Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 6. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Ve studiu vítám plukovník, Eduarda Stehlíka, vojenského historika. Dobrý den.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Soudy s válečnými zločinci, výdaje na zbrojení i jedna výsadková operace, tři témata, o kterých dnes chceme hovořit. Dobrý poslech. Podle švédského Mezinárodního ústavu pro výzkum míru světové výdaje na zbrojení loni vzrostly poprvé od roku 2011, a to na 1,7 bilionů dolarů.

Čtěte také

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je peněz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak si říkám, jestli to není jednak hodně peněz a trošku protimluv, výzkum míru a výdaje na zbrojení, pane plukovníku.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ono se to dá samozřejmě podle těch výdajů můžete nějakým způsobem identifikovat i to, jakým způsobem ten svět reaguje, co se v tom světě děje, jestli pokračují nějaké konflikty, nebo jestli naopak některé země se cítí být do té míry ohrožené, že ty výdaje na zbrojení navyšují, což je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To vlastně vůbec není dobrá zpráva svým způsobem.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jak se to vezme. Víte, když se hovoří o výdajích na zbrojení, tak spousta lidí nad tím mávne rukou a řekne, že to buď příprava na válku a na to nejhorší, na druhou stranu se říká, že chceš-li mír, připravuj válku, protože samozřejmě země, která disponuje dobrou armádou, kvalitně vyzbrojenou, je zemí, která není na tom prvním seznamu eventuálního agresora, protože by to s sebou neslo problémy a ono já si v té souvislosti vždycky vzpomínám na takový výrok bývalého podnáčelníka hlavního štábu ještě v letech první republiky, generála Karla Husárka, který v době, kdy se obhajovaly výdaje na opevnění a na navyšování rozpočtu armády v polovině třicátých let, tak říkal jednu věc, která je strašně moudrá, peníze na zbrojení vynaložené v míru šetří krev národa za války a může se dokonce stát, že na nás agresor nezaútočí, protože nebudeme tak snadnou kořistí. A já si myslím, že to platí i dneska, že, ano, samozřejmě máme celou řadu zemí, které zbrojí z důvodů, řekněme, těch negativních, protože chtějí posílit své ozbrojené síly pro nějaký konflikt, kde, ať už jim jde o územní zisky nebo prosazení svého vlivu, ale řada zemí je, řekněme, k tomu navyšování zbrojních výdajů tlačena situací, protože se cítí být ohrožena, ale to je konečně i případ České republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K té bych se ještě také ráda dostala. Když se podíváme do toho průzkumu, tak do armády více investovali sousedé Ruska i Ukrajiny, více zbraní, celkem o 13 % nakoupily země jako je Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko. Ovlivňují tedy výši těch rozpočtů nebo těch výdajů právě probíhající konflikty nebo napětí v té které oblasti?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jednoznačně. Já myslím, že to je vidět i z toho, co jste říkala, když se podíváme na vlastně ten seznam zemí, které se rozhodly to navýšení zbrojních výdajů provést, tak vidíme, že skutečně jsou to země, které sousedí s Ruskou federací, buď přímo nebo v těsném sousedství a cítí se být ohroženy tím, co se zkrátka děje na Ukrajině. Když si vezmete skutečně před pár lety, myslím, že by nikoho nenapadlo, že dojde k anexi území suverénního státu jiným státem, anexe Krymu byla první takovouhle záležitostí po druhé světové válce, která se stala, řekněme, mezi těmi zeměmi, které nějakým způsobem normálně kooperovaly do té doby a je to, bylo to překvapení a samozřejmě to s sebou nese celou řadu otazníků a problémů a myslím si, že i ten případ naší republiky, která se propadla, když jsme vstupovali do NATO, tak jsme se zavázali vynakládat na zbrojní výdaje 2 % HDP, v současné době jsme byli tak kolem toho 1 %. Pan premiér řekl, že do roku 2020 se dostane na 1,4, ale pořád to, zaplaťpánbůh za to, ale pořád to nejsou ta 2 %. A jen pro srovnání, když se znovu vracím do té historie, ono zajímavé je, že ve třicátých letech, třeba v tom roce 1938 Československo vydávalo na zbrojení skoro 8 % HDP.