Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 21. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je docentka Iva Holmerová, gerontoložka. Já vás vítám, dobrý den.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Společně se podíváme na to, jak chce české zdravotnictví vyřešit akutní nedostatek sester, zda by měl mít pacient nárok připlatit si za lepší péči? A jak také paní docentka vidí prodlužování lidského života a takzvané zdravé dožití. Dobrý poslech. Platy zdravotních sester, které pracují v lůžkových zdravotnických zařízeních v třísměnném nebo nepřetržitém provozu se od července zvýší o dva tisíce korun hrubého. To je dobrá zpráva, že, paní docentko?

Čtěte také

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, to je, to je velice dobrá zpráva, kterou já osobně velmi vítám, protože i v našem zařízení už pociťujeme nedostatek nejenom sester, ale také všech vlastně dalších kategorií zdravotnického personálu. Takže to, že se přidá sestrám zejména v těch nejtěžších směnných provozech, to si myslím, že je nesmírně, nesmírně důležité. Ovšem ono jako každá zpráva to má dvě stránky. Ono to je dobrá zpráva pro ty pracující. Těm já to opravdu přeju, opravdu je to zapotřebí. Druhá stránka té mince je, kde se na to vezme. Já věřím, že tedy jaksi prostředky na to budou alokovány, protože jinak pro ta zařízení by to představovalo zase další finanční zátěž a už i tak je ta situace problematická. Ale snad to je jenom dobrá zpráva. Jenom ta jedna stránka je dobrá. A snad opravdu i ty prostředky na to jsou a budou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Peníze dostanou jen ti, kdo mohou pracovat bez odborného dohledu, jenom to doplním. Netýká se to tedy zdravotnických asistentů. Jaké jsou vůbec ty důvody, paní docentko, proč je tedy nedostatek personálu? Není zájem o tuto práci nebo je odliv pracovních sil?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já bych řekla, že máte ve všem pravdu, a možná ještě existuje mnoho dalších důvodů. Ten nedostatek pečujících, ten je vlastně všeobecný v celé Evropě. Protože ta povolání jsou nesmírně náročná, vyčerpávající, náročná jak fyzicky, tak psychicky, emočně samozřejmě, jsou všeobecně, bych řekla, nepříliš dobře honorována. To myslím, že platí v podstatě všude, ať se podíváme do Německa, ať se podíváme do jakékoli západní země, středoevropské země a tak dále. Nedostatečně honorována ve srovnání s ostatními povoláními takovéto kvalifikace a takovéto náročnosti. A samozřejmě nastává odliv, protože přece jenom ta jaksi ty platy jsou daleko vyšší na západ od našich hranic, takže kvalifikovaní pracovníci odcházejí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I když jak říkáte zas na druhé straně, ani na takzvaném západě to taky není teda nejlepší. Mimochodem podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky je průměrný plat sester necelých 28,5 tisíce korun.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano, a to je vlastně požadavek, se kterým se třeba mnoho absolventů vysokých škol v jiných oborech nesmíří. A vezměme to, že vlastně sestry jsou zatím vysokoškolské pracovnice. Já věřím, že to tak i třeba do budoucna bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je ale otázka. Pokud se nepletu, protože vlastně horní komorou prošla norma nedávno, která zmírňuje požadavky na vzdělání sester.