Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 9. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešní pozvání přijal doktor Eduard Stehlík, vojenský historik, dobrý den. Jaké otázky určitě dnes položím? Jakým mementem jsou dnes pro nás Lidice, jak popularizovat historická témata, je vhodným příkladem dokumentární projekt Dovolená v Protektorátu. Mění se něco s novým prvním mužem v čele naší armády. Od vyhlazení Lidic uplyne zítra 73 let. Vypálení Lidic bylo prvním velkým ohlášením válečným zločinem, kterým se nacisté, propaganda chlubila celému světu. Pane plukovníku, co nám dnes říká příběh této české vsi a lidí?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já jsem rád, a jsem o tom přesvědčen, že nám zase už říká mnohem víc než před nějakými 20 lety, kdy po roce 1989 najednou v těch prvních letech jakoby Lidice zmizely z našeho života, jako kdyby najednou v těch 90. letech možná z důvodů, že jsme se věnovali něčemu jinému, jezdili jsme za hranice, měli jsme kuponovou privatizaci, jako kdyby tyhle ty věci naprosto zásadní v dějinách našeho národa a Lidice jsou jedním ze zásadních okamžiků, jako kdyby zmizely a ono to bylo vidět nejen na tom, že jsme na ně zapomínali, že jsme je přestávali vidět v médiích, ale i na tom, že najednou kdosi odstřihl peníze na to, aby mohlo nějak normálně fungovat lidické muzeum. Zašel dokonce lidický růžový sad, to pietní územ měla na starosti obec, která nebyla schopna ho ze svých prostředků zvládnout a když potom někdo přijel do Lidic a viděl, jak to tam vypadá, tak myslím si, že mu z toho muselo být smutno. Já myslím, že ten zásadní přelom přichází díky tehdejšímu ministru kultury Pavlu Dostálovi, který vlastně na přelomu těch 90. let, on od počátku 21. století vydupal peníze na to, aby vznikl památník Lidice jako příspěvková organizace ministerstva kultury, která za tu dobu své existence ušla obrovský kus cesty, ať už to bylo za první ředitelky Marie Tělupilové, která bohužel předčasně zemřela anebo za současného ředitele pana doktora Červencla, kteří odvádí obrovský kus práce, právě aby se na Lidice nezapomnělo a já myslím, že my si ty Lidice musíme připomínat nejen jako, jak jste správně říkal, jeden obrovský zločin, který se stal na našem území, i když vidíme, co se děje v současném světě, tak vlastně ty Lidice jsou tím počtem mrtvých, taková kapka v moři, ale stali se obrovským symbolem a právě díky tomu obludnému zločinu došlo posléze vlastně k odvolání podpisu pod Mnichovskou dohodou ze strany Velké Británie, Francie a ani na tenhle moment nesmíme zapomínat.

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste řekl, pane plukovníku, že jsme tak nějak opomíjeli toto téma před 20 lety. Dostalo to memento třeba i jiným rozměr v souvislosti s tím, co se nyní děje i v době, kdy hovoříme o tom, že roste vůbec xenofobie, extremismus v Evropě?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že je tady určitě. Takhle, já bych řekl, že to hodně důležité je pro nás, protože vezměte si, na našem území, já teďka nechci, aby to znělo nějak, že zlehčuji počty našich ztrát a našich mrtvých, to určitě ne, ale v letech druhé světové války území protektorátu se tehdejšího protektorátu se vlastně vyhnulo nějakým plošným kobercovým náletům. Těch útoků leteckých bylo jen několik, paradoxně zejména na konci války, ty lidské oběti, přestože to byly řekněme, stovky lidí, ale tak nedosáhly těch desetitisíců, co v jiných zemích. Praha až na některé drobnosti zůstala vlastně uchována do současnosti. Vezměte si, jak dopadly jiné metropole v našem okolí, ať už to byl Berlín, Varšava, Vídeň, Budapešť. Jako Praha vlastně po válce ty stopy války zahlazovala nejsnáze, protože jich nebylo tolik. Ale právě proto, že ta zkušenost naše s válkou a toto je potřeba samozřejmě říci, i osudy