Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 5. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je docentka Ilona Švihlíková, ekonomka. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze i bez kvót zajistit rovnoprávnost mužů a žen? Co přinesla devizová intervence České národní banky? Prodraží energeticko-klimatický balíček náklady na energetiku? Témata, kterým se budeme věnovat. Podle nové studie Světového ekonomického fóra se ganderová propast v poslední dekádě postupně zmenšuje s tím, jak mají ženy snadnější přístup k politice a pracovní příležitostem. Česko si ale opět pohoršilo. Obsadilo podprůměrnou 96. příčku. Jak vy to vidíte, paní docentko, jaké jsou příčiny?

Čtěte také

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ještě je potřeba asi říct, že Česká republika se umístila katastrofálně ve srovnání se zeměmi, se kterými se rády srovnáváme, to znamená i v rámci tedy Evropské unie a v rámci vyspělých zemí, je to pozice velmi nelichotivá. Tam jsou takové dvě tendence. První z nich ukazuje, a to dlouhodobě, na tom se vlastně ani nic moc nemění, že ženy nemají v České republice s přístupem ke zdravotní péči a ani ke vzdělání, kde vlastně dosahují postupně vyššího vzdělanostního stupně než muži, ale potom mají velký problém to uplatnit. To znamená, mají problém to svoje vzdělání prodat, jak v té oblasti hospodářské, to znamená v pozici, ať už tedy firemní, nebo úřadů a také v té politické, kde jsou vlastně i velmi, velmi silně podreprezentovány. Tyhle ty dva vývoje se jakoby velmi silně oddělují, takže to pro ženy může být poněkud demotivující, kdy dosahují velmi dobrého vzdělání, ale následně se vlastně ten jejich potenciál nedostatečně projeví vlastně jakoby usne a v té ekonomice i v tom politickém životě není dostatečně vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou ty příčiny?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, to je otázka poměrně obtížná, protože příčiny nejsou, řekněme, v oblasti legislativy, tedy nemáme zákony, že by ženy nesměly kandidovat a podobně, ono ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokonce v zákoně je přece zakotvena rovnoprávnost pohlaví.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, to sice je, ale potom ta hospodářská i politická praxe je bohužel jiná. My jsme v situaci, kdy skutečně velkou část toho politického života ovládají, řekněme, jisté pevné skupiny, já tomu říkám recykláty, to znamená vidíme tam i na té komunální úrovni, prostě politiky - muže, kteří se jaksi recyklují ze všech možných funkcí a ve kterých se neustále navzájem podporují a ty ženy jsou z toho do značné míry vyčleněny. Já jsem se vlastně před nějako dobou zúčastnila i odborné konference k tomuto tématu, kdy se porovnávaly zkušenosti z různých zemích a ta shoda žen, které působí u nás v politice, velmi jaksi napříč, jak se říká, spektrem jaksi z různých politických stran, byla jasná, prostě říkaly, že musí pracovat nejméně dvakrát intenzivněji než muži, aby vůbec jaksi byly zaregistrovány a následně, pokud nedostanou podporu náhodou té mužské vlivné sítě, tak jsou víceméně bez šance a nějaká jakoby úvaha, že třeba přinesou něco nového, nebo že prostě jsou schopné, to tam bohužel nehraje zas tak velkou roli. A tohle je něco, co se nám v České republice projevuje hrozně silně i na té hospodářské úrovni, jo. Tady dochází k obrovskému plýtvání, protože jak se tady prostě vytvářejí ty různé propojené sítě, které chtějí prostě týct z těch veřejných zakázek a z těch veřejných rozpočtů obecně, jak se nám rozšiřuje to dobývání renty, prostě vytáhnout z toho státu ty zdroje různými pololegálními, často nelegálními způsoby, to jsou dominantně samozřejmě ty mužské sítě a ty ženy jsou z toho automaticky vyčleňovány, protože prostě nepatří do party, což v tomhle ohledu je samozřejmě dobře, ale ten faktor toho plýtvání, toho nevyužívání potenciálu, tam stále zkrátka je přítomný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, za Českou republikou podle té studie Světové ekonomického fóra, skončily rozvojové země, ale taky Japonsko a Jižní Korea.