Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 25. června 2018

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Věra Štechrová a na druhém konci republiky ve zlínském studiu Českého rozhlasu je Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Rozhlasové linky jsou připravené a tak můžeme začít, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Hezký den přeji vám i posluchačům.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
O čem to bude dnes? Samozřejmě o vznikající vládě a o tom, kdo v ní bude a kdo taky s velkou pravděpodobností nebude. Taky o tom, kdo o tom rozhoduje a kdo by o tom rozhodovat měl. O své budoucnosti rozhodlo také Turecko, když si zvolilo superprezidenta, tedy prezidenta s nebývalými pravomocemi. Jak změní Erdogan Turecko? A ještě jednu otázku mám. Češi rekordně sázejí a tak budeme mluvit o tom, co je k tomu vede. V pátek jsme se dozvěděli, jak by měla vypadat nová menšinová vláda ANO a ČSSD s podporou komunistů, kterou skládá designovaný premiér Babiš. Pravděpodobnost, že v ní zasedne i Miroslav Poche, ze kterého chtěla mít ČSSD ministra zahraničí, je po pátku ale velmi malá. Prezident Zeman i po schůzce s ním doporučil, aby se o post neucházel s tím, že jeho výhrady trvají. Předseda ČSSD Hamáček pak připustil, že by Černínský palác mohl dočasně řídit on. Pane Hoffmane, ukazuje Jan Hamáček tím, že ustupuje od nominace Pocheho slabost nebo politickou prozíravost?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já si myslím, že to je spíše prozíravost než slabost, protože v té situaci, v jaké se sociální demokraté nacházejí, tak ten jejich manévrovací prostor samozřejmě je menší, než kdyby výrazně uspěli ve volbách, měli více poslanců a mohli by si tedy toho více dovolit. Nicméně myslím, že celá ta situace kolem pana Pocheho se vyvíjí vcelku logicky. Jan Hamáček musí trvat na tom, že bude, bude jmenován, protože jinak by ztratil tvář. Proto také řekl, že kdyby ho odmítl Andrej Babiš do té vlády napsat a předložit ho prezidentovi, takže by vlastně byla porušena koaliční smlouva a tím pádem by nemělo cenu dál jednat. Pokud jde o Andreje Babiše, tak ten ho nemůže nejmenovat, protože pokud mu záleží na spolupráci s ČSSD, tak nemůže ji začít hned tím na úvod, že jim řekne vybrali jste si špatného člověka, promiňte, ale vyberte si někoho jiného, to dost dobře nejde. Takže vlastně ve hře je postoj prezidenta, který zřejmě ho buďto vyjmenuje nebo nevyjmenuje, to se uvidí. Pokud ho vyjmenuje, tak k tomu asi najde nějaký, nějaký důvod. Pokud řekne, že ne, tak tehdy se samozřejmě bude diskutovat o tom, jestli prezident jmenovat navrženého kandidáta smí, anebo musí. A to už je událost, kterou by měli řešit v krajním případě až ústavní právníci, pokud se nedomluví mezi sebou politici, a do budoucna vyjasnit, jak to teda vlastně je s tím jmenováním, protože pokud je napsáno prezident jmenuje, tak je ještě potřeba k tomu dodat, jestli smí, anebo musí. No, a ve chvíli, kdyby ho přece jenom i prezident jmenoval tím ministrem zahraničních věcí, tak nás potom ještě čeká hlasování o důvěře vládě v Poslanecké sněmovně, kde se ukáže, do jaké míry myslí KSČM vážně svoji myšlenku, svoji poznámku, že takovou vládu, ve které by tento politik byl, potom nepodpoří. To znamená, to je jasný scénář a v podstatě asi se musíme jenom obrnit trpělivostí a počkat, jak to dopadne.