Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 15. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Do Zlína zdravím komentátora Deníku Ivana Hoffmana. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já taky přeji hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tvůrci českého státního rozpočtu nalili peníze do platů, dávek a administrativy. Naopak osekali investice a vědu. Nemohl být rozpočet ambicióznější? Jaké možnosti má stát v případu odebraných synů české občance žijící v Norsku? Proč budí tolik vášní nadsázka, či spíše stereotypy v reklamě, nebo je to již opravdu za hranou? I to mě bude zajímat. Poslanci schválili rozpočet na příští rok se schodkem 100 miliard korun, což je oproti letošnímu schválenému deficitu o 12 miliard méně. Ivane, mohl být rozpočet ambicióznější? A opravdu by to nešlo bez dluhu?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No já vás, já mám takovou obavu, že ne. To, čeho jsme svědky je, že se mění ministři, ale ty rozpočty se na sebe hodně podobají. Já vím, že mnoho lidí to nebude chtít slyšet, protože mají pocit, že nový ministr financí si počíná zásadně jinak než, než jeho před..., předchůdce Miroslav Kalousek, ale ve skutečnosti, když se na to podíváme, tak jako kdyby stín Eduarda Janoty se snášel nad všemi ministry financí všech, všech dob a, a ty rozpočty nejsou příliš rozdílné. Mění se v nich akcenty. To znamená, doopravdy v minulosti více se, více peněz směřovalo v tom rozpočtu ve výdajové jeho části na investice a šetřilo se na lidech. Teď to vypadá naopak, ale zase není to tak, že by se přidalo státním zaměstnancům nějaká horentní částka. Doopravdy spíš se mění akcenty, ale to podstatné, co je, je, že z těch rozpočtů obrovské částky směřují na dluhovou službu, to znamená na splacení úroků z těch úč..., rozpočtů se nesplácejí dluhy, to nikoho ani nenapadne, pouze úroky, úroky z úroků. To znamená, stát se zadlužuje stále víc a vlastně všechny ty peníze, které do něj plynou, tak můžeme, můžeme rozdělit na dvě částky. Jedna se potom vrátí do společnosti a druhá mizí někam, nikdo neví kam a nikdo ani neví proč. Protože ten důvod postupně navyšovat státní dluh, žádný rozumný není. My kdybychom se podívali na státní rozpočet logikou, kterou přistupujeme k rozpočtu rodinnému, no tak bychom museli tvůrce státního rozpočtu okamžitě zalo..., žalovat za kreativní účetnictví, znehodnocování měny a za zpronevěru obrovského rozsahu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co podle vás by tedy ospravedlňovalo deficitní rozpočet v době, kdy ekonomika přece jenom roste? I když ne nějak dramaticky.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jediný důvod, který to ospravedlňuje je, že se zadlužují úplně všichni. To je taková globální móda. Prostě nikdo neumí žít z toho, co si vydělá a všichni potřebují nějaké peníze navíc a vlastně by bylo úplně absurdní, kdybychom se my z tohoto trendu úplně sami vyloučili, to prostě si ti ekonomové ani neumějí představit. A současně nikdo nemá, zdá se, takový vliv, aby tento nešvar globální napravil a aby prostě se doopravdy žilo z peněz, které, které jsou něčím kryté, které doopravdy vyjadřují hodnotu služeb, zboží a tak dál. To znamená, aby se ten celý systém finanční, a to globální, z hlavy postavil zpátky na nohy. To nikdo neumí. Myslím, že se to ani neučí. Všichni se učí tomu pokřivenému nesmyslu, který je tak komplikovaný, že mu nikdo nerozumí. Takže potom, když někdo vymyslí něco nového, tak ještě za to dostane pomalu Nobelovu cenu. Ale, ale pohybujeme se v bludném kruhu, který, který prostě nemá, nemá, nemá logiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Napadá mě, Ivane, kdy se vůbec naposledy nějak vášnivěji debatovalo o rozpočtu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je také zvláštní. Už se vlastně, už se vlastně ani, ani o tom příliš nemluví. Důvody budou dva. Zaprvé, že to téma je doopravdy komplikované. A druhá věc je, že nemáme asi pocit, že se doopravdy o nás cosi podstatného rozhodne, protože rozpočet určitě je přesný ve svých číslech, určitě se vede statistika, žádné peníze se nemůžou jen tak, jen tak někde, někde ztratit, ale ten pořádek existuje v rámci vadného systému. To znamená, tady se nelze něčeho rozumného dobrat. Já myslím, že to je také důvod, proč nejdůležitější zákon roku, jak, jak jsme o státním rozpočtu vždy referovali, když se přijímal, je najednou taková norma, která, o které většina lidí má pocit, že se nedotkne jejich životů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už 3,5 roku bojuje Češka Iva Michaláková žijící v Norsku o to, aby jí tamní systém ochrany dětí vrátil syny, kteří byli odebráni na základě nikdy nepotvrzeného obvinění. Do případu se nyní zapojili čeští politici. Co si o tom, Ivane, všem myslíte?