Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 28. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešní pozvání přijal doktor Eduard Stehlík, vojenský historik. Dobrý den.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je odkaz Osvětimi a jaký bude, když tady již nebudou pamětníci? Jaké je memento válečné tragédie? Postačí si jenom připomínat tyto události? I o tom bude dnešní Jak to vidí. Včera uplynulo 70 let od osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Pane plukovníku, jak jsme pojali letošní vzpomínání na tuto tragickou událost?

Čtěte také

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím ta, jak jste říkala v úvodu, v takovém tom, tom pozvání na tenhle pořad. Myslím si, že všechny ty akce k 70. výročí nejenom Osvětimi, ale vůbec konce války, které, řekněme, možná nejsilněji se začaly rezonovat od vlastně června loňského roku, kdy jsme si připomínali vylodění v Normandii, potom na podzim na Slovensku, Slovenské národní povstání, Karpatsko-dukelskou operaci a teď budou přibývat věci další a další. Prakticky až do května a předpokládám, vyvrcholení bude na počátku září, kdy řekněme si připomene i konec války, druhé světové války v Pacifiku. Všechno, a já jsem byl v Normandii osobně přítomen, všechno to na mě působí, jak kdyby si organizátoři uvědomovali velice důležitou věc a že to je, řekněme, jedno z těch posledních kulatých výročí, kde v takovém počtu se ho účastní ti, kteří ty věci zažili, kdy...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pamětníci.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Pamětníci. Kdy opravdu asi už v tom roce 1900, nebo v tom, při tom 75. výročí za, za těch, za těch 5 let asi ta situace bude úplně jiná. Já jenom mohu říct, že vlastně v současné době třeba u nás v České republice evidujeme už jenom 970 pamětníků, nebo druhoválečných veteránů. Tím pádem nejenom poli... Politické, ale těch vál..., kdo má přiznán charakter válečného veterána za druhou světovou válku, těch už je jenom 970. To znamená to, a to číslo se každým dnem snižuje. Ten, ten čas je opravdu neúprosný a budem se s tím muset nějakým způsobem vypořádat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, právě, pane plukovníku, jak tu novou éru, řekněme, nebo jinou éru bez očitých svědků, účastníků, pamětníků změní vlastně připomínání těchto otřesných událostí?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já mám dojem, že určitou absenci těch očitých svědků můžou, neříkám úplně nahradit, ale alespoň částečně. Je teda...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo bude střežit vlastně ten odkaz a jaký je?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Střežení odkazu by samozřejmě měli mít na starosti paměťové instituce, pokud bychom to tak mohli nazvat, muzea, některé vědecké instituce, které by měly klást velký důraz na vzdělávací projekty, protože my bychom si měli uvědomit, a tím hovořím nejenom za vojenské historiky, ale obecně za historiky, že není až tak podstatné, nebo je to podstatné, samozřejmě teďka kolegové určitě si rvou vlasy, ale, ale to, co vybádáme, ale také je podstatné to, co vybádáme, abychom nějakým srozumitelným způsobem byli schopni sdělit dál. Ono sice hezké je, když napíšete studii, která má 40 stránek a k tomu 1500 odkazů na zdroje, se kterými jste pracoval, ale je potřeba, aby ty informace, které v té studni, studii jsou, ty závěry té studie, ty, ty, ta svědectví případně, vzpomínky pamětníků, se kterými pracujete, se dostaly tam, kam by se dostat měly a myslím, že teďka nesmírně důležitou cílovou skupinou je nejenom veřejnost jako taková, ale především mladí lidé. Protože přece jenom ti staří, nebo starší, středního věku si ještě ty pamětníky užili, nebo o nich aspoň měli možnost s nimi hovořit, mohli je vídat v televizi při různých besedách, ale ti mladí, kteří teď dospívají a budou se rodit, tuhle možnost už nemají. To znamená, my musíme