Přepis: Jak to vidí Ina Píšová – 16. července

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré ráno, začíná pořad Jak to vidí. Nerušený poslech vám přeje Karolína Koubová. Mým dnešním hostem je účastnice prestižního Fulbrightova stipendijního programu, která studovala na univerzitě v Berkeley v Kalifornii, doktorandka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Ina Píšová, dobrý den.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Dobré ráno, Karolíno, díky za pozvání.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekněte mi, jak se to stane, my jsme spolu totiž už mluvily v pořadu Jak to vidí, takže já už o vás leccos vím, ale řekněte posluchačům, jak se stane, že vy se vydáte zkrátka na takto prestižní stipendijní program, že vlastně vůbec získáte tu možnost, protože abychom řekly posluchačům, to studium ročně tam přijde v přepočtu na milion až milion a půl korun, je to tak?

Čtěte také

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Přesně tak. Já jsem do Kalifornie podívala díky prestižnímu Fulbrightovu programu, což je program, který vysílá mladé české akademiky nebo studenty na různé vysoké školy ve Spojených státech a vlastně pro Čecha je tohleto jediná cesta, jak se dostat třeba na Harvard nebo Berkeley nebo Stanford, na prestižní školu, kterou by si vlastně nikdy nemohl zaplatit právě kvůli tomu, že to stojí třeba milion a půl ročně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Každopádně to musí být velmi těžké se tam mezi mnohými účastníky dostat. Vy jste nevěděla tedy, z kolika vás vybrali, ale určitě je to prestižní a chce to leckdo.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Je to tvrdá příprava. Ten program je velmi selektivní, ale o to víc si potom vážíte, když máte tu možnost vyjet. A z kolika nás vybrali, to samozřejmě nevím, ale stálo to hodně úsilí to získat, to každopádně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
S jakými pocity jste odjížděla? Nebo věřila jste vůbec, že teda budete vybrána nebo jste to prostě zkusila?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Popravdě, hrozně jsem doufala, protože jsem si vždycky chtěla vyzkoušet studium nebo zažít to prostředí prestižní americké školy. Už jenom proto, že to je něco, co známe z filmů, víme, jak to zhruba vypadá, Harvard, Yale, to se hrozně často objevuje v seriálech, ve filmech a člověk i nějak jakoby chce vidět, jestli to tam vážně takhle vypadá.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A koresponduje to s realitou, když jste tam potom?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Popravdě, velmi často ano. Když vejdete na Harvard nebo na Stanford, tak to tam skutečně vypadá tak, jak to znáte z těch filmů, mají ty mikiny s tím velkým H jako Harvard, vypadají ty sáčka károvaná, motýlky, je to skutečně takové to prostředí hrozně jako fotogenické.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když přijede česká dívka na Berkeley, tak s čím prvním se tam konfrontuje?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Kalifornie je v tomhle tom hodně jiná, protože je to nejbohatší a tak jako nejvíc alternativní stát z celých Spojených států, takže studenti, kteří jdou na Harvard, skutečně zažijí takový ten klasický kampus, profesoři ve fraku, je to takové to důstojné, klasické, krásné cihlové budovy, velké staré knihovny, zatímco ta Kalifornie je daleko víc hippiesácká, alternativní, je tam sluníčko celý rok, takže to prostředí je takové jako hodně, já nechci říct úplně plážové, ale ta nálada je taková jako pozitivnější, je to hodně otevřené, je tam hodně hipíků, vegetariánů, alternativních lidí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To zní sympaticky, má to i své nějaké stinné stránky slunná Kalifornie?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Když přijede Čech do Kalifornie, tak se setkává s věcmi, které z Evropy vůbec nezná. Vlastně si připadá hrozně normálně, až je to nenormální. Já jako Češka nemám vlastně žádná, žádné preference, co se týče třeba stravování, nejsem frutarián, který by jedl jenom ovoce, nejsem vegan, nejsem ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdůrazněme, v Kalifornii jsou frutariáni, kteří jedí pouze ovoce. Ono to teda není pouze v Kalifornii, ale možná naši posluchači se s tím dnes setkávají poprvé vašimi ústy, frutariánství, někteří.