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To, že se zapojili politici do toho, je určitě, určitě dobré. Je to v pořádku. A řekl bych dokonce nejde jenom o to, že se prostě berou za zájem Češky, která v tom Norsku žije a má tam prostě dvě děti, ale celý ten systém té norské sociální služby je vlastně zvláštní. Vyvolává, vyvolává řekl bych takové rozpaky nejen u nás, ale i v dalších zemích, ve kterých se objevují velmi podobné reportáže, jaké udělala před časem Česká televize, když se celý ten případ rozebere a ukáže se, že v Polsku, teda pardon, že v Norsku existuje sociální služba, která je nekontrolovatelná, všemocná, která prostě bere děti na základě argumentů, které my vůbec nejsme schopni pochopit...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy stačí i řekněme udání.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Udání. Ale, ale udání na co? Nedávno polské rodině vzali dítě proto, protože bylo ve školce smutné, respektive nedávno, před 3 lety a ukázalo se, že rodiče, Poláci, hovořili se svojí dcerou o umírající babičce v Polsku a tím způsobili podle norské sociální služby tomu dítěti takové trauma, že jim ho prostě zabavili, dali ho do norské rodiny na výchovu a tam, když selhaly všechny možnosti vysvětlení, nápravy, odvolání, soudy stály jednoznačně na straně, na straně té sociální služby, no tak si najali soukromého detektiva, který to dítě unesl za dramatických okolností, odvezli ho do Polska a tam se potom ještě norská strana domáhala, aby ho vrátili zpátky. No ale to už prostě ty polské soudy se postavily na stranu rodičů. To znamená, nevysvětlili Norům Poláci, že k životu nepatří jenom radost, ale také smutek. Podobná reportáž byla s ruskou rodinou, kde odebrali dítě proto, protože mu vytrhli mléčný zub a tím mu způsobili takové trauma, že ho dali radši do jiné rodiny. To, to jsou, to jsou věci, které vyvolávají trochu rozpaky v samotném Norsku, kde, a to, to teda vím od, od lidí, kteří tam teda žijí a s těmi Nory si o tom povídají, oni vidí, že nejohroženější je rodina, která je uzavřená, která nemá sousedy, známé, kteří by v případě, že přijde nějaké udání, a těch udání bývá přes 20 tisíc ročně, to je obrovská lavina, tak když, když prostě ti sousedé neřeknou: to jsou hodní lidé, pomohli nám, nikdy jsme je neviděli, že by se chovali k tomu dítěti špatně, tak to, to má prostě váhu, tehdy prostě se může stát, že se z toho nějak, z toho udání vykroutí. Ale pokud se jich nikdo nezastane, no tak potom to dítě odeberou. A to sami Norové berou jako určitou formu nespravedlnosti a vidí v tom systému nějaké vady. To znamená, když se teď o tom našem případu bude hovořit a nahlas a nejlépe i s nějakou diplomatickou cestu, kdyby to bylo, tak samotní Norové si vyřeší svůj problém, protože i tam je hodně lidí, kteří jsou z toho jejich systému, který se odvolává samozřejmě na lásku k dětem, ale přitom, přitom je to systém hrozivý, tak jsou z něho nervózní a, a trochu nespokojení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak podle norského veřejnoprávního rozhlasu bylo z této země uneseno jen loni 74 dětí. Mnohdy to bylo právě kvůli těm sporům o právo mít děti u sebe po rozchodu nebo o výchovu. Ivane, jak tedy ale dál? Co by měl udělat Český stát, řekněme, pomoci této rodině, nebo matce dvou kluků? Zatím tedy diplomatickou ochranu paní Machaláková nedostala, i to bylo ve hře. To by totiž pak ten spor celý povýšilo na mezinárodní úroveň.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já když se dívám na to, jak o tom případu hovoří náš ministr...