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Tak teď jsme jmenovali hned několik těch aktérů toho, můžeme říct dramatu vládního, tak pojďme k jednotlivým podrobně. Vy jste říkal, že Ústavní soud by tedy mohl rozhodnout, jestli prezident musí nebo nemusí jmenovat někoho, koho navrhne premiér, ale premiér Babiš už řekl dokonce tady ve vysílání Českého rozhlasu, že by byl blázen, kdyby šel s prezidentem do ústavního sporu. Tak proč si vlastně premiér i Jan Hamáček dobrovolně vůči prezidentovi omezují své pravomoce? Někdo by mohl říct, že rezignují na ústavní principy.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Nemyslím si, že by rezignovali na ústavní principy, mám pocit, že v politice hodně záleží na celkovém dojmu, na tom, jak se ten který postoj podává. Někdy je důležité ukázat prostě sílu a trvat si na svém a nenechat prostě si jako udělat ze sebe, udělat ze sebe blázna, nenechat se nějakým způsobem vykolejit. Jindy zase politici spíše mají pocit, že budou profitovat z jakési pružnosti, že jsou schopni se domluvit, že umějí taky udělat kompromis, že nejsou prostě blázni, aby trvali na něčem, co, co je neprůchozí. Tak já bych v tom spíš viděl právě takovou taktiku psychologickou. Myslím si, že všichni politici jsou pod tlakem veřejného mínění, které už toho vyjednávání začíná mít plné zuby a už by byli rádi, kdyby to dospělo k nějakému závěru, k nějakému konci a ty jsou v zásadě možné jenom dva. Buďto toto vyjednávání dopadne dobře, to znamená, budeme mít někdy ještě před polovinou července vládu s důvěrou, anebo to nakonec nedopadne dobře a politika bude potom směřovat už k předčasným volbám. Já si myslím, že žádný další už velký prostor pro vyjednávání není. Ne, že by si politici nechtěli povídat, je to strašně baví, ale ta veřejnost už začíná být netrpělivá, už nás to prostě otravuje.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Jste říkal, že někdy je potřeba ukázat sílu. Podařilo se ale ČSSD ukázat při těch vyjednáváních sílu? Oni nechtěli trestně stíhaného premiéra. Nechtěli SPD v ústavních funkcích, chtěli naopak ministrem zahraničí Miroslava Pocheho. Zdá se, že ty jejich požadavky nejsou vyslyšeny.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, oni původně vůbec nechtěli být ve vládě ...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Taky.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
... chtěli být v opozici, takže asi to odpovídá, to už jsem zmínil, tomu volebnímu výsledku. Kdyby byl lepší, tak by samozřejmě mohli mít větší ambice. Teď mají jenom takovou sílu, že ještě potřebují třetího k podpoře, to doopravdy není snadná vyjednávací pozice a když taková strana s takovýmto výsledkem nakonec získá 5 křesel ve vládě, tak bych řekl, že to je docela úspěch v tom vyjednávání. Ale samozřejmě máte pravdu, mnoho z těch věcí, které chtěli, neprosadili. Otázka je, jestli na nich vůbec měli trvat, jestli neměli velké oči, velké očekávání, ale stále se musíme dívat na to, že jde o stranu, která podle jednoho z posledních průzkumů dokonce balancuje na hraně vstupu, vstupu vůbec do parlamentu. To znamená, díváme se na stranu, která v případě, že bude s tím vítězným hnutím ve vládě umět spolupracovat a dosáhne svou politikou výsledku, které občané budou vnímat jako pozitivní, že ta vláda prostě byla dělná, něco, něco udělala pro ně, zajímala se o občany, přihlížela k jejich potřebám a tak dál, tak v takovém případě na tom spojenectví můžou vydělat, zatímco kdyby zvolili opozici, tak jsou jednou z 8 stran, které kritizují, ale je otázka, jestli právě ta jejich kritika by byla vnímána jako ta zásadní, jestli by oni byli tím lídrem opozice a pak by se k nim případně volič přiklonil. To je těžké dilema. Já mám pocit, že zvolili asi lepší cestu, že, že zvolili dobře, ale současně si musíme všimnout, že v ČSSD není jeden hlas, tam je těch proudů víc a jsou odpůrci toho vstupu do vlády, kteří svými názory budou, řekl bych, stále jako přispívat do veřejné debaty, to znamená ta pozice toho partnera bude obtížná, sociální demokraté co chvíli budou hrozit, že z té vlády odejdou, anebo někteří budou naznačovat, že by měli, to znamená, stále se na ně veřejnost bude dívat jako na stranu nejednotnou a to u nás v politice dlouhodobě není dobrá pozice.