Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 22. prosince

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je komentátor deníků a stálý spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Dobrý den do Zlína, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já také zdravím srdečně, hezké ráno,

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dnes si ještě něco řekněme ke 3. výročí úmrtí prezidenta Václava Havla. Také k urovnání hrozícího sporu s Polskem ohledně kontrol polských potravin a tak dále. Takže ještě jednou dobrý den, Ivane, do Zlína. Dobrý den.

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Zdravím.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
V pátek se na různých místech a různými způsoby vzpomínalo na posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla. Ve čtvrtek 18. prosince to byly právě 3 roky, kdy zemřel. Někteří lidé si ho v pátek připomněli také takovou akcí s krátkými kalhotami, což připomnělo jeho první vystoupení při vojenské přehlídce v roce 89. Jak ty vidíš toto připomenutí a vůbec osobu prezidenta Václava Havla, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, tak já především vnímám, že samozřejmě naprostá většina lidí si Václava Havla připomíná jako prezidenta, to znamená v té jeho poslední z několika důležitých rolí, které ve svém životě měl. A já mám pocit, že právě toto je možná důvodem, že vedle lidí, kteří na něj vzpomínají s obdivem a nebo ho mají rádi a připomínají si ho například tímhle tím veselým způsobem při vzpomínce na to jak pochodoval před hradní stráží poprvé jako prezident s těmi krátkými kalhotami, tak já mám pocit, že pro mě daleko důležitější role jsou ty, které tomu jeho prezidentství předcházely, pro on byl vždy především vynikající esejista, dobrý dramatik a hlavně člověk, který měl neobyčejný optimismus a takovou řekl bych vnitřní sílu a byl to člověk vyrovnaný, kterého nebylo možné nijak porazit a byl to člověk, který miloval svobodu. No, a z tohoto člověka, který byl za minulého režimu nepolitickým politikem se pak v duchu paradoxů, které provázejí jeho život, stal politik, což ho z jedné strany nesmírně teda učinilo známým, proslavilo, z druhé strany mu to osobně, podle mě, i hodně poškodilo, a proto právě zřejmě mnoho, mnoho lidí na něj vzpomíná ve zlém a já jsem někdy až překvapen s jakou nenávistí někteří lidé se k Václavu Havlovi ještě 3 roky po jeho smrti vracejí, jak v něm vidí vlastně viníka všeho zlého, co se zde stalo nebo co se nepovedlo. Jak se stal vlastně symbolem nikoli těch pozitivních věcí, ale pro mnohé lidi právě těch negativ.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, a není to typické pro český národ, takováto zvláštní, jak říkáš nenávist, po letech, kdy samozřejmě každý politik může udělat ty chyby. Kde se to bere v tom českém národě? Je to typické pro Čechy se mýlím?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Tak jsou lidé, u kterých je to iracionální a je to taková vzpoura proti autoritám a vlastně neochoto přiznat někomu něco pozitivního, ale spíš mě zajímají ti, kteří Václava Havla měli rádi a nebo si ho cenili a pak se od něj odklonili a všímám si, že hodně takový hlavní argument, který mají je, ten jeho první prezidentský projev, ve kterém neřekl jenom takovou tu populární větu o tom naše země nevzkvétá, vlastně jsem si myslel, že to je těžiště toho projevu. A po letech se ukázalo, že pro mnoho lidí bylo důležité ta pasáž toho projevu, kde říkal: "Říkali vám o mě, že budu chtít tady zavést kapitalismus a tak a není to vůbec pravda." A pak tady ten kapitalismus byl zavedený. Navíc ne ten, který si pamatujeme z dob, kdy naším problémem byl reálný socialismus a jeho neduhy, zatímco to, co vypadalo za hranicemi jako kapitalismus, vypadalo