Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 4. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Pozvání do dnešního vydání přijala ekonomka Ilona Švihlíková. Dobrý den, já vás vítám.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Probereme například čínskou reakci na americká cla či německou debatu o solidárním základním příjmu. Inspirativní poslech. Železničáři ve Francii včera odstartovali tříměsíční stávkové hnutí. Odbory se domnívají, že jejich tlak přinutí prezidenta Emmanuela Macrona odstoupit od reformy státní železniční společnosti SNCF, kterou trápí vysoký dluh ve výši 36,6 miliardy eur. Prezident Macron plánuje osekat široké zaměstnanecké výhody pro nové zaměstnance. Těm například firma garantuje aktuální definitivu vysoké penze nebo dřívější odchod do důchodu. Jak odhadujete, paní docentko, výsledek měření sil Macrona a tamních odborů?

Čtěte také

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je těžké, protože odbory jsou ve Francii velmi silné, nejenom v toto sektoru, ale celkově to odborové protestní hnutí je silné, plus bych ještě doplnila, že ta současná snaha prezidenta o, řekněme, reformy na trhu práce je doprovázená i velkým odporem ze strany mladých, ze strany studentstva, to znamená, řekněme, že ta opoziční fronta je v tomto ohledu širší, netýká se jenom určitých odborových svazů, které notabene nejsou teda mezi sebou jednotné, abych ještě doplnila, ty svazy nejsou úplně jako na stejné úrovni, některé jaksi chtějí hodně stávkovat a jiné zase říkají - vyčkejme, nedělejme jaksi ukvapené kroky, takže je to takové přeskupení téhle té, řekněme, opoziční síly, ale zároveň Macron se může spolehnout na to, že má velkou většinu v parlamentu a že ta opozice, politická opozice, teď myslím, která proti němu stojí, je zatím dosti roztříštěná, a to znamená, on tu politickou sílu má, ale nebude ji tolik měřit s politickými stranami jako spíše, řekněme, s tou politikou na ulici, která zase ale se přeskupuje a vypadá jinak, než tomu bylo v minulosti. Právě to zapojení těch mladých studenstva a koneckonců i státních zaměstnanců přece jenom ukazuje na takový jakoby širší a možná trošku jiný obrázek. Někdo v téhle souvislosti hovoří o roku 68. Já moc tyhle ty historické paralely nemám úplně ráda, protože ono nikdy nejde úplně vrátit čas zpátky, ale každopádně je to prostě nová situace a netipla bych si nutně na vítěze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná se nabízí paralela spíš s rokem 1995, kdy chtěl tehdejší prezident Jacques Chirac v rámci takových těch širších sociálních reforem osekat benefity zaměstnancům dráhy. SNCF, to je vlastně státní společnost, a ten dluh její na železnici roste každý rok o 3 miliardy eur.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, tak tam je vlastně ta politika, ke které směřuje Macron, říká, že vlastně i pod tlakem Evropské unie, aby připustil konkurenci v této oblasti a jinak ty jeho reformní, takzvaně reformní záměry jsou širší. Ony jsou vsazeny do toho rámce, kterým on začal a jeho dominantní cíl je vyrovnat mocenskou paritu s Německem. To od počátku bylo naprosto jasné, že to je dominantní cíl všech těch jeho takzvaně reformních politik, což také znamená, že na francouzské poměry bude aplikovat nebo se snažit aplikovat určité věci, které už předtím udělali Němci, ale samozřejmě ta protestní síla ve Francii, si myslím, že z tohohle hlediska je podstatně silnější, takže i ten jeho úkol, byť má tu velkou parlamentní většinu, bude podstatně těžší. On plánuje i změny v té státní správy, to koneckonců, tam už první protesty se odehrály v říjnu, spíš se, řekněme, na ně navazuje, ale má i řadu dalších návrhů, které se týkají třeba propojení podpory v nezaměstnanosti a rekvalifikací. Chce udělat pořádat v penzijním systému, který je ve Francii velmi roztříštěný do desítek různých schémat, takže všechno to jsou jaksi velmi sporná témata, byla by sporná v jakékoliv zemi, ve Francii možná o to víc, a on chce postupovat rychle, jo, to znamená, vlastně nechce dát svým protivníkům šanci k nějaké konsolidaci nebo k vytvoření nějaké nové síly, která by se proti němu jednotně, jednotně postavila. Proto ty kroky následují poměrně rychle za sebou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jsou to kroky nebo opatření, která plánuje Emmanuel Macron, sporná nebo nutná? On se hájí tím, že Francouzi ho zvolili právě proto, aby provedl Francii modernizací, i nepopulárními reformami. Mimochodem, když jsem se zmínila o tom roce 1995, tak tam se stávkovalo tehdy měsíc nejenom v Paříži, v celé zemi, a nejenom na dráze, v dalších sektorech, a pak raději Jacques Chirac svůj plán vzdal.