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je to?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dnes jsme kolem toho 1 %, je to celkem směšná záležitost, ale my jsme v té, za té první republiky dokonce nebo v té době toho bezprostředního ohrožení státu v závěru třicátých let dokonce Československo, kdybychom to vzali v tom poměru výdajů na zbrojení jsme zaujali na počátku roku 1938 šesté místo na světě, před námi vlastně zůstal jenom Sovětský svaz, Německo, Itálie, Japonsko a Francie a dokonce pak jsme tu Francii předeběhli. To znamená, my jsme se vlastně zařadili za 4 státy, řekněme, s totalitní vládou na to místo, které, protože to bezprostřední ohrožení potom je tak silné, že samozřejmě ty priority se přeskupí, ta politická reprezentace dříve či později si musí uvědomit, že ta armáda nemůže být donekonečna dojnou krávou a když potřebují někde peníze, abych to zaplácl, tak šáhnu na rozpočet armády, tak to zkrátka nejde. A každý zodpovědný politik nebo bychom mohli říct státník, by si měl uvědomovat, že ne jenom armádní velení, ale i on, ať už je to premiér, ministr obrany nebo říkám zástupci Senátu a Poslanecké sněmovny, nesou zodpovědnost kromě zajištění chodu státu i za to, aby ten stát byl po stránce těch obranných výdajů a obranyschopnosti v dobré kondici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také armádě vlastně přibyly povinnosti v souvislosti s migrační a uprchlickou krizí.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Zaplaňpánbůh zatím mohu říci z mého názoru jsme nebyli vystaveni něčemu podobnému, co například Rakousko, Německo, anebo třeba i Slovinsko, Srbsko v tom loňském roce, nicméně armáda se na tyhle věci začala velice intenzivně připravovat v úzké součinnosti s Policií České republiky, konala se řada cvičení, shodou okolností i včera začalo jedno, kde se řeší právě otázka zajištění hranic, zajištění vlastně toho pohraničního pásma a celé řady věcí s tím spojených, to znamená, i Česká republika musela na tuhle tu situaci nějakým způsobem reagovat. Je potřeba zase říci jednu věc, my už dávno nemáme armádu, která by měla stovky tisíc lidí. My máme armádu, která se pohybuje někde nad těmi 20 tisíci a jenom policistů je dvojnásobek, to znamená, jak dříve to vždycky bylo chápáno, že armáda bude posluhovou složkou policie, tak v současné době je to spíš, ano, samozřejmě posila, ale ne v těch počtech, jaké jsme měli představu v minulosti, to znamená, určitě ta součinnost tady je, ale je potřeba si uvědomit, že to není samospasitelné, že těch lidí máme málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba aktuálně od bruselských atentátů se právě k těm policejním hlídkám připojilo zhruba 500 vojáků z těch elitních jednotek.