Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 22. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je docentka Iva Holmerová, gerontoložka. Dobrý den, vítejte.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji. Dobrý den. Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je naše zdravotnictví v technologické středověku? Jaká je alternativa k euthanasii a jak je na tom americký pacient? Příjemný poslech. Skloňovaným pojmem dnešní doby je průmysl 4.0, všechno má být propojené, integrované, digitální. Například podle Miroslava Paláta, prezidenta České asociace dodavatelů zdravotnických prostředků, se z tohoto pohledu nachází naše zdravotnictví ve středověku. S informacemi v tomto oboru podle něj, jak se vyjádřil v rozhovoru pro Hospodářské noviny, nepracujeme jako v 21. století. A mně by zajímaly vaše zkušenosti, paní Holmerová.

Čtěte také

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že to značné míry je to pravda, ne úplně, protože, když se podíváme na špičková pracoviště, tak se zdaleka o nějakém středověku mluvit nedá. Je to určitě, jsou to technologie, které jsou moderní, nejmodernější, nákladné, možná dokonce i ty nejnákladnější. Nakonec víme, že ta diskuse o nákladnosti nakupování naší techniky už se vede mnoho let, ale to vlastně není tématem dne, nebo to se netýká tohoto článku. Ono totiž kromě těch velmi vyspělých technologií v těch centrech opravdu existují takové, bych řekla, až středověkové, to je takové možná nadsazené, ale docela výstižné oblasti, které jsou technologicky téměř nepolíbené, a to je jedna věc. A druhá věc je ta taková ta vzájemná komunikace, protože to je vlastně jedna z významných charakteristik a jeden z významných požadavků, že by vlastně ty systémy měly mezi sebou komunikovat, a to se netýká jenom technologií, ale to se týká také lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Která oblast je podle vás nepolíbená technologicky?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím právě ta oblast komunikace, ta ochota, ta ochota spolupracovat, komunikovat nikoliv ve smyslu komunikace technologií a technologické úrovně, ale pro prospěch a dobro pacienta, k užitku pacienta, k užitku celého systému, jeho efektivnosti, takže my se setkáváme na jednu stranu skutečně s úžasnými technologiemi, zejména v té akutní péči a potom nějakým způsobem se to vytrácí a ono se to netýká jenom těch technologií ve smyslu digitálních, elektronických, ale týká se to také třeba způsobu, jakými jsou, jakým jsou dostupné třeba zdravotnické pomůcky a prostředky, a to i ty nejjednodušší, protože v tom našem zdravotnickém systému existuje spousta bariér, které musí člověk překonávat a někdy je prostě ani nepřekoná. Takže zatímco třeba skandinávský systém si zakládá na tom, aby vlastně ty pomůcky se dostávaly těm lidem co nejdříve a byly co nejblíže a jenom po tu dobu, kdy je ti lidé potřebují a dohlíží na to třeba fyzioterapeut v dané oblasti nebo sestra, tak u nás vlastně ty pomůcky jsou vázány na předpis specialisty, nejlépe specialisty, ten specialista je vzdálený a tomu člověku, který tu pomůcku potřebuje, je často nedostupný. Takže je to potom otázka vyhledání specialisty, objednání se k specialistovi, dojetí třeba sanitou nebo nějakým dalším krkolomným způsobem a vlastně ten specialista, sice je specialista tam na tu nemoc, ale vlastně vůbec neví, jak ta pomůcka bude používaná v tom daném prostředí. Takže to je jenom taková ukázka té zbytečné překážky, která vadí v takovém širším a efektivnějším využití technologií, takže já vždycky říkám, že prostě potom se ty drahé pomůcky rozloží na tyčky pro rajčata, protože vlastně stejně se nedají použít a je to velká škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Součástí změn, které ministerstvo zdravotnictví pracovně označuje jako zdravotnictví 4.0, jsou například terapie s využitím robotů, rozvážení jídla pacientům v nemocnicích stroji nebo elektronizace údajů o pacientech. Asi nejdál z těchto plánů je zavádění elektronických receptů, které budou od příštího roku povinné. Jedním z příkladů, kde se robotizace u nás už prosadila, jsou rehabilitační ústavy. Jinak je s tímto naše zdravotnictví teprve v počátcích.