To znamená, jde jenom o to, jak se podaří sloučit tu vícerychlostní Evropu, to znamená, že do značné míry ti silnější se budou chovat bez ohledu na ty slabší a dělat to, co pro ně je pragmaticky výhodné s tím, aby ten celek se udržel pohromadě. To znamená, nebude to možné jako bez výjimek, nebude to možné bez určitých ústupků a bez určité ohleduplnosti, protože nakonec to, co drží tu Evropu nejvíce pohromadě, kromě teda, aspoň teda stále doufám, touhy lidí, že chtějí žít v míru a nikoli se mezi sebou znovu začít, začít hádat, válčit, tak je společný trh. No, a aby fungoval ten společný trh, tak musí existovat samozřejmě společná pravidla, na ta nelze rezignovat. To znamená nelze začít zavádět protekcionistickou politiku v rámci Evropské unie, určovat cla, bránit volnému pohybu. To doopravdy nejde, to znamená, bude potřeba najít, najít nějaký kompromis mezi tím, co už je realitou, to znamená to je ta vícerychlostní Evropa, jak se tomu říká, a mezi, mezi potřebou vzájemné solidarity, protože bez té by se ta jednota neudržela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta solidarita týká se postoje třeba právě těch zemí, kam patříme i my ve střední, ve východní Evropě, co se týče právě té solidarity, co nám mnozí zase jiné země vytýkají, že jsme málo nebo méně solidární?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, to platí ve specifických případech, jako je například migrační problém, problém migrační krize, ale já bych řekl, že my nejsme ti největší potížisti, anebo ten největší problém v Evropské unii. To jsou Řekové, kde doopravdy teda stojí otázka tak, jestli s nimi být solidární, anebo je nechat v bídě, do které se propadají tím víc, čím víc se jim pomáhá, ale není to už jenom Řecko, ve velmi podobné situaci se může ze dne na den octnout Itálie a to už je vážnější problém, protože Italové jsou jeden z těch zakládajících členů, protože jsme hovořili o Římských smlouvách a teď se politici sešli v Římě, tak se sešli tam, kde hrozí vlastně něco podobného, co znamená Evropská unie musí velmi pečlivě řešit a hlavně členové eurozóny, jak se budou chovat jeden k druhému, aby, aby prostě jeden z nich se nepropadl do chaosu a do chudoby. To zatím v té střední Evropě tenhle ten problém nemáme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Debaty o vhodném dalším směřování integračního projektu zesílily zejména po britském referendu o členství v Evropské unii. Část členských zemí, chce tu integraci prohloubit, jiná skupina naopak to chce trochu rozvolnit. Britská premiérka Mayová ve středu oficiálně zahájí výstupovou proceduru z Unie. Proti brexitu demonstrovalo jen v Londýně přes 25 tisíc lidí a jeden ze sloganů toho nesouhlasu s odchodem Británie z Unie hlásal s ohledem na přechod na letní čas, cituji: "V neděli se hodinu posunou o jednu hodinu vpřed, ve středu o 40 let zpět." Jaký je váš pohled?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já to řeknu stručně. 25 tisíc lidí, to není množství, kvůli kterému má cenu se tím zabývat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by pro Evropu a Evropskou unii znamenalo, kdyby v německých parlamentních volbách 24 října porazil současnou kancléřku Angelu Merkelovou Martin Schulz? Na nedávném mimořádném sjezdu sociální demokracie SPD získal 100 %.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak co by to znamenalo? Myslím si, že ono se trochu přeceňuje ten, ten momentální německý, řekl bych, ani ne, ani ne spor, ale to soutěžení mezi Angelou Merkelovou a Martinem Schulzem. Martin Schulz je nový hráč ve hře a ve chvíli, když ta politika dlouho, dlouhá léta je neměnná, tak pochopitelně lidé v první chvíli zpozorní, zaostří, začínají přemýšlet, jak by to vypadalo jinak a Martin Schulz je nesmírně schopný řečník, charismatický muž, který na Němce doopravdy zapůsobil, alespoň jak se zdálo, podle průzkumů veřejného mínění. Teď byly v Sársku volby, určitě jste je také sledovala, a jediné, co se potvrdilo, je to, že agentury zkoumající veřejné mínění už zřejmě definitivně ztratily schopnost předpovědět správný výsledek, protože čekalo se, že ten efekt Schulz povede k výraznému vítězství SPD, která ještě je schopna se Zelenými a případně s někým dalším, Linke, anebo s jakoukoli levicovou stranou dát dohromady vládní koalici, to znamená, že