nějakým způsobem, ať už je to formou třeba takových projektů jako je vlastně i ve spolupráci s Českým rozhlasem vznikající Paměť národa, vlastně zaznamenávání svědectví pamětníků, které probíhá už řadu let, kde existuje možnost vlastně na internetových stránkách se dostat k těmto vzpomínkám, stáhnout si je, poslechnout si je. Tak právě říkám, tohle je asi jeden moment nesmírně důležitý, že současná technika záznamová umožňuje, ať už ten viz..., řekněme jenom zvukový záznam, nebo i audiovizuální opravdu přenést přes tu oponu času, ten člověk už tu dávno nebude, ale to jeho svědectví tady nadále máme. Nemáme tady možnost toho pamětníka obejmout, podat si s ním ruku, ale ta informace zůstává a je potřeba ji šířit dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V tom, jestli rozumím správně, vidíte vlastně i velkou výzvu, pane Stehlíku, pro historiky, instituce, školy?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Určitě a já takhle musím zmínit jenom, co si vybavuju, kromě Paměti národa, což je vynikající projekt, vím, že celá řada věcí se dělá v Památníku Lidice, kde probíhají vzdělávací kurzy pro učitele, probíhá internetová vědomostní soutěž pro děti, Lidice pro 21. století, která se zdaleka nezabývá pouze Lidicemi, ale vůbec hrůzami totalitních režimů, celou řadu projektů vzdělávacích, dělají mojí bývalí kolegové z Ústavu pro studium totalitních režimů, kde opravdu pro učitele se dělá celá řada projektů nesmírně důležitých, takže dovedu si představit, ale je to i pro, pro další instituce, já vím, že Vojenský historický ústav má vlastně svoji operaci Historikon, kde vlastně chodí děti do muzea a kde se seznamují s nejnovějšími dějinami s pomoci zaměstnanců. Takže, ale stále si myslím, že to není ještě, ještě dost. Myslím si, že tady jsou velké rezervy a myslím si, že by stálo za to, aby i Český rozhlas, nebo třeba i Česká televize, z těch médií, která jsou, řekněme ovlivnitelná tím způsobem, že by mohlo se jednat s nimi a mohli se zaměřit jako opravdu na nějaký třeba dětský program, nebo kdyby ta forma toho zpracování těchto dějinných událostí nebo i hrůz, o kterých, které, mezi které by Osvětim bezpochyby patří, se dostala na nějakou úroveň, kde je to pochopitelné i pro daleko mladší ročníky a v téhle souvislosti vždycky jako určitý vzor vidím takovou malou expozici v rámci Muzea holocaustu ve Washingtonu, kde je samozřejmě okruh standardní pro dospělé, ale je tam i takzvaný Danielův příběh. Příběh vlastně židovského chlapce, který, kde vlastně toho návštěvníka dětského to provádí od normálních dětských starostí až vlastně do opravdu té rampy, až na tu rampu v Osvětimi, způsobem, kdy ty, i ty děti si jsou schopny uvědomit, že ten chlapec žije v nějaké normální rodině a najednou mu někdo řekne, že musí odevzdat svého oblíbeného papouška, nesmí si sednou na lavici v parku, nemůže jít se svými kamarády na koupaliště a tak dále. A postupně začíná přituhovat a tahle ta, ty hrůzy se navyšují a navyšují. Takže myslím si, že některé takovéhle věci, tady máme ještě rezervy u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemusíme se bát, podle vašeho názoru, že bez těch pamětníků, očitých svědků události druhé světové války, holocaustu, bychom mohli zapomínat nebo snad relativizovat dějiny? Protože neustále se setkáváme s určitými pokusy.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím ale, že ta relativizace dějin a takzvaná ta osvětimská lež a ty různé věci, to tvrzení o tom, že vlastně žádné plynové komory nebyly, že to je výmysl Židů a podobně, vždyť tyhlencty věci se objevovaly už bezprostředně po válce, kdy tady byly statisíce přeživších, takže to není nový problém. Určitě tady bude narůstat, určitě se najdou lidé, kteří využijí právě té situace, že ti očití svědkové nebudou, ale to je potom opravdu to, o čem se bavíme, úkol nás a úkol institucí, které mají za, které by měly to svědectví, řekněme, překlenout