Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 10. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Vítám vás u pravidelné půlhodiny názorů našich stálých hostů. Dnes budu hovořit s novinářem Ivanem Hoffmanem. Přeji do Zlína hezké pondělí.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Hezké ráno vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. A jaké otázky položím komentátorovi Deníku? Co znamená americký úder na Asadovy síly pro Donalda Trumpa, americko-ruské vztahy i pro samotnou Sýrii? A bude v Česku přibývat stávek? Jenom zlomek z dnešních otázek. Vítejte u nich. Po Londýnu počítá oběti teroristických útoků Rusko, Švédsko i Egypt. V Oslu byla o víkendu zneškodněna podomácku vyrobená výbušnina. Podle policie mohla způsobit sice jen omezené škody, nicméně silové resorty zvažují zvýšit stupeň teroristické hrozby v zemi. Čeho jsme tady svědky, pane Ivane?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já mám pocit, že vlastně žádný z těch útoků sám o sobě není něčím, co bychom už v minulosti nezažili. Ale zvláštní je, že jich přichází najednou tolik. A tak si najednou i my novináři uvědomujeme, že vlastně zpráva, která ještě dopoledne vypadá, že bude titulkem, hlavní událostí druhý den ráno v novinách, tak, tak ji předstihne nějaká jiná katastrofa, něco jiného. Vlastně asi to je situace, kterou nejlépe jsou schopná reflektovat média elektronická. Jako je rádio, televize, internet, která jsou, která jsou neustále u těch událostí. Ten svět se strašně zrychluje. Ale já se ale obávám, že současně s každým dalším takovým teroristickým činem se o něco sníží naše citlivost na to, co se děje. Stále snáze bereme teror na vědomí a stále rychleji si, se od těch zpráv o počtu zraněných, mrtvých vracíme ke každodenní rutině. To znamená, je to, je to nebezpečná situace. My musíme stále vlastně umět s tím, s tím žít a uvědomit si, že, že asi už zřejmě i tady v Evropě budeme žít s teroristy. A teď jde o to, to je můj pocit z toho, teda žít jakoby teroru navzdory, umět, umět ho z jedné strany reflektovat, ale z druhé strany nenechat se s ním, nenechat se tím paralyzovat, nenechat se tím úplně, úplně pohltit, zmást, nepropadnout strachu. Je to, je ta situace nová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlastně, přesně jak říkáte, už jsme viděli i v případě útoku v petrohradském metru, téměř nebo i ani já jsem nezaznamenala něco podobného, jako byl po situace po útocích ať už v Paříži, nebo Nice, Je suis a tak dále, já jsem třeba Petrohrad a podobně, také se kritizovala německá metropole, že nenasvěcuje Braniborskou bránu, byť Němci říkají, že nasvěcovala to pouze tehdy, když šlo o partnerské město Berlín.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, je ta situace zvláštní. Asi odráží právě tu situaci. Já jsem schválně si vyhledával v Google o víkendu, jestli Braniborská brána byla nasvícena švédskou vlajkou po útocích ve Stockholmu, žádnou zprávu jsem o tom nenašel, jestli ano, nebo ne, jestli se tam objevila egyptská vlajka vzápětí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nasvěcujeme jenom v případě, že je to partnerské město.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Přesně tak. Tak zdá se, zdá se, že nějaké vysvětlení se pro to najde. Také se ovšem v Německu našla skupinka lidí, kteří svépomocně se pokusili Braniborskou bránu nasvětlit tou ruskou vlajkou, aby právě ten dojem takových rozpaků odstranil. Tak asi je důležité říct, že ať se k tomu teroru uchýlí kdokoli kdekoli, tak vlastně je to pokaždé stejně hrozné. Nedá se, nedá se říct, že někde nám to vadí, někde nám je to líto a jinde nám je to jedno. Ten teror je odporný všude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O atentátu v petrohradském metru někteří hovoří jako o dani za ruskou angažovanost v Sýrii. Poukazuje se také na to, že to krveprolití se od dosavadních v zemi v mnohem liší, protože se odehrálo jednak v rodném městě Vladimira Putina, ruského prezidenta, a také v den jeho oficiální návštěvy. Jak vy pohlížíte na tyto komentáře?