Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 13. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je docentka Ilona Švihlíková, ekonomka. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké události nás inspirovaly k dnešnímu rozhovoru? Evropská centrální banka spustila takzvané kvantitativní uvolňování. Zabere léčba tištění peněz? Po dvou letech poklesu konečně vzrostly reálné mzdy. Ta průměrná se zvýšila o 608 korun. Nerovnosti v platech i kariérním postupu mužů a žen nicméně přetrvávají. Americký analytik Snowden na plátnech kin. Evropská centrální banka zahájila avizovaný a dlouho očekávaný program nákupu státních dluhopisů a dalších cenných papírů. Podpoří to ekonomiku a zvýší tlak na růst cen, což je ten cíl?

Čtěte také

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně. Cíl to oficiálně je. Evropská centrální banka se asi inspirovala u jiných, jako je Bank of England...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Americká?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
A samozřejmě také americký Fed. Ale přece jen ty výsledky jsou takové smíšené. Když se na to podíváme s odstupem, ono hodně záleží, co vlastně bude centrální banka nakupovat, protože prozatím jsme viděli na jedné straně to, že třeba dolar nebo britská libra, když to ty jejich centrální banky prováděly, měly tendenci oslabovat, to už se dneska děje, vidíme, že euro skutečně vůči dolaru tedy padá, padá na fázi 1, 1, téměř poměr, ale na druhé straně přece jenom vidět nějaký jasnější náběh na investice, jak se říká, prostě bude levné a snadné si půjčit a investiční aktivita vzroste, tak třeba v těch Spojených státech jsme viděli, že spíše to podpořilo různé překupování aktiv, to znamená spíš točit dál tu likviditu na finančním trhu, a to samozřejmě vždycky s sebou přináší riziko různých bublin. Takže hodnotit to jednoznačně pozitivně asi úplně nejde, i když je to téma, které vzbuzuje velké vášně dnes mezi ekonomy. Mimo jiné vůbec i definovat, co to je to kvantitativní uvolňování, protože ono může probíhat různými cestami. Podrobnější informace dostaneme 18. března, kdy bude zasedat Evropská centrální banka, ale musím říct, že i když do značné míry chápu, proč se i se zpožděním k tomu odhodlala, tak jsem, tak jsem trošku skeptická, že by to mělo nějaký výraznější dopad na nakopnutí evropské růstu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když říkáte, paní docentko, se zpožděním se k tomu odhodlala. Znamená to, že třeba to mohlo, mohla s tím začít už dříve, bylo by to snad lepší?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak zpoždění ve smyslu toho, kdy jiné země s tím začaly poměrně brzo, po té krizové situaci. Evropská centrální banka vlastně reagovala až na ten souběh dlouhodobé stagnace, respektive velmi, velmi nízkého růstu v zemích eurozóny a samozřejmě v tom roli hrály i ty současné deflační tlaky, které jsou jednoznačně patrné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přikláníte se tedy, jestli tomu správně rozumím, spíše máte pochybnosti o tom ozdravném účinku toho kvantitativního uvolňování?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že myslím, že strašně moc záleží na tom, jak se to udělá konkrétně. To znamená, jaké cenné papíry se budou kupovat, protože ten hlavní účel by měl být, aby se podpořily investice do reálné ekonomiky, což je docela nelehké, protože většina zemí eurozóny je jednoznačně v situaci, kdy má nadbytečné kapacity a potom investovat přece se nezdá být tak úplně atraktivní a pokud ta nová likvidita, ty nové peníze jakoby, zůstanou jenom v tom finančním systému, tak potom to dopadá tak, že třeba ty banky si jaksi očišťují bilance, což už se do značné míry stalo v těch předchozích programech. No a nebo právě to točí jenom v té finanční sféře, to znamená, že do té reálné ekonomiky se to