připomenu osudy desítek tisíc povražděných židovských spoluobčanů, desítky tisíc lidí, kteří byli povražděni, ať už v koncentračních táborech nebo na popravištích za svoji odbojovou činnost, ale zločin tohoto typu jako jsou Lidce, ale samozřejmě nesmíme zapomínat na Ležáky, je zločin, který se tady odehrál v tom uzavřeném prostoru, kde vlastně neprocházela válka, řekněme jeden jediný. Pochopitelně v závěru války to byly protipartyzánské akce, vyvraždění celé řady jiných vesnic na závěru války, ale v ten rok 1942 je relativní, v uvozovkách relativní klid, my jsme uprostřed Evropy, kterou mají pod kontrolou nacisté, kde se vlastně nebojuje a najednou tady někdo, nejenže provede zločin, kdy vlastně povraždí nejen dospělé muže, ale i částečně děti mezi nimi, hnedka ten první den a posléze vlastně posílá ženy do koncentračního tábora na doživotí. A vraždí téměř 90 lidických dětí v plynových autech, to jsou věci, které v našich moderních dějinách se nestaly a myslím si, že i proto je to pro nás následek měřítka toho, čeho jsou někteří lidé schopni. Je to naše osobní zkušenost našeho národa s takovýmhle zločinem a myslím si, že i proto si ho dodnes připomínáme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil, pane plukovníku o dětech, tak podle arménského premiéra, který navštívil Lidice, jsou právě děti největšímu oběťmi každého válečného konfliktu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já bych s tím naprosto souhlasil, protože ty děti opravdu za nic nemohou a je jedno v jakém věku jsou. Děti potom nesou na svých bedrech anebo platí svými životy obrovské hrůzy, které způsobují dospělí a myslím si, že kde jinde si to více uvědomit, než když přijdete do Lidic a sejdete na pietní území a postavíte se proti pomníku vlastně, on někdo říká lidickým dětem, ale ten pomník, který tam vlastně vytvořila akademická sochařka Marie Uchytilová, na kterém pracovala přes dvě desetiletí svého života, tak to je pomník, který byl určen právě dětským obětem válek. Ona to tak chápala a jako už od druhé světové války přemýšlela nad tím, jak uctít právě to, na co jste zmínila, ty dětské oběti těch válek. A nechtěla, aby vznikl pomník, který nějak, chtěla vytvořit pomník, který když ho někdo uvidí, tak už na něj nikdo nikdy nezapomene. Já myslím, že v Lidicích se jí to podařilo, protože pak přišel ten nápad, že zobrazit jeden zločin z těch milionů zločinů a napadly jí ty lidické děti, takže tam je na té lidické pláni jsou ty děti povražděné v Chelmnu těch 82 a myslím si, že každý, kdo tam stojí proti těm dětem, proti tomu pomníku, tak jednak musí s obdivem vzhlížet na to, že někdo udělá 82 soch v nadživotní velikosti, což je na několik lidských životů. Celá řada sochařů za celý svůj život vytvořila, pět, šest, deset věcí a tady je 82 postav. Už to je něco neuvěřitelného, ale tak opravdu ten pomník promlouvána. Ona kdysi řekla paní sochařka, že mé děti, myšleno to je ten pomník, mluví všemi jazyky světa. A má pravdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Martinu zajímá, pane plukovníku, jestli existují kolem Lidic ještě nějaké otevřené kapitoly, respektive nějaké neznámé příběhy má tím na mysli.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já se přiznám, že kdybych podobnou otázku dostal před nějakými 15 lety, tak bych možná kategoricky řekl, že ne, že všechno bylo prozkoumáno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy sám jste také zkoumal detaily.