Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 14. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je docentka Ilona Švihlíková, ekonomka, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sněmovna by se dnes měla začít zabývat fiskálním paktem Evropské unie. Smlouvu bude nutné schválit v parlamentu ústavní většinou. Jen připomenu, že zemi to zavazuje zavést do národní legislativy pravidla, která hlídají tu rozpočtovou kázeň. Je to krok správným směrem, paní Švihlíková? Bude to pojistka proti zadlužování?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že umělé pojistky proti zadlužování ve smyslu, že někde něco schválím, jaksi příliš nefungují a je potřeba být trošku národohospodářský realista. Na ten fiskální kompakt samozřejmě primárně směřuje na země, které jsou v eurozóně, což zatím není náš případ. Nicméně ta ekonomika nefunguje tak, že já si prostě něco dám na papír, řeknu, že to budu dodržovat a následně to takhle bude fungovat. Ty problémy eurozóny se bezesporu nevyřeší další restrikcí. Mimo jiné už jsem zaznamenala výroky několika představitelů zemí, kteří podepsali a implantovali tedy ten takzvaný fiskální kompakt do svých právních systémů a řekli, že tedy to dodržovat dost dobře není možné. Kladou se tam velké nároky na to centrální řízení rozpočtů, které podle mého názoru jsou do značné míry nerealistické, protože si zkrátka nedovedu představit, jak soubor z Bruselu bude sledovat rozpočty kapitolu po kapitole všech členských zemí a bude říkat: Tady uberte a tady přidejte. To mi přijde úplně něco neuvěřitelného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bychom ale měli, promiňte, sledovat především my tady?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Právě, to si musí sledovat každá ta země, protože jakmile máte někoho vnějšího, tak on prostě nevidí do těch vnitřních záležitostí, to prostě. Ten rozpočet není tak technokratická záležitost, jak se může zdát, to je prostě vrcholné politikum a představa, že tady udělám strop nahoře dole a pak mi z toho vyleze nějaké pevné pravidlo. To je skutečně, já nevím, mně to přijde, že to navrhoval někdo, kdo moc netuší, jak funguje ekonomika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle premiéra se Česko bude těmi pravidly paktu řídit až po přijetí eura. Proč ne tedy již nyní?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak ten pakt je skutečně primárně orientovaný na země eurozóny, takže tam jakoby není žádná potřeba. Kromě toho, kdybychom se podle toho začali orientovat již nyní, tak ta ekonomika, která má nějaké slabší známky, řekněme, směrem k plusovým číslům, by nám zatraceně rychle spadla do recese. On ten pakt je nesmírně restriktivní. Já si myslím, že ekonomicky naprosto škodlivý, nerealistický a škodlivý k tomu. Takže já myslím, že je velmi dobře, že se jím nebudeme řídit, ale potom nechápu, proč ho vůbec schvalujeme. Já si myslím, že tahle ta řešení v rámci eurozóny jsou prostě nesmyslná. Tady se reálná ekonomika snaží prostě dostat do nějakých souborů papírů a která nemohou prostě být dodržována ani z hlediska byrokracie ani z hlediska toho, jak reálně ekonomika funguje. Já skutečně tenhle tah vlády nechápu, proč schvaluje něco, co se nás vůbec netýká a bůhví, kdy se týkat bude a něco, co tedy ekonomicky ani nedává smysl. Nechápu to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by naopak podle vás ten smysl mělo?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že smysl by bezesporu mělo, kdyby jednotlivá ministerstva jasně a to už na to je nejvyšší čas, provedla takový ten základní audit, někde už jsme slyšeli řadu výstupů na ministerstvu práce a sociálních věcí například, to znamená, jakým způsobem byly uzavírány smlouvy, především i po těch externích smlouvách, kdy vlastně to, co má dělat normální ministerstvo, se pozoruhodně zadávalo různým externím firmám, právním, poradenským, pod to se samozřejmě schová všechno, tak to je bezesporu důležitá věc, a potom velká debata o tom, jakým způsobem bude nastaven daňový mix České republiky a daňové úniky a tady už samozřejmě ministerstvo financí přináší řadu návrhů, takže tady určitý posun vidíme, samozřejmě na nějaké komplexní hodnocení je