by došlo k zásadní nějaké změně politické v Sársku, no, a to se vůbec nepotvrdilo. Sociální demokraté ztratili nějaké procento, CDU získala 5 navrch, mají přes 40 %, Zelení se do parlamentu nedostali, to znamená situace je úplně jiná. Ukazuje se, že tenhle ten první test toho, jak by fungoval ten efekt Martina Schulze, tak se ukazuje, že by nefungoval, uvidíme, co bude, co bude dál. Ale to hlavní je, že Martin Schulz je přesvědčený Evropan. Je to člověk, který sází na Evropskou unii. A já, když jsem o to rétorice a o tom, proč je populární přemýšlel, tak napadla mě taková věc. Je to teda provokace a dělte to rovnou třema, ale když u nás je populární, když prezident republiky Miloš Zeman řekl tahle země je naše, tak mám pocit, že podobně v Německu funguje, že Martin Schulz řekne Evropská unie je naše. Jinými slovy, že ta Evropská unie by se měla orientovat tak, jak to vidí, jak to vidí Němci, že by, že by měli mít v ní velký vliv a prosadit některá věci, některé věci i řekl bych natvrdo. To znamená pro nás je lepší, řekl bych, Angela Merkelová, protože ta je vstřícná, naslouchá, i když se jí všemožné vyčítá, ale, ale řekl bych, že s tou si zřejmě rozumíme lépe a s Martinem Schulzem by to bylo těžší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by tedy teoreticky, do voleb je ještě samozřejmě velmi daleko, spolkovou republiku čekají ještě dvoje volby ve spolkových zemích, než bude teda to hlavní klání. V čem by byl Martin Schulz jako případný německý kancléř nebo jaké, co by to znamenalo pro Česko, když jsme i před chvílí hovořili právě o tom, že Evropa je čím dál více jaksi vícerychlostní, kde by se vlastně na té škále rychlosti ocitlo Česko?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
To je takhle těžko říct. Já mám pocit, že budoucnost Evropy podobně jako celá její historie stojí na schopnosti konsensu, to znamená na schopnosti se domluvit, nikoli, nikoli na schopnosti těch nejsilnějších něco prosadit. To znamená naše šance je, že ti politici budou hledat domluvu, jo. Ve chvíli, kdy se začne bojovat, tak se ta Evropská unie rozpadne, to znamená, vůbec, vůbec ani si nepřipouštím tu myšlenku, že bysme měli svádět nějaký zápas o směřování Evropy. Budoucnost Evropy je v tom, že si všichni budou i nadále naslouchat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je lepší spolu mluvit, než jeden o druhém, tak komentovala německá kancléřka své první setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, vyjádřila vděčnost za to, že Trump podporuje Severoatlantickou alianci a minský mírový proces na Ukrajině. Trump zase prohlásil, že věří ve volný obchod a že není izolacionista. Co toto setkání ukázalo?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak všichni dlouze spekulují o tom, proč Donald Trump nechtěl při oficiálním fotografování si podat s Angelou Merkelovou ruku, když předtím vlastně když se potkali hned na úvod, si ruku podali, to byla taková symbolická záležitost. Té schůzce předcházely ostré výroky, především ze strany amerického prezidenta a bezprostředně po ní Donald Trump napsal, že Německo dluží NATO ohromné množství peněz a Spojené státy musí být placeny víc za silnou a velmi drahou obranu, kterou poskytují Německu. No, a to, když domyslíte, to je šílená věta. Němci samozřejmě na to okamžitě reagovali tím, že nic nedluží a zdvořile se snažili americkému prezidentovi vysvětlit, že, že tak úplně nerozumí ani historii, ani souvislostem, což si myslím, že asi je i pravda, že doopravdy nerozumí, protože když se podíváme hodně do minulosti, tak Spojené státy přišly do Německa, zůstávaly v něm proto, aby Německo se nestalo opět někdy v budoucnu potřetí ohniskem nějaké další světové války. Němci po prohře ve 2. světové válce dlouhou dobu zbrojit nesměli. Byli, byli prostě zemí, ve které, ve které se prostě nezbrojilo z toho důvodu, aby, aby za prvé teda byly peníze na obnovu toho, toho Německa, ale, ale současně stále se na ně pohlíželo jako na nějakou hrozbu. Nicméně uplynula dlouhá desetiletí, a Američané v Německu stále zůstávají. Teď je otázka, jestli jsou tam doopravdy proto, že je o to Němci i dnes v dnešní době stále ještě žádají a jestli vlastně ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo to chtějí Američané.