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Možná to doopravdy nějakým způsobem souvisí, ale musíme si uvědomit, že do války proti teroru jsou zapojené mnohé země, takže totéž by se dalo říct o atentátech, ke kterým dojde v Británii, anebo ve Francii. Na druhé straně jsou země, které se snaží pomáhat uprchlíkům, které zdůrazňují potřebu nějaké solidarity, a v těchto zemích také dojde k teroristickým útokům. Já bych řekl, že asi na to není žádné nějaké pravidla. To, čeho jsme svědky, je existence zla lidí, kteří způsobují utrpení z nějakých ideologických důvodů nebo jiných, ale to zde bylo vždy. Tato přítomnost existovala, nás provází vlastně historií odjakživa. To znamená, že ta situace není nová. Nová je, nová je tím, že terčem toho útoku není konkrétní nepřítel, ale to zlo si vystačí samo se sebou a jeho obětí je, je kdokoli, jsou to náhodní civilisté, to znamená lidé, kteří mezi nimi, mezi nimi klidně může být muslim. To je tomu teroristovi jedno. On způsobuje to zlo pro zlo samé, no, a to je situace, která, která je, která je daleko nejhorší než z toho všeho, co jsme dosud znali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak v reakci na ten stockholmský teroristický útok z pátku chce italský ministr vnitra Minnitti urychlit vyhošťování fundamentalistických muslimů. Podle něj je chyba dávat jejich terorismus do souvislosti s uprchlickou vlnou. Poukázal také na to, že i ve Stockholmu spáchal útok člověk, který žil ve Švédsku už řadu let. Co se týče toho vyhošťování radikálních muslimů, je to nezbytné, mělo se to dít už dávno?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já si myslím, že ano, že politici jsou dlužni občanům zajistit bezpečí, to znamená, samozřejmě je to technický problém, protože zaprvé je potřeba říct, kam je vyhostit. Zadruhé, naše právo je založeno na presumpci neviny, to znamená, dokud někdo něco nespáchá, tak je potřeba na něj pohlížet jako na, jako na člověka čistého, nevinného. No, a když my hovoříme o tom, že si chceme podržet svůj, svůj životní styl, to, jak jsme zvyklí žít, tak tím vlastně říkáme, že si chceme také podržet tu myšlenku právního státu, ve které právě všechny tyto věci platí. A teď najednou jsme konfrontováni se situací, kdy to, co je přednost, co si chceme udržet, je ze strany těch militantů vnímáno jako naše slabost, jsme jim směšní a oni prostě zneužívají té situace k tomu, aby, aby páchali zlo. To znamená, tady je potřeba tu situaci přehodnotit, říci, jestli za těchto okolností stále ještě trváme na některých zásadách, na kterých bychom jinak zřejmě trvali bez nějaké změny i nadále. Ale ta situace je jiná. A politici, jak říkám, jsou dlužni svým občanům se zamyslet nad, nad tím, jak to udělat, aby minimalizovali ve společnosti nebezpečí. Oni to musí udělat i kvůli tomu, že pokud to neudělají, tak v příštích volbách bude zvolen někdo jiný, kdo bude ochoten prostě tu situaci přehodnotit, podívat se na ni jinak, a klidně se může stát, že potom dojde k tomu efektu, o kterém se často hovoří, že se špinavou vodou se z vaničky vylije i dítě. To znamená, že ta bezpečnostní opatření nakonec zasáhnou tu společnost stejně silně, jako ji zasahuje teror. To znamená, to vůbec není jednoduchá otázka. Nicméně postavit se jí čelem je naprosto nezbytné a s každým dalším teroristickým útokem se ta nutnost zvyšuje. Je potřeba říct, že politici doopravdy působí hodně bezradně, nevědí vlastně, jak na tu situaci zareagovat. Tak nějak doufají, že to ustane samo od sebe, anebo že ta poptávka společnosti po nějakém řešení jaksi zeslábne, nebude potřeba se k tomu postavit čelem. Ale to je asi, asi naivní pohled, protože jak vidíme, ta situace se spíše zhoršuje, než že by se uklidňovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně před týdnem jsme spolu hovořili o tom, že odstranění syrského prezidenta Bašára Asada už není pro Spojené státy prioritou. Co v tomto kontextu, pane Ivane, znamená první přímá vojenská akce Spojených států proti silám syrského prezidenta?