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To jsou země hlavně u toho Japonska, velmi silně, řekla bych, mačistické, země, kde postavení ženy se zlepšuje jenom velmi, velmi pomalu v té jaksi tradiční kultuře, ale zase na druhou stranu tam vidíme velký postup v rámci Latinské Ameriky, ta byla vždycky považována za takový hodně mužský kontinent a najednou tam prostě vidíme tři prezidentky, a dokonce teda hned tří velmi jaksi velkých významných ekonomik - Brazílie, Argentina, Chile. To znamená i tam k nějakému posunu dochází a v České republice v tomto ohledu jaksi ujíždí vlak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč se to tam daří, ať už je to teda Latinská Amerika nebo skandinávské země, tam jsou dokonce i kvóty pro ženy v politice.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ve Skandinávii je to, řekněme, tradiční součástí politické kultury, která se tam vyvíjela po staletí. V té Latinské Americe je to, myslím, do značné míry dáno tím, že většina zemí Latinské Ameriky si prošla velmi krizovými obdobími, samozřejmě i s vlivem vojenských junt a se všemi doprovodnými jevy a ten ženský element začal být něco, co prostě dokázalo se oddělit od téhle té negativní zkušenosti a přinést naopak větší míru solidarity, větší míru souladu a vůbec důrazu na tu sociální problematiku. Takže tam to postavení žen si myslím vylepšuje právě i spolu s tím určitým hnutím zdola, které tyto změny podpořilo. Jestli v rámci evropské kultury, že se něco takového stane, nebo v případě České republiky, myslím, že spíše ne. Hodně se o těch kvótách diskutuje, víme, že to je téma, které vyvolává velké kontroverze, ale vzhledem k tomu, jak si Česká republika vede, si myslím, že čekat na to, až se něco samo o sobě narovná, bychom taky mohli čekat dalších 300 let, to bych docela nerada. Takže v tomhle ohledu musím říct, že ty kvóty začínám považovat za něco, do je nutné pro to, aby se to postavení mužů a žen narovnalo. A hlavně proto, aby prostě ten ženský potenciál nebyl úplně utlumen. Ono to se prostě dneska děje, že jakoby se zdá, že vlastně o ně není zájem. Jako proč, jo? Hlavně, že ta žena by nám tam narušila ty naše mužské kruhy a třeba už některý z těch našich kámošů by se nedostal do té funkce, kde ho naopak chceme mít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte je to ale reálné, když vememe v úvahu, že se pohybujeme, muži a ženy, v často rozdílných oborech. Ženy často jsou ve školství, zdravotnictví, sociálních službách, třeba je to klišé, co říkám, ale muže najdeme v pojišťovnictví, v bankovnictví, samozřejmě i ženy, ale jestli i tady není nějaký problém?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Bezesporu. Ono se to týká jednak vysokých funkcí v určitém oboru. Tam ta hierarchie je velmi silně mužská, a to i v těch ženských oborech, jak se říká, nebo pečujících oborech. Když se podíváte na školství, tak typicky zjistíte, že většina osazenstva bude ženská, ale když budete brát ředitele škol, /nesrozumitelné/ budou velmi často muži. Tou výší té pozice se prostě preferují mužští kandidáti. A samozřejmě ale to souvisí i s tím, že ta takzvaně ženská povolání, já to úplně nemám ráda tohle, ale řekněme ta, kde se vyskytují převážně ženy, kde mají, které mají pečující charakter, jsou to společnosti podceňována. Přičemž ten jejich přínos pro normální fungování společnosti, je naprosto zásadní. Já si dokážu velmi dobře představit svět, ve kterém nebudou finanční spekulanti a ve kterém nebude nijak zvlášť velkou roli hrát burza, což je teda mužská doména, řekli bychom, ale těžko si dokážu představit svět, ve kterém bude chybět zdravotnictví a nějaký základní vzdělávací systém. Tady nejde ani o tu ambici, tady prostě jde o to, aby ty ženy vůbec měly tu možnost a aby věděli, že tu šanci mají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A myslíte, že ji nemají?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