ještě brzy, ale tohle to jsou jaksi naše domácí úkoly, které jsou i v našem zájmu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínila už o ministerstvu průmyslu a obchodu, tak šéf resortu pan Mládek řekl, že podporuje Česká republika uzavření rozsáhlé smlouvy o volném obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií, takzvané transatlantické, promiňte, obchodní partnerství, v čem vy vidíte jeho přínos, plusy a minusy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ono to hlavně není jen obchodní partnerství, to by byla otázka trošku jakoby užší, ono je tam to I a je tam to investiční. Ona je ta smlouva obrovská, první věc, která zaráží nejen mě, jak hrozně málo se o tom návrhu smlouvy hovoří a ví, protože, pokud by tahle věc byla schválena, tak to bude největší obchodní a investiční dohoda jaksi vůbec na této planetě. Přesto ty informace zkrátka a dobře jsou velmi omezené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak máme teď šanci je posluchačům předložit.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To by chtělo podstatně delší dobu, ale možná jen velmi stručně, víte, ono totiž primárně nejde o obchod, jak se říká, ono se říká obchodní dohoda - nejde o obchod z jednoho prostého důvodu. Ty bariéry obchodů mezi EU a USA jsou dneska už tak malé, ta celní incidence je tak nízká, že to skutečně nemůže být cílem té dohody. To nemá vůbec žádný smysl, to znamená, ten smysl je v té doložce investiční a především v odstraňování bariér jiného typu. A tady si musíme uvědomit, že Spojené státy mají podstatně nižší standardy, pokud ty standardy vůbec existují v oblastech, kde naopak Evropa má velmi přísné nároky sama na sebe. Ať se to týká oblasti sociální, to znamená pracovních práv, ať se to týká oblastí ekologických, to znamená těžbě břidličného plynu, používání geneticky modifikovaných potravin a tak dále a tak dále. A to je prostě něco, co jaksi ve Spojených státech příliš mnoho netrápí. A ve chvíli, kdy tedy hovoříte o deregulaci nebo odstraňování těchto překážek, tak samozřejmě to neznamená, že jaksi se dostanete na úroveň, kdy Spojeným států vnutíte evropský standardy, ale ta cesta je prostě opačná. Ony chtějí prostě, aby ty evropské standardy byly buď snížené nebo dokonce úplně zrušeny a o tom se třeba vůbec nemluví a pořád se hovoří jenom tom, že volný obchod přinese nová pracovní místa. Já bych tu analýzu chtěla opravdu vidět, protože víte, jako člověk, který prostě vystudoval mezinárodní obchod a mezinárodní ekonomii, ono budete velmi obtížně hledat i teoretické důkazy na to, že volný obchod přináší nová pracovní místa. Volný obchod je nástroj efektivity a dělby práce, ale ne nástrojem vzniku nových pracovních míst. To už je potom velmi konkrétní situace, a potřebuje detailní rozbor jednotlivých zemí, jejich ekonomických struktur a tak dále a dokonce naopak velmi často dochází k tomu, že volný obchod bude destruktovat pracovní místa, například pracovnětvorná, která tedy jsou řekněme méně efektivní třeba nákladově, typicky textil, evropský textil, který jaksi dostal pěknou ránu samozřejmě z hlediska Asie a nejen Číny, ale řekněme celé té Jihovýchodní Asie, protože samozřejmě nákladově je tam absolutně nekonkurenceschopný z tohoto hlediska, takže představa, že jako volný obchod povede ke vzniku nových pracovních míst, to je něco, nad čím já se akorát vždycky usmívám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co například resort zemědělství?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To se právě týká i těch standardů na potraviny, tedy toho, jakým způsobem ve Spojených státech velmi benevolentně je posuzovaná ta genetická modifikace, k čemuž ta Evropa se brání. Tady je velké množství otázek, o kterých se téměř nediskutuje, neví a všichni jen automaticky jásají, že vzniknou nová pracovní místa, tak kdyby si alespoň ti jásalové a třeba i pan Mládek, prošli ty poslední dohody zóny volného obchodu, které byly uzavřeny, a není jich zrovna málo a podívali se na ty výstupy, třeba i té nafty. Ta nafta, to znamená, Mexiko, Kanada, USA, to je dvacet let, tam už máme co hodnotit, máme data. Tam prostě nevím, kde chtějí najít nová pracovní místa, naopak prostě ze Spojených států zmizely nějakých 3 miliony pracovních míst především ve zpracovatelském průmyslu. Takže asi by bylo dobré trošku se poučit z toho, co už se stalo a než se tedy spoléhat na nějaké teoretické prazvláštní poučky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta dohoda ještě není samozřejmě uzavřena, pracuje na ní, myslím, 400 plus minus odborníků. Co by se mohlo změnit nebo jak by se měla ubírat ta jednání?