Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 19. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešní pozvání přijal doktor Eduard Stehlík, vojenský historik, dobrý den.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme na prahu války nebo už ve válce, jak varují armádní experti. Jak se změnilo vedení válek a proč navzdory špičkové technice nelze v současných ozbrojených konfliktech vždy vítězit, i na to se budu ptát dnešního hosta. "Váš pocit bezpečí je iluze. V podstatě jsme už ve válce, jen si to nechceme připustit a nejsme ochotni vzdát se pocitu bezpečí." Na tom se shodli účastníci konference Bezpečnost budoucnosti, dynamika komplexních společností, která se konala v Poslanecké sněmovně. Jak vy to vidíte, pane plukovníku?

Čtěte také

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já vzhledem k tomu, že celá řada těch vystupujících na té konferenci buď patří k mým známým nebo dokonce velice blízkým přátelům, ať již jde o vojenskou nebo akademickou sféru, tak asi posluchači nebudou překvapeni, když řeknu, že to vidím stejně. V tomto případě bohužel. A myslím si, že toto nemůže být pro toho, kdo se o bezpečnostní problematiku anebo vůbec o situaci ve světě, o to co nás obklopuje, zajímá. To nemůže být překvapující zjištění nebo sdělení. Já jsem zaregistroval, že v nějaké internetové diskusi tam někdo napsal jako "Vojáčci nestrašte nás".

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nestrašíte nás?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si bohužel myslím, já bych tak strašně rád řekl, že to byla jen taková legrace nebo vás jen tak strašíme, abychom zdůvodnili svoji existenci, ale bohužel ty informace a vůbec i nejen informace, ale i faktické dění ve světě, který je čím dál tím menší, teď nemyslím z toho důvodu, že by se nám scvrkával, ale přeci jen ty informace se dostávají na druhý konec světa během několika málo vteřin a jsou nám servírovány v médiích, tak myslím si, že kdo rozumně uvažuje a sleduje, co se děje, nemyslím teďka třeba jen na východě Evropy, ale prakticky kdekoliv v Africe, boje v Sýrii a podobně, tak si musí uvědomovat, že ten svět je o něco nebezpečnější než byl ještě třeba před pár lety. Vždyť vezměme si, i ta vaše první otázka toho dnešního pořadu svědčí o něčem. Vždyť napadlo by nás dva, třeba před rokem, že si budeme vyprávět o válce jako věci, která je začínáme cítit, si uvědomovat, že je tady nějaké ohrožení, že se děje něco, na co jsme zvyklí nebyli. V loňském roce kdybych zmínil anexi Krymu, tak je to záležitost, která od druhé světové války se nestala, je to flagrantní porušení mezinárodního práva a ten, kdo tam vyslal zelené mužíčky, kteří byli nejdřív bez označení, pak je s velkou pompou a slávou vyznamená a připojí součást část cizí země ke své vlastní a tváří se, že je to naprosto v pohodě a ještě rozpoutá konflikt někde jinde, aby se už mluvilo o tom konfliktu někde jinde a na ten Krym se zapomnělo. Já snad s výjimkou německé kancléřky, která o tom hovořila včera, mi přišlo, že v letošním roce je Krym zakázané slovo. Nikdo z politiků, kteří řeší konflikt na východě Ukrajiny jako o Krym už nikdo nic neřekne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč tomu tak je? Čeho se bojíme nebo je to součást nějaké diplomatické hry nebo proč se vlastně takhle chováme? Jméno, které vlastně ani nechceme vyslovit. Měl jste na mysli ruského prezidenta.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Pochopitelně, ale víte, já jsem především historik, i když samozřejmě o věci kolem sebe se zajímám a možná ale právě kvůli tomu, že člověk ví, jak to v minulosti bývalo a to nemyslím jenom minulost třeba 20. století, tak má z některých věcí husí kůži, protože já jsem tady slýchával nebo čítával, řada posluchačů to třeba zažila na vlastní kůži a vzhledem ke svému věku to znám jen z dokumentárních filmů nebo z dokumentů, taková pána s patkou a knírkem, který říká, že bude chránit německy mluvící menšiny, kdekoli se nalézají a vzápětí to stálo život milionů lidí, protože tím začalo rozpoutávání běsnění, které prošlo světem a jako když někdo potom vypouští z úst slova o tom, jak se bude zastávat ruské menšiny, kdekoliv se nalézá, tak je to až