pěkně, ale ten kapitalismus se taky změnil. Po roce 89 už zde máme jeho jinou formu, takový ten globální nehezký, ve kterém už se nesoutěží regulérně a vůči kterému oprávněně lze mít výhrady. No, a Václav Havel je spojován právě s tím, že se zde zavedl systém, o kterém řekl, že se ho nechce. A to je možná, ono se to těžko vysvětluje, ono to vypadá jako jasný rozpor, jako kdyby lhal, jako kdyby doopravdy chtěl něco, co v té době nikomu nedávalo nijak jasný smysl, všichni jsme cítili, že by zde měla být znovu konkurence. Hovořili jsme nikoli o kapitalismu, ale o tržních principech a o méně, řekl bych, agresivní a rovnostářské roli státu. No, a ten Václav Havel určitě v té chvíli, to je moje pevné přesvědčení, nám nelhal, on sám nevěděl, co přijde, nevěděl, co bude a jeho možná takovou osobní tragédií bylo, že těm procesům, na které zpětně nadáváme a říkáme: "Tohle to se nemělo stát, tohle to se nepovedlo," spíš nebyl schopen čelit v té roli prezidenta, než že by je měl na svědomí. No, a že jim nebyl schopen čelit, to je logické. Když se podíváme na to jakou moc vlastně prezident má, on ji má především symbolickou, on může něco říct, ale nemá moc výkonnou, může pouze teda přihlížet tomu, co se děje, to je i důvod, tím už zakončím to moje vzpomínání, že když jednou jsem měl příležitost se zúčastnit setkání, kde Václav Havel se ptal několika lidí, byli jsme tam u něj nějakých sedm komentátorů, jestli má znovu kandidovat na prezidenta republiky, tak já ze starého přátelství jsem si to mohl dovolit, mu říkám: "Nedělej to, ty si daleko cennější jako spisovatel, jako esejista, říkat lidem, že je potřeba větrat, aby neměli zatuchlo v baráku, to může kdokoli, tebe je na prezidentství škoda." Ale on mně samozřejmě nevyslyšel, jeho už to v té době taky trochu bavilo a tím prezidentem se stal znovu. Ale stále si myslím, že kdyby se vrátil k té roli spisovatele, takže by udělal lépe, ale to je můj osobní názor jenom.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A to jsou ale krásné a vzácné vzpomínky, Ivane. Netřeba je hned ukončovat. Pravda je také, jak si říkal, ani prezident Václav Havel přesně nevěděl jak se ten vývoj bude ubírat dál. Vždyť tenkrát řada politiků přiznávala na podzim 89, že vůbec za prvé nečekali ten zvrat a už vůbec ne jakým směrem se všechno bude ubírat. Je to tak?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Určitě. Dnes mnoho lidí má pocit, že všechno bylo řízené, promyšlené a rojí se teda různé konspirační teorie. Já mnoha teoriím, o kterých se říká konspirační, docela i věřím, ale myslím, že tady to bylo doopravdy možná pár lidí, kteří globálně plánovali nějakou přeměnu světa z toho bipolárního na jedno polární, kde všechnu jakoby péči o to má ta jedna velmoc, která zvítězila nad všemi ostatními, ale to muselo být pár jednotlivců. Jinak mám pocit, že ani u nás, ani u našich sousedů nikdo si neuvědomoval, že se zásadně mění svět, že se věci sunou někam jinam, a v té první chvíli především jsme všichni byli rádi za takový závan svobody a možnost, aby člověk říkal nahlas to, co si myslí, a nikdo ho za to neudal, nepronásledoval a tak dál. Takže ten pozitivní pocit očekávání něčeho lepšího naprosto převažoval. Je pravda, že něco z toho jsme měli ve vlastní moci, ale hodně z toho, co se stalo, jsme nezvolili, asi se nám to asi přihodilo, a nejen nám všem, ale i tomu prezidentovi, to prostě on v tom jel s námi.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já ještě poslední otázku k výročí úmrtí Václava Havla. Po tom všem, co si lidé o panu prezidentu Havlovi mysleli dobrého nebo i špatného, tak nakonec vlastně ten pohřeb byl úžasnou akcí, které se zúčastnily opravdu tisíce lidí. Co si o tom myslíš naopak ta spontánnost?