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Anebo tam chtějí Američané prostě být, protože jsou rádi všude, kde už jednou jsou a nechce se jim odcházet. To, to, o tom se nemluví. To je tabu, to je, to je věc, která se odbyde tím, že jsou pevní a věrní spojenci jednou pro vždy, ovšem ve chvíli, kdy přijde prezident, který začne s takovou to rétorikou a říká Amerika na prvním místě, prostě všichni nás zneužíváte, zneužíváte své postavení v Evropě, slabé euro, k tomu, abyste u nás měli, aby se vám u nás lépe obchodovalo a tak dál, no, tak tehdy samozřejmě tyhle ty otázky se začnou objevovat a to nemusí být, to vůbec nemusí mít hezký průběh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spojen státy jsou nejvýznamnější ekonomický i vojenský partner Německa. O čem podle vás svědčí fakt, že Angela Merkelová si do Washingtonu přivezla nejvyšší průmyslové manažery?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak svědčí to o tom, že pokaždé, vždycky, když dojde k takovéhle změně, tak, tak se to musí nějakým způsobem ustát, musí si všichni k sobě najít, najít cestu, to není jednoduché, protože všichni mají silná prohlášení, která souvisí s volbami a tak dál. No, a pak dojde k tomu, aby, aby se ty poměry nějak srovnaly, aby ta kaše vychladla a dala se jíst, a mám pocit, že to samozřejmě k tomu dojde i ve vztazích mezi Spojenými státy a Němci, ale nezačalo to vůbec pěkně a mám takový pocit, že místo toho, aby se už na této schůzce něco, něco napravovalo, tak se tam spíš ještě něco dalšího pokazilo, takže ta náprava zřejmě a nějaké hledání vzájemného vztahu mezi Německem a Spojenými státy bude chvíli trvat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co myslíte tím, že se tedy na té schůzce něco pokazilo?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, to je právě to nepodávání ruky, to jsou ty zprávy na internetu bezprostředně poté, co schůzka skončí, které jsou zas o něčem jiném, než o čem se hovoří oficiálně. Stále, stále není jasné, do jaké míry se Donald Trump rozhodne vést ekonomické války a do jaké míry tím nejenom vyhrožuje a nakonec všechno zůstane při starém. Předběžně se ruší různé dlouho připravované smlouvy, jako byla TTIP, anebo, nebo ta smlouva o transatlantickém partnerství, jak se tomu říká, to znamená, že něco, něco se i v té ekonomické sféře mění. Možná to je jeden z důvodů, proč Angelu Merkelovou následovali důležití průmyslníci, aby prostě si vůbec ověřili, co platí, co neplatí a podle jakých not se bude hrát dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se zatím neruší, je reforma nebo zákon o dostupnosti zdravotní péče přezdívaný Obamacare, který zůstává v platnosti. Možná má aktuálně Donald Trump spíše vnitropolitické starosti. Jak to vidíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak je to zajímavé, protože on na to zareagoval velice klidně, jako kdyby to nebyl jeho problém, ale problém republikánů a řekne tak podívejte se, co jste udělali. Tak co s tím chcete dělat dál? Jakoby přehrál ten míč na, na druhou stranu a tváří se, že s tímhle tím on nic nemá. On udělal to, co slíbil, připravil nějaký návrh, teď mezi republikány se nenašel konsensus a on říká no, tak, tak si to mezi sebou nějak vyříkejte, jo, což je teda je asi jediná možná strategie, protože jinak samozřejmě je to vnitropolitická porážka, nepříjemná, tohle byl ústřední bod jeho kampaně. Něco, co Američanům slíbil, té americké střední třídě, které se nechce platit víc, než platili předtím. Ale současně to byl slib republikánů. Na tomhle se všichni spolu s prezidentem shodovali. To znamená, asi to povede k tomu, že si nějak sednou a řeknou, jak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stovky lidí se v sobotu rozloučily s kardinálem Miloslavem Vlkem, jehož tělo bylo uloženo do arcibiskupské hrobky v katedrále svatého Víta. Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, který sloužil zádušní mši, připomněl Vlkovu snahu o obnovu významu církve po listopadu 1989, to, že pomáhal při budování církevního školství, založil základy charity. V čem vy vidíte, pane Ivane, přínos kardinála Vlka pro naši společnost?