Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 10. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je půl deváté. Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je docentka Ilona Švihlíková, ekonomka. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ekonomická krize ustupuje, nicméně velké množství lidí v Česku dělí od pádu do chudoby jen stokoruny. Zajímat mě bude také pohled dnešního hosta na vztah mezi obchodními řetězci a dodavateli. Nenechte si ujít odpovědi. Podle výroční zprávy mezinárodní sítě Social Watch se Česko loni dostalo z ekonomické stagnace, ale pořád má docela daleko k úrovni vyspělých ekonomických evropských zemí. Jak vy to vidíte, paní docentko. Je to skutečně tak, je to příliš skeptické?

Čtěte také

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Není to skeptické, je to realistické, protože nám skutečně na několik let se ta konvergence, to přibližování se k úrovni vyspělých zemí zastavilo, respektive dokonce jsme trošičku spadli zpátky tím, jak jsme si tady sobě nadávali tu přehnanou restrikci, to přehnané škrcení ekonomiky a teď tedy s tím několikaletým zpožděním se zpátky dostáváme na tu trajektorii dohánění, ta současná čísla vypadají velmi hezky, takže se zdá, že zase se vrátíme jakoby zpátky na tu cestu, ale přece jenom ono není dohánění jako dohánění. Jedna věc je HDP, které samozřejmě všichni ekonomové sledujeme velmi bedlivě a analyzujeme, ale zase jiná věc je, jakým způsobem třeba se vyvíjejí mzdy a celková životní úroveň, ale to je potom otázka jiná, ono to není vždycky úplně totéž.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem tedy vy osobně vidíte ty největší deficity, když to porovnáme s těmi vyspělejšími zeměmi, kterým se daří mnohem lépe?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že je to takový jako balík jakoby tří spjatých problémů. Ten první z nich je vůbec náš hospodářský model, on není jenom náš, on se týká samozřejmě i Slovenska, částečně také Maďarska i dalších zemí, i některých velkých zemí, ale je to komplikovaný problém, odborně se mu říká past středně příjmových zemí a souvisí zkrátka a dobře s tím, že ten vývoj má nějaké své limity a jakoby se zapíchne na určitém bodě. Ono to hodně souvisí s tím, co ta ekonomika ze sebe dokáže vydat, jak velkou přidanou hodnotu, ono tohle je náš dlouhodobý problém, ta přidaná hodnota je spíš, řekněme, nízká, střední a já nechci teď pořád mluvit o montáži, to je trošku jakoby zjednodušující, ale přece jenom je to docela silný rys české ekonomiky, no a samozřejmě, pokud zůstanete jaksi na tomhle bodě stát, no, tak těžko můžete hovořit o nějakém dlouhodobém zvyšování životní úrovně, včetně mzdové. No, ta mzdová úroveň, to je ten druhý problém, v tom je velikánský nepoměr u nás a týká se vlastně rozporu mezi tím, že třeba podle toho HDP ta situace vypadá už přece jenom trošku lépe, ale podle těch mezd moc ne, to znamená, že hlediska výkonnosti jsme asi na dvou třetinách Německa a z hlediska mezd na nějakých horko těžko 40 %, jo, to je docela velký rozdíl a je to určitě věc jako k velice vážné hospodářské debatě, pokud by to u nás někoho zajímalo, no, a pak ta třetí věc, která s tím samozřejmě také souvisí s tou celkově dost nízkou mzdovou úrovní a to je nerovnost, respektive chudoba. Já vím, že tohle je téma, které u nás zas tak moc jako nerezonuje. Většinou se říká - podívejte se, ta čísla jsou krásná a v mezinárodním srovnání ta Česká republika je vždycky někde úplně dole v tom žebříčku a nízká míra chudoby a podobně. Ono jakoby, když vezmu jenom to jedno číslo, tak to skutečně tak vypadá, ale ten problém u nás je, že my máme docela jako velké množství lidí těsně nad tou hranicí, takže ten optický první dojem klame, protože jakoby skutečně stačí jako stokoruna, třeba se nebude valorizovat důchod, nebo se změní to valorizační schéma a v tu chvíli vám jakoby může velký počet, velký počet lidí jakoby sešupnout pod tu hranici. Takže jakoby ten, ta stabilita je u nás taková hodně, hodně křehoučká