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Je to akce, kterou asi, bych řekl, především Donald Trump naprosto šokoval své kritiky. Ti ho obviňovali z toho, že je měkký, že se snaží ustupovat Rusku. No, a najednou přišla akce, ve které prostě Tomahawky vylétly z lodě, zamířily prostě na, na vojenskou syrskou základnu. Nevíme, kolik jich doletělo, nevíme, jakou udělaly škodu. Nicméně ta akce symbolicky ukázala Donalda Trumpa Američanům, kteří... těm Američanům, kteří ho do té doby kritizovali, jako silného vůdce, to znamená jako toho, kterého si vždycky přáli a kterého obdivují. To znamená, pro něj to na domácí scéně znamenalo okamžitě růst popularity a tak dál. Také se mu v krátké době okamžitě podařilo prosadit několik vnitropolitických témat, která byla pro něj důležitá, u kterých předtím nebyl úspěšný. Ale to první, co mě napadlo, když k té akci došlo, je, že přišla velice rychle poté, co se objevily zprávy o chemickém útoku v provincii Idlíb, a první, co mě napadlo, je, že rešerše kazí story. Já to vysvětlím. Filmy, které jsou věrně natočené podle skutečností, podle skutečné událostí, tak nikdy nemohou konkurovat vymyšleným příběhům, které jsou silnější, než je obyčejný život a podobně. Novináři, kteří mají prostě silný příběh i ho napsat, tak nejlépe učiní, když ho napíšou velmi rychle, než se zjistí všechny okolnosti, souvislosti a tak dál, což je samozřejmě i povinnost novináře všechno si ověřit a zjistit a tak dál. Nicméně čím víc pátrá, čím víc zjišťuje, tím se mu ukazuje ta skutečnost méně, řekl bych, efektní. Tím, tím víc se ukazuje, že věci jsou složité, nejisté. Ta akce, ten chemický útok, o něm informace máme pouze od lidí, kteří žijí v té provincii, nezávislí novináři tam prakticky žádní nejsou odnikud. Je to, je to provincie ovládaná Al Kajdou a když se díváme na to, komu ten útok prospěl, tak je každému jasné, že rozhodně neprospěl Bašáru Asadovi, neprospěl režimu. Prospěl rebelům, kteří už se ocitali pomalu na vedlejší koleji, nyní mají opět šanci, že dostanou dodávky zbraní, že budou podporováni a tak dál. Celé je to prostě nejisté. Čím dále se to bude zkoumat, tím více se objeví pochybnosti. Ty se už objevují i teď. Ale, ale ta rychlá akce, ta měla obrovský geopolitický efekt. Všimněme si, že do té doby bylo nepředstavitelné, že by padl souhlas Kongresu s cestou ministra Tillersona do Ruska, najednou už tam směřuje, všechno je jasné, musí se o tom povídat, protože situace je vážná. Bude se uvažovat o tom, jakým způsobem koordinovat, nebo nekoordinovat akce v Sýrii. To má, to má prostě důsledky naprosto nečekané. Donald Trump platí pro některé své, řekl bych, obdivovatele, za zrádce, který prostě se zpronevěřil těm svým slibům. On 45krát, snad někdo to spočítal, řekl, že na Sýrii nelze zaútočit, najednou na ni zaútočil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, jinak západní země nepochybují o tom, že chemické zbraně použily právě Asadovy síly. Rusko tvrdí plus syrský režim, že ty smrtící plyny měli povstalci a uvolnily se při výbuchu bombardovaných zbrojních skladů. Znalci upozorňují na to, že ty použití neurotoxiny ale nelze dlouhodobě skladovat. Každopádně hovoří odpálení amerických střel, co je realita, ve prospěch tvrzení, že ten chemický útok provedlo letectvo syrského režimu? Proč by jinak tedy se Donald Trump odhodlal ke svému prvnímu kroku?