Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 18. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je docentka Iva Holmerová, gerontoložka. Dobrý den, vítejte.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den, dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká témata rozebereme? Cíle Národního akčního plánu pro Alzheimerovu nemoc i šikanu, a to nejenom na českých školách. Dobrý poslech. Vláda schválila Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a další obdobná onemocnění. Chtělo by se zvolat konečně, paní docentko?

Čtěte také

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, chtělo by se zvolat. Já jsem takový optimista, někdy trochu, trochu bych řekla, iracionální, tak i tohle to nahlížím s optimismem. Je pravda, že ten proces vývoje plánu Alzheimer nebo té strategie je u nás relativně již dlouhý. To první usnesení vlády bylo již někdy v roce 2010. Potom následovalo vytvoření jakéhosi materiálu, který byl koncepcí pro strategii. A teď my máme tedy plán, který je jakýmsi trochu plánem plánu, se musím přiznat. My jsme přeci jenom doufali a zejména třeba kolegové ze sekce pro kognitivní neurologii velmi pečlivě pracovali celé léto na tom, aby ten plán byl konkrétní, aby jaksi obsahoval konkrétní opatření. A jedná se, jedná se bohužel o plán, který je velmi, velmi rámcový.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není konkrétní?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Rámcový. Je to vlastně to, co jsme říkali, že vlastně ani o to příliš nestojíme, o to, aby byl plán nekonkrétní, ale nakonec jsme byli, jsme si říkali, že je lepší mít alespoň nějaký plán, nějaký rámec, podle kterého snad se bude v budoucnu postupovat a snad ten, ten rámec nabude nějakých konkrétních opatření a snad tedy budou alokovány i prostředky na to, aby se, aby se ta situace řešila, protože je to zapotřebí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mám tedy pocit podle toho, co říkáte, že je to spíš, no, nechci říct slovo vágní, ale není až tak konkrétní, nakolik byste si to vy osobně představovala, ale v názvu, paní docentko, je akční.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Věřme tedy, že v budoucnu se z toho stane akce, že to povede k nějaké akci. Bylo by to zapotřebí, protože lidí s demencí u nás žije velice mnoho. Více než 150 tisíc. Ty počty víme, že budou, že budou narůstat. A tak alespoň nějaký politický rámec pro to, aby se tahle ta situace řešila, je určitě zapotřebí. No, a počkejme tedy doby příští, berme to s opatrným optimismem, že to povede k nějakému zlepšení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste řekla právě, v Česku podle těch nejnovějších dat žije kolem plus minus...

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...150 tisíc lidí s demencí. Podle odhadů a různých propočtů by jich za 20 let, což je vlastně krátká doba, mělo být, mohlo být více než 300 tisíc. Ono aktuálně dvě třetiny péče o tyto lidi ta tíha je na rodinách. Čím by mohlo přispět, být přínosný třeba tento plán, národní plán?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ten plán pojmenovává některé potřeby, a to je docela důležité. Jednak jste hovořila o tom, že máme odhady, to je pravda. My vlastně nemáme čísla, my nevíme, kolik těch lidí s demencí u nás žije. To znamená, my bychom potřebovali i přesnější studie a potřebovali bychom, aby se demence lépe diagnostikovala v různých prostředích, třeba u praktických lékařů, kteří jsou opravdu tím prvním kontaktem, aby jaksi neprocházela, dejme tomu, při hospitalizacích bez povšimnutí, protože určitě mění i celý ten jaksi průběh hospitalizace, klinický obraz a podobně. Takže, takže je to jedna například z důležitých věcí. A potom je zapotřebí, aby se vytvořily služby, služby, které budou pomáhat podporovat péči, a vy jste už to zmínila, že většina té péče se poskytuje v rodinách, čili podpora rodinných pečujících. Prostě to jsou všechno důležité otázky, oni tam, ony tam byly pojmenovány. A počkejme tedy, uvidíme, jak budou řešeny, protože to řešení je skutečně zapotřebí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tedy konkrétně s čím počítá ten Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc, jakými opatřeními pro zdravotnictví, sociální sféru, školství?