nedostane a má to i spoustu dalších dopadů, třeba už dneska vidíme, jakým způsobem začaly velmi intenzivně klesat výnosy i z dlouhodobých dluhopisů. Takže když si dneska budete kupovat vládní dluhopisy, které jsou považovány za spolehlivé, minimálně u některých zemí, tak prostě musíte počítat s tím, že to bude spíš ztrátová investice. Takže až, až tak jsme se dostali. Je to prostě nějaká deformace a je to politika, která je hodně kontroverzní. A jak říkám, ty předchozí výsledky z hlediska reálné ekonomiky, nemyslím nafukování akciových indexů, nejsou úplně přesvědčivé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to tedy, že by banka měla najít, nebo ta otázka zní, zda najde na trhu dostatek kvalitních dluhopisů, hodnocených tím investičním ratingem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
K tomu se asi spíše dostaneme toho 18., kdy uvidíme asi podrobnější informace o tom, o tom programu. A jak říkám, hlavně potom záleží, jak se říká, ďábel je v detailech, nemyslím si, že to bude přímo označeno těmi, těmi ratingy AAA, koneckonců s tím už taky máme svoji zkušenost. On ten rating, především u těch tří velkých ratingových agentur, je zkrátka a dobře politický nástroj. Jo, to není vždycky nějaké úplně objektivní vyjádření. Přesvědčili jsme se o tom velmi dobře v roce 2008. Já si myslím, že je potřeba to brát s velkou, ale velkou rezervou. Spíše jde skutečně o to, uvědomit si, jestli existuje ještě vůbec nějaké propojení mezi tím finančním a reálným trhem nebo jestli ten finanční to bude chtít jaksi zchramstnout a, a roztáčet různá virtuální kola, jako se tomu děje už nějakých 25 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jste se zmínila o tom, že vlastně k podobnému kroku přistoupila i americká centrální banka, ale ta loni vlastně to kvantitativní uvolňování ukončila a nyní zase chystá zvyšování úrokových sazeb.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hovoří o tom, to je pravda, oni to ukončovali postupně, to znamená, nebyl to žádný šok, i Evropská centrální banka oznámila lhůtu, já myslím, že to je září 2016, takže tam je nějaký delší, delší časový horizont. No oni o tom hodně mluví o těch úrokových sazbách, to je pravda, v americkém Fedu, ale já si nejsem jistá, jestli za současných cen ropy, které působí jednoznačně velmi silně protiinflačně, jestli se k tomuhle odhodlají, protože pokud ano, tak by tedy americký byznys s těžbou břidlic měl ještě větší problém než má teď. Je to taková zajímavá otázka a já samozřejmě nevidím hlavy do Janet Jelenové, první ženě, která vede Fed, ale já bych si to na jejím místě docela rozmyslela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte do hlavy Draghimu? Asi taky ne.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak on nám vždycky jakoby zpětně oznámí, ale samozřejmě úplně do hlavy nevidíme. I když můžeme odtušit ty postoje. Řekněme ta Evropská centrální banka je samozřejmě mnohem, mnohem konzervativnější, je tam velmi silný ten německý vliv, není tam ta role věřitele poslední instance. Takže ty rozdíly tam samozřejmě jsou, je tam nějaký manévrovací prostor, který je odlišný od, řekněme, běžných centrálních bank, ale co přesně nám toho 18. podrobně oznámí, to v tuhle chvíli nevíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tlačí právě kurz eura vůči americkému dolaru rozdílné směřování měnové politiky ve Spojených státech a v zemích eurozóny?