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je velice jaksi důležitá komplexní otázka. Možná asi by bylo spíše dobré, kdyby se nějaká ze sester k tomu vyjádřila. Já se osobně domnívám, že by měla být velká diverzifikace, co se týká zdravotnických pracovníků. A nesmírně důležitým spolupracovníkem, pracovníkem ve zdravotnictví opravdu je kvalifikovaná, vysokoškolsky kvalifikovaná specializovaná sestra, dobrá sestra, která nebude, bude samozřejmě dělat odbornou práci a nebude vykonávat pomocné práce. A potom by mělo být dalších mnoho kategorií různě specializovaných, různě poučených na různou problematiku, třeba paliativní péče, péče o lidi s demencí, akutní péče prostě a tak dále a tak dále, i pomocných pracovníků. To je také velice důležité. Čili odlišovat, diverzifikovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak řešíte tedy podle vás ten akutní nedostatek sester u lůžek? Co vy byste třeba doporučila?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že je důležité jednak podporovat kvalifikaci těch lidí, to je důležité, protože to je, já bych řekla, krátkozraká politika, že budeme mít víc sester tím, že zjednodušíme jejich vzdělávání. Já si myslím, že právě taková ta, ta prestiž toho povolání je nesmírně důležité. Nakonec to vidíme v lékařství. To je, jsou to vlastně obory, které, kterých si lidi jaksi veřejnost velice váží. Takže to je podle mého názoru důležité jaksi posilovat. Vidět v sestrách odborníky, nikoliv jakousi lepší obsluhu, pokud je člověk, dejme tomu, hospitalizován v nemocnici nebo podobně. Takže to si myslím, že je jedna důležitá věc. A potom samozřejmě otázka platů. Ono neradi o tom možná mluvíme, možná to třeba nepovažujeme za důležité, ale jaksi finanční prostředky jsou důležité k životu, ti lidé je potřebují a potřebují mít srovnatelnou životní úroveň jako ostatní, jako odborníci ostatních povolání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chybí nejenom zdravotní sestry, ale také lůžková zařízení, která by přijala pacienty například po mozkové mrtvici, po operací a po těžkých úrazech.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Toť otázka. Já bych řekla, že Česká republika má i ve srovnání s ostatními zeměmi relativně dostatek lůžkových zařízeních, všech institucí všeho typu v podstatě, jenom, jenom zase to rozložení je, je jiné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mám na mysli spíše tu následnou péči.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Tu následnou péči. Tu následnou péči...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rehabilitace, fyzioterapie.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano, to určitě, to určitě. A teď otázka, do jaké míry tu absolutně chybí, anebo do jaké míry je to dáno tím, že vlastně nemáme dostatek služeb terénních, že nemáme dostatek právě těch kvalifikovaných pracovníků v terénu, kteří by jaksi umožnili svou péčí co nejdříve propouštět lidi z nemocnice, eventuálně z té následné péče.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslanci schválili také přílepek k zákonu o vzdělávání sester, ve kterém se stanovuje jako zdravotnické povolání terapeut tradiční čínské medicíny a specialista tradiční medicíny. Myslíte, že es otevírá tady cesta, aby se tradiční čínská medicína hradila z našeho zdravotního pojištění?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já bych se k tomuhle tomu asi nevyjadřovalo. Tohle to já nedokážu dohlédnout. Já nezpochybňuji, že třeba některé metody jaksi mají svůj efekt, ale to se týká třeba akupunktury nepochybně, ale zase mnohé nikoliv. To znamená, já si myslím, že jsme v západní Evropě, hovoříme o medicíně založené na důkazech a ta cesta vlastně jednotlivých metod k úhradě je velmi, velmi jaksi náročná, správně náročná, protože je skutečně zapotřebí prokázat, že ty jednotlivé metody mají efekt. To znamená zavádět do systému zdravotního pojištění jakýsi balík metod, o kterých vlastně nevíme, jak jsou, jak jsou prospěšné, tak to bych považovala za velký otazník. Ale asi, asi je důležité o tom nějakým způsobem diskutovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uplynuly čtyři roky, co Ústavní soud z formálních důvodů zrušil pravidla pro připlácení za nadstandardní zdravotní služby. Podle expertů je prý Česko v Evropě unikát v tom, jak málo si mohou naši pacienti vybírat nad rámec těch nadstandardních, promiňte, standardních služeb. Co si o tom myslíte, paní docentko?