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Samozřejmě a když to vezmete, tak máte 500 vojáků vám půjde vlastně jako hlídková služba Policie České republiky, další nějaké stovky se přesunou, aby začaly fungovat na hranicích, do toho, nedej bože, ještě nějaké Vrbětice a vlastně máte armádu rozstrkanou k plnění, řekněme, nějakých úkolů, které by měla zajišťovat policie. To nejsou, řekněme, úkoly prioritně pro armádu, až samozřejmě s výjimkou ochrany hranic, jinak armáda vlastně by se měla připravovat, řekněme, na válku, na bojové nasazení, a tohle to samozřejmě jsou věci, které armáda ráda udělá, vojáci to zvládnou, ale je to věc, která je, řekněme, nadstandardní a nespadá úplně do toho hlavního úkolu, který by armáda měla plnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi bychom ještě měli, že se vracím k těm výdajům na zbrojení říct, kdo je v čele jaksi žebříčku? Jsou to Spojené státy, ačkoli tam výdaje klesly o něco přes 2 %, na druhém místě skončila podle toho výzkumu švédského mezinárodního ústavu Čína, kde výdaje se naopak zvýšily o více než 7 %, více peněz na zbraně vydala i Saúdská Arábie a Rusko. Naproti tomu ale, pane plukovníku, ty armádní rozpočty v Evropě, ty vlastně klesly. O čem tohle vypovídá?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Víte, může to být záležitost dlouhodobého rázu, kdy, kdy opravdu bylo připraveno nějaké omezení financí. Já si myslím, že v horizontu opravdu letošního, příštího roku v mnoha státech opět ty výdaje budou narůstat, protože ta bezpečnostní situace není jednoduchá. Když jste zmínila vlastně, hovořili jsme, je to pár týdnů, 22. března útoky v Bruselu a tedy i po těch předchozích útocích z 13. listopadu loňského roku v Paříži obě dvě ty země a říkám speciálně Francie, hromadně nasadila desetitisíce vojáků, příslušníků jednotek, kdy opravdu každé takovéto nasazení samozřejmě s sebou nese i zvýšené finanční výdaje, které ten stát bude muset nějakým způsobem uhradit. Samozřejmě armáda má nějaké investiční peníze, má peníze na platy, ale má určité rezervy, ale někdy se ty rezervy vyčerpají a je potřeba s tím něco udělat. Ale myslím si, že momentě to ohrožení nebo ten pocit ohrožení tak, jak je chápán možná napříč světem a takové to, ten pocit toho zhoršení bezpečnostní situace dříve či později povede i ty země, které tak dosud neučinily, k tomu, že ty výdaje na zbrojení navýší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chorvaté jsou šokováni rozhodnutím Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, který před pár dny shledal srbského ultranacionalistu Vojislava Šešelje nevinným ve všech 9 bodech obžaloby. Ta žádala 28 let vězení. Podle soudu nebyla dostatečně prokázána osobní odpovědnost za zločiny spáchané v Bosně, v Chorvatsku a v srbské oblasti Vojvodina v letech 1991 až 1995, vlastně dávná minulost. Sledujeme vůbec ty novodobé válečné zločiny, do jaké míry, pane plukovníku?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že sledujeme a já samozřejmě chápu pocit Chorvatů, že zrovna Vojislav Šešelj unikl tomu trestu, ale na druhou stranu, já si myslím, že do jisté míry je to dobrá zpráva proto, abychom věděli, že ty soudy, soud pro bývalou Jugoslávii nebo i pro jiné případy, ať už to byla Rwanda, nepodléhají, řekněme, politickým tlakům a řídí se opravdu shromážděnými důkazy. Pokud nebyla prokázána osobní zodpovědnost, samozřejmě je otázka, co je osobní zodpovědnost, jestli v případě politika je to rozpoutání určitých vášní, nebo jestli ten člověk je opravdu přítomen na místě, kde se dějí ta zvěrstva. Tady se to nepodařilo prokázat, ale jinak myslím, že ten soud v těch uplynulých letech prokázal, že speciálně, pokud jde o bývalou Jugoslávii, ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měřil všem stejným metrem?