Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 12. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je docentka Iva Holmerová, gerontoložka. Já vás vítám, dobrý den.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čínská medicína a její místo v českém zdravotnictví. Strategie reformy psychiatrické péče. Pohled paní docentky právě dnes. Do několika let by měly v Česku vzniknout další kliniky s tradiční čínskou medicínou. Proti jsou některé lékařské společnosti, tradiční čínská medicína podle nic nemá být plnohodnotnou součástí moderní léčby. Jaký je váš pohled?

Čtěte také

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já nemám nikdy tak jednoznačný názor na tyto věci. Určitě nepatřím k těm, kteří by byli úplně nejhlouběji obeznámeni s problematikou čínské medicíny, nestavím se jako odborník na čínskou medicínu, ale tak jak vídám poskytování téhle té péče v různých jiných evropských zemích, tak je to spíše jakási paralela k takového té západoevropské medicíně k té medicíně obvyklé. Já bych ale řekla, to je otázka organizace, vlastně péče a i takové štědrosti různých systémů. Zpravidla to bývá tak, že ty metody alternativní jsou, nejsou zařazeny do systému veřejného financování, že to jsou spíše soukromé aktivity a podobně. Já si myslím totiž, že je ale důležité vlastně jaksi odlišovat jednotlivé metody jak v rámci naší medicíny, našeho zdravotnictví, tak v rámci té takzvané tradiční čínské nebo jakékoli jiné medicíny. Ono totiž musíme přiznat, že i ta čínská medicína má mnoho metod, které, pro které hovoří dostatek vědeckých důkazů. Já ze svého oboru geriatrie gerontologie mohu vlastně jmenovat třeba tai-či, cvičení, které jaksi má mnoho studií prokazujících jeho velmi pozitivní efekt na zdravotní stav starších lidí, dokonce na kognitivní stav a podobně. Takže jedná se nejenom o to celé, o tu celou oblast, která je nesmírně rozsáhlá, protože víme, že se vyvíjela vlastně několik tisíc let, ale jedná se o jednotlivé metody. A tady bych si myslela, že narážíme na jednu obecnou svízel možná českého zdravotnictví a sice na to, že lékařské společnosti deklarují a ministerstvo zdravotnictví také deklaruje, že používáme medicínu založenou na důkazech, na vědeckých důkazech, rozumíme tím vědeckými důkazy, což jsou zejména výsledky lékových studií, výsledky randomizovaných kontrolovaných studií o efektivnosti dané léčby, o její účinnosti a podobně, ale existují velké oblasti poskytování zdravotní péče, kde příliš nestavíme právě na těch vědeckých důkazech a možná je pro nás docela překvapivé, že se nezajímáme ani příliš o výsledky poskytované péče. To se týká třeba z mého oboru, bych řekla, nebo blízko, blízko mému oboru je poskytování následné péče, kde vlastně třeba nemáme ani výsledky nebo není, nejsou podmínky funkčního hodnocení, jo, při vstupu a ve výstupu toho, toho pacienta do, do toho systému. A potom také to naše velké lázeňství, slavné lázeňství, rodinné stříbro. Já to nechci vůbec nijak zpochybňovat, já si myslím, že to je úžasné odvětví cestovního ruchu bych řekla a wellness a podobně, ale mnohé metody, které používáme právě v českém lázeňství si musíme uvědomit, že nejsou založené na důkazech, že pro ně nemáme dostatek vědeckých důkazů a přesto jsou tedy hrazeny celkem štědře z veřejného zdravotního pojištění. Když se podíváme na rozložení lázeňských zařízení, tak je to možná spíše regionální oblast, protože existuje kraj, kde jich je velmi mnoho, Karlovarsko, jo, takže otázka, zdali to není spíše podpora, otázkou podporu regionů, cestovního ruchu tamějšího, kultury a podobně než našeho zdravotnictví jako takového, ale to jsem odběhla asi od té tradiční čínské medicíny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, ne, ne, pořád jsme u tématu, paní docentko. Vy jste nakousla třeba i platby, za ty čínské metody se platí, nejsou součástí veřejného zdravotního pojištění, třeba by se to mohlo změnit.