Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 9. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu pořadu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je ekonomka Ilona Švihlíková. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Český statistický úřad představil studii o životní úrovni v Česku. Vyšlo z ní, že je to vlastně dobré místo pro život. Jaké ukazatele se zkoumaly, jakými parametry kvality života se zabývá tato analýza?

Čtěte také

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já jsem tu studii velice ocenila, protože se nedívala jenom na to, co je takové běžné a co čteme velmi často, jako je HDP na obyvatele, ale i řadou dalších indikátorů, jako je míra nerovnosti, otázka vzdělávání, zdravotní péče, úrovně kriminality a podobně. To znamená, že skutečně se dívala komplexně na ten život, na to, co posuzujeme, jako kvalitní místo a to samozřejmě není jenom otázka disponibilních příjmů, byť tam samozřejmě také hrají svoji roli. A takže tahle studie je skutečně komplexní, je, je nesmírně zajímavá, je tam mnoho velmi pozitivních bodů a potom několik těch ne úplně dobrých. K těm, řekněme, které přináší určité zklamání, patří ta dlouhodobá divergence, to znamená to, že vlastně od toho roku 2009, 2010 ta Česká republika jakoby stojí v porovnání s ostatními zeměmi a jaksi není už v té fázi toho dohánění, ale naopak se oddaluje nějakému tomu, řekněme, hrubému průměru Evropské unie, což asi je docela škoda, protože vlastně ty roky můžeme z tohoto hlediska jakoby škrtnout. No a další je samozřejmě ten vývoj právě těch disponibilních příjmů domácností, které nám už několik let klesají, což samozřejmě klade značné nároky na to, aby ty domácnosti vůbec nějakým způsobem fungovaly a v tomhle ohledu potom dobře pochopíme jednak to nabírání různých půjček a samozřejmě tam, kde je to možné to dlouhodobé a stále trvající šahání do úspor. To znamená, že velká část obyvatelstva stále čerpá staré úspory, aby vlastně nějaký způsobem držela tu základní životní úroveň.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás: Jaký je rozdíl mezi chováním firem a domácností?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak hodně značný. Já myslím, že to nejde asi úplně, úplně srovnávat. Firmy mohou operovat i v nějakém, řekněme, delším časovém horizontu, to samozřejmě domácnosti taky, ale je tam ta otázka velkých investic, který mají značný národohospodářský dopad, ty výdaje domácností jsou potom zprostředkovány přes úroveň mezd dominantně, které zase jsou tvořeny jakoby v tom soukromém sektoru. Takže jako úplně, jak srovnávat tyhle dva segmenty. Oni jsou navzájem propojeny samozřejmě a přenáší se ty vazby z jednoho do druhého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Jak se liší situace třeba v metropoli, když se podíváme do té studie, ve velkých městech a v regionech? Třeba na venkově?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Obrovsky. To je jeden z těch velkých přínosů té studie, která ukazuje, že ta Praha je skutečně někde úplně jinde než zbytek republiky. Ta pražská úroveň je vysoce, vysoce nad průměrem EU, zatímco ty ostatní regiony jsou povětšinou naopak hluboce, hluboce pod průměrem EU. To znamená ty rozdíly jsou velké. Bezesporu to ukazuje na větší potřebnost regionální politiky a vyrovnávání těch regionálních rozdílů. Což se asi zatím příliš nedaří. K těm ne úplně optimistickým zprávám také patří nárůst chudoby a sociálních rizik v regionech, které už jsou tak jako tak postiženy. To znamená, hovoříme, řekněme, o severozápadu Čech a Moravskoslezském kraji, kdy právě se tam kumulují ty sociální problémy, plus tedy nárůsty nerovnosti a dalších sociálních rizik. Takže jakoby tyhle dva regiony patří bezesporu mezi ty nejproblémovější v rámci České republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze z té zprávy třeba vypozorovat, nebo vyvodit, jak se vyvíjela ta situace?