V současné době je to velmi obtížné, protože se už, jak řekněme v tom okolí, ve svém, to znamená pohybují se v určitých stereotypech, které vlastně říkají to, že prostě jejich doménou je ta rodina, i když zkrátka mají prostě možnosti postupovat dál a že se především od nich očekává tedy, že navzdory tomu vzdělání zkrátka budou dělat ty knedle a budou prát ponožky a budou se starat o děti, kdežto muž, jako od toho se neočekává nic. Dokud se tohle to nezmění, tenhle ten základní přístup, že prostě veškerá domácí péče a výchova dětí je na ženě a že ten muž prostě si jako může vlastně dělat co chce a že od něho nic takového přece nemůžeme chtít, tak prostě tohle to je jeden z hlavních způsobů řešení, protože to, co ty ženy trápí, pro mě nejsou ani, že by neměly dostatečné ambice, já znám okolo sebe dost ambiciózních žen, proč by taky, proboha, když na to mají jako, co je na tom, co je na tom špatného, to přece není žádná negativní vlastnost, ale trpí čím, čemu se říká časová chudoba. Ano? Právě tím, že se na ně navalují automaticky tyto povinnosti a ten manévrovací prostor potom pro ty ženy se velmi silně zmenšuje. Takže je samozřejmě potřeba mnohem rovnoměrnější dělby práce a především přestat tyhle ty záležitosti vnímat pouze jako ženské. Ta domácnost je společná, obou partnerů a stejně tak ty děti jsou společné obou partnerů a já jsem právě na té konferenci, které jsem se zúčastnila, tam také prostě byly ženy političky, které dostávaly od novinářů otázky typu: no a jak to zvládáte péct vánoční cukroví? A podobně. Když to samozřejmě mužů se nikdo nezeptá jako na, na to, jestli zvládají domácnost nebo jestli se věnují dětem. To jako, to přece není jako jejich starost, oni se můžou věnovat té, té kariérní činnosti. Takže je potřeba samozřejmě nejenom zavádět ta legislativní opatření, ale neustále bojovat i s těmi stereotypy, to je velmi obtížné. Česká společnost je nesmírně konzervativní, ale jako někdo to udělat musí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, paní Švihlíková, že jsou dnešní ženy lépe připravené na skloubení, na sladění toho osobního života a profesní kariéry?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že je tam určitý pokrok. Řekněme, že už nikoliv tak automaticky předjímají, že zkrátka celá péče o domácnost a výchova dětí je pouze a výlučně jejich záležitostí, zatímco partnera by s tím jaksi neměly obtěžovat. V tomhle tom ohledu si myslím, že ta nová generace přece jen, jenom je trošku emancipovanější, ale myslím, že nám hodně ještě chybí pracovat na, na ženském sebevědomí. Já to pozoruji i u mých studente, koneckonců i u kolegyň, že muži jsou schopni si stát velmi jaksi razantně za svými názory, i když to s prominutím často je úplná hloupost, zatímco ženy se nechávají zpochybnit, někdo prostě zmíní: no opravdu tohle myslíš vážně? A ony okamžitě jako by začínají zpochybňovat ne ten druhý názor, ale samy sebe. A tohle je otázka toho vnitřního nastavení, toho sebevědomí, že prostě ženy jsou přeci jenom v té výchově ještě pořád vedeny k tomu, aby stály někde v koutě a vařily kávu a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak pro koho je to tedy hozená rukavice? Spíše pro ženy ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Pro obojí, pro obojí samozřejmě. Nelze prostě očekávat jenom, že udělám jedno legislativní opatření. Je to prostě celý komplex a já se právě zaobírám i těmi stereotypy a zkrátka tím, aby si ženy podstatně více věřily a nenechávaly hned zpochybnit svoje názory jenom proto, že nějaký chlap s nima nesouhlasí. To není žádný argument.