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Kalifornie je takový předjezdec lifestylových trendů. Najdete tam věci, o kterých my třeba slyšíme v televizi nebo z časopisů a tam je to naprosto běžné. Skoro každý, kdo chce být nějak zajímavý, což v Kalifornii, v Hollywoodu chce být téměř každý, tak hledá nějakou jakou zajímavost, zajímavou alternativu a hrozně lidí má nějakou jako stravovací, nějaké stravovací specifikum. Vegetariánství, veganství je úplně normální, hodně často právě jako v extrémní formě. Třeba právě frutariáni, což jsou lidé, kteří o sobě tvrdí, záměrně říkám o sobě tvrdí, že třeba jenom jedí jablka celý život.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte o sobě, tvrdí, podezíráte je, že to tak není?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Upřímně řečeno, potkala jsem třeba Čechy, kteří říkali, přestěhovali jsme se do Kalifornie, měli jsme nadváhu, byli jsme nešťastní, opustili nás partneři, nyní jsme se stali frutariány, jíme prostě už třeba rok jenom jablka nebo třeba jenom banány, změnil se nám život, jsme hubenější, jsme šťastnější, máme prestižní práci, jo, takovéhle příběhy.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale tváříte se, že jste jim to úplně nevěřila.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Úplně řečeno, popravdě, těch alternativ je tam tolik, protože ono to začíná těmi frutariány, ale jsou tam lidé, kteří jedí jenom syrovou stravu a pak jsou tam lidé, kteří o sobě říkají, že nejedí vůbec.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou takzvaní pránisté.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Přesně tak. Neboli bretariáni. Lidé, kteří říkají, že se stravují pouze vesmírnou energií, což je v podstatě energie kolem nás a sluneční světlo. Je to něco, co je takové jako prestižní. Pokud třeba pracujete v nějaké vysoké funkci, ať už je to univerzita nebo Apple, Google, Facebook, takovéhle jako známé firmy, tak ti lidé hodně často součástí jejich image je, že jsou právě třeba frutariáni nebo vegani nebo ovolaktovegetariáni, kteří zase tak nějaká specifika. A občas se člověk potká i s někým, kdo říká, že se prostě stravuje tou vesmírnou energií. Úplně popravdě, jako selským rozumem oni neexistují vůbec žádné studie, které by potvrdily, že existuje člověk, který třeba vydržel čtyři dny nejíst a nepít, ale oni to o sobě tvrdí, byť vlastně pro to nemají jako žádný důkaz, ale také oblíbené poměrně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mi ale vyprávěla takovou zajímavou pikantnost ohledně právě těchto lidí, že existuje restaurace, kde si zaplatíte, tuším, jste říkala 30 dolarů, jestli můžete pokračovat, protože víte, o čem mluvím.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Přesně tak. Tím, že tohle je to taková věc, součást vaší image, tak se nosí, že to samozřejmě dáváte hodně najevo, říkáte to o sobě, já jsem bretarián, já nejím, já se stravuju jsou tou pránou, a samozřejmě je na to nabalený obrovský byznys. A součástí toho byznysu jsou i restaurace, které vám nabízí čichání jídel. Je to poměrně nákladná věc, vy si objednáte velmi jako pěkné menu, oni vám to donesou, vy máte nějaký vyhrazený čas, kdy to jídlo čicháte, oni ho potom seberou a odnesou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To by mě zajímalo, jestli ho potom nabídnou dál nebo jestli ho opravdu musí zlikvidovat v té kuchyni.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
To je ta vynikající věc, že v Kalifornii kromě všech těhle těch frutariánů a bretariánů, tak existují ještě freegani, což jsou vegani, to znamená nejedí maso, nejedí mléčné výrobky, ale zároveň tím, že jsou free, tak oni jsou prostě takoví antikapitalističtí vegani, oni protestují proti systému tak, že si zásadně nekupují žádné jídlo, jedí jenom to, co získáte zadarmo, což je buď teda bohužel v popelnici, anebo právě v restauraci, která má přebytky nebo ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To se dobře tedy doplňují právě s touto alternativou stravovací.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Je to vynikající, takže to jídlo, které vy čicháte, potom nejde samozřejmě do popelnice, ale jde právě buď bezdomovcům nebo lidem, kteří si tam vystojí frontu, řeknou, já jsem freegan, já protestuju proti kapitalismu, proti systému, já nebudu participovat s mými penězi tady na konzumu, ale já prostě rád přijmu to jídlo od vás zadarmo, takže potom jako jedí to vaše jídlo, které vy jste očichali předtím.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluví o své zkušenosti z Kalifornie Ina Píšová.