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Teď k té roli prezidenta Zemana. Ono se jmenováním některých ministrů měli problém i Václav Havel a Václav Klaus. Nakonec ale vždycky ustoupili. Dokonce přímo Zeman si jako premiér prosadil u Václava Havla třeba jmenování Jana Kavana ministrem, i když s tím Havel nesouhlasil. Zeman tenkrát argumentoval ústavou. Tak ústava je každopádně stále stejná, tak co se od té doby změnilo?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Máte pravdu, je to kreativní výklad ústavy. Jako my jsme měli vlastně s těmi našimi prezidenty v něčem zkušenost různou, ale v něčem stejnou. Oni všichni 3 byli prostě, řekl bych, vášniví čtenáři ústavy a všichni uvažovali, co si mohou dovolit a co ne. Ani jeden z nich nebyl politikem, který by se striktně držel pouze toho, té reprezentativní role politiky. Každý z nich chtěl do politiky nějakým způsobem promlouvat, vstoupit, nějak, nějak ji ovlivňovat, to znamená v tomto směru Miloš Zeman není o moc jiný, než byl Václav Klaus a Václav Havel, teď myslím technicky prostě, jo, samozřejmě jako lidé byli každý úplně jiný, ale je samozřejmě jako prezident úplně jiný, než byl jako premiér, a to ten rozpor, na který upozorňujete, ten je správný. To, co politik hájí jako premiér, je něco jiného, než co, než co potom prosazuje jako, jako prezident v nějaké jiné roli. A je vlastně někdy i docela, docela zábavné se podívat teda do minulosti, najít konkrétní výroky, konkrétní citace stejných politiků v různých rolích a tehdy, tehdy zjistíme, že, že, že doopravdy, jako kdyby to byli dva různí lidé.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme u třetího hráče při sestavování vlády. Tím jsou komunisté, kteří by měli podpořit menšinovou vládu ANO a ČSSD. Předseda KSČM Vojtěch Filip v České televizi před týdnem použil proti Miroslavu Pochemu lživý argument, že v Evropském parlamentu Poche hlasovat pro sankce za odmítání migračních kvót. Záznam z hlasování ale dokázal, že Poche hlasoval naopak proti. Tak si vzpomínám, že když v ČT naposledy lhal tehdejší hejtman ČSSD Hašek o lánské schůzce, musel opustit stranické vedení. Znamená to teď, že jaksi veřejná lež se v politice stává přijatelnou?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No určitě přijatelnou není. Ono to je složitější asi tím, že tam těch hlasování v Evropském parlamentu bylo víc. A teď každý odkazuje k jinému, je v tom teda trošku chaos. Ale, ale jako nechci uhnout z té základní otázky, a to je, jestli se má v politice říkat pravda. Já si myslím, že asi můžeme tolerovat politikům, když neřeknou úplně všechno, když si prostě vybírají z toho, co řeknou a zdůrazňují a dávají akcent na jedno nebo na druhé, ale nepravda by se tolerovat neměla. Už jako, už jako z principu, protože to, to potom takový politik doopravdy ztrácí důvěryhodnost a tak dál. Podstatné ale bude, jak nakonec tu argumentaci předsedy Filipa vezme volič, do jaké míry ho přesvědčí, že šlo o nedorozumění a do jaké míry zůstane pocit, že, že prostě vědomě říkal nepravdu, aby někoho poškodil. To, to volič příliš neodpouští a taky si to pamatuje, to znamená, těžko říct, jak to, jak to nakonec občané vyhodnotí. Jisté je, že komunisté