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Docela by mě zajímal váš názor na to, že americké firmy dvě nabízejí svým zaměstnankyním nový benefit, zaplatí jim zmrazení vajíček.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak myslím, že benefit tohohle typu bych si asi nechala ujít. To jako mi přijde už poněkud méně etické rovině. Tohle je zase ten druhý výkonnostní extrém, kdy prostě jakoby se nedostatečně přihlíží k tomu, že ta žena prostě má i nějaké své třeba rodinné priority, že prostě je i považována pouze za výkonnou jednotku. Jo, tohle, tohle není jakoby společnost, kterou já bych si představovala. Ono nejde o to, aby se prostě z žen staly jako razantní chlapi, tam jde skutečně o to vnímat to ženství a hlavně ho nevnímat jako něco, co je negativní, nebo dokonce nedej bože, co je zátěž, prostě vnímat ho v tom, že může dát té zemi velký potenciál v rozvoji, ale zároveň si uchovat to své ženství, jo, tohle to prostě nesmí být vnímáno v rozporu. To bohužel se stále ještě děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výsledek průzkumu, o kterém hovoříme, překvapil nepříjemně ministryni práce a sociálních věcí paní Marksovou, ta si nechala zpracovat analýzu svých zaměstnanců mužů a žen. Vláda už projednala seznam opatření, jak zajistit alespoň 40 % žen ve vedení státu a firem. Ukazuje se, že bez kvót to asi nepůjde. Co vy na to?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já se domnívám taky. Jak říkám, já jsem o tom dlouho rozvažovala, nebyla jsem od počátku úplně nadšeným příznivcem kvót, ale když porovnáváme řekněme i své emperické zkušenosti, i samozřejmě statistiky, tak zjišťuju, že skutečně ten propad je tak velký a hlavně ty rozdíly, třeba mzdové, rostou se vzděláním, to znamená, že oni třeba nejsou tak velké tam, kde to vzdělání, řekněme, základní, střední, ale čím ta žena je vzdělanější, tak tím se nachází paradoxně v horší pozici než muž. Takže velmi často i u svých kolegyň se prostě setkávám s názorem, že kdyby odešly na mateřskou a měly děti, tak se jim vlastně vymaže celá vysoká škola. Jakoby ji prostě vůbec neměly. Okamžitě se prostě dostanou na prostě pozici de facto, de facto středoškolačky. A to samozřejmě je otázka, jestli jako kvůli něčemu takovému studovat, jestli o něco takového stojí. Takže právě to, že ten rozdíl je největší v těch nejvyšších vzdělanostních skupinách, ukazuje, jak moc toho potenciálu chybí. A samozřejmě tohle není žádný velký objev. Nejlepší kolektivy jsou prostě ty smíšené kolektivy. To znamená, tam, kde je zastoupen mužský, ženský prvek, ale samozřejmě ale je taky potřeba říct, tam, kde jsou zastoupeni zaměstnanců různých věkových kategorií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česká národní banka zahájila před rokem devizové intervence. Dál, paní Švihlíková, vývoj v těch posledních 12 měsících za pravdu spíše bance, nebo jejím kritikům?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To porovnání není úplně snadné, protože centrální banka trošku měnila ty důvody, proč vlastně tu intervenci zahájila. Ten první důvod byl důvod hrozby z deflace, tedy záporného vývoje cenové hladiny. Tady bychom asi to zhodnotili neúspěšně, protože ta míra inflace je u nás stále velice nízká, jsme v tom deflačním pásmu, ale podobně se v něm nachází víceméně celá eurozóna, to je způsobeno řadou jevů, jeden z nich právě je ten permanentní tlak na mzdy, ty různé škrty, no, tak to samozřejmě asi těžko pomůže nárůstu, který by centrální banky obecně považovaly za vhodný, tedy někde