Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 11. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je docentka Ilona Švihlíková, ekonomka. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mladé ženy jsou v Evropě vzdělanější než muži. To ukazují čísla, která u příležitosti Mezinárodního dne žen zveřejnil koncem minulého týdne Evropský statistický úřad Eurostat. Vysokou školu absolvuje větší procento žen než mužů, to platí také pro Česko. Stále ale přetrvává rozdíl v tom, jak jsou ženy a muži za svou práci zaplaceni. Proč?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Je to tak. Ten rozdíl u nás se pohybuje okolo těch 22 %, ten trend je víceméně stabilní, můžeme tam najít občas procentní bod nahoru dolů. On ten, těch důvodů bude mnoho, ale jedním z nich bezesporu je, že ženy se mnohem hůře dostávají do těch nejvyšších a nejlépe placených pozic, faktor první. A faktor druhý je, že si ženy vybírají pracovní místa, kterou jsou velmi často spojená s péčí, řekněme téměř s obětováním se pro jiné lidi, což tato společnost založená na výkonu a finančně měřeném výkonu, příliš neuznává a tato povolání, byť bez nich společnost vůbec nemůže existovat, nejsou oceňována ani finančně, ani z hlediska prestiže. A to všechno potom v kombinaci na ty ženy samozřejmě dopadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono ta platová nerovnost mezi muži a ženami nejenom v Česku je už řekla bych docela dlouhodobý fakt. Co všechno teda ještě brání zlepšení těch platových podmínek? Je možné, že někdy samotné ženy nebo i zaměstnavatel nezná dostatek možností, jak to změnit?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Může to být. Myslím si, že hlavně v té České republice máme ještě pořád co dočinění s osvětou. Že řada žen stále vyrůstá v určitých stereotypech, že prostě mají některé povinnosti, které prostě muži jaksi automaticky nemají a nejsou příliš ochotné, nebo nemají dost tvrdé lokty na to, aby se popraly o to svoje postavení ve společnosti a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale, promiňte, definice práce stejné hodnoty? Přece by ženy nepotřebovaly mít lokty, když jsou tady určitá pravidla.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, to sice hezké, ale já se obávám, že ještě nějakou dobu to bude trvat, než budou ta pravidla akceptována všemi, především, především muži. To je ten, ta otázka, že ten, ten svět té vrcholové politiky, ekonomiky je prostě striktně mužský, pánové mají tendenci taky hodně držet spolu a podporovat se, ženy často vnímají jako nějaký cizorodý element, který se tam vloudil jaksi nedopatřením. /nesrozumitelné/ těch faktorů je skutečně víc, ale myslím si, že jedním z dobrých nástrojů je systematicky pracovat na sebevědomí žen a na bourání stereotypů, a to je dlouhodobá práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česká republika je podle žebříčku Světového ekonomického fóra, který sleduje, hodnotí rovnost pohlaví na postavení, v postavení na trhu práce, zdraví, vzdělávání, tak je na 83. místě. Hodnotilo se 136 zemí. Není takovéto hodnocení nějak zavádějící, nebo celej ten průzkum? Protože před námi, tuším, Mozambik.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, ale na některých prvních místech, myslím, že byly Filipíny. I když tam teda figurovala ta Skandinávie, o které bychom to bezesporu čekali. Nevím, jaká byla přesně metodika toho výzkumu. Musím říct, že i mně ten výsledek přijde poněkud zvláštní. Nicméně bezesporu ukazuje na to, že je velký rozdíl mezi tím, jak si ženy vedou právě v té, řekněme, přípravné fázi, to znamená výsledky v oblasti školství a potom ta aplikace jaksi na tom pracovním trhu začíná být velmi odlišná. To znamená tady vidíme, že ženy jsou