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Bezesporu je to jeden z vlivů. Ten další je to, že eurozóna se prostě nalézá v těžké ekonomické situaci dlouhodobě, tam jakoby nějak moc optimistické, výrazně optimistické zprávy nevidíme. Takže ten, ten kurz se začíná velmi intenzivně sbližovat, my to koneckonců vidíme jakoby zprostředkovaně přes korunu vůči euru, koruna vůči dolaru. To vůči tomu dolaru je to skutečně poměrně dosti dramatické, my se s tím svážíme jakoby s tou vlnou. Takže si opravdu myslím, že se blížíme tomu poměru euro-dolar 1:1, což už tady opravdu dlouho nebylo, to myslím snad, že když se zavádělo euro, tak to zhruba mělo, mělo tendence jít tímhle směrem, takže myslím, že je to Spojené státy úplně nepotěší, protože oni si zvykly na to, ten dolar v těch posledních letech přece jenom nebyl úplně tak silný a to pomáhalo a jejich exportu a tahle situace asi pro ně nebude úplně něco, nad čím by jásaly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nás ještě čeká, paní docentko, protože když se podívám na titulní stranu dnešních Hospodářských novin: Dolar bude brzy dražší než euro.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Nelze to úplně vyloučit, ale potom je zase právě otázka, co by s tím udělal Fed, protože oni samozřejmě tuhle tu pozici vnímají, měnový pár dolar-euro je nejobchodovanější na světě, takže to jako asi nebude nechávat úplně klidným. A to by zase bezesporu minimálně odložilo tu úvahu, že by zvyšovali ty, ty úrokové sazby a možná by se taky vrátili k nějaké jiné politice oslabování své měny. Víte, my jsme dneska v situaci, no dneska, posledních 6 let, kdy ty velké významné ekonomiky vlastně hrají na to, že si, že oslabují měny. Hodně to připomíná 30. léta, kdy si vzájemně znehodnocovali měny, aby všichni byli levnější a konkurenceschopnější a mohli víc vyvážet. To samozřejmě nemůže dělat každý, že jo, každej nemůže, míra je vždycky relativní, ten kurz a každý nemůže mít, mít kladný čistý export. Takže je to taková situace, která vznáší i některé jako neblahé reminiscence, protože jako nemůžete mít všechny ekonomiky zkrátka jenom dobře orientované na export a tím, že si budou podhodnocovat měnu, je to situace, která, která mi připadá i trošku nebezpečná z toho globálního hlediska.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Věra se vás ptá, jak může fungovat něco, co není podloženo?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ale může docela dobře. I když to dobře možná, fungovat to bude za případu, že tomu budete věřit. Já si pamatuju jaký, jaký šok to vyvolalo, když jsme se učili o penězích a v té naší hlavní učebnici /nesrozumitelné/ ekonomie byla věta: Peníze jsou přijímány, protože jsou přijímány. Ono to vypadá úplně absurdně, ale je v tom velká, hluboká pravda. A my samozřejmě u nás to máme ještě podpořeno zákonem, že peníze, definováno, co to je /nesrozumitelné/ zákonné platidlo, že musí být přijímány z nějakých, z nějakých účelů. To znamená o tom to úplně není. Ale to kvantitativní uvolňování je hodně, hodně sporná politika. Ono to vůbec přináší spoustu zajímavých otázek. Třeba teprve teď se více do veřejnosti, nebo na veřejnosti projevuje to, jak se vůbec tvoří peníze, jakými způsoby obíhají v té ekonomice, protože to platí za jednu z takových těch poměrně velkých záhad, hodně lidí si myslí, že všechno to, čemu říkáme peníze, tvoří centrální banka, ale to je jenom malá část, ten, ta hotovost, to oběživo, to budou nějaký 4 %, kdežto většina peněz, toho, čemu říkáme peníze, je tvořeno úvěrovou emisí, to znamená komerčními bankami. Takže to tajemství peněz jakoby pomalinku začíná i té veřejnosti odhalovat a já musím říct, že je fascinující to sledovat i z hlediska, řekněme, těch odborných teorií, já tady s nimi nebudu jako otravovat v tuhle ranní dobu, ale možná bych jenom zmínila, že čím dál častěji v Německu, ale i ve Velké Británii, ve Spojených státech rezonují idee o tom, že by komerční banky právě nesměly používat u úvěrovou emisi. To znamená, že by veškeré peníze tvořily jenom centrální banka. A to by možná bylo trošku blíže té úvaze, jakou tady vznesla posluchačka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem nejtvrdším kritikem kvantitativního uvolňování v Německu je šéf mnichovského Ústavu pro hospodářský výzkumu Hans-Werner Sinn...