/ Písnička /

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes v našem cestovatelském Jak to vidí cestujeme s Inou Píšovou po Kalifornii. Ina Píšová se zúčastnila Fulbrightova stipendijního programu, studovala v Berkeley na univerzitě a říká nám o svých zážitcích, především tedy o tom, jak v Kalifornii všichni mají nějakou tu svou alternativu. Vypadá to, že všichni jsou tak alternativní, až je normální ta alternativa, tak vy jste mohla být alternativní tím, že jste v uvozovkách normální, není to tak?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
V podstatě ano. Já když jsem tam přijela a koupila jsem si chleba s máslem a namazala jsem si ho se svými, se spolubydlícími, tak oni na to koukali hodně jako zděšeně a teď se mě ptali, jestli fakt budu konzumovat ty příšerné tuky, a pak mě jako velmi laskavě poučili, že teda vědí, že v Evropě se takovýhle věci dělají, ale že když už si něco chci mazat, tak ať si mažu avokádo na rýžový chlebíček, jo, že oni na to vlastně ani moc jako nechtěli koukat, byli dost jako zděšení a tak jako mateřsky mi vysvětlili, že takhle vlastně jako umřu na zvýšenej cholesterol, že to prostě bude se mnou špatný, tak jsem začala jíst rýžový chlebíčky.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A nebyli tam ještě třeba další stipendisté z jiných zemí?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Byla tam celá řada zahraničních studentů, ale já jsem se snažila žít s těma Američanama, být prostě mezi nima, bydlela jsem s Američanama, snažila jsem se vyhnout trošku té české komunitě, protože to je něco, co můžete mít tady, ale tahle ta zkušenost žít mezi nima, sledovat, jak přemýšlí, jak žijou, tak je hrozně unikátní. Já jsem se jí nechtěla vzdát, takže jsem dělala v podstatě to, co dělali oni, abych to prostě prozkoumala.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co bylo při těch studiích nejtěžší? Krom toho tedy, že jste si měla mazat avokádo na rýžový chlebíček.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Popravdě, to bylo to nejmenší. Školy, jako Berkeley, jsou extrémně náročné a já, i když Filozofická fakulta Univerzity Karlovy je skvělá a studium na ní je těžké, tak popravdě, nebyla jsem třeba zvyklá číst stovky stran ze semináře na seminář, ale my jsme, v knihovně nám instalovali kanape se zprávou, můžete tady prostě spát, je normální spát v knihovně, jo, takže jsme se tam občas učili přes noc, pak jsme se tam na chvilku natáhli, to tempo bylo vlastně hrozně vražedné pro mě, musela jsem si hodně rychle zvykat na to fakt tvrdě pracovat od rána do noci.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdyby se vám tem nepodařilo jaksi získat studijní úspěchy, musela byste vracet toto stipendium Fulbrightovo, které jste získala?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Fulbrightovo stipendium podporuje prostě nezávislý výzkum a já jsem tam pracovala na své dizertační práci a Fulbrightova komise ho velmi respektuje, vaše vlastní tempo a vaše vlastní výsledky, takže ona nás úplně nekontrolovala. Ona tím, že si nás prověřila, tak nám dala prostě svobodu bádání, ale zároveň vy jste blízko fantastickým zdrojům. To jsou prostě profesoři světové kapacity, které tam potkáváte, pracujete s nimi v podstatě jeden na jednoho, to jsou takové příležitosti, že i když, jako že nechcete být ani jako líní, chcete prostě využít každou chvilku.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkala jste, jsou tam parkovací místa pouze pro nositele Nobelovy ceny, kteří tam přednášejí, nebo kteří tam byli.