Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 11. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijala ekonomka Ilona Švihlíková. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou šance nového rakouského, promiňte, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona reformovat ekonomiku? Povede digitalizace k poklesu zaměstnanosti? Jaký prostor bude mít lidský faktor? Jen zlomek otázek dnešního vydání. Vítejte. Emmanuel Macron se v neděli ujme prezidentského úřadu. Francii přebírá nejenom proevropský centrista, ale taky někdejší ministr hospodářství. Jak chce, paní docentko, probrat ekonomiku země z letargie? Ta nezaměstnanost se drží na deseti procentech. Ekonomika roste pomalu. Jaký je Macronův reformní program?

Čtěte také

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak on ten program tvořil velmi postupně. Je pravda, že celou tu dobu své kampaně musel čelit výtkám, že ta jeho strana nebo hnutí En Marche! je vlastně spíš servisní organizace pro jeho zvolení než skutečně hnutí s nějakým propracovaným programem. Takže řada bodů, řekněme, postupně spíše se profilovala. Ten jeho program je zajímavý tím, že má domácí, řeší nějaké ty domácí problémy, ale že jeho podstatnou a zásadní součástí je reforma Evropské unie, potažmo eurozóny. To znamená i ten eurozónový program je velmi silný, není to žádný okrajový bod. Ten domácí se mi analyzuje trošku obtížně, protože je pro mě příliš, příliš zmatený. Na jedné straně hovoří o tom, že chce dosáhnout velkých úspor pomocí škrtů, nějakých 60 miliard během jeho období, a na druhé straně chce stimulační balíček. To je otázka, jakými kombinacemi tohodle dosáhnout. Hovoří o propuštění státních zaměstnanců a celkově, řekněme, se domnívá, že by Francie měla obnovit takovou tu mocenskou paritu s Německem, ale to už je právě program na tu úroveň té eurozóny. A tam přichází s celou řadou návrhů. Zmíním aspoň ty nejdůležitější. Hovoří o tom, že by eurozóna, devatenáct zemí v současné době, měla mít jednoho ministra pro ekonomiku, pro finance, že by měl být významný společný rozpočet eurozóny, který bude financován nějakou společnou daní. Je tam návrh, aby ty dluhy eurozóny nebyly separátní jako dnes, to znamená ta unie je jakoby měnová, ale není dluhová. A on uvažuje nebo vrací do hry tu ideu těch eurobondů, to znamená ty dluhy jednotlivých zemí dostat na tu, na tu společnou úroveň. Takže je to velké množství návrhů, které vlastně ukazují prohloubení té integrace, ale určitým specifickým směrem, který ovšem myslím, že už nyní v řadě bodů bude narážet na odpor Německa. Jenom třeba u těch eurobondů bych zmínila, že Angela Merkelová řekla něco, že jenom přes její mrtvolu by se zaváděly eurobondy. To znamená tam už ten střet vlastně je možno profilovat, profilovat teď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte tedy, jak bude fungovat asi ten tandem, pokud Emmanuel Macron, a pokud tedy Angela Merkelová na podzim obhájí svůj mandát, co lze očekávat? Posílí nebo tam bude dominantní ta německá pozice, její politika, ekonomika?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Za prvé, Macron se nejprve musí soustředit ještě na domácí scénu, protože on samozřejmě by potřeboval nebo by pro něj asi bylo vhodné mít tu parlamentní podporu. Jestli ji získá nebo ne, je otázka nejasná, protože skutečně to jeho hnutí, pokud to tak můžeme nazývat, je rok staré. To je velmi málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo mladé.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Nebo mladé spíše, přesně tak. A prozatímní průzkumy, které v případě Francie se poměrně dobře trefily, neukazují, že by tam získal absolutní většinu a tím pádem by měl obtížnější pozici té kohabitace, protože Francie je poloprezidentský systém. Není to tak silná figura jako třeba Donald Trump ve Spojených státech. A samozřejmě bude záležet i na té německé scéně, protože už tam se teď profilují rozdílné názory. Já jsem zaznamenala Sigmara Gabriela z německé sociální demokracie, který řekl, že je potřeba Macronovi vyjít co nejvíce vstříc a pomoci mu v těchto jeho reformních návrzích, protože pokud se to neudělá, tak se jako bumerangem vrátí Marine Le Penová nebo prostě někdo z téhle skupiny