a máme na to spoustu čísel. Mě teď potěšil Český statistický úřad, který se tomu tématu věnuje a vydává třeba i časopis Statistika a my, to je i pro laiky, nechci tím nikoho děsit, je to skutečně možno si přečíst, ty články jsou psány velmi srozumitelně a tam třeba uvidíme, že v těch 10 % nejchudších domácností máme 1,5 milionů lidí, to je největší počet. Prostě největší počet lidí máme v tom dolním decilu. To jsou prostě charakteristiky, které je potřeba, potřeba vnímat, pokud budeme uvažovat o nějaké změně hospodářské politiky, tak vždycky vědět ano, ta čísla vypadají opticky pěkně, ale situace je velmi, velmi křehounká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste řekla, paní docentko, o hospodářské debatě. Probíhá vůbec? Měla jsem pocit, vlastně v podtextu jsem slyšela to ne?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já mám pocit, že 25 let tady jako neprobíhá, ale abych byla spravedlivá, určité náznaky i tady vidíme. Já sama jsem se zúčastnila jedné konference a vím, že jsou nějaké materiály i řekněme z těch oficiálních míst, ale mám trošku obavy, že to zůstane jenom u konferencí a u materiálů, jo. Ona je jedna věc být si vědom problému, to už samo o sobě je dobře, ale druhá věc je potom to implementovat. A já mám trošku obavy, že u nás máme tu jakoby hodně roztříštěnou agendu v tom smyslu, že máme hrozně moc platforem, hrozně moc debat, tak to by nevadilo, kdyby z toho byly nějaké konkrétní výstupy a teď jako se setkávají důležití lidé v různých formátech a máme asi, já nevím, nějakých asi 150 národních strategií ke všemu možnýmu, ale ta implementace potom chybí. Jako někdo prostě řekne ano, a teď jako to potáhne, což je samozřejmě obrovská práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo by to měl být?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak samozřejmě to by mělo spadat pod vládu jako logicky. Samozřejmě to centrální a ten, ty ostatní jakoby kraje, ale já jako je nechci podezírat z toho, že nemají strategii, oni mají spoustu dokumentů a řada z nich bude určitě velice kvalitní a tam potom jakoby chybí ten tah na branku, ta realizace, protože se tam samozřejmě budou začnou střetávat různé zájmy, kdo by to chtěl dělat a kdo by to nechtěl dělat, a pak se jakoby na to nějak zapomene a začne na to padat prach a tohle to se obávám, že je trošku dlouhodobý problém jako České republiky, že nemáme takovou tu jednoznačnou, takový ten na branku v tomhle ohledu. Jo, že máme jako spoustu dobrých nápadů, velmi teda roztříštěných na všech možných úrovních, ale ta realizace v tomhle docela pokulhává a ona ta doba je jako opravdu hodně dynamická. Já nechci používat klišé, jako kdo chvíli stát, již stojí opodál, ale ten vývoj dneska je neuvěřitelně překotný. Jako to, co prostě se dneska stane během jednoho týdne, by se dříve nestalo ani za celý roky, jo, takže jako skutečně není možný jako pořád jenom jako otálet a svolávat další platformy a další jako debatní kroužky, ale je potřeba jednat, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ekumenická akademie zkoumala vztah obchodních řetězců a dodavatelů a zjistila, že je docela nerovný, řečeno asi eufemisticky, řetězce mají na českém trhu natolik významné postavení, že si vlastně mohou diktovat téměř jakékoliv podmínky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, z toho výzkumu, který nebylo lehké uskutečnit, protože skutečně velké množství dodavatelů mělo značné obavy promluvit otevřeně o tom, jakým způsobem se tam uzavírají, uzavírají smlouvy, koneckonců pro ně je to existenční záležitost, tak nicméně tedy se podařilo, podařilo zjistit, že to jejich postavení je velmi problematické a že prostě ta koncentrace a ta síla těch super /nesrozumitelné/ řetězců je taková, že si mohou opravdu jako vehementně, vehementně diktovat podmínky. Nejenom, že to je velká nerovnost na trhu, ale samozřejmě to má potom velký dopad do vůbec postavení prvovýroby, do toho, jakým způsobem se třeba prosazují naši zpracovatelé, naši zemědělci, kteří