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Sinn, hm...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A podle něj je to nezákonné, nesolidní financování státu pomocí tiskařského lisu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je typický německý postoj, ano. Tohle to dlouhodobě i rakouský /nesrozumitelné/ ta rakouská škola, ta, ta jakoby neodpovědnost. Já bych, nevím, jestli neodpovědnost, prostě tak ta možnost je, takže jako jsme v trošku extrémních situacích, tak se využívají extrémní nástroje. Já si spíš myslím, že si musíme z toho vzít to lepší, to znamená ty úvahy o tom, jestli peníze jsou veřejný statek a nebo ne. A pokud jsou veřejný statek, já osobně si myslím, že ano, pak je skutečně jako dosti takové zvláštní, a to /nesrozumitelné/ s tou velkou zkouškou, proč by to mělo mít pod kontrolou soukromý subjekt, který je navíc orientován na zisk. Takže tohle všechno se projevuje v tom, v tom německém postoji. A ten je, pravda, skutečně hodně kritický k tomu kvantitativnímu uvolňování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A otázka pro vás, paní docentko, od paní Zlínské. "Můžu se zeptat, jak pomůže nebo pohorší měnu euro půjčky Ukrajině?" Tolik citace z e-mailu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No ta Ukrajina a ten, ten její kurz, kurz hřivny je samozřejmě ovlivněn tou domácí ekonomickou situací, to jako nemusí být nutně přímo souvislost s eurem. A ten, ta kurzová...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Závislost tam třeba není tak silná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom jsem chtěla dodat, že Ukrajina dnes by měla jednat s věřiteli o možnostech restrukturalizace svého státního dluhu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, to je...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je na pokraji bankrotu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To, no to bezesporu a už, už delší dobu, to, to není překvapivého. Tam, tam nejde ani tak o ten kurz, i když samozřejmě taky může hrát roli, ale tam jde prostě o to, že tam, kde nic není, ani čert nebere, aby se tak řeklo. To znamená, že Ukrajina sice vyjednává o nových půjčkách a zároveň ta restrukturalizace, já bych spíš řekla odškrtnutí prostě toho dluhu, protože buďme realisté, prostě, tak to je, to je samozřejmě veliké téma. Jo tam, tam ty zdroje nejsou. Podívejme se, jaký je stav těch devizových rezerv a toho, co by Ukrajina potřebovala investovat, vůbec na zajištění chodu toho státu, teď nehovoříme o nějaké modernizaci ekonomiky, ale ne vůbec ani ten stát si uchoval nějaké základní třeba sociální funkce. Aby se úplně, úplně nerozpadl. To znamená, ta situace je tam, je tam nesmírně vážná a po..., jako podobně u jiných zemí, které prostě jsou už téměř v té kategorie zhroucený stát, třeba Libye je teďkom velmi aktuální příklad, tak je vždycky na místě otázka, kam to vlastně ty peníze sypete, protože vy nad tím samozřejmě nemáte žádnou kontrolu a u nefunkčních státech se vždycky projeví struktury, které jsou schopné se k tomu dostat a, a dál to jaksi neproteče k těm lidem, kterým byste třeba chtěli pomoct, jo. Takže to není jenom otázka financí ani, ani desítek, ani těch stovek miliard, ale vůbec toho, že nemáte struktury, které zajistí, že případná pomoc se dostane tam, kam má a že zase neskončí na účtech nějakých oligarchů, kteří si tu Ukrajinu v těch minulých desetiletích de facto rozdělili mezi sebou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další dotaz od pana Březiny. "Paní Švihlíková, v posledním Jak to vidí, jste v souvislosti s Řeckem chválila nápad splácet půjčky podle toho, jak se zemi daří. Otázka: Myslíte si, že by rodině Švihlíkové někdo poskytl úvěr, kdyby věřiteli sdělila, že ho bude splácet až podle toho, jak se jí bude dařit?"