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já si myslím, že přesně proto, co jsem řekl před chvílí, že tím získal politické body tam, kde předtím s nimi vůbec nemohl počítat. To znamená, posílil své, své postavení. Ta celá věc se bude dále vyšetřovat. My vůbec nevíme, jak to bude pokračovat dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude i ... Ano.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Podstatné je, že Bílý dům vůbec neříká, jaká je jeho další strategie v Sýrii, jestli tohle to byla ojedinělá věc, anebo jestli zásadním způsobem mění svoji, svoji politiku. Na to nikdo prostě se nedočká odpovědi. Všichni čekají teda, co bude, nikdo to neví a my to nevíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je tedy ale syrská politika prezidenta Spojených států?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ještě jednou? Pardon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je syrská politika Donalda Trumpa?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Není žádná. To se, to se prostě bude odvíjet ad hoc podle, podle situace. Určitě Američané nebudou chtít rozpoutat nějakou válku, ve které by se potom dostali do konfliktu přímo s Ruskem, a to si nepřeje nikdo. To znamená, že asi nelze počítat s nějakou velkou konfrontací. Ty vztahy budou naoko chladné, ale právě ta chladnost těch vztahů umožní věcné, věcné, věcnou debatu, věcné rozhovory. To znamená nakonec to, že Američané o tom útoku informovali předem, říká se, že půl hodiny předem, to znamená, že jak Rusové, tak Syřané podstatnou techniku a naprostou většinu lidí z té základny mohli odstěhovat, to znamená, ten konflikt byl na efekt, ovšem nezpůsobil velké škody. Podle některých zpráv už druhý den se z toho letiště opět létalo. To znamená, to je akce symbolická, kterou prezident Trump cosi naznačil. Ale není to akce vojenská, která by způsobila syrské armádě nějaké dramatické škody a která by změnila situaci na bojišti. Ta se nemění. Ta je vlastně stále stejná. Je potřeba si uvědomit, že existují dlouhodobé plány velmocí, jak si svět rozdělit, rozparcelovat, to platí i pro Sýrii. Možná že se obnovuje někde v zákulisí plán, jak, jak si rozdělit sféry vlivu, kdo bude jaké území ovládat, kdo bude mít z čeho jaký efekt. To se, to se všechno teprve uvidí, ale ta, ta první reakce, která byla ještě předtím, než se cokoliv vyšetřilo, tak ta byla spontánní a ukázala, že vlastně lidé, kteří mají na to nějaký silný názor, chtějí se k němu vyjádřit, tak ho rychle využili, než se cokoli vyšetří. Tak to...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
To bych, to bych zdůraznil, to bych zdůraznil z toho úplně nejvíc, protože my máme z minulosti mnoho zkušeností, že něco se nám líčilo, jak to je, a pak se vlastně někdy už po měsících, někdy po létech ukázalo, že ty zprávy, na základě kterých se odvinula osudová rozhodnutí pro celé regiony, pro celé státy, byla, byla chybná a že vlastně na základě chybných úvodních informací se prostě psala historie, a to je klidně možné i v tomto případě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou podle vás tedy údery Američanů na syrskou základnu předzvěstí dalších útoků nebo invaze či nikoli? Je to celé podle vás naoko? I hněv Moskvy je naoko? Rusko vyzvalo Radu bezpečnosti ke svolání mimořádného zasedání, aby ten americký útok odsoudila.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak jak říkáte, já mám doopravdy tento pocit, že mnoho věcí, které jsou nám dány k vidění a o kterých, o kterých svět diskutuje a je pln emocí, takže ve skutečnosti jsou součástí jakési globální šachové partie. A myslím, že v tomto případě tady nebude žádná nějaká spiklenecká teorie. Doopravdy hodně věcí tomu napovídá. Ten chemický útok už údajně dává do uvozovek i Al Džazíra, jo. Prostě to je...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co teda, oč se tady hraje, abychom pochopili ten váš pohled. Přetahovaná o Sýrii, to je jasné, ale co to tedy znamená, k čemu tedy došlo podle vás? Co ty...