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ona ta opatření nejsou, nejsou špatná. Protože, protože se tam vyjmenovává celé spektrum třeba služeb, které jsou zapotřebí. No, ale o tom víme, to je všeobecně známá věc, že ty služby jsou zapotřebí. Otázka je ta, jak se to bude realizovat, protože víme, že tyhle ty služby nevzniknou jen tak, že je zapotřebí nějak lépe zorganizovat ten systém financování, že je zapotřebí tam alokovat zdroje, že je potřeba vychovat profesionály, kteří budou v téhle té oblasti pracovat. To znamená, že to není jenom o té deklaraci, o tom prohlášení, ale je to prostě o těch konkrétních krocích, jak se bude naplňovat. Jak říkám, zachovávám stále optimismus, ale ten vývoj jaksi mi k tomu zatím nedává příliš důvodů, protože například plán Alzheimer ve svém bodě, myslím dokonce 9,9.2, se zmiňuje o tom, že budou podporovány profese lékařů, kteří se starají o pacienty s demencí. A vysloveně se tam vyjmenovává medicína dlouhodobé péče, paliativní medicína, gerontopsychiatrie, o té geriatrii už ani nemluvě a samozřejmě neurologie, psychiatrie. A to vlastně tento plán byl schválen, myslím, 3. února a již 8. února bylo schváleno vládní usnesení, ve kterém geriatrie zaniká vlastně jako základní obor, a k tomu patří vyhláška, která už také prošla nebo ten návrh jsme již viděli v rámci odborných společností, a víme, že vlastně ta vyhláška vůbec nepočítá se vzděláváním lékařů v profesích, které jsem vyjmenovala. Čili prostě v medicíně dlouhodobé péče paliativní medicína je tam opět jaksi sloučena s algeziologií a je zcela vypuštěná gerontopsychiatrie, přitom víme, že gerontopsychiatrie je velmi významným oborem, který jehož význam narůstá. A například Velká Británie, tam je to velmi významný obor mající mnoho profesorů a skutečně i výzkum, vědu a tak dále. Takže, takže to dokazuje, že možná ty dokumenty, které přijímáme, nebereme až tak příliš vážně. A to je vlastně to, co jsme, čeho jsme se obávali. My jsme si říkali, dokument ano, to je důležité, prohlášení je důležité, ale klíčový pro pacienty a pro celý ten vývoj v České republice jsou právě ty konkrétní kroky, a ty zatím prostě ten dokument neobsahuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekla bych, že si to tak všechno nějak protiřečí.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono si to trochu protiřečí, a já jsem se mnohdy zamýšlela nad tím, jak to je možné, že, že vlastně v České republice máme tolik různých dokumentů, a ty dokumenty nad nimi třeba strávily odborné společnosti mnoho času, mnoho diskusí, skutečně mnoho práce, která vesměs byla vykonávána ve volném čase těmi členy těch odborných společností a podobně. Ty dokumenty prošly nějakým schvalovacím řízením, byly přijaty na té zcela ne snad nejvyšší, ale velmi vysoké úrovni, vládní a tak dále. A potom jsou založeny a nenaplňují se. A taková ta cesta dokumentů v České republice je ta, že když se ty dokumenty nenaplňují, tak se potom nějak postupně upravují, upravují. Ty zásady se z nich ubírají, což je například i právě otázka toho, těch služeb pro seniory v rámci Národního plánu přípravy na stárnutí a podobně. Takže se obávám, aby právě ten plán Alzheimer nenabral také tyto otáčky, aby prostě nešel tímto směrem, aby postupně nebyl redukován, redukován. Věřme, že to tak nebude. Zachovejme ten optimismus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přitom nutno dodat, že ten plán Alzheimer, řečeno zkráceně, byl prezentován, že je vlastně provázán s vypracovanou a schválenou strategií reformy, psychiatrické péče a s akčním plánem duševní zdraví v Národní strategii zdraví 2020.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, tam ty dokumenty jsou. My máme opravdu dobré dokumenty...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokumenty máme, dobře.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
My máme opravdu dobré dokumenty. Nám stačí taková drobnost, abychom se jimi začali řídit, abychom jaksi je brali vážně, aby to slovo, protože to slovo je důležité, to slovo ve vzájemném kontaktu i v těch dokumentech je důležité, abychom je prostě vzali vážně a podle toho se řídili, aby to, co jsme si slíbili, jako lidé abychom, abychom naplnili, a i to, co jsme si slíbili v těch dokumentech, abychom naplnili. V tom já vidím možná i docela obecný problém v naší společnosti, nejenom těch dokumentů. Je pravdou, že v jiných zemích, já jsem se nad tím velmi zamýšlela v poslední době a v jiných zemích, když se tyto dokumenty přijmou, tak se přijmou ne třeba tak lehce, jak u nás, přijmou se s určitou vážností po opravdu vážných diskusích, po sporech, které se nějakým způsobem diskutují, řeší, trvá to určitou dlouhou dobu. A když se potom lidé na tom usnesou, když ten dokument přijmou, tak je, tak je prostě závazný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď nevím, jestli to byl David Cameron nebo jiný premiér, předchozí premiér. Ale v Británii konkrétně, kde jste mimochodem teď pobývala...

