Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 16. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je docentka Iva Holmerová, gerontoložka. Dobrý den, vítejte.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den, děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozebereme například zastropování odchodu do důchodu a hlavně kritéria pro kvalitu podzimu života i jednu provokativní polemiku. Nerušený poslech. Vládní koalice se dohodla na zastropování věku odchodu do důchodu. Do penze by lidé odcházeli v 65 letech. Pozitivně by se to mělo dotknout lidí narozených po roce 1965. Je to, paní docentko, přiměřená věková hranice?

Čtěte také

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono se to dá těžko jenom takhle říci, protože musíme si uvědomit, že vlastně důchod jako takový je výdobytkem předchozího a současného století, je to jakýsi vlastně společenský konstrukt, dohoda, dohoda o tom, že budu-li pracovat, budu mít nárok na důchod. A tady se vlastně nejedná o zastropování věku důchodového, nebo jak tomu rozumíme, je to takové trochu složitější. Je to jaksi zvýšení věku nebo zastropování toho zvýšení, limitování toho zvýšení, kdy člověku vznikne nárok na důchod, což si myslím, že je důležité. A je to zcela logické, že tento věk se zvyšuje, protože se zvyšuje naše naděje na dožití a zvyšuje se také poněkud, ne tedy tak rychle, ale přece jenom, naděje na dožití ve zdraví. Čili budeme žít déle nebo již žijeme déle nebo již žijeme déle, jsme déle zdraví, a tak vcelku logicky budeme také déle pracovat. To si myslím, že z pohledu gerontologického, byť možná všeobecně trochu nepopulárního mi připadá docela logické. Protože práce je docela přirozenou součástí lidského života a patří vlastně ke každému věku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Evropské unii je 13 zemí, ve kterých se odchází do důchodu právě v těch 65 letech, a v 11 zemích mají tuto hranici nižší. Tak se vracím vlastně k té první otázce, podle čeho tedy odvozovat tu hranici? Je to od toho, že se dožíváme vyššího věku a lepšího zdraví?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že to je spíš právě tou společenskou dohodou, je to otázka politiky. Samozřejmě se vychází z demografických údajů. Musí se spočítat, na co ty země mají, takže bohatší země samozřejmě mají více, ale je to spíš dohoda mezi politiky a veřejností, dosažení toho, co se zdá únosné v té které zemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože co se týče těch kritických hlasů, tak říkají, že pro některé profese i je tato hranice, odchod tedy v těch 65 letech, příliš vysoká a odvolávají se na to, že po šedesátém roce věku prudce prý stoupá invalidita a zaměstnavatelé už nyní vlastně nechtějí dávat práci lidem, kterým je nad 55, pouze 55.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Právě tak. Mně totiž připadá ten problém, který se stále řeší, to zastropování odchodu do důchodu a podobně, mi připadá trošičku umělý a trošičku zbytečně v podstatě se na něj klade důraz, protože je mnoho dalších závažných souvislostí, které se týkají právě odchodu do důchodu. A souvisí to jednak právě s těmi fyzicky těžkými povoláními, kdy opravdu ten zdravotní stav nemusí již být takový, aby člověk dostál svým závazkům v tom povolání. Takže možná ale zase než spíše než třeba odchod do důchodu a tak dále bych viděla jako důležité třeba možnosti rekvalifikace lidí, jo, aby i oni byli schopni pracovat dále v příbuzných odvětvích třeba a nebyli nuceni odcházet do důchodu, protože si uvědomme, že u nás možná ten největší problém není v tom, kdy odcházíme do důchodu, ale v tom, jaká je kvalita vlastně našeho života a naše životní úroveň. A já si myslím, že to je do značné míry nesrovnatelné třeba s některými západními zeměmi a severskými zeměmi, kde ten důchod skutečně představuje daleko lepší zabezpečení než u nás, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Aby ta, řekněme, jak se tomu, řekla bych až nehezky říká, možná čtvrtina života právě v tom důchodu patřila mezi kvalitní, abych měla sílu a samozřejmě i prostředky na to, abych si to takzvaně, řekněme, užila.