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já se přiznám, že jako když za mnou přišla paní ředitelka památníku Lidice někdy v roce 2002, jestli bych udělal knížku o Lidicích, tak já jsem tehdy paní Uchytilové, paní Tělopilové pardon, jsem říkal: Ale proč bych dělal knížku o Lidicích. Takové knížky jsou tady desítky, možná stovky. A pak jsem vlastně začal stavět knížku vlastně z fotografií, z fotografií, protože jsem si najednou uvědomil, že jestliže má zapůsobit příběh Lidic na čtenáře, tak vy se nemůžete zabývat jenom zločinem, což dělal většina autorů přede mnou, ale vy musíte vlastně popsat tu vesnici tak, jak žila předtím, než se to tam stalo. Její obyvatelé s jejich starostmi, běžným životem, aby najednou jste si uvědomili, co to bylo za hrůzu. Vrátit vlastně tváře těm lidem a pak, aby přišlo to zlo, které tam bylo a já jsem si to v plné míře uvědomil, když jsem si půjčoval tehdy, protože jsem neměl přenosný skener, půjčil jsem si z památníku Lidice vlastně na reverz fotografie lidických mužů, které se tam dochovali, abych si mohl udělat kopie do té knížky. A já jsem psal ten reverz, tak jsem vždycky psal to jméno s tím datem narození, a počet těch fotografií a já jsem to psal tři hodiny. A najednou vám těch já nevím, 173 jmen, najednou vám to začne docházet, že to není číslo, že to jsou konkrétní lidské osudy. Ono se někdy říká, že jeden, smrt jiného člověka, je tragédie a smrt milionů je statistika. A já myslím, že my se musíme permanentně vracet k tomu, že lidský život má cenu, každý ten člověk má právo, aby měl jméno a proto některé ty věci, které v té době se začaly najednou objevovat, ať už něco nového ve smyslu, že člověk si, mně se třeba podařilo zjistit, kdy byly povražděny lidické děti, do té doby o tom nikdo neuvažoval. Pořád se říkalo, že se neví. Mně se podařilo vlastně určit místo nebo datum 2. července 1942, ale teprve před 10 lety nebo ano, před 10 lety jsme s Pavlem Štinglem, dokumentaristou, objevili továrnu v Lodži, kde ty děti byly držené, takže pořád se dá nalézat něco nového. Může se objevit nová unikátní fotografie. Já jsem takových za dobu, co se zajímám o Lidice, viděl celou řadu a jsou to kolikrát věci, kdy ten směr dostanete do rukou a rozklepou se vám ruce, protože najednou vám dojde, že máte před sebou poklad, i když ten poklad je třeba jen zažloutlý sníme na zohýbaném fotografickém papíru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A troufám si říct, že jeden rodinný poklad jak tady čtu z e-mailu vám posílá paní Hana Adámková. Je to záznam jejího táty "Moje válečná léta". Takže ráda předám.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejen souvislosti se 70. výročím konce druhé světové války, jsme, pane plukovníku, rozebírali. Jak vůbec zacházíme s odkazem pamětníků s autentickými prožitky, jak je předáváme. Otázka se nabízí, jak popularizovat historii, jaké firmy jsou vhodné, třeba teď i narážím na již avizovaný dokumentární cyklus nebo doku-reality, jak se jí říká Dovolená v Protektorátu. Je to televizní série, kde tři generace jedné rodiny, jsou jaksi poslány v čase zpět do roku 1939. Musí zvládnout jaksi život v tehdejších podmínkách, s tehdejším vybavením, ale také s tím nebezpečím života za Protektorátu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já se přiznám, že já bych začal možná od toho posledního, co jste řekla, s tím nebezpečím života v Protektorátu. Tady žádné nebezpečí není. Všichni vědí, že je to hra a je otázkou. Já nemám rád reality show jako taková. Pokud jde o tenhle případ, já opravdu nechci nějak poškozovat svým vyjádřením tvůrce. Já věřím tomu a ono je to vidět, že třeba na některých reáliích a tak dále, že si dali, reáliích myslím, na oblečení, na dalších drobnostech, že si dali poměrně velký kus práce s tím, hlavně po té obrazové stránce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Aby to vypadalo věrohodně.