Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 31. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den u poslechu pořadu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je doktor Eduard Stehlík, vojenský historik. Dobrý den.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se zaměříme, pane plukovníku, co znamená přejezd amerického konvoje? Měla by se snad znovu zavést povinná vojenská služba, i na to se bude ptát. Američtí vojáci, kteří se přes naše území vracejí na základnu v Bavorsku, jsou už všichni v naší metropoli. Dnes na ně čeká den volna, příprava techniky na závěrečnou část přesunu. Jak se pane, plukovníku díváte na přejezd kolony a zejména reakce, které vyvolává?

Čtěte také

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Na přesuny se dívám, že je to naprosto v pořádku, je to přesun spojenecké armády, která je naším spojencem v rámci NATO přes naše území a přes území dalších koaličních partnerů, ať už to bylo Pobaltí nebo Polsko do Německa, to je naprosto v pořádku. A teď se dívám na reakce, já musím říci, že mě velice pozitivně překvapilo, překvapili lidé, kteří dlouhé hodiny v dešti, větru čekali na americké vojáky, aby jim zamávali třeba jenom na to těch pár vteřin, než ta kolona kolem nich projela a musím si říct, že já jsem byl pevně přesvědčený, že ta vazba většiny, znovu říkám většiny české veřejnosti na naše západní spojenectví , na to naše směřování naší země tam, kam dlouhá staletí patříme, že je jednoznačná, ale myslím si, že jestliže někteří přátelé moji hovořili včera potěch obrázcích, které nabízela média, myslím ve smyslu česká média, ne ruská, česká média, tak to brali jako určitou formu referenda o tom, kde jsme zakotveni. Protože já si myslím, že většina obyvatel této zemi si samozřejmě uvědomuje, že vzhledem k naší velikosti, k síle naší armády musí být ta, to zakotvení naší bezpečnosti, bezpečnosti nás, našich dětí nějakým způsobem zajištěno. A já osobně jsem rád, že je zajištěno tou kotvou, která je směrem k Atlantiku a ne na Sibiř.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozumíte, pane plukovníku, těm odpůrcům, těm kritickým hlasům, protože i ty tady jsou.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jsou tady, myslím si, že zhruba, i když se podíváte na výsledky průzkumů veřejného mínění, když se podíváte na hlasování na nejrůznějších stránkách už třeba Mladá fronta DNES myslím, že tam má hlasování, jestli lidé souhlasí s průjezdem konvoje a podobně, tak většinou to vychází tak, že přibližně 80 % lidí pro, 17 % lidí je proti a 3 % je to úplně fuk. A já si myslím, že tak to zhruba je, protože když se podíváte na těch 17 %, kteří jsou proti, tak jsme téměř na čísle voličů Komunistické strany Čech a Moravy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se byl mimochodem podívat na nějakém místě?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jdu dneska, dneska samozřejmě, jdu do Ruzyně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jdete se podívat. Mimochodem vy jste se zmínil o tom, jak informují média a zmínil jste se, že ty naše informují jinak než ruská média. Jak tam se informuje o tom přejezdu?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že bylo docela zajímavé vidět včera takovou malou reportáž České televize, která srovnávala vlastně způsob informování o průjezdu konvoje, vlastně své vlastní zpravodajství, a pak ukázala vlastně zpravodajství západní a zpravodajství ruské televize, které bylo zajímavé, že tam byly záběry, několik záběrů z Václavského náměstí, lidí, kteří měli transparenty vlastně proti NATO, proti průjezdu konvoje a tak dále a vlastně, že žádná druhá strana tam nebyla slyšet. Já dokonce se přiznám, že jsem rád, že referují naše média nezávisle, že dávají prostor jak těm, kteří souhlasí s průjezdem konvoje, tak samozřejmě té druhé straně, to svědčí o tom, že jsme zemi, kde je skutečně demokracie a kde nikdo mi netrestá za vyjádřené svého názoru. Ale na druhou stranu se mi zdá, obzvlášť, když vidíte ty reakce a ten nepoměr v tom, kdo je pro a kdo je proti, že dávat prostor 50 na 50 těm, kteří jsou proti ve vztahu k těm, kteří jsou pro, je bych řekl lehce řečeno nadstandardní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro a proti také z reakcí od našich posluchačů.