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Přesně tak, to byla jedna z prvních věcí, které se mi otevřely, když jsem přišla do kampusu, že jsem uviděla parkoviště, kde bylo prostě - zde parkují pouze nositelé Nobelovy ceny. A bylo tam asi šest míst. A já jsem si říkala, tak teď jsem prostě u toho zdroje vědění, to je prostě ohromné, třeba je taky potkám, ale pravděpodobně bych asi ani nevěděla, že jsou to oni, protože ten kalifornský dresscode je, že ti profesoři, ať to byli Nobelisté neob ne, tak chodili do těch seminářů v šortkách a v růžovém tričku třeba. Vypadali v podstatě jako starší studenti, takové hrozně kolegiální to bylo.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla jste tam vůbec nějaké volno?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Já jsem ho ani popravdě moc nechtěla, protože ta atmosféra toho kampusu je, fakt jako když se octnete v úplně jiném světě. Ti profesoři, oni s vámi tak jako žijí, to není to, že přijdou a odučí si svůj seminář, ale můžete k nim jít na večeři domů, stýkají se se svými studenty neformálně, jdou s váma na kafe, jsou s vámi v tom kampusu, je to vlastně jakoby jedno místo, kde jsou všichni, takže tam neustále potkáváte nějaké kolegy. A mně se tam tak líbilo, že já bych si tam v podstatě nejradši postavila stan a byla tam vlastně jako pořád.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Fungují tam, teď k nepříjemné věci, ale i v souvislosti s tím tlakem na to, jak člověk vypadá, o kterém jste mluvila, konfrontovala jste se tam s nějakými předsudky, třeba k tomu, že jste z Východu, k tomu, že tedy asi třeba nemusíte splňovat, jakkoliv jste vysoká a štíhlá, ty jejich ultrapožadavky?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
To, jak člověk vypadá, je v Kalifornii strašně důležité. Ono to vychází z toho, že vlastně tím centrem té Kalifornie je Hollywood, odkud vychází ten trend, buďte prostě hubení, buďte krásní, takže ten kampus, to byla prostě přehlídka krásných lidí hodně často, velmi štíhlí, velmi vysportovaní. Já jsem tam přijela a necítila jsem se v tomhle tom jako Čech prostě vůbec dobře, jako Čech, který má rád knedlíky a zelí, takže jsem nějak intuitivně se začala přizpůsobovat, začala jsem hodně běhat, začala jsem hodně sportovat, protože ono popravdě, pokud trávíte x hodin denně studiem, tak jít si pak zaběhat je vlastně jako skvělá úleva. A ta pozitivní věc, jako Češka jsem zažívala ne předsudky východní Evropy, ale v podstatě uznání. Oni Češi jsou minimálně v Kalifornii ohromně populární. Když řeknete - jsem z Prahy, jsem z Čech, tak hrozně často první, co vám řeknou, já jsem čekala, že mi řeknou třeba české topmodelky, ale vůbec ne, první reakce byla, Václav Havel, Pražské jaro, a druhá reakce byla Silicon Valley, máme spoustu šikovných českých inženýrů, Google, Apple, Dell, Facebook, a jako Češi se těší poměrně jako velké oblibě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Získala jste si tam přátele?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Spoustu amerických přátel. Američané jsou jako přirozeně otevření, takže oni vás velmi snadno pozvou domů, velmi rádi s vámi tráví čas, ta přátelství obvykle nejsou nějak zvlášť hluboká, ale na rozdíl od nás Čechů jako rádi otvírají své domovy, jsou hrozně výřeční, rádi se druží, ale zůstává to spíš na takové té povrchní úrovni, popravdě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se vracela v průběhu vašeho studia třeba do České republiky nebo jste to tam strávila v jednom zátahu?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Vůbec ne. Já jsem si to představovala jako cestu králičí norou, teď jsem tady, teď jsem v tomhle tom světě, je to prostě vyhrazený vzácný čas a já ho chci jako spotřebovat a využít do poslední minuty a pak se zas vrátím do toho českého života, ale teď jsem prostě tady a teď to chci žít tenhle ten kalifornský život.