Národní fronty a to potom bude problém. Ale naopak už jsem zaznamenala právě i Angelu Merkelovou a vůbec lidi okolo CDU-CSU, kteří řekli, že není žádný důvod cokoliv měnit, a že pan Macron má implementovat pravidla, a tak nějak mlčet a to minimálně mlčet do německých voleb. Takže ani ta scéna v Německu není v tomto ohledu jednotná. Bude hodně záležet na tom, jak dopadnou německé volby, jaká tam bude koalice a samozřejmě jak silnou pozici bude mít nový francouzský prezident i doma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je vůbec podle vás vůle Francouzů k těm reformám, protože je tady, řekla bych, už léta citelný odpor k modernizaci. Třeba odbory tvrdošíjně odmítají změny přebujelého zákoníku práce, ačkoliv se říká, že Emmanuel Macron má na své straně ten největší odborový svaz, což by zase byl bod plus pro něj v tuto chvíli.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je otázka, koho má nebo nemá na své straně. Ono je potřeba vnímat, že ta jeho volba byla bezesporu do značné části negativní. Když se podíváme na to, jak vyhrál to první kolo, tak to byla jedno z nejnižších čísel vůbec v těch, v té páté Republice francouzské. A samozřejmě řada těch hlasů, které získal, nebyla, nebyl hlas pro něj, ale proti Le Penové. To je potřeba si taky narovinu říct. A je to vidět třeba i na velikém počtu neplatných lístků. Koneckonců to prostě svědčí o tom, že ta volba nebyla vždycky nutně pro ten program, ale spíš proti té druhé kandidátce. Macron má za sebou samozřejmě i ty podnikatelské kruhy, on tam koneckonců má nebo měl zázemí v bankovnictví, u Rothschildů pracoval, což mu taky určitě v té kampani úplně neprospělo. Takže bezesporu tenhleten, tenhleten rámec nějakým způsobem je nastaven. Nicméně to slovo reforma už samo o sobě v té Francii, a nejenom tam, prostě působí někdy jako červený hadr na býka, protože když se řekne reforma, tak ti z těch nižších středních příjmových vrstev prostě ví aha, tak to je něco, co zase odneseme my, jo, že ten tlak prostě bude na ně, že se nebude řešit otázka prostě, řekněme, recyklace elit, která v té Francii je významná. Tam prostě kolují lidé, de facto z jedné školy tam obsazují ty hlavní, ty hlavní posty, že se prostě nebudou řešit, řekněme, otázky toho, jakým způsobem ve Francii funguje nebo nefunguje ta sociální mobilita, tam by určitě byl prostor pro zlepšení, ale že ten tlak zase dopadne spíše, spíše na ty dolní vrstvy a ty se samozřejmě logicky brání, že. A odborová organizovanost, to je prostě jeden ze způsobů té obrany.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co podle vás postaví Francii s velkým zadlužením opět na nohy? Co nutně potřebuje? Možná když se podíváme ještě zpět do toho reformního programu Emmanuela Macrona, jak jste o něm hovořila, přirovnává se to vlastně k nějakému skandinávskému modelu, který ten Macron by rád prosadil, přijímá fiskální disciplíny a zároveň štědré veřejné výdaje.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, samozřejmě záleží na tom, jaké veřejné výdaje, do čeho by, do čeho by směřovaly, protože on tam zase má, jak jsem říkala, na jednu stranu propouštění těch státních zaměstnanců, na druhé straně on tam skutečně podle mého názoru klade velký důraz na tu společnou stránku té eurozóny. Tam třeba bych ještě zmínila ten společný investiční fond. Od toho by si bezesporu hodně sliboval. To je potřeba každé země. Tady nikdo asi nemůže být úplně spokojen třeba s tím stavem veřejné infrastruktury, s otázkou sociálních služeb, zdravotnictví. To trápí tak nějak všechny vyspělé země, i když, i když v různé míře. Má tam třeba i nové kapitálové fondy pro startupy, to znamená pro nějakou silnější inovační aktivitu, která se mu třeba ve Francii může zdát oslabena. To znamená u něj je vidět, že sice má ty domácí návrhy, ale že velmi silně počítá spíše s tím impulsem pro Francii z té společné integrace, což koneckonců bylo i jedno motto, kterým se hodně odlišoval od své protikandidátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi největší obavy z možného vítězství Marine Le Penové měli Francouzi ti, kteří nevolili, z jejího plánu vystoupit z Evropské unie. Říká se, že vlastně případný frexit by měl na Evropu, nejenom na