Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman - 18. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Dobrý den. A milovník tenisu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Takže historie se opakuje, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, je to tak. Bylo to pěkné, až na ten řekl bych poněkud ponižující závěr, kdy proti našemu Štěpánkovi hrál, stál hráč, který, který doopravdy byl velmi slabý, až to, jak některý se shodli, trochu dehonestovalo tu samotnou soutěž. Ale ono se to tak někdy stane, že Srbům chyběli dva výborní hráči, kteří to mohli celé zdramatizovat, mohla to být hezká podívaná. Tak toto bylo možná až trošku snadné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Včera jsme si připomněli výročí 17. listopadu 1989, ale také 1939. Den boje za svobodu a demokracii. Jaké je podle vás poselství i těchto dějinných událostí? Zejména toho 17. listopadu 1989?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že se 17. listopad přeceňuje. Ale řekl bych to tak, že ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... u nás se prostě toto výročí slaví, my si ho připomínáme jako boj za svobodu, za demokracii a výročně si libujeme v tom, jak jsme té svobody a demokracie dosáhli a máme takový pocit, že svoboda a demokracie jsou čímsi, co si člověk pořídí a pak už to má. Ale ta skutečnost je jiná. Ve skutečnosti svoboda je daleko spíše /nesrozumitelné/ ducha než nějakým veřejným statkem a pokud jde o demokracii, tak to je živý proces. To je něco, co nelze uzákonit, to je něco, co je potřeba každý den žít. Každý den o to usilovat. No a proto já teda si myslím, že smyslem té, toho 17. listopadu je oslava, ke které je ovšem důvod vždy. To není tak, že by prostě všechno skončilo najednou tím jedním dnem, kdy se prostě lidé najednou vzbouřili proti tomu, co bylo a teď už nemusí dělat nic. Občan je pokaždé vlastně povinen nenechat si líbit zvůli anebo aroganci moci a k tomu má sklon každý režim. To znamená, jakmile člověk je loajální k tomu, co se děje, nic s tím nedělá, tak ten režim postupně ho začne krátit na jeho právech, na jeho svobodách a tak vlastně ta demokracie se postupně vytrácí, až najednou je znovu potřeba o ni bojovat. Já myslím, že už jsme znovu v tom stádiu, kdy by bylo 17. listopadu zapotřebí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Trošku vás vezmu, Ivane, za slovo. Vy jste říkal slavíme. Opravdu slavíme? Slavili jsme i včera v tom pravém slova smyslu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já tím myslím ty všechny oficiální projevy, kde prostě se vrší, řekl bych ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Projevy.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... fráze a taková prázdná sláma se hromadí. Neustále prostě se zvou k mikrofonu pamětníci, kteří prostě zavzpomínají, jaké to bylo pěkné, jaké to bylo důležité a tak dále. Ale stává se z toho vlastně skanzen. Ta myšlenka se postupně vyprázdňuje tím, jak se připomíná jenom jedna stránka toho problému a jak to přestává být živé. To znamená po čtvrt století je mi to už skoro hloupé o tom mluvit a když někdo po mně chce nějaký rozhovor, jakoby pamětníka nebo účastníka těch dnů, tak všechny posílám za historiky, kteří podle mě dnes z autentických pramenů tomu rozumí lépe. Já už bych ty autentické účastníky nenechal k tomu říct ani slovo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy využít demokracii k tomu, aby se nám vedlo lépe?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak především ve chvíli, když se zde znovu otevřel prostor pro svobodu vyjádření a názorů a tak dál, tak okamžitě s tím vznikla taková obava, že by se vlastně ty špatné poměry, které byly před tím, mohly vrátit a všichni okamžitě začali mít strach prostě o tu demokracii, která jim připadala křehká. A ten strach o křehkost demokracie, ta řekl bych taková autocenzura, nechuť vlastně cokoliv, co se udělalo po převratu už špatně, kritizovat a polemizovat s tím, tak ta způsobila, že ta demokracie zůstala křehká i nadále. To znamená, jediná možnost, jak ji udržet, je prostě každý den na ní trvat a neustále prostě připomínat, že tohle to není řekl bych věc někoho, kdo o nás nějak rozhodne, ale, že jsme to my, kteří o sobě každý den rozhodujeme. Prostě vzít zodpovědnost za sebe a za své okolí i za věci veřejné do vlastních rukou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, Ivane, ze Zlína od pana Otakara. "Nepůsobí vám pachuť v ústech, sledujete-li zároveň televizní vzpomínky na události 17. listopadu a zprávy o potravinových sbírkách v hypermarketech?"