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministr zahraničí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Zahraničí anebo koneckonců i náš premiér, tak ve mně teda se doopravdy zvedá taková, taková živelná zuřivost. Jo? Prostě to je, to je, to je divný člověk teda. On řekne: té matce. Jo? Už, už jenom, už jenom prostě a vlastně ani nevíme, o co té matce jde. To je takové pohrdání. Já mám dojem, že jim jde hlavně o to, aby si to nerozhádali s politici, s politiky, zajímají je diplomatické vztahy, ty nechtějí za žádnou cenu pokazit a to, co se tam děje, řeší až pod tlakem veřejnosti, pod tlakem médií. Protože si uvědomují, že to je teda silné téma, ale evidentně je to zdržuje, otravuje, prostě nechtějí s tím mít nic společného. To, to je z nich prostě přímo cítit. A ještě říkají: Dejte nám čas. Jaký čas? Prostě to trvá tři roky. To znamená já, já, když je vidím, tak mi je jasné, že vlastně občan nemá v těch politicích žádné spolehnutí. Oni žijí ve vlastním světě a my jsme jim úplně ukradený. A toto, to mě prostě jako přivádí do úplného, naprostého úžasu. Samozřejmě s tím Norskem je potřeba jít do sporu, do otevřeného sporu. Dneska opozice to třeba v parlamentu takhle, takhle říká. Protože i oni to potřebují. To nejde jenom o nás. Ten jejich systém je doopravdy špatný a žádná sebereflexe se neuděje do té doby, dokud, dokud se to nebude probírat. No tak těch, těch opatření, která je možné udělat, je samozřejmě spousta. První co bych udělal je, že bych jim, že bych vykázal jejich velvyslance, ale to, to, to samozřejmě politik nikdy neudělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem možná hraje i roli fakt, že tedy Norsko není členem Evropské unie. My nemáme s Norskem smlouvu o ochraně dětí. Také někteří poslanci poukazují na to, že matka prý v Norsku nevyčerpala zatím všechny právní prostředky, které má.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jak říkám, vysbírat peníze a najmout tým Krzysztofa Rutkowského, kterému se podařilo tento problém vyřešit v případě, v případě Nikolky, manželů, manželů Rybkowých. To prostě je, myslím, to nejlepší, co se dá pro to dítě udělat, spoléhat na politiky, to je podle mě úplná marnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem teď zcela nepřipravené téma, Ivane. Jaký vzkaz vyslala vláda občanům v okolí muničního skladu ve Vrběticích, když se vlastně v pátek nedohodla, nedospěla k žádnému závěru? Ta schůze bude pokračovat podle informací médií 19. ledna a bezpečnostní rada státu se sejde přesně za týden.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak nejzajímavější je, že samozřejmě kromě těch informací, které postupně přicházejí od politiků, tak existují i informace od lidí, kteří tam v tom okolí přímo žijí a kteří mají různá podezření na to, co se tam děje, proč se tam děje a tak dál. A pak se samozřejmě začíná ta firma vyšetřovat a pátrat v její minulosti. A vypadá to tak, že když jsme si o tom povídali minule, předminule, tak jsme ještě stále strašně málo věděli a ten případ začíná být teda doopravdy velice temný. Ty informace jsou, jsou, jsou hrozivé a člověk se dovídá, kde žije. Doopravdy to je, to je nepříjemné. To, že to kruté a absurdní vůči, vůči lidem, kteří tam žijí, to jsme už řekli mnohokrát, ale, ale já mám pocit, že teď, když se ukazuje jací lidé schvalovali jaké obchody té firmě a co všechno prostě se tam skladuje a nejen tam, ale i někde kdekoliv jinde, tak já jsem si vždy myslel, že žijeme v docela bezpečné zemi, ale ten pocit mě rychle opouští.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vláda odmítá směrnici Evropské unie o 40% zastoupení žen ve vedení velkých firem a vlastně popírá sama sebe a měsíc staré doporučení, nebo záměr, který přijala. Jak vy to vidíte, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to pikantní věc, protože máme eurokomisařku, která je vyslána do Bruselu z hnutí ANO, dostala portfolio, ve kterém se má starat o rovnoprávné postavení žen v rámci Evropské unie. A země, která ji tam vyslala v rozporu s touto směrnicí se, se odmítá k tomu, k tomu společnému trendu přidat, tak je to takové, je to takové doopravdy paradoxní. Je potřeba říct, že v té směrnici, kterou Eva Jourová zdědila po své předchůdkyni, se jedná o zastoupení žen ve vedení velkých firem, které jsou obchodovány na burze. To znamená, u nás se jedná asi o, o 10 takových firem. A v Evropě dospěli k názoru, který má svoji logiku, že ženy nejsou neschopné a že, že se prostě určitě mužům vyrovnají