schopny dosahovat v té vzdělávací soustavě vynikajících výkonů, ale potom z nějakých důvodů, nebo z kombinace několika důvodů, už si nevedou tak dobře na tom trhu práce. A to může být právě to, že si buď samy netroufají, nebo prostě je jim systematicky bráněno dostat se do těch nejvyšších pozic a jsou chápány automaticky jako méně vhodné na to, aby zastávaly pozice, kde se prostě rozdělují ty největší prostředky. Takže tady tahle disproporce se tam ukazuje. Jinak to umístění musím říct, že mě taky poněkud překvapilo, to pořadí žen. Nevím. Musela bych se podívat konkrétně na tu metodiku, jak se postupovalo. Ono občas se tam dá různě čarovat a vypadnou různé, různé žebříčky. Ale minimálně tohle je vidět poměrně jednoznačně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem v Německu pouze v každém třetím podniku jsou ženy v představenstvu nebo v dozorčí radě a asi je překvapující informace, že v Arabských emirátech je vedoucích pozic, ve vedoucích pozicích více žen než v Německu. Dokonce v konzervativní, z našeho pohledu, Saúdské Arábie, je první žena v čele Investiční banky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hm, to je opravdu smutný. Ta německá kultura je samozřejmě taková relativně dost mačistická a on ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, počkejte, mačistická, mají kancléřku.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... no, to je pravda, ale potom, kancléřku sice mají, ale jinak jakoby ta celková kultura je spíš hodně mužsky zaměřená, výkonová. Tyhle ty ženské kultury, nebo řekněme kultury, které akceptují to, že ženy mají zkrátka jiný náhled na věc, najdeme především teda v té Skandinávii a potom se tak jakoby různě rozšiřují, ale ten, ten arabský svět, to je poměrně zajímavé. Ale našli bychom i případy vysokých političek právě v řadě těchto zemí. Vzpomeňme na Indii, vzpomeňme na Pákistán. Takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Latinská Amerika ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
A v Latinské Americe máme samozřejmě prezidentky hned dvou velkých zemí, Brazílie a Argentina, takže jako já si myslím, že nemůžeme úplně spoléhat na to, že, že Evropa je vždycky nějaký jaksi předvoj a že je v tomto ohledu napřed. Ono to nebude úplně tak platit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se vrátíme zpět do Česka, tak naše ženy, které se vracejí z mateřské dovolené, těžko hledají práci. I Česko dokonce patří mezi země Evropské unie, ve kterých je nejvyšší nezaměstnanost matek. Proč je tak složité nabízet třeba flexibilní úvazky? Nebo v čem tady vidíte problém a hlavně řešení?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Myslím si, že ten problém skutečně do určité míry spočívá v tom, že česká ekonomika nenabízí částečné úvazky a ta flexibilita není tak velká, byť si myslím, že tady se ten vývoj není úplně, není tak špatný, respektive vidím tam nějaké pozitivní, pozitivní znaky a možná to hodně souvisí i s tím, že my jsme se skutečně hodně začali orientovat na tu společnost toho velkého, značného výkonu, krátkodobého výkonu a že žena po mateřské dovolené do značné míry je prostě stigmatizována jako někdo, kdo je stále jaksi myslí mimo a kdo není schopen jaksi dostatečně zabrat, když je potřeba. To hodně se neuvažuje o tom, nebo se ignoruje to, že ženy jsou obohacením každého pracovního týmu, protože dokáží vyvažovat třeba nadměrné riziko, kterému ten druhý, především ty mužské týmy, nemluvě o tom, že mají tendenci uvažovat v dlouhodobějších horizontech a taky loajálnější. To znamená jakmile je jim poskytnuta nějaká příležitost, dokáží mnohem více ocenit, dokáži jaksi i z toho mnohem více dost. Jo? Takže tyhle ty věci jakoby se u nás moc nezohledňují. Je to takový ten drajf někdy vymačkat z těch lidí maximum a po použití odhodit a přece jenom tuhle politiku ženy až tak často nezastávají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministerstvo práce a sociálních věcí chce nyní ještě více motivovat zaměstnavatele, aby nabídli matkám práci, mohou dostat třeba na to nějaký příspěvek. Vidíte to jako tou, tu správnou cestu, nebo jednu z možností?