Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman - 17. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního, jak to vidí je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji vám do Zlína a samozřejmě všem posluchačům dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Také přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A na úvod, doufám, že smím říct naše společná gratulace a přání všeho nejlepšího panu Miroslavu Zikmundovi, který oslavil 95. narozeniny.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Máte pravdu, asi není nic lepšího, čím bychom mohli začít a Miroslav Zikmund žije vzdušnou čarou od studia, ve kterém teď sedím, nějaký kilometr nebo dva na kopci nad Zlínem. S velkou pravděpodobností nás poslouchá, to znamená, musím pečlivě vážit slova, co řeknu, na něm je fascinující to, že i ve věku 95 let, když se podíváme na fotografii, když dostával teď před dvěma dny čestný doktorát na zlínské univerzitě, tak je stále stejně usmátý, jako si ho pamatuji, když jsem ho poprvé potkal někdy před 28 lety, ale jinak samozřejmě já patřím do generace, která ho zná odjakživa, protože i pro mě spolu s přítelem Hanzelkou objevovali svět. Asi mohu prozradit, že za ten perfektní stav a jak fyzicky tak duševní vděčí tomu, jak mi to říkal někdy před dvěma lety, má několik výborných přátel, kteří na něj kdykoliv čekají dole v garáži a to jsou hrábě, lopata, koště, rýč. To znamená, je stále v pohybu a když se ho kdokoliv ptá, jak to dělá, že je v takové dobré kondici, tak říká, že on si vlastně tu špatnou kondici jako cestovatel vůbec nemůže dovolitm musí být stále v perfektním stavu, to je sám Zikmund.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Musíme skutečně smeknout před mimořádnou vitalitou a energií slavného českého cestovatele. Vy už jste Ivane říkal, že už se i znáte. Dokumentarista Petr Horký, který o panu Zikmundovi natáčí film, tak na něj prozradil, že každý den cvičí a pečuje o své tělo i duši. Co vy si na něm nejvíce ceníte?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Když má někdo 95 let, tak to znamená, že toho hodně prožil. Mirek Zikmund je ten typ člověka, která se dívá na svět z nadhledu s obrovskou zkušeností tak procestoval pomalu stovku zemí světa. Já si myslím, že on vždy za úplně každého režimu, který prožil, pokaždé věděl, kde je sever, pokaždé věděl, co je správné, co je dobře, co je špatně. A to já považuji nejdůležitější na Mirkovi Zikmundovi. On když hovoří o současné situaci a o tom co se děje ve společnosti, tak je stejně prostě ponořen se stejnou vášní do toho, co se kolem něj děje. Je stejně přemýšlivý, kritický jako byl asi celý život. Nevím, jestli za to vděčí cestování nebo díky této vlastnosti se stal cestovatelem. Asi je to jedno s druhým.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, jací jsou novodobí cestovatelé, kdybychom je srovnali, možná je to i nesrovnatelné, protože byla to jiná doba, ale možná ani ne.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já nevím, určitě jsou jiní, určitě jsou jiní, ty předpoklady, které musel mít Zikmund s Hanzelkou k tomu, aby cestovali, byli úplně jiné, museli být nesmírně všestranní, také ta technika, se kterou pracovali, vyžadovala letos něco víc než dnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Žádné JVC.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Je všechno tak strašně jednoduché. Ale samozřejmě svět se strašně změnil. Mirek Zikmund má k tomu takovou příhodu, kdy říká, že mu před časem přinesli cestovatelé, kteří šli v jejich stopách od kmene, který oni kdysi navštívili ještě jako první zástupci civilizace, tak na počítači napsaný pozdrav vytištěný. A teď Mirek Zikmund říká: Tak já který dodnes píšu na psacím stroji a nikdy jsem nezvládl tu technologii, tak dostanu pozdrav od lidojedů, kteří jsou dneska IT vzdělaností daleko dál než já. Právě na tom příběhu ukazuje, jak se svět dramaticky proměňuje, ale co se neproměňuje, to je člověk a jeho způsob vnímání, jeho duše a jeho vztah k druhým lidem. Zikmund je nesmírně přátelský člověk a mám pocit, že vždycky byl, a proto ho měli vždycky všichni rádi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Anna Šabatová se stane novou ombudsmankou. Pro zvolení bývalé disidentky a někdejší zástupkyně veřejného ochránce práv se ve druhém kole vyslovilo 85 ze 168 poslanců. Byl to nejnižší nutný počet hlasů pro zvolení. Co říkáte Ivane, na tuto volbu i její průběh?