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Zaprvé není možné úplně srovnávat domácnost a stát, jo, to je taková základní makrochyba. Stát je prostě jiný typ jednotky. Když něco udělá jedna domácnost, tak to nemá jako ekonomicky moc žádný velký vliv. Když to udělá stát, tak to má vliv na všechny domácnosti. Jo? Proto nelze úplně jakoby směšovat část a celek v tomhle případě. Jinak ta půjčka jako vázaná na růst, to znamená dluhopis, který je, jeho, jehož splácení je vázáno na ekonomický růst, je podle mě jako velmi do..., a nejenom podle mě teda, velmi dobrý nápad, protože vám zaručuje, že ta ekonomika se bude vyvíjet vlastně neuvěřitelným způsobem. Protože ve chvíli, kdy bude schopná geerovat zdroje, tak samozřejmě bude schopná i splácet. Jo? To je úplně logické. A zase platí to, co už jsem řekla, kde nic není, ani čert nebere. To znamená ve chvíli, kdy vy trváte na nějaké nesplatitelné půjčce, tak to potom stejně jako u té Ukrajiny skončí tom, tím, čemu říkáme restrukturalizace dluhu, která může mít různé podoby, ale řekněme, že většinou zahrnuje nějaké škrtnutí, odpuštění dluhu a nějaký posun třeba na 30, 50 let, což je de facto totéž. Jo? Takže i z těch zkušeností vlastně z minulých let, a co let, století, jsme vždycky vnímali, že ten věřitel, teda pokud měl rozum, tak nikdy mu nic nepřineslo, když toho dlužníka zadupal do země. Jo? Pokud ho teda nechtěl úplně okupovat a vzít si, vzít si všechno. Vždycky pro něj bylo výhodnější, aby se mu lépe dařilo, aby jaksi ten vývoj, vlastně on svázal s ním, že jo. Tím, že někomu půjčíte, taky nesete zodpovědnost, jo, to, to nemáte to dělat, když si myslíte, že, že nesplatí. A tím pádem, jako když s ním už tímhle tím způsobem máte svázaný vztah, tak je prostě ve vašem zájmu, aby se jemu dařilo a byl schopen vaše, vaše, jeho závazky vůči vám prostě plnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropský parlament nedávno kritizoval přetrvávající problém, a to jsou rozdíly v platech i kariérním postupu mužů a žen. To už je bohužel vlastně mnoho let takový...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Evergreen...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evergreen...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořili jsme o tom také několikrát. Podle Evropského parlamentu se míra zaměstnanosti žen stále zvyšuje jen pomalu, muži mají v průměru o 16,4 % vyšší příjmy než ženy. A to dorovnání by mohlo nastat až v roce 2084...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, to je úžasný výhled.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nicméně narovnání platů mužů a žen na stejných pracovních pozicích chce německá ministryně pro rodinu nařídit zákonem. Co na to říkáte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No nám to může znít jakoby zvláštně, že prostě zákonem se něco takového nařizuje, ale my si musíme uvědomit, že ty ekonomické struktury, které se dnes ustálily a my je chápem jako něco přirozeného, do značné míry přirozené nejsou. Oni prostě vznikly nějakými mocenskými tlaky v situaci, kdy skutečně většinu té politické, ekonomické moci drželi a drží muži, to znamená, si vytvořili to, co jakoby jim plně odpovídá. Takže já nemám pocit, že by to bylo vyloženě něco, nad čím bychom se měli pohoršovat, ono skutečně jako budeme čekat 70 let a to bude ještě možná nějaký nižší odhad, se tam spíš jakoby nedostaneme nikdy. Ono to nutně souvisí i s, se stereotypy, a to je skutečně boj na dlouhé generace asi. Ale to neznamená, jako, že na to musíme nutně čekat a nelze to