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak bezesporu to je jedna z možností, o tom určitě není sporu. Já si myslím, že by bylo vhodné i zvážit ten problém s hlídáním dětí, kdy se hovoří o tom, že není dostatečná kapacita v mateřských školek, což mimochodem je úžasný jako ve chvíli, kdy prostě demografický vývoj jako můžu nějakým způsobem predikovat, minimálně ve střednědobém horizontu a jako se na to nezařídí prostě dostatek kapacit, tak tady jako asi něco elementárního nefunguje v té sociální oblasti. Ale já bych třeba zvažovala to, aby babičky, které jaksi nastupují často v té funkci hlídání, za tu práci prostě byly odměňovány. To znamená, aby se jim to třeba nějakou částí započítávalo do důchodu, protože prostě je to užitečná práce pro společnost, často je to mnohem důležitější než nějaká administrativa třeba, kterou dělaly před tím a je to jaksi zase evidováno bokem, není to zohledňováno. A myslím si, že kdyby se tohle to jakoby vzalo systémově, tak by to mohlo být zajímavé jak pro ty maminky, tak pro to, pro ty babičky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Funguje třeba tento model někde v jiné zemi?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já znám spíš ten model japonský, kdy to funguje na bázi takového jakoby evidenčního systému, kdy se lidé z různých měst často navzájem vypomáhají v péči. Ale my nejsme Japonsko, já bych tohle to asi úplně, /nesrozumitelné/ se dá aplikovat na ty evropské poměry. Ale japonský systém je hodně zajímavý. Ale ten zase spočívá na tom, že ta péče státu není až zas tak velká a že tam je přece jenom větší důraz na ty rodinné vazby, možná větší než u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Světové ceny potravin v únoru zaznamenaly nejprudší nárůst od poloviny roku 2012. Jak sdělila organizace OSN pro výživu a zemědělství. O jaké potraviny jde, paní Švihlíková, a co je tím důvodem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak ten potravinový index vzrostl celkově. Dneska je na 208 bodech. Jenom pro srovnání ten index 100, ta základní úroveň, to jsou roky 2002, 2004, to není tak dávno a teď jsme vlastně na více než dvojnásobné úrovni, takže už několik let zažíváme poměrně vysokou hladinu potravin a proč to tak je, nevíme úplně přesně. A /nesrozumitelné/ samozřejmě vydává celou řadu analýz. Jedna z těch prvních, které se tím zabývaly, se týkala hodně biopaliv. To znamená toho, že minimálně ta biopaliva první generace tedy jsou potraviny, které spalujeme pro to, abychom získali etanol, což asi nebude úplně nejchytřejší politika. No a v současné době ten aktuální skok se zdá být hodně způsoben klimatickými výkyvy, tou rostoucí extremitou počasí, kdy řada velice důležitých zemí z toho zemědělského hlediska buď úplně z toho trhu vypadává, nebo se dokonce sama stává čistým dovozcem, a to samozřejmě působí na ten trh, který je takový poměrně citlivý na každou malou změnu. Takže otázka sucha na Blízkém východě, velmi kruté zimy ve Spojených státech, v minulém období to byla sucha v Austrálii, která je rovněž velice významný zemědělský vývozce. Dneska je otázka Ukrajiny, protože Ukrajina je celosvětově třetí největší vývozce obilovin. A tohle to všechno se samozřejmě míchá dohromady a potom z toho ten výstup je ten rostoucí potravinový index, což je vždycky ohrožení pro ty nejchudší