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Některé, ano, některé ty programy technologie se využívají, některé jsou skutečně v počátcích, zejména takové to propojení komunikace, jak jsme říkali. Ono to je ale trošičku všechno otazné. Otázka třeba toho jídla je důležité, aby to jídlo bylo individualizované, to znamená, ty systémy by měly respektovat i tuhle tu potřebu. My to vidíme zejména v péči o staré pacienty, že skutečně ti lidé, aby se najedli, tak k tomu potřebují, aby jim to jídlo v první řadě chutnalo, aby bylo podáváno způsobem, který je jim příjemný, v době, kterou oni potřebují, v malých porcích třeba, které jsou rozdělené na několik částí, takže ano, jestliže ty systémy stravování budou odpovídat těmhle těm potřebám, tak jsem naprosto pro. Ale jestliže to bude jakýsi automatizovaný systém, podle kterého se budou muset naopak pacienti přizpůsobovat, tak to bude způsobovat trochu problém. Takže ono i ty technologie, ty technologie jsou vlastně, tam jsou ty možnosti obrovské, ale je i zapotřebí je spíš přizpůsobovat potřebám, potřebám lidí než naopak. Shodou okolností, jestli mohu pokračovat dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Samozřejmě.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Bych nechtěla držet řeči tady dlouhé, ale je ..., moje jedna studentka, /nesrozumitelné/ studentka dokončila studii, která se týká využití počítačových programů v péči, takových těch běžných programů v péči. A ty výsledky jsou překvapivé. Ono samozřejmě ta data jsou důležitá, sběr dat pro kontrolu řízení, jakousi disciplinaci, ale ne vždy mají přímý efekt na kvalitu péče. Takže někdy si stěžují třeba pacienti nebo lidé, kteří žijí v zařízeních, na to, že na ně nemají sestřičky tolik času, protože, víte, sestřičko, vy jste si se mnou povídala dříve a teďko jenom chodíte a pípáte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi se shodneme, že klíčový je samozřejmě ten lidský přístup, který asi žádný stroj, žádný robot nenahradí. Které třeba činnosti vy osobně byste možná zautomatizovala?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, možná, nevím, co bych automatizovala. Co se týká té automatizace, tak asi ty věci, které se popisují různými předpisy, které jsou popsatelné různými předpisy, a tím myslím funkční ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tu byrokracii tam byste ...

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Tím myslím funkčními předpisy, nikoliv nesmyslnými, které bohužel, bohužel často také vídáme. Tam nám jakákoliv automatizace nepomůže. Ale takové ty činnosti, které jsou, se opakují, kde se hodně chybuje, čili při příjmu člověka, pacienta, klienta, dávkování léků, různé hygienické režimy, připomínání různých věcí a podobně, nebo také snadné nalistování i třeba legislativních podkladů, různých odborných podkladů, to je, to je určitě důležité, ale určitě by to nemělo nahradit právě ten lidský kontakt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže práce s informacemi, jak jsme vlastně ...

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Práde, taková ta mechanická práce, mechanická práce s informacemi, která by měla usnadnit komunikaci, která by ji neměla komplikovat. A potom možná překvapivě takovou mou oblastí zájmů jsou takzvaní sociální roboti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A sociální roboti, to jsou vlastně roboti, kteří nikoli nahrazují komunikaci, ale jaksi zlepšují komunikaci, kteří zprostředkovávají a mnoho z těch sociálních robotů má třeba i tvar určitého plyšového zvířátka a podobně, čili to není takový ten robot, taková ta technologie studená, která by někde prostě fungovala a zastrašovala nás, ale je to naopak přátelské v podstatě stvoření, které nás třeba ráno probudí a zeptá se nás, jak jsme se vyspali a potom nás provází dnem, a má různé funkce, které mohou být jaksi účelné například pro pacienty, kteří mají určité poruchy. My jsme se tím zabývali hodně ve smyslu nebo v péči o pacienty s demencí. A tam se ukazuje, že třeba zrovna tihle ti sociální roboti by mohli být užiteční v péči, ale samozřejmě nikoliv jako náhrada lidského kontaktu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už to funguje sociální robot?