okolo těch 2 % ročně, takže z tohoto hlediska asi nemůžeme hodnotit kladně. Ten druhý názor, nebo druhý argument, který později ČNB také přinesla, byl vlastně argumentem, že to umělé oslabení koruny přinese oživení exportu a že přes tento nástroj tedy dojde k oživení české ekonomiky, to už je samozřejmě trošku spornější, protože je velmi obtížné říct, jako co má na svědomí přímo to, ta oslabená koruna, co se třeba vyvíjí v závislosti na německých a dalších trzích. Celkově, já si myslím, že ten krok nebyl, nebyl šťastný a že ty výsledky zkrátka a dobře neprojevily se tak, abychom mohli takhle velmi silnou intervenci ospravedlnit. Já si myslím, že česká ekonomika na tom prostě není tak, aby měla kurz nějakých 28 korun k euru. Uvědomme si, jak působíme, i když jedeme někam do zahraničí, jak vypadají naše aktiva, když to přepočteme, tak prostě jsme se s tím stali vlastně zase velmi jaksi, nebo relativně velmi chudou zemí. To nemám pocit, že by úplně měl být tedy cíl centrální banky. A názory na to asi budou různé. Samozřejmě centrální banka konala v situaci, kdy ještě nebyla úplně jasná strategie nové vlády, kdy nebylo jasné, jakou vůbec hospodářskou linku zaujme, ale myslím si, že mnohem lepší, pokud teda uvažujeme o nějakém odchodu z deflačního prostředí, tak mnohem výhodnější cestou i pro občany samozřejmě je prostě navyšování mzdy, třeba minimální mzdy, k čemuž vláda přistoupila a to je prostě řešení, které je jednoznačně lepší. Já jsem pro tu intervenci nenašla dostatek důvodů a musím říct, že kurz je koneckonců i jedno z vyjádření jakoby té úrovně té ekonomiky, tam porovnáváte, na jaké úrovni jste. A prostě těch 27 jako korun za euro, to je podle mě něco, co neodpovídá tomu stavu české ekonomiky a uměle nás to prostě staví zase do pozice nějaké takzvaně levné země.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je důvod, paní docentko, aby pokračovala devizová intervence?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak ta centrální banka vlastně tím říká, že se domnívá, že tahle úroveň má přetrvávat delší dobu, to znamená, že ji chce držet i v tom roce následujícím, možná jsem dokonce zaznamenala do roku 2016 ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snad až ..., ano ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Což mně přijde tedy úplně, ona prostě chce tu hladinu usadit, ona chce usadit ten kurz na této úrovni, přesto, že pokud by pokračovalo to, zatím relativně mírné oživení české ekonomiky, tak to samozřejmě bude v rozporu, jo, to jako, to budou dvě tendence, které, které půjdou proti sobě. Já si myslím, že bychom naopak měli jít tou cestou postupného zhodnocování koruny, protože to je koneckonců ta konvergence, tím se přibližujeme té úrovni té, řekněme, průměru, nebo prostě té lepší úrovni Evropské unie. My si přece máme přibližovat a ne se od ní oddalovat tím umělým kurzem. Manipulace s kurzem tohohle typu, to je něco, co používají země, které jsou ve fázi prostě dohánění, které dohání nějaké velké zásadní zpoždění, že třeba u Číny je to politika, kterou chápu, u nás je to politika, která podle mého názoru není vhodná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropská unie do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů o 40 % oproti roku 1990. Součástí dohody osmadvacítky je také výroba nejméně 27 % energie z obnovitelných zdrojů. Zvýšení energetické účinnosti nejméně o 27 % a posílení propojenosti energetických sítí rovněž do roku 2030. Jak vy to hodnotíte, paní docentko, co to pro Česko, náš průmysl, jeho konkurenceschopnost a energetiku znamená?