tu, tu, to, ten, řekněme ten, tu obrovskou nevýhodu, kterou máme, že tady není ten očitý svědek a přenášet to svědectví dále. Já se domnívám, že když si třeba vezmete vzpomínky našich legionářů, vlastně v té době žádné, nebo pokud existovaly záznamové prostředky, nebyly nějak hromadně používány, ale i tak existuje celá řada vlastně vydaných publikací, vydaných vzpomínek, existují různé práce uložené v archivech, vlastně vzpomínky, které přesto, že vlastně nemáme ty očité svědky a ti pamětníci nám odešli, tak jsme schopni tu dobu z těch vzpomínek, byť zaznamenaných pouze v písemné formě, rekonstruovat a nějakým způsobem teda ty informace předávat dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ptám se na to, na tu potenciální hrozbu, na to riziko i v souvislosti na příklad s výrokem Moše Kantora, předsedy Evropského židovského kongresu, který včera varoval před návratem antisemitismu do Evropě. Podle něj nacismus v Evropě, nedaří se mu jenom na ulicích, ale i v parlamentech.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Myslím si, že když se podíváte napříč evropskými parlamenty, tak opravdu se stává, že se do těchto nejvyšších zákonodárných orgánů řady zemí dostávají lidé, které bychom my z našeho pohledu opravdu viděli jako poze..., pory..., jako nebezpečí pro, pro nějaký svobodný vývoj. Myslím si, že všichni vnímaví diváci nebo posluchači ví, že nežijeme v jednoduchém světě. Jenom vemte si, jak se nám vrátilo během posledních 10 slovo válka s jeho, v jeho frekvenci, jak se nám vrátilo slovo terorismus. Já si vzpomínám, když jsem někdy na, v roce 2000, 2001 přišel na Fakultě sociálních věd s tím, že bych přednášel o mezinárodním terorismu, tak se mi vysmáli, protože mi řekli, že to je vlastně téma, které je nepodstatné a zastaralé. A o rok později přišel, přišlo 11. září, takže to zapomenuté slovo nám najednou ožilo a i ve velice zrůdných podobách. Takže souhlasím s ním, že se začínáme potýkat s celou řadou problémů včetně antisemitismu, který, a tady je potřeba říci, my jsme svým způsobem výjimečnou zemí, jako Česká republika, protože já mám celou řadu přátel, kteří mají židovský původ, velice blízkých přátel a musím říct, že zaplať pánbůh u nás formy antisemitismu, s jakými jsme se, s jakými se setkáváme například ve Francii, nebo i v Německu, nebo i v Polsku, tak taková, nebo v Maďarsku, tak takové věci se u nás neobjevují. Takže já pevně věřím, že se objevovat nezačnou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle pana Kantora jsou Židé, cituji: "blízko novému exodu z Evropy z důvodu velkého ekonomického tlaku a radikálního islámu". Výše současné emigrace je podle něj podobná číslům ze 30. let 20. století.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já mám dojem, že nepřehání. Vždyť podívejme se jenom, kolik obyvatel židovského původu odešlo třeba z Francie do Izraele...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je ale docela alarmující stav a situace.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Bezpochyby. Já znovu říkám, nežijeme v jednoduchém světě a ta situace tak, jak se vyvíjí, a to se nebavíme jenom o, o, o problematice vlastně terorismu a antisemitismu, ale i o některých jiných válečných konfliktech, které nám doutnají a nebo hoří a v místech, která jsme nepovažovali donedávna za problematická, takže je to alarmující. Na druhou stranu si dove..., myslím, že celá řada politiků světových si tuhlenc..., tento problém začíná výrazně uvědomovat. Otázka je, jestli reagujeme dostatečně rychle na to, co se děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Polský prezident pan Komorowski včera prohlásil, že v Osvětimi selhala civilizace. Co děláme, pane Stehlíku, pro to, aby se to neopakovalo? A můžeme vlastně pokračovat i v tom tématu nárůstu antisemitismu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je, to je strašně složitá, to je strašně složitá, to je strašně složitá otázka. Já