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Víte, první věc je, že občané nejen u nás, ale v Evropské unie o tom nejsou informováni, protože velká část těch jednání probíhá tajně a pod tlakem některých občanských organizací už musela Evropská komise přiznat, že téměř neprobíhají jednání s občanskými organizacemi. Zato ovšem nadměrně probíhají utajovaná jednání s firemními lobbisty, to znamená, tady už je prvotní nerovnováha, která nám signalizuje, že tady bude asi něco hodně, ale hodně v nepořádku. A samozřejmě klíčové tedy bude, jakým způsobem potom bude formován ten nový Evropský parlament a jaký postoj k této dohodě zaujme. Ale první věc prostě je, že vy musíte mít důkladné informace o těch jednáních a nejen o tom jakoby co z toho vypadne, al vůbec jak ta jednání probíhají, kdo se jich zúčastňuje a s jakou frekvencí. Pokud tohle to je informace, řekněme, utajovaná, my samozřejmě třeba tehdy díky některým počítačově zdatným jedincům se dostaneme k těm materiálům, ne tedy úplně čistou cestou, ale zkrátka a dobře, jako občané na to máme právo a když ta Evropská komise to nezveřejňuje sama, tak je potřeba to udělat jinými způsobem, takže minimálně ten způsob jednání prostě už ukazuje, že je to něco krajně podezřelého. A jak říkám, je to dohoda, která je obrovská. To není jen obchod. Tam jsou investice, tam jsou regulace, otázka sociálních práv, zkrátka všeho, co považujeme za důležité. A skutečně znovu upozorňuji na to, téměř o tom vůbec nehovoří a k mému velkému překvapení to ani není tématem pro eurovolby, prostě aby se k tomu ti jednotliví představitelé vyjadřovali a místo toho se zaobírají nějakými jinými pofidérními tématy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jde také o geopolitické zájmy Evropské unie a Spojených států, možná hledá se protiváha k tomu asijskému prostoru?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Bezesporu, bezesporu. Ta geopolitika tam je velmi, velmi silně. Protože my tady vidíme takové tři úvahy velké geopolitické, které mají ambice přeskupit ten svět tak, jak funguje dneska. To znamená, Spojené státy mají ten projekt TTIP, spolu tedy s Evropskou unií, ale pozor, oni se zároveň snaží uzavřít i dohodu TPP, což je to Trans-Pacific Partnership, to znamená tam je to Japonsko, Austrálie, ono by vlastně šlo o to obklíčit Čínu, když to řeknu jednoduše geograficky, tak to je jakoby jeden velký projekt, kdy vlastně ty Spojené státy by se rozprostřely se svými zájmy na oba dva oceány. Potom jsou tady ty plány ruské, které jsou podstatně menší ovšem. To je něco, co je spíš regionální. To nemá globální dopad, a potom samozřejmě úvahy Číny. A ty úvahy Číny směřují k oživení něčeho, co má skutečně velmi dlouhodobou tradici, a to je oživení Hedvábné stezky, takže tady se nám prostě geopoliticky přeskupuje svět. Říkám, je to téma asi na velmi dlouhou debatu, ale alespoň jedna poznámka, všimněme si, že Evropská unie v této situaci hraje roli kořisti, toho, kdo bude jaksi připojen nebo kdo se stane součástí někoho, ale není to jaksi ta síla, která by vyvíjela nějakou iniciativu, spíš se prostě stává zajímavým doplňkem iniciativ, ať už ruských nebo čínských, ale převážně tedy prozatím amerických.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče Ruska, když jste už na to, paní docentko narazila, pomohla by ta dohoda třeba zbavit se u Evropy třeba té nezávislosti na ruském plynu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To také nelze úplně říct, protože jako dohodu, jako ten fiskální kompakt, papír snese ledacos, ale prostě ten plyn reálně musíte mít a já si vůbec nejsem jistá, že ho Spojené státy mají, a i kdyby ho samozřejmě měly, tak ten zkapalňovací proces a doprava do Evropy je velmi, velmi nákladná a ten horizont šesti let je minimální v tomto ohledu. Evropa si prostě musí stanovit nějaký svůj tedy vlastní energetický mix.