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Do jisté míry fungují. Velmi rychle se vyvíjejí, takže existuje v Evropě taková velká iniciativa podporovaná evropským projektem Robot Mario. Tam je důležité, že se na tom jeho vývoji podílejí nejenom technologové, ale právě i lidé z těch humanitních oblastí a z ošetřovatelství a podobně. Potom jaksi notoricky známý je tuleň, nebo lachtan, tuleň, myslím, že to je, takové to zvířátko plyšové Paro a to má opravdu jenom ty velmi, to je z Japonska a má takové ty bazální funkce a je to už několik staré, velmi drahé zařízení. Ale například ve Spojených státech existují různé kočičky, které prostě reagují, které se různě tváří, vrní na určité podněty a podobně. Takže já si myslím, že i tam je určitě, určitě cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Něco jako třeba u nás už se dlouho využívá například canisterapie nebo něco podobného?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je zajímavé, to je zajímavé. Ukazuje se, že, existují na to studie, neuvěřitelné množství literatury, až je to trochu úsměvné, kolik literatury, vědecké, opravdu vědecké literatury na tohle to téma existuje, ale samozřejmě nejdůležitější je ten kontakt s člověkem, to je nejcennější, nejdůležitější a prakticky ničím nenahraditelné. To je ten jeden stupeň. A potom ten další stupeň je kontakt se zvířetem, s živým stvořením a teprve potom někde dál je ten kontakt s robotkem, byť by to byl důmyslný sociální robotek a tam se právě vždycky musíme mít i na paměti, abychom zbytečně, zbytečně nemátli toho člověka, který třeba má demenci, abychom jej neodtrhovali od reality, aby naopak ten robotek nějakým způsobem komunikoval a byl schopen napomáhat, podporovat toho člověka, aby to nebyl další matoucí prvek v jeho prostředí, což určitě není jednoduché a já si myslím, že právě výzkum půjde i tímhle tím směrem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zcela z masa kostí je jistá paní Krutak, jedna z vídeňských dobrovolnic, která se přes 40 let zajímá o blaho a vůbec životní podmínky starších spoluobčanů, a to je příklad, na který jste narazila, paní docentko.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, já jsem na tenhle ten příklad narazila při cestě mezi Prahou a Vídní, naší bývalou metropolí, vlakem, což je příjemná cesta, tak jsem si četla noviny a narazila jsem na paní Krutak, což je vlastně asi paní Kruťáková z rodiny Kruťákových, kteří žili ve Vídni, ale nebudeme zkoumat. Tam je skupina asi 110 dobrovolníků, kteří pracují vlastně pro vídeňskou radnici, pro sociální odbor a oni docházejí za, jsou to lidé vlastně takového mladšího seniorského věku zpravidla nebo mladší lidé a docházejí za staršími lidmi v takovém tom pokročilejším seniorském věku, čili 75 plus a ptají se jich, co potřebují, co by vlastně vídeňská, zjišťují, jak by mohla vídeňská radnice potažmo potom dále ve svých programech pro seniory přispět k tomu, aby se zlepšil jejich život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou odezvu má tento projekt?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, v tom článku to bylo zajímavé, protože při té návštěvě paní Krutak, to ta jedna stará paní to tam popisují, říkala vlastně - no, to vítejte, já si s váma ráda popovídám, ale vlastně já jsem se vším spokojená, no. Ale paní Krutak potom vytáhla ten dotazník, který je nachystaný nebo prostě ten formulář a zjistila, že ta paní sice je se vším spokojená, ale že jsou přeci jenom určité potřeby, které nejsou uspokojené, jako například mobilita a to, aby se vlastně dostala ven, aby měla dostatek sociálních kontaktů a podobně. Ono to je tak, že staří lidé bývají jaksi často takzvaně spokojení anebo nedokáží formulovat ty své potřeby, což platí zejména o nás, ale jak vidíme, tak i také v té Vídni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se dál podle vašich informací, co jste se dozvěděla o tomto projektu, řekněme, sociální Vídeň pracuje s těmi zjištěními, protože je to zcela dobrovolné, jestli jsem správně porozuměla.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten senior samozřejmě může a nemusí otevřít dveře svého bytu.