si myslím, že co děláme? Měli bychom opravdu dělat velice výrazně to, o čem se bavíme od začátku tohoto pořadu. To znamená vzdělávat, vychovávat, informovat, protože není možné, aby, řekněme, tu pochodeň nějakých informací a přenášení informací nesli lidé, kteří přinášejí desinformace, kteří šíří nenávist a kde je potřeba najít prostor, jak, jak pravdivě informovat lidi a informovat je včas a varovat je před nebezpečími, která hrozí. Já si myslím, že opravdu tam máme velký dluh a musíme ho napravovat ve vzdělávání a hovořit o, o tom, i o, říkám, znovu se vracím k těm totalitám, protože každý, každý z těch politiků, kteří potom třeba zavlekli různé státy, nemusí to být zrovna celá ta Evropa po té druhé světové válce, ale mnoho z těch politiků začínalo líbivými frázemi. Nabízelo práci a blahobyt, nabízelo vlastně, když si vemete Hitlera, zaměstnanost, auto do každé rodiny, domy, výstavbu dálnic, řekněme posílení vlivu Německa a tak dále a, a jako pak to sklouzlo k něčemu jinému. To znamená, já myslím, že mladí lidé by měli být schopni rozlišovat a posuzovat, kdo jim co nabízí, jestli za těmi snadno slibovanými, snadno slibovaným blahobytem není ještě něco jiného a myslím si, tam jsou velké rezervy, abychom byli schopni odhalit pány a dámy, kteří slibují modré z nebe a aby nás pak zavlekli někam, kde bychom být nechtěli, takže...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme schopni vůbec rozeznat, protože jsou tady určité signály, jsou tady různé demonstrace, například v Německu, nejenom v Drážďanech, ale i v Lipsku, v dalších městech. Jak vy to vidíte? Ono také mnozí se do dnes ptají asi na nekonečnou otázku, jak to tehdy vůbec bylo možné?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Na to se dá odpovědět takovým známým výrokem. K tomu, aby došlo k triumfu zla, stačí, aby dobří lidé nedělali nic. To znamená jako ono, pokud se vás to osobně nedotýká, tak vlastně nemáte důvod, většina lidí necítí důvod se ozvat, nebo proti tomu něco dělat. A já si vzpomínám a opravdu omlouvám se, vypadlo mi jméno německého kněze katolického, který žil v době nacistické totality a který říká: když začali zatýkat komunisty, tak jsem nic neříkal, protože jsem nebyl komunista, když začali odvážet Židy, tak já jsem Žid nebyl, tak jsem se neozval. A pak si jednoho dne přišli pro mě. To znamená, většina těch totalit nastupuje pozvolna, nějakou dobu to trvá. To znamená oni potřebují ovládnout ty bezpečnostní složky, které pak jim začínají sloužit. To znamená, je potřeba včas zareagovat i na jemné náznaky a třeba je nahlas pojmenovat v té první fázi a pak třeba je potřeba se k nim postavit úplně jiným způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Může být ale pozdě.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To se stát může. Samozřejmě pozdě být může, ale nakonec to pak stejně dopadne tak, že já věřím tomu, že to lepší zvítězí, i když to třeba stojí strašnou cenu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O hrozbě superholocaustu hovořil prezident Zeman, který na pražské konferenci při příležitosti právě 70. výročí osvobození Osvětimi vyzval ke společné vojenské akci proti Islámskému státu. Ten přirovnal vlastně k nacistickému Německu ve 30. letech minulého století.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
No pan prezident se dlouhodobě, a to není jenom otázka jeho působení v prezidentském úřadu, ale už dávno před tím, i když byl premiérem České republiky, já se na to velice dobře pamatuji, i v tom období, které strávil na Vysočině, se velice tvrdě vymezovat vůči terorismu, vůči různým formám právě islámského...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Státu?