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...tři týdny, tak tam je vlastně k celému tématu, k celé problematice úplně jiný vztah.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, tam je to odlišné. Ty dokumenty jsou si velmi podobné, co se týká toho psaného slova. Ale například tam existuje National Dementia Strategy, Národní strategie pro demenci nebo pro boj s demencí, jak to nazveme. A ta má právě, jaksi možná neobsahuje zcela úplně konkrétní čísla a tak dále, ale ještě pokračuje, pokračuje v té konkrétní realizaci, takže například tam je skutečně snaha, aby praktičtí lékaři co nejlépe diagnostikovali demenci. Dokonce jsou za to nějakým i finančním způsobem jaksi odměňováni, stimulováni, podporováni, takže oni diagnostikují demenci, ale po tomhle tom kroku následuje vlastně celý řetězec dalších služeb a podpory. To znamená, vytvořila se tam síť poradců pro lidi s demencí, vláda spolupracuje s alzheimerovskou společností, vytváří se kontaktní místa, poradny, prostě ta strategie je založená na tom, aby se ti lidé s demencí co nejdéle udrželi v domácím prostředí, aby se cítili co nejlépe, podporováni, aby se jim zajistily služby tak, aby se skutečně ta, to odsunutí někam do instituce odsunulo i časově na co nejdelší dobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Danu zajímá zdroj, důvod nemoci. Píše. "Je to třeba i počet a délka operační narkózy?"

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je spíš jeden z provokujících faktorů, protože, protože samozřejmě každý proces, který nějakým způsobem může ovlivnit mozek, poškodit nebo ohrozit, tak jaksi přispívá k jeho funkci, ale zpravidla Alzheimerova nemoc jako neurodegenerativní onemocnění probíhá svým způsobem, svým tempem, mechanismem, který mi vlastně ještě neznáme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neznáme tedy, co je tím spouštěčem?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ale tím spouštěčem příznaků může být jakákoli příhoda, a tak to často bývá. Čili zejména u starších lidí to může být třeba i ta narkóza.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Učitelka jazyků průmyslové školy v Praze byla zhruba půl roku terčem šikany žáků. Na konci ledna se ve škole zhroutila, na počátku února zemřela. Vedení školy tvrdí, že její náhlá smrt se šikanou nesouvisí, prý šlo o fatální zdravotní problém kolegyně, případ nyní vyšetřuje kriminální policie a také školní inspekce. Jaký je váš pohled na celý tento tragický případ?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já asi nedokážu říci přesně, jaký je můj pohled na tento konkrétní případ, protože opravdu je to předmětem šetření. Ta paní zemřela a už se nespěchá. Takže se bude velmi podrobně vše vyšetřovat a dospěje se k nějakým závěrům, to je, to je jedna věc. Já jsem u toho nebyla, neznám ani žádné doklady a necítím se ani být odborníkem na tuhle tu problematiku. Takže já bych se o tom zmínila opravdu jenom tak velmi, velmi obecně. Spíše o tom klimatu, prapodivném klimatu, který se nějak, který nějak vzniká v naší společnosti. A já si myslím, že se to netýká jenom školství, ale týká se to možná i jiných oblastí. My jsme tady zmínili třeba tu Velkou Británii a tam se setkáváme třeba v různých oblastech služeb s tím, že tam jsou k dispozici informace o tom, že naši pracovníci udělají maximum podle své možnosti a kvalifikace pro to, abyste se cítili spokojeně, ale vy se k nim budete chovat slušně, vy je budete respektovat a také se k nim budete chovat slušně. Oni se k vám budou chovat slušně a vy taky. A to si myslím, že je takové to základní zadání. A já jsem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Funguje to?