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já nepatřím mezi sympatizanty čín..., jaksi čínského prezentace v České republice se musím přiznat, takže pravděpodobně zejména v té poslední době to bylo velmi mnoho věcí, které se mi nelíbily, takže mě těžko může podezírat jaksi z nadměrných sympatií vůči čínské medicíně v současné době, přesto se domnívám, že tam jsou některé metody, o kterých by stálo za to uvažovat. A nechci být demagogická, že tím, že se mi nelíbí jaksi určité věci, tak, takže bych prostě byla proti celé, celé čínské medicíně. To nikoli. Přiznávám, že některé metody tam mohou být účinné, určitě se to týká třeba toho tai-či, který, které jistě má význam v prevenci a podobně. Myslím si, že také nejsou pochybnosti třeba o některých přístupech akupunktury a podobně, ale jsem na rozpacích, zdali by to mělo být součástí veřejného zdravotního pojištění i tyto metody. Nehledě potom na jiné, což jsou, což je třeba užívání různých léčivých přípravků, různých, já nevím, herbálních, bylinných přípravků a podobně, kde je velký problém třeba s definováním vůbec jejich složení. A v současné době, kdy máme velmi precizní lékovou politiku, která je založena právě na přesných studiích, tak tam bych to už považovala za velmi, velmi problematické, čili nechtěla bych demagogicky vystupovat proti všemu čínskému proti čínské medicíně, proti tradiční medicíně, to nikoli ale myslím si, že bychom měli být kritičtí, že ty prostředky veřejného zdravotního pojištění jsou omezené a že bychom skutečně měli jaksi používat jenom ty metody, které jsou opravdu založené na vědeckých důkazech. To mohou být jaksi tradiční, i ty méně tradiční.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle České lékařské společnosti, které vlastně odborným a vědeckým garantem medicíny v Česku nejsou čínské metody vědecky ověřené, vlastně také jste to uvedla a podle České lékařské společnosti na půdě univerzitních nemocnic nemají co dělat. Také si to myslíte?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já, jak říkám, nejsem zcela proti, proti jejich existenci třeba, ale myslím si, že je to jakýsi jiný proud medicíny, proud, který tradičně je do jisté míry alternativní, v mnohém třeba i luxusní, jaksi wellnessově zaměřený a tak dále a je to paralela k tomu, je to vlastně volba každého člověka a otázka vlastně i toho, jak se rozhodne alokovat své vlastní prostředky, využít své vlastní prostředky na zdraví. Prostě nezpochybňuje ty metody, ale, ale myslím si, že zatím, zatím, jo může se to změnit, může být nahromaděno dostatek vědeckých důkazů, ale zatím si myslím, že to není otázka jaksi veřejného zdravotního pojištění. A i o té akademické medicíně bych, tam bych se k tomu přikláněla, protože já si myslím, že v akademické medicíně máme mnohé co dohánět, zejména v souvislosti se stárnutím populace a s obory, které vlastně s tím souvisejí, a myslela, myslím si, že jaksi zařazovat čínskou medicínu do akademické medicíny je více než problematické, zejména v současné době.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak proti je Česká lékařská komora a ta říká, že čínští lékaři nebo ty metody nejsou doktoři podle platných tuzemských zákonů, tudíž prý by neměli léčit, nemají vystudovanou lékařskou fakultu a tak dále, nemají vlastně aprobaci. Je to argument?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je, řekla bych, druhá část toho problému, to v tomhle tom si myslím, že lékařskou komoru je zapotřebí respektovat, protože Česká lékařská komora by měla být garantem kvalitní poskytované péče a je pravda, že vlastně existují určité zákonné podmínky pro to, aby lékaři poskytovali péči lékařskou v České republice. Je to onen již mnohokrát zmiňovaný zákon o vzdělání, o způsobilosti, o odborné způsobilosti lékařů a myslím si, že tam je jiná velmi, velmi aktuální problematika v současné době, která se týká právě té zásadní změny, která je velmi problematická tím, že se jaksi snižuje počet základních oborů, vyřazují se některé obory, které jsou relevantní třeba s ohledem na stárnutí populace a podobně. Tak si myslím, že tam je mnoho dalších jiných problémů, které by se měly přednostně řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jenom odbočím. To, že jsem si vzpomněla na reakci jednoho pana docenta z Brna, který mi napsal, že vlastně nevidí smysl v tom, že by nebo ptal se, co vlastně geriatr léčí, že by se celá medicína měla přizpůsobit tomu demografickému trendu, že prostě stárneme a měl by vlastně vzít v potaz každý lékař odborník, internista, kardiolog a podobně tu stárnoucí klientelu.