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak to, že u nás je 9 % lidí pod hranicí chudoby, to pro mě není věc nějakého lidského selhání, to už je strašně moc lidí. To už je, už jenom z toho čísla vyplývá, že jde o systémovou chybu. Já si myslím, že tu chudobu a lidské neštěstí nelze odbýt takovými frázemi, že to je daň za svobodu, za demokracii, že prostě v tom systému, který jsme zvolili, nebo někdo ho zvolil, je to normální. Já mám pocit, že ve většině případů ten hlad někoho, kdo nemá na jídlo, je důsledkem chamtivosti a egoismu, tedy řekl bych s nadsázkou takových dvou hlavních kapitalistických ctností. Já když vidím prostě ty reportáže o tom, že matka samoživitelka prostě nemá peníze na to, aby koupila dítěti svačinu do školy, anebo ve škole obědy, tak mě se zmocňuje zuřivost, jo. Prostě to, já si říkám, tak jestli tohle to je daň za svobodu, tak jakou ta svoboda má cenu. Ale já si myslím, že to není daň za svobodu, že to je jenom prostě řekl bych naše lhostejnost. Spousta lidí, když tyto zprávy slyší, tak protože mají tvrdé srdce a protože jsou nepřejícní a závistiví, tak uvažují jak na ty lidi, kteří jsou v tísni, svalit vinu, jak vlastně se vyhnout vůbec takovému tomu dilematu, jestli pomoct nebo nepomoct, jestli jít do obchodu a dát do nějakého košíku nějaké trvanlivé potraviny, které někomu pomůžou, aby neměl hlad. To lidi nechtějí udělat. Oni to ve většině vytěsní, když ta potravinová sbírka i její organizátoři říkají, že byla velmi úspěšná, že velmi mnoho lidí pomohlo, tak těch lidí pomohlo řekl bych zlomek. To, že se proženou davy těmi obchody a výsledkem je, že naplní nějakých 15, 16 košíků potravinami, to já za nějaký extraúspěch nepovažuji, ale především já si myslím, že tady je to vlastně projev takového zoufalství, že člověk jde a dá nějaké špagety do nějakého košíku, tak vlastně se současně stydí za zemi, ve které žije a ve které je toto nutné. Protože samozřejmě existují daleko jiné, účinnější formy pomoci, které by tomuto stavu zabránily. Já si nemůžu pomoct, já jsem teda generace, která si to z toho minulého nenáviděného, špatného, hrozného režimu nepamatuje. Já jsem prostě člověka, který nemá co jíst v životě před tím nepotkal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím ale, že v té sbírce, Ivane, se vybralo asi 66 tun potravin a ten zájem prý byl teda větší než očekávalo. Nicméně u nás to byla premiéra, ve Francii například podobné sbírky se konají už tuším přes 20 let. A teď nevím, jestli vlastně je dobrá nebo špatná, pokud by vznikla tato tradice. Na jedné straně určitě dobře pro lidi, kteří to potřebují.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak ono je to tak, kdyby, kdybychom jako jednotlivci měli šanci změnit systém a ovlivnit ho, tak by, bych určitě dal přednost řešení příčin před řešením důsledků. Ale když člověk nemůže změnit příčiny, tak alespoň něco udělat může, zmírnit prostě důsledky a jak já říkám, no ono samozřejmě jako na to, že to byla premiéra, informovanost o tom nebyla velká a mnoho lidí muselo to rozhodnutí učinit přímo na místě a než si to člověk srovná v hlavě, tak třeba poprvé do toho košíku nic nedá, ale příště už ano. To jsou krom toho ještě takové psychologické všelijaké faktory, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Navíc, promiňte, Ivane, omluvám se, ale třeba je docela zajímavé, že to darování přímo od obchodníků podléhá dani na potraviny, což ve většině států Evropské unie je DPH na darované potraviny nulová.