prostě nějaké roztříštěnosti nemohou konkurovat obrovské koncentraci jednak teda těch zahraničních dodavatelů, kteří často jsou různě spjati, že jo, že to je prostě z jednoho národa, tak je to okamžitě jiná vazba. No, a samozřejmě nemají prostě tu ekonomickou sílu. Ono se prostě ukazuje neustále, že proti jedné koncentraci na trhu prostě musí stát druhá koncentrace, takže prostě představa, že jako támhle je jeden zemědělec nebo zpracovatel, si jako vyjedná nějaké slušné podmínky s řetězcem, který má prostě asi tak milionkrát větší obrat, to je samozřejmě úplně, úplná naivita. Já doufám, že ten výzkum trošičku prosákne, i když jako nějaké matné tušení o tom, jak to chodí, asi je, ale tady přece jenom máme nějaké přesnější výstupy a že to prostě aspoň vzbudí nějakou reakci, a to jak na straně těch dodavatelů, kteří dneska jsou povětšinou teda v té obtížné pozici, tak na straně nás spotřebitelů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se to projevuje v praxi tento nerovný vztah?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Samozřejmě se to projevuje hlavně tím, že ty náklady všeho možného typu se prostě přesouvají na toho, kdo se nejmíň může bránit. Nejmíň se může bránit ten, kdo je na konci toho řetězce, jo, respektive jakoby na začátku, když se na to dívám jakoby z hlediska, z hlediska produkce, to je samozřejmě buď ten zemědělec, nebo jaksi ten, kdo jaksi dodává třeba tu zeleninu nebo něco dalšího do toho supermarketu, tak jakoby na něj to vždycky spadne, jakoby na něj je ten maximální tlak, ať už z hlediska ceny, to tam velmi často prostě jako se prodává i se ztrátou anebo z hlediska toho, že teda musí nést velkou řadu dalších nákladů. Ono se sice jakoby něco třeba zakáže, že se to nejmenuje regálné, ale pak se to přejmenuje, pak se tomu říká speciální poplatek za marketing a je to totéž, jo, pořád se to jakoby, pořád se to platí, takže jakoby ty náklady se samozřejmě šoupou jakoby úplně, úplně dolů, to znamená, my tlačíme vlastně na tu skupinu, která je facto nejdůležitější, protože ty potraviny vyrábí, jako což samozřejmě jako má své náklady, pokud teda nechceme mít jenom ty velký koncentrovaný hráče, že jo, to je potom jakoby něco jinýho pro nás spotřebitele.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je ale ta legislativa, jak je možné, že vlastně nemají ti dodavatelé, řekněme, ti slabší nemají žádná práva, nikdo to nekontroluje?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak jako tady máte, že něco třeba se zakáže, ono se to přejmenuje a jede se dál, protože jako jedna věc je legislativa, ale oni jako budou se jako soudit, to by pro ně bylo už existenčně likvidující. Jako jejich jediná šance je se nějakým způsobem spojit dohromady, to za prvé, buď teda vystopovat koncentrovaně proti jiné koncentraci, nebo si vytvořit vlastní řetězec, to je něco, o čem se u nás začalo hovořit asi před rokem, že jo, to se hovořilo prostě národní řetězec pro podporu domácích, domácích výrobků a zpracovatelů, že jo, což není lehké, protože ten trh prostě už je obsazen, upřímně řečeno, jako to není moc rozumná politika v devadesátých letech, že jo, všechny řetězce si dát do zahraničních rukou, to jako nebyl jako dost dobrý nápad a teďko neseme ty plody toho samozřejmě. No, a třetí možnost je, že mi spotřebitelé budeme více vyhledávat nějaké, nějaké alternativy a podporovat určité konkrétní prvovýrobce a zpracovatele. Nějaké možnosti tady máme, já vím, že jsou, farmářské trhy se někdy chápou jako taková prostě módní vlna a ono to něco do sebe má, když prostě skutečně zjistíte svého oblíbeného prostě sedláka, já mám taky takhle svého oblíbeného, kupuju a je to úplně něco jiného, protože prostě v těch supermarketech je všechno to ovoce takový hezky načinčaný a vyleštěný, ale potom zjistíte, jako se spousta tý úrody vyhodí jenom proto, že nesplňuje estetická kritéria. Neskutečný plýtvání potravinama. Kdežto prostě, když já si koupím na trhu ten salát, tak jako ještě na něm třeba bude hlína, ale já prostě vím, že byl vytaženej dneska ráno u toho konkrétního člověka, tomu teda já osobně dám přednost, to je třeba jedna možnost. Někdy se chápe jako doplňková, já si myslím, že to svůj význam určitě má. Trošku se nám do České republiky dostávají takzvané KPZ, což není krabička poslední záchrany v tomhle ohledu, ale je to komunitou podporované zemědělství, když se spojí několik lidí a možná se ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná to bude i ta krabička.