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S tím už přišlo Polsko.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, to je třeba polská úvaha. Samozřejmě Evropa prostě ty zdroje nemá, pokud třeba chce významněji posílit obnovitelné zdroje, což je samozřejmě k diskusi, pak je možno tedy sledovat třeba ten německý přechod, to znamená energií Wende, jak se třeba Němcům daří, jestli to je aplikovatelné nebo není nebo naopak třeba je to spíše odstrašující příklad. Prostě si musíme uvědomit, že to Rusko je za prvé blízko, za druhé má infrastrukturu, za třetí reálně ty zásoby prostě má. Takže vy se samozřejmě geopoliticky můžete rozhodnout k ledasčemu, ale potom musíte mít nějakou životaschopnou náhradu a to je potom otázka samozřejmě také finanční. Jak říkám, ten zemní plyn můžete dovážet třeba z Kataru, ale také to umět zaplatit. To jsou potom trošku jiný částky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sdružení nájemníků České repliky volá po vypracování cenových map se skutečnými nájmy, jinak prý hrozí, že se zvýší počet lidí, kteří nebudou mít na činži, bude to účinné? Jak vy to vidíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já pana Tarabu, který předsedá Sdružení nájemníků osobně znám jako velkého odborníka z řady diskusí i konferencí, kterých jsem se rovněž účastnila. Myslím si, že to je velmi dobrý nápad, protože u nás ten trh je velmi silně deformován řadou rozhodnutí z minulosti, ať už tedy to byla takzvaná deregulace roku 2006, která vlastně měla neustále pokračovat v návaznosti na ceny bytů. Jenže minimálně si tedy nikdo za prvé neuvědomil, že na to, abyste mohli přeskupovat tento trh, potřebujete mít minimálně nějaké sociální bydlení, protože pokud ho nemáte, tak hrozí, že vám desetitisíce lidí skončí na ulici, především seniorů samozřejmě, ale ne jen oni, ale týká se to z velké části i jich a za druhé ono jakoby vázat cenu nájemného na aktuální vývoj cen bytů není úplně šťastný, protože ten trh nemovitostí je něco, co enormně silně a nejen u nás ve světě celkově, podléhá různým bublinám, to znamená, tam ty cenové výkyvy jsou obrovské a může to mít často i devastující účinky právě proto, že to vyhodí z toho trhu takzvaně ty sociálně slabší. Zkrátka a dobře, já si myslím, že si musíme uvědomit zkušenosti, které dospěly ty západní země už dávno před námi. Prostě to bydlení, to není jako nějaké tržní privilegium, to je prostě právo. Právo bydlet. Podle toho se musí zařídit a upravit předpisy. Těch problémů je tady celá řada, nejen ta cenová mapa, která chybí, a potom se vlastně se těm soudům dává obrovská možnost volnosti jaksi rozhodovat pro některé jiné strany, které by na tom chtěly hlavně hodně vydělávat. Ale máme tady problém s těmi ubytovnami, takže nám tady prostě chybí ty startovací byty pro mladé rodiny. Ta problematika je obrovská, zaznamenala jsem několik pozitivních náznaků od ministerstva práce a sociálních věcí, uvidíme, s čím přijdou. Pro mě je nesmírně pozitivní, že kromě toho, že tedy odborně působí Sdružení nájemníků, které je skutečně vynikající v tomto ohledu shromažďuje poznatky z celého světa a poučení z takovýchto případů. Funguje i platforma pro sociální bydlení, že zkrátka už se trochu víc naslouchá i těm občanským organizacím, které zastupují ty, kteří byli tou situací v minulých letech velmi silně postiženi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak by to bylo vlastně i vodítko pro soudce, kteří rozhodují ty spory mezi nájemníky a majiteli.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ono skutečně prostě není možné dělat odhad ceny podle toho, co najdete někde v katalogu. To je pro mě něco naprosto neuvěřitelného. Mimochodem už jsme potřetí u stejného tématu, to je zase to prostě, že vezmete to, co je na papíře jako bernou minci, reálná ekonomika vypadá jinak a to co je v katalogu, je většinou podstatně ale podstatně nadhodnocené proti tomu, co je potom reálně k té transakci dojde, my se prostě tímhle tím jakoby nemůžete řídit, potřebujete mít reálnou situaci, která bude i reflektovat to, kde ten byt je a jaká je tam dopravní obslužnost, jak vůbec vypadá to okolí, tohle všechno se přece musí brát v úvahu a nemůžu se řídit tím, že si nějaká realitní kancelář napíše něco do katalogu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Souvisí to vlastně, řekněme, se sociální empatií.