skupiny obyvatelstva a to znamená hovoříme, abychom si představili, hovoříme o nějaké minimálně miliardě lidí, jo, která nemá dostatečný přístup k potravinám. A jakýkoliv pohyb v tom, v tom indexu prostě indikuje, že další miliony se propadnou do stavu, kdy prostě si mohou dovolit dvě jídla denně a samozřejmě z nějakých řekněme kvalitních relativně potravin potom přecházejí na proso, /nesrozumitelné/ což samozřejmě kaloricky je naprosto nedostatečné. Takže je potřeba tyhle věci vnímat. Možná mají pocit, že u nás tady se to v Evropě až jako zas tak netýká, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také vzrostly, promiňte, ceny potravin.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... samozřejmě. U nás to ale ty faktory jsou trošičku jiný, u nás ten faktor bylo hlavně v dominantě to DPH, který se samozřejmě na těch potravin dotklo enormně hlavně, ale vlastně všechny inteligentní země od roku 2008 nejpozději ten problém potravinové soběstačnosti zahrnuly do svých vládních agend. Takže tahle ta rizika samozřejmě velmi dobře vnímají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak na to budou nebo budeme muset reagovat, vzít v úvahu právě ty klimatické změny i zvýšenou poptávku?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Z globálního hlediska se FAO snaží hledat několik řešení. Jestli můžeme zastavit globální změny klimatu, nebo jestli vůbec jsou způsobeny člověkem, to je na samostatnou debatu. Je potřeba úplně jinak pracovat s půdou, to se týká samozřejmě České republiky, to znamená otázka zbytečné zástavby například, to, jakým způsobem tu půdu ničíme. Takže ochrana půdy je na prvním místě a samozřejmě ochrana zdrojů vody. To platí pro každou zemi, která má jenom trošku základní smysl pro přežití. Někdy se také hovoří o tom, že budoucnost je v menších farmách, které by řekněme byly šetrnější k životnímu prostředí. Jiné názory zase říkají, že při tom vzrůstajícím počtu lidí budeme muset více používat ty geneticky modifikované potraviny, což musím se přiznat, že není zrovna cesta, kterou bych já viděla jako optimální. Nicméně ta debata se vede. Ale ta ochrana půdy a vody, to začíná prostě být takové jakoby jádro většiny zemí, které se nad tímhle tím vážně, které nad tím vážně přemýšlí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kromě potravinové soběstačnosti nás zajímá samozřejmě soběstačnost energetická. V souvislosti s Ukrajinou skloňuje slovo sankce, politické, ekonomické. Zadrží tím expanzi Moskvy, podle vás? Pokud sankce, tak jaké?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak sankce. Sankcionovat zemi, jako je Rusko, mi nepřijde jako úplně ideální nápad. Hovoří se třeba o těch vízech, ale já si myslím, že Rusko už stejně vůbec nepočítalo s tím, že by tahle ta politika měla, byla nějakým způsobem průchozí. Takže já si myslím, že to je něco, co prostě už v jejich úvahách nehrálo velkou roli. Kromě toho, pokud teda hovoříme o porušování mezinárodního práva, tak se musíme podívat na to, jak ten Západ se choval v předchozích letech, kdy to mezinárodní právo porušoval běžně, to znamená Kosovo, to znamená Irák, to je Libye, která je, to jsou vlastně dneska jako zhroucené státy, naprosto nefunkční entity. Jo? Takže ono jako je potřeba dívat se na to skutečně jaksi ne dvojím metrem, ale s odstupem a porovnávat v čase ty, s odstupem a porovnávat v čase ty jednotlivé kroky. Samozřejmě se v Evropě také diskutuje o té otázce energetické. A to je dlouhodobé téma. Jako objektivní fakta jsou zaprvá ta, že prostě Rusko má obrovské zásoby surovin, v zemním plynu je buď první nebo druhé na světě, podle metodiky, je to obrovská země, takže minimálně tranzitně ji obejít je poněkud obtížné a samozřejmě má vybudovanou