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Aby to vypadalo věrohodně. Ale musím říct, že já mám obrovský problém s názvem, protože život v Protektorátu nebyla žádná dovolená. Tam šlo o život a stovkám tisícům lidí a v konečném důsledku celému českému národu, který mohl skončit a být vyhlazen tak, jak si to nacisté plánovali, takže nebyla to dovolená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná k tomu názvu jenom, že vám do toho vstupuji, podle tvůrců projektu šlo o to upoutat i tím názvem pozornost. Vůbec přitáhnout publikum k tomuto tématu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jistě, já se nedomnívám, že naše publikum je tak otupělé, že by potřebovalo nakopnout tímto způsobem. Já si nemyslím, že jsme tak hloupí a že by se to dalo udělat jiným způsobem, pokud už někdo jde do tohoto typu. Navíc já se domnívám, pokud někdo chce nějak na trh u nás uvést doku-reality, tak by byly možná vhodnější témata, než rovnou šlápnout do toho hodně složitého, od kterého máme minimální časový odstup a to je ten protektorát. Já si dovedu představit dobu Karla IV., cokoliv, ale ten protektorát je pro mě za hranou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to tabu? Myslím v této formě?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Není to pro mě tabu, já si dovedu představit. V této formě tabu je možná silné slovo. Já si myslím, že a víte možná, že máte pravdu? Je to přes hranu, nešel bych do toho a už jen z toho důvodu. Dneska to myslím hezky napsala paní Spáčilová v Mladé Frontě, kdy říká, že ten gestapák je jenom jako. Všichni vědí, že je to vlastně jenom jako.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaplaťpánbůh pro ty účastníky, ale pro ty diváky je to docela brutální jako. Takže ona tam popisuje ano, tak spálí se fotografie Heydricha v kamnech, jako velice statečné v době, kdy vám vůbec nic nehrozí. Zatímco ti lidé, kteří v tom Protektorátu žili, by za něco podobného zaplatili životem.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já jsem viděl celou řadu kvalitních filmů celovečerních, i když si myslím, že my máme, já jsem tady vlastně s výjimkou Lidic, ale to neříkám kvůli tomu, že jsem se na nich podílel na celovečerním filmu Petra Nikolajeva, ale to si myslím, že je možná jeden ze způsobů, i když říkám, tam měli někteří lidé k tomu výhrady, ale ten film podle mého názoru splnil jednu velice důležitou věc. Vrátil povědomost o Lidicích do české veřejnosti. Já jsem svého času Petrovi, režisérovi říkal: Pokud se podaří, že když se po tom jakéhokoliv teenagera někdo zeptá, co byly Lidice, tak odpoví, jo byla to nějaká vesnice, kterou vypálili Němci. Já jsem o tom viděl film nebo je o tom nějaký film. Tak jsem říkal, tak jsi splnil. To v tu chvíli stačilo. Ale cesty, jak vychovávat nebo jak popularizovat jsou stovky, ale já třeba v téhle souvislosti v mnoha zemích sehrával obrovskou roli komiks. Myslím si, že tady už jeden vznik vyšel před Vánoci vlastně původně vycházel v ABC, v časopise na pokračování. Je to vlastně velice kvalitně udělaný komiks věnovaný našim legiím. Existují, my tady nemáme tu, protože to bývalo v režimu komiks nevycházely. Vezměte si, že vlastně od 50. let obrovský kus vlastně cesty ušli Britové, kde vycházela celá řada komiksů věnovaných druhé světové válce. /Nesrozumitelné/ a od té doby snad existuje Komando. A to byly komiksy, které nejen z věrnosti, řekněme, na základě kvalitních kreslířů, ale vypravovali příběhy skutečných lidí. A spousta na tom vyrostly celé generace britských kluků. Ono to existovaly, ty komiksy existovaly v různých jazykových mutacích. Já jsem na ně poprvé narazil, kromě toho, že mému spolužákovi na základní škole přivezl nějaký strýček, který se objevil u něj doma, tak jsem na něj narazil v Jugoslávii, kde byly přeložené do srbochorvatštiny. A já si ty příběhy pamatuji dodnes. A myslím si, že nám něco takového chybělo. My jsme neměli, měli jsme kapitána Klose, ano, to byl polský seriál, těch 20 sešitů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A v současné době?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