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jinak měl bych jednu takovou drobnost. Víte, já mám vlastní osobní zkušenost s tím jak informují ruská média, tehdy ještě média Sovětského svazu, protože já jsem v roce 1987 strávil půl roku v Sovětském svazu a vzpomínám si na takovou, já vím, že je to nesrovnatelné, ale trošku to o něčem vypovídá. My jsme tehdy a možná ten, kdo se vyzná v hokeji, tak si na to vzpomene, bylo mistrovství světa, byl to vlastně někdy počátek května 87 a v semifinále se sešla reprezentace Sovětského svazu a proti ní reprezentace tehdejšího Československa. My jsme po dvou třetinách vedli 2:0, třetí třetinu sovětská televize přestala vysílat. Teprve když srovnali na 2:2, tak najednou obraz naskočil a myslím si, že tohle to je něco podobného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak a avizované dotazy, omlouvám se. "Nepsal bych vám, kdyby se neustále neopakovalo v médiích, že není jasné proč to tolika lidem vadí, tedy přejezd, když jsou takové přesuny techniky a vojáků v rámci cvičení NATO běžné. Ale v tom je ten problém, kdyby se ten přesun konal v zaplachtovaných vagónech po železnici jako vždycky, tak by se jako vždycky o tom nevědělo a tudíž nemluvilo. Tohle je však úmyslně zpropagovaná demonstrace síly Američany přiznaná, a to lidem vadí, že se zase haraší zbraněmi." Tolik e-mail pana Aloise. Děkuji.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já bych, já s ním naprosto souhlasím, že standardně ty průjezdy přes republiku jsou řešené v zaplachtovaných vagónech. Dokonce s ním souhlasím v tom, že je to demonstrace, ale nesouhlasím s tím, že to je demonstrace síly. Já souhlasím, tvrdím a tak je to i prezentováno, že to demonstrace něčeho jiného, ne síly, ale spojenectví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Alianční vedení říká, že jde o viditelnou demonstraci amerického závazku vůči spojencům.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ano, to je spojenectví, demonstrace spojenectví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A proč?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
V tuhle tu chvíli ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč má Aliance zapotřebí demonstrovat ten závazek?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, mže hlavní ten důvod je opravdu ukázat situaci, kdy naši alianční partneři, tím na mysli zejména Litvu, Lotyšsko, Estonsko, ale také Polsko, se dostali do přímého kontaktu, oni jsou samozřejmě v přímém kontaktu se zemí, která nám v loňském roce předvedla a v letošním roce nadále předvádí, že je ochotna anektovat území cizího státu, porušit mezinárodní právo, a to způsoby, které jsme od 2. světové války neviděli, a já si dovolím jedno srovnání, tady někdo taky z veřejnosti říkal, že, co všechno vlastně je špatně a jak najednou jaký je rozdíl těmi, kdo obsadili Krym a průjezdem tohoto konvoje, já si myslím, že tady je několik zásadních rozdílů. Když bych to vzal jenom z toho vojenského hlediska nebo historického, víte, ti zelení mužíčci na Krymu neměli na sobě žádné hodnostní označení, žádné jmenovky, na otázky neodpovídali, neměli označenou techniku a pak je hlava státu vyznamenávala za úžasné akce na Krymu. Hlava země, která do té doby tvrdila, že vlastně na Krymu žádní ruští vojáci nebyli, najednou byli, dostávali vysoká státní vyznamenání. Ti příslušníci toho konvoje, kteří projíždějí u nás, tak samozřejmě tady nezůstávají natrvalo, to je jedna věc. Na druhou stranu mají všichni hodnostní označení, všichni mají jmenovky, fotí se s lidmi, představují se a není tady žádný problém. A říkám znovu se vracím k tomu ano, je to demonstrace a je to demonstrace spojenectví a toho, že partneři drží spolu. A zajímavé je, když se podíváte, a někteří moji kamarádi samozřejmě jsou v kontaktu s těmi vojáky nebo s těmi lidmi, kteří na ten