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam jste se vydala mimo Kalifornii?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Já jsem se snažila procestovat v podstatě celou západní část Ameriky. Bylo to hodně proto, že z té Kalifornie jsem znala velké bohatství, opulentní vily, Hollywood, pěkně vypadající lidi, ale bylo mi poměrně jasné, že tohle to je prostě kalifornské specifikum, nejbohatší stát, San Francisco nejbohatší město, a já jsem byla hrozně zvědavá na to, jak vypadá zbytek Ameriky. A hodně jsem cestovala třeba mezi indiány, protože myslím, že jsem taková poslední generace, co vyrostla na Vinnetouvi, hrozně jsem se chtěla podívat, jak vypadá ta odvrácená strana Ameriky. A popravdě, jakmile vyjedete za hranice Kalifornie, tak je to úplně jiný svět.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Chudoba. Ohromné sociální nůžky. Bohatší jsou bohatší než tady v Evropě a chudší jsou mnohem chudší. A popravdě, kromě té bohaté Kalifornie nepřišlo mi, že by se lidem zejména v té centrální části, jak jsou tam pouště a sucho, že by se jim tam žilo moc dobře. Hodně často říkali, jsme prostě chudší, platíme velké daně, máme velké dluhy, není nám tady úplně dobře.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A s tím se v Kalifornii nesetkáte, tam jsou všichni veselí a šťastní?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Ono to souvisí s tím, že musíte být. To je v podstatě takový komunikační kód, mám se dobře. Neexistuje odpověď upřímná česká, je to blbý. Tohle když jsem zkusila třeba jednou říct, že jako, jo, jako jde to, ale musím se hrozně učit, a oni byli jako strašně zděšení, jestli mám nějaké deprese, jo. Správná odpověď - je to fantastický. To se vlastně čeká.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak se ale všichni sejdou u, v ordinaci psychiatra, ne?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Jako mít nějakého osobního konzultanta je tam dost normální, je to dost trendy mít terapeuta, kterému se prostě vypovídáte. To se v podstatě tak jako nosí trošku.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Ina Píšová, účastnice prestižního Fulbrightova stipendijního programu, doktorandka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která zkusila studia na Berkeley.

/ Písnička /

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
8 hodin, téměř 51 minut, v pořadu Jak to vidí jsme se dnes vydali s Inou Píšovou do Kalifornie, kde studovala na prestižní univerzitě Berkeley, a to díky Fulbrightovu stipendijnímu programu. Vy jste, Ino, mluvila o tom, že ten vztah profesor - student je dost jiný v Kalifornii nebo u vás na Berkeley, tedy u vás na Berkeley, jak říkám už tady, protože nikoho jiného neznám, kdo by studoval Berkeley, tak v čem je jiný?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Já jsem zažívala něco, co jsem z Čech vůbec neznala tak dobře. Profesora, který tím, že může pečovat o mnohem menší počet studentů, je lépe placený, má asistenty a ty třídy nebo semináře jsou mnohem menší, tak ten vztah je hodně často osobní. Zažíváte situace, že vás pozve domů na večeři, postěžujete si, no nemám kolo, on řekne, já mám doma jedno starý, já vám ho rád půjčím, chodíte do tělocvičny se svým profesorem. Moje kamarádka s ním chodila na hodiny, kde se učili stát na hlavě, jo, takovéhle kurzy. Je to hrozně příjemné, protože vy jste mu vlastně blízko i lidsky a on vám předává nejenom to vědění, ale zároveň i nějakou jako životní moudrost, a to je jako ohromné se učit se od takovéhleho člověka.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale je taková odvrácená strana těchto prestižních univerzit, je to, že tam opravdu studují pouze bohatí, jakkoliv jsou tam stipendia pro, různá sociální stipendia.