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Přesně tak. A druhá věc je sociodemografický statut, protože vlastně lidé, kteří jsou bohatší a pracují v kvalifikovanějších zaměstnáních, jsou zpravidla také zdravější. Jednak ta zaměstnání jim umožňují pracovat déle, protože vlastně staví hlavně na jejich kvalifikaci, ale vlastně tyhle ty skupiny zpravidla bývají zdravější. Na rozdíl od skupin, které pracují v méně kvalifikovaných povoláních, mají menší příjmy a jsou teda také méně zdraví. Ono to souvisí. Zdraví souvisí samozřejmě s příjmem, s bohatstvím a tak dále. Takže ono to vlastně nelze tuhle tu hranici odchodu do důchodu zvyšovat úplně dále...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Donekonečna.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Donekonečna, přesně, jak říkáte, nebo do konce našeho věku úplně lidského, protože stejně některé skupiny lidí by převážně skončili nějakým způsobem svoji pracovní činnost i třeba formou invalidního důchodu a podobně. Čili ať by se to počítalo jakkoli, tak jenom tím počítáním se prostě ušetřit nedá. Já jako větší problém možná bych viděla, a myslím si, že už se o tom také diskutovalo, kdyby naopak lidé byli nuceni odcházet do důchodu, jo. Pro mě z gerontologického pohledu by byl větší problém, kdyby to zastropování se týkalo doby, kdy lidé musí odejít do důchodu. To bych viděla jako velký problém, protože si myslím, že ten, kdo chce pracovat, kdo to považuje za součást svého životního stylu, by měl mít tu možnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Anebo také, aby lidé, kteří už v tom důchodu jsou, aby nemuseli pracovat, protože řada pracuje pro to, že vlastně má tak nízký důchod, že si jednoduše potřebuje, lidově řečeno, přivydělat.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doplatky na léky, vysoké nájmy a tak dále. Jakou máte zkušenost, co slyšíte, co vidíte?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Řekla bych, že všechno. Já si myslím, že tak jako naše populace lidí středního věku je pestrá, tak ještě možná pestřejší je ta seniorská populace. A generace se mění. Skutečně nastává takové to období, kdy ty nejsilnější generace stále více do toho seniorského věku. A hlavně to jsou generace lidí, kteří už žili nějakou dobu v té naší nové společnosti. Čili jsou to lidé, kteří mohou být samozřejmě chudí, samozřejmě, jsou mezi nimi takoví a kteří třeba žijí ve velkých bytech a potom je to i velký problém vůbec vystačit se svými prostředky. Ale jsou to také lidé velmi bohatí, kteří mají prostředky na to, aby mohli požadovat a chtěli požadovat a požadují také kvalitní služby, mají daleko vyšší nároky třeba na svůj život, než měly ty generace předchozí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je tedy nezbytné udělat a kdo by to měl udělat, aby ta léta v důchodu patřila mezi ty dobré?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že by to měly udělat hlavně seniorské organizace. Já tady vidím docela deficit v České republice. Já si myslím, že seniorské organizace by neměly prosazovat jenom výši důchodů a dobu a tak dále, ale právě by měly prosazovat i ta další opatření k tomu, aby se lidem žilo lépe. Viděla bych to hlavně na úrovni obcí. Samozřejmě na úrovni těch politických opatření, která to umožňují, a hlavně na úrovni obcí, aby prostě obce byly tím, které jsou přirozeným zázemím jak třeba pro seniory, tak pro seniory v důchodu, tak třeba pro ženy na mateřské, aby byly také daleko přátelštějším prostředím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Platí vyšší věk nebo více let, lepší život? Já teď trošku záměrně používám toto spojení, narážím na společnou programovou výzkumnou platformu, iniciativu členských států, která sleduje právě demografické změny. K čemu dospěla, paní docentko?