konvoj čekají už od prvních okamžiků překročení hranic, a je krásné, když oslovují ty demonstranty proti, říkám mávají cedulkami STOP NATO, a ke svému vlastnímu překvapení říkají, že je to opravdu překvapilo, zjišťují, že někteří z těch demonstrantů netuší, že tento stát, tedy Česká republika je členem NATO už 15 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A otázka pro vás, pane plukovníku, paní Dana se ptá: "Proč jsou nutné vojenské mírové sbory v cizích zemích, jakou mají hlavní úlohu, ochladit rozvášněné davy a zabránit krveprolití? Proč k nám přišly vojenské sbory v roce 1968, o tom nikdo nemluví proč, ale jen o příchodu vojsk. Jsme sametoví, nevytváříme o sobě falešný obraz, nebo se vždy přikloníme k tomu, kdo je silnější? Jaká je odpovědnost historiků pro mladou generaci?" Tolik citace z e-mailu paní posluchačky.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Paní posluchačka položila zhruba 4 nebo 5 otázek, z nichž každá by byla na hodinový pořad, a kdybych to vzal velice rychle a stručně možná odzadu. Historikové mají obrovskou zodpovědnost, protože oni mají na základě zkoumání dějin, zkoumání dějinných událostí se pokusit dobrat k tomu vlastně, co se stalo, proč se to stalo a případně z toho potom prostřednictvím dalších ať jsou to učitelé nebo lidé, kteří se s jejich výsledky bádání seznámí, nějakým způsobem budovat vztah možná lidé k vlastním dějinám, k vlastnímu státu a podobně. To je opravdu velice stručně. Pokud jde o ten počátek, já bych skutečně především bych zásadně oddělil to v roce 1968 do této republiky, tehdy ještě Československé socialistické republiky, nepřišly mírové sbory, přišly jsem brutální okupační armády, které obsadily tuto zemi, pomohly nastolit, dostat k moci garnituru, která byla na odchodu, garnituru zprofanovaných politiků a kteří tady jenom natáhli to umírání a zahnívání té společnosti. A pokud jde, opravdu nešlo o mírové sbory, o tom víceméně svědčí to, stačí se podívat třeba na liberecké náměstí, na liberecké radnici je takový pomník z ruského, jakoby ruského pásu, ve kterém jsou jména občanů Liberce, kteří byli povražděni sovětskou okupační armádou v roce 1968. Takže to nebyly mírové sbory. Ale když přeskočíme dopředu, samozřejmě mírové sbory mají obrovský význam, dokonce Armáda České republiky má velkou zkušenost vlastní z působení v rámci operací Organizace spojených národů například na Balkáně, ať už to byly operace SFOR, IFOR, kde čeští vojáci vytvořili opravdu jakési nárazníkové pásmo mezi znepřátelenými stranami a přispěli možná nebo nemožná zcela určitě k nastolení mírového vývoje a bezpochyby zachránili celou řadu lidských životů. A podobný účel je u mírových sborů i v jiných konfliktech, ať už je to Afrika nebo prakticky kdekoliv ve světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jiný názor, opačný od pana Romana, cituji: "Česká republika je členem NATO od roku 1999, kam vstoupila jako jedna z prvních zemí bývalého sovětského bloku. Členství v této Alianci nám dává řadu výhod a také povinností, a to od účasti na misích, kde naši vojáci získali mnoho uznání našich spojenců, tak po povinnosti politické a morální. Ve chvíli, kdy se naši přátelé z pobaltských zemích oprávněně obávají agresora, pro kterého mezinárodní úmluvy a dohody znamenají pouze a jenom známku slabosti, je třeba je podpořit všemi možnými prostředky. Ukázat jim, že Aliance stojí při nich a že ve chvíli, kdy se byť jen náznak zeleného mužíčka objeví na jejich území, přispěcháme na pomoc, a proto je třeba i takových akcí, jako je Dragoon Ride. Nejde o chrastění zbraněmi, jak se východní propaganda snaží říct, to by ten konvoj musel zabloudit někam na hranice výsostných vod Ruské federace," tolik ke konvoji názor pana Romana.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Nezbývá než podepsat, mimochodem pan Roman mě upozornil na to, že si vlastně člověk neuvědomuje jak ten čas strašně letí a že už máme rok 2015 a že skutečně v NATO jsme 16 let, ne 15, jak jsem řekl o chvilku dřív.