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Pro mě zvolení Anny Šabatové ombudsmankou je takový malý politický zázrak. Ona samozřejmě pro ten úřad má potřebnou kvalifikaci, protože ho zná, už tam pracovala za Otakara Motejla, zná i agendu, má představu, co je potřeba dělat. Ale ona má kromě těch odborných předpokladů i předpoklady morální. Ona hájila lidská práva v době, kdy k tomu bylo potřeba odvahy, patřila mezi lidi výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných, což za minulého režimu doopravdy nebyla žádná čestná funkce, ale byla to činnost, která byla velice nepříznivě sledována režimem a jen málokdo si troufl něco takového podnikat a nespravedlivě odsouzených se zastávat. A pro většinu lidí to ale paradoxně není u Anny Šabatové přednost nýbrž handicap, protože lidé jako ona jsou za prvé tedy špatným svědomím pro ty, kteří ve stejné době k nespravedlnostem mlčeli, ale přes prsty se na ni dívají i lidé, kteří na tu minulou dobu, na minulý režim vzpomínají s nostalgií jako na něco lepšího, pro ně ona žádnou postavou není a zvláštní je, stejně tak její disidentská minulost vadila v uplynulých 20 letech těm, co se dostali k moci v režimu současném, protože ti zase vlastně se přes prsty dívali na disidenty, protože s nimi neměli vůbec stejnou krevní skupinu. Proto tedy říkám, že to její zvolení je malý politický zázrak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ukázala to ta složit nebo i ta volba, která nebyla hladká, jak jsme možná někteří čekali.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Politika je stále do značné míry obchod, vyjednávání, to znamená, každý něco chce prosadit a tak hledá pro tu svoji agendu stoupence, přátele a naopak něco za to nabízí. Když se to přežene, tak potom politika vypadá doopravdy škaredě, už se jí potom říká koňský handl anebo má k tomu velmi blízko, ale v zásadě asi to jinak nejde. Pokaždé je potřeba najít nějaký kompromis. Já jsem rád, že výsledkem toho kompromisu je ombudsmanka Anna Šabatová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K tomu politickému handlu se ještě vrátíme, ono ostatně to souvisí i s naším dalším tématem a to je zatčení Ivo Rittiga i dalších lidí, kteří budou nicméně stíháni na svobodě, byť jim museli odevzdat pas, co ukazuje tato nová kauza?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já mám pocit, že dnes pořad Jak to vidí je zaměřen hodně do minulosti. Když se podíváme na Ivo Rittiga, tak to je člověk, který už v tom minulém režimu se ukázal jako velice zdatný obchodník. Nakonec kvůli své podnikavosti, jak vypráví jeho životopis, skončil dokonce ve vězení, když defraudoval peníze v prodejně, o kterou pečoval. V novém režimu, kdy byl propuštěn z vězení na Havlovu amnestii, tak navázal na ty své schopnosti a dneska podle některých údajů vlastní 3 miliardy, aniž by je oficiálně vlastnil přes své advokáty, ovládá, tak je docela zajímavé imperium a hlavně je považován za zákulisního hráče, člověka, který ovlivňuje politiky a ovlivňuje tím pádem i dění ve společnosti a je zvláštní, že vůbec k něčemu takovému došlo, že lidé kteří k tomu vlastně neměli žádné jiné předpoklady, než snahu dostat se k penězům nakonec určují naše životy. Pro mě tenhle ten typ vechsláka, kmotra nebo jakkoliv se to říká ,je důkazem toho, že se něco prostě stalo špatně, že ty pravidla po roce 1989 nebyla prostě nastavena dobře. Tito lidé měli zůstat vždy na periferii, neměli být v centru a neměli to být oni, kdo určují, jakým směrem se bude společnost vyvíjet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte, Ivane, že se vlastně bavíme nebo jsou to témata spíše z minulosti, nicméně ovlivňují nejen přítomnost, ale hlavně tu budoucnost, zejména to, jak soudy, pokud vůbec třeba v tomto případě k němu dojde, dopadne.