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Samozřejmě tohle je téma, které se nám vine jako červená niť téměř vším, co se nám děje v posledních letech, protože právě ten nedostatek, to ubývání toho sociálního cítění vede k úplnému přepólování té situace, to znamená, že jaksi chyby se nehledají nahoře, ale zásadně se jaksi dupe po těch dole, jejichž schopnost se bránit je velmi omezená. Ono koneckonců ve společnosti, která je založená na principu "urvi co můžeš", se tomu těžko můžeme divit a je to naprosto destruktivní. Napadlo mě v téhle souvislosti, že to možná souvisí i s jevem, který také pozorujeme v těch západních zemích, už na to máme i řadu studií a právě, že tenhle ten systém ostrých loktů, řečeno možná ještě velmi mírně, vede vlastně k tomu, že na těch nejvyšších pozicích, ať už jsou politické nebo ekonomické, to je celkem jedno, se prostě usazují lidé, kteří mají sociopatické rysy. A to je to, co já chápu jakoby tu odvrácenou stránku toho, že ubývá té sociální empatie, protože, když to řeknu trošku možná jen malinko nadneseně, tak ono dneska, když je člověk sociopat, tak to není problém společenský, to je prostě výhoda, to je konkurenční výhoda, protože vy nemáte žádné skrupule, nemáte prostě nějaké jako morální zábrany, abyste se prostě dostali někam nahoru. A dneska se moc nezkoumá, jak se na to dostanete, hlavně že tam jste, a potom máte obrovskou moc rozhodovat o jiných lidech, ať už tedy z roviny politické nebo ekonomické. Já nevím, jestli se dá k sociální empatii vychovávat, možná ano, ale ono hlavně skutečně jde o to, jakým způsobem ta společnost funguje, protože i kdyby škola zavedla pět předmětů na sociální empatii, tak prostě když ti mladí lidé nebo děti okolo sebe prostě vidí, jakým způsobem se prostě kritizují a ponižují třeba lidé bez domova, nebo senioři a naopak jak se vychvalují někteří kmotři jako schopní podnikatelé, tak co potom chceme, aby z nich vyrostlo?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začala pracovat nová důchodová komise. Má navrhnout například postup při rušení druhého důchodového pilíře a také plánuje zastropovat věk odchodu do důchodu. Ten by podle ministryně Maxové Tominové neměl překročit hranici 70 let. Co si o tom myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Představme si, že budeme pracovat do 70 let? Já si to radši nepředstavuji tedy. Asi takhle. Ta základní úvaha velmi jednoduchá vlastně říká, to že se neustále zvětšuje věk dožití, a že tím pádem by se měl zvyšovat i ten věk, po který lidé pracují. Tohle vypadá na první pohled logicky, akorát si neuvědomujeme, že přece jen ten věk dožití je často řekněme dožití velmi nekvalitní, to znamená, jakoby posuzovat to, že ta populace se dožívá vyššího věku,ale z velké části je to někde v LDN, tak to prostě není to, co bychom měli úplně brát v úvahu a druhý faktor je zase ta realita. To je téma skutečně, na které narážíme dnes opakovaně. Můžeme si jako udělat graf a teď si jako spočíst, že by lidé měli odcházet v nějakých 73 letech, to se k tomu klidně můžeme dostat, k takovému věku. A teď si, prosím pěkně, uvědomme, že jsme v situaci, když za a) řada mladých lidí nemá práci, studuje. Studuje stále větší část věkového ročníku a ten důvod prostě mimo jiné je, je pozdržet, aby na ten trh práce nešli tak brzo, to znamená, držet je pryč, protože ta práce, respektive práce je, ale zaměstnání zkrátka nejsou. Na druhé straně tady máme lidi nad 50, kteří jsou často ocejchováni jako neflexibilní, neschopní a čelí velmi silné věkové diskriminaci v 50 letech. A teď si představte, že po nich budete chtít, aby dělali do nějakých 73. No, proboha na nebi, co budou dělat? Už teď ta společnost prostě ta zaměstnání nemá. To znamená, my se tady ocitáme v nějakém bludném kruhu, kdy se snažíme na moderní společnost aplikovat staré recepty. To samozřejmě nebude fungovat. Ten západní svět je čím dál intenzivněji postihován nebo naopak