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Nesnášenlivého terorismu a podobně. To znamená to není nic nového, pan prezident v tomhlectom je naprosto konzistentní a ty jeho stanoviska jsou známá. Je to otázka, bych řekl, daleko širší, protože je otázkou, jestli by v současné době vytvoření nějaké vojenské koalice, která by se do těch bojů zapojila, jestli je vůbec reálné v tuto chvíli. Já si myslím, že, a to říkám, to je můj názor, to teďka nehovořím ani za armádu, za nikoho jiného, já se domnívám, že ta situace je velice složitá a že současná situace, kdy třeba na mís..., na vlastně území Sýrie, Iráku se pohybují řekněme ty prozápadní jednotky, které bojují s Islámským státem, musím říct, vynikající úspěchy vlastně kurdských pešmergů s podporou samozřejmě spojeneckého letectva, je, mám dojem, asi takt teďka to maximum, kterého je ta mezinárodní koalice nebo mezinárodní společenství schopno. To znamená letecké, letecká podpora, působení nějakých odborníků, specialistů a případně dodávky zbraní. Přikláním se k tomu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není Západ, omlouvám se...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Hm, asi, asi jen jednou věcí, ještě závěrem, že to, co říkal i pan premiér náš, že je otázkou, jestli některé z těch věcí by neměla řešit vlastně islámské společenství jako takové a kde by případné vel..., větší angažování nás "křižáků" nebo "křesťanů" jak nás někdo může vnímat, by nepřineslo více škody než užitku. Ale to neznamená, že nemáme pomáhat a jako to nebezpečí tady bezesporu je, je to nebezpečí velice silné a vždyť vemme si před rokem o Islámském státu nikdo ještě nehovořil, nebo před rokem a půl a teďka je chápán jako jedna z největších hrozeb, mimo jiné taky kvůli tomu, že mají velice dobře udělané PR. Takže to negativní, takže to ohrožení je vidět velice a uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane plukovníku, že v souvislosti i s výročím osvobození Osvětimi, ale vůbec druhé světové války, zůstávají nějaká témata nadále opomíjena, nebo přehlížena?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že možná jedno z těch témat jste, jste naťukla při tom našem povídání. A to je téma, které sice se občas objeví, ale myslím si, není ještě dostatečně prozkoumané, a to je otázka toho, jak se to vlastně tak snadno mohlo stát, jak se tak snadno, jak snadno může nastoupit totalitní ideologie k moci, jak je možné, že vlastně zdánlivě, nebo ne zdánlivě, ale úplně normální lidé, kteří mají vysokoškolské vzdělání, najednou jsou schopni v rámci nějaké ideologie vraždit miliony lidí, jako se tomu stalo v nacistických koncentračních táborech. Myslím si, že tyhlencty otázky zkoumání vlastně lidských povah, zkoumání toho mechanismu a, a, a obrany proti tomu, těm, té nastupující ideologii, to myslím, že jsou věci a pojmenování konkrétních lidí, konkrétních viníků, protože mimo jiné řešíme stále ještě tu věc, že kromě toho, že máme celou řadu těch posledních pamětníků, kteří si prošli tou hrůzou, ta máme ještě mezi námi na světě posledního válečného zločince. To znamená možná i to je jedna, jeden z momentů, odhalovat ještě a pojmenovávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není ale právě rozkličování této podle mě jedné z klíčových otázek to hlavní?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
No já si myslím, že to je to hlavní, ale je otázka, jestli...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Navíc tam byla otázka kompliců samozřejmě...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To nebyl jenom nacistický režim v Německu, ale...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