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ale může to možná plnit i tu funkci té krabičky a prostě podporují určitého zemědělce a dostávají prostě od něj bedýnky a zase oni ho jakoby předfinancovávají, to znamená, že on má jistotu, že během té sezóny se finančně nepoloží, jo, to je další jakoby ze zajímavých možností. Dobré je, že se o tom začíná trošku víc mluvit. V září se roztrhnul, alespoň teda v Praze, pytel s akcemi tohohle typu, to znamená, jaké možnosti tady jsou, jak my spotřebitelů můžeme přispět k tomu, aby skutečně ta pozice jenom těch velkých nebyla ta dominantní. Samozřejmě ona ta koncentrace trhu se dneska projevuje všude, ale jako já si myslím, že to je věc, která je hodně nebezpečná a dost taky nezdravá a myslím si, že jakoby podporovat a obecně si myslím jako tu, ten malý živnostnický stav je hrozně důležité, protože to vám koneckonců, jinak vám to tvoří ty pracovní místa a tam se jakoby tvoří i ta kupní síla, je to doma navíc, není to něco, co vám prostě na ziscích odpluje někam na Bahamy, nebo bůhví kam, a to vám prostě jakoby do značné míry tvoří tu páteř té ekonomiky. Ale já musím říct, že bohužel i v těch minulých letech jsme se často třeba setkávali s tím, že ty přístupy hygieny byly velmi, řekněme, nevyvážené. Já si sama pamatuju, že jsme měli u nás výbornýho pana řezníka, který byl skutečně jako vynikající, prostě nádherný čerstvý maso všechno, a typicky ten malej krámek, prostě ten malý živnostník a aniž bych to chtěla jako idealizovat, ale to prostě bylo moc, moc pěkný a hygiena ho naprosto uštvala na nějakých, že neměl dost dobrý kulatý rohy, nebo co to bylo, a to bylo přesně v tý době, kdy se v těch velkých řetězcích prodávalo zelený maso, který se různě omejvalo, aby vypadalo jako, že je krásně růžový. A prostě ten řezník byl uštván, takže prostě musel zavřít a odejít a ty supermarkety, co prodávaly to zelený maso, tady máme pořád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A mimochodem, až podle statistik 85 % našich domácností v Česku pro nás, pro tento počet jsou supermarkety tím hlavním místem pro nákup potravin.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Takže je to trošku i na nás jako skutečně jakoby zvažovat, kde utrácíme ty peníze a koho tím samozřejmě podporujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přijdou vám, paní docentko, ty normy těch supermarketu u těch řetězců jasné, jednoznačné, čitelné?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Jako to, co jsme zjistili z toho výzkumu, plyne, že ty smlouvy se často uzavírají řekněme v podmínkách, který spíš připomínají takový ty prodejce, jako že vás zavřou do místnosti a teď vy nesmíte nic vynést ven z tý smlouvy a musíte ji tam podepsat, takže jako nevím, do jaké míry je to úplně čitelné, ale jakoby skutečně ten třeba tlak na tu estetiku toho zboží, jako, že by to bylo načinčaný, jako víme, jak vypadají některý jabka z některých nejmenovaných zemí, že jako že je to, to jabko vypadá spíš jako meloun, je to jako krásně naleštěný. Když se do toho zakousnete, tak chutná to jako plastová guma. Takže já bych trošku jako méně kladla důraz na estetiku a spíš na tu chuť a hlavně na ten původ. Opravdu jako naše peníze mají jako určitou moc, samozřejmě podle toho, jakou máme kupní sílu a jako, když se opravdu trošku víc zamyslíme nad tím jakoby, za co je utrácíme a komu ty peníze jdou, tak to může trošičku tu situaci současnou velmi nevyváženou změnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče té, řekněme, ne esteticky vypadající zeleniny, tak asi tím hlavním problémem je, vlastně co dál s ní. Já jsem například četla, že zemědělci už sami počítají s tím, když vysadí například 25 tisíc květáků, tak reálně jich prodají 15-16 tisíc. Co se děje dál vlastně? Jak je smysluplně využít?