také v posledních volbách vůbec nedopadli dobře, měli vlastně nejslabší výsledek po dobu své existence tuším, a teda nepočítáme-li dobu před listopadem 89, kdy měli ty výsledky velice dobré, že jo, ale, ale, ale myslím v té novodobé historii. Nicméně vidíme na nich, že s tím špatným volebním výsledkem jsou schopni najednou sehrát neobyčejně silnou roli v politice. Jsou to oni, bez kterých nelze sestavit vládu, to znamená, získávají image jakési státotvornosti, oni prostě obětují některé své principy pro to, aby občan se konečně dočkal vlády. Je pro mě trochu zvláštní, že o tuto roli se nepokusily jiné politické strany, ony samozřejmě to zdůvodnily svým voličům. Řekly, že plní to, co slíbily před volbami a nemohou s Andrejem Babišem z principiálních důvodů spolupracovat tak, jak to řekly před volbami, tak to zopakovaly po volbách. Pak ještě stokrát. Nicméně je otázka, jestli právě toto jejich voliči do budoucna ocení, protože když se podíváme na ty strany, které jsou nejkritičtější, tak s výjimkou vůči, vůči Andreji Babišovi, tak s výjimkou ODS, která má preference v podstatě slušné, tak hned 3 politické strany dneska vykazují situaci, kdy by se už do parlamentu nedostaly. To znamená já z toho odvozuju, že ten jejich volič si přece jenom není jistý, jestli od nich nechtěl i něco víc než jenom že někoho nechtějí a s něčím nesouhlasí.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Turci včera volili jak parlament, tak prezidenta. Volební komise označila za vítěze voleb dosavadního prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Dostal nadpoloviční počet hlasů, přes 52 %. Jeho čtvrté funkční období ale nebude stejné. Na základě loňského referenda totiž bude mít mnohem víc pravomocí a země v podstatě přechází z parlamentního na prezidentský systém. Recep Tayyip Erdogan poté, co odhlasoval v Istanbulu, prohlásil, že Turecko zažívá demokratickou revoluci. Zažívá?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ještě než začnu, chci, chci vám pochválit, že umíte vyslovit jeho jméno perfektně, já se to stále neumím naučit.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Léta praxe.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Je to tak. Já mám pocit, že to řekne každý vůdce, jo, on neřekne, že, že bude nedemokratický a tak dál, ale je to, je to silný vůdce. To, že byl s velkou pravděpodobností zvolen hned v prvním kole, vypovídá o tom, že Turci svého lídra vnímají jako, jako silného vůdce a to nejen politického, ale i duchovního. Je pro ně patriotem, je pro ně vzorným muslimem, má, má uspořádanou rodinu, prostě on má všechna taková ta plus, která v té, v té společnosti hrají roli, anebo na které se klade důraz. Ale samozřejmě má i velmi silnou opozici, protože Turecko je evropským státem, který, který současně s těmi klasickými tradičními prvky se snaží skloubit i prvky, řekl bych, takové té liberální demokracie evropské a je tam hodně lidí, kteří by byli rádi, kdyby to směřování Turecka bylo, bylo jiné než jak ho, jak ho lze očekávat právě od toho Erdogana. To je, to je vlastně jeden k tomu komentář. Ale pak je druhý, jak se na tento výsledek bude dívat Evropská unie a to si myslím, že stojí za, za, za zmínku také. Pro Evropskou unii je Erdogan předvídatelný. Evropská unie z jedné strany nechce mít Turecko za nepřítele, je příliš velké, ale současně se dlouhodobě bojí mít s Turky vztahy příliš těsné, to znamená my je i chceme i nechceme. A Evropská unie se Turků současně v jistém smyslu obává a současně je nechce ztratit. Výhody z ekonomické spolupráce, nechce ztratit trhy a nechce ztratit taky vojenského