a ten důvod, proč v těch firmách nejsou, není ten, že by se nesnažily, nebo že by na to neměly, ale že je prostě ti chlapi vyštípou a že je tam prostě k tomu nepustí. A u nás třeba v ČEZu není v dozorčí radě a ani v té, v, no, prostě v těch, v těch ústředních orgánech není žena ani jedna, jo, prostě to, to doopravdy není tím, že, že by u nás byli chytří jenom muži. Mimochodem o té diskriminaci nejlépe vypovídá, že za stejnou práci on dostávají, a to nejen u nás, ale, ale i jinde v Evropě také, ženy méně peněz než muži, což, což je naprosto jasné. A mě na tom vlastně baví to, jak, jak to nechceme, jak to nechceme vidět, jak všichni to, co jim hrozně vadí, jsou, jsou kvóty. To, že by se prostě ten problém nějak řešil. Všichni mají spoustu příkladů na to, jak ty kvóty nefungují, jak, jak jinde to zkusili a jaké jsou s tím špatné zkušenosti a tak dál, tak se, tak se ten systém nechává a, a evidentně, evidentně se ty ženy u nás diskriminují, ale, ale samotným ženám přijde lepší být diskriminovány, než se domáhat nějakého protekcionismu, nějaké, nějaké kvóty, nějaké podpory. To je, to je na tom vlastně nejzvláštnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jsme si zvykly, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já, já se vám divím...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, jak se to...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
A myslím si, že, myslím si, že teda by to měli být hlavně muži, muži, kteří by měli prostě tento problém řešit. Protože já docela chápu, že ty schopné manažerky a těch pár je, které se prosadí, tak nechtějí mít pocit, že, že, že by prostě se na ně společnost dívala, že se prosadily jenom proto, že, že je, že je preferovala nějaká, nějaká kvóta přijatá ještě navíc někde v cizině v nenáviděném byrokratickém Bruselu. Tak je, je, já tomu rozumím, že kvů..., i kvů..., i Věra Jourová koneckonců byla proti kvótám, dokud, dokud je nedostala do svého portfolia, ale, ale fakt je takový, že ty kvóty je potřeba zrušit, ale než se zruší, tak je potřeba je na nějakou, na nějaké období, na nějakou dobu zavést. Jinak, jinak to nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přitom kabinet premiéra Sobotky s v programovém prohlášení zavázal k důslednému uplatnění principu rovnosti žen a mužů. Tak čeho jsme tady svědky?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ono to, ono to dobře zní. Oni těžko můžou říct, že se, že budou podporovat nerovnost, ale já, ale když, když potom přijde na to, na tu konkrétní situaci, tak, tak vidíme, že mají s tím velké problémy. Ale, ale nic, nic se s tím zřejmě nedá, nedá udělat takto ze dne na den nějakým příkazem. Musí asi ve společnosti dospět atmosféra k rozhodnutí, že, že doopravdy ty, ty schopnosti mužů a žen jsou úplně stejné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nezraje ale tento, toto rozhodnutí nějak příliš dlouho, už teda mnoho let, desetiletí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na můj vkus jo, určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Tam bychom teď mohli plynule přejít k reklamě, ke spotu, který byl mimo jiné označen za sexistický. A to je nový spot jedné pražské stejkovny o šťastné krávě, která nenadchla řadu Slováků. A je to vlastně další reklama poté, co zase jiná na mobilního operátora nadzvedla Poláky.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Pokaždé platí, že asi se vždy někdo urazí, ale nikdy se neurazí úplně všichni a někdo prostě ten vtip vezme jako, jako vtip. Já bych začal od reklamy, kterou před časem udělala Slovenská spořitelna. A tam vystupoval pro změnu Čech v roli takového vyžírky, který prostě mezi kempujícími Slováky si stále od někoho něco půjčuje a, a je doopravdy takový nepříjemný, obtížný a tak dál. A já jsem si uvědomil, že ten motiv toho, toho, toho člověka je tak nepříjemný, že já vlastně ani nevím, o čem ta reklama přesně byla. Jo? Ten překryl úplně teda to sdělení. Slováci se na tom určitě dobře bavili, v Čechách to vyvolalo takové rozpaky. A, a mně to teda po pravdě nepřišlo vůbec moc vtipné. Zatímco ten vtip český, ve kterém nakonec prostě je takové vyznění: U nás je každá kráva šťastná, ale před tím vlastně celý ten klip tam hovoří taková užvaněná dívka, která vůbec nepustí svého partnera ke slovu a celou dobu mluví slovensky a je, je taková rozverná. No a, a nakonec vlastně ten vtip jakoby symbolizuje, že, že ten bonmot je o ní. I když je teda o tom, o tom stejku, které se v té restauraci p podává...