A v současné době já tady, s výjimkou těch Legií, ano, byl tady pokus zpracovat částečně životopis generála Fajtla, což je částečně komiks, částečně vypravování. Jsou tady věci, nesmíme v případu komiksu zapomenout na úžasný, je to sice komiks, ale Maus. Vlastně vypravování osudu Židů na příbězích myší, koček a prasat a to si myslím, že je světový fenomén a je to, jsem velice rád, že ten komiks existuje v češtině, ale to jsou věci, které mají obrovský dosah a který si myslím, že jsou schopny si mládež oslovit. Co je úžasné, měl jsem možnost vidět nějaké digitální knihy. Teď nemyslím knihy, řekněme, proč čtečky, ale opravdu knihy, kde si vlastně otevřete knížku a jste schopná si z těch obrázků spouštět videosekvence, jste schopná si to rozklikávat a dozvídáte se další a další věci, je to vlastně takový malý internet v jedné knížce, pečlivě vybraný, zpracovaný a to jsou možná věci, které by mohly děti anebo i ty dospívající zaujmout. A jakmile je zaujmete, tak oni už si ty informace najdou další.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A je vhodné, pane plukovníku, komiks třeba období Protektorátu? Dovedl byste si představit?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dovedu. Dovedu si představit období protektorátu v komiksové formě, naopak dovedu si to představit, zpracovat příběh třeba, mě napadají tří králů. Balabána, Mašína a Morávka vlastně nebo některých odbojových skupin, dovedu si to představit jako věc, která by mohla udělat kus práce, ale chce to velice kvalitní přípravu, velice kvalitního scénáristu v uvozovkách, toho komiksu. Někoho, kdo udělá kvalitní texty a kdo se s velkou pečlivostí bude věnovat i těm zobrazovaným reáliím, aby nebyly mimo realitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás pro pana Arnošta. "Zajímalo by mě, jaké ztráty způsobily českoslovenští parašutisté Němcům při bojích v pravoslavném kostele a jeho okolí v Resslově ulici.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Možná to bude překvapivé pro posluchače, protože někdo zná film Jiřího Sequense Atentát, což si myslím, že viděl téměř každý, tak tam to vypadá, že na straně německé nebo na straně útočících jednotek Waffen SS a gestapa, je několik mrtvých. Podle dostupných informací ano, podařilo se parašutistům několik příslušníků Waffen SS zasáhnout, byli tam ranění, ale nedošlo k úmrtí na té straně těch útočníků. Ale je to logické, ti parašutisté měli velice omezené prostředky, nedisponovali žádnými samopaly. Měli k dispozici jen pistole a Jan Kubiš tam měl své tři bomby, které mu zbyly s plastickou trhavinou, které ale neměli střepinový, zásadní střepinový účinek, to znamená, byl to boj sedmi odhodlaných statečných mužů s minimální výzbrojí proti stonásobné přesile, která disponovala úplně vším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme hovořili o doku-reality Dovolená v Protektorátu, tak rozdílné názory a řekla bych i docela kritické provázejí i trilogii o Janu Husovi. Tak není asi vždy snadné ztvárnit významné postavy českých dějin. Ale já bych se chtěla spíš zaměřit na Husovu tradici a legionáře, protože to je velmi zajímavé a asi málo známé v dnešní době.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že mnoho lidí to už vlastně neví, že Československé legie a zejména tedy naše legie v Rusku tou husitskou tradicí žily doslova a do písmene. Ono to vyplývalo nejen z toho důvodu, že jestliže tam měly k dispozici nějaké knížky, tak většinou to byl Alois Jirásek a pochopitelně navíc ta situace složitá legií, které byly na obrovských plochách Ruska v nepřátelském prostředí, mnohdy, které bojovaly daleko od domova. Najednou si vezměte, že máte tam stejně jako husité měli svoji vozovou hradbu, tak ti legionáři jezdí v těch těpluškách, v