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Je to pravda. Je to samozřejmě rok, který se často připomíná, protože koneckonců i Hollande některé plány tohoto typu měl, ale on nebyl příliš silný prezident a z tohoto hlediska neprosadil. Já teď nehodnotím, jestli dobře nebo špatně, ale prostě nebyl schopen tu agendu, se kterou částečně předstupoval, prosadit. No, to je právě jako ta bitva. Já nechci Francouzům radit, co je dobře nebo co je špatně, každopádně prostě Francie není Německo. Ono to nelze úplně jako tyhle ty věci přenášet a kopírovat, ale je to bezesporu prostě střet té, řekněme, klasické politiky opřené o nějakou parlamentní většinu a na straně druhé prostě té politiky například ulice, ale řekněme, která se postupně aktivisticky nějakým způsobem přetváří. Já si myslím, že tohle ale je model, který možná uvidíme i v jiných zemích a souvisí i podle mě i s tím, do jaké míry mají lidé pocit, že je ta zastupitelská demokracie vůbec zastupuje a Francie a možná Itálie budou jedním z příkladů právě toho, kde ta nespokojenost potom vyvolává aktivity jiného typu, včetně tradičně silných odborářských hnutí ve Francii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem Emmanuel Macron by měl zavítat do Česka 17. května na oficiální státní návštěvu. Zmínila jste se o Itálii, kde ani měsíc po parlamentních volbách se nerýsuje vlastně vládní koalice. Možná dnes to jednání někam pokročí. Jak vidíte ten další vývoj?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ono se ani nedalo moc čekat, že by něco zas tak zásadně pokročilo. To se netýká jenom Itálie a jejího komplikovaného výsledku voleb, ale celkově, když se podíváme, téměř všude kolem sebe, tak je veliký problém sestavit funkční vlády. Německo prostě to trvalo více než snad půl roku, Belgie, Nizozemsko, Španělsko, koneckonců u nás taky pořád ještě nemáme vládu, takže ten proces je čím dál tím obtížnější, to se netýká jenom Itálie. V Itálii teď začínají oficiální rozhovory s prezidentem Mattarellou, který má významnou roli, protože on do značné míry vzhledem k tomu výsledku má poměrně zajímavé možnosti, jak postupovat a dávat nějak tak najevo své preference. Je pravda, že proběhlo určité oťukávání mezi Pěti hvězdami, které jako jednotlivá strana jasně vyhráli a mezi Ligou, asi to posluchači znají dříve jako Ligu severu, dnes už jenom Liga, ten sever už si dali pryč. Ty strany mají něco společného, jsou to antiestablishmentová uskupení. Velmi kritická vůči Evropské unii, kterou chtějí zásadním způsobem změnit, jinak ovšem Pět hvězd je spíš nalevo. Třeba jeden z jeho návrhů je ten nepodmíněný základní příjem a Liga je spíš napravo, to znamená, jedno z jejích témat je rovná daň, ale naprosto dominuje téma migrace, jo, tam prostě pro voliče Ligy dominantním tématem byla migrace a obavy z migrace. Ten, ta italská scéna je samozřejmě komplikovaná i tím, že se významně propadla sociální demokracie, která měla minulé období přes 40 %, teď dostala 19 a možná bude následovat něco podobného jako v Německu, takže ji budou přemlouvat, aby vstoupila do koalice té nebo té, ale prozatím tedy ten oficiální hlas SPD zní - ne, my se musíme zachránit v opozici, jinak je to naše smrt, což, když si vzpomene, říkala i SPD po volbách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Martin Schulz ihned oznámil odchod do opozice.