Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 13. září

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
My se dnes pochopitelně zastavíme u komunálních voleb, které probereme, možná dost podrobně, pokud budeš souhlasit, Ivane, a probereme i další témata například prezidentovo veto služebního zákona nebo spor o volyňské Čechy, grilování Věry Jourové. Možná se dotkneme i možné hrozby eboly. Takže ještě jednou, Ivane, zdravím do zlínského studia a první otázka kupodivu se nebude týkat voleb. Ale zeptám se, co říkáš úspěchům našich fotbalistů, reprezentantů, kteří zatím jedou na sto procent?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já si myslím, že jsi zvolil dobré úvodní téma, i když také jsme si mohli tu dobrou zprávu nechat na konec. Ale je to zvláštní kvalifikace, protože když se odíváme, co se děje, tak Slováci porazili Španěly, Poláci poprvé v historii vyhráli nad Němci a nám se prostě také podařilo zdolat velmi těžkého soupeře Nizozemce v prvním utkání, pak vyhrát v Turecku. Tak kdoví, jak to dopadne. Možná, že se přepisují nějaké fotbalové dějiny a příště na šampionátu budou hrát úplně jiné týmy, ale je potřeba si uvědomit, že ta kvalifikace teprve začíná a tohle to je takový bonus, takové něco, co nám má, kteří se tedy rádi díváme na fotbal anebo jsme ho kdysi rádi hráli, tak aby nám to zpříjemnilo prostě život. Teď nás čeká těžký Kazachstán na umělém trávníku, který prý vypadá jako umělý koberec než jako tráva, tak tam se to možná ještě zvrtne, ale začíná to dobře a je to strašně příjemné.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já myslím, že je to dobře, že ta dobrá zpráva byla skutečně na začátku a držíme našim fotbalistům samozřejmě palce a myslím si, že takovéto zápasy sledují i lidé, kteří normálně třeba na ligové zápasy nechodí nebo se o to nestarají, takže proto jsem s tím začal. A teď pojďme ke komunálním volbám, Ivane, co říkáš tomu celkovému výsledku, jak ty to vidíš?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Pokud mám mluvit za sebe, tak bych měl začít u nás v naší obci, kde volební účast byla 77 %. Vybírali jsme ze čtyř kandidátek a nakonec jsme si zvolili kontinuitu, to znamená, starostu, který už několik volebních období se ke spokojenosti většiny občanů tedy chová nebo se mu prostě daří vést tu obci myslím dobře. Zajímavé byly dva zážitky pro mě. První bylo, když jsme vstoupili do volební místnosti s manželkou a zjistili jsme, že jsou tam pouze ženy. Byla to kompletně dámská společnost. Když jsme se pak podívali na to, kdo se dostal do zastupitelstva, tak tam jsou samí muži kromě jedné jediné ženy. Tak nevím, jestli to něco znamená tyhle ty gendrové stereotsypy, spíš to vyvrací moji takovou teorii, že v té komunální politice se ženy uplatňují daleko více než v té velké a uplatŇuje se jich tam hodně, ale u nás to prostě takto vyšlo a pak byl jeden zajímavý fenomén a to ten, že v té malé relativně obci se objevila kandidátka hnutí ANO a také dva lidé z této kandidátky se dostali do zastupitelstva. To znamená, začíná se, myslím, ukazovat, že toto je hnutí, které nenachází podporu pouze ve větších městech, ale vlastně se k němu spontánně a nebo k té myšlence, že by se s politikou mělo něco udělat, méně mluvit, víc toho tedy vykonat, začínají hlásit i lidé takhle v regionech a i v menších obcích. To pro mě bylo jako pro politického komentátora, když to takhle mám říct, docela zajímavý moment.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To znamená, že se podle tvého názoru také potvrzuje ta teze nebo to tvrzení, že je to vlastně boj nových hnutí proti zavedeným stranám, dá se říct.