těch vagoncích po té magistrále, takže nějaká novodobá hradba tam je. Jestliže v čele husitských vojsk stál hejtman Jan Žižka, jednooký vojevůdce a v čele legií v Rusku stojí jednooký Jan Syrový, tak jako ty určitě tyhle věci sehrály roli, ale tam je podstatné hlášení se k husitské tradici, která paradoxně přišla jako prvního, třetího našeho pluku, našich legií, se kterou přišel ruský důstojník, podplukovník Mamontov, který se shlédl v Žižkovi a svůj třetí pluk pojmenoval po Žižkovi a pak už následoval první pluk Mistra Jana Husa, druhý pluk Jiřího z Poděbrad a čtvrtý pluk Prokopa Holého, takže celá ta první divize se jmenovala husitská a od toho se šlo k symbolům kalichy, Žižkovy medaile, Žižkova medaile, takže ti husité a jako bojovníci a oni se cítili být jako pokračovatelé něčeho takového. Mnohdy ty legionáři říkají, že žádný národ se nemůže pochlubit tím, že bojoval sám všemi osamocen proti celé Evropě a že z toho boje vyšel vítězně a tím se může pochlubit jen národ náš. Takže samozřejmě ti husité sehrávali obrovskou roli a ta tradice byla vnímána velice pozitivně. Samozřejmě ta tradice romantická, ale myslím si,že sehrála v těch složitých dobách nesmírně důležitou roli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A teď nahlédněme ještě do budoucnosti, pane plukovníku. Jaký bude nejzásadnější úkol nového muže v čele české armády, generálporučík Josef Bečvář, vlastně převzal to žezlo po Petru Pavlovi.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Nebude to mít pan generál jednoduché už jenom z toho důvodu, že i ten svět kolem je složitější čím dál tím víc, ale na druhou stranu já si myslím, že pan generál je mužem, který prokázal, že si s těmi věcmi schopen poradit, je to samozřejmě úplně jiná osobnost zase než pan generál Petr Pavel. Ale pan generál dokonale armádu zná, strávil s ní mnoho let u dělostřelectva, posléze u vojenské policie, dokonce zastával funkci zástupce náčelníka generálního štábu tehdy pomlčka náčelníka štábu už byl od roku 2008. Pak byl znovu už podruhé ve Francii jako náš vojenský přidělenec, teď se vrátil, byl prvním zástupcem, teď má funkci náčelníka generálního štábu. Je to muž zkušený, muž který má velkou životní přehled, ale nebude to mít jednoduché. Nicméně pro armádu, myslím si,že je dobře, že v čele takto důležité instituce stojí někdo, kdo armádu dokonale zná a kdo má i říkám, už i své životní zkušenosti takové, že jsem přesvědčen, že to zvládne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude muset dokončit koncepci armády, výstavby armády? Máme vůbec jasno, jakou armádu chceme, pane plukovníku?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já jako plukovník bych to tady neměl nějak kritizovat. Já myslím, že víme, jakou chceme. Teďka jde o to, abychom na to měli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte finančně, personálně, obojí?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ano, pochopitelně, od financí se odvíjí to, kolik můžeme mít vojáků, odvíjí se, jakou výzbroj si můžeme koupit. Ale myslím si, že musíme stavět na tom, co je nejpodstatnější u každé armády a to jsou lidé, abyste měli kvalitní lid, abychom měli kvalitní lidi, abychom měli lidi schopné, lidi dobře vycvičené, lidi odvážné. Já si myslím, že ten prostor tady je a ten rezervoár těch sil tohoto typu tady je. Ale nedá se všechno dělat bez peněz. To znamená, armáda sama od sebe si peníze nevyrazí a nevytiskne, tady je potřeba, aby o tom rozhodla politická reprezentace tohoto státu. A já myslím, že už jsme na dobré cestě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik, já vám děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den. Na shledanou.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Děkuji mnohokrát. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.