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak kardinál Vlk se skutečně ujal té mise v nesmírně těžké době. Za prvé přicházel po kardinálu Tomáškovi, který byl mimořádně oblíbený a byl, byl vlastně symbolem té církve bojující za svá práva, za, za svobody víry a tak dál. No, ale doba, do které přišel kardinál Vlk, byla doba, kdy církev se za prvé podobně jako celá společnost musela vyrovnávat i s vlastní minulostí, která taky nebyla lehká. Mnoho kněží se zapletlo s bezpečností a tak dál. No, a pak se nově musela vyrovnat se svobodou, což je paradoxně těžší, protože něco jiného je být pronásledován za víru a držet se prostě těch práv a něco jiného je ve svobodné otevřené společnosti najít si v ní své místo, jak být ostatním ku prospěchu a jak pomáhat. To je prostě doopravdy těžká mise. A já mám pocit, že kardinál Vlk, to hlavní, co o něm je potřeba říct, je, že on věřil v otevřenou církev, která je otevřená společnosti, občanské společnosti a měl od začátku takové motto, takové krédo, že tu probíhající transformaci politickou, ekonomickou, je potřeba doplnit o duchovní rozměr a on si samozřejmě uvědomoval, že křesťané nežijí ve vzduchoprázdnu a myslím, že mu slouží ke cti, a to si uvědomujeme ve chvíli, kdy už tady není, že se angažoval i v kauzách, které byly kontroverzní, které mu nemohly přinést všeobecnou popularitu, ale, ale byly to otevřené rány, otevřené problémy, které bylo potřeba řešit. A jiný by couvnul, on do těch, do těch sporů té doby šel a já si myslím, že za to zaslouží úctu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dominik Duka na mši připomněl, že Miloslav Vlk patřil ke generaci, která poznala jak hnědou, tak rudou diktaturu. Jak jsme se podle vás vyrovnali s minulostí? Mimochodem před 20 lety získal prestižního Oscara český film Kolja, který možná o nás také mnohé říká.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, s tou minulostí se vlastně bezezbytku asi nedá vyrovnat nikdy, ale počítá se vlastně vůbec ten pokus nějak, nějak se nad sebou zamyslet a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A zamýšlíme se nad námi?cv

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Určitě, určitě ano. Když se podíváte na, na celý život kardinála Vlka, tak on vůbec u lidí, kteří umírají v takto vysokém věku, tak vlastně ten jejich životní příběh se prolne s historií národa, s historií toho společenství a vlastně všechny ty milníky v jeho, v jeho osobním životě jsou i milníky, kterými procházela ta společnost, tak je vlastně to čtení toho životopisu nesmírně, nesmírně zajímavé, vzrušující. Ale když jste zmínila toho Kolju, tak já bych řekl, že asi doopravdy Zdeňkovi Svěrákovi, když psal ten scénář, tak se mu podařilo najít takový, řekl bych, způsob, kterým se s tou minulostí a teď hovoříme o minulosti po okupačního reálného socialismu, to znamená období 68 až 89, tak se mu podařilo s ní vyrovnat vlastně velmi dobře, protože ten jeho hlavní hrdina, starý mládenec Louka, na jedné straně to není disident výjimečně odvážný člověk, který bojuje s režimem, a z druhé strany to není ani slaboch, který by se ze zištných důvodů s tím režimem nějakým způsobem zapletl, takže vlastně takovou důvěryhodnou postavu, se kterou se může ztotožnit asi velká většina lidí ve společnosti, kteří neudělali nic extra špatného, ale taky nemůžou říct, že by byli nějak extra stateční, odvážní, hrdinští. No, a potom tou důvěryhodnou, řekl bych, scénkou, anebo příběhem je, je i ten jeho vztah k tomu malému Koljovi, na kterém se ukazuje, že dítě prostě nemůžeme odsoudit podle principů kolektivní viny, ten malý Kolja to prostě nebyl rozpínavý Rus, okupant, to bylo děcko. No, a asi je dobře, že ten film měl takovou typickou, anebo vlastně stále má Svěrákovskou poetiku a humor, protože my se sice, když se díváme a směrem zpátky smějeme i tomu, co původně vůbec nebylo veselé, nebylo k smíchu, ale ten humor osvobozuje a ta historická traumata z nás snímá a taky co jiného se dá dělat, protože ta historie se jako zpětně změnit, přepsat nedá, dá se jedině nahlédnout, pochopit a nějak se s ní vyrovnat, takže v tomto smyslu se samozřejmě s minulostí vyrovnáváme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje komentátor Deníku Ivan Hoffman. A já vám za to děkuji, mějte se pěkně, na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Také, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se Zita Senková těší na slyšenou s rektorem Univerzity Karlovy Tomášem Zimou. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.