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ona utichne, jenom to dopovím, až když dos...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Až když dostane ten, tu porci před sebe. A zvláštní je, zvláštní je, že v tom vtipu ona vůbec nevyzní nějak, nějak špatně. To já mám pocit, že ty české, české reklamy, ve kterých je cizinec jakoby pro legraci, jsou asi i docela vtipné a protože dejme tomu v té reklamě na, na mobilní telefon, nebo mobilní komunikaci, mobilního operátora, ve chvíli, když si od polského překupníka ten náš herec koupí nefungující špatný mobilní telefon a když na to přijde, tak po obchodníkovi se slehne zem, tak je těžko říct, kdo, kdo tam je za hlupáka, protože ten, kdo se nechal napálil, je, je Čech. To znamená Poláci by to mohli brát taky jako vtip o jejich šikovnosti, o schopnosti prodat cokoliv, komukoliv, protože to je, to je svého, svého druhu dovednost. Ale někteří to tak neberou. Chtějí asi sami sebe vidět jinak. Nepřijde jim to vtipné. Kdyby to natočil Polák, možná by se tomu spíš zasmáli a možná my máme nějaký zvláštní lokální humor, který se jinde těžko chápe. Ale zase já bych řekl, že ten humor není špatný a mám pocit, že nám se s ním dobře žije. Tak, co, co s tím uděláme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka také je, do jaké míry je to opravdu nějaký skandál, jak se to v některých médiích třeba interpretuje.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná je to taková skrytá reklama. Protože je evidentní, že v každé zemi jsou lidé, ze kterých si ta většina dělá legraci. Dokonce si lidé prostě dělají legraci na jednom konci vesnice z lidí z toho druhého konce. Je to, je to asi nějaká taková danost, nebo, nebo, nebo potřeba najít někoho jiného, do kterého projektujeme naše nedostatky, slabosti, nešikovnosti, abychom sami vypadali lépe a děláme si srandu z toho druhého, ale, ale přitom on si úplně stejným způsobem může dělat legraci z nás. Nevím, jestli se toto dá vůbec nějak řešit a jestli má smysl to brát jako, jako nějakou zlomyslnost anebo, nebo, nebo dokonce urážku. Spíš myslím, že ne. A asi, asi většina rozumných lidé nad tím mávne rukou. Mezinárodní skandál by z něčeho takového vzniknout neměl. Určitě ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak někdo napsal na sociálních sítích, velikost národa spočívá v tom, že si umí nejen udělat legraci z jiných, ale také ji přijmout, pokud je namířena na něj.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano. Já, já myslím, že by to tak mělo být. Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme ještě necelé dvě minutky. Ivane, pořad Českého rozhlasu Hovory z Lán s prezidentem se budou, se bude nadále vysílat jako dosud, hlava státu se cenzurovat nebude, koncepce se měnit nebude. Jak se vám to zamlouvá?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem zaregistroval větu Petra Duhana, ředitele rozhlasu, který řekl: Prezident Zeman mi řekl, že kritika vulgarit není vulgaritou. A já v tomto případě dávám za pravdu panu prezidentovi. Já, já přesně rozumím Petru Duhanovi v tom, že Miloš Zeman povo..., pobouřil lidi, kteří ho nesnášejí. Tudíž vesměs ani ho neposlouchají. Naopak posluchače, kteří si ho poslechli, většinou nepobouřil. To znamená mám pocit, že ředitel rozhlasu svým stanoviskem vyšel vstříc posluchačům a znepřátelil si ti, kteří Zemana stejně poslouchat nebudou bez ohledu na to, co řekne, protože je to prostě Zeman, kterého nemají rádi. Tak já myslím, že ten jeho výrok, anebo ten jeho přístup k tomu, je diplomatický a, a věcný. Navíc si myslím, že to co se stalo, se už asi nezopakuje. Sám Miloš Zeman z té reakce nepochybně vypozoroval, že, že toto není cesta, jak si získat sympatie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Já vám děkuji za vaše názory a za týden na slyšenou, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také se těším. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký den. Zítra o půl deváté přivítám politoložku profesorku Vladimíru Dvořákovou. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.