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně, no, a potom samozřejmě ten jeho obrat byl tak nedůvěryhodný, že vlastně ho naprosto smetl. Prozatím tedy Italové, tedy SPD tvrdí, že ne, že zůstanou v opozici, což znamená, že těch variant není zase až tak mnoho a navíc Salvini z Ligy trvá na tom, že by měla vládnout pravice, že to je největší koalice, což je pravda, ale pořád nemá tu většinu, takže je to situace, která bude vyžadovat jednání prezidenta. Může podle mého názoru trvat delší dobu, ale to, co se považovalo za nepravděpodobné, pardon, že by prostě Liga a pět hvězd šlo dohromady, tak přece jenom určitá spolupráce na té legislativní úrovni naznačuje, že by to úplně tak nepravděpodobné být nemuselo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže nelze říct nutně, že by Itálie mířila k předčasným volbám?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, já bych nedělala takhle ukvapené závěry. Všude ty politické konstelace nebo téměř všude jsou nesmírně obtížné. My jsme jedním z mnoha příkladů, ale bylo to koneckonců i to Německo a velmi mnoho jaksi dalších zemí v rámci Evropské unie, kdy je čím dál obtížnější sestavit vládu, někdy to trvá více než 200 dní, takže tady bych skutečně z Itálie nedělala nějaký odstrašující případ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak po volbách se docela spekulovalo, jak zareagují, zdali na kolik trhy na výsledky těch voleb, také na porážku strany, která prosazovala reformy, ale nic zásadního se, pokud je mi známo, nestalo.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Neděje se zatím vůbec nic a musím říct, že Financial Times k tomu vyšla už řada článků, ve kterých komentátoři říkají, že to je chyba, že vlastně trhy, v mnohém čísle, nereagují a prostě si nevšímají té situace v Itálii, protože ta italská situace svádí k tomu si říct - ono to jako nějak dopadne, a to se prostě nějak vyřeší, ale ta Itálie má skutečně závažné ekonomické problémy, to víme, o tom už jsme se tady mnohokrát bavili, ale má velmi malý manévrovací prostor. Tam jako není prostě, ať bude jakákoliv vláda, tak, pokud bude chtít dodržovat ty podmínky dané i eurozónou, tak de facto je ve svěrací kazajce a nemůže dělat nic, což je teda situace, která potom tu zemi přibližuje nějakému sociálnímu výbuchu, jak Pět hvězd, tak Liga navrhují řadu opatření, která jdou proti tomu, co prostě je v eurozóně ukotveno, ať je to fiskální kompakt a další pravidla tohohle typu a musíme si uvědomit, že Itálie, to není Řecko. Řecko je malá ekonomika a je snadné si dupnout na Řecko, to je 1,2 % eurozóny z ekonomického výkonu, ale Itálie je veliká ekonomika, je členem G7 a je to takzvaná ekonomika too big to fail, too big to bail, neboli je příliš velká na to, aby padla, ale je příliš velká na to, aby byla zachraňována, jo. Takže já musím říct, že když jsem četla ty všechny možné analýzy k Itálii, tak z nich čišela jako velká bezmocnost, co vlastně bude. A jeden z těch článků dokonce končil tím, že v Itálii platí více než kde jinde, že období stability je krátký časový úsek mezi dvěma krizemi. Italům to v žádném případě nepřeju, ale pokud budou chtít, nebo budou muset, budou donuceni dodržovat ta pravidla, tak prostě pro ně jako není cesty ke zlepšení, a pak si zadělávají na obrovský sociální problém, který už tam víceméně mají teď, hlavně, když se podíváme na jih Říma, že jo, Kalábrie a dolů k Sicílii. Zajímavý návrh mají někteří italští ekonomové, který už se objevil v Řecku, a to je paralelní měna, a to si myslím, že je návrh velmi rozumný, kdyby proti tomu Německo nespustilo řev, už v Řecku se navrhovalo, navrhovala speciální, prostě třeba drachma 2 pro oběh v Řecku a stejně tak pro Itálii by se hodila prostě paralelní, dejme tomu, lyra 2 nebo něco takového, co by sloužilo pro ten vnitřní oběh. Jak Řecko, tak Itálie, ale koneckonců ani to Španělsko, oni to euro prostě neunesou v té současné době a když se s tím nebude něco dělat, třeba tímhle tím relativně konstruktivním způsobem, tak mám skutečně velké obavy, že ta eurozóna se může ocitnout pod tlakem, který na rozdíl od toho Řecka, které, já říkám, je maličká ekonomika, nebude schopno ustát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta italská ekonomika už vlastně téměř 10 let neroste.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, neroste, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou ale ty hlavní příčiny v podstatě toho nerůstu? Hodně se poukazuje na nepružný trh.