infrastrukturu. To jsou všechno věci, které samozřejmě pro to Rusko hrají, které mu dodávají i tu geopolitickou důležitost a pokud chce Evropská unie hledat nějaká jiná řešení, no tak potom nějaký výběr samozřejmě existuje ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou ty alternativy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak vrátit se k masivnějšímu spalování uhlí, což asi není úplně v souladu s tím cílem emisí CO2, takže to je otázka, jestli by to nakonec třeba přijali, vrátili se k tomu. Větší používání obnovitelných zdrojů asi není něco, co můžeme zařídit příliš rychle. Koneckonců vidíme na Německu, které si dalo ten velmi ambiciózní cíl té Energiewende, toho energetického přelomu a to znamená úplnou totální změnu infrastruktury, jo, prostě celkové té energetické soustavy jako takové. A to je otázka dlouhodobá, velmi finančně náročná, i když z dlouhodobého hlediska se může zdát zajímavá i technologicky například. No a co tam máme dál? Rozvoj jaderné energetiky, ale zase prostě sice my si můžeme říct, že těžíme si vlastní uran, ale těch zemí, které to umí zpracovat na jaderné palivo, zas tolik není a samozřejmě se nám tam znova objeví to Rusko. No a potom jako můžeme snít svůj sen o tom, že budeme dovážet zkapalnělý zemní plyn ze Spojených států, ale to je zase otázka na několik let, minimálně. A já si hlavně nejsem jistá, jestli Spojené státy mají vůbec dostatek toho břidličného plynu z dlouhodobého hlediska myslím, na to, aby zásobovaly sebe plus ještě někoho dalšího. Nemluvě o tom, že ta infrastruktura na zkapalnělý zemní plyn je zase finančně dost náročná. To prostě není něco, co vybudujete během 2, 3 měsíců. To není flexibilní zdroj. No, to prostě skutečně trvá a jenom ty speciální tankery, které ten, ten zkapalnělý zemní plyn převážejí, jsou samy o sobě velkou investicí. Takže ta energetika je komplikovaná zkrátka v tom, že vždycky se vám zjeví geopolitika, nutně, není to jenom o tom, že z počtu náklady - výnosy. A také musíme uvažovat dlouhodobě, to znamená úvaha 10, 20, 30 let. A to je v dnešní dynamické době nesmírně obtížné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana posluchače Jana zajímá mimo jiné cenová politika. Co je to vůbec cena, kdo ji vyhnal do takové výše, když je cena elektřiny kolem nás nízká? Samozřejmě kolik vydělá, je také důležité, kolik vydělá třeba rakouský nebo německý občan.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Oni ty přepočtu jsou komplikovanější. Třeba ta cena energie teďkom v Německu není úplně levná, protože právě tam prochází ten, ten přelom, to znamená ta velká energetická změna, to si samozřejmě s sebou nese zvýšené náklady, protože se prostě musí měnit ta soustava. Vchází vám tam prostě ty obnovitelný zdroj, který jaksi funguje na jiné dynamice, než řekněme ta klasická fosilní paliva, a vy to musíte nějak zkombinovat, to pokud to vůbec jde, což, což není úplně snadné. U nás se hodně hovoří o tom, jakým způsobem byla zdeformována ta nešťastná fotovoltaika, která sama o sobě za to nemůže, ale prostě ten, ten systém garancí tady teda způsobil velkou deformaci, velkou paseku. Ono vůbec ty garance jsou velké téma, protože v současné době ta cena je poměrně nízká, to znamená velká investice jakéhokoliv typu je nesmírně riziková. Respektive z toho krátkodobého tržního hlediska je neuskutečnitelná. Jo? To znamená zcela na rovinu, dneska bez garance státu není možné stavět jakýkoliv velký energetický projekt, dejme tomu třeba rozšíření Temelína. Prostě bez garance cen, to je z hlediska ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte u nás nebo vůbec i ve světě?