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já mám pocit, že to se asi změní. Právě pod dojmem té sbírky a té publicity a že se o tom ví, protože tohle je operace, která je legislativní, která ty politiky nic nestojí, žádný lobbista proti tomu nebude, protože ty potraviny, které za normálních okolností by se vyhodily, protože je to pro obchodníky přijde levněji, tak při menší administrativě a při odpuštění té byrokratické nějaké daně se ty potraviny dostanou potřebným, to určitě ano, ale i toto, že vlastně obchodníci se snaží pomáhat lidem, to už taky mi přijde jako ne zcela řešení, systémové řešení příčin. Ty bych hledal někde jinde. Ale určitě to hodně pomůže a já mám pocit, že k tomu asi pod tlakem právě takového probouzejícího se veřejného mínění, kdy hodně lidí cítí, že tohle to takhle by nemělo být, takže to se změní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co říkáte, Ivane, průběhu koaličních jednání? Rýsuje se kompromis? Respektive ochota k němu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak když jsou předvolební různé akce a billboardy a reklama a tak, všichni strašně moc toho naslibují a potom po volbách je to pokaždé stejné. Tak ty sliby se začnou pomalu rozplývat až nakonec všechno je stejné, jako bylo před tím. To je základní, co si člověk tak nějak nevšímá, když ty volby nevidí poprvé, podruhé, ale už já nevím pošesté a v tomto případě, kdy se vláda sestavuje z jedné řekl bych stabilní, zavedené strany, která ví, jak to chodí, ale jejím partnerem je uskupení zcela nové, které je uskupením protestním, prostě chce dělat věci jinak, tak pochopitelně vznikají určité třenice a s nimi i určitá naděje, že tentokrát to by mohlo dopadnout jinak. Ale to jednání probíhá úplně standardně. Většinou ustupuje ten, který více tu vládu chce sestavit a více v ní chce být. V daném případě je to ta zavedená strana, to znamená sociální demokraté, ANO stále říká: My ve vládě být nemusíme, my v ní budeme tehdy, když budeme moct to a to udělat. To znamená, sociální demokraté budou ustupovat a co z toho vzejde, jaký kompromis nakonec, to se teprve uvidí. Pokud jde o daně. Tak tam si myslím, že vůbec není špatné, když se daně v první chvíli nezvýší, ale místo toho se začne doopravdy s těmi vybranými penězi lépe hospodařit a když se vůbec teda dobře vyberou daně, které už jsou jednou uzákoněné. To znamená tady bych řekl, že ten příspěvek toho hnutí ANO může být pozitivní. Druhá věc je, co se udělá s těmi lépe vybranými daněmi a s těmi neutracenými penězi. Protože pokud skončí u lidí a budou k něčemu a tak to je samozřejmě v pořádku. Ale pokud jenom v rámci takového toho klasického přerozdělování zase skončí u těch, kteří už jich mají dost, abych to řekl úplně jednoduše, tak potom je to šetření k ničemu. To znamená, nejde jenom o to, jak, aby se neplýtvalo, aby se nekradlo a aby se dobře hospodařilo, ale jde i o to, co se za ty peníze pořídí. A tady zřejmě vznikne větší problém, protože zatímco sociální demokraté určitě budou chtít, aby z toho byl nějaký řekl bych sociální benefit, tak pokud jde o hnutí ANO, tak ti chtějí prostě dobře fungující firmu, no a ta se prostě o nějakých řekl bych lidech v nouzi příliš neohlíží, protože ta potřebuje vytvořit, generovat zisk. To znamená tady teprve uvidíme v praxi, co znamená ta dobře řízená firma, ten dobře fungující efektivní stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To vlastně včera, ještě před tím večerním jednáním Andrej Babiš potvrdil, respektive řekl, že jeho hnutí ANO a sociální demokracie se absolutně rozcházejí v pohledu na řízení státu. Může tedy tady dojít k nějakému kompromisu, nebo předbíháme hodně teď události?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Oni se dohodnou, já teda, když to tak vidím, tak mám pocit, že z těch hlavních signálů je, že jsou dohodnuti, že se dohodnou. Samozřejmě musí ty podmínky vyjednat. Ono to je tak, že nakonec nikdo nesmí úplně ztratit tvář, protože tehdy by se ta koaliční jednání rozpadla a musí se hledat něco úplně jiného a ono je to už v takovém stádiu, že i hnutí ANO od svých voličů má prostě takové signály, že v té vládě mají být a že se mají se sociální demokracií domluvit, že mají přijmout i vládní odpovědnost. To znamená úplně vycouvat, skončit v opozici, to už by byla pro Babiše dneska zřejmě prohra. Takže oni se nakonec na něčem domluví a já říkám, více bude ustupovat zřejmě sociální demokracie, ale v něčem ustoupí určitě i Babiš.