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně tak. Tak zpráva je dynamická, to znamená, že se dívá na delší časová období, není to jenom rok 2013, ale povětšinou tam najdeme i několikaleté časové řady. Takže skutečně vidíme, že ten zlom většinou negativní teda, ve většině těch ukazatelů těch disponibilních příjmů a podobně, přišel od toho roku 2009, 2010 a shoduje se právě i s tou divergencí ekonomiky a teď vlastně tam vidíme nějaké jako jemné náznaky, jestli něco půjde nahoru a, a jak moc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co zajímavého, paní Švihlíková, lze vyčíst třeba u kolonky, jako je bydlení, vzdělávání, nebo výdaje na zdraví?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak u toho bydlení tam samozřejmě je vždycky zajímavé dívat se na to, jakým způsobem se vyvíjejí ty jednotlivé ceny bytů, jaký to představuje zátěž pro tu do..., pro ty domácnosti, což tam, řekněme, ten vývoj není tak dramatický, samozřejmě jako v zemích, které byly postiženou bublinou nemovitostí, tak to je jakoby logické, že jo, že ten rezidenční trh je, řekněme, relativně stabilní oproti ostatním zemím. U těch výdajů na zdravotnictví, tak tam je potřeba říci, že neustále stoupají, to je velice důležité a ještě v těch, k těm doplňujícím výzkumům, které jsem zrovna četla včera, takže nejsou zahrnuty v téhle studii, je ukázáno, že většina domácností není schopná dávat výdaje navíc nad rámec toho, co je pokryto zdravotním pojištěním. To znamená, měla by tam obrovský problém s nějakými dalšími, dalšími výdaji. Takže jakoby ta, tenhle ten sektor zdravotnictví samozřejmě je možno nahlížet poměrně problémově, protože jednak do něj plyne neustále jako více prostředků, ale ta, ta celková řekněme efektivnost už jenom třeba ve srovnání s tím, jak klesá doba hospitalizace i u velice vážných onemocnění, tak tam je jakoby asi něco v nepořádku, tam je nějaká disproporce, kterou by bylo vhodno dále zkoumat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je kvalita života lidí v Česku ve srovnání s Evropou, s evropskými zeměmi?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Když se na to podíváme komplexně z hlediska těch sociálních indikátorů, nerovnosti, přístupu ke vzdělání a tak dále a tak dále, tak je to v součtu relativně dobré s tím, že ale jakoby mnoho věcí se čerpá z minula. To znamená, já bych tak řekla, jako by se jede z rezervy. Kdežto ty poslední roky naopak znamenaly řadu těch negativních údajů, právě teda v ohledu těch příjmů a tak dále, a dále, to znamená ty jakoby ten trend oddálily nebo ho minimálně zpomalily, toho, toho přistupování, nebo přibližování k té, té úrovni EU, to znamená jakoby nějaké ty základy jsou položeny poměrně dobře. Teď jde o to je nezničit a naopak je dále rozvíjet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana Milana Březinu zajímá následovné, cituji z e-mailu: "Současná vláda začala včas před volbami rozdávat. Zvýšila minimální mzdu, chce přidat státním zaměstnancům, celoplošně 3,5 %. Příjmy obyvatelstva rostou mnohem rychleji než HDP a produktivita práce. Jak dlouho může takováto disproporce, která odporuje pravidlům makroekonomiky, fungovat?"

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak ono je taky potřeba říct, že ty příjmy právě v těch posledních letech docela dost prudce klesaly a samozřejmě velmi silně klesaly mzdy. A nejenom nominální mzdy, ale reálné mzdy. Tak to je první řeč. Upřímně řečeno neznám moc ekonomických teorií, které by říkaly, že jako dlouhodobě klesající mzdy jsou něco pozitivního. Protože to je samozřejmě snižování životní úrovně a je to i omezování té poptávky, která je pro tu ekonomiku nesmírně důležitá. Když se podívám na ty aktuální čísla, které tady zrovna mám, tak jednoznačně sice mzdy rostou nominálně, ale HDP mezikvartálně roste rychleji. Takže tohle to nemůžeme říct, že by byla, že by byla pravdivá informace. A k té minimální mzdě. Tak ta česká minimální mzda patří i v rámci Evropské unie, když se vezme jakoby v průměru procentuelně, aby byla srovnatelná s evropskou úrovní, mezi úplně ty nejnižší, jo. Já bych řekla, že to je prostě mzda, která je ostudná z tohoto hlediska a hlavně je to mzda, za kterou se prostě nedá žít. Jo, prostě nemůžete mít minimální mzdu, za kterou se nedá existovat, to jaksi potom ztrácí jaksi svůj, jakej je vůbec smysl, aby takováhle, takováhle mzda vůbec byla ustanovena. To znamená, to její zvyšování je podle mého názoru správné, i z hlediska veřejných financí, protože samozřejmě jako ta úroveň vyšších mezd vám potom přinese nějaké vyšší daně do toho rozpočtu, že jo, to se navzájem prostě, prostě, prostě povzbuzuje. Asi bude nějaká debata o tom, jakým tempem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A o kolik taky, protože ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