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ono to je velmi, bych řekla pečlivé, protože ten sociální odbor nejdříve ty seniory osloví sám, představí jim vlastně toho dobrovolníka, který se tam dostaví, čili to není někdo, kdo by pod nějakou záminkou jako falešný opravář nebo falešný dobrovolník za nimi přišel, ale tam jsou opravdu pečlivě ohlášeni, samozřejmě, že mají nějaké průkazky a zjišťují takové nějaké informace, na kterých se vlastně ten sociální odbor nejprve domluví a samozřejmě podle té odezvy seniorů potom přijímá nějaká další opatření a víme, že vlastně ty vídeňské programy sociální jsou velmi významné. Vídáme tam, jistě znáte také to prostředí, spoustu bytů třeba města Vídně, týká se to třeba i různého regulovaného nájemného, cen teda pro starší lidi, služeb a podobně a zajištění služeb a podobně, takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem u nás konečně byl schválen zákon o sociálním bydlení, který možná tak i zapadl v houšti jiných zpráv neprávem?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano, to je, já bych řekla, důležitá norma, která, myslím si, že by měla zlepšit kvalitu života, je to jeden, bych řekla, z kroků v takové té rozumné, rozumné sociální politice, kterou bychom rádi viděli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká by měla být, když hovoříme o sociální Vídni a jaká je, a nechci říct teď sociální Praha, ale sociální Česko z vašeho pohledu?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono se to tak asi nedá říct úplně šmahem a jednoduše, ale já bych řekla, že co se týká třeba, nedokážu se vyjádřit třeba k těm různým oblastem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná i v souvislosti s tím, jenom malá vsuvka, dovolte, že se hodně píše o pracovních podmínkách například pracovníků v supermarketech, v této sféře, tak, jaká je situace v sociálních službách?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To děkuju za tohle to upřesnění, protože jinak je to oblast nesmírně široká. Co se týká pracovníků v sociálních službách, tak tam je právě jedna z oblastí, které by se měly myslím nesmírně rychle napravit, protože my v současné době vidíme úbytek pracovníků, těžko se nám hledají a co se týká, co se týká toho, těch platových podmínek a pracovních podmínek, tak to je, řekla bych, skutečně záležitost a myslím si, že nenadsazuji, když řeknu, že katastrofická, protože v sociálních službách různých, jak terénních, ale zejména ústavních pracují zejména ženy a zpravidla to, nebo nemusí to být vždy mladé ženy, jsou to ženy různého věku, a ty podmínky jsou tam těžké i tím, že prostě ony skutečně poskytují přímou péči lidem, kteří mají omezenou soběstačnost, čili je to těžká fyzická námaha. My často vídáme velmi neuspokojivé podmínky, co se týká prostředí, co se týká bariérovosti, nedostatku pomůcek, třeba různých zvedáků a takhle, to je ale jenom jedna stránka věci. To já myslím, ta by byla překonatelná, ale za zcela katastrofické vidím finanční podmínky, platové podmínky. Já jsem teď zastihla jaksi tu zprávu o návštěvě paní ministryně v různých hypermarketech, kdy se vyjadřovala k platovým podmínkám, někdy také velmi negativně, ale musím jaksi říci, že ty platové podmínky lidí v hypermarketech jsou daleko lepší než lidí, kteří pracují v sociálních službách. Takže zcela logicky ubývají lidé, ubývají pracovníci, a přesto, že my jsme třeba jako Gerontologické centrum v Praze a máme opravdu podporu a pomoc ze strany Městské části Praha 8, tak i my vidíme veliký deficit, nedostatek pracovních sil a upřímně řečeno nedivím se těm lidem, protože ta práce je těžká, fyzicky náročná, psychicky náročná, společensky nedoceněná a co se týká jaksi mezd, tak je to někde na polovině nebo na dvou třetinách přinejlepším, mluvím o těch nekvalifikovaných pracovnicích lidí, kteří pracují v těch hypermarketech. Takže, kam bychom šli pracovat my zcela jasně řečeno, ten výběr, já se mu nedivím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké to bude mít důsledky, pokud tento trend nebo tato situace bude pokračovat?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že to bude mít důsledky takové, jaké už to začíná mít, čili nedostatek pracovníků v péči, zhoršenou kvalitu péče, ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude ta tíha na nás, na rodinách, na příbuzných?