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Bohužel ano. Když se podíváme na čísla, tak zhruba 70 % studentů, kteří se dostanou na Ivy League, což je právě Harvard, Yale, Brown, tak pochází z 10 % nejbohatších Američanů. To jsou v podstatě lidé, který, jako kdyby to byli čeští milionáři, že jo, opravdu jako je to, oni říkají, máme nějaká stipendia, ale zároveň je to v podstatě škola téměř jenom pro bohaté. Nediskvalifikuje vás jenom nedostatek peněz, ale i trošku to, že podmínka přijetí hodně často bývá nějaká prestižní mimoškolní aktivita, třeba stáž v úřadu starosty, nebo to, že máte vlastní malou nadaci, nebo vlastní byznys, což pokud jste z chudé rodiny, tohle, na tohle to si nesáhnete. A pokud takovéhle věci tvoří třeba 40 % toho přijímacího řízení a vy to nemáte, tak ta šance je strašně maličká.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybyste měla na závěr shrnout tedy tu zkušenost z Kalifornie, ať už s těmi mezilidskými vztahy, ať už tedy z vašeho studia, tak jaká je?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Já jsem se tam naučila hodně věcí o sobě, jaké je to opravdu tvrdě pracovat. Zároveň jsem tam strašně moc získala od osobností, které bych nikdy neměla šanci potkat. Na Berkeley jezdily osobnosti světového formátu, ke kterým byste se normálně nedostali. A zároveň jsem zažívala strašně krásný pocit, a teď nechci, aby to znělo pateticky, ale hrdost na vlastní zemi, protože české dějiny, československé dějiny v druhé polovině 20. století, tak v té Americe mají, minimálně na Berkeley, jako obrovské uznání. Tam bylo, spoustu mých profesorů hovořilo česky, prostě se naučili česky, protože prostě jim Československo přišlo strašně zajímavé, jezdili do něj. Třeba před i po revoluci. A já jsem zažívala něco, jako jsem hrdá na svojí malou zemi, váží si nás, vědí o nás, znají Václava Havla, znají naše české osobnosti a já když řeknu, že jsem Čech, tak to prostě není nějaká malá východoevropská země, ale je to, podívejte se, to je fakt malá země, ale zvládli hodně, a to je prostě pro Čecha strašně pěkné, takže i pro lidi, kteří se do Kalifornie třeba jenom podívají, tak jako turisté, nejenom jako studenti, tak pravděpodobně zažijí něco takovéhleho. Vy jste z Prahy, Václav Havel, to je skvělé, jako vážíme si vás.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
S jakými pocity jste se vracela domů?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Jinak pocity hrdosti na vlastní zemi, to bylo jako hrozně pěkné, a zároveň se spoustou plánů a takové jako radosti, zvládla jsem Berkeley, přežila jsem Berkeley, dokázala jsem tam obstát, tak v tom případě prostě není žádná výzva, které bych se teď bála. Jako dá vám to ohromný pocit sebedůvěry ten Fulbright, to každopádně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Byly okamžiky, kdy jste si myslela, že to nezvládnete?

Ina PÍŠOVÁ
--------------------
Skoro pořád. Jako těžké úkoly, pocit studu, když jsem měla mluvit právě s nějakými jako velkými světovými kapacitami, jsem se hrozně styděla, že je to málo, co umím, že mluvím špatně anglicky, ale vlastně každý ten krůček, když se, když tohle to překonáte ten ostych, tak vám dává ohromný pocit, zvládla jsem to, přežila jsem v tomhle tom tvrdém prostředí. Je to něco, na co možná můžu být hrdá, na co můžu prostě stavět.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Bezesporu. To byl dnešní host Ina Píšová, účastnice prestižního Fulbrightova stipendijního programu, doktorandka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ať se vám daří i nadále tak dobře jako na Berkeley. Děkuji za návštěvu ve studiu, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.