No tak máte jako podobný, podobný systém je i komunistický režim, který pak prošel vlastně Evropou a, a světem a, a kde ten počet obětí je srovnatelný. Takže vždycky je to, je to totalita, která omezuje člověka na jeho právech, která je ochotná v rámci nějakých "vyšších ideí" vraždit lidi a aby se nakonec ukázalo, že, že jde o něco zrůdného, co by do normální společnosti patřit nemělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před 2 týdny se rodina, přátelé, ale i nejvyšší zástupci naší armády naposledy rozloučili s válečným veteránem panem Jiřím Schamsem, účastníkem několika zahraničních misí. V roce 2008 byl v Afghánistánu těžce zraněn při teroristickém útoku. Nakonec podlehl zhoubné nemoci. Jak vy na něj budete vzpomínat?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jako na velkého bojovníka, ale teďka nemyslím toho bojovníka jenom v tom smyslu, že někde válčil, ale jako na velkého bojovníka s osudem, protože Jiří Schams, nebo Regi, jak zněla jeho přezdívka, byl mužem, který po onom tragickém zranění 17. března 2008 v afghánském Gerešku, kde na něj zaútočil na něj a na jeho dánské a afghánské kamarády sebevražedný atentátník, který zabil jednoho našeho vojáka Milana Štěrbu a další dva dánské kolegy a čtyři afghánské, tak všichni předpokládali, že Jiří Schams nemůže ta zranění, která utrpěl, přežít. Měl střepiny v mozku, předpokládalo se, že musí zemřít. On odbojoval dalších 7 let a nejenom v boji s osudem a s opravdu tím zraněním, ale myslím si, že otevíral cestu celé řadě jiných, kteří by se mohli, ať už jsou to vojáci nebo třeba záchranáři, policisté, ocitnout v podobné situaci, s podobným postižením, které, ke kterému můžete přijít při výkonu svého povolání a kdy si naše společnost i díky Jirkovi Schamsovi, začala uvědomovat, že takoví lidé tady jsou a že je potřeba najíst, najít jim pomoc a pomáhat jim. A opravdu souhlasím s jeho kamarády, že, kteří říkají, protože Jiří nakonec zemřel na rakovinu a že ta nemoc byla obrovská podpásovka osudu, protože on začal výraz..., dělat výrazné pokroky v tom, řekněme, svém zocelování a v návratu k normálnímu životu a tohlencto bylo opravdu rána pod pás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jeho příběh inspiroval také k založení nadace, která nese jeho jméno, respektive přezdívku, snaží se pomáhat zraněným veteránům. Jak se díváte právě na tuto problematiku? Možná i, nechci říct dluh, ale vůbec péči o naše novodobé veterány?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že to je naprosto klíčová záležitost, která nemůže zůstat a nezůstává na jedné nadaci. Já shodou okolností vlastně mám na starosti péče o novodobé válečné veterány za ministerstvo obrany a myslím si, že to je věc, kterou současné vedení resortu chápe velice jako jeden z klíčových, jednu z klíčovou věcí, z klíčových věcí. Myslím si, že v tomhlenctom i pan ministr má vysokou míru empatie a snahy ty věci, kde třeba ještě máme rezervy, změnit. Jednali jsme o celé řadě projektů, které by mohly veteránům pomoci nejenom z hlediska těm, kteří se ocitnou v takové situaci, jak Jiří Schams, ale je třeba pomoct s hledáním zaměstnání, pomoc s uplatněním. Takže myslím si, že tam to vidíme, že máme dluhy, ale snažíme se je co nejrychleji odstraňovat a, a říkám, myslím si, že jestliže jsem říkal, že novodobí váleční, nebo těch druhoválečných veteránů máme nějakých 970, těch novodobých máme přes 13 tisíc. To znamená, teď nám nastupuje péče o ty novodobé, protože už i mezi nimi máme lidi, kteřím je, kterým je přes 80 let. A to jsou ty, kteří byli v Perském zálivu na počátku 90. let. To znamená, přichází tady nová skupina lidí, kterým musíme umět pomoci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaký je vztah mezi těmito skupinami, mezi válečnými veterány z druhé světové války a těmi takzvaně novodobými?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já musím říct, že v mnoha případech jde o vztahy nesmírně přátelské, kdy se ti lidé scházejí a kdy i opravdu jsou vnímáni ti mladí těmi starými jako jejich následovníci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Plukovník Eduard Stehlík. Já vám děkuji, pane doktore, za vaše názory, za váš čas a budu se těšit opět na slyšenou.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já také. Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mějte se hezky. Zítra přivítám profesora Tomáše Halíka. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.