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Zatím nedospěla k ničemu jednoznačnému. Ono to je vlastně taková iniciativa, která, no, přesně tak se to překládá, to je More Years Better Lives, více, více lep lepší život. Možná trošku nadsázka, ale ono spíš se jedná o to prodloužení té kvality života právě i do těch období vyššího věku. Týká se to jednak právě různých opatření organizačních, týká se to financování systému, zajištění sociálních služeb a tak dále. A také samozřejmě zdraví a zdravotnictví. A teďko právě nedávno probíhala jedna z výzev, která vlastně teďko momentálně byla vyhodnocována na takovém jednom setkání v Madridu, kterého jsem měla tu čest se zúčastnit, a to se vlastně zabývalo zejména těmi sociálními systémy. Teprve probíhá hodnocení, bych řekla. Takže ty projekty budou na začátku, ty, které nějakým způsobem byly označeny. Záleží na tom samozřejmě, jak potom ještě ten financující výbor, které projekty sám zvolí, to já už nedokážu dohlédnout. Ale samozřejmě směřuje to k tomu, aby i v tom vyšším věku se žilo lepším životem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od příštího září by se zdravotnický personál mohl začít vzdělávat rychleji. Budoucím zdravotním sestrám by stačilo místo dosavadních sedmi let studia pouze pět. Cílem toho je, aby se sestry zapojily co nejrychleji do praxe, a novela vlastně taky se snaží vyřešit nedostatek pracovníků, zdravotních sester, ale i dalších zaměstnanců, kterých v posledních pěti letech ubylo téměř 1300. Jaký je váš názor, paní docentko? Vyřeší zkrácení studia zdravotních sester a ten nový model 4+1 jejich nedostatek?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Nedokážu to předvídat. Nejsem specialista na vzdělávání sester, musím se přiznat. Ale myslím si, že kvalitní vzdělání sester je nesmírně důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam právě byla myšlenka, jestli by měla mít nebo musela mít zdravotní sestra vysokou školu.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono je to takové trošku zavádějící. 4+1 nebo 5+1, to je vlastně něco takového, v čem se nikdo možná kromě těch tvůrců nevyzná. Ale jenom bych chtěla říci, že takovým evropským standardem u sester, a sestry považujeme skutečně za kvalifikované a nesmírně důležité, řekla bych, klíčové zdravotnické pracovníky, stejně tak jako lékaře a ostatní, jo. Ale prostě opravdu kvalifikované zdravotnické pracovníky, tak já si osobně myslím, že je důležité jim zajistit kvalitní vzdělání a je běžné, že sestry v Evropě jsou vzdělávány právě na té úrovni bakaláře, jo. Čili je to vlastně tříleté vzdělání, které je komplexní, které je praktické i teoretické, nejenom tedy teoretické. Zahrnuje také dostatek přesně daných praxí. Jsou tam definovány přesně kompetence a zodpovědnosti také sester, jo. Čili jakási jednoroční nástavba je pro mě skutečně problematická, jo. A i takovéto devalvování pozice sester, se kterým se teďko setkávám, mě k takovému smutnému smíchu, se musím přiznat, přivedlo takové to vyjádření ministerstva zdravotnictví, které je, myslím, ještě přítomné na webových stránkách, že vlastně bude zkráceno vzdělávání sestřiček, sestřiček. Pořád to jsou takové ty naše filmové sestřičky, ale to už zdaleka nejsou ty sestřičky, které bychom potřebovali v praxi, samozřejmě my potřebujeme sestry ve smyslu tedy ne, tak jak je to zavedeno prostě v terminologii mezinárodní, jako kvalifikované zdravotnické pracovníky, kteří budou do značné míry pracovat