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude znamenat možná i jako důsledek té kolony, že se přitlačí na členské země, aby více vydávaly na obranu?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že tohle spolu nesouvisí, ale opravdu je důležité jedna věc, my jsme se zavázali při stupu do Aliance, že na zbrojní výdaje půjdou přibližně 2 % HDP, jde tam pokud vím něco málo kolem procenta, teďka se to malinko navýšilo, a dlouhodobě armáda je podfinancována, vzniká velký vnitřní duh, který se týká jak výzbroje technických prostředků, ale třeba i výcviku počtu vojáků, kteří v armádě slouží. Ale říkám, musím říci, že nejsme v tom sami. Celá řada zemí se nechala ukolébat dlouhým obdobím míru, které tady bylo a já tak věřím, že se podaří do budoucna ten mír zachránit, nicméně již staré pravidlo velí, chceš-li mír, připravuj válku. Takže bohužel země, které na válku nejsou připraveny, se mohou stát snadno kořistí a naši předkové to věděli taky, když se ve 30. letech narychlo potom, protože se propásl ten čas, narychlo připravovala obrana země, tak já už jsem to možná v tomto pořadu říkal před nějakou dobou, jeden z generálů, který rozhodoval o výstavbě opevnění říkal třeba tím, že to opevnění postavíme, odradíme případného útočníka od útoku na nás, protože nebudeme tak snadnou kořistí. Možná, že to země nějaká je ochotna vynaložit na své obranné řekněme výdaje daleko větší finanční sumu, může odradit případného agresora před útokem na tuto zemi a myslím si, že celá řada pobaltských států, ale třeba jako případ takového státu, který zodpovědně přistupuje ke své bezpečností problematice může uvést našeho severního souseda, tedy Polsko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Litva zavedla opět povinnou vojenskou službu. Jak se díváte na tyto debaty? U nás sice nejsou až tak žhavé, řekla bych.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ne, já myslím, že máte pravdu, že to není u nás tak žhavé, navíc mnoho lidí vlastně si neuvědomuje, že je opravdu rozdíl mezi zavedením základní vojenské služby a mezi odvodní povinností a podobně. To, o čem se v tuto chvíli hovoří, je záležitost, že by měli vlastně projít mladí lidí odvodným řízením, což neznamená nic jiného než vlastně lékařskou prohlídku, která bude představovat určitý základ pro informování o tom, jestli ten člověk vůbec je zdravotně způsobilý jakékoliv zvýšené fyzické námahy, která by případně mohla být s jeho nasazením spojena. Nikdo ho nebude oblékat do uniformy, nikdo ho nebude honit nějakým výcvikem, protože přiznejme si otevřeně, ten vlastní vojenský výcvik, pokud by netrval aspoň půl roku, tak vlastně není, by ztrácel smysl a myslím si, že v současné době ani současná armáda na to nemá kapacity takovýto výcvik provádět. My jsme v roce 2005 přešli na profesionální armádu, v současné době to směřování bych asi viděl opravdu v tom posílit stav stávající armády, protože tady vznikl dlouhý, řekněme taková bublina, kdy ta armáda naše je ve srovnání s jinými armádami starší zhruba o 10 let jako celek, to znamená je potřeba dobrat mladé lidi, doplnit ty počty, které armáda má, případně je mírně navýšit. Ale co je velice důležité, jsou třeba aktivní zálohy, to znamená práce s aktivními zálohami, s lidmi, kteří ať už v aktivních zálohách slouží nebo by měli zájem v nich působit, ale myslím si, že nikdo v současné době neuvažuje ani o obnovení základní vojenské služby ani o ničem podobném.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S vámi, co se týče přejezdu, plně souhlasí pan Stanislav Novotný, který píše z Chrudimi a dále cituji: "Průjezd amerického konvoje naší republikou je jedna z mála věcí, které v poslední době potěšila. Nerozumím těm tupcům, ano tupcům a pitomcům, kteří proti tomu protestují. Naopak těší mě, že většina spoluobčanů je na té správné straně. Bohužel já pamatuji ruskou invazi v roce 1968, proto si vážím spojenectví se Spojenými státy a jsem rád, že jsme v NATO." Jiný názor paní Marie, píše: "USA rovná se NATO se chystá "legálně" v uvozovkách výměnou prezidenta a vlády obsadit celou Ukrajinu. To vám, pane generále, nevadí?"