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Měřil všem stejným metrem a že ať už to byli Srbové, Chorvaté, Srbové z Bosny, že opravdu ty rozsudky, které tam padly, byly rozsudky často velice vysoké a myslím si, že to je správně, že se světové společenství a že se ta justice těmito věcmi zabývá, protože někdy tito politici nebo vůdcové se domnívají, že jsou beztrestní a já vím, že v době třeba, když něco spáchají, tak se jim to, nebo si myslí, že uniknou trestu opravdu, ale je dobré, když tedy aspoň nějaký možná cítí ten pohled zezadu, že když se dopustí něčeho opravdu špatného, že to může tím soudem skončit a myslím si, že je to vlastně, ona to není tak stará věc, teprve vlastně ty soudní tribunály, opravdu ten nejznámější norimberský, který byl po druhé světové válce a tokijský, který vlastně probíhal krátce poté, nebo souběžně, tak to byla novinka, protože tehdy vůbec poprvé vlastně byl někdo obžalován v případě nacistických a japonských válečných zločinců ze zločinů proti míru, ze zločinů proti lidskosti. Konečně ti lidé stanuli před soudem, museli se z těch zločinů, které spáchali nebo pomáhali rozpoutat, museli se z nich rozpovídat a ono to nebylo vůbec jednoduché. Vlastně protože byli souzeni podle zákonů, které neexistovaly v době, kdy se těch zločinů dopouštěli, to znamená, speciálně v případě té druhé světové války byla popřena retroaktivita práva, což celá řada vynikajících právníků francouzských, britských odmítala a já jsem už několikrát hovořil o tom, že my máme velký, velké pozitivum v tom, že zásadní podíl právě na tomhle trestání válečných zločinů, na řekněme nastavení toho, řekněme, toho mezinárodního trestního práva na jeho vzniku, rozvoji a měl zásadní podíl český právník Bohuslav Ečer, který v letech druhé světové války byl tím člověkem, který, řekněme, proti všem by se dalo říci ve Velké Británii prosadil právě to, že jestliže někdo se dopustí těchto zločinů, tak ten před tím soudem musí stanout, i když je to vysoce postavený politik, což se nikomu do té doby nechtělo, a dokonce přišel s takovou teorií, že ti představitelé státu, jako byla třetí říše, mají být souzeni podle stejných právních předpisů, jaké Spojené státy měly proti gangsterským uskupením, že vlastně jde o stejnou, stejný princip vlastně zločinecké organizace a myslím si, že tohle to bylo nesmírně důležité. A to, že se mu to podařilo v tom roce 1944 prosadit, je nesmazatelná stopa českých právníků v tom na tom mezinárodním poli a vlastně dodnes se z některých jeho principů vychází.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane plukovníku, i pro v uvozovkách pozdní spravedlnost, mám teď na mysli, často se debatuje o tom, jaký smysl má třeba odsoudit a poslat na doživotí bývalého nacistického pohlavára, který, kterému je dnes 90 let?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já jsem jednoznačně proto, aby ta spravedlnost přišla i odstupem těch 70 let, jestliže se bavíme na nacismu, ale je otázkou takhle spravedlnost, spíš, aby přišlo to odsouzení, aby se opravdu řeklo, že ten milý dědeček, který vychovával svá vnoučata či pravnoučata, že se jako mladý člověk dopustil neuvěřitelných zvěrstev. To neznamená toho člověka poslat v jeho 90 letech na doživotí, ale pojmenovat to zlo a třeba ho opravdu potom z těch důvodů, řekněme, humanitárních nebo zdravotních, předat do domácího ošetřování nebo něco takového, ale říct - ty jsi byl zlý člověk, ty jsi byl zločinec a kdyby jsi se do rukou justice dostal dříve, tak bys buď skončil na popravišti, nebo jsi velkou část toho života, který jsi prožil relativně v klidu nebo někde schovaný, by jsi strávil ve vězení za ty zločiny, kterých ses dopustil, takže určitě ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Osobní nebo morální odpovědnost za své činy nebo zločiny přiznal už v roce 2014 Radovan Karadžič. Ten před pár lety byl odsouzen ke 40 letům vězení. Někdejší prezident samozvané republiky bosenských Srbů a tehdejší vrchní velitel jeho armády. Soud mu kladl za vinu především masakr ve Srebrenici, kde bylo povražděno na 8 tisíc bosenských muslimů, mužů a chlapců. Co vůbec ukázala, o čem vypověděla balkánská válka v polovině devadesátých let, pane plukovníku?