Francii, ale celkově ještě větší dopad než brexit. Francie je také členem eurozóny. Jak to vidíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak je pravda, že Marine Le Penová v této otázce trošku lavírovala. Ona hlavně se zamotala do toho eura. Nejdřív ho hodně kritizovala. Potom, když zjistila, že to úplně v té Francii tak silně nerezonuje, rozhodně třeba méně než v Itálii, tak zase jakoby z toho trošku dala zpátečku, což určitě nepůsobilo dobře. A u té Evropské unie myslím, že hovořila o referendu, to znamená, já nevím, jestli to bylo přímo vystoupení, mám pocit, že tam bylo referendum. Ale bezesporu, tak to by mělo obrovský dopad. Jako Británie byla vždycky tak nějak jednou nohou trošku vedle. Je to prostě specifická země, která jaksi měla vždycky ten svůj zvláštní vztah ke Spojeným státům a, řekněme, na ty své bývalé kolonie, takže ..., taky tam vstupovala natřikrát, že jo. Dvakrát to vetoval de Gaulle. Takže přece jenom to její postavení bylo specifické. Francie byla u toho od počátku a velmi dlouho vlastně ta evropská integrace byla vnímána jako ten francouzsko-německý motor, což se právě teď Macron snaží obnovit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte mimochodem budoucnost Marine Le Penové? Zůstane v čele Národní fronty?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak já tu stranu zas tak detailně neznám. Je logické, že tam budou tuhletu prohru probírat, i když prohra ..., je to třetina hlasů. Je to významně více, než dosáhl její otec, myslím, že v tom roce 2002.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
/nesrozumitelné/

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, proti, proti Chiracovi. Je otázka, jestli se zbaví té značky a nějakým způsobem tu stranu dál změní. Ona už ji změnila dost samozřejmě, ona už ji výrazně posunula směrem jako jiným přece jenom než její otec. Řekněme, že ji trošku jakoby chtěla detoxikovat nebo jak to nazvat. Ale jsou tam samozřejmě spory i s její neteří, což prostě po té prohře je normální, že se analyzuje a uvidíme, co z toho, co z toho nakonec vyleze. Ale já bych řekla, že asi tam budou snahy tu stranu nějakým způsobem zkonsolidovat a poučit se z těch chyb, které během té kampaně prostě byly učiněny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Americký prezident Donald Trump ohlásil plán na snížení korporátní daně. Reforma, kterou ještě musí schválit Kongres, podle Bílého domu podpoří hospodářský růst a zajistí pracovní místa i prosperitu americké střední třídě. Jak to vidíte, paní Švihlíková? Kritici Trumpovi vyčítají, že chce jenom pomoci svým miliardářským kamarádům, přičemž zruinuje veřejné finance.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak ten americký daňový systém je velice specifický. On se nedá úplně srovnávat s tím, s těmi evropskými daňovými systémy, i když i ty jsou velice různé. Já bych zmínila takové dvě, tři odlišnosti. První z nich je, že ten podíl příjmů k HDP je ve Spojených státech velice nízký. A když říkám nízký, tak je nízký i v rámci OECD. Turecko má víc, abych tak řekla, jo. Ten průměr je někde kolem 33 procent k HDP a Američané mají 25, 26, jo. To znamená, že už ta příjmová stránka je podstatně menší relativně k té ekonomice než v jiných zemích. Zároveň je tam velmi nízká míra přerozdělení. Ve Spojených státech není nějak jako velmi propracovaný systém nějakých sociálních dávek. Tam už spíš je to pomocí třeba odpočitatelných položek, prostě pomocí těch daní zase se ten sociální systém nějak konstituuje. A ten daňový, ta daňová legislativa je nesmírně komplikovaná. Já jsem dokonce našla, že ten Tax Code nebo ten prostě daňový zákoník je asi dvanáctkrát delší než nový zákon, což v praxi prostě znamená, že to je neuvěřitelně tlustý kombinovaný komplikovaný systém, který samozřejmě nutno potom vede k tomu, co je ve Spojených státech doma, a to je dobývání renty. To znamená, že tam jsou různé prostě úlevy, támhle pro někoho, támhle pro někoho, a když se v tom dobře vyznáte, tak samozřejmě ne, že platíte 35 procent korporátní daň, ale neplatíte vůbec žádné daně. Takže na jedné straně ano, americké korporace mají jednu z nejvyšších měr, tu oficiální sazbu, těch 35, kterou chce ministr financí snížit na 