děsivé. Já jsem nedávno na nějakém setkání velitelské armády vystoupil s tím, že bohužel, když vidím třeba některé úvahy armády nebo některé dokumenty, které vznikají v současné době, tak jsem říkal: Kdybychom zakryly data ze 30. let, tak ten způsob myšlení a způsob vlastně varování tehdejší generality Československa před nastupujícím nacismem a tím, čím si postupně prochází velení naší armády a reflektuje změnu bezpečnostní situace, je do té míry podobné, že opravdu člověku je z toho chvílemi až špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mail od pana Jana z Brna, který mimo jiné píše: "Na Ukrajině uvažujeme o možnosti, že někde mezi Ruskem a Ukrajinou najednou vyroste dobře ozbrojená armáda, neustále má nové a nové střelivo a tanky. Víte, kolik stojí takový tank a my prostě budeme hovořit o jakémsi konfliktu v uvozovkách, vzniklém z národnostního konfliktu a tak dále, krádež přestala být krádeží, neschopnost neschopností. Nazýváme to údajným převedením prostředků, které prokáže až soud a tak dále." Co se změnilo v tom našem vnímání, že vlastně tak jak poukazuje další posluchač, vlastně nenazýváme věci pravými jmény.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Je to určité zmatení pojmů, by se o tom dalo hovořit, jako kdybychom tady měli nějakou novou Babylónskou věž a přestávali jsme si rozumět. To označení, jaké vy jste říkala, jako proč neřekneme jméno pána, který teďka rozdmýchává svět, to je trošku jako se dostáváme do situace, jako kdyby Putin bylo totéž co Voldemort, jméno toho, jehož nesmíme vyslovit. Takže myslím si, že by se mělo to jméno vrátit, kdo tady za tím stojí a správně říkali někteří politikové, že to je na jeden telefonát tohoto pána, aby ten konflikt na té východní Ukrajině skončil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že je to tak snadné?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já jsem o tom naprosto přesvědčen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kdo by mu měl zavolat?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že on by měl zavolat na tu východní Ukrajinu těm některým lidem, kteří tam dělají a případně říci některým těm vojákům, aby se vrátili z dovolené, když zatím říká, že jsou to zatím všechno lidé na dovolené a že nikdo nedokázal, že tam bojují občané Ruské federace. Myslím že ukrajinský prezident Porošenko přinesl tehdy při nějakém tom jednání celý štos pasů zajatých Ruské federace vojáků zajatých na území Ukrajinu. Asi tam nějací jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou fakta, o kterých mluvíte.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To jsou věci, takhle ale samozřejmě druhou věcí je, myslím, že o tom velice dobře hovořil bývalý náčelník Generálního štábu Jiří Šedivý včera v České televizi, který říkal, že je potřeba také si uvědomit, že nám možná to částečně koresponduje s dotazem nebo spíš s komentářem posluchače, tady ukrajinská armáda a vůbec Ukrajina jako taková trestuhodně zanedbala výstavbu vlastní armády v uplynulých letech a ono je to i nejen o výstavbě armády, je to o rozkrádání, všudypřítomné korupci, hovořím o Ukrajině. Je to záležitost, která se dříve či později vymstí každé zemi, protože to, že někdo máte takové to staré pravidlo, chceš-li mír, připravuj válku. A ono je to tak. V okamžiku, kdy máte dobře kvalitně připravenou armádu, kdy se ví, že ta vaše armáda je silná, že je odhodlaná bojovat, že má technické prostředky k tomu, aby třeba tu válku ne třeba vyhrála, ale toho útočníka odstrašila. Já si v té souvislosti vzpomínám na takové hodnocení naší generality ze 30. let, která říká, že pokud provedeme reorganizaci armády, vybudujeme opevnění a tak dále, tak třeba na nás nikdo nezaútočí jen proto, že nebudeme tak snadnou kořistí. Funguje ta ochota země se podílet na výstavbě armády, ta armáda není jen záležitostí nějaké ukázky vlastně schopností země nebo jedním z atributů nějaké státnosti, ale je to skutečně reálná síla a jestliže my jsem se dostali na situaci,že v současné době Armáda České republiky má o více než méně polovinu lidí, než má policie, tak mám dojem, že by se nad tím měl někdo zamyslet, protože vždycky ty zákony tady byly stavěné tak, že samozřejmě bylo to