samostatně a kteří budou nejenom teda mít své kompetence, to myslím, že jaksi prosazování kompetencí tady probíhalo v minulosti velmi, velmi intenzivně, ale s těmi kompetencemi musí být samozřejmě provázány zodpovědnosti také. To jsou vlastně dvě věci, které spolu souvisejí. A já třeba mám i zkušenosti i osobní dokonce a zejména profesní z různých zemí západní Evropy, severní Evropy, tam skutečně sestry jsou ctěny, váženy a jsou skutečně považovány za odborníky a jaksi přejímají významné role v organizování péče, poskytování péče a tak dále. Čili tyhle ty sestry my potřebujeme. A to, že potřebujeme samozřejmě další zdravotnické pracovníky, kteří od nich převezmou takové ty pomocné role, kteří jim budou pomáhat, kteří budou pomáhat pacientům ve smyslu jaksi toho základního ošetřování, to je také další věc. Samozřejmě ty také potřebujeme. A těch bychom měli mít dostatek a my jich máme právě v současné době nedostatek právě díky jaksi chybně, stále velmi chybně a nízko nastavenému systému financování. Čili jak ty sestry potřebujeme, jako své nejbližší spolupracovníky mohly za lékaře mluvit, nebo alespoň za některé, tak samozřejmě potřebujeme, aby naše nemocnice, zařízení, zařízení následné péče i zařízení nakonec sociální péče, kde žije mnoho lidí, kteří jsou závažně nemocní, aby tam bylo jak dostatek sester, tak ale také těch pomocných pracovníků. Jsem z toho velmi rozpačitá, protože to vlastně potom nejsou sestry ve smyslu toho mezinárodního, že my se stále chceme přibližovat Evropě. To je takové, bych řekla, ministerské zaklínadlo, když, když prostě se připravuje nějaký vzdělávací program, tak říkáme, blížíme se Evropě. Ale tímhle tím se Evropě neblížíme. Tím si vlastně jenom vytváříme jenom jakousi fatální mezeru mezi těmi pomocnými pracovníky ve zdravotnictví, kteří mají to základní vzdělání, nějaký kurz, dejme tomu, a podobně. A mezi lékaři, kteří samozřejmě potřebujou jako partnery v péči kvalifikované sestry. A mnoho služeb, tak jak to vídám v zahraničí a jak to máme třeba něco i se snažíme mít takto nastavené u nás v tom gerontologickém centru, tak mnoho služeb je skutečně postaveno na samostatné práci kvalifikované sestry. Sestry, která je vzdělána. A u nás se bohužel jaksi to ošetřovatelství stále nepodařilo vymanit z léků lékařství, stále jakoby to bylo jenom takové modifikované lékařství plus ty pomocné práce. Ale ono to není pravda. Například při péči o lidi s demencí tam je naprosto nutné mít specifické ošetřovatelské přístupy, specifické ošetřovatelské znalosti. My právě i třeba v tom Projektu Palliare, který teď skončil, tak ten je vlastně postaven na kvalifikovaném ošetřovatelstvím. Ten Projekt Palliare končil nedávno závěrečnou konferencí, která se konala v portugalském Portu, a představovali jsme tam vlastně jednotlivé úkoly, které měl ten projekt naplnit. Myslím si, že se nám, že jsme byli všichni takoví docela spokojeni, protože každé té pracovní skupině ze sedmi vlastně evropských zemí se podařilo splnit, co bylo nutné. A my jsme vlastně vypracovávali ve spolupráci se skotskými kolegy takzvaný Best practice statement, čili doporučení dobré praxe. A to jsou právě zásady, kterými by se měli řídit zejména sestry a kvalifikovaní pracovníci ve zdravotnické a sociální péči. Zásady samozřejmě, ale také vlastně je to náplň jejich vzdělávání. A je to samozřejmě také určité otevření prostoru pro další diskusi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je čím dál horší, tak to není moje konstatování, nýbrž název knihy, spíše polemiky předního amerického psychologa Jamese Hillmana a redaktora amerického magazínu LA Weekly Michaela Venturyho. Téměř 25 let od svého napsání se dočkala českého překladu a rozhodně nechce popírat účinnost nebo prospěšnost výsledky psychoterapie nebo je nějak anulovat, ale jak vy se díváte na tuto problematiku? Už vlastně přes sto let se ta naše euroamerická část světa si dopřává různé formy psychoterapie a tak dále.