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Ano, tak kolem toho pohřbu bylo Václavu Halvovi mnohé odpuštěno, mnohé mu bylo po zásluze přiznáno. Ale říkám byl to pohřeb jiného člověka, než kterého já jsem znal. Byl to pohřeb prezidenta, vzdal se holt prostě řekl bych politické personě. Já jsem ho znal v těch letech před převratem jinak a vlastně já si ho cením kvůli úplně jiným věcem, než kvůli kterým si ho zřejmě cenili lidé, kteří tenkrát mu před těmi třemi lety spontánně projevili vděk a no, už k tomu nic nemyslím.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dobře. V minulých dnech hrozila vážná roztržka se sousedním Polskem. Ministr zemědělství Marek Sawicki si dokonce chtěl stěžovat na Českou republiku v Bruselu, a to údajně na přehnaně časté a podrobné kontroly polských potravin dovážených do České republiky. Náš ministr Marian Jurečka ale obratem poslal svému kolegovy podklady dokládající, že naše inspekční orgány neprověřovaly potraviny víc než potraviny z jiných zemí. Tím byl spor zažehnán. Co si o tomto sporu myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Ten spor byl zažehnán na úrovni ministrů, ale hned vzápětí a nebo úplně souběžně s tím naše agrární a potravinářská komora zopakovala všechny ty výhrady, které u nás v tisku, se kdy vůči polským potravinám objevily, udělali takový z toho přehled a vytkli sousedům, že si neumějí přiznat chybu, že potíž není v českých kontrolách, ale v polských potravinách. A z toho vidím, aspoň já si to tak vysvětluju, že to, čeho jsme svědky, není hledání pravdy, která potravina je dobrá nebo špatná, ale jsme svědky konkurence, která na tom jednotném trhu v dnešní Evropské unii je soutěží, ve které nevyhrávají lepší, ale vyhrávají silnější. No, a to soutěžení není úplně fairové, některé potraviny vyhrávají proto, protože jsou více dotované, ale především vyhrávají ti nejlevnější. A já se někdy divím, že se necháme vtáhnout do tohoto téměř mezinárodního sporu o potravinu a že nám vlastně nedochází, že ten, kdo rozhoduje o kvalitě těch potravin, to nejsou potravináři a nejsou to spotřebitelé, to jsou nadnárodní řetězce, které tlačí všechny své dodavatele na co nejnižší ceny dodavatelské a samy mají obrovské marže, obrovský zisk, no, a tím pádem vyhrává potravina nikoli ta nejlepší, ale tak, která je nejlevnější, to znamená kdo uzavře ty kontrakty s nadnárodními řetězci, tak ti vlastně vyhrávají na tom trhu, prodají tu svoji produkci a ak dál. To znamená většinou to platí tak, že když se dva perou, tak třetí se směje, ale v případě, když se perou dva potravináři ten český a polský v tomto případě, tak je potřeba si uvědomit, že se nesměje spotřebitel, to znamená my, směje se ten prostředník - řetězec, který za to, že získá tu potravinu levně, tak donutí potravináře, aby ji také co nejlevněji vyrobil, to znamená snižuje se kvalita a na to doplácí potom spotřebitel. Já si myslím, že takhle je potřeba se na to dívat a ne prostě se dívat na tu vizitku, jestli je něco polské nebo české, to v tom prostředí toho globálního trhu už doopravdy nehraje velkou roli. To hraje roli v nějaké malé prodejně, anebo když si něco kupujete přímo od zemědělce od výrobce, no a na nějakém trhu, tam ochutnáváte a porovnáváte a mluvíte o nějaké kvalitě, ale ta pouť mezi regály, tak to je něco, co vlastně nemá prostě s hledáním dobré potraviny vůbec nic společného. Někdy se tomu říká toys shopping, když člověk jde těmi regály.