15. Problém je, že oni 35 většinou neplatí. To znamená ta efektivní daňová sazba je podstatně nižší a byla nižší ještě před krizí. Před rokem 2008, já jsem si našla údaje, byla okolo 13 procent, jo. Takže ono se nejde okouzlit daňovou sazbou, protože ano, sazba se nám jako hezky porovnává. Ono záleží ale, z čeho ji platíte, co všechno si odpočtete nebo prostě do toho základu nezahrnete a to vám tu sazbu výrazným způsobem modifikuje. Takže ta představa, že jako 35 procent je základní problém amerických firem, to si myslím, že je dost vzdáleno realitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ovlivní tedy snížení korporátní daně příznivě mzdy řadových pracovníků?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že tahleta představa je stará nebo vracíme se prostě k Lafferovi do 70. let, a potom k té aplikaci Reaganově do 80. let a to, co se tam stalo, tak asi to není úplně jako stejná situace, ale je to velmi podobné, tak to, co jaksi Reagan touhle politikou způsobil, byl dvojí deficit. To znamená Spojené státy se dostaly do pozice země, která má jak deficit rozpočtu, tak teda ještě potom běžného účtu, což není úplně asi ideální situace. A místo toho, aby třeba se zvýšila míra úspor v té ekonomice, což se očekávalo, tak se snížila, hlavně teda u těch domácností. Takže já jsem k tomuhle skeptická a představa, že takhle jako přesuny v daních tu ekonomiku dostanou někam k trajektorii tří procent, je podle mě úplně mimo realitu. Ale on totiž Trump není ani podporu u republikánů, protože na jedné straně ti sice bývají pro snížení daní, jenže je tam potom zase jiná skupina takových těch deficitních jestřábů, kteří chtějí, aby ty reformy byly daňově, příjmově neutrální, to znamená aby nezvyšovaly deficit rozpočtu. A nedovedu si teda představit žádné kouzlo, jakým by ministr financí prostě ukázal, že takhle prostě vehementní snížení, u fyzických osob, tam je samozřejmě snížení pásem a tak dále, že to nepovede zkrátka a dobře k výpadku příjmů a tím pádem k dalšímu nárůstu deficitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministerstvo práce a sociálních věcí představilo plán, jak s negativními důsledky tzv. čtvrté průmyslové revoluce bojovat. Navrhuje například nižší zdanění práce v sektoru sociálních služeb, kam by mohli přecházet lidé, které digitalizace připraví o místo. Já jenom připomenu, že podle loňské studie OECD bude prý v Česku v příštích dvaceti letech ohroženo zhruba 408 tisíc pracovních míst a dalších zhruba půl druhého milionu pozic projde kvůli čtvrté průmyslové revoluci razantní změnou. Co o tom smýšlíte vy, paní docentko?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak těchhle studií je obrovské množství. Já musím říct, že snad denně vychází jedna. Týkají se nejenom vyspělých zemí, ale i těch rozvojových a rozvíjejících se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to strašák nebo je to opodstatněné?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Může to být obojí. Může to být obojí, protože pokud bychom skutečně neudělali žádné změny, tak to bezesporu bude strašák a byl by to rozpad společnosti, narovinu řečeno. A pokud ty změny uděláme, tak to naopak může, může významně pomoci. Ale ono jde vždycky o to, aby ta technologie sloužila nám, nikoliv my jí a to je to, o co se bude hrát v těch dalších letech. Ono už teď ty výzvy koneckonců jsou patrné. Když se podíváme třeba na takzvaný /nesrozumitelné/, práce z domova, možnost prostě pracovat z domova, tak to bezesporu je vnímáno jako velký bonus, jako hezká možnost, ale ono to má i své nevýhody. Například poslední také analýza Mezinárodní organizace práce říká, že právě tato možnost vede k vysoké úrovni stresovosti, protože máte pocit, že v té práci jste vlastně pořád, že musíte být pořád na příjmu, a že už neexistuje to jasné oddělení mezi pracovním a soukromým životem. Takže i když to má nějaké své benefity, minimálně vnímané, tak zase to přináší prostě další negativa. A s tímhletím vším se budeme muset v těch následujících letech poprat. To, co samozřejmě dělá všem starosti, je rychlost, rychlost těch změn. Vlastně ve všech vyspělých zemích se říká ano, jsou tu sektory, kde ta potřeba lidské práce bude, právě se hovoří, jak jste