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je krásná otázka. Já tím, že pracuju v gerontologii, tak se setkávám s lidmi, kteří vlastně se dožili dlouhého věku, neobvykle dlouhého věku. Často to jsou lidé starší sta let, zpravidla starší 80, 90 let. Takže s nimi také hovoříme samozřejmě o jejich zkušenostech a zážitcích. A potom také pamatuji na vyprávění mojí babičky, jaký ten život byl vlastně v době, kdy ona byla malá, ona se narodila v roce 1909, tak mi vlastně povídala zážitky vlastně z doby, kdy probíhala první světová válka a jak to vlastně všechno bylo nesmírně těžké, když jejich tatínek byl ve válce a maminka vlastně měla čtyři malé děti, o které se musela starat, a co jí vlastně dalo práce, než zajistila tu základní obživu a základní nějakou takovou, nedá se říci ani pohodu, ale takové ty základní životní potřeby. No, a já si nemyslím, že by bylo všechno horší, upřímně řečeno. Možná to plyne z mého nezvratného optimismu. Já si myslím, že jsme spíše takoví hodně ufňukaní a rozmazlení a stále si stěžujeme. Ale nemyslím si, že bychom, že bychom byli specifickou generací. Myslím si, že i ty předchozí generace si stěžovaly, že teď je všechno hrozné a dříve to bylo lepší. A hlavně ta mládež, víte, ta je taková nějaká divná a nevychovaná. Ale to si myslím, že není nic nového. Já si myslím, že v průběhu toho století, kdy se jenom podíváme na ty úžasné pokroky nejenom technické, ale i třeba v medicíně, na co umírali lidé v první polovině dvacátého století a jak vlastně to všechno změnila éra antibiotik, například, že jo. Pokrok nastal v léčbě duševních onemocnění, jaké operační postupy se zavedly, jak robotika působí a tak dále. Čili já si myslím, že ano, že ten svět se spíš zlepšuje. A i když se na to díváme třeba v horizontu více století, že jo, tak vlastně ještě donedávna u nás třeba byl trest smrti. Já jsem nesmírně ráda, že třeba trest smrti v České republice jako určitá forma násilí a trestu, takže u nás, u nás neexistuje. Pokud vím, za Marie Terezie bylo zrušena možnost mučit člověka, že jo, a podobně. Takže já si nemyslím, že v tom našem prostoru by, by se nějak ten vývoj upíral až tak špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je, alespoň takhle si ji klade ten americký psycholog, že je podle něj těžké vést takové ty introvertní rozhovory s tím svým psychoterapeutem a pak se vrátit do toho jedovatého světa, který nás obklopuje, jak si s tím vlastně pak poradit? Vy uděláte nějaký pokrok v rámci psychoterapie, pak jste ale konfrontována s tou realitou.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, to je pravda. Ale zase myslím si, že v mnohém ten náš svět není zdaleka tak drsný, jako byl ten svět předchozí, ale to je otázka na, jaksi názoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nás podle vašeho názoru ovlivňuje nejvíce? Genetika, sociální vazby, výchova, rodina.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Určitě genetika samozřejmě hraje svou roli. Ale já si myslím, že nejdůležitější je jednak ta rodina a jednak výchova. Vzdělání samozřejmě také. Ale kladla bych důraz právě na tu výchovu. A já si myslím, že v tom vidím docela problém, že možná ten náš školský systém příliš zdůrazňuje ono vzdělávání a trošičku pomíjí výchovu, vztahy mezi lidmi, etické principy. Nedávno probíhala diskuse o etické výuce a vypadalo to trošičku jako fraška. A přitom já si myslím, že etická výchova je výchova k dobrému, je nesmírně věcí, která je nesmírně důležitá, takže ano, výchova, to bych považovala za nesmírně důležité. Vůbec nastavení takových vstřícných a přátelských norem v naší společnosti. Já si myslím, že to