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... vůbec, vůbec, minimálně prostě v tom evropském měřítku to prostě bez státní garance vůbec nejde. Jo? A teď je otázka, bude ta politická reprezentace, jakákoliv, ochotna vzít na sebe tohle riziko garance cen s horizontem 20 let? Když za 2, 3 roky může být všechno úplně jinak. Jo? To riziko je obrovský. Ale zároveň je to i riziko, když to neuděláte. Jo? V tom je ta energetika taková skutečně důležitá a zároveň nesmírně obtížná, protože pracujete s časovými horizonty, které jsou tak dlouhé, že vy de facto můžete mít nějakou jakoby nějakou vágní představu, ale přesně to nebudete vědět nikdy. Protože ta rizika jsou značná a tím pádem v těchhle velkých projektech vždycky nakonec rozhoduje stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další otázka rovněž z e-mailu. Není otázka garance cen elektřiny, aby se zaplatil nový Temelín vlastně proti smyslu volného trhu a racionalitě? Co to má co dělat s obavou o budoucnost, nebo je to snaha udržet si obchod pod kontrolou a napást se na celospolečenském projektu ROSA, který nemá obdoby? Není to ve skutečnosti nový kanál Dunaj-Labe-Odra?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ono to může být obojí. Samozřejmě, že to může být vedeno úvahou, že nebudou dostatečné zdroje a že potřebujeme si s předstihem tuto kapacitu vybudovat a ta úvaha tedy je u nás, poměrně ta podpora je velká, tedy k rozšíření třeba, třeba Temelína. Ale zase uvědomme si prostě, že jaderná elektrárna se staví 12, 15 let minimálně. Jo? To znamená jako jsme teďkom vnímali ten časový horizont a případně to, kam ta technologie se za tu dobu eventuelně může posunout a hlavně, co se děje s těmi cenami. Jo? To jako prostě vám neřekne přesně nikdo, co bude za 15 let. To prostě nedokážeme říct. A samozřejmě ale tam může být i něčí motivace prostě zajistit si garanci cen na relativně dlouhé pěkné období a jaksi využít obrovskou státní zakázku. To znamená hovoříme o jaderné elektrárně takže budeme v rozmezí 200, 300 miliard korun, což jako možná stojí za to a teďko samozřejmé různé skupiny budou hledat možnosti, jak se do toho navrtat a, a získat z toho a navíc v pěkném časovém horizontu co nejvíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom podotázka, jestli je regulátor nezávislý?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Co je dneska být nezávislý?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měl by být?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, jako definovat si, co je to je nezávislý. Nezávislý na kom, na čem? Tam musí být jednoznačné spojení na to, jaká je ta státní koncepce energetická a ta zase by měla být v ideálním případě aspoň navázána na tu evropskou ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, aby nebyla nějaká skupina nebo nějaká volba navázána na nějakou lobby.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, no, a to se samozřejmě stává, protože v té energetice se točí obrovské množství peněz a hlavně ten časový horizont je dlouhý. Jo? To, to je taky na tom to atraktivní, že prostě jakmile jednou něco takového začnete, tak potom to jako přestat v půli téměř nemožné. To znamená, že máte garanci nějakých 20 let dopředu. No, to je nádhera. Který jiný odvětví vám tohle dá?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem tedy vidíte budoucnost české energetiky? Je to mix různých zdrojů, nebo co všechno bychom měli při té koncepci zohlednit v té strategii?