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je úplně prostě, to je chorý, když se nad tím zamyslíte, k jak obrovskýmu plýtvání tady dochází a to ve světě, kde teda, kde jako minimálně jedna miliarda lidí má hlad, tak to je prostě, to je ukázka, jak ten systém je naprosto šílenej. No, často se to různě zaorává, někdy se to dává do dalšího zpracování, podle toho, co to je. Někdy nějaký prostě mošty, někdy to samozřejmě jde do bioplynky, jo, tímhle tím způsobem, takže jakoby těch variant je hodně, když samozřejmě už potom jako řada z nich bude ekonomicky jako ztrátová minimálně, jako skutečně to není úplně, úplně normální systém, ve kterém se takhle pohybujeme v tý prvovýrobě a já musím říct, že když se podíváte na to, jak vypadá ten současný svět, teď myslím globálně, jako tímhle tím způsobem jakoby zacházet s jídlem, to je úplně, to je opravdu trestuhodný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle průzkumu agentury Stenmark polovina českých domácností minimálně jednou měsíčně vyhodí jídlo do popelnice, nejméně jedenkrát týdně pak likviduje potraviny, třetina z nich a tím nejčastějším důvodem je pocit, že ty potraviny už jsou zkažené, tedy nikoli konkrétně třeba expirační doba.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, a to nejsme žádná výjimka, jo. V tom vyspělém světě je tohle to velmi rozšířeno, myslím, že ve Spojených státech ta čísla budou ještě jako, ještě extrémnější, to je pravda a ono samozřejmě zase jo i ty supermarkety taky jakoby do značné míry jakoby vyhazují, vyhazují to jídlo a vlastně myslím, že se jednalo i, myslím, ve Francii byl teď přijat zákon, který by nám možná mohl být inspirací, teď to snad řeknu správně, že ty potraviny, které by normálně supermarkety vyhodily, vlastně jsou potom věnovány třeba pro lidi bez domova a podobně, protože, jako rozumíme si, jako ten svět je trochu jako zvláštní v tomhle ohledu, že na jedné straně se tím plýtvá, vyhazuje se a potom jako někteří lidé nemají co jíst anebo nedostane se to k nim, a to jsme už ve stejný situaci, kdy prostě máme jako desetitisíce volných bytů a přitom máme spoustu lidí jako bez domova, jo, tady prostě tady vidíte, že v tom systému se vyskytují jisté šílené rysy, které je asi potřeba odstranit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A dva dotazy pro vás pana Jana Baltuse z Brna, zda byste mohla více rozvést teorii jiného ekonomického modelu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak to je na dlouho. Já bych možná doporučila moji knihu. Ale ne, víte, my jsme skutečně jako dneska ve stavu obrovských nerovnováh, obrovských a teď jako nemyslím takový ty makroekonomický, globální, abych tady jako posluchače děsila s běžnými účty platební bilance, jo, ale celkově ten náš jako svět funguje do značné míry na řadě šílených principů, my jsme si teďko ukázaly dva, který asi nejsou asi úplně, neodpovídají tomu, čemu bychom řekli normální zdravý rozum. A my se prostě musíme vrátit zpátky k něčemu, co bude mít v sobě vyváženou složku ekonomickou, no, tak musí fungovat samozřejmě efektivnost, ale i sociální, ekologickou a v současné době jsme v tý situaci, kdy ten systém se jako bere z té sociální a tý ekologický velmi vehementně, že jo, a nedává nic zpátky, a to samozřejmě jakoby nutně, nutně fungovat nemůže. My potřebujem mnohem více ekonomiku, která odpovídá potřebám lidí. Víte, mně se vždycky líbí, když začínají studenti, teď je září, začíná zase škola, tak si přečtou v učebnici ekonomie, že ekonomie má, že to je věda o tom, jak se uspokojují potřeby lidí. A teď se podívejte kolem sebe na ty hospodářský politiky, který se prováděly, kdekoli jedno poměrně, kde, jo, to je skoro jedno, myslím v tom vyspělém světě. Zkuste najít zemi, kde se provádí hospodářská politika, aby uspokojovala potřeby lidí?