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je zase veliký balík problémů. Ono na to nelze odpovědět opravdu jednoduše. Co je to, my hovoříme o standardu, nadstandardu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je to... Co to je standardní péče a nadstandardní?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A vlastně standard, standardní. Já bych řekla, že standardní péče je zakázkou společnosti. To je vlastně, bych řekla, veřejná domluva. Řekli bychom u nás spíše politická domluva, protože u nás ta veřejná, veřejná diskuse se příliš na téma zdravotnictví bohužel nevede, jo. Ale měla by to být jakási veřejná domluva mezi lidmi, politiky, poskytovateli zdravotní péče, jaká péče je standardní a standardní je to, to je vlastně normální, co je pro nás normální. A jak si, jak si normální péči představujeme. Samozřejmě lidé hůře nahlížejí třeba do těch jaksi složitostí medicíny, do vlastní léčby, ale i to je možné do značné míry vysvětlit, jo. Čili by se měla určitě otevřít veřejná diskuse a společnost prostřednictvím svých politiků by si měla říci, co považuje za normální péči, ta by standardní, normální tedy standardní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A ta by měla být hrazena zase na základě jakési domluvy o veřejném zdravotním pojištění z veřejného zdravotního pojištění. A to, co je nad rámec tohoto standardu, a to se bude týkat nejspíše takových těch, dejme tomu, pobytových služeb, určitého luxusu ubytování, jaksi péči více individualizované a tak dále, tak to by eventuálně mohlo být hrazeno jaksi mimo, mimo tento systém, jako jakýsi nadstandard. V současné době je obrovská potíž v tom, že nebyl definován právě ten standard.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není ale to právě to hlavní, to základní, aby pacient...

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A to je to hlavní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...věděl, na co má nárok?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano. A já bych řekla, že my se s tímhle tím problémem velice potýkáme i v rámci našeho, našeho zařízení. Gerontologické centrum poskytuje ve své jedné části následnou péči. A my máme právě takovou představu a je to představa vlastně pěstovaná asi už těch 25 let existence našeho zařízení, že takovým standardem, který lidé považují za normální a který si přejí, jsou, dejme tomu, dvoulůžkové, třílůžkové pokoje s vlastním, pokud možno s vlastním příslušenstvím, dostatečná péče i co se týká personálu, tak aby vždycky na tom i malém oddělení patnáctilůžkovém byla přítomná sestra a sanitář, aby ti lidé mohli být mobilizováni z postele, aby na těch pokojích byla křesla, aby byli oblékáni na, pokud je to jenom trochu možné, alespoň do nějakého trochu civilního oblečení na den, aby se s nimi rehabilitovalo, aby to prostředí bylo laskavé, vlídné, aby, dejme tomu, nebyly zbytečně používány permanentní katetry, aby se pečovalo i o lidi s inkontinencí, tam používaly se pomůcky, které jsou relativně drahé, aby byl dostatek pomůcek, abychom nešetřili na lécích a tak dále a tak dále, a když to takhle vyjmenuji, tak vlastně ten náklad lůžka představuje, dejme tomu, dva tisíce korun na den, zatímco platba ze zdravotního pojištění je někde kolem čtrnácti set, jo. To znamená, že jak se s tím to zařízení vlastně může potýkat? To je obrovsky složitá situace, ke které se dostáváme. A vlastně my jenom díky tomu, že jsme vlastně součástí, že jsme zařízení městské části Praha 8, tak máme vlastně ten dar, že, že můžeme poskytovat kvalitnější péči, péči normální, tak jako by si ji lidé nebo většina lidí jaksi přála či představovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy osobně třeba považujete ve zdravotní péči za nadstandard, například u lékaře? Co si pod tím třeba vy představujete? Nadstandardní služba.