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je naprostá pravda, to já s tím jedině mohu souhlasit a vůbec to nerozporuji, protože naše populace stárne a vlastně každý lékař, každá pečující profese se bude setkávat, všichni se bude setkávat se stále narůstajícím počten starších lidí a v budoucnosti to budeme samozřejmě my a oni se s náma budou setkávat ti mladší lidé a my budeme ti starší, to si myslím musíme připustit, nesměli, neměli bychom to takto stavět, že to jsou jacísi oni, a o jejich problematika se nás netýká. Ona se nás stárnutí populace velmi týká. To znamená, že lékařské profese nezbytně se musí obeznámit s problematikou medicíny stáří. To je naprosto nutné a my také nikdy jaksi netvrdíme, že geriatrie by se měla jako dětské lékařství věno..., jak se věnuje všem dětem, takže geriatrie by se měla věnovat všem starším lidem, to je naprostý nesmysl. Při výrazném a zvyšujícím se počtu starších lidí a oři relativně omezeném množství geriatrů. Ale geriatrie se zabývá jednak, jednak výukou, jednak vytváří akademické zázemí právě pro vzdělávání těch ostatních oborů. To je, bych řekla, velmi nutné. A potom se zabývá tou specifickou problematikou velmi starých lidí, lidí, kteří jsou křehcí, kteří mají specifické geriatrické syndromy, právě tu, ten syndrom křehkosti, freilty nebo syndrom demence nebo při akutní hospitalizaci třeba syndrom deliria, takže řekla bych, že geriatrie jako člen týmu nemocničního, který se stará o starší pacienty, jako konziliář je nepochybně velmi, velmi důležitý, ale nezpochybňuju tím fakt, že by se měl jaksi v téhle té problematice vlastně poučit, poučit každý lékař. A já bych řekla, že je na takovou tu, že zatímco možná lékaři mého věku zpochybňují třeba tu důležitost geriatrie, tak já si myslím, že to je vlastně neudržitelné, protože tak, jak se vyvíjela medicína, přibývaly obory a vlastně reagovaly ty obory na demografické změny, na potřeby populace, tak v současné době prostě zcela zjevně populace stárne a i ta naše medicína by se těmhle těm potřebám měla přizpůsobit. Paradoxně to možná chápou více mladí lékaři, takže existuje petice mladých lékařů za zachování geriatrie, pod kterou je podepsáno již 300 lékařů a vlastně do oboru se nám hlásí také 60 lidí, což není naprosto málo na, na to, že geriatrů nikde není vlastně v Evropě nadbytek, takže to bych řekla, že je také důležité číslo, které vlastně tuhle tu moudrost mladých lidí vůči geriatrii možná spíše podporuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde se bere ten postoj těch, řekněme, starších lékařů?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Je to v eidžizmu, je to v eidžizmu, je to, je to vlastně takový ten jaksi pocit, že sami stárneme a to stáří se nás už nějak začíná týkat a nechceme si to připouštět, tak raději popíráme fenomény, které s tím souvisejí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V evropském srovnání dáváme jeden z nejmenších obnosů na psychiatrii, pokud to tedy měříme poměrem z toho celkového zdravotnického balíku, je to kolem 3 %, evropský průměr je přitom 8 %, ale země třeba jako Maďarsko dávají například kolem 5 %. Co na to říkáte?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Jednoznačně je to, je to smutné a odpovídá to vlastně tomu obrazu, který vidíme. Ono psychiatrie je takový užší pojem než vlastně péče o duševní zdraví. Já si myslím právě, že je nesmírně důležité, je důležitý ten širší kontext, ta péče o duševní zdraví a podpora duševního zdraví, a to je vlastně věc, na kterou se jistě vyplácí vynakládat, vynakládat dostatečné společenské prostředky, protože ono se to, ono se to někde vrací. U nás v České republice máme již po léta deklarovanou reformu psychiatrie. Sama jste vlastně říkala, že když se na internetu hledá jaksi, hledají zásady té reformy nebo prostě postup té reformy, tak je to takové velmi, velmi rozpačité. To je vlastně situace, kterou i my pociťujeme. My bychom kolegům psychiatrům, ale nejen jim, samozřejmě i lidem, kteří mají tenhle ten problém, mají, trpí duševním onemocněním, nebo jsou jím ohroženi, tak my bychom tu reformu jim nesmírně přáli, nikoli reformu ve smyslu stavění nových, dejme