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli byste přepsat učebnice?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, učebnice bych nechala. Já bych přepsala spíš jakoby to, jakým způsobem se jedná. Zkrátka a dobře, my tady máme prostě jednu velmi mocnou vrstvu mocných, to ani není 1 %, to je jedno, spíš nějaký to 1 promile, a to skutečně do značné míry má kontrolu nad tím, řekněme, finančně-majetkovým světem a pokud se tohle to nezmění, tak se samozřejmě jakoby z těch problémů nedostaneme, protože základní, když chci udělat jakoukoliv změnu, je, znát svůj vlastní zájem, ne cizí zájem, vlastní zájem, umět to definovat a umět to prosazovat, jo, bez toho se dál nedostaneme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další otázka: "Mluvíte o řetězcích prodeje zboží, zvláště potravin, ale nemáte pocit, že podobně dominantně slušně řečeno se chovají další skupiny, například silniční stavebnictví, které terorizuje stát, tedy obyvatele. Obvykle užíváme pojem mafie, ale je to spíše lobby. Nicméně dopad na společnost je stejný." Tolik citace z e-mailu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak samozřejmě ta koncentrace trhu se netýká zdaleka jenom toho, abysme se bavili o tom výzkumu, protože aktuální ekumenická akademie, která ho v těchto dnech vydala, ale jako bohužel jako my jsme v situaci, kdy ano, je to tak, jako v řadě odvětví najdeme jako velmi koncentrované, velmi mocné subjekty a ono už to není ani lobby upřímně řečeno. Lobby je jako věc, která jako je nepříjemná a různé skupiny prostě lobbují a potom jako jsou zaplevelený zákony tisícema výjimek, to jako najdeme nechci říct všude, ale jako v řadě, v řadě zemí, Spojený státy jsou extrém v tomhle tom ohledu třeba. Ale to, co jako už jsme pozorovali trošičku v těch minulých, na těch minulých letech, tomu se říká zajetí státu, jo. To je takový patologický politický jev a to je vlastně situace, kdy ten stát vůbec není schopen jako splňovat své hlavní funkce, protože je naprosto ovládám určitýma mafiánskýma skupinama a on začne kolabovat i vlastně při fungování něčeho, co bysme řekli, že to je technikálie, registr vozidel třeba jo, typický příklad, nebo to, jakým způsobem přestaly fungovat úřady práce, vlastně začaly úplně kolabovat, a to je prostě potom už problém, kdy ten stát je úplně rozložen mezi určité, nechci říct kmotry, to bysme se ocitli na jihu Itálie, a to je samozřejmě jako situace vážná. Myslím si, že přece jenom, možná jsem naivní, ale ta současná vláda se k tomu staví trošičku jinak, ale jak říkám, ono, jako když prorůstají tyhle ty vlivy jako příliš dlouho a intenzivně, tak potom to odstraňovat bez zásadního narušení materiálu, je poměrně obtížné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se staví současná vláda?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak ono nejde jenom jako o tom, jak se staví. Řekněme, že má alespoň deklaratorně určitě jakoby jiný trochu postoj k řízení státu a k tomu, jak by stát měl fungovat, ale hlavně tam došlo k nějakému střídání, to znamená, že jakoby ti lidé, kteří byli napojeni, ať se zase napojujou jiní lidí, to je taky pravda. Ale myslím si, že je třeba ten tlak trošku ze strany občanů tady má jako nějaký trošku větší vliv, protože minimálně někteří z nás si uvědomili, že jako pokud my se na to vykašleme, tak jako nahoře se bude potom vesele tančit. Tam to skutečně chce permanentní občanský tlak na to, aby se tyhle ty věci neděly, plus samozřejmě kvalitní investigativní žurnalistika v tomhle tom taky dělá, tady dělá vědu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jedna otázka, ptá se Milan Březina: "Za několik dní půjdou Řekové letos už potřetí k volbám. Každé volby vytvářejí nejistotu a nestabilitu. Nebylo by lepší, kdyby Řekové místo chození k volbách radši vytvořili stabilní prostředí a začali plnit program takzvané trojky? Jak chtějí přilákat investory do země, kde je tolik nejistoty?"