O kolik, no ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba Konfederace zaměstnaneckých svazů vlastně odmítá to zvýšení o 700 korun, protože ta dohoda s vládou zní: Zvýšení o 500.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hm, tak já nemám pocit, že by zrovna těch 200 korun byla jako taková jako zásadní položka. Tam prostě spíš jim asi jde o to tempo a o to, aby ta třeba původní dohoda byla nějakým způsobem dodržená, protože jako 200 korun nebude hrát takovou roli a hlavně ti, ta minimální mzda je sice málo rozšířená, to znamená, že ji bere jenom menší část pracovníků, budeme nějakých 100, 130 tisíc dejme tomu lidí, má tu minimální mzdu, ale je to nesmírně silný signál, kterým tím ta vláda samozřejmě vysílá. To znamená, že je pro ni ta poptávková strana, ta koupěschopnost obyvatelstva důležitá. Jo? A plus znova ten motiv prostě, že za minimální mzdu by se mělo dát uživit a ne prostě živořit, jako, jako dneska. Potom ta minimální mzda nemá žádný smysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakým tempem by měla růst?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, vzhledem k tomu, že zaprvé je skutečně v evropském ohledu, a to ve srovnání jaksi se zeměmi, jako je Rumunsko, Bulharsko a Pobaltí, velmi nízká v poměru k průměrné mzdě a že nebyla zvyšována řadu let, tak to její navyšování jako jednoznačně vítám. To znamená, musíme se podívat, jakým způsobem rostly náklady vůbec jakoby na živobytí, v některých případech velmi dynamický nárůst některých potravinových položek, jo, to je prostě základ, to neobejdete, škrtnete kulturu, škrtnete sport, škrtnete ledacos, ale jídlo prostě škrtnou nemůžete, to znamená, já si myslím, že ta, že to zvyšování je, je v pořádku. Říkám, jako bylo by to asi rozumnější to prostě rozložit do delšího časového období, ale tady prostě byl ten propad několikaletý. Jo? To znamená, že vy teďkom vycházíte z velice nízké úrovně a snažíte se dostat na normální úroveň a máte málo času, takže to děláte relativně rychle. No.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když hovoříme o průměrné mzdě, tak ta v letošním druhém čtvrtletí se zvýšila o 583 koruny na 25 500 korun hrubého. Což je ovšem částka, kterou, na kterou dvě třetiny zaměstnanců asi nedosáhnou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To dráždí vždycky, když se, když se publikuje průměrná mzda, tak spousta lidí jaksi je ho..., je naštvaná, protože je samozřejmě hluboce pod tím. Lepším ukazatelem je medián. To znamená mzda, která půlí jaksi napůl, půlí prostě ten soubor těch hodnot a ta je podstatně nižší, tam jsme 4 tisíce pod tou průměrnou, to znamená, tam jsme někde okolo 21 tisíc a to už samozřejmě vysílá, hrubého samozřejmě, vysílá jiný signál. A zároveň, a to se možná zapomněla říct u té kvality života, u té studie, je tam přece jenom jeden indikátor, kde si, kde si nevedeme příliš dobře, a to jsou přetrvávající velmi velké rozdíly mezi platy mužů a žen. Jo? Tam prostě lítá ve vzduchu 4 tisíce rozdíl mezi, mezi i tím mediánem, mužů a žen. Takže si spočtěte, kolik potom je medián u těch, u, kolik vydělávají ženy. To je skutečně jako bídné z tohohle hlediska. Takže jako tady bezesporu jako je další teda otázka toho, proč neustále teda přetrvávají tak velké rozdíly mezi tím, co vydělávají muži a co vydělávají ženy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vím, že studie analyzovala ten stav za několik posledních let. Ten vývoj. Nicméně, co z ní lze vyvodit, nebo je nějaké doporučení pro politiky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, ono už to doporučení vlastně bylo řečeno, že jo, tak jedno z těch hlavních