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Tam to funguje a já si myslím, že bychom měli udělat vše pro to, aby to fungovalo i u nás. A já se setkávám třeba, já, s dovolením, to převedu do naší zkušenosti, protože nejsem pedagogem a neznám, jak to bylo v té škole, ale právě jsme si kolegyní, s kolegyněmi lékařkami i sestrami v našem gerontologickém centru říkaly, že možná to je poslední dobou, asi to je poslední dobou, protože dřív jsme o tom tolik nemluvily, že se lidem stává, že mají nedobré zkušenosti třeba z některých jiných zdravotnických zařízení, ne ze všech samozřejmě, někdy jsou ty zkušenosti dobré, a když přijdou s nějakou tou špatnou zkušeností a najednou jsou v našem zařízení, kde se k nim snažíme chovat vlídně, vstřícně, snažíme se je respektovat, tak najednou že jakoby takový ostych opadne a vůči nám se objevuje jakási prapodivná, až bych řekla možná agresivita, nesmírné požadavky, které nejsou realistické, jakoby jakási prapodivná odbržděnost, jako bychom si nedokázali říct tady dost. A já si myslím, že to je otázkou managementu a budeme s tím opravdu pracovat v našem zařízení velmi zodpovědně tak, abychom chránili samozřejmě naše pacienty, dělali maximum tak, jako se snažíme dělat po celá ta léta. Ale abychom také chránili naše zaměstnance, abychom je podporovali, protože to si myslím, že je nesmírně důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odkud se podle vás, paní docentko, bere ta hrubost, násilí, surovost?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Nejsem, nejsem, jak říkám, jsem lékařem, gerontologem, nejsem filozofem, pedagogem. Těžko to říci. Mám na to, myslím si, že to je spíš otázka takové prevence, takového, takových poměrů v celé té společnosti, schopnosti přijímat jeden druhého, schopnosti komunikovat. Já si to říkám zejména s ohledem na starší lidi, ale ono to neplatí jenom o starších lidech, ale platí to i o těch mladších. Možná že nejsme tak zvyklí spolu komunikovat, dojednávat určité věci, možná nemáme dostatek sebedůvěry. To je možná i jaksi ve srovnání, markantní ve srovnání s těmi zeměmi na západ od našich hranic, kde se i v těch dětech podporuje daleko více sebedůvěra, kde se neřeší tolik drobností, tolik administrativních maličkostí, tolik nepodstatných věcí, ale kde je prostě jasně daná hranice, tady dost, sem až nepůjdeme, jo. A potom si také myslím, že zatím neumíme dostatečně vyjednávat, řešit věci, vnímat věci kolem sebe, jaksi vnímat v zárodcích, upozorňovat na ně a prostě řešit je. A necháváme vlastně tyhle ty situace vyhrotit až do takových extrémů. Já si myslím, že určitě by stačilo, kdyby se lidé, kteří jsou jaksi, jejíž náplní práce tohle to je, kdyby si toho více všímali a kdyby vlastně něco dělali, to, co mají. A kdyby v tom byli podporováni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybych se vrátila, ale opravdu vás nenutím do hodnocení toho konkrétního případu, ale obecně. Našla jsem rok starý průzkum agresivity ve školách konkrétně a ten říká nebo dospěl k závěru, že tři čtvrtiny pedagogů usuzují, že agresivita žáků je vyšší než dříve, polovina učitelů se během školního roku setká s hrubou slovní agresí, 6 % učitelů a 4 % učitelek se stanou obětí fyzického útoku. Tak se možná vracím zpět vlastně k tomu motivu, kde se to bere, jestli děti kopírují rodiče nebo by to bylo přílišné zjednodušení. Tak nejspíš těch důvodů bude víc.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Podívejme na média, podívejme na vztahy ve společnosti, podívejme na školní osnovy, které jsou nabyty znalostmi v podstatě a nezabývají se tolik výchovou. My vzděláváme, ale možná, možná tolik nevychováváme. Jak říkám, já nesleduji tolik školství, zejména základní. Ale nedávno vlastně proběhla diskuse o etické výchově. A proběhlo to na úrovni takového jakoby českého zešvejkování, jo, co s tím budeme dělat, vlastně je to nesmysl co. Ale my jsme vlastně pominuli jeden zásadní fakt, že skutečně k tomu dobrému bychom měli směřovat jako lidská společnost a že bychom k tomu měli vychovávat děti a že každý z těch učitelů, každý z lidí si může najít svou vlastní cestu, ale je to nesmírně důležité v našich vztazích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče šikany obecně, o čem vůbec vypovídá, respektive co to vypovídá tyto případy o tom konkrétním pracovišti, o tom kolektivu? Ve většině případů, které pak se složitě řeší u soudu a často vlastně to jde do ztracena, tak přece tyto projevy šikany, mobbingu neprobíhají odděleně. Jsme vlastně svědky toho, ale nevšímáme si toho?