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, to je hodně těžká otázka. Já si myslím, že především budeme nuceni dobrovolně, nedobrovolně zohlednit koncepci, která se bude vyvíjet v rámci Evropské unie. Prostě my jsme tou součástí. Ta energetická soustava je nějakým způsobem spojená. Takže ten vliv tady bezesporu bude. To je první otázka. Druhá je, musíme si říct, jestli chceme být vývozcem, nebo jestli chceme být řekněme na bilanci tak jako vyrovnané. Jo? A v současné době jsme poměrně razantní vývozce, vlastně všechno to, co vyprodukuje Temelín, se vyváží a musíme si říct, jestli to prostě je pozice, kterou vidíme Českou republiku do budoucna. A to už je národohospodářský rozměr. To už není jenom otázka prostě kolik vyvezu a kolik za to dostanu. To je prostě, jestli chci mít tuhle tu národohospodářskou strukturu, kdy zásobuji jiné země, třeba to Německo si myslím do budoucna a jestli tedy chci tímhle tím stylem jít třeba v budování teda těch jaderných elektráren. A to je rozhodnutí, který je samozřejmě nesmírně obtížný. Já bych tu budoucnost viděla aspoň v posílení bezesporu úspor, recyklace, tam je pořád dost rezerv, rozvoj kogenerace a minimálně v těch menších jednotkách, to znamená menších, středně velkých obcích, se pokusit o maximální využívání odpadu, ale zase ne v tom extrému. My jsme vždycky takoví mistři v tom udělat z něčeho extrém. Aby jako se odpad potom stal tím nejpoptávanějším. Jo? Ve smyslu, že potom všichni jako zběsile shání štěpku, protože jako nikde není a potom jako celá štěpka letí do nebes. To znamená rozumně. Navázat to vždycky na to, co v tom daném místě je. Třeba živočišnou výrobu, tam to má, tam to má smysl. Takže tohle bezesporu ještě by mohlo přispět. Ale ta celková síť, tam se samozřejmě nabízí třeba ten zemní plyn, no, to je taková věc, která je relativně stabilní a nevím, jestli může být úplně prostě nějakým způsobem vyhozena z těch našich úvah.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K úvaze pro vás ještě dotaz od pana Oldřicha z Prahy. A otázka zní: Proč je reálná mzda zaměstnanců Škodovky v Mladé Boleslavi mnohem menší než mzda zaměstnanců Volkswagenu ve Wolfsburgu, i když se Škoda v 90. letech stala na určitou dobu nejmodernějším závodem, tudíž i závodem s nejvyšší produktivitou v celém koncernu? Co si o tom myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak to je poměrně jednoduché. Ve chvíli, kdy jste začleněni do nějaké nadnárodní sítě a jste začleněni na té pozici řekněme ne prostě finalisty, ale nějaké té střední přidané hodnoty, no, tak samozřejmě je to ta matka, která rozhoduje, že jo, ta matka prostě sídlí v Německu a jednoznačně bude preferovat svoje zaměstnance. Ta představa, že se rozhoduje vždycky jenom podle ukazatelů produktivity a podobně, tak to nefunguje. Ty nadnárodní firmy jsou dneska giganti, kteří velmi silně plánují, používají umělé ceny a zkrátka ta matka, ať je v to bankovní skupina, třeba Die Erste a nebo právě třeba Volkswagen, tak ta si prostě do sebe bude stahovat ty hodnoty a bude samozřejmě vždycky preferovat ty svoje zájmy. A ne zájmy prostě těch dcer, které v tom řetězci plní nějakou úlohu. Takže to je prostě ten problém. To, že jsme vstoupili do té světové ekonomiky a začlenili jsme se na pozici teda dcer, dceřiných firem, které buď teda slouží jako relativně levná pracovní síla, anebo, což je ještě horší v tom bankovnictví slouží jako dcery, které de facto financují své matky. To znamená setkáváme se s tím, třeba právě ta Česká spořitelna, nedosahuje teda podstatně větších zisků než, než její matka a ty zisky potom se samozřejmě převádí do toho Rakouska, to znamená to, co je vybudováno, nebo prostě vytvořeno tady, nám odlétá pryč. No, to je samozřejmě problém celého národního hospodářství našeho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to vidí docentka Ilona Švihlíková. Děkuji za rozhovor. Přeji hezký den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra se můžete těšit na názory vojenského historika doktora Eduarda Stehlíka. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.