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Komunální volby asi nejsou dobrý případ, aby se na nich vysvětlovala ta velká politika, musíme si uvědomit, že se volilo přes 60 tisíc zastupitelů a z nich 40 tisíc bylo zvoleno z kandidátů nestranických. To znamená, to byli nezávislí, nezávislé koalice, a to je tedy významný počet v komunálních volbách. Čím je ta obec menší, tím víc se lidé mezi sebou znají. To znamená, i ty výsledky jsou objektivnější, a čím větší město, tím samozřejmě méně je možná prostě taková ta osobní kontakt, osobní znalost mezi voličem, mezi těmi, které volí a když se podíváme na Prahu, kde účast byla zhruba třetinová, tak tam si člověk uvědomí, že lidé postupují podobně jako v těch parlamentních volbách, volí si mezi stranami, ale vlastně si vybírají z cizích lidí, které na rozdíl od nás na těch malých vsí neznají. Tomu vlastně odpovídá ten výsledek, když bychom měli z té statistiky vyčíst, koho Pražané by asi nechtěli mít v zastupitelstvu, tak zjistíme, že podle většiny Pražanů by se koalice klidně obešla bez ODS, bez ČSSD, bez TOP 09, bez ANO, a rovněž bez trojkoalice a pirátů. Prostě těch hlasů pozitivních pro někoho, je daleko méně než těch, které je z různých důvodů nemusí, to znamená, vzniká koalice stran, které potom ten občan přihlíží, doufá, že s tím městem něco udělají, ale vlastně ta jeho volba není nějak, řekl bych moc odpovědná, že by vlastně on mohl tím svým hlasem ovlivnit jak to město bude vypadat anebo jak se bude nakládat s těmi obrovskými penězi, s těmi miliardami, které protékají rozpočtem, to znamená, že u komunálních voleb si musíme uvědomit, že to je stejný volební zákon, ale úplně jiná atmosféra, jiná procedura v závislosti na velikosti obce, velikosti města a samozřejmě s tím spojených problémů anebo také moci, kterou ti volení zastupitelé získávají.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Samozřejmě, že i to průměrné číslo té účasti v komunálních volbách, necelých 45 % je vlastně takové nepřesné číslo, dá se říct, protože záleží skutečně na každém místě, jak ty jsi v úvodu řekl, ta účast u vás, pak ve srovnání s tím v Praze nebo v jiných městech.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Už se to blížilo tomu skotskému referendu.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To je hezký příklad. Jenom se zeptám, přeci jen, co říkáš tomu průměrnému číslu, té volební účasti, zhruba 45 %. Je to málo, hodně?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já si myslím, že to je dobrý výsledek, že to je tak zhruba polovina občanů, k těm komunálním volbám chodí. Je to o pár procent méně než minule, ale řekl bych, že to je v pořádku a řekl bych, že je to trochu i odpověď na takovou otázku, jestli doopravdy postupně ve volbách ztrácí, jestli ty volby tedy postupně přestávají být reprezentativní, jestli v nich náhodou už nezačíná prohrávat politika, jak to říká bývalý prezident Václav Klaus, který je celkově z voleb zklamán. Má pocit, že takové ty tradiční zavedené strany, které mají svůj program, svoji ideologii, svůj nějaký cíl, že je vlastně lidé přestávají volit a místo nich volí, on to říká docela přísně "apolitickou oligarchii". Je jasné, že tím naráží na Andreje Babiše, který je člověk bohatý a vůči politikům se vymezuje. Tak tam zřejmě přišel k tomuto strašlivému spojení. Ale já mám pocit, že už ta volební účast ukazuje, že není ohrožen politika, protože pokud lidé v takovém množství mají zájem o to, co se děje a přichází k volbám, tak možná jsou ohroženi někteří politici,ale určitě se nedá říct, že by u nás prohrávala politika, pro politické strany je to jasný signál, že se mají více zabývat tím, co potřebují občané a méně se soustředit na takovou tu technologii moci, to znamená, jak se ta politika dělá, jak se s kým spojit, jak se vůči komu vymezit, jak v marketingové, mediální, reklamní kampani prostě toho voliče ulovit a říct mu cokoliv jen, aby získal jeho hlas. Toto jsou zřejmě věci, které politické strany dlouho dělaly a lidem už se to nelíbí. Už to prostě umí přečíst a v té kampani to prostě zaregistrují a u voleb potom politikům spočítají. Tak asi, když se to tak obecně na to podíváme tak samozřejmě i tyto komunální volby jsou pro zavedené politické strany výzvou, aby se nad sebou zamyslely a to je asi pozitivní.