uvedla, o té sociální práci, někdy se hovoří také samozřejmě o výzkumu a o vzdělávání, ale tam už je nějaká kvalifikační, silnější kvalifikační brzda. Je to otázka ekologie. Tam každá vyspělá země má jako co dohánět v téhle oblasti. Takže toho je, toho je moc. Ale je samozřejmě otázka, jakým způsobem tato pracovní místa financovat, a aby celkově ta ekonomika se ustálila nebo prostě usadila, ne na situaci, která prostě nebude mít katastrofický dopad na sociální smír. To je něco, co teď hledají všechny země. Třeba takové Japonsko, země, která skutečně, tam to stárnutí je velmi, velmi silný problém. Je to země, která není nijak otevřená těm cizím vlivům, tradiční nikdy moc nebyla. A tam třeba vidíte už běžně obrázky, já jsem viděla i zajímavý dokument, kdy vlastně o seniory v těch japonských domovech se starají roboti, jo. Je tam prostě minimum personálu, který prostě není, a i konverzace prostě je s roboty. Otázka je, jestli takovýhle svět samozřejmě chceme, ale i zde lze využít ty moderní technologie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co udělají moderní technologie, další digitalizace, robotizace se sociálními nerovnostmi?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tohle je možná ještě větší téma než otázka té práce. Ono to je víceméně, víceméně spojeno. Tady prostě tak nějak všichni jsou za jedno. Pokud by nedošlo k žádné změně toho současného vlastnického systému a daňového systému, tak, jak řekl profesor Friedman z Harvardu, se blížíme novému feudalismu. On to přímo takhle nazval, nový feudalismus, kdy prostě ti, co vlastní roboty, by jaksi naprosto v té společnosti dominovali. A jsou různé návrhy. Najdeme návrhy třeba na zdanění robotů. To navrhoval, dokonce Bill Gates o tom hovořil, i když to je návrh, který nemá velkou podporu, ale padl, dokonce od takové významné osobnosti. Máme návrhy, které se samozřejmě týkají vlastnictví. To je právě třeba profesor Friedman, ale i další, kteří říkají, dokud ještě je možnost, je potřeba, aby zaměstnanci převzali jaksi tu kontrolu nad tou firmou, a potom se rozdělovalo právě jim to, co bude vyrobeno, aby ta koncentrace toho bohatství nebyla ještě větší, než je nyní. Hledá se mnoho různých řešení, protože vlastně už si všichni uvědomují, i když vycházejí třeba z různých ideových východisek, tak už si všichni uvědomují, že ta změna je rychlá, že už tady je a že to je změna velice významná, a že rozhodně se nemůžeme opírat o minulost ve smyslu tak což, vždyť už technologické změny byly, že jo, parní stroj a byly osobní automobily, a pak počítače, že prostě tohle je kvalitativně něco jiného, a že ta reakce na to bude podstatně silnější než v těch minulých etapách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzroste i důraz na digitální gramotnost bezesporu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No samozřejmě, samozřejmě. Ale to je všechno otázka vývoje. Jako jeden z těch velkých problémů spíš filozofických je, že ta technologie jde velmi rychle kupředu, a jestli taky ta schopnost lidí nenechat se ovládat tou technologií, jde taky podobně rychle kupředu. Já si tím nejsem moc jistá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nové trendy budoucnosti práce vydala také Mezinárodní organizace práce. Jak je ona vidí?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak zmiňovala právě tenhleten trend toho spojení pracovního a soukromého života, ale kromě toho tam najdeme i řadu velice zajímavých sociologických výzkumů. Zmínila bych aspoň dva, tři. Samozřejmě bude docházet, ne všude rovnoměrně, to je ten problém, k poklesu té práceschopné síly, to je jednoznačný prostě demografický vývoj, ale třeba v Africe je to naopak nárůst, že tam už prostě vidíme i, řekněme, zásobárnu pro další migrační toky. To také Mezinárodní organizace práce jednoznačně udává. Kromě těch demografických trendů, o kterých už se hovoří dlouho, mě tam zaujal jeden aktuální výzkum a to byl postoj, jestli si myslí občané, a to bylo skutečně jako prováděno globálně, takže to je hezky srovnatelné, jestli si občané myslí, že tvrdá práce je něco, co jim zajistí dobrou budoucnost. A došlo k razantnímu propadu u tohoto tvrzení a nejvíce v Evropě. To znamená stále více Evropanů