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, já zůstanu částečně v zahraničí. Jak jsme se tam dostali vlastně z hlediska našeho sporu s Polskem, a to k takové iniciativě Visegrádské čtyřky směrem k Ukrajinské republice, ke Kyjevu, kdy vlastně my nabízíme pomoc Ukrajině, ale podmiňujeme to určitými reformami směrem k Bruselu. Jak ty vidíš tuto iniciativu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já jsem tady minule docela kritizoval našeho ministra zahraničí Zaorálka kvůli dětem v Norsku. Dnes bych ho chtěl pro změnu pochválit, aby se to tak nějak vyrovnalo. On měl velmi správnou připomínku, že to první, co by poradil Ukrajincům je, aby zavedli měřiče plynu na hranicích s Ruskem, aby se vědělo kolik plynu přiteklo na Ukrajinu, kolik z té Ukrajiny potom případně potažmo zase dál do Evropy. No, a už to, že o tom nahlas mluví, připomíná ten hlavní problém Ukrajiny, který je přivedl tam, kde jsou, a to totiž obsáhlou, rozsáhlou, někteří říkají dokonce rekordní korupci, kdy všichni ti boháči, oligarchové a s nimi propojení politici vlastně nejvíce vydělávají na tom, že kradou, i v Evropské unii se říká, že kdo si myslí, že Porošenko vydělal na čokoládě, tak je velice naivní. No a to, že tam ty měřiče nejsou, tak ty tam nejsou schválně samozřejmě, to znamená přichází ministři z Visegrádské čtyřky na Ukrajinu a teď jim říkají, co všechno mají změnit, co všechno mají udělat, říkají, že mají k tomu vlastní zkušenosti, které můžou nabídnout, ale když třeba Česká republika uvažuje o tom, že by pomohla Ukrajině v bezpečnostních otázkách s reformou bezpečnostních sil, tak to doopravdy nevím jak se to myslí, jestli jim chtějí poradit, aby zakázali pravý sektor a různé dobrovolnické prapory, které mají na svých praporech, nacistické symboly, tak to samozřejmě je něco, co u nás nemáme, zbavit se toho, aby bylo pěkné. Ale ta Ukrajina je tak jinde a je v takovém stavu, že já mám docela obavu, jestli vůbec jsme schopni jim s nějakými reformami radit, ať už teda my nebo Poláci, Slováci. Spíš si myslím, že to, že se hovoří o reformách a že se reformami podmiňují půjčky, tím vlastně říkáme, že jim půjčit nechceme, že Evropská unie se obává do Ukrajiny za toho stavu, jak to vypadá, nalít další peníze. To je hrozivá věc, když se to tak vezme, protože tady nejde jenom o peníze, jde o to, že vláda, která není schopna zemi řídit, není schopna zajistit lidem vyšší životní úroveň, tak musí samozřejmě najít k tomu důvod, musí najít nějakou záminku, tou záminkou je pro Ukrajince válka, to znamená oni buďto jim zajistí dostatek energií, potravin, určitý životní standard, životní styl, anebo prostě najdou výmluvu, a tou výmluvou je válka, kterou vedou a obávám se teda, že na Ukrajinu spíš se doveze ať už z Evropy a nebo z Ameriky obrovské množství zbraní, aby mohli dál bojovat, než že by se jim doopravdy nějak výrazně pomohlo a že by oni byli schopni s tou pomocí nějak naložit. Můj výhled je samozřejmě pesimistický, ale není to něco, co bych jim přál, samozřejmě přál bych lidem na Ukrajině, a to všem, aby prostě v tom noví roce se pohnuli k míru od války k míru.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Před deseti lety se vrátili poslední vojáci základní služby. Myslíš si, Ivane, že je dobře, že máme už jen čistě profesionální armádu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já myslím, že ano. Vlastně k tomu rozhodnutí došlo na základě zralé úvahy. Ta armáda stála spoustu peněz. Postupně jak se vojenská služba zkracovala, tak už i sami vojáci říkali, že za ten krátký čas není možné toho vojáka vycvičit, to znamená, že vlastně už jde na tu vojnu zbytečně, a tak se vlastně systém posunul od vojenské povinnosti k tomu, že kdo tu vojnu vnímá jako poslání, tak se stane profesionálním vojákem a vojna je tím pádem pro lidi, kteří mají rádi určitý pořádek, dril, rádi poslouchají rozkazy, mají rádi zbraně, nerad to říkám, ale také násilí, zatímco lidé, kteří jsou mírumilovní, tak nejsou nuceni zbytečně prostě strávit na té vojně čas. Ono ty starší generace, a já se mezi ně počítám, předpokládám, že ty také?