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Jak jsem už říkala, nebyla jsem u toho, nemám dostatek informací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obecně.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ale zcela obecně, zcela obecně bych řekla, že to je i otázkou celkového klimatu a takové vzájemné všímavosti či tady v těchto situacích, nikoli v této situaci třeba konkrétní úplně, ale také samozřejmě, ale v těchto situacích nevšímavosti. Že si hrajeme na jakoby, jakoby něco neexistovalo, nevšímáme si toho, nedokážeme na to upozornit, nedokážeme třeba ani poskytnout čestnou referenci. Já si myslím, že třeba i čestná reference třeba na pracovišti vzájemně je nesmírně důležitá, protože jestliže poskytneme o spolupracovníkovi, o kolegovi a tak dále, dejme tomu, vůči budoucím zaměstnavatelům, spolupracovníkům čestnou referenci, která není pomluvou a ani nějakým zostuzením, ale prostě je to jenom reflexe na tu naši zkušenost, ať je již to ta reference pozitivní, nebo třeba negativní, tak oni potom s tím dále mohou pracovat, mohou prostě si na to dát pozor a je to prostě důležité východisko pro nějakou, pro nějaký další proces. Když si toho nevšimneme, tak ten fenomén prostě roste, roste, až se stane nezvladatelným. A tady to je prostě jasná ukázka toho, že se cosi stalo opravdu nezvladatelným. Možná se stává čím dál tím více. A je to otázka toho managementu samozřejmě, aby se s tím nějak zabýval, abychom se všichni s tím nějak zabývali, abychom si toho všímali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pro vás, paní docentko, otázka od paní Hanky, kterou by zajímalo, zda individuální akční plán počítá jak se školením lékařů a sester, ale právě i školení stran chování mezi lidmi, například i stáže do Anglie. A co finanční ohodnocení sociálních pracovníků?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je, to je takový celý komplex otázek, o tom bychom mohli povídat, povídat dlouhou dobu. Já začnu vlastně tím posledním, tím posledním...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Finančním.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A to je vlastně ohodnocení pracovníků. Já jsem se o tom mnohokrát, mnohokrát zmiňovala, to si myslím, že je také jeden z velkých problémů. Finanční ohodnocení pracovníků v sociální sféře je nesmírně nízké ve srovnání s ostatními, s ostatními resorty, s ostatními obory. A myslím si, že to je také jeden ze zásadních problémů, které tam jsou. Ono to určitě souvisí s genderovými aspekty, protože, protože v té sféře pracuje mnoho žen a víme, že v České republice bohužel mají ženy platy nižší než muži, což se týká nejenom žen na stejných pozicích, ale týká se to bohužel i celých oblastí. A oblast sociální sféry je jednou z oblastí, které jsou výrazně podhodnoceny. A já když se na ty případy dívám zcela konkrétně na jednotlivé pracovníky, na náročnost jejich práce a na to, jakou odměnu za to mají, tak je to skutečně tristní. Tady si myslím, že to je jeden z významných kroků, které by se měly učinit. A mně je právě líto, že ten, že třeba tento konkrétní krok není zrovna v tomhle tom plánu zahrnut nebo v jiném plánu nebo v nějakém pokračování těchto plánů v nějaké konkretizaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale byla jste optimistkou, uvidíme. Nicméně ještě otázka...