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ta nejistota je bohužel jako jevem, který je v Řecku už delší dobu a souvisí samozřejmě se špatnou ekonomickou situací, prostě ve chvíli, kdy ta řecká ekonomika kolabuje, jak z vnitřních příčin, tak i z vnějších. Uvědomme si, že Řecko spolu s Itálií je hlavní zemí těch migrantních přílivů a že prostě to ta země i v tomhle současném stavu není schopna zvládat, to by nezvládl jako nikdo to, co se po nich v tuhle chvíli chce, tak tam samozřejmě ta nejistota bude. To vy jako nemůžete jakoby nařídit jistotu, to prostě nejde a stejně tak jako nemůžete nařídit prostě, jako můžete nařídit jakoby protektorát, jako plnění nějakého ekonomického programu, ale to prostě neznamená, že bude jakoby vnitřně přijat. Ono jako ..., takhle jednoduše to prostě nefunguje a já si myslím, že prostě Řekové mají plné právo, aby si vybrali nejenom jako svoji vládu samozřejmě, ale i nějakou svoji ekonomickou cestu a hlavně, aby se taky začlo zohledňovat skutečně to, že jsou jaksi první na ráně v případě těch migrantních přílivů a že to spolu nese obrovský náklady a samozřejmě nejenom náklady finanční, ale obecně jako nějaký trošku napětí v tý společnosti, že je taky potřeba jako tohle to zohledňovat a vůbec ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče ale těch migrantů, tak dostává se jim přece podpory z Bruselu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si nemyslím, že jako v tom ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejenom Řecku.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Vzhledem k tomu, kde leží, jako že to je něco, co by bylo jako dostatečný, jo. A hlavně ještě to samozřejmě zhoršuje tu situaci tý země, ve který už jako dneska, no, dneska, už posledních nějakých 6 let to Řecko je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ještě se zeptám, jestli už tedy splaskla čínská bublina, paní docentko?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak jako na tom akciovém trhu se zdá, že tam jako došlo k některým takzvaným korekcím, jak se tomu jako hezky říká a samozřejmě do toho poměrně razantně zasáhla čínská vláda, ale já si myslím, že tady jako zase, já bych nepřeháněla možná ten vliv toho akciového trhu obecně, /nesrozumitelné/ dívá a tak jako všichni začnou panikařit a co si budeme povídat, jako ve chvíli, kdy řada prostě centrálních bank provádí tu politiku kvantitativního uvolňování, tak co z toho může jinýho vzejít než bublina, no, tak logicky ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla to bublina, myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, bezesporu, ale nejenom v Číně. Tyhle ty bublinovité tendence jako byly i v řadě dalších zemí, to rozhodně nebyla jenom Čína. Určitě jsme na to nebyli zvyklí, protože jsme ji prostě brali, jako že 30 let prostě Čína poroste tempem 10 % ročně a už to nikdy nebude jinak, a to samozřejmě nejde. Čína teď provádí velmi, velmi náročné hospodářské manévry a zatím jako v některých oblastech se jí daří docela dobře, třeba se téměř nehovoří o tom, že v Číně už sektor služeb předběhl sektor průmyslu a ty služby vám budou docela nasávat velký množství pracovní síly, což pro tu ekonomiku může bejt zajímavý i z hlediska právě životní úrovně, růstu mezd. Takže je potřeba Čínu samozřejmě sledovat, jako já mám pocit, že někdy to naše zpravodajství je takový trošku od jednoho extrému k druhému prostě, jo. Takže tu Čínu vnímat střízlivě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká docentka Ilona Švihlíková. Já vám děkuji za rozhovor a přeji hezký den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková se těší na slyšenou zítra s monsignorem Václavem Malým. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.