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Tak, já bych to vzal od konce. Nejsem generál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zatím.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ne, to nikdy nebude. Já musím říct, že NATO nerovná se jenom USA, těch členů je pochopitelně daleko více, a i v případě Ukrajiny jsme svědky toho, že Ukrajina by měla poměrně značný zájem, její současná politická reprezentace, která mimochodem musíme říci, zdůraznit vzešla z voleb, které tam proběhly, proběhly volby prezidenta a podobně. To znamená, Ukrajina má sama zájem o velkou spolupráci s NATO a nutno říci, že tady v 90. letech existoval projekt Partnerství pro mír, teďka spousta lidí na to zapomíná. Partnerství pro mír bylo určitý předvstupem vstupu do NATO. Na počátku 90. let si těžko někdo dovedl představit, že by třeba Česká republika se stala členem NATO, dokonce já si vzpomínám velice dobře na vyjádření českého prezidenta Václava Havla, který hovořil o tom, že vlastně teď skončila studená válka a obě dvě aliance, že se rozpustí a že už nejsou zapotřebí a najednou vzhledem k některým věcem bylo vidět, že jakési zakotvení bezpečností pro střední Evropu tady je zapotřebí a NATO se ukázalo jako celek, který tuto bezpečnostní, toto bezpečnostní zakotvení a určitou jistotu svým členům poskytuje, a nic lepšího tady momentálně není. Takže já nesouhlasím s tím, že by NATO chtělo nějakým způsobem ovládnout Ukrajinu. Musím říci, že já mám, já jsem na Ukrajině byl v loňském roce, mám tam celou řadu přátel a myslím si, že mnoho lidí, zejména v západní Ukrajině by mělo zájem, aby ta spolupráce, i teďka nemyslím jenom vojenskou, myslím spolupráci ekonomickou, vstup do Evropské unie, nebo přidružení k Evropské unii, vždyť to bylo to hlavní, kvůli čemu všechny ty věci vznikly před rokem a půl, mají zájem, aby pokračovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uplynulo 70 let, co v koncentračním táboře Bergen-Belsen měsíc před jeho osvobozením zahynula Anna Franková, mladá dívka, jejíž Deník oslovil miliony čtenářů po celém světě. Stal vlastně jedním ze symbolů tragický osudů milion lidí židovského původu, jak si dnes připomínat vlastně tento příběh a mnoho dalších?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že my samozřejmě vzhledem k tomu, že naše země má sama velmi silnou zkušenost s holocaustem, o život přišly desetitisíce našich občanů, kteří byli povražděni v koncentračním táboře, v koncentračních táborech shodou okolností vlastně nedávno se na nádraží v Bubnech odhalila, odhalil pomník vlastně koleje do nenávratna, nebo která je prvním bodem budoucího památníku ticha nebo Památníku Šoa v Praze Bubnech a já opravdu jsem velice rád, že se ten pomník, památník, když začíná vznikat. Já jsem kdysi navštívil dům Anny Frankové v Amsterdamu a pochopitelně nemůže na člověka nezapůsobit to tísnivé prostředí, ve kterém celá rodina žila po řadu měsíců, let, aby byla vlastně těsně před dá se říci těsně před koncem války odhalena a odvlečena do koncentračního tábora, kde část včetně Anny Frankové zahynuli. Já Deník Anny Frankové je strašně důležitý z toho důvodu, že podle mého názoru umožňuje tím, že byl psaný mladým člověkem, může nenásilnou formou vlastně ukázat uvažování, pocit ohrožení a další věci i mladým lidem, kteří tu dobu nezažili. Já tady mám možná jednu, jeden ne srovnatelný, řekněme srovnatelnou knihu, ale pokud někdo z posluchačů narazí na knížku Hanin kufřík, tak bych ji doporučil, protože to je knížka o děvčátku o Haně Bradyové, která vlastně