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane Hoffmane, ještě se tě zeptám v souvislosti s komunálním volbami na docela velký počet hnutí stran a hlavně lidí, kteří by chtěli zasednout v komunálních zastupitelstvech. O čem to svědčí? Teď to řeknu možná trochu ironicky, je to skutečně tak, že obrovské množství Čechů najednou a Moravanů najednou pojalo úmysl pomáhat sobě, své obci, svým bližním anebo je v tom trochu něco jiného v tom počtu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Řekl jsi to pěkně. Já bych to podepsal, kdyby to tak bylo, tak bych řekl, že ano, jsme zachráněni. Já mám pocit, že to je trochu taky i ta chuť kandidovat a ucházet se o politiku, věc jakéhosi kyvadla. Vzpomeňme, že před 25 lety, když se změnil systém, tak od národní fronty, respektive od jedné silné strany najednou jsme přešli do politického systému, ve kterém toho bylo velice mnoho na výběr. Strany prostě byly pestré, různá hnutí si konkurovala. Ty volební programy stálo zato číst. Politici najednou přicházeli anebo lidé se dávali na politiku s tím, že měli různé recepty, jak by se věci měly změnit a jak by měly v budoucnu vypadat. Pak prostě těch stran bylo mnoho, parlamenty byly nepřehledné a tak vlastně zákonodárci postupně začali ten politický systém zjednodušovat a klást těm stranám různé překážky, aby těch stran bylo potom nakonec v politice méně a snáze se vytvářely koalice, aby se mohly domluvit a dá se říci, že těm největším politickým stranám ještě stále ten politický systém připadal příliš zbytečně komplikovaný. Úplně by uvítali někteří, kdyby byly jen dvě velké strany, které se postupně střídají u moci a tak dále, jak to bývá také v některých zemích, nicméně tady se ukázalo, že tím, že těch stran bylo méně, to vůbec neznamenalo, že by byly odpovědnější, že by více mezi sebou soupeřily, že by se snažily víc toho dobrého přinést a všechno se zkomplikovalo vlastně tou opoziční smlouvou mezi ČSSD a ODS ve chvíli, když nebylo možné vytvořit žádnou životaschopnou koalici, tak potom dvě nejsilnější strany se vzájemně tolerovaly a tím jako kdyby v očích veřejnosti ta politická soutěž skončila. Dneska jsme v období, kdy se mnoho vznikajících hnutí a jednotlivců vymezuje právě vůči těm zavedeným stranám, protože opět maj pocit, že to s tou soutěží mezi nimi není nic moc a že jsou schopni spíše se mezi sebou vzájemně nějak v zákulisí domluvit a to na úkor občana. Takže tato situace, která dnes je, podle mě vyplývá z takovéto nálady anebo z takovéhoto podezření, které občan má vůči politickým stranám.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A ještě poslední otázka ke komunálním volbám se tě zeptám. Ta předvolební kampaň, tentokrát jsme viděli mnoho a mnoho různých plakátů, billboardů s různými hesly, že vyčistíme to tam, uklidíme a tak dále. Zdála se ti tato předvolební kampaň před komunálními volbami jiná, než předchozí? Nebyla více teatrální nebo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Možná byla trochu agresivnější, to máš pravdu, asi ano. Nicméně na tom spíš bylo zajímavé to, že zatímco v těch minulých volbách parlamentních, kde byla taková velká touha po změně, tak tam vlastně přicházely ty politické strany s tím, že něco prostě se chystají změnit a od té doby už přeci jen uplynul nějaký čas, kdybychom si mohli představovat, že už se jako něco změnit mohlo, už se něco dalo udělat, už mohly být vidět nějaké výsledky, což mám pocit, že zatím v té velké politice nejsou a podobně to je v té politice komunální. Zřejmě je tady teď velké očekávání, že prostě něco půjde jinak, něco se změní, ale jestli to tak doopravdy bude, nebo ne, to ukáže až čas a také se může stát, že v budoucnu lidé budou na takovéto projekty na poslední chvíli a na tu ostrou rétoriku už reagovat méně vstřícně a už tomu nebudou tolik věřit. Možná, že by dlouho takový status quo a v těchto komunálních volbách si lidé řekli, dáme hlas jiným, trochu to obměníme, vystřídáme a jak říkám nebylo to tak všude. U nás jsme si říkali, že tak jak to běží, je to v pořádku.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
70 rodin volyňských Čechů požádalo o návrat do České republiky, do své původní vlasti. Tady je taková trochu otázka, spor, zda tito lidé by měli mít nárok na veškeré vlastně v uvozovkách služby na byt, třeba na pracovní místo nebo na důchod anebo ne. Jaký je tvůj názor na to?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