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, nadstandardní je vlastně to, co je nad, nad tu domluvu, nad to, co se řekne, že je normální, jo. Já bych, já bych řekla, že, dejme tomu, by to u té následné péče bych považovala, dejme tomu, za normální, že lidé budou ve dvoulůžkových, třílůžkových pokojích, dejme tomu, příslušenství by mohlo být u dvou pokojů, to je takové ještě únosné, jestliže, dejme tomu, budu ubytovaná na pokoji, který bude jednolůžkový, budu tam mít veškeré vybavení jako doma, včetně, já nevím, přístupu k internetu, vlastní lednici prostě a tak dále, tak asi by to již byl takový komfort, za který asi by si člověk, člověk nějakým způsobem něco připlatil. Potom, dejme tomu, se to může týkat individualizovaných jídel, nikoli podle toho, co člověk jaksi potřebuje z hlediska svého zdraví, protože je logické, že když má někdo nemocný žlučník, dostane žlučníkovou dietu a je to normální, je to standard, nikoli nadstandard. Ale jestliže budu mít nějaké specifické dietní požadavky, tak také takovou individualizovanou dietu a podobně. Takže to asi bych si dokázala představit jako nadstandard. A já úmyslně mluvím jenom o těch takzvaných hotelových službách, protože co se týká těch, dejme tomu, toho zdravotnického materiálu a co se týká té vlastní zdravotní péče, tam je to už daleko složitější. A to opravdu by mělo vycházet z informované, z poučené jaksi veřejné diskuse. Poučené odborníky, ale veřejné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude to třeba jedno z témat voleb podle vás?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já nevím, já nevím. Já se domnívám, že je to...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mělo by?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já se domnívám, že to je nesmírně důležité. A když se dívám takhle, kdy si různě i čtu, surfuji po internetu a koukám se po různých jiných denících a týdenících v jiných zemích, tak kdy se, vlastně člověk pozná, že se blíží volby, protože najednou se objevují témata jako zdravotnictví, sociální péče, péče o seniory, jejich kvalita a podobně, protože to jsou věci, které lidi nesmírně zajímají. A politikové tím pádem tahle ta témata oslovují nejenom před volbami, ale samozřejmě také i po nich. A u nás se zdá, jako kdyby to lidi nezajímalo, ale opak je pravdou. Takže třeba to i našim politikům dojde a třeba se i naši politikové budou touto problematikou zabývat a nejenom, nejenom takovým postrkováním sami mezi sebou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doktorka Věra Jelínková vás zdraví. Doporučuje prostřednictvím e-mailu jednu knížku Jak se žije postiženým dětem, cituji dál z e-mailu. "Z ní je zcela jasné a přesvědčivé, jak se žije pečujícím. O pečujících o staré lidi to bude velmi obdobné. Jejich situace je víc než tristní, nelidská, nenajdou čas pro sobě, jsou vyčerpáni a jediný výsledek je, že sami vážně onemocní. O tom by mohli popovídat psychosomatičtí lékaři." Tolik příspěvek.