přišla o život v Osvětimi a je to příběh vyprávěný s odstupem mnoha let vlastně jejím bratrem, ale i vlastně japonskou učitelkou, která chtěla dětem přiblížit osudy lidí, kteří prošli holocaustem, a vlastně objevila v Osvětimi, ji zapůjčili kufřík po jakési Haně Bradyové a ten příběh se odvíjel a je to příběh nesmírně silný, doplněný rodinnými fotografiemi, kdy najednou si člověk uvědomí, že opravdu stačilo jenom malinko stačilo, v uvozovkách ten nesprávný rasový původ k tomu, aby někdo skončil v plynové komoře, a najednou si uvědomíme, že s bratrem Haničky se znám s Jiřím Bradym, a který žije dlouhá léta v Kanadě, je to úžasný člověk a myslím si, že by třeba s touto knihou stejně jako s Deníkem Anny Frankové by se mladí lidé seznámit měli, protože je to lepší než tisíc učebnic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ještě jeden dotaz od paní Terezy. Velmi se mi líbil váš pořad Raport o velké válce, který byl pro diváky jistě velmi přínosný. Nemyslíte si, že pořad v podobném duchu by měl být natočen i o stráži obrany státu a událostech v našem pohraničí v roce 1938. Můj děda byl na hranicích u finanční stráže a jen z jeho vyprávění mi doslova běhal mráz po zádech. Myslím, že na tyto vlastence se neprávem zapomíná.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Naprosto souhlasím. Musím říci, že dokonce by tady byl vynikající materiál pro scénář k takovémuto filmu nebo spíš seriálu, protože by se to asi do jednoho dílu nevešlo. Před několika lety můj kolega Radan Lášek napsal vlastně třídílnou monografii věnovanou právě stráži obrany státu, potom doplnil čtvrtý díl, kde dal životopisy vlastně velitelů praporů stráže obrany státu, protože tito opravdu zapomenutí hrdinové podzimu roku 1938 ať už sloužily u finanční stráže jako dědeček posluchačky nebo příslušníci četnictva, vojenských posil, policie, kteří vlastně stáli na hranicích na těch opravdu na těch samých hranicích republiky a mnohdy přinesly velice krvavou oběť, když tu republiku bránili v té nevyhlášené válce, podzim roku 1938 by si opravdu nějaký kvalitně udělaný dokument nebo dokonce televizní seriál zasloužili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pracujete momentálně na něčem, mimochodem jestli nám prozradíte?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Pracuji na třech knížkách, z nichž jedna je vlastně mojí kandidátskou disertační prací a je věnovaná Karlu Lukasovi, důstojníkovu, který prošel francouzskými legiemi, ruskými, francouzskými legiemi, potom 2. světovou válkou, bojoval u El Alameinu s britskými jednotkami a pak byl umlácen příslušníky Státní bezpečnosti jenom kvůli tomu, že mu chtěli ukrást auto, které si přivezl ze Spojených států. Takže tohle to je asi to, čím žiju momentálně nejvíce, pochopitelně věnuji se ještě jedné knize, druhému dílu Legionářských portrétů, portrétů generálů legionářů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Eduard Stehlík, vojenský historik. Já vám, pane plukovníku moc děkuji za vaše dnešní názory a přeji vám nejenom hezký den, ale také všechno nejlepší k vašim narozeninám.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Děkuji mnohokrát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pevné zdraví, mnoho štěstí a budu se těšit na další setkávání v našem pořadu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já také, mějte se hezky. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Na slyšenou se těší Zita Senková, zítra přivítám ekonoma profesora Richarda Hindlse. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.