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ale tak to, no, tak samozřejmě to je klasika, nepružný trh, to je totéž co ve Francii a všude jinde. Představa, že jako, když se zpružní trh práce, takže se vyřeší všechny ty problémy, ano, tak samozřejmě Itálie má řadu strukturálních problémů, které má dlouhodobě, tak ten jih vypadá úplně jinak než ten sever té ekonomiky, ten sever je prostě relativně hodně průmyslový a ten jih ne, ale tak to není nic nového. Ten hlavní problém je, že Itálie není schopna používat svůj tradiční nástroj, což byla vždycky devalvace měny, to neříkám, že je ideální, ale, řekněme, prostě, že v tý Itálii tak nějak to sedlo z tohohle hlediska. Teď to dělat nemůže a nemá žádný další manévrovací prostor, co s tou ekonomikou dá udělat, proto se také hovoří o té paralelní měně. Hlavně si musíme uvědomit, že ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A není to, promiňte, jenom vlastně nějaká náplast, pořád se neřeší to podstatné, ale hledá se ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je otázka, co je to ... Ne, ne, vy musíte, když chcete dělat reformy jakéhokoliv typu, tak právě potřebujete dobré načasování, protože právě vždycky říkám, že pokud chceme my v ČR něco dělat, třeba ve smyslu změny struktury ekonomiky, tak je vždycky jako dobré využít zrovna tu chvíli, kdy je konjunktura, kdy je expanze, protože to se dělá mnohem lépe, jsou prostě zdroje a ta ekonomika to jaksi lépe takříkajíc spolkne, jo. A dělat tohle pod tlakem a v krizi samozřejmě nikdo to jinak než pod tlakem neumí, typicky Rusko třeba, ale já bych to úplně nedoporučovala, protože skutečně to může prostě vyvolat obrovský, obrovskou sociální odezvu, což koneckonců ty volby byly o sociální odezvě. Když si vezmeme ten výsledek těch italských voleb, tak Itálie byla vždycky poměrně, jak se říká eurofilní země, země, která prostě od počátku evropské integrace byla taková jako celá žhavá v tom, být v tom jádru, jak se říká, a tak dále, ale poprvé v těch italských volbách má 60 % mají strany, které jsou nejenom antiestablishment, ale které jsou vyloženě jaksi kritické vůči EU, až třeba, řekněme, velmi kritické. To je obrovská změna, kterou prozatím jako mám pocit nějak nikdo tak moc nechce vnímat a pořád všichni mají pocit, že pan prezident Mattarella udělá nějaký zázrak a že tyhle strany jako někam vymizí a že vymizí ta společenská poptávka a pojede se dál jako pořád. Já si myslím, že se jako dál nepojede a že ta situace v té Itálii se jako podceňuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, paní Švihlíková, od Václava Řeháka - pojišťovny i banky již zveřejnily výši zisků za loňský rok. Co si myslíte o výši našich 20 % a slovenských 25 % daní pro pojišťovny a banky? Jaké nám přináší výhody být levní? Poláci mají také 20 %, ale víc vlastních bank a pojišťoven než my. Maďarsko má sazbu 30 %, každé procento má hodnotu několika set milionů do státního rozpočtu za rok.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Jestli správně chápu tu otázku, tak je to asi otázka po sektorových daních, to znamená, po speciálním zdanění tohohle sektoru, jestli tomu správně rozumím?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi ano.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si nejsem teďko úplně jistá, možná by bylo lepší, kdybych se na to podívala až to bude napsáno. Jestli to tedy chápu správně, jinak se posluchačovi omlouvám, že jsem nepochopila dotaz, tak víte, že o sektorových daních se u nás hovoří už dlouho, prozatím je nemáme, na rozdíl třeba od Slovenska, které je má, a máme podobný problém ale se Slováky, a to je, že ten náš finanční sektor je téměř celý v rukou zahraničí, myslím, že to je nějakých 97 % aktiv je pod zahraniční kontrolou a když se podíváme na ty odlivy zisků z ekonomiky, tak zjistíme, že právě tenhle sektor patří spolu třeba s vodárenstvím, že, k těm, které jaksi vyvádějí, vyvádějí nejvíc. Myslím, že zrovna včera vyšly národní účty, kde bylo, že ten odliv zisku z ekonomiky tvoří přes 8 % HDP, což je hodně. To si představte zhruba, že to je, upečete koláč tedy a zhruba jedna desetina toho koláče vám jako odpluje do zahraničí, tu si nemůžete sníst, nemůžete ji, co já