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Když to vezmeme z té evropské úrovně, tak to jasně ukazuje, že EU drží jaksi linku, že chce být vedoucí silou jak v té oblasti enviromentální, ale také těch, řekněme, obnovitelných technologií a vidí v tom určitou příležitost. Ty reakce z České republiky, respektive představitelů České republiky už tak kladné nejsou. Česká ekonomika je velmi silně průmyslová, ten její podíl průmyslu, jak na HDP, tak na zaměstnanosti patří k nejvyšším na světě v té srovnatelné kategorii zemí, takže z tohoto hlediska se velmi často zdůrazňuje určitá hrozba třeba odchodu firem za nějakými, řekněme, špinavějšími ekologickými podmínkami a podobně. Česká republika tu situaci, nebo spíše představitelé političtí, třeba ministr průmyslu, tu situaci zkrátka vidí poněkud jinak a ty priority jsou pro ně také poněkud jiné. Otázka je, jestli ten balíček bude schopen nabídnout určitý manévrovací prostor pro země, které prostě tu situaci vnímají jinak a které třeba reflektují tedy to, že mají velmi silnou tu průmyslovou základnu. Já si myslím, že ty cíle Evropské unie jsou ambiciózní, to už koneckonců Evropská unie tak nějak má ve zvyku. Samozřejmě je otázka, do jaké míry bude fungovat to, co naznačil nový předseda komise, jako energetická unie. To by byl velký krok kupředu, především teda pro určité kruhy, které chtějí větší evropské propojení, protože energetika není jenom otázka samozřejmě efektivity ekonomické, ale i je tam velmi silná ekologická, ekologická dimenze a teď geopolitická, protože energetika a geopolitika jsou jednoznačně jaksi spojeny, to znamená, to by byl velikánský úkol něco takového začít provozovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Současná naše vláda preferuje rozvoj jaderné energetiky. Je to strategická investice?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Na to budou velmi rozdílné názory. Víte, jenom pár fakt. První z nich je, že dneska ten celý výkon Temelína, o kterém se hovoří, tak my ho vyvážíme, my ho nepotřebujem, my ho vyvážíme, to je potřeba říci ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V poslední době se právě častěji hovoří o té nové variantě ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Místo dvou bloků v Temelíně ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Jeden, jeden, jedny Dukovany, jeden Temelín, ano, ano. Víte, dělat jakoby předpovědi pro energetiku, je jeden z těch nejtěžších úkolů, protože se pohybujeme prostě v odhadu nějakých 30, 50 let dopředu, což samozřejmě neví nikdo, to je téměř jakoby nemožné, takže se často usuzuje ze současných trendů, což samozřejmě může a nemusí být chyba, to prostě nevíme. Pohybujeme se v prostředí krajní nejistoty. Pravda je, že ten současný výkon vyvážíme. Otázka je, jestli české hospodářství bude si uchovávat svoji energetickou náročnost nebo ne, ale to je také do určité míry otázka vládních priorit. Faktem je, že to jádro má v České republice mnoho příznivců, v Německu a v Rakousku přesně naopak, jsou to veliké projekty, velmi drahé projekty a projekty skutečně s velmi dlouhou dobou návratnosti. To znamená, hovoříme o nějakých 150, 200 miliardách korun minimálně, ta doba 15, 20 let, ta, ta 10 mi přijde, o které se hovořilo, mi přijde vrcholně optimistická, až nerealistická a samozřejmě otázka je, jestli vůbec Česká republika je schopná něco takového jaksi zvládnout, což já se obávám intenzivně, že ne a tím pádem by ty zdroje taky mohly odtékat jako mimo. Což mi nepřipadá úplně ideální, já bych radši preferovala energetické zdroje, které vytvoří decentralizované sítě a zůstanou České republice a nebudou prostě platit nějakém jiném, jiné země. Já nepatřím úplně příznivcům těchto řešení. Chápu ty, kteří jsou pro jádro, chápají to skutečně, nebo chápu to jako strategický zdroj i v jejich vnímání i jako čistý, i když s tím řada ekologů by určitě nesouhlasila, ale když si uvědomím, jak vypadají dneska ty ceny elektřiny, samozřejmě, že se můžou