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já se snažím být optimistkou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Školení lékařů a sester, ale také školení, řekněme, v rámci nějaké etiky, jestli se s tím počítá.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je zajímavá věc. Já jsem srovnávala osnovy vzdělávání našich lékařů a sester a my máme teď projekt PALLIARE, to je projekt péče o lidi s pokročilou demencí, a tam vytváříme takové materiály, které se týkají právě výuky lékařů a sester, zejména tedy sester kvalifikovaných, ale i všech dalších pracovníků a také rodinných pečujících, a vytváříme takové zásady dobré praxe. A když srovnáme ty české zásady nebo tu českou osnovu s tou anglickou osnovou, tak je tam jeden zásadní rozdíl, že jaksi ta česká osnova obsahuje nebo ty české osnovy zpravidla vzdělávací obsahují technické věci, obsahují fakta, popis nemoci, příznaků, léků a tak dále, a tak dále. A v té anglické osnově jsou vlastně zakotveny principy, vztahy, přístupy, což vám na první pohled při prvním čtení a překládání toho materiálu připadá takové z českého pohledu prapodivné, protože nám vlastně po té, co to máme tak hezky zaškatulkováno, je nám všechno jasné, my známe tu nemoc, víme, jak vzniká, víme, jaké jsou léky, příznaky, změny na mozku a tak dále. Ale ti Angličané se snaží uchopit právě ty jemné nitky vztahů mezi pečujícím a tím člověkem s demencí, podporou toho člověka s demencí, jeho důstojností a podobně, a to už je méně uchopitelné a je to právě jaksi ta zásada nebo ten princip toho, té výchovy, výchovy lidí k nějakému vztahu a samozřejmě netýká se to jenom péče o lidi s demencí, ale mimochodem ta, ta strategie péče o lidi s demencí je důležitá pro celou společnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste nyní, paní docentko, poznala ale úplně jinou péči nebo pozorovala, a to péči primární v Británii.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, já jsem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se stala, prozradím to, babičkou malé vnučky Lary.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ale ve zralém věku jsem se dočkala toho, že se narodila první vnučka, narodila se v Londýně, je to Lara Anna, nyní my víme, že to je Larunka Andulka, teda Lara Anna, že má anglické i české jméno, a strávila jsem s dcerou takové ty tři krásné týdny, kdy jsme měly čas na sebe, samozřejmě hlavně na to miminko. A měla jsem možnost pozorovat, zúčastně pozorovat primární péči. Víte, ono se o anglické národní zdravotní službě říká, že vlastně je hrozná, ty nemocnice jsou tam strašné, chudé, ošuntělé, že jo, zdravotnický personál a tak dále. A já jsem nahlédla na ten, na tu druhou součást té národní zdravotní služby, na tu primární péči, a skutečně na podporu ženy, která porodí, a miminka k nám vlastně za ty tři týdny, co jsme, co jsem tam byla, přišla třikrát porodní asistentka nebo dvakrát porodní asistentka, jednou jsme už potom byly u ní na středisku, a třikrát takzvaná health visitors, což je velmi kvalifikovaná zdravotní pracovnice, která přišla a vlastně zajímala se o situaci maminky, miminka, celé rodiny, poskytla nesmírně cenné rady, dcera se jí mohla na cokoli zeptat. Já jsem to skutečně pozorovala a kochala jsem se. Samozřejmě jako profesionál jsem si změřila i časté návštěvy, ale zjistila jsem, že ta návštěva trvala zpravidla daleko více než 30 minut, 30 - 40 minut, třičtvrtě hodiny, nebyl tam skutečně žádný spěch a ty rady, které byly, byly vždy jaksi kvalifikované, velmi vstřícné a, řekla bych, takové podporující. Celé, celé to klima, které ty dámy tam, byly to zpravidla dámy, které vytvářejí, bylo nesmírně podporující, podporující i důstojnost, bych řekla, a tu péči a takovou pohodu v té rodině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Iva Holmerová, docentka a gerontoložka, a její postřehy a zážitky. Já vám děkuji a těším se na další návštěvu.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký den, na shledanou. Zítra se, milí posluchači, můžete těšit na názory spisovatele Pavla Kosatíka. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.