vím, investovat, nemůžete ji dát na mzdy, jo. To znamená, tohle to je situace, která u nás se opakuje již mnoho let každým rokem, někdy je to trošku víc, někdy trochu míň, ale zhruba je to tenhle poměr a ten finanční sektor je samozřejmě krásným příkladem tohohle jevu a posluchač má pravdu samozřejmě v tom, že ten polský sektor je jiný. Poláci si zachovali řadu svých bank, a dokonce i těch družstevních záložen, které hrají významnou roli pro financování právě těch středně velkých polských podniků, což si myslím, že je něco, co u nás docela chybí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Německo schválilo výstavbu a provoz plynovodu Nord Stream 2 ve svých vodách. Projekt je rozšířením plynovodu Nord Stream, který obchází Ukrajinu a přepravuje plyn z Ruska do Německa po dně Baltského moře. Výhrady má řada zemí, zejména střední a východní Evropy. Jde prý o ohrožení energetické bezpečnosti Unie. Naopak skupina zastánců poukazuje na to, že se tím rozšířením plynovodu Nord Stream 1 omezí problémy s dodávkami plynu přes Ukrajinu, což naopak napomůže zajištění energetické bezpečnosti Evropské unie. Jaký je váš pohled?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tohle není ani tak otázka energetická, částečně taky, ale hlavně geopolitická samozřejmě, protože produktovody, ropovody, plynovody, ale koneckonců i stavba terminálu je jaksi záležitost ne pouze čistě ekonomické kalkulace, ale hlavně geopolitiky. Nord Stream 2, který by se měl, pokud vše půjde hladce, začít stavět příští rok, tak je opakování toho projektu vlastně Nord Stream 1, to znamená, přímé propojení mezi Ruskem a Německem. Německo jako ten hlavní trh odbytový a už jste vlastně zmínila ty hlavní důvody. Nord Stream se začal stavět kvůli tomu, aby se právě obešly, řekněme, pro Rusko méně vhodné tranzitní země, takže typicky Ukrajiny, ale jako s tou jsme taky měli své zkušenosti a samozřejmě i Polsko a tyhle země samozřejmě jaksi protestují, protože pro ně to znamená jednak oslabení geopolitické pozice a jednak taky nemaj potom ty příjmy z těch tranzitních poplatků, že jo, což můžou být často zajímavé částky. Jinak ten Nord Stream je samozřejmě technologicky dost náročný projekt. Ono to prostě vést poměrně jako dlouhou trasu po tom Baltu není úplně, není úplně snadná věc. Je pravda, že Německo tenhle ten projekt dohodlo jaksi prostě samo, to znamená, tam nepředcházely nějaké diskuse prostě jako s partnery, nebo že by to bylo v nějakém rámci, v rámci nějaké energetické unie, jak se o ní někdy hovoří. Prostě to byl německý unilaterální krok. Ale já bych zdůraznila u té bezpečnosti, ono ta závislost je vzájemná, to není jenom jednostranné, jako, že odebíráte víc ruského plynu. Také Rusko do toho investuje, že jo, Gazprom patří k těm hlavním investorům, i když tam je konsorcium, tam jsou samozřejmě i německé a rakouské firmy, ale i Rusko je závislé, protože vlastně tím se upevňuje v dalším odbytišti, jo, to znamená, ta závislost nemá jenom jednu stranu, to jsou skutečně dvě strany té mince. Ta závislost platí jak pro odběratele, tak pro toho dodavatele, který prostě do toho investoval a teď samozřejmě spoléhá na ty příjmy jo, takže to prostě není tak, že jako ježiš my závisíme na Rusku. Rusko prostě má zemní plyn, je to surovinově bohatá ekonomika. Jsou samozřejmě i jiné možnosti, třeba Poláci hodně sázejí na zkapalňování zemního plynu. Mají nový terminál ve Svinoústí. To má samozřejmě své výhody, protože, když máte terminál, který teda je hodně drahý, tak potom můžete flexibilně nechat dovážet tankery z Kataru nebo ze Spojených států, ale samozřejmě tam ta cena bude jiná, jo. Prostě to zkapalňování jako není zadarmo, to je docela taky technologicky náročný proces, ten terminál něco stojí, ten tanker něco stojí speciální, takže ta cena bude podle mého názoru vyšší, někdy se uvádí až dvojnásobná oproti tomu plynu, který jaksi přijde tou trubkou, ale tak to je otázka potom výběru samozřejmě a nějaké jako kalkulace, ale jak říkám, jako tady ta geopolitika hraje jako zásadní roli a nejde jenom o ekonomický propočet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kancléřka Angela Merkelová říká opakovaně, že jde o komerční projekt, protože vlastně ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, samozřejmě, ona to musí takhle prezentovat jako.