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, modrý příspěvek. Určitě vychází ze znalosti, určitě vychází ze zkušeností. Takže děkujeme paní kolegyni, paní doktorce, že, že se tím vlastně zabývá nebo že nám to připomněla, protože my jsme hovořili o profesionálních pečujících, ale ona ještě je velká skupina pečujících rodinných. A vlastně my víme, že lidé, kteří potřebují péči, zůstávají zejména doma v péči svých rodin, rodinných pečujících, eventuálně přátel, sousedů a podobně. Je to vlastně 80 procent lidí. A my když se kohokoliv zeptáme nebo když se zeptáme lidí, kde by si přáli být v situaci, že budou potřebovat péči, tak naprostá většina samozřejmě odpoví, že doma. Doma si přejeme být, a proto jsou důležití ti rodinní pečující. Jsou to vlastně hrdinové v našich podmínkách. Ono nastalo trochu zlepšení tím, že existuje u nás příspěvek na péči. To je opravdu pokrok. Nikoliv v každé evropské zemi ten příspěvek je. Ale ono to jenom to nestačí, protože v podstatě ti rodinní pečující, tak jako ostatní, potřebují se vyspat, což někdy je neuvěřitelný luxus pro ně, oni potřebují mít třeba aspoň jeden den v týdnu volný, potřebují mít nějakou dovolenou. A to jsou věci, na které jakoby neměli nárok, na které se jakoby nemyslí. Takže...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Musí třeba, omlouvám se, že vám do toho vstupuji.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například přestat pracovat, aby mohli pečovat o toho rodinného příslušníka.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, samozřejmě. Oni vlastně vynakládají veškeré prostředky. My jsme to nějakým způsobem se snažili kalkulovat pro lidi s demencí, pro lidi s rozvinutou demencí, kteří přicházejí do ordinací odborníků v doprovodu svých příslušníků, a dopočítali jsme se neuvěřitelných čísel, ale 30 až 50 tisíc korun českých měsíčně, což velice odpovídá, to je vlastně v korelaci i s ostatními zeměmi, když do těch nákladů započítáme jednak právě ztrátu toho povolání, vynaložené množství hodin, přímé náklady prostě, zdravotní náklady, sociální náklady. To vše, když se sečte a podtrhne, tak prostě to vychází 30 až 50 tisíc. Čili vlastně ten příspěvek, až ten nejvyšší, dejme tomu, těch 9 nebo 13 tisíc téměř, tak opravdu to je příspěvek na péči.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Průměrná dnešní doba lidského života je dvakrát delší než před třemi generacemi. Debatuje se o takzvaném zdravém dožití, prodloužení doby lidského života, zda je to univerzální právo člověka nebo jenom pro určité skupiny. Zabývají se tím třeba historici, biogerontologové, futurologové. Takzvanou biochemickou manipulací, která by prodloužila lidský život, případně zajistila nesmrtelnost. Zní to možná jako sci-fi. Jak to na vás působí, co si o tom myslíte?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, samozřejmě je to téma, které se vždy opakuje, protože všichni si přejeme žít co nejlépe, co nejdéle. A já si osobně myslím, že ... Ano, výzkum půjde nějakým směrem, ale vždy se bude týkat jenom relativně malé skupiny lidí. Zatím pouze těch, kteří budou nějakým způsobem zařazeni do těch experimentů. Podle mého názoru přestože už ta hranice se trošičku tak nějak posouvá i výš, tak pořád je taková jakási jaksi reálná naděje dožití, které by se mohli lidé dožívat v případě, že opravdu budou mít dobrou zdravotní péči, dobrou podporu zdraví, dobrý zdravotní styl, dobré životní prostředí. To jsou, to jsou všechno, životní styl a životní prostředí to jsou všechny determinanty zdraví, faktory, které podmiňují zdraví. A taková ta hranice dožití přirozeného je podle mého názoru někde kolem 120 let. Ale čím jaksi se budeme jaksi déle dožívat jaksi vyššího věku, tak samozřejmě tím se ten postup bude zpomalovat. My jsme, jaksi velice rychle se průměrné dožití prodloužilo o mnoho let v podstatě v posledních desetiletích, ale teď zdá se, že se to prodlužování trošičku zpomaluje. Ale vy jste také zmínila termín to zdravé dožití, a to je velký problém, protože já si myslím, že mnoho z nás si bude přát žít dlouho, ale co si zejména přejeme, abychom nebyli jaksi nesoběstační, nemohoucí, když se dožijeme vyššího věku. V České republice se dožíváme 82 let, ženy mají naději dožití při narození a 76 let muži, což je výborné, to opravdu jaksi je věk, který je srovnatelný s průměrem Evropské