odmítá tu tezi, že představa, že budou hodně pracovat, takže jim to zajistí dobrou budoucnost. To má obrovské implikace tohleto, obrovské implikace. Samozřejmě i na té úrovni politické, ale i v oblasti vzdělávání, rekvalifikace. Ve chvíli, kdy si nemyslím nebo prostě vidím okolo sebe důkazy, že moje práce mě spíš přivede na ulici nebo bůhví, co se se mnou stane, tak samozřejmě jako to je jako velice, velice významná věc. Tohle je potřeba politicky včas podchytit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se na to dívat právě v kontextu i těch aktuálních statistik, protože nezaměstnanost v Česku klesla potřetí v řadě, když se podíváme na trh práce Česka.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak trh práce Česka vypadá úplně nádherně. Je to dáno tím, že jsme v té konjunkturní vlně. Je to dáno samozřejmě i tím, že ta česká ekonomická struktura je stále ještě dobrá. Ona není založená na službách takového toho pofidernějšího charakteru a má pořád tu slušnou průmyslovou bázi. Nemá tu přidanou hodnotu, ale má tu průmyslovou bázi. Takže z tohoto hlediska opticky výborné. Já bych ještě zmínila pokles i dlouhodobé nezaměstnanosti. To je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Což je ještě důležitější.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je nesmírně, i sociálně, velice důležité. Takže to jsou bezesporu pozitivní trendy. To, že je nesoulad mezi kvalifikacemi, to je, to je pravda, to není jenom náš problém. V Itálii je to obrovská, obrovská věc, kdy máte, kdy ty školy chrlí velké množství právníků a zase v jiných oborech, hlavně technických, ta Itálie se nedostává, což je i jeden faktor, který tu zemi brzdí, jeden z mnoha. Takže v tomto ohledu jakoby nejsme, nejsme specifikum. Ale co mě potěšilo, je analýza, která vyšla včera, Evropské centrální banky, která poprvé trošku napodobila americký Fed, který dlouhodobě sleduje nezaměstnanost. On totiž Fed to má přímo ve svém mandátu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Federální americká banka.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, pardon, americká centrální banka, abych byla přesná. A Evropská centrální banka nejen, že se dívá na tu nezaměstnanost, ona totiž zahrnula i jiné faktory a to je podzaměstnanost. Jednoduše řečeno, se začala dívat i na masu těch, kteří už se vzdali toho, že by mohli jakoukoliv práci najít. To je velké množství mladých lidí, bohužel, v Řecku, v Itálii, ve Španělsku. A zároveň i na ty tzv. podzaměstnané. To jsou ti, kteří pracují na částečný úvazek, ale rádi by měli více pracovních hodin. A potom už ta čísla se budou hodně lišit od těch oficiálních statistik. Budeme na 15, 18 procentech. A Evropská centrální banka samozřejmě to vnímá hlavně z hlediska inflace, že jo. Tak mzdová dynamika je nějaký základní pohaněč inflace. Ono to má i sociální dopady. A mě to potěšilo, protože je to mnohem přesnější pohled na ten trh práce. A pokud chci řešit nějaký problém, tak musím vědět, jaký je rozsah toho problému, skutečný rozsah toho problému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jednak naše ekonomika je silně závislá na automobilovém průmyslu, potažmo i na Německu. Co se s tím stane v souvislosti se změnami, o kterých jsme hovořily v důsledku robotizace, digitalizace?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Samozřejmě, že ta průmyslová struktura je něco, co je na tu digitalizaci náchylné. Hodně se o tom hovoří. To znamená ta vlna, která proběhne, respektive už probíhá v Německu, dorazí i k nám. Já teď řeknu něco, co asi možná některé posluchače rozčílí, ale já si myslím, že by k nám měla dorazit. Já se velice obávám toho, abychom si jako nechtěli chránit ta pracovní místa, i když tomu rozumím, ale abychom si je chránili ve smyslu toho jako, že budeme levní, a že jako na tu automatizaci nepůjdeme. Bude to jeden z největších úkolů pro jakoukoliv budoucí vládu. Nikoliv nemyslitelný, ale velmi obtížný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ilona Švihlíková a její názory. Já vám za ně děkuji. Mějte se pěkně. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se můžete těšit na názory klarinetisty Jiřího Hlaváče. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.