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byli, respektive jsou vítězové voleb vlastně připraveni na to vítězství? Protože někdy čteme a slyšíme v komentářích, že některé vlastně ten triumf ve volbách zaskočil.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, už určitě jste si všimla, jak dostáváme takové informace o tom, jak se zastupitelé, kteří byli zvoleni za hnutí ANO, setkávají, mají takové víkendové semináře, kde prostě jakoby ladí strategii a domlouvají se. A já mám pocit, že si teprve dodatečně po volbách ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvědomují nebo ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... uvědomují, že je potřeba se na něčem domluvit a musí jaksi sladit noty. A to se jim podaří. Takový rychlokurz vládnutí a zákonodárství se skutečně dá poměrně rychle zvládnout. Otázka je, jestli v těch jednáních se nevytratí to, proč do té politiky šli, protože splnit vlastně ty předvolební sliby vůbec není jednoduché. To, co se před volbami řekne, tak po volbách najednou se ukáže, jak je velice obtížné změnit zákon, jak je náročné vypovědět již podepsanou smlouvu, která prostě platí a jak je těžké, když i se zjistí, že ta smlouva je nevýhodná, tak dohledat někoho, kdo to zavinil a nechat ho to zaplatit. A to už vůbec se u nás nestává, protože všichni jsou jištěni, každý prostě ten byznysový zájem, který projde přes tu politiku, tak ho kryjí právníci a téměř ten stát je v takovém poníženém postavení, kdy vlastně si nic nemůže diktovat a nebo říct. Prostě ti politici jsou slabí a teď na jedné straně dostali mandát, něco slíbili a teď přijdou a teď zjistí, že se skoro nic nedá dělat. Takže to, co nás teď čeká, je především, jak nám budou vysvětlovat, jak něco nejde. Ale když přesto se jim podaří přijmout několik dobrých zákonů a když budou škodit míň než ti před nima a ti další zase míň než tito, tak už to vlastně musíme brát jako skoro zázrak, jako bonus, že ta politika skutečně k něčemu aspoň trochu je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Bývalý poslanec a středočeský hejtman David Rath, obžalovaný z korupce, byl po 18 měsících propuštěn z vazby. Soud bude pokračovat na svobodě. V případě prokázání viny mu hrozí až 12 let odnětí svobody. Co vás, Ivane, na případu v této fázi nejvíce zaujalo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak nejvíc mě zaujalo to, jak se Davidu Rathovi vyplácí, anebo začíná vyplácet ta jeho pečlivě pěstěná image chudáka. On doopravdy po tom propuštění z vazby se stal řekl bych mediálním hrdinou, jako kdyby se jednalo o osvobozující rozsudek a vidíme, jak politik, který je obžalovaný z rozsáhlé korupce a chycený při přebírání úplatku, je obletován televizními štáby, těm svěřuje, jak je to ve vězeních těžké a jak jedno oko nezůstává suché. Tak to mě právě ten mediální rozruch kolem, a já bych řekl nevkus, přijde nejzajímavější, protože ten důvod, proč soud vůbec s Davidem Rathem probíhá, je ten, že se něco stalo, že se nasbíraly docela přesvědčivé důkazy a místo toho se od něj dovídáme, jaké jsou poměry v českém vězeňství. Ale o to teda doopravdy v tomto příběhu nejde. Tady jde o to, proč vlastně do toho vězení a zřejmě až na 12 let míří a nad tím důvodem toho doopravdy nelze mávnout rukou a udělat z toho, já nevím, dodatečně debatu o smyslu vyšetřovací vazby. Pro vyšetřovací vazbu mohou pominout důvody, ale pro mě daleko podstatnější na tom je, že lidé, jako je David Rath, se zpravidla k tomu, co dělají, nepřiznávají. Že svého chování nelitují, oni se mají za takové lepší lidi, na které se pravidla pro ostatní nevztahují. Bývají přesvědčeni, že každý jiný na jejich místě by takovou možnost přilepšit si, využil také. To znamená, oni se ptají, proč jsem byl chycen zrovna já, jo a to přesvědčení o tom, že jsou nevinni, protože tak, jak se chovali oni, by se choval kdokoliv, to je autentické. Oni doopravdy se cítí být politickými vězni, protože přesto, že ve skutečnosti jde jenom o uvězněné politiky a já chápu, není na tom nic zvláštního, kriminálník se vždycky snaží vyhnout kriminálu, ale pro mě na tom nejsmutnější je právě ta neschopnost, když je člověk chycen, uznat vinu, omluvit se a přijmout trest. To když prostě někdo je tohoto schopen, tak tehdy