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, v prvé, v prvé řadě, v prvé řadě bych řekl, že jakákoli takováto zpráva je nepříznivá pro normální lidi v Sýrii, pro, pro civilisty. Je potřeba si uvědomit, že pokaždé, když ten boj se prodlouží ať už tím, že někdo dostane další zbraně, anebo, nebo tím, že prostě se, se proti, proti tomu rozpoutá nějaká protiakce, tak umírají lidé. A mám pocit, že hodně se hovoří o geopolitice a málo se mluví o tom, že spojenecké, především teda americké nálety jenom za březen způsobily smrt 1 500 civilistů. Uvádí to Newsweek, to je renomovaný americký týdeník. 1 500 civilních obětí to je strašně moc. To je daleko víc, než kolik se napočítalo civilních obětí při osvobozování, anebo při bojích, to je věc, věc názor, jak to kdo, kdo, kdo bere, v Aleppu. A jednou ta veřejnost prostě stojí za těmi civilisty. Říká, je potřeba prostě je šetřit, chránit, jindy jim ani nestojí za zmínku. To je, to je první věc. To znamená, žádná válka není dobrá. To ono, ono se říká...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak syrská trvá už šest let.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
...boj proti teroru, ale ukazuje se, že, že vlastně v tom, v tom boji teroristů proti lidem a zas vojáků proti teroristům těch, těch civilních obětí je vždycky nejvíc. To znamená, určitě je to špatně. Nejlepší je, když, když se věci řeší za diplomaticky, za nějakým kulatým stolem. A v té Sýrii bohužel, zdá se, k tomu stále není vůle. Všichni se snaží o vojenské vítězství. To znamená, ať už získá navrch jeden nebo druhý a bude posílen geopolitický vliv v regionu Rusů nebo Američanů, pokaždé to stojí strašně moc životů, a to je první, první věc, která mně přijde důležitá, zmínit. Ale jaký ten vliv bude, tak mám pocit, že jednoznačně v tom regionu posilují Rusové a Američané jakoby vyklízeli pozice, ale oni na to nejsou zvyklí. To znamená, nemůžou ztratit tvář, musí se tam nějakým způsobem angažovat. A jeden z důvodů toho útoku ten není vojenský, ale je symbolický. Amerika se potřebuje vrátit do hry, potřebuje ukázat svaly, potřebuje, aby s nimi někdo jednal, protože s Obamou už se nikdo nebavil. Teď znovu vstoupili do hry a myslím, že to je to hlavní, o co jim tam jde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A oč jde Rusku v celém konfliktu?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak Rusko od doby, kdy v Rusku vládne Putin, tak prožívá období, kdy má pocit, že je obkličováno Západem, a musí myslet do budoucna na svou obranu. To vidíme, ta jejich reakce na to je taková, že, že kde můžou, tak se snaží ten svůj vliv v regionu posilnit. To znamená, na jedné, to je, to je strašně složitá šachová partie, kdy vidíme, že už dávno neplatí, že jsou spojenci a nepřátelé. Každý má svůj zájem a ti spojenci se mění ad hoc takovým tempem, který se v minulosti neznal. Turci jsou jednou, jednou největší nepřátelé Ruska, vzápětí jsou spojenci. Turci s Američani jsou nejprve velcí spojenci, pak se zmrazí ty vztahy úplně hrozivě. Teď po tom útoku najednou si Turci ty Američany předcházejí, ta akce se jim líbí, chtěli by, aby se ji opakovalo co nejvíc. To se prostě všechno do té míry rychle mění, že každý musí jednat s každým. A rozhodují, rozhodují nikoli spojenecké vztahy, ale rozhodují vlastní zájmy jednotlivých velmocí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Asi to tak, asi to tak bylo vždycky, ale nikdy to nebylo tak nápadné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme ještě k jednomu tématu k nám domů. Ve čtyřech krajích se měla ve čtvrtek konat celorepubliková stávka řidičů autobusů. Nakonec ale nebyla plošná. Proč vlastně?