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To by bylo na několikahodinový pořad, protože válka v bývalé Jugoslávii je nesmírnou temnou stopou na dějinách novodobé Evropy. Já myslím, že nikdo, kdo tehdy na tom počátkem devadesátých let viděl, co se tam děje, jaká zvěrstva se tam páchají, tak si vůbec nebyl schopen uvědomit, že, nebo nechápal, jak se to může dít v zemi, kterou třeba spousta Čechů znala z doby, kdy tam jezdívala na dovolenou, teď už zase jezdí na dovolenou. Kdy tam, řekněme, byla řada usměvavých lidí a když si tam raky a nějaké čevabčiči a byli všichni vysmátí a najednou se tam dělaly takovéhle hrůzy. Navíc ty stopy těch hrůz, když tam přijedete, já jsem měl možnost být loni v Sarajevu a v Bosně jsem se pohyboval, tak vidíte opravdu na každém kroku. Můžete mít vesnici, kde několik domů v centru té vesnice zůstalo vypálených, opuštěných a samozřejmě cítíte tu přítomnost nejenom toho, co se tam stalo, ale samozřejmě vidíte to někde nebo cítíte to mezi těmi lidmi, protože tam to, ta zvěrstva nepáchali vojáci nějakých cizích armád, tak vraždili sousedy sousedy a zaneslo to naprosto zrůdné věci i do budoucna. Já jsem opravdu, tam teďko došlo k určitému zklidnění, ale já se vždycky bojím toho, že tihle démoni, kteří někde mohou se pojednou objevit, že může dojít k nějaké věci, která to zase všechno spustí nanovo, protože říkám, pamatuju se doteďka na jednoho svého spolužáka na filozofické fakultě, který tehdy říkal, když jsme se nějak bavili, a bylo to v roce 88 a říkal - v Evropě, hele, nebyl mír nikdy dýl jak 50 let, takže se máme brzy zase na co těšit a přišla Jugoslávie, což jsme si v té době nebyli schopni vůbec představit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jan Kubiš a Jozef Gabčík jsou bezesporu nejznámějšími parašutisty, kteří za druhé světové války seskočili na území Protektorátu. Jako první byl z Anglie v dubnu 1941 vyslán rotný Otmar Riedl. Jaký byl jeho úkol, pane plukovníku?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Otmar Riedl byl, ten úkol je zajímavý a on i ten název té operace, mimochodem toho 16. dubna příští týden si připomeneme 75 let, takže je to kulaté výročí. On měl navázat spojení s domácím odbojem, měl předat vlastně poselství prezidenta Beneše domácímu odboji a pak se předpokládalo, že bude-li to možné, že se přes Balkán nějakým způsobem vrátí zpátky do Velké Británie, aby vlastně informoval o té situaci. Už tak by ty jeho osudy byly nesmírně dramatické, protože byl vybrán opravdu jako první. Prošel relativně krátkým výcvikem, a napotřetí, oni se ho pokoušeli vysadit v polovině února, v polovině března, 13. března, to se nepodařilo, nakonec seskočil napotřetí. Seskok se podařil. Dokonce já jsem v britských archivech viděl zprávu letadla, které ho vysazovalo, že viděli parašutistu jasně proti sněhu, na který seskočil, že jim mává a že v pořádku tedy dosedl na zem. Až potud by to bylo v pořádku, jenže on nebyl vysazen v Čechách, jak se předpokládalo, ale byl vysazen poblíž Landecku, takže v Tyrolsku, takže úplně mimo dosah mimo hranice Protektorátu, což samozřejmě přinášelo s sebou obrovská rizika, obrovské nebezpečí a on poté, co zjistil, kde se nalézá, zlikvidoval vlastně veškerý materiál a vyrazil směrem tedy k protektorátním hranicím, aby se dostal do Protektorátu a navázal spojení s těmi lidmi, kteří na něj měli