měnit, jako to nikdo neví, co bude za 30 let, tak zkrátka a dobře bez státní podpory, bez garance cen není vůbec možné něco takovéhleho uskutečnit, a teďkom jako ta vláda, která si tohle břemeno na sebe vezme, tak ten risk je enormní, to je sku..., to byla potom skutečně vláda sebevrahů v tomhle ohledu. A nevím, jestli, kdybych byla na vládě třeba, tak jestli bych tohle to chtěla podstoupit. Si myslím, spíše, že ne. Preferovala bych ty decentralizované zdroje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, paní docentko, že ten závazek, to rozhodnutí Evropské unie, tato strategie by v budoucnosti mohla zvýšit, nebo vést ke zvýšení cen elektřiny pro koncové zákazníky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Teoreticky může obojí. Může vést ke zvýšení i k poklesu. Ono bude hrozně záležet na, na detailech, především na tom, jestli bude společná energetická unie, z jakých rozpočtů by potom to bylo financováno. Je potřeba zafinancovat tu záložní síť, co by to bylo, byl by to zemní plyn, já osobně bych asi ho preferovala, teď je otázka zase politických vlivů samozřejmě a otázka samozřejmě velké změny distribuční sítě, se kterou bezesporu jsou spjaté náklady. Takže v tuhle chvíli je to velmi obtížné říct. Já si myslím, že ta pravděpodobnost, že by to vedlo ke zvýšení nákladů je bezesporu větší, než, než nula, není úplně nízká, ale nemyslím si, že to je jistá varianta. To zdaleka ne. Skutečně bude záležet třeba i na rozložení, na těch časových krocích, v jaké posloupnosti se to bude dělat. Jo? To, to, v tuhle chvíli vůbec nevíme. Skutečně je, jsou to rozhodnutí nesmírně riskantní a nesmírně obtížná a nezávidím nikomu, kdo je musí udělat, ale i z těch, řekněme tendencí, které se prosazují ve světě, já bych spíše preferovala decentralizované, decentralizované zdroje, které budou samozřejmě kryté nějakou, nějakou záložní sítě, než velké centralizované, které podle mě skýtají velká rizika, hlavně v tom utopíte obrovské množství peněz, jo a ty už potom prostě zpátky jako nedostanete, tam prostě utopíte 200 miliard a teď je otázka, budem to potřebovat, nebudete, budete to vyvážet? Chce být Česká republika někým, kdo se na světovém trhu a jaksi zvýrazňuje tím, že vyváží elektřinu? No?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak bude vypadat naše energetická koncepce, strategie?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak my to ještě přesně nevíme, protože pan ministr průmyslu a obchodu ji bude předkládat, nebo měl by, do konce roku. Nicméně již naznačil, že právě ty jeho priority jsou jádro a asi uhlí v tomto případě, on tam vlastně i zdůrazňoval, že to uhlí je náš zdroj, tedy, že by se využíval domácí zdroj a domácí pracovní síla, stejně tak uran se také může těžit u nás, i když už ne zpracovávat samozřejmě, to už se musí potom vyvézt třeba do Ruska, nebo do Kazachstánu, nebo do nějaké jiné země, které tohle dělají, takže to by nebylo úplně jakoby v naší režii a stavba jaderné elektrárny už vůbec, to jako, na to můžeme samozřejmě jako úplně zapomenout. Jak říkám, já prostě tuhle tu vizi, vizi nesdílím, chápu ji, je to vize, která je poměrně silně podporovaná a samozřejmě má taky velmi silnou a velmi vlivnou lobby, to jako je potřeba si také na rovinu říct, ale já, já jí prostě nevidím jako, jako úplně dlouhodobě nosnou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje ekonomka docentka Ilona Švihlíková. Děkuji za vaše názory, mějte se hezky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Díky. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra budu s analytikem Břetislavem Turečkem rozebírat příliv ilegálních uprchlíků přes Středozemní moře, přístup Evropy i výsledky druhých parlamentních voleb v Tunisku. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.