tomu, jenom center, vynakládání investičních prostředků a podobně, ale reformu ve smyslu rozumnějšího zorganizování péče o lidi s duševním onemocněním. My jsme v nedávné době nebo možná v dávnější době, jak to vezmeme, je to relativní s tím časem, tak jsme sledovali vlastně takové velmi smutné případy lidí, kteří v jakýchsi zoufalých situacích, pro ně zoufalých, což vlastně je situace toho střelce z Uherského Brodu, kdy on vlastně víme nyní, že pečoval o svoji duševně nemocnou manželku asi 16 let, že, a že vlastně potom trpěl i sekundární psychotizací a vlastně nenaházel někde ve svém okolí adekvátní pomoc a pochopení ze strany okolí a vlastně to vedlo k tomu naprosto výjimečnému a zoufalému činu, ale to bych řekla, že je opravdu výjimečný a zoufalý čin. Ale takových smutných situací a smutných činů a zoufalství a nešťastných rodin to, to je, bych řekla, situace, která je relativně běžná v České republice. A souvisí to s tím, že vlastně ta reforma nedospěla zatím do komunit. Když nedospěla blízko k lidem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jakém je vůbec stádiu?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já nedokážu říct. Já myslím, že ta otázka by byla relevantní pro ministra zdravotnictví, potažmo pro ministerstvo zdravotnictví, protože já vždycky, když se na ty webové stránky dívám, tak si také říkám, že to je takové, takové zvláštní, jo, a je velmi zvláštní, že když si najdete termín centrum duševního zdraví a přeložíte do angličtiny třeba mental health center nebo něco takového a hledáte v těch anglických vyhledávačích, takže vlastně tam zpravidla nacházíte community center, jo. Já si dovolím to přeložit. Když hledáte centrum duševního zdraví, zpravidla nacházíte komunitní centrum, a to je, bych řekla, nesmírně důležitý faktor, že ta centra nejsou tak jakýmsi, jakýmsi jiným jenom stavbami, náhražkami třeba těch psychiatrických léčeben a nyní teda nemocnic, jo, že to nejsou jiné stavby, které se jenom staví proto, aby vznikla centra. Ale v tom světě, zejména třeba v anglosaském, se kterým jsem trochu obeznámena, tím rozumíme péči vlastně, která je vysunutá do obcí a k rodinám, kdy vlastně kvalifikovaní pracovníci a zdaleka to nejsou jenom psychiatři, jsou to vždycky týmy, jsou tam úžasné sestry, že jo, sestry muži ženy, kteří prostě dochází za těmi, za těmi lidmi s duševním onemocněním nebo ohrožené duševním onemocněním, podporují je, radí jim, působí preventivně a snaží se prostě zabránit těmhle těm zoufalým situacím a takhle já bych si představovala a vroucně přála, aby se i ta reforma psychiatrické péče ubírala v České republice, aby to zase nebyly investiční akce beton a stavby, ale aby to byla, aby to byla prostě reforma péče, která bude odpovídat potřebám lidí a také jakožto dlouhodobý člen geriatrické nebo negeriatrické ale Alzheimerovské společnosti, nakonec obou bych si přála, aby do té problematiky byla zařazena také problematika lidí s demencí, protože paradoxně ta reforma psychiatrické péče v České republice se týká vlastně těch, kteří vlastně zůstávají nebo vyhledávají pomoc psychiatrických nemocnic, čili psychóz, jo, nikoli, nikoli té takzvané menší psychiatrie, tedy včetně, včetně problematiky lidí s demencí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tedy v té strategii reformy psychiatrické péče to hlavní to nové, to jsou centra duševního zdraví?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano. Ono se hovoří o tom, že budou vznikat centra duševního zdraví, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A podpora také té péče v domácím prostředí? Jaká je v současnosti vůbec?