benefikován, podle toho jak to beru, tím, že disponuje velkým množstvím moderních technologií, které logicky tu práci vytlačují a vytlačovat budou. Jako řešení není, že budeme pracovat do 150 let. Řešení je zamyslet se nově nad tím co budeme chápat jako práci, respektive jako zaměstnání a od toho potom odvíjet ten důchodový systém, ten v žádném případě nemůže spočívat na tom, že budu zdaňovat práci. Já nemůžu zdaňovat faktor, který už dneska má velké problémy. A ty problémy mít bude. Přece musím zdaňovat to, co má výhodu a ne to co má nevýhodu. To co má výhodu je kapitál, především finanční kapitál, jako pokud chci nechat nějaký státem garantovaný systém penzí, což třeba já bych rozhodně chtěla, tak potom musím sáhnout do faktoru, který má výhodu, což je finanční kapitál nebo musím zdaňovat ten a to asi bude vyžadovat nějaké intenzivnější úsilí, pravděpodobně ne jen v jedné zemi, pravděpodobně v nějakém větším regionu, třeba v rámci Evropské unie, ale to je prostě zdroj, který bezesporu je k dispozici. Ano zdaňovat práci a neustále jako by jí dál a dál zatěžovat, když už se dneska stává marginalizovaným faktorem, prostě nedává žádný ekonomický smysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co myslíte ten optimální věk, pro odchod do důchodu. V kolika letech by to mohlo být, mělo být?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Víte, tohle je docela těžká otázka, já nejsem schopna jakoby tady říct jedno číslo, protože já si skutečně myslím, že je mnohem důležitější se podívat na to, co budeme chápat jako práci. My tady totiž máme takovou zvláštní dichotomii, že je práce, která se hodnotí a bere se jako zaměstnání. Potom je zaměstnání, za kterým ať se dívám jak se dívám, nemůžu vidět žádnou práci, ale často bývá vysoce hodnoceno, a potom máme lidi, kteří jakoby nepracují, ale přesto dělají obrovsky užitečnou činnost, ať je to péče o seniory, o děti, takzvaná druhá směna u žen samozřejmě, která je velmi silně postihuje a to jakoby zvláštním způsobem nehodnotíme jako práci, přestože je to něco, bez čeho ta společnost vůbec nemůže existovat. To znamená, jako dokud se tohle to nevyřešíme a nesrovnáme, to není jen problém u nás, to je problém celého Západu, protože samozřejmě ta demografická křivka nějak vypadá a tím pádem ta společnost se nutně mění, tak pokud si tohle to nevyřešíme, tak jako úvahy o tom, že budeme chodit do důchodu jako v 80, v 90, prostě jsou mimo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem starostové obcí na Šluknovsku poslali vládě otevřený dopis, ve kterém si stěžují, že vláda pro tyto lokality, pro region nic nedělá. Z vašeho pohledu, paní docentko, co by mohlo kabinet, jak pomoci těm vyloučeným lokalitám?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Jich je samozřejmě víc, i když to Šluknovsko je takové dobře vidět. První věc je podívat se a to si myslím, teďkom proběhlo, na to,jakým způsobem fungují ubytovny celkově, to je jakoby jedna část toho problému, a jsme u toho sociálního bydlení, to je prostě něco, co je velmi důležité, protože ten stát mimo jiné přichází o obrovské peníze. On vlastně dodává ty doplatky na bydlení, kde prostě 15 lidí bydlí v jedné místnosti, a potom někdo, kdo tu ubytovnu má, tak si z toho žije, to znamená, tohle je potřeba utnout a zařídit prostě jiným systém sociálního bydlení, to neznamená, že ten stát je prostě hodný strýček, já osobně jsem velkým příznivcem samosprávy a také zvyšování vlastní odpovědnosti za tyhle oblasti, a potom je potřeba podívat se na tu strukturu toho regionu, to znamená, mnohem intenzivněji se podívat na tu lokální dimenzi. Když jste hovořila o tom Šluknovsku, to je zrovna oblast, kterou trošku známe. Ono se tam trošku už něco děje, probíhal tam a bude probíhat zase v září festival lokální ekonomiky, která se právě snaží nakopnout ty místní aktivity i třeba pomocí různých právě samosprávních družstevních aktivit, takže trošku něco se tam děje, ale je pravda, že dlouhodobé podceňování se prostě nevyřeší z roku na rok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká docentka Ilona Švihlíková, ekonomka, děkuji za to. Mějte se hezky, na shledanou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.