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Také, určitě.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Kteří tu vojnu máme za sebou, tak máme takovou tendenci na ni vzpomínat přes hezké vzpomínky, veselé různé historky a tak dál, to znamená může to vypadat, že ta dnešní mladá generace přišla o spoustu legrace, jo, ale popravdě to je právě ten zkreslený pohled na minulost, vedle té legrace, to byly taky zabité dva roky života a spousta i nepříjemných zkušenosti. To znamená já si myslím, že to je dobře, že ta armáda je profesionální. Myslím, že i těch vojáků máme tak akorát, ani by jich podle mně nemělo být víc, protože ta kolektivní obrana, ke které jsme se přidali, už není tak úplně obranou. Můžeme si všimnout, že NATO v řadě akcí volí spíš preventivní útok, najde nějakého nepřítele a za obranu vydává i akce, které jsou daleko od území, které bychom měli vlastně bránit, a to je vždy problém. Jakmile se do těch bojových misí v zahraničí posílají vojáci, ti se dříve nebo později někteří vracejí v rakvích a vzniká debata, jestli jsme to měli zapotřebí, jestli doopravdy naším národním zájmem je dění, které se děje na nějakém druhém konci světa, a já si myslím, že Česká republika by měla být důstojným, řekl bych, účastníkem té kolektivní obrany, ale už si úplně nejsem jistý, jestli zrovna naše národní zájmy jsou té povahy, že je máme hájit z letadlových lodí různě po světě. Myslím si, že tohle to jsou spíš národní zájmy úplně jiných zemí než je naše.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ale přesto se tě, Ivane, zeptám, ano, oba máme vojenskou službu za sebou a víme, že to zdaleka nebyly jenom ty veselé příhody, které si možná vyprávíme v hospodách, ale přece jenom při současné situaci i dejme tomu vnitřní, bezpečnostní, přece jenom jakási zločinnost, neměli by být mladí muži možná nebo i ženy vycvičeni, aby se dokázali bránit třeba nějakou jenom krátkou vojenskou službou? Tak, jako je to třeba v některých zemích například ve Švýcarsku?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, úplně nejlepší bude, když začnu tím, že já jsem prostě pacifista. A já si myslím, že jakmile tu armádu jednou vybudujeme, tak hrozí, že ji použijeme. Podobně jako když máš doma zbraň, tak hrozí, že dříve nebo později s tou zbraní někoho člověk zastřelí. A když se teda podíváme na to, co ta jakoby, jaká je ta situace, to je dál, tak určitě by bylo dobré, kdyby se posilovaly takové ty složky, řekl bych, ochranářů a nebo hasičů, já nevím, univerzální lidé, kteří jsou schopni v takových kritických situacích něco zachraňovat, což mimochodem byl i úkol vojáků, protože, když se něco přihodilo, nějaká živelní katastrofa nebo tak, tak ten voják byl schopen pomoc a nahradit chybějící nějaké civilní struktury a tak dál. Takže možná nějaká forma výcviku pro takovéto případy asi ano. Ale já si myslím, že nejsme Švýcaři, abychom každý měli doma zbraň a přitom ji nepoužili jeden proti druhému. Mám pocit, že čím je těch vojáků méně, čím je méně ve společnosti zbraní, tím je to lepší. My jsme v minulosti měli silné armády a vlastně vždy, když ta armáda měla bránit republiku, tak nakonec politici rozhodli, že to nemá cenu, a ta armáda zůstala doma a nikdy jsme se nebránili. To znamená máme i historicky důvod se prostě na to vykašlat a žádnou armádu nebudovat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, ještě poslední krátká otázka. V Brně tvrdě rozhodli proti hracím automatům. Z města by od ledna měly zmizet všechny hrací automaty. Myslíš si, že to skutečně tak může v praxi fungovat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, určitě může. Je to na rozhodnutí lidí, kteří si řeknou, že bezpečnost ve městě a méně pokušení pro mladé lidi je víc než vydělat na hazardu nějaké peníze, ze kterých pak se stejně nic moc dobrého nepořídí. Já mám pocit, že všichni stále hovoří o tom, jak peníze půjdou do sportu a tak dále, a to je nakonec nesmysl. Stejně nakonec jdou do kapes těm, kteří provozují ty automaty, to znamená Brno je krásným příkladem, teď doufám, že něco podobného se podaří i vám v Praze.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Mně spíš šlo o to, jestli potom v praxi skutečně se třeba ty předpisy nebo rozhodnutí nedají nějakým způsobem obcházet, tak jsem to asi myslel, ale ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
V tom je takových peněz, že každý udělá všechno proto, aby je obešel. A je to nekončící boj, prostě s lidmi, kteří chtějí levně přijít k penězům, jednoduše na úkor druhých lidí a je jim jedno prostě, že tím způsobují škodu, lidské neštěstí, protože vidí jenom peníze, tak s těma musí každý stát, každá doba, vždycky bojovat, s těmi herními automaty je to přesně totéž.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak, Ivane, přeji ti krásný den, krásné Vánoce a budu se těšit 29. ráno opět na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já také.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem tohoto pořadu generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan. A já mám ještě pro vás jedno upozornění. Od ledna příštího roku, a to už je za pár dní, budeme vysílat pořad Jak to vidí i v neděli ve stejném čase, tedy od 8:30 do 9. V roli průvodců se budou střídat sestra Angelika ze společenství Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, někteří si ji možná budou pamatovat z pořadu Noční Mikrofórum, a dále také Jan Bárta, výtvarník, bývalý ředitel humanitární organizace ADRA. No, a pro dnešek vám tedy hezký den přeje Miroslav Dittrich.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.