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Určitě, tak ten důvod, proč byl zatčen, proč je vyslýchán a proč spolu s ním se soustředila policie na mnoho dalších je těch 17 haléřů, které údajně podle zjištění protikorupčního fondu a podle různých svědectví získával Ivo Rittig z každé jízdenky v pražské hromadné dopravě 17 haléřů, nevypadá moc, ale když si vezmeme, kolik je jízdenek a kolik stál jejich tisk, tak jsme svědky skutečně zvláštní podnikavosti a zvláštního způsobu, jak se dostat k penězům, ale on mohl být stejně tak zatčen za cokoliv jiného, na čem vydělával, protože těch kauz, ve kterých se objevoval jako podezřelý, jenom prostě si někdo nedal tu práci, aby něco dokázal, je hodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že to může být začátek konkrétně i olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan v dopise pro Ústavní soud vylíčil pana Rittiga jako hlavu chobotnice napojené na zlaté žíly jako jsou zakázky Lesů České republiky nebo Pozemkový fond.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já si myslím, že ano, že minimálně se o všech těchto věcech začne otevřeně hovořit, a rozkryje se ten způsob vazby mezi politikou a tím podnikatelským prostředím a teĎ to já říkám, vlastně eufemismus, protože stejně tak by se dalo říct mezi prostředím kriminálním, ale než použijeme toto slovo, tak nejprve musí to nějakým způsobem vyhodnotit nezávislý soud. Abychom byli tedy korektní, ale faktem je, že tady je skupina lidí, já bych je nazval takovými pokušiteli. To jsou lidé, kteří vědí, jak se dostat k penězům, vědí, jak ty peníze ze špinavých učinit čistými, to znamená, jak je vyprat. A oni přijdou za těmi politiky a teď jim říkají, že ta vaše těžká práce, ta vaše služba občanům, to přece není celý život. Život není jen zastupovat občany, život je také golf, projížďka na jachtě, a samozřejmě nějaké hezké bydlení. A ti jim říkají: My to umíme zařídit. Když nám dáte příležitost dostat se ke státním zakázkám, tak potom něco zůstane z toho i pro vás. Takhle v jednoduchosti vypadá to prostředí, to propojen politiky a byznysu, politik je ten, který umí ovlivnit tok veřejných peněz a ten podnikatel je ten, který umí, je prostě odčerpat takovým způsobem, že potom je z toho osobní prospěch několika jedinců, ale to samozřejmě není cílem politiky, cílem politiky je zastupovat zájmy občanů, nikoliv kamarádit s různými kmotry a tak dále, to znamená, je to špatně, ale je to špatně proto, protože se k tomu nikdo nevyjadřoval, protože ať už těch podnikatelů nebo mocných politiků se každý spíš zalekl, bál, ale oni to prostě přehnal a dostali to do stavu,kdy už se na to nedá jen tak dívat a osmělují se vlastně i policisté, osmělují si se soudci a veřejnost se dozvídá, jak to tady vlastně fungovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je vlastně ještě politika, co je už kriminální chování politiků. Do jaké míry patří právě do ní handl.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já když jsem to pro stručnost někdy před 5, 6 lety poprvé zformuloval, že vlastně politika je organizovaný zločin a je už s ním tak propojená, že už vlastně se na ní nedá ani dívat na nějakou slušnou činnost, tak dneska to doufám budu moci pozměnit a začít znovu opatrně věřit v to, že politika může se vrátit ke svému původnímu poslání, ke svému účelu a znovu v ní může jít o obyčejné lidi, o jejich zájmy, o jejich potřeby a o to, jak uspořádat kondici tak, aby podle možností všichni vyhrávali a nebyl žádný poražený, protože o to by v té politice mělo jít, o nějakou domluvu o nějaký konsensus, ale zatím tomu tak stále ještě úplně není. Stále ta politika je propojená s tím byznysem a samozřejmě i s těmi kriminálníky, kriminálními živly, kriminalitou a v tom se samozřejmě špatně žije.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například v Británii někteří členové parlamentu přijímali úplatky za to, že budou při interpelacích pokládat určité otázky, nedávno, jak víme, rezignoval také spolkový prezident Wulff v Německu. Neměly by být právě politici, Ivane, Ti, kteří by měli mít největší zájem na tom, aby bylo jasné, kde je ta hranice mezi politickou korupcí, mezi trestnou činností v politice?