vychází hodně z toho, z takové vlastní sebeúcty člověka k sobě, v tom, aby se cítil sám dobře, aby byl spokojený sám se sebou, aby si věřil. A lidé, kteří jsou takto podporováni rodinou a výchovou, potom se snáz vyrovnávají i s nástrahami toho denního života, nepotřebují možná ani tolik té psychoterapie, jak ten náš autor o tom hovořil. A to je jedna věc. Cítí se pohodlněji sami v sobě, ale možná že se cítí také nebo že jsou vstřícnější i vůči tomu okolí. A tady já vidím docela velkou úlohu ještě naší výchovy. Nechci říct, že to je deficit, ale když to tak člověk srovná s tím zahraničím, tak si říká, proč u nás jsou lidé k sobě tak mnohdy hrubí, mnohdy nedůvěřiví, mnohdy nezdvořilí, že možná je to právě tou výchovou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Počkejte, ale teď jsme u té toxicity, paní docentko. Nakolik je tedy podle vás naše společnost přátelská, co se týče těch mezilidských vztahů? A když to srovnáte třeba, vy jste velmi často, jak vědí naši posluchači, ve Velké Británii, ale i v jiných zemích.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, když srovnám právě s tou Velkou Británií, protože tu Velkou Británii asi nejlépe znám, kromě teda těch poměrů v České republice, tak jsme se i vlastně s dcerou zamýšlely, jaký je ten rozdíl. Ta britská společnost je často, nebo ti lidé, ne společnost, to jsou vždycky lidé, tak jsou mnohdy usměvavější, vstřícnější, přátelštější. S tím se setkáte kdekoliv, v dopravních prostředcích, ve službách. A u nás, nám to připadá, mně tedy a mojí dceři a ještě i kamarádům, který takto různě cestují, nám to připadá všechno takové nebo dosti takové jaksi zamračená a zbytečně spěchající, zbytečně arogantní a říkáme si vlastně, čím to je, čím to je...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K čemu jste dospěli?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A dospíváme k tomu, že to možná opravdu si myslíme, je právě tím výchovným a vzdělávacím systémem, že vlastně i výchovou v rodině, málo podporujeme sebevědomí a sebedůvěru lidí, jsme často svědky jakéhosi shazování třeba studentů, žáků a podobně, nedostatečné komunikace třeba ve školách a tak, zatímco prostě ta britská výchova nebo skandinávská výchova ta se skutečně snaží hodně toho člověka podporovat, snaží se jaksi, aby nějak on se trochu formoval, aby, aby si věřil. A vlastně z toho potom vychází i vztah k těm ostatním lidem. Když si člověk věří, je možná přátelštější. Já si myslím, že bychom to měli kultivovat, měli bychom dbát na takovou vzájemnou ohleduplnost i na takové ty detaily, které jaksi jsou v oslovování, ve vzájemné komunikaci, ono samozřejmě to platí ve školách na všech úrovních. Já jsem se tím zabývala s takovým akademickým bontonem až tak, že jsem vlastně napsala knížku, která se jmenuje Minimum akademického bontonu a která vlastně uvádí takové nějaké praktické rady, které se týkají nejenom té komunikace třeba mezi učiteli, žáky, mezi studenty vzájemně na mezinárodní úrovni, na konferencích a tak dále, ale která třeba radí, jak organizovat některé akce, jak být ohleduplný vůči přednášejícím, jak třeba kultivovaně diskutovat, protože diskuse vlastně není pro to, aby člověk předváděl své ego, to nakonec může předvádět někde jinde, třeba právě v tom výzkumu, ale nikoli v tom, aby ponižoval třeba některé kolegy. Zatímco se může třeba diskutovat velmi tvrdě k dané věci, ale měli bychom se vždycky stranit útoku vůči kolegům, vůči, vůči těm, se kterými diskutujeme a podobně. On docela takový špatný příklad možná je od našich politiků. Když se na ně podíváme, tak vidíme, že oni nediskutují často k věci, ale diskutují k osobě, že vlastně ty jejich diskusní příspěvky a ty vzájemné interakce obsahují mnoho osobních narážek. Tak to jsem se snažila alespoň na té akademické půdě, abychom trochu kultivovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme se dotkli také Velké Británie, tak vlastně Británie zdaní sladké nápoje a podpoří sportovní programy. I u nás se snažíme o lepší zdravější stravování u našich školáků.