partnera, protože Turecko je součástí NATO. A v tomto křehkém vztahu, takového balancování by každá změna, ze které by vyplynul nějaký chaos, byla paradoxně pro Evropu méně výhodná než, než to, co známe, to, na co jsme zvyklí, s čím umíme pracovat, s čím politicky prostě můžeme počítat i do budoucna. To znamená je to taková volba těm, řekl bych, tureckým liberálům, tureckým demokratům bychom určitě přáli někoho jiného. To je, to je asi, to je asi jasné. Ale z druhé strany čistě pragmaticky vzato je to, je to něco, s čím ta Evropa bude umět do budoucna naložit a je to lepší než chaos.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Spojené státy se rozhodly vstoupit do celní války s Čínou. Nejprve začala platit americká cla na ocel a hliník pro Čínu, na což Čína reagovala uvalením cel na více než 100 amerických výrobků. Prezident Trump pro změnu uvalil další cla na čínské zboží. Postihnou obchod v hodnotě 50 miliard dolarů. A Peking udělal to samé. Americký prezident už chystá protiopatření a tentokrát se má týkat zboží v hodnotě 200 miliard dolarů. No, a co asi udělá Čína, pane Hoffmane? Jak daleko můžou obě země zajít?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Hodně daleko a mám takový pocit, že se to už těžko dá zastavit, protože obě dvě ty země aspirují na image velmoci a nebudou chtít, nebudou chtít prostě vypadat za, za ty slabší. To znamená Čína s obrovskou silnou ekonomikou, ale současně i s vazbami na, na své sousedy, na další trhy vnímá Spojené státy jako, jako důležitého partnera, ale už slyšíme, že se ve velkém zbavuje amerických státních dluhopisů, chce prostě snížit závislost na, na americkém dolaru, to znamená už se připravuje, má připravený svůj vlastní měnový systém, to znamená už se připravuje na, na situaci jakéhosi nepřátelství a celý svět může doufat, že zůstane jenom u toho ekonomického, protože to bude regulérní soutěžení, kde si budou obě dvě strany vyčítat, co kdo dělá špatně, ale to je všechno v pořádku, dokud nezačnou harašit zbraněmi, a to doufám teda, že nezačnou. Ale jinak můžou zajít doopravdy hodně daleko, protože z jedné strany Američané vyčítají Číňanům krádeže duševního vlastnictví, to, že nerespektují patenty, to, že ta jejich soutěž je nekalá, ale z druhé strany Číňané jsou si vědomi toho, že Američané jsou v podobném sporu i s jinými zeměmi a jsou podezíráni k tomu, že jdou proti principům volného trhu, volného obchodu a jdou vlastně i proti Evropě, to znamená Číňané v tomto svém názoru mají paradoxně v některých otázkách spojence i mezi americkými spojenci. Takto to tu situaci dělá zajímavější a dramatičtější.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Existují ale tady proudy, které říkají, jak jinak zakročit proti těm, kdo zneužívají pravidla světového obchodu, a to Čína dělá, ať už prostřednictvím dumpingových cen na ocel nebo krádežemi duševního vlastnictví. Ono to, když to řeknu lidově, štvalo i Evropskou unii, léta se o tom mluvilo, jednalo, ale nic se nedělo. Tak můžou ta cla v tomhle přece jenom něco vyřešit?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, něco vyřeší, ale já už dlouhodobě mám takový pocit, že ten spor se až tak úplně nevede mezi jednotlivými státy, ale že se vede spor o vůbec koncepci světového obchodu a o to, jestli bude ten obchod ovládat, řekl bych, taková nadnárodní byznysová, korporátní, kde je spousta, spousta přídavků, elita, pro kterou je výhodné svět propojit a získat větší vliv než mají jednotlivé národní vlády, anebo jestli nakonec ten volný obchod jako, jako nástroj globalizace bude slábnout právě kvůli tomu, že jednotlivé vlády v