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak samozřejmě, že měli. Já si vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě moderoval Radiofórum a velmi často, když přicházeli do toho pořadu čelní politici a šli jsme po té chodbě, když jsem je vyprovázel ze studia ještě dolů do vrátnice, tak měl jsem naučenou takovou větu, kterou jsem všem říkal. Já jim říkám: Víte co, na vás se už občané dívají skutečně velice špatně, nikdo si vás necení, neváží, a to není dobře. Vy byste měli do budoucna hájit spíše zájmy nás, občanů, než různých podnikatelů a těchhle těch skupin a my vás potřebujeme. To znamená, určitě udělejte něco pro to, abychom vám mohli vlastně pomoct, abychom vám mohli držet palce. A oni se na mě vždycky dívali jako na úplného idiota. Prostě neviděli vůbec, o co jde, co tím chci říct, co tím naznačuji, jestli je zkouším anebo je chci nějak nachytat. Takže učinil jsem ze své strany všechno pro to, aby politika se vrátila směrem k lidem, ale byl to úplně marné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě vás čeká hodně práce, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak už se s nimi tolik nepotkávám, takže už nemusím dělat tuhle tu každodenní osvětu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana Otakara ze Zlína zajímá,cituji z e-mailu: "Tak mě napadlo, když vás slyším pravidelně ze zlínského studia rozhlasu, zda ty zprávy z médií o nákladech na tunel Blanka a nákupech vládních úředníků v buticích na Pařížské ulici v Praze nebo vyvádění pravidelné miliardy z Pražského dopravního podniku a tak dále, nezakládají oprávnění zamyslet se nad přílišným pragocentrismem a kumulací veřejných prostředků v hlavním městě.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já jsem dětství strávil v Praze a to znamená, Praha pro mě vždy byla domovem, nicméně je pravda, že už jsem dlouhou dobu mimo a uvědomuji si, že ta atmosféra v Praze je poněkud jiná než jak je Praha vnímána zvenčí. Koneckonců žijí tam příbuzní, kteří, když prostě si povídáme o běžných věcech anebo já nevím, o zahrádce, tak se vždycky shodneme, ale jak dojde na politiku, tak zjišťuju, že si vůbec nerozumíme, úplně jinak prostě vnímáme svět. To znamená, asi Praha je trochu specifická, ale to se nedá nikdy takhle zobecnit, protože všude najdeme lidi různé, ale asi ta atmosféra, kdy v to městě je strašně moc příležitostí, strašně moc peněz, je tam přeci jen jiná struktura obyvatel, tak může nést nás, kteří se díváme na Prahu z dálky k takové domněnce, že je něco tam špatně, že si žijí nad poměry a ve chvíli, když tam člověk přijde a mluví s lidmi, a žije mezi nimi chvíli, tak zjistí, že mnoho z toho je jen takový předsudek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další e-mail pro vás, Ivane, od pana Milana. "Posledním, jak to vidí, jste bagatelizoval lustrační zákon s tím, že prý lidí ví, koho volí a svou volbou tak legitimizují vysokou funkci či úřad třeba i spolupracovníka StB. Byl byste stejně tolerantní, kdyby se třeba v Německu měl 25 let po skončení války stát spolkový ministrem bývalý spolupracovník gestapa, či dokonce SS?"

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tady je hodně lidí, kteří, když slyší lustrační zákon, tak si představují estébáka, který někoho mučí, ale ten obraz je zkreslený. Lidé, kteří jsou dotčeni lustračním zákonem, jsou velice často spíše obětí toho režimu a jsou to lidé, kteří neměli dost sil se vzbouřit, ale přitom neubližovali. Je mezi nimi velice málo těch, kteří kvůli vlastnímu prospěchu šli a snažili se někomu ublížit. Tak to prostě nebylo. A já si myslím, že celý ten lustrační zákon, pokud měl smysl, tak ho měl první dva tři roky, pět let po převratu, potom už ne. To znamená, já jsem odpůrcem toho, aby se neustále prodlužovala jeho platnost a nejen proto, že je to zbytečné, ale z takového toho principu, který vlastně panoval v době, kdy se režim měnil a to, totiž že po určité době je potřeba lidem, kteří prostě žili v tom minulém režimu dát každému jednomu příležitost, aby se v uvozovkách, to zní nadneseně, polepšil, aby se změnil, aby byl jiný, aby v nových podmínkách byl osvobozen od té minulosti a mohl udělat něco dobrého, to znamená, neustále někomu připomínat jeho slabost, jeho selhání, když něco podepsal nebo když nedokázal prostě ukázat tomu estébákovi dveře, což mimochodem nebylo vůbec jednoduché.