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, já bych viděla jako velmi důležitá, protože to jde o návyky, které si vlastně děti vytvářejí, a je to vlastně součást té výchovy. Vlastně je to součást výchovy ke zdraví, výchovou ke zdraví nemůžeme vést jenom mentorováním to smíš, to nesmíš, ale je dobré prostě vytvořit zdravou nabídku, zdravou a dobrou nabídku, a v tom já vidím velmi jaksi užitečné, že se objevují takové ty případy soutěží různých školních kuchařů a nejlepších školních jídelen ve smyslu toho, kde které jídlo zdravé a hezky uvařené, protože přece jenom jídlo je pro nás důležité, to si nesmíme zastírat. A je samozřejmě také důležité pro děti. A otázka té daně to je trošičku už nahraně, že prostě zdanění cukru. Ale je pravdou, že jestliže jsou sladké výrobky levnější než ty zdravější, tak je to určitě na škodu. Ono to souvisí vlastně i s tím dalším, že jo. Jestliže alkoholické nápoje jsou levnější než nealkoholické, tak samozřejmě je to jeden z důvodů, proč si lidé kupují alkoholické nápoje. Takže pochopitelně si myslím, že je smyslem jakési snad i státní regionální, ale státní zdravotní politiky, aby se vytvářela nabídka, která je zdravější, a to zdravější by mělo být lákavější, nejenom tedy s ohledem na kvalitu, ale také samozřejmě na cenu. To si myslím, že je nesmírně dobré a důležité, protože problém obezity, kardiovaskulárních onemocnění, onkologických onemocnění, neurodegenerací a tak dále, to vlastně všechno souvisí se zdravým či nezdravým stravováním a je to do značné míry ovlivnitelné. A tím dalším aspektem je samozřejmě styl, zdravý životní styl a dostatek pohybu. To je důležité zejména v dětském věku, aby si děti osvojily, že je důležitý pohyb, že není nutné jít špičkovým sportovcem, ale že je důležité se hýbat, dostatečně hýbat pro své zdraví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak až se přiblíží třeba ta hranice věku odchodu do důchodu, tak si můžeme říct, že se vracím vlastně k mottu toho společného výzkumného projektu Více let, lepší život?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, samozřejmě, protože...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Že bude na něj zaděláno vlastně v tom dětství.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, protože když se lidé naučí hýbat a budou považovat třeba pobyt v přírodě za součást svého životního stylu, turistiku, cyklistiku a tak dále a tak dále, tak si pravděpodobně tyhle ty návyky zachovají až do vyššího věku a budou je nějakým způsobem modifikovat nějakým třeba jiným dopravním prostředkem a podobně, jiným terénem, který pravděpodobně nebude tak náročný, ale stále se budou hýbat, budou chodit, nebudou se vyhýbat chůzi, a to si myslím, že je to podstatné pro život, takže to bude opravdu o tom lepším životě ve vyšším věku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak i u nás je už hotová takzvaná pamlsková vyhláška. Měla by platit od 1. ledna 2017 a v praxi to bude znamenat, že by ze škol mohly zmizet sladkosti nebo kofein.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že opravdu snížení nabídky nezdravých věcí je docela užitečnou věcí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje docentka Iva Holmerová. Já vám děkuji za vaše názory, postřehy a přeji vám hezký den.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji, také přeji a děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Pondělním hostem v Jak to vidí bude komentátor Ivan Hoffman. Na slyšenou se těší a dobrý poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.