unie. Ale my víme, že ale o takových 15 - 17 let je nižší právě to zdravé dožití. Čili lidé se budou dožívat, dejme tomu, 65 let, 63 let ve zdraví, tam je ta reálná naděje, ale potom vlastně nějakých dalších 15 či 17, 18 let budou trávit v určitém stavu chronické nemoci a nesoběstačnosti. Čili já si myslím, že takový jaksi naprosto realistický cíl nebo naprosto důležitý cíl je prodloužit zejména tohle to zdravé dožití. Nezaměřovat se na absolutní prodlužování lidského života, ale zejména na to, aby lidé žili co nejdéle v dobré kvalitě života, aby nepotřebovali takzvanou dlouhodobou péči, o které se u nás začíná mluvit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to vůbec v něčích silách "zajistit" co nejzdravější tu poslední etapu života?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Zajistit nejzdravější poslední etapu života vlastně to souvisí s dobrým zdravím i ve středním věku a v raném stáří a i nakonec v mládí. To je vlastně takové kontinuum. To, to bych řekla, že je, že jaksi k sobě patří. A jak sem říkala, záleží to nejenom na dobré zdravotní péči, jak si myslíme, ale také na dobrém životním stylu, na dobrém životním prostředí, na tom, jak jsme bohatí. My jsme v Evropě bohatí v podstatě, většina jaksi v průměru ve srovnání s ostatním světem. Také to naše dožití je daleko vyšší než třeba dožití na africkém kontinentě. Ale přeci jenom jsou tu skupiny chudých lidí, kteří a my víme, že prostě zdraví také velmi souvisí se socioekonomickým statusem s chudobou či bohatstvím. Takže prostě je zjevné, že lidé bohatší se dožívají vyššího věku v lepším zdraví, zatímco lidé chudší se bohužel dožívají nižšího věku, ale zejména se toho věku dožívají v horším zdraví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tady tedy i nezbytná prevence? A tady mě napadá také jistá móda. Není to ale žádná převratná novinka. To jsou různé domácí testy, které můžeme koupit nejenom v lékárnách, ale třeba v sítích drogérií, testy na mononukleózu, okultní krvácení a tak dále. Co si o tom myslíte? A lze to třeba považovat za jakýsi doplněk preventivních prohlídek?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si, já si myslím, že... Víte, ono se na to těžko odpovídá, protože všechna tahle ta opatření jsou určitým pokrokem. Ale ten pokrok je jaksi třeba aplikovat nikoliv tedy v mezích zákona, ale v mezích zdravého rozumu. To znamená, jestliže to povede někoho k tomu, že skutečně bude sledovat svůj zdravotní stav. Podle toho si přizpůsobí, jinak vyhledá včas lékaře, jako například v případě toho okultního krvácení a podobně, tak to je nesmírně důležité, protože tam se dá zachytit onkologické onemocnění a včas proti němu zasáhnout a podobně. Čili důležité je sledovat své zdraví, sledovat svůj zdravotní stav, pečovat sám o sebe, protože to přece jenom je to nejdůležitější. Ta lékařská péče představuje jenom malou část péče o zdraví. Jestliže ovšem budu traumatizován tím, že, dejme tomu, mé zdraví by se mohlo zhoršovat a budu si každý týden, každý den, ráno, večer, totéž platí třeba i u zdravých lidí, dejme tomu, o různých dalších měřeních. Já nebudu říkat čeho, abych nebyla kolegy jaksi, jaksi ... Ale, ale myslím si, že to je důležité, a prostě nepodléhat tomu, nepodléhat tomu, nenechat se tím řídit, naopak prostě řídit své zdraví, řídit svůj zdravotní styl, životní styl jaksi rozumným způsobem, podle, podle rozumných doporučení. Nic nepřehánět. A to platí nejenom, co se týká toho sledování, ale zejména potom i opatření životosprávy a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Belgii otřásl případ sedmiměsíčního kojence, který zemřel na podvýživu poté, co ho rodiče, majitelé obchodu s biopotravinami, krmili alternativní dietou v domnění, že má alergii na laktózu a lepek. Diagnozu si stanovili oni sami. Chlapeček zemřel dehydrovaný, měl prázdný žaludek. Když se jeho stav rapidně zhoršil, tak ho rodiče vzali k homeopatovi. Prý snad až přes celou Belgii, nikoli do nemocnice. Bezesporu tragický případ. Rodiče tak jednali v nejlepším přesvědčení, ale bohužel chlapec zemřel.