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řada lidí ty dveře ale ukázala.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Ano, sem tam ano, ale bylo to spíše výjimečné a bylo to těžké, protože na straně těch lidí byla moc a oni mohli kdykoliv prostě se rozhodnout, že člověka od toho výslechu nepustí domů, ale že ho zavřou někde do cely a to není úplně každému příjemné prostě zůstat někde za mřížemi a nevidět, co s ním bude dál, to znamená, každý s snažil nějak na ně vyzrát a nějak se s nima ne domluvit, ale vymluvit a tak aby s nimi nešel do konfliktu a to je prostě strašně náročná situace. Proti nám seděl zkušený psycholog, který přesně věděl těmi otázkami, kam míří a tak dále. A samozřejmě bylo možné jim říct na základě § 100, odstavec 1), odmítám cokoliv říct, neberte si to osobně, ale já doopravdy vím, že mám svou zákonnou možnost a neřeknu vám nic. To samozřejmě šlo, ale na to také prostě byla potřeba odvaha, protože ti lidé v jedné chvíli byli příjemní, normální, ale vzápětí z nich prostě vyzařovalo zlo a byli schopni ublížit. Jak říkám, prostě mnoho lidí se bálo. Mně tihle ti bojovníci za lustrační zákon připadají směšní. Za prvé mám pocit, že vlastně vůbec neví, o čem mluví a prostě srovnávat to se situací a s gestapem, to je prostě naivní. Tak já bych tomu posluchači řekl, že vlastně neví, o čem mluví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podívejme se ještě v posledních dvou minutách do Soči neboli Samči, jak dějiště zimní olympiády překřtila zlatá Eva Samková, snowboradkrosařka. Ještě v den zahájení byly hry spíše politikum než událost v duchu olympijské myšlenky, utrpěla nějak?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Dneska je zvláštní doba. Z jedné strany ta olympiáda má tu tradici, že se odloží zbraně a lidé se prostě v míru sejdou u soutěžení, ze kterého všichni mají radost. A to je dávno pryč, protože ve chvíli, když dojde k takovéto velké události, kterou sledují miliardy lidí po celém světě, tak tam ta velká koncentrace televizních kamer přiláká různé devianty, kteří mají šanci na sebe upozornit, to znamená, nikoliv nenávist k zimním sportům, ale právě ta šance na velkou publicitu zvyšuje nebezpečí teroristického činu. A z toho, co řekl předseda olympijského výboru, to se dá úplně klidně podepsat. My se můžeme prostě bát anebo musíme se sejít, sportovat, dívat se na to, nikoliv jen proto, že nás to baví, ale je to vlastně taková vzpoura proti těm teroristům, protože když se jim bude ustupovat, tak nakonec ten svět bude patřit jim. Oni budou určovat pravidla, oni budou určovat co je co není normální, a na to prostě nelze přistoupit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že povede to pořádání her v subtropickém Soči i vzhledem k těm nákladům k zamyšlení u Mezinárodního olympijského výboru, kde by se tato událost měla konat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
To je strašně prestižní věc a jsou to bohaté země, které většinou anebo v země, ve kterých jsou schopni dát dohromady velké peníze, kde se takovéto akce organizují, samozřejmě daleko ústrojnější a hezčí by bylo, kdyby se ty akce konaly v podmínkách skromnějších, kde by prostě ty náklady nebyly tak velké, ale asi tomu nelze zabránit, protože i kolem olympijských her jsou velké komerční zájmy a politické prestižní zájmy a asi už to tak zůstane, ale mně by se samozřejmě líbilo, kdyby třeba ty letní olympijské hry pravidelně byly tam, kde kdysi vznikly a péčí celého světa by se vybudovala špičková sportoviště v Řecku a prostě ty olympiády by byly tam pravidelně stále. Dále každý to chce pořádat, aby prostě i ta jeho země proslula, aby si jí někdo všimnul. Ono navíc se ukazuje kvůli terorismu, že je úplně nejlepší organizovat olympijské hry tam, kde je silná armáda, bezpečnostní služby, policie, připravená a kdy jsou peníze na to, aby se udělala bezpečnostní opatření. Je to tedy tragédie, nemělo by to tak být, ale vypadá to tak, že to tímhle směrem půjde anebo to zůstane.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Děkuji za rozhovor a těším se za týden na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Mějte hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.