nějakým způsobem urychlit. Ale já si myslím, že ty současné návrhy, které třeba trošku se objevily i u nás, se hodně týkaly těch žen ve vysokých pozicích. To znamená otázky představenstev a dozorčích rad a podobně. Ale jako ne, ne, ne, že bych byla proti, ale přece jenom si musíme, myslím, uvědomit, že ne všechny ženy jsou v téhle té situaci a že tady máme obrovské množství těch, které zaprvé trpí pracující chudobou, protože v těch nízkovýdělečných pracech /nesrozumitelné/ právě ženy a že tady máme velkou skupinu žen samoživitelek, které mají velký problém vůbec vyjít s prostředky, nemluvě o tom, jakým způsobem stát není schopen jim pomoci, protože mnoho z nic prostě vůbec nedostává alimenty. Já si myslím, že tohle je možná trochu palčivější problém než sledovat, jestli nějaká top manažerka se dostane nebo nedostane. Jo, jako ne, že bych to chtěla nějak podceňovat, jsem, jsem sama a není mi to, není mi to jedno, že jako v představenstvech je jaksi převaha testosteronu, ale přece jenom bysme se zatím měli podívat na ty ženy, které prostě dennodenně zápasí vůbec o jaksi holé živobytí. A to mi tam trošku chybí v těchhle návrzích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Průměrná mzda v Česku v posledním čtvrtletí loňského roku vzrostla meziročně o 609 korun, což je nárůst o 2,3 %. Nicméně o 0,5 % se zvýšily ceny zboží, takže ta reálná mzda ve finále klesla jen o 1,8 %. Takže se zvýšila na 608 korun, nicméně dál platí, že většina lidí na průměrný plat nedosáhne.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Je to tak a je to číslo, které vždycky vzbouzí velké vášně. Jakmile se objeví, tak vždycky začnou lidé porovnávat se, se svým platem a když se třeba podíváme na Prahu, tak tam ten průměrnej plat je někde vokolo 35 tisíc, tak to samozřejmě jako už, už nabudí tuplem. Průměr je zkreslující veličina, protože vám to nahoru protože vám to nahoru táhnou ty, ty vysokánský platy, že jo, kdo vydělává půl milionu měsíčně, tak vám to strašně zkreslí. Takže já vždycky říkám mým studentům, dávejte se pozor na průměr a ne jeho interpretaci, protože bychom taky mohli říct, že já sním kuře, paní Senkové nedám nic a v průměru budeme mít každá půlku. A takhle funguje průměr. Takže je lidsky, i pro svůj duševní klid je lepší sledovat mediánovou mzdu, která zkrátka jakoby dělí ten soubor na dvě půlky, ona vyjadřuje takovou tu běžnou mzdovou úroveň. No a ta je samozřejmě mnohem nižší. Ten medián je necelých 23 tisíc. A to už si myslím, že jakoby trošku lépe reflektuje, hrubého samozřejmě, reflektuje tu mzdovou úroveň, a když jsme se bavili o těch ženách, tak samozřejmě ten medián žen je, je mnohem nižší. Jo? Tam se pohybujeme někde okolo 4 tisíc rozdílu, takže i tady se ty mzdové rozdíly stále utvrzují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem podle rakouského deníku Die Presse, který se odvolává na výzkum jedné renomované banky, čím dál více Evropanů žije bez úspor. V podstatě od výplaty k výplatě.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Je to tak. Já jsem se dívala nedávno na, na, na čísla úspor vůbec jakoby v západních zemích celkově a až na výjimky je to, je to tristní. Třeba je to u Japonska, úplně neuvěřitelný, /nesrozumitelné/ někde okolo 1 % dokonce z disponibilního důchodu, to pak to neušetříte nic, to je dáno tím, jak ta populace stárna, tak samozřejmě čerpá úspory, nikoliv, že, že je vytváří a on je taky, jsou tam velikánské rozdíly. Třeba ve Spojených státech, tam máme vždycky takový jako přesný data, tak tam je to taky fascinující tím, že