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... producenti, no, ale přenosné sítě i dodavatelé jsou v Německu soukromými.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, jasně, že jsou, ale tak rozumíme, ale tohle to jako rozhodnutí tohohle typu jako není nikdy soukromě-komerční, jo. Tam samozřejmě prostě to dohadování na té vládní úrovni, tak proč by koneckonců tak zásadní roli v tom konsorciu u toho Gazpromu hrál bývalý německý kancléř Schröder, to samozřejmě, to je vždycky politická věc, vždycky. A i to, že prostě Polsko se rozhodne odebírat manifestačně jako zkapalnělý zemní plyn z USA, to je taky rozhodnutí primárně geopolitické. Ekonomicky je to nesmysl, protože je to mnohem dražší, že jo. Vemme si jenom Velká Británie, že jo. Velká Británie teď už netěží dost vlastního plynu a Britové teď ještě před tou aférou s tím dvojitým agentem vlastně jaksi měli vztek nebo prostě nelíbila se jim ta situace, že musí odebírat zkapalnělý zemní plyn z ruského Jamalu, že jo, který prostě teďko zprovoznili velký závod na zkapalňování a ten zemní plyn jaksi začala odebírat Británie, se to přestalo jako líbit, že to je hrozný, bereme ho, bereme ho de facto z ruského Jamalu. Takže ono tam ta geopolitika je vždycky. Energetika je specifický byznys, to není jako, když se obchoduje s nábytkem, a tam předstírat, že tam ta politika není, jako je naivní, je tam vždy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V těch debatách také zaznívá otázka, jestli by měli právě ty politické důvody, které v debatách o stavby plynovodu zaznívají přehlušit ekonomické přínosy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, to je otázka, jako to, jestli by mělo. Ono se tam objeví obojí, nutně prostě a ty geopolitické důvody se zabalí právě do té energetické bezpečnosti, čemuž rozumím, to samozřejmě má svůj vliv. Energetika je specifická, tam se uzavírají ty zakázky na několik třeba i desetiletí, samozřejmě, pokud někde postavíte plynovod, no, tak to je prostě dlouhodobá infrastrukturní investice, která se zase bude vracet mnoho, mnoho let, takže to jako nejde úplně jako nutně oddělit, ale jako nepředstírala bych, že prostě je tam jenom prostě komerční zájem, že tam ta geopolitika jako nehraje roli, protože je to prostě nutně vždycky spojeno. To je stejné, jako když se u bude u nás diskutovat o jaderné elektrárně, tak ta debata o tom, jestli tu jadernou elektrárnu prostě postaví Rosatom nebo Jižní Korea nebo jako Westinghouse, tak taky nebude čistě ekonomická, bude velmi silně politická.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S exkancléřem Německa Gerhardem Schröderem je spojená také podpora v nezaměstnanosti Hartz IV. Skončí tato podpora? Teď se otevřela debata o solidárním základním příjmu, který by ho vystřídal?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně tak. V Německu, hlavně v německé SPD, v sociální demokracii to nějak jakoby bublá trošku programově, což je dobře, možná teda se zpožděním, ale aspoň tak a část sociálních demokratů navrhuje, oni tomu říkají solidární základní příjem, tedy něco v tom smyslu, že by lidé vykonávali společensky prospěšné práce a za to prostě měli slušnou mzdu, myslím, že mluvili o 1200 euro, to myslím bylo, a tím by se jaksi odstranil ten Hartz IV, který řada sociálních demokratů chápe velmi negativně a chápe ho jako jeden z důvodů, proč dlouhodobě sociální demokraté prohrávají volby a ztrácejí voličskou přízeň. Na druhé straně, ale když se podíváme na nového ministra financí Scholze, ne Schulze, Scholze, tak ten je velkým zastáncem Hartz IV, protože on ho koneckonců vymýšlel. Nicméně aspoň vidíme, že v tom Německu se vede nějaká debata o tom, jak nově uspořádat sociální systém a jak tady vnímat práci a pracovní místa, což je docela zajímavé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ilona Švihlíková a její postřehy, děkuji vám za to. Mějte se hezky. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem zítřejším bude od půl deváté rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.