je to, že klesaly čisté disponibilní příjmy a rostly náklady, to znamená, to je reakce třeba, ta, to zvyšování minimální mzdy, bezesporu se ukazuje přetrvávají diskriminace žen na trhu práce, tam ty rozdíly prostě jsou velmi vysoké a podstatně vyšší než v rámci Evropské unie, takže tady prostě je nějaké specifikum. A potom já bych tam viděla především tedy ten problém těch výdajů na to zdravotnictví. To znamená to, že roste počet těch vážných onemocnění, ale klesá doba hospitalizace, to je prostě celkově, tam je nějaká nevyváženost a samozřejmě i ty výdaje na léky a jejich růst. Jo? Tam bych se asi dívala na to, kudy ty peníze z toho zdravotnictví odtékají, protože tam je obrovský množství zdrojů, ale otázka je, jakým způsobem se s nima hospodaří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropská centrální banka nečekaně snížila svou základní úrokovou sazbu na nové rekordní minimum. Je to, pan Švihlíková, první podpora slábnoucí ekonomice v eurozóně, brání před deflací?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ona to není první podpora. Evropská centrální banka už v těch minulých letech prováděla řadu dalších opatření. Ten původní cíl bylo, řekněme, zmírňování dluhové krize v některých zemích, například v Itálii, aby se nedostala do stejné situace, jako, jako Španělsko, nebo Řecko. Kdežto ten současný krok je potřeba vnímat především v souvislosti řadou ne moc dobrých zpráv přicházejících z Eurostatu. A ty vlastně říkají, že ta eurozóna je, nebo celá Evropská unie a eurozóna, jsou na nějaké nule, to znamená, že se ten ekonomický růst zastavil, ta situace se nelepší, vlastně už zůstává řadu let stejná, vždycky se objeví nějaký signál, který vlastně velmi rychle zhasne, plus je tam ta velmi, velmi nízká inflace, která vlastně už tu eurozónu dostává do deflačního pásma. To trošku připomíná situaci v Japonsku, které, asi měla trošku jiné příčiny, ale celkově to Japonsko si prožilo dvě ztracené dekády, což bezesporu není nic, co by bylo záhodno nějakým způsobem napodobovat. Takže proto přišel šéf Evropské centrální banky Mario Draghi s poměrně razantním projevem, kterému je věnována velká pozornost, protože naznačil nutnost změny hospodářské politiky nejen eurozóny, ale vlastně celé Evropské unie. Samozřejmě Evropská centrální banka nemá úplně ty páky na to, aby změnila celý mix, to ona neovlivní, takže přišla s tím opatřením razantního snížení úrokových sazeb, de facto nuly, že jo, 0,05 je jako téměř už nula, tam už jako moc níže jít nelze, ale on tam zdůrazňoval právě nutnost podpory té poptávky. To se zase vracíme třeba k tomu navyšování té minimální mzdy u nás, protože právě bez ní jako těžko můžeme očekávat, že by se Evropská unie vzchopila a dostala z té špatné ekonomické situace, ve které teď je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem mezinárodní věřitelé očekávají, že se Řecko dostane z hospodářské recese a jeho ekonomika vzroste o 0,6 %.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak otázka je, jestli meziročně, mezikvartálně, nebo jak? 0,6 to asi není úplně něco jako mohli považovat za růst. Ono tohle to je taková jakoby hra s čísly. Ono to vypadá hezky, že jo, 0,6 je tam prostě kladný číslo po, po mnoha letech, je tam jako něco vůbec, co má plusové znaménko. Problém je v tom, že tohle jako lidi nepocítí. Jo, to je signál dejme tomu pro někoho, kdo se zaobírá finančnictví a teď jako se, se dívá na, na tahle čísla. Ale to není nic, co se projeví na životě běžných lidí. Jako, jako jestli máte prostě růst 0,3, 06 to jako nepoznáte, jo, to není nic, co se odrazí na, na vašem životním standardu. Takže jako v případě toho Řecka bude potřeba mnohem víc než jakoby jenom takovouhle, takovouhle slabou náplast a hlavně ta ekonomika klesala 6 let. Jo? Je vždycky potřeba to srovnávat potom i tu absolutní úroveň, kam se ta země propadla a z jaké úrovně se případně, jestli vůbec teda začne zdvihat a jak udržitelně se začne zdvihat. To znamená, jak ten růst bude tažen, čím vůbec bude tažen v případě takovýchhle zemí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Argentina se už podruhé za více