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já bych, já právě bych jako vás znovu odkázala na to ministerstvo zdravotnictví. Pojďme se tam společně zeptat a příště třeba to můžeme dále, dále potom rozvíjet. Já, podle mého názoru by ta reforma měla právě směřovat do těch komunit k lidem s duševním onemocněním, s jakýmkoli duševním onemocněním a jaksi podporovat, jak, jak v normálním životě, k normálním, k normálnímu životu pomáhat jejich rodinám. To bych viděla. Nemělo by to být jenom o těch stavbách. Samozřejmě ty stavby nebo tam, kde je to nutné, mohou být součástí té reformy, ale nikoli cílem reformy a v podstatě, když se podíváme na ta komunitní centra duševního zdraví někde ve světě, třeba v té Velké Británii, tak vidíme, že to jsou, že to nejsou žádné stavby, to jsou mnohdy velmi skromné prostory v různých zařízeních, v obecních domech, v obcích, blízko lidem, prostě tak, aby to bylo co nejníže prahové, aby byly ta, aby byla ta centra nízkoprahová, aby se tam lidi nebáli docházet, aby se, aby necítili ty rozpaky před nějakým velkým mramorovým centrem, které je postaveno někde, někde na zelené louce daleko, aby to skutečně bylo pro lidi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Více větší propojení té zdravotní, zdravotnické a sociální služby.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A to by tam, to tam je nějak řečeno, alespoň v těch počátcích té služby to takto bylo řečeno, že vlastně v těch centrech by se mělo pracovat v týmech a to si myslím, že je velmi důležitý aspekt, že vlastně by to neměli být jenom psychiatři a lékaři, že by tam určitě měli být sestry, ale také sociální pracovníci a že vlastně jaksi to propojení by mělo fungovat i s tím, i s tou sociální službou. To považuji za nesmírně důležité a my víme, že ať tomu říkáme jakkoli, teď v poslední době se tomu říká zdravotně sociální pomezí, což je takový velmi paradoxní název, který vlastně nikde nenajdete, ani v odborné literatuře, ale ministerstva jej začala používat, tedy zdravotně sociální pomezí, ale víme, že to pomezí je právě velkým problémem. Pomezí tedy to, to rozhraní, propojení, koordinace služeb zdravotnických a služeb sociální péče. A to velmi chybí v České republice a chybí to právě těm, kteří jsou nejvíce zranitelní, což se týká právě lidí s psychickým onemocněním a týká se to také, abych se vrátila k tomu svému oboru, týká se to starších lidí, multimorbidních, čili těch, kteří mají hodně onemocnění najednou, kteří jsou nesoběstační, kteří jsou nepochybně nemocní, ale k tomu, aby mohli žít doma, potřebují nejenom ty zdravotnické služby, ale také nějaké sociální služby. To bych řekla, že je nesmírně, nesmírně podstatné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co destigmatizační aktivity, paní docentko?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, to já bych řekla, že je také nesmírně důležité a je to i v tom jazyce, jak hovoříme s těmito lidmi, jak hovoříme o těchto lidech. Já jsem vždycky věrná, vděčná každému pořadu, kde se může o téhle té problematice mluvit, protože si myslím, že je důležité, abychom, jsou to lidé, kteří žijí s námi, mají jenom určité problémy a ty problémy bychom jim měli pomáhat řešit. A víte, že já se držím, držím toho, že to jsou lidé, jo, a to si myslím, že je hlavně to důležité, protože i lidé s duševním onemocněním, i lidé s demencí, lidé s jakýmkoli jiným onemocněním jsou stejnými lidmi jako jsme my. A my také se samozřejmě do té situace můžeme kdokoli z nás kdykoli dostat, takže je důležité, abychom se i takto respektovali a měli k sobě vztah jako člověk k člověku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Anonymní testování žáků 9. tříd v Orlové ukázalo u čtvrtiny pozitivní nález drog. Město teď připravuje krizový plán na boj s drogami. Co na to říkáte vlastně? O čem tenhle ten případ, který bohužel svým způsobem není překvapení, ukazuje, o čem svědčí?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já zdaleka nejsem, nejsem drogovým expertem, takže bych nelezla kolegům do zelí pomyslného s touhle tou problematikou, ale dovolím si zase na té obecné úrovni to komentovat tak, že to skutečně není překvapivé, protože ta dostupnost drog je u nás v České republice bohužel velmi významná, velmi snadná. Snadná pro kohokoli. Já nejsem obeznámena příliš jaksi s tou situací užívání drog a podobně, ale spíš alkoholu, alkoholu a dalších, což jsou vlastně také drogy, ale vy jste chtěla ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom doplním, kdo to ještě tu zprávu nebo analýzu neslyšel, čtvrtina všech žáků užívá marihuanu a také pervitin. Jenom vsuvka.