obrovský segmenty společnosti vůbec nejsou schopný spořit nic. Prostě tam, ale spíš naopak ještě se jakoby zadlužují, aby vůbec nějak, nějak přežili. A, a naopak potom je tam to 1 %, které tvoří ta enormní, enormní úspory. Takže nejenom, že jsou jakoby celkově nízké, ale jsou i velmi nerovnoměrně rozložené v té společnosti. No a to, to není úplně ideální signál, protože jako já mám slabost pro dlouhé časové řady a když se na ně jako tak dívám, tak vidíme, že něco podobného se nám tady objevovalo před velkou depresí, to znamená okolo toho roku 28, prostě 29, ta, ta čísla vypadala podobně. Jo? Ty trendy jednak nízká míra úspor a ještě velké nerovnosti v těch úsporách a není to dobrý signál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stihneme ještě jedno téma, které jsem avizovala. Bývalý spolupracovník amerických tajných služeb Edward Snowden stíhaný ve Spojených státech za vyzrazení utajovaných údajů, by se rád vrátil do vlasti pod podmínkou nezaujatého soudního procesu. Myslíte, že by k němu mohlo dojít?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ne, toto si opravdu nemyslím. Já jsem teď viděla ten, ten dokument oceněný Oscarem, u nás probíhat na, na festivalu Jeden svět, ten dokument se jmenuje Citizenfour, mohu vřele doporučit, a, a to je, to je opravdu fascinující, fascinující výpověď a ani ne tak o Edwardu Snowdenovi, i když samozřejmě ta jeho postava je tam v centru dění, ale vůbec o tom, jakým způsobem tenhle systém funguje. Lidi jako Snowden jsou nesmírně nebezpečný, protože nehrají podle not, oni by mohli být bohatí a nemuseli by mít vlastně žádné existenční starosti a oni místo toho radši riskují život, aby nám řekli pravdu o tom, v čem skutečně žijeme. To jako, myslím, že takovíhle lidé, jako spravedlivé soudní procesy opravdu nedostávají. Já si myslím, že Edward Snowden si sám vybral a on si to určitě uvědomuje, život v permanentním vyhnanství, prostě to nedovedu si to představit, že by se mohl do Spojených států vrátit, aniž by ho tam chtěli pověsit. To si představit nedovedu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nového, zajímavého jste se třeba v tom snímku dozvěděla? Recenze píší o něm jako o mrazivém politickém dramatu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Mě, mě fascinovalo vůbec, jak on postupoval, jak to měl, jak to měl promyšlené, že vlastně úplně tu svoji osobu odsunul na okraj, i, i, i prostě svoje bezpečí, on tam v jedné scéně říká: Když mě zavřou, tak mě zavřou, ale hlavní je, aby se prostě ty informace dostaly k lidem. To znamená, on tam spolupracuje s tou Laurou Poitras, která následně tedy natočila ten dokument, dneska Oscarový, s vynikajícím novinářem Glennem Greenwaldem a teď prostě ukazuje, jakým způsobem ta, ta mašinérie funguje, jaká rizika na sebe člověk bere, když otevírá Facebook, Google a všechno ostatní. Jak ty informace jsou, jsou zatajován, manipulovány, jo, to je, to je úžasný, ta jeho chladnokrevnost, s jakou on to, s jakou on to prezentuje. A já musím říct, že jsem ráda, že zrovna jemu jsem věnovala svoji novou knížku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik názory docentky Ilony Švihlíkové, ekonomky, děkuji vám za ně. Mějte se hezky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Díky moc. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V neděli pozve Jan Bárta k mikrofonu Jiřího Václavka, moderátora České televize. Já se s Ivanem Hoffmanem přihlásím v pondělí a těším se na slyšenou. Zita Senková přeje dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.