než 12 let dostala do platební neschopnosti. Na hranici bankrotu. Přesně se tomu říká takzvaný technický bankrot. Tak vás poprosím o vysvětlení, jaké jsou důvody, co vlastně předcházelo této situaci? Přece Argentina je třetí největší ekonomika Jižní Ameriky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Nejenom to, ona hlavně Argentina jakoby je platebně schopná, to je na tom to absurdní, a proto se používá ten někdy záhadný pojem technický bankrot, nebo technický default, protože jakoby čistě právnického hlediska země nemůže bankrotovat, protože to je suverén, někdy se to samozřejmě jako by děje jinými, jinými způsoby. To, ta situace Argentiny je poměrně komplikovaná, ale když to řeknu velmi jednoduše, tak jde o to, že před skutečně těmi 12 lety Argentina prožila default v dějinách a restrukturalizovala svůj dluh. Změnila trošku jeho podobu. A na to přistoupilo většina věřitelů, drtivá většina věřitelů. Kromě několika takzvaných "supích fondů", tomu se skutečně tak říká supí fond. To jsou velmi agresivní spekulanti, kteří jaksi objíždějí celý svět, skupují levné části dluhu, za pár centů třeba jo, skutečně a potom se domáhají vyplacení celé částky. Jo? Je to nesmírně výnosný byznys. Představte si, že prostě děláte něco jako normálním jako prostě nějaké činnosti máte, já nevím, tu marži nějakých 4, prostě 5 % jako jste na zisku, to není nic, co by bylo úžasný a tihle ti supí fondy se prostě dostanou třeba na 400, 600 %. Jo? Tak to už prostě stojí za námahu. A tímhle tím způsobem vydělávat. No a jeden z těch hlavních světových supů, jistý Paul Singer, zažaloval Argentinu u newyorského soudu a domáhá se celé té částky. Abychom byli úplně přesní, tak on koupil ten dluh, prostě skutečně za hodnotu nějakých pár centů za dolar, prostě dolarová obligace a dostanete za to prostě nějaký 4 centy třeba a teď se domáhá celé té cifry. Jo? Což samozřejmě v tuhle chvíli už potom hovoříme o miliardách a paradoxní na tom je, že ta Argentina ty miliardy má, ale kdyby je vyplatila, tak poruší svůj vlastní zákon. Jo? To znamená jakoby je to velmi silný právní střet a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké je řešení z takovéhle situace?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já ještě jenom doplním, Argentina ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Je totiž těm původním věřitelům, těm, co souhlasili s tou restrukturalizací, řádně platí. To je na tom to absurdní. Proto se používá technický default. Ona ty peníze pro ně má, řádně je vyplácí, ale rozsudek, tenhle ten neuvěřitelný rozsudek newyorského soudce, kterému je mimochodem 84 let, tak ten ty peníze zablokoval, to znamená Argentina ty peníze má, má je k dispozici, může je těm věřitelům zaplatit, jakoby není prostě v insolvenci, nemusí nic prodávat, prostě ty zdroje má, ale ty peníze jsou na tom účtě zablokovány. Jo? Proto ten pojem technický default, který se může zdát velmi zvláštní. Je to situace, která /nesrozumitelné/ nemá obdoby. Jo? Je to něco skutečně něco jaksi lámalo čtenost těch různých analytických webech a, a dalších prostě, kteří se zabývají dluhovou problematikou a celkově ekonomickou problematikou. Je to skutečně něco, co je naprosto bezprecedentní rozhodnutí, kdy vlastně vy do bankrotu uměle uvrhnete zemi, která má peníze. Ne, že je nemá. Ona je má. Jaké řešení z toho? Já, já nejsem právník, nedokážu asi dát. Protože tady je prostě střet argentinského práva a rozhodnutí newyorského soudce. Musím říct, že jsme se ještě nedopátrala možnosti, jakým způsobem tohle to narovnat, ale je to každopádně situace, která ohrožuje víceméně všechny země, protože ve chvíli, kdy třeba jenom malinkou částečku vašeho dluhu koupí nějaký sup a ono jich je docela dost těchhle těch fondů po celém světě a pak si představte, že přijde za 5, oni si počkaj jako, jo, 5, 10 let a bude chtít zpátky tu plnou částku. To vás položí tu zemi. Jo, prostě jo? A za a, a nejenom, nejenom, jakože bude chtít plnou částku, ale ještě vám zablokuje vaše aktiva. To znamená, to rozhodnutí může být třeba, že vám zablokují vaše lodě v přístavech, ambasády, zavřou vám národní