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano. Smutné, smutná data, ano, já bych z pohledu gerontologa to takto komentovala, že smutná data nebo z pohledu veřejného zdravotnictví, ale jestliže se podíváte na dostupnost drog u nás a nemusí to být jenom drogy, drogy, ale vlastně tou nejběžnější drogou je alkohol v České republice a ta dostupnost alkoholu je u nás jaksi nesmírně snadná. Všude, když se podíváme třeba na benzínové pumpě paradoxně, tak někdy jsou vybaveny lépe než, než leckterá vinotéka. Ten prodej je neomezený prostorově v podstatě, ani časově, někde, například ve Skandinávii platí velmi přísná restriktivní opatření co se týká prodeje alkoholu. Dokonce ten alkohol, prodej alkoholu je tam do jisté míry sledován, možný jenom s občanským průkazem a podobně. Samozřejmě ta středoevropská tradice je poněkud jiná, ale když se podíváme třeba i do sousedního Německa a to myslím není ani všeobecně známo, tak tam například platí určité omezení prodeje alkoholických nápojů. Tam třeba není možné, dejme tomu, mezi půlnocí, mám pocit a mezi 5. hodinou ráno nakoupit vlastně alkoholické nápoje. Takže já myslím, že alespoň toto ztížení dostupnosti má určitý význam. Zatímco u nás vlastně nakoupíte alkohol kdykoli a jestli je to, jestli je to obdobné i s těmi dalšími drogami, tak je to skutečně zarážející a myslím si, že naše společnost jaksi málo myslí na prevenci. My máme skvělé akutní zdravotnictví, upřednostňujeme jaksi péči nemocnic, v nemocnicích se nám daří dobře, chválíme si jejich péči, to bych řekla, že je docela, docela důležité na jednu stranu, ale na duhou stranu bych řekla, že zanedbáváme vlastně to, co je minimálně stejně důležité jako, jako ta akutní medicína. A je to na jedné straně prevence, prevence všech těchhle těch faktorů, které, včetně drog a tak, třeba úrazovosti a podobně, která s tím vlastně také souvisí, jaksi podpora zdravého životního stylu, dostatku pohybu a podobně. Tam si myslím, že vynakládáme strašně málo prostředků na to, a strašně málo úsilí společenského na to, abychom byli zdravější, abychom žili zdravěji, abychom se vyvarovali těch škodlivých návyků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nepřibyly ale naopak, paní docentko, různé preventivní programy?

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, otázka, jak přibyly, otázka, jak přibyly a jaké ty preventivní programy přibyly. Já také jaksi se snažím zachovávat optimismus a říkat, že ten vývoj v naší společnosti je spíše pozitivní, ano, nicméně když se podíváme na některé ty preventivní programy, tak to jsou mnohdy spíše firemní programy pro jaksi, které podporují určité produkty ve smyslu třeba rostlinných tuků a podobně, čili mnohdy to je, mnohdy to je čistě jaksi produktově zaměřené, byť to působí skrytě jako jaksi obecný preventivní program. Já obecně a vlastně odbíhám trochu od těch drog, ale já si myslím, že třeba u nás je nesmírně důležitá prevence úrazů. Prevence úrazů vůbec. Ono to s těmi drogami tedy potažmo také samozřejmě souvisí. Souvisí to s drogami a alkoholem za volantem a úrazů třeba zejména právě v té dopravě, co se týká bezpečnosti dopravy. My bychom si měli uvědomit, že vlastně na každého úspěšně transplantovaného člověka, kterým se někde chlubíme v rámci našich transplantačních programů, je vlastně někdo, kdo předčasně zemře. A často umírá právě na našich silnicích. Říkáme to tak jaksi tak trochu cynicky dárci orgánů, že jo, ale ono prostě bohužel do značné míry je to pravda. A uvědom..., možná si neuvědomujeme, že vlastně ten ztracený život někde v hloupé a zbytečné zatáčce, v nepřehledné situaci mohl být žitý mnoho let, mnoho desítek let, zatímco ten život transplantovaného člověka, kterému samozřejmě přejeme ten úspěch, ta transplantace a dobrou kvalitu života, ale zpravidla bývá daleko kratší. A já si vzpomenu třeba na jednu takovou zatáčku mezi Kostelcem nad Labem a Brandýsem, kde už je 5 křížků a kde vlastně ta situace nebo ten, ta zatáčka je stále stejně nebezpečná a když prostě tudy projíždím, tak stále vidím nové stopy někam do pole a naštěstí tam nové křížky nepřibyly. Snad nepřibudou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká a přeje si docentka Iva Holmerová. Já vám děkuji za vaše názory a přeji hezký den.

Doc. MUDr. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra budu hovořit s Erikem Bestem, novinářem. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.