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, já nejsem pediatr, ale tohle to je prostě zjevné. Je to právě to, o čem jsem mluvila i v tom předchozím. Jedná se vlastně o naprosto nemoudré, hloupé aplikace takzvaných nějakých doporučení o přehánění do extrémů. Já si myslím, že jaksi každý potřebuje nebo existují doporučení, co se týkají výživy, zdravé výživy, normální výživy, a ta je třeba respektovat a jaksi neoddávat se nějakému kultu, který není prospěšný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud to samozřejmě není potvrzeno od lékaře, že se jedná o opravdu nějakou intoleranci, ať už se to týká čehokoliv.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Poradit se. Jestliže si člověk neví rady, asi je opravdu nejlepší vyhledat lékaře, poradit se s odborníkem a tahle ta doporučení, která jsou extrémní, skutečně extrémní a zejména u dětí, ale vlastně takovou druhou velmi křehkou skupinou jsou také lidé vyššího věku, tak skutečně nepřehánět. Ti lidé potřebují zdravou normální pestrou stravu, takovou stravu, na kterou jsou vlastně po generace zvyklí. A vlastně takové ty módní vlny, tady asi v tom případě to byly jakési, já nevím, jestli bio, bio vlastně by nemělo jaksi vylučovat některé živiny, ale prostě nějaké extrémní diety mohou být škodlivé a lze k nim sáhnout eventuálně v nějakých závažných zdravotních situacích a opravdu po poradě s lékařem, nikoli na základě jakési přehnané vlastní diagnostiky. To je vlastně takový bohužel velice tragický klasický případ toho, že se něco dohnalo až do extrémů, a tam by to nemělo, nemělo nikdy dojít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Blíží se léto, blíží, už je tady.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Už je tady léto. Nejteplejší dny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prázdniny jsou za rohem. Co by poradila docentka Iva Holmerová? Nejenom gerentoložka, ale vůbec lékařka, jak co nejlépe si ho užít ve zdraví.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Samozřejmě nic nepřehánět, nic nepřehánět ani co se týká jaksi extrémního cestování, pamatovat na odpočinek na cestách, pamatovat také na to, že je sice pohyb zdraví, ale měli bychom se jaksi průběžně trénovat a nemyslet si, že když vyjedeme k horám, že musíme zdolat tu nejvyšší bez nějakého tréninku, že vlastně vždy postupně, postupně bychom měli tohle to zvažovat. Potom je důležité pamatovat na dostatečnou hydrataci, dostatečně pít přiměřené tekutiny, čili nejlépe vodu v dobách, kdy bude horko, protože ztrácíme hodně tekutin, tak na to je důležité pamatovat. A já bych řekla, že je nesmírně důležité pamatovat na to, abychom jeli, jezdili po našich silnicích opatrněji, protože to je vlastně bolest, která mě osobně velice trápí. Myslím si, že naše silnice jsou zbytečně velice nebezpečné. Teď vlastně vyšla zpráva, že asi 120 lidí za léto zahyne na našich silnicích. Čili vlastně každé léto nám jakoby padá letadlo, což je nesmírná škoda, a spousta těch nehod je skutečně je zbytečných a vzniká v důsledku bezohlednosti, vzájemné netolerance, předvádění se a tak dále. Takže to si myslím, že je důležité, abychom na to pamatovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak přeji vám i všem posluchačům krásné a bezpečné zdravé léto. Docentka Iva Holmerová, gerontoložka, host dnešního Jak to vidí. Děkuji.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou se těší Zita Senková. Zítra bude mým hostem komentátor Bohumil Pečinka.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.