jednotlivých zemích, a jednou z nich je Amerika a Donald Trump, budou cítit, že ten globální princip ekonomiky poškozuje jejich občany, jejich voliče a tak dál. To znamená, Trump se možná až tak neobává Evropské unie, anebo Kanady, anebo Číny, ale obává se těch globalistů, kteří, a to jsou i američtí globalisté, kteří připravují americké zaměstnance o pracovní místa tím, že logicky kvůli ekonomickému zisku převážejí prostě výrobu, přenášejí výrobu do zemí s levnější pracovní silou, s menšími ekonomickými a právními omezeními a tak dál, to znamená, že paradoxně země, která byla dlouho lídrem té ekonomické globalizace v okamžiku, kdy z ní přestávala mít výhody a začala mít i nevýhody, tak se najednou staví proti tomuto proudu a to podle mě je hlavním momentem, proč to všechno vzniklo.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Češi si nezapomínají hrát, abychom nekončili pesimisticky. Loni prosázeli rekordních 224 miliard korun, meziročně o 14 % víc a vyhráli celkem 184 miliard. Ovšem provozovatelé loterií a podobných her vydělali 40 miliard. Proč se podle vás Češi loni v sázení tak rozjeli? Má to souvislost jenom s tou dobrou finanční situací?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já jsem se nepřidal. Já jsem ...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Ani já ne.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já jsem nesázel. Já stále uvažuju o tom, pardon, jestli máme co do činění se, omlouvám se, se závislostí, anebo se zábavou, jestli jde o přirozenou potřebu si hrát, jo, anebo jestli jde o nešvar, a asi nakonec na to jednoznačná odpověď není. Asi platí obojí a člověk musí především dbát na to, aby se nenechal něčím zotročit, aby se nestal na něčem závislý. Znám spoustu lidí, kteří jdou jednou za čas prostě s tiketem a sází na sportovní výsledky, a činí tak i s ne proto, aby zbohatli, ale chtějí si ověřit svůj instinkt, jak co dopadne, jestli prostě dovedou odhadnout budoucnost. To je taky jeden rozměr toho celého, kdy vlastně to, co bylo, to víme, ale taková ta touha vědět, co se stane, tak ta je v nás silně přítomná a to sázení je vlastně takové testování těch našich schopností přijít na to, kdo vyhraje a tak dál. Nechci ty sákaže teda vlastně jako nějak hanit, anebo plísnit, ale pro mnoho z nich je to doopravdy nešvar stejný jako je alkohol, jako jsou drogy a jako jsou jiné závislosti a tam prostě si myslím, že je, je potřeba prostě, tam jde humor stranou a tito lidé by se měli léčit.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Mám tu poslední otázku pro poslední minutu, na kterou si může možná odpovědět každý sám, jestli není nakonec výhra v loterii tak trochu nebezpečné štěstí? Jestli by se nejdřív neměl zeptat každý sám sebe, jestli opravdu chce, aby mu výhra změnila život?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, v tom s vámi naprosto souhlasím, to riziko zde je. A já teda za sebe dlouhá léta jsem přemýšlel, co ještě mi chybí, co ještě potřebuju a přistihl jsem se poslední dobou stále častěji uvažuju o tom, co už nepotřebuju, čeho bych se ještě mohl zbavit.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
To říká na závěr pořadu Jak to vidí komentátor Deníku Ivan Hoffman. Děkuji a na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Také rád jsem vás slyšel, hezký den.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
A my se uslyšíme i zítra, zítřejším hostem pořadu Jak to vidí bude rektor Karlovy univerzity Tomáš Zíma. Hezký den a dobrý poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Věra Štechrová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.