u mě začne být hrdinou, protože on vlastně v rámci toho uznání chyby má teprve šanci se napravit. Ale David Rath je prostě jeden z mnoha, z dlouhého zástupu lidí, kteří prostě nikdy nepřizná vinu a vždycky prostě se jenom pokusí z toho co nejšikovněji za pomoci dobrých advokátů vylhat. To pro mě nejsou hrdinové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme ještě k jedné události. Rozhodnutí České národní banky, které její guvernér pan Singer hájí, uměle oslabit korun, dál rozděluje ekonomy a politiky. Jak vy tomu rozumíte? Co přinese oživení ekonomiky nebo umocní nejistotu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nejzvláštnější je, že to nikdo neví, že i samotní makroekonomové prostě se liší v názoru. Někteří říkají, že to je dobrý krok, někteří, že je špatný. Já si myslím, že je zbytečný, že vlastně, pokud koruna je takovou exotickou měnou, která, kterou kdejaký spekulant ze dne na den nakoupí, prodá, tak ve chvíli, když Česká národní banka se bude snažit držet nějaký kurz, tak podle, i podle názoru některých analytiků se stane právě terčem nějakých spekulací a nemůže tenhle ten soubor v tom globálním otevřeném prostoru vyhrát. Otázka je, jestli vůbec Česká národní banka je schopná, anebo kterákoliv národní banka udělat něco, co prospěje té zemi a aniž by se změnil celý ten globální finanční systém a pomohl všem. Já si myslím, že spíše ne ten prostor je otevřený a je potřeba změnit ho anebo zachránit ho globálně. A dokud k tomu nedojde, tak takovéto kroky budou jenom takovým hraním si na písku, i když jde teda o hodně peněz, ale které makroekonomicky mnoho nezmění. Ale mě jako jednotlivce na tom štve, že nějaký pan Singer prostě přijde a znehodnotí peníze, které já jsem si vydělal. Řekne, že prostě je zapotřebí inflaci, ale já z toho, že dojde k inflaci, žádný zisk nemám, žádnou výhodu nemám. To znamená on upřednostní jednu skupinu exportérů anebo já nevím na úkor dovozců. Ale jakým právem a proč? Mě to, že znehodnotil měnu, přijde jako pomalu důvod, aby byl předvolán někam a podal k tomu vysvětlení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že vůbec Česká národní banka podcenila komunikaci s veřejností? Třeba dostatečně vysvětlila, proč k tomuto opatření přistupuje?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak oni to zaprvé příliš vysvětlovat nemohou, protože kolem toho je vždycky taková taktika a strategie a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odtajnění za 6 let.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... a to je prostě, oni si připadají jako takoví tvůrci vesmíru a tak prostě se s námi ani nebaví, protože my tomu podle nich ani nerozumíme a vůbec to nejsme schopni ani teda celou tu situaci ocenit. Takže pokud k tomu něco řeknou, tak jenom velmi neochotně a jenom zhruba, ale ono je to tenký led, citlivý led. Já si stále myslím, že je úplně nejjistější je, když člověk peníze, které si vydělal má pomalu někde ve slamníku doma, anebo je rovnou proinvestuje, koupí za ně užitečné věci, protože jinak dříve nebo později, to se stalo v historii vždycky, se úspory nakonec znehodnotí a člověk o ně přijde. Dále tohle to, když člověk začne ve velkém šířit paniku, tak potom lidi jdou do banky si vyzvednout ty svoje peníze a pak se ukáže najednou, že tam nejsou. To znamená okamžitě krachují banky, protože ta kapitálová přiměřenost je nízká a s tím, že by lidé si šli pro své peníze a že by si je z té banky vzali, no s tím nikdo vůbec nepočítá. To znamená celý ten systém je ve vzduchu, na vodě, stojí na důvěře v to, že člověk peníze, které tam dal, že o ně nepřijde a jakmile se tato důvěra vytratí, tak zkrachuje celý ten systém, což se stejně nejspíše dříve nebo později v nějaké míře stane. Ale rozhodně nechci být ten, který to bude nějakým způsobem přivolávat, protože ten chaos sám o sobě také žádným řešením není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik pro dnešek postřehy komentátora Ivana Hoffmana. Děkuji za ně. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra nabídnu názory sociologa Jana Kellera, profesora ostravské univerzity. Jedním z témat bude fenomén pracujících chudých. Dobrý den přeje Zita Senková. Na slyšenou.