To je samozřejmě věc každého a teď bych ani neřekl státu, ale spíš v tomto případě národa, jak se staví ke svým krajanům ve světě, v některých zemích je ta vazba velmi silná a když se podíváme třeba na Maďary, tak ti jsou tím hodně pověstní, že považují i toho Maďara, který žije v zahraničí za svého člověka a snaží se prostě pro něj i tam, kde žije, prostě vymoci nějaká privilegia, nároky, ale v každém případě se postarat o to, aby nějak netrpěl, aby nebyl persekuován. To znamená, bylo to, jak my se míníme k těm lidem, kteří hovoří naší řečí, hlásí se k nám navazují na kulturní tradice, jak se na ně chceme vlastně dívat. V případě, že je normální situace a ten krajan žije někde ve světě v naprostém klidu, tak stačí jednou za čas se tam vypravit, poslat nějaké knížky, udržovat nějaké kulturní vztahy anebo je občas pozvat na nějakou družební návštěvu, a je to v pořádku, ale toto není ta situace. Toto je specifická situace, když se obrací komplikovaným způsobem přes prezidenta na nás lidé žijící v jiné zemi s prosbou o pomoc a mají pocit, že jim je doopravdy špatně a ten dojem mají nejen naši krajané, ale vůbec národnostní menšiny na Ukrajině. A tehdy prostě my musíme si říct, jestli tedy nám na nich záleží a jestli jim máme pomoci. Toto je žádost o pomoc, to není žádost jenom o to, aby se měli lépe, ale těm lidem některým jde doopravdy o život. A my jsme teď v takové situaci, že ministrovi zahraničí se politicky nehodí do krámu, aby se naši krajané báli o život v režimu, který podporuje a na kterém se mu nechce vidět chyby. Ten problém, jak jsem řekl, s ukrajinským nacionalismem, vypjatým, mají všechny menšiny, ale Evropa chce v Ukrajinském režimu vidět velkorysé politicky korektní Evropany a politici z nějakých geopolitických důvodů předstírají, že vidí něco, co ovšem neexistuje. Jsou z toho zpětně nervózní. To znamená, tady jde o strategické velké zájmy, o tu vekou politiku a proti ní najednou je 70 rodin, které kazí ten obraz, který se mediálně vytváří o proevropské moderní Ukrajině, která se chce vyvázat prostě ze strategické závislosti na našem novém nepříteli a tak dále a do toho najednou tady vidíme, že prostě se stane v té rodině našich rodáků na Ukrajině, že někdo z nich dostane uprostřed noci povolávací rozkaz, někde ho na ulici chytí, odvedou do armády, tam ho ani nevyzbrojí, nenakrmí, zahyne, vrátí se v rakvi. To jsou prostě drsné lidské příběhy, které prostě si nechceem tady vyprávět, protože máme už nějaký obraz o tom, jak to tam vypadá, jak by to mělo být a ten náš obraz té velké politiky a toho velkého světa najednou kazí náš rodák žijící někde v nebezpečí, strachující se o život a teď prostě je potřeba s tím nějak naložit. Tohle to není souboj mezi jen řekl bych ministrem zahraničí a prezidentem, o kterých se traduje, že se nemají rádi a kde můžou, tak si okopávají kotníky. Není to jenom příběh to tom, co by to stálo ekonomicky, jestli tedy jim máme rovnou zařídit byt a tak dále. Je to daleko závažnější příběh o tom, jak chceme prostě vidět anebo nechceme vidět lidské utrpení v komplikované geopolitické situaci, ve které ne každý se umí vyznat, ale já v tomhle tom případě bych preferoval, vyjít těm volyňským Čechům vstříc pomoct jim, když oni říkají, že je to potřeba a nespekulovat, jestli si tím polepšíme anebo pokazíme vztahy se současnými politiky, kteří na Ukrajině vládnou.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já bych se ještě zeptal na dvě témata, která snad stihneme, Ivane, takzvané grilování paní Věry Jourové v Evropském parlamentu. Máš dojem, že ty reakce tady byly mnohem emotivnější, než v tom samotném Evropském parlamentu nakonec?