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, uzavírání oddělení, samozřejmě také nedostatek i zdravotní péče, protože víme, že i některá nemocniční oddělení se uzavírají. No, a já myslím, že vůbec není těžké si domyslet a nemusím to ani vyprávět, jaké další důsledky to může mít, co se týká kvality péče a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asistovaná sebevražda, kterou nedávno ve Švýcarsku podstoupil italský DJ Fabiano Antoniani. Od roku 2014 byl po autonehodě chromý a slepý. Obnovila v Itálii debatu na toto téma. Vatikánský biskup označil tu dobrovolnou smrt muže za porážku pro společnost. Také u nás se o tom debatuje, v naší Poslanecké sněmovně se nedávno konal seminář k návrhu zákona o takzvané důstojné smrti. Jak si ji navrhovatelé představují?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Pokud jsem měla možnost se seznámit s tím návrhem zákona, vyjadřovala jsem se k němu i jaksi odborné společnosti gerontologické, geriatrické, tak ono je to trochu taková jaksi technická norma, jakým způsobem, ale já si myslím, že to není vlastně předmět vůbec diskuse v naší společnosti, jakým způsobem, ale podle mého názoru bychom měli vůbec se tím zabývat, zda je to vůbec možné a zda je to vůbec možné v současné době. My jsme, teď jsme v tom předchozím bloku vlastně hovořili o nedostatku personálu pomocného ve zdravotnických službách, v sociálních službách, s tím souvisejícím zhoršováním kvality péči, která skutečně, to skutečně nastává, jestliže nebude dostatek personálu, nutně se bude zhoršovat péče. A podíváme-li se, kde se bude zhoršovat nejvíce péče, tak logicky z toho vyplývá, že k tomu zhoršení nejčastěji bude docházet v těch, na těch odděleních, která jsou nejméně atraktivní a populární pro personál a je tam ta práce nejtěžší, nejnáročnější, a to jsou zařízení pro chronicky nemocné, pro staré lidi, to znamená, je těžké diskutovat o euthanasii v těhle těch podmínkách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká nebo jak stojí podle vás otázka euthanasie kontra třeba nechci vám podsouvat tento názor, třeba právě zlepšení té medicínské sociální péče?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, já si myslím, že o euthanasii bychom mohli diskutovat právě v takových těch vyhrocených případech skutečně beznadějných situací u lidí, kteří jsou mladí, kteří mají před sebou velmi dlouhou perspektivu nekvalitního života, který prostě si nepřejí žít, zcela jaksi se tak rozhodli a ta perspektiva je ještě velmi dlouhá, čili tam si myslím, že ta diskuse je na místě a jaksi nejsem příznivcem euthanasie, tak bych jenom diskutovala o tom, ale prostě nechci se k tomu vyjadřovat, zda, či nikoliv, to je velmi, velmi složité. Ale myslím si, že ta diskuse v podmínkách, kdy není zajištěna kvalitní péče vlastně pro ostatní populaci, zejména pro ty chronicky nemocné, pro staré pacienty, tak skutečně v naší společnosti zatím není na místě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Duchovní péče, sociální, psychologická?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano, protože mnoho lidí by jaksi potřebovalo daleko kvalitnější péči k tomu, aby jejich život byl uspokojivý, aby jej rádi žili, takže já si myslím, že je to otázka třeba například jaksi Nizozemí, Belgie, samozřejmě je tam jiná kultura, ale co se týká té kvality péče, tak oni nejprve zajistili dobrou kvalitu péče, včetně péče o chronické pacienty, dlouhodobé pacienty a tak dále, a potom teprve začali diskutovat o euthanasii a víme, že ji nakonec uzákonili, takže v těchto podmínkách je to do jisté míry možné tu diskusi začít, prostě jít tímhle tím směrem, ale měli bychom mít jistotu, že vlastně euthanasie nebude jaksi zneužívána vůči těm lidem, o které se nějakým způsobem společnost nestará, nechce starat, nebude starat a naše společnost by se starat měla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