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já jsem rád, že se vracíme domů, to bych řekl na úvod. Já mám pocit, že ten hlavní důvod, proč stávka, která určitě byla, byla důležitá, podmínky, na které si řidiči stěžují, jsou těžké a jsou těžké objektivněji. Nicméně nakonec jich stávkovalo málo. Já mám pocit, že hlavní důvod je, že si každý z nich musel pod tlakem těch zaměstnavatelů, kteří chtěli, aby vyjeli a aby nedělali problémy, položit otázku, jestli ta špatně placená práce nakonec není lepší než práce žádná. Ten, to vyjednávání mezi, mezi zaměstnancem, respektive mezi odbory a zaměstnavateli je něco, do čeho vláda příliš nevstupuje. Vláda sice podporuje autobusy v krajích nějakou částkou, ale, ale dělá to nikoli kvůli řidičům, dělá to kvůli, kvůli lidem, kteří jsou přepravováni, kvůli, kvůli cestujícím. No, a ta pozice státu taky se snaží být pozicí dobrého hospodáře. To znamená, snaží se najmou firmy, které jsou levnější a poptávají práci teda u těch, kteří jsou schopni buďto mít nižší marži, anebo šetřit náklady. No, a šetřit náklady, tak to šetří například právě na mzdách těch autobusáků. To znamená, řekl bych, že ti řidiči jsou v tom docela, docela sami. A ta stávka ... prostě dneska se stávkuje těžko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, sami, že vám do toho vstupuji...

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ano...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...jak se to veme, protože nejde jen o řidiče, z pátku na sobotu třeba na noční směně stála výroba ve Škodě Auto, na zítřek vyhlásili výstražnou stávku za vyšší mzdy ve Zlíně v podniku Mittas, před Vánocemi protestovala část zaměstnanců České pošty.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, ale když to porovnáme s tím, jak se stávkovalo kdysi a jak se stávkovala v jiných zemích, kde byli ti odboráři mezi sebou solidární, vzájemně se podporovali, tak ta doba je dávno pryč. Ono k normálnímu kapitalismu ty stávky velmi přirozeně patří, protože v nich se ukazuje cena práce. A nakonec vždycky dojde k nějakému kompromisu, aby jedni úplně nezvítězili nad těmi druhými. Ale dnes mám pocit, že se do toho všeho ještě promítá úplně nový trend, nová hrozba, kterou si zatím málo lidí uvědomuje, a to je nástup robotizace, automatizace, umělé inteligence. Prostě jsou prognózy, které ukazují, že obrovské množství lidí nejen ve výrobě, ve fabrikách, anebo v závodech, kde se něco vyrábí, ale i ve službách, anebo i...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
...na úřadech přijde o práci. A teď řidiči, ti už vidí dnes, jak se pohybují auta bez řidičů, a je jim jasné, že to je to, co je čeká. To znamená...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli jsou ty obavy, do jaké míry opodstatněné, tak nechme si to dopovědět na další vydání.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Poslední větu řeknu, že jsou. A přeju hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji vám také. Komentátor Deníku Ivan Hoffman. Zita Senková se těší na slyšenou zítra se spisovatelem Pavlem Kosatíkem. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.