firmy, které jsou někdy jakoby, pobočky jakoby státem vlastněných firem, které jsou jinde. Jo? To, to, to, to je naprosto něco neuvěřitelnýho. Je to frapantní porušení samozřejmě suverenity té země a je to hlavně ukázka toho, kam jsme prostě došli s mocí těchhle těch finančních spekulantů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to nemít dluhy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, Argentina jakoby za ty dluhy víceméně nemohla, tedy respektive ta současná vláda za ně jako příliš nemůže, protože ty dluhy se samozřejmě jakoby vytvářely jednak teda v průběhu, což je starý dluhy za vojenský junty, to znamená, tam jsou dluhy staré 40 let jakoby v tom, v tom uloženy a jednak byly způsobeny velmi špatnou politikou těch předchozích vlád, to znamená, které vyvrcholily v tom roce 2001, 2002. Takže jakoby to, jo, vláda prostě jakoby to dědí. Samozřejmě je, je hezký nemít dluhy, to tady jaksi se přímo nabízí. Problém zase je v tom, že ten stát nějaké zdroje potřebuje a vy zase prostě tady v tom světě pozorujete, že tady neuvěřitelně vyspělá infrastruktura, jak ty zdroje odvádět pryč. Tady jsou daňový ráje, který jaksi si počínají tak jak si počínají, ale jsou i další možnosti, prostě, jak ty peníze odvádět z toho státu. My tomu dneska říkáme daňová optimalizace, to zní jako tak nevinně, ale to potom prostě znamená, že ty nadnárodní korporace de..., daní všude možně, ale jenom ne tam, kde prostě vytvářejí nějakou hodnotu. Jo? Tohle to je obrovský problém, protože ten stát a i jakýkoliv stát de facto se dostává do obrovských kleští. Jak na straně příjmový, tak na straně výdajový a potom se prostě ještě na vás může vrhnout nějaká takováhle jednotka, která prostě po vás potom může chtít tak naval mi své celé národní bohatství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Argentina není jedinou zemí s nestabilními financemi. Stejný rating má třeba Egypt, nebo již zmíněné Řecko. O dva stupně je pak horší Ukrajina. Navíc před rokem a něco málo zbankrotoval Detroit, což je zase jiný příběh, ale víceméně asi podobný, každopádně největší krach města ve Spojených státech. Padlá hvězda amerického snu. Před čím vlastně nás toto může varovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
U těch měst samozřejmě tam je to otázka toho, že ten Detroit v sobě odrazil nějaký dlouhodobější trend, a to je deindustrializace Spojených států. To znamená, že Spojené státy dneska mají velice malý průmyslový sektor v poměru k HDP a že řada těch průmyslových kapacit jaksi už dávno odcestovala do Mexika a do Číny a do dalších zemí. A ten Detroit to prostě odrazil, protože on byl tou průmyslovou páteří té země, která dneska je tedy velmi slabá. U těch zemí potom už ty příčiny jsou samozřejmě komplexnější. Mohou být tím, že skutečně někdo ty dluhy zdědí, ty dluhy mohou být často i nelegitimní, nebo právě se potýkají s nějakou, s nějakým vzácným ekonomickým propadem, nebo vnitřním konfliktem, což je typicky Egypt samozřejmě, že jo, velká vnitřní politická, sociální nestabilita, která se potom nutně odrazí na těch dluzích. Takže těch příčin může být celá řada. Ale je prostě mít potřeba mechanismus, jakým je možné to vyřešit. Jo? Dříve, když byly tím hlavním věřitelem třeba banky, jo, nebo byli jiný suverénní věřitelé, tak prostě nikdy nebyl zájem, aby ta daná jednotka, dejme tomu stát, prostě padnul. Jo? Prostě byl zájem, aby ten věřitel prostě šel dál, aby prostě se zotavil z toho a byl schopen aspoň něco jakoby splácet. Jo? Kdežto dneska, když máte právě tyhle ty finanční spekulanty a tu jejich obrovskou moc, ti nemají zájem na tom, aby ta země se zvedla. Ti chtějí prostě odvézt to národní bohatství jako a zavřít krám. Abych tak řekla. A co se bude dít s těmi lidmi jako v Řecku, nebo jako v Argentině, těm je to úplně jedno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji za váš pohled na svět a ekonomiku a budu se těšit za měsíc na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Díky. Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra přivítám amerického novináře Erika Besta. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.