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Asi ano. Ukázalo se, že Věra Jourová je profesionálka, protože byla schopna na poslední chvíli se připravit na úplně jiné portfolio, než které původně měla na mysli. Ty odpovědi zvládla zřejmě dobře nejen při tom samotném cvičení, ale potom i ty písemné a to co se dělo kolem jejího jmenování, to byl spíš tedy zákulisní boj různých frakcí v Evropském parlamentu, než že by to byla nějaká snaha něco vzkázat na dálku přes Věru Jourovou České republice. Musíme si všimnout že i čeští europoslanci a někteří mají s Věrou Jourovou problém. Ale nemají ho protože by byla Češka, to určitě ne. Mají ho proto, jako například Petr Mach ze Svobodných, který říká, že vlastně na cokoliv se jí zeptal, tak její odpověď byla pokaždé jiná než je jeho názor. To znamená, on má problém s tou frakcí, kterou ona zastupuje a jejíž názory bude v tom europarlamentu hájit, přitom kdyby Věra Jourová jako profesionálka kandidovala za jinou frakci, tak by prostě měla jiné priority, které by rovněž obhájila a s Petrem Machem by si úplně klidně mohli rozumět. Tole to je složitější a doopravdy není to dnes už národní problém, Věra Jourová bude obstarávat anebo se bude snažit řešit poměrně náročné portfolio, ve kterém pro některé budou ty její kroky příliš regulativní, bude mít příliš snahu zasahovat do věcí. Pro jiné málo, při rovných příležitostech, při spotřebitelských právech. Tam se samozřejmě úplně jinak budou na ty kroky Evropské komise dívat lidé, kteří jsou silní stoupenci volného trhu a úplně jinak ti, kteří si myslí, že je potřeba, aby Evropská unie bránila své občany proti tlaku korporací a tak dále, to znamená, tohle to už dnes je profesionální záležitost, tady už nejde o Českou republiku.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, teď se pojďme podívat na Nobelovy ceny. Mám teď na mysli Nobelovy ceny za mír, kterou dostaly vlastně dvě osoby, jednak bojovnice za práva dětí, Malala Júsufzaiová z Pákistánu a pak indický aktivista, rovněž bojovník za proti dětské práce Kailáš Satjárthí. Co vlastně by měl znamenat nebo má znamenat tem signál, že to jsou dva lidé, jeden z Pákistánu, druhý z Indie, tedy původně nesvobodných a přitom dnes troškou soupeřících?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak určitě, pro Nobelův výbor, to jsou vlastně lidé, nominovaní norským parlamentem, kteří rozhodují o této ceně. To byl způsob, jak si zachránit trochu reputaci po některých sporných rozhodnutích z minulosti, ona ta Nobelova cena míru, to je čiré politikum, tam je doopravdy těžké se zavděčit všem. A letos například byl velmi silným kandidátem prostě americký žalobník, bychom řekli Snowden, který pro některé lidi je symbolem člověka, který bojuje za mír, ale umíme si představit samozřejmě mnoho lidí a i států, které by byly velmi pohoršené, kdyby tuto cenu dostal.V minulosti někdy Nobelův výbor řešil tu otázku, komu to dát, tím, že zvolil nějak stát, nějakou organizaci, která má boj za mír jakoby v popisu práce, ale to se letos nestalo, i když takových organizací letos bylo nominováno 47 a celkově tedy těch nominací na mírovou cenu bylo 278. To byl rekord letos a myslím, že tím, že zvolili obyčejné lidi, kteří ovšem mají za sebou neobyčejný příběh, takže tedy nešly možná úplně přímo podle té dikce zakladatele ceny Nobela, který měl poměrně přesnou představu, za co by se ta cena měla dávat, ale zvolili dva lidi, na kterých se všichni jaksi lidsky shodneme a že něco pozitivního udělali, něco dobrého a jsou čehosi symbolem, velkou smůlou pro Nobelův výbor je, že nikdy nebyl Nobelovou cenou oceněn Mahátmá Gandhí, to je symbol bojovníka za mír. On tu cenu vlastně nedostal. Já i v tom trochu vidím prostě takový návrat, vzpomínku na tento dluh, že ta cena putuje do Indie, do sousedního Pákistánu. Ta symbolika je tam jasná, to jsou dvě velmoci, které se vzájemně nemusí a jsou v napjatém vztahu, což tato nominace by je mohla trochu sblížit, i když se podíváme do Indie, tak zjistíme,že tam toho nobelistu téměř nikdo nezná a indické noviny vychází s titulkem: Kdo to je:

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, já ti moc děkuji.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já se omlouvám, že jsem se na závěr tak rychle rozpovídal.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Budu se těšit příští pondělí. Zítra přijde do tohoto pořadu Václav Cílek.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.