U nás je legální postup, legitimní řešení takzvané odstoupení od marné léčby. Co říkáte, paní docentko, strachu z takzvané dystanázie, to znamená, vlastně zabránit tomu přirozenému umírání díky právě technologiím, té vyspělosti medicíny?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Tomu špatnému umírání, ano. My bychom měli vlastně, my bychom měli zabránit špatnému umírání, ať je to díky neadekvátní aplikaci technologií nebo nekvalitní péči samozřejmě, protože i to se týká, tak vlastně dochází k dystanázii, když nemáme dosti prostředků a personálu na to, abychom poskytovali kvalitní péči, péči dlouhodobou, péči paliativní, samozřejmě, to je důležité. A co se týká marné léčby, to není jenom situace u nás, ale před dvěma lety mám pocit, třemi lety vydala Rada Evropy takové doporučení o lékařském rozhodování, respektive týmovém rozhodování v situacích na konci života a je to jasný konsensus vlastně všech odborníků a pacientských organizací a dalších takzvaných /nesrozumitelné/, lidé, kteří k tomu mají co říci, že jaksi bychom neměli léčit jenom jeden orgán, jeden systém, ale měli bychom vždy léčit člověka jako takového a dbát o jeho celkové dobro a vyvarovat se marných léčebných postupů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Klíčový výbor Sněmovny reprezentantů odhlasoval novelu Trumpovy zdravotní reformy, která zruší reformu přezdívanou Obama Care, kterou zavedl jeho předchůdce. Díky programu získalo přístup ke zdravotnímu pojištění 20 milionů Američanů. Nový šéf Bílého domu chce Obama Care nahradit programem, který má být levnější a dostupnější. Ten americký zdravotní systém je hodně složitá, je to taková džungle předpisů. Péče je kvalitní, ale také velmi drahá, co tomu říkáte?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, já se těžko mohu vyjadřovat k systému, k americkému systému zdravotnictví, protože jste to řekla velmi přesně, já bych to vlastně řekla úplně stejně, že to je džungle, které se těžko dá rozumět. Obama Care vlastně byl systém, který přiblížil zdravotní péči dalším lidem, kteří vlastně nebyli kryti zdravotním pojištěním, no, ale ono to vedlo k tomu, že v takové té celkové nadvládě zdravotních pojišťoven tak, jak je vlastně ve Spojených státech, se zase zvýšila ta dostupnost nebo zvýšila se cena péče pro ty ostatní, samozřejmě, to prostě jsou spojité nádoby a ta hranice vlastně se posunula té nákladnosti zase směrem k těm vyšším vrstvám, čili pro ně zase to je až neúnosně drahé. A my víme, že ve Spojených státech ta péče je skutečně téměř neúnosně drahá a že ta cena je jaksi šponována, tlačena nahoru právě systémem pojišťoven, který je velmi, velmi tvrdý, protože to je vlastně komerční pojištění a to pojištění je vlastně dvojí, je to jednak, a to bych řekla, že je strašně důležité, je to jednak zdravotní pojištění, které vlastně hradí ty náklady na léčbu a často vlastně, počíná si komerčně, to znamená, jsou tam ještě i spoluúčasti, které jsou významné, tak jako třeba našeho komerčního pojištění automobilů, zatímco tam je to prostě někdy třeba zastropováno, tak u toho zdravotního pojištění to může a nemusí být, u těch drahých pojistek nemusí být spoluúčast, u těch levnějších je jaksi významná, to je jedna část, to je to zdravotní pojištění. Ale potom je tam ještě pojištění ještě takzvaně, jak bychom u nás řekli za zodpovědnost, a to je, to je další velký problém, protože víme, že kromě velkých týmů lékařů a zdravotníků a těch pojišťoven a různých dalších systémů administrativních, včetně té elektronizace a výkaznictví, které je někde opravdu abundantní i třeba v té chronické péči, je nesmírně složité a podobně, tak jsou tam také týmy právníků, a to je, já bych řekla, velký problém, který se nepodařilo nějakým způsobem udržet v americkém zdravotnictví. Já mám trochu obavy, že v takové té atmosféře, takové té všeobecné nespokojenosti v České republice, nějak takové tendence, možná to vidím jenom já, ale zdá se mi to v poslední době, takového stěžovatelství, nároků, které někdy nejsou příliš reálné, tak já se trochu obávám, aby tahle ta atmosféra se nepřenesla i do toho našeho zdravotnictví, které by se také tím, že vlastně bylo do značné míry privatizováno, že už právníci se vyjadřují k mnoha věcem a podobně, tak, abychom se někdy nedostali k té hranici neúnosné, neúnosnosti vlastně těch nákladů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí docentka Iva Holmerová, gerontoložka. Já vám děkuji a těším se na další setkání.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za pozvání. Na shledanou. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou se těší Zita Senková. Zítra mým hostem bude komentátor Reflexu Bohumil Pečínka. Pokud se k dnešnímu nebo jinému dílu chcete vrátit, neváhejte kliknout na archiv, audioarchiv Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.