čekat, na které měl adresy. Byl chycen, a přestože nebyl speciálně vycvičen v nějakém cover story, tak vypravoval, že je zaměstnancem firmy Baťa, což byla pravda, on skutečně původně pro firmu Baťa pracoval, pracoval v Borovu na Balkáně, měl být potom dokonce vyslán jako šéf filiálky do Afriky, ale na místo toho vstoupil do naší zahraniční armády, byl zařazen jako parašutista. A samozřejmě Němci si to ověřili a jakýsi jeho kamarád ho přikryl a řekl - ano, skutečně, tohle je zaměstnanec firmy Baťa. Takže oni mu to vzali tak, že ztratil doklady, strávil dva měsíce ve vězení za nedovolené překročení hranice, pak se vrátil do Protektorátu, ale žádné spojení nenavázal. A nastoupil k firmě Baťa a pracoval jako v prodejně v Trhových Svinech až do konce války, kdy se zúčastnil povstání a pak se přihlásil na hlavním štábu u svého velitele, majora Palečka, tehdy už plukovníka. A já, když mi to vypravoval, protože já jsem měl to štěstí, že jsem s Otmarem Riedlem sešel několikrát v osmdesátých letech a on nejenom mě, ale celé řadě lidí vypravoval nádherný příběh, kdy vlastně se přihlásil u svých nadřízených, kdy ho uvítali jako mrtvého, protože naprosto nikdo netušil, že je přežil, že mohl přežít ty dramatické osudy a on mi říkal - já jsem se tehdy pana plukovníka Palečka ptal, proč mě vybral jako prvního, proč do té operace Benjamin nebo Benjamin byl on vybrán právě jako první a plukovník Paleček, který onikal, říká - Ridl, viděli voni se někdy v zrcadle? Oni maj tak blbej ksicht, že by nikoho nenapadlo, že jsou parašutista. To myslím, že je nádherný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, pane plukovníku, podepsán je Stanislav Čermák. Zajímal by ho váš názor na význam osvobození Palmýry. Není to důvod k oslavám? Proč se to v našich médiích zmiňuje jen okrajově? Není to tím, že zásluhu na této vojenské operaci má syrská armáda s podporou Ruska?

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já bych to takhle neviděl. Já si myslím, že pochopitelně osvobození Palmýry, už, říkám, kdybych na to nahlížel ne jako voják, ale jako historik, řekněme to, že je v rukou, jsou ty úžasné památky, tak to je vynikající a je to velké vítězství. A myslím si, že i v našich médiích se objevilo, že celá řada akcí na území Sýrie je v současné době koordinována mezi Ruskou federací, Spojenými státy a Sýrií, ať už se jedná o jednotky Bašára Asada nebo o jednotky povstalecké, to znamená, bylo vyhodnoceno to, že skutečně Islámský stát představuje to radikální ohrožení, to znamená, ty síly se spojují, i když samozřejmě každý tam má své zájmy, ale nemyslím si, že ..., myslím si, že ten, to dobytí Palmýry se v našich médiích objevilo dostatečně a až bych řekl v některých ohledech až nadstandardně, takže myslím si, že nic špatného bych za tím nehledal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to také interpretovány někdy tím, jestli to ukazuje to dobytí Palmýry nebo znovudobytí to, že Islámský stát takzvaný přece jenom není neporazitelný.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Určitě není neporazitelný a myslím si, že jasným důkazem toho jsou i záležitosti z loňského roku v okolí Kobani, kdy kurdské jednotky Islámskému státu uštědřily nesmírně těžké porážky a myslím si, že rozhodně nikdo není neporazitelný, ani Islámský stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik. Já vám děkuji za vaše názory.

plk. Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Děkuji moc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mějte se hezky. Zítra budu hovořit s Davidem Marečkem, generálním ředitelem České filharmonie. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.