v době armády, která byla branecká, kdy nastupovali branci k výkonu základní vojenské služby, ale armáda fungovala jako jakýsi posilový prostředek pro policii, integrovaný záchranný systém. V současné době například, když chráníme sklady ve Vrběticích, tak to najednou nabourává obranyschopnost země, protože policistů je řekněme přes 40 tisíc a vojáků 16 tisíc, takže jako tady se někde stala docela zásadní chyba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To zní docela, ne nechci říci slovo alarmující, ale i podle slov generála Petra Pavla je naše armáda poddimenzovaná a k plnému stavu chybí zhruba pět tisíc vojáků. V situaci v tom kontextu, o kterém hovoříme, tak to nezní nejlépe.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
A to se pořád bavíme o armádě, která i kdyby v situaci, já souhlasím v tomto případě s panem generálem rozhodně, protože i kdybychom nakrásně měli i o těch pět tisíc vojáků víc, tak pořád jsme někde jako 20 tisícová armáda. Jen pro představu československá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak početná by měla být?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Samozřejmě je to všechno otázka, jak se říká o peníze jde v první řadě, tak i tohle je ten případ. My jsme se zavázali při vstupu do NATO, že na zbrojení nebo na obranné výdaje půjdou 2 % HDP. My se dlouhodobě pohybujeme na polovině s bídou a s odřenýma ušima, takže to samozřejmě někde musí být vidět, jestliže to celá léta, řekněme, ignorujeme, to znamená, ta armáda nejenže má malé počty lidí, ale má a je na tom, má velké problémy i z hlediska techniky, zastaralých věcí, které používá za hranicí životnosti a tak dále, ten vnitřní dluh je obrovský. A my si musíme uvědomit jednu věc, co bylo, říkám znovu, jako historik srovnávám s těmi 20. a 30. Lety po první světové válce si všichni mysleli, že nic podobného se nemůže opakovat a najednou po pouhých 10 letech tady bylo hrozící nebezpečí, ale mezitím musím říct, že to byli politici První republiky ve 20. letech tu armádu zlikvidovat podobným způsobem, jako se to dělo v letech minulých. To znamená, najednou tady byla armáda, která byla ořezaná, co to šlo. Když někdo potřeboval peníze, tak sáhnul na peníze armády, protože to bylo to nejjednodušší a najednou, když se objevilo reálné hrožení a nebezpečí, tak ti samí politici, kteří předtím křičeli o tom, že je potřeba ořezávat zbrojní výdaje a že je zbytečné, aby armáda měla tolik peněz, křičeli rychle: Zadlužíme se, dáme vám peněz, kolik budete chtít, jenom, jestli bude schopná armáda, ale ono to tak nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme tedy, připraveni, pane plukovníku, naše armáda čelit případné hrozbě?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Nejsme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je ale špatně.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je hodně špatně, ale já jsem přesvědčen, že nejsme, ano, máme jednotky, které prošly, máme celou řadu zkušených vojáků, máme jednou velkou výhodu, že velká část armády současné armády, velká část vojáků prošla skutečnými misemi, které zdaleka nejsou mírové, ale jsou to mise bojové, pohybovali se v prostorech, kde po nich opravdu stříleli. My máme padlé, máme vojáky, kteří mají bojové zkušenosti, což je, myslím si, dobře, protože s určitou nadsázkou vždycky říkám, že jestliže někdo chce, aby ho někdo, ať už operoval, tak když budete chtít, aby vám někdo odstranil nějaký nebezpečný nádor, tak určitě nepůjdete za lékařem, který sotva dokončil lékařskou fakultu, aby si na vás vyzkoušel, jestli ho to dobře naučili, budete mít ráda někoho, kdo má určitou praxi. A s tou armádou je to stejně, to znamená, jestliže máte vojáky, kteří mají bojové zkušenosti a teďka se nepodílejí při prvním výstřelu, tak je to dobře. Na druhou stranu těch vojáků bychom potřebovali daleko více, potřebovali bychom lepší zařízení. To všechno něco stojí. Je to rozhodnutí, a nehledě na to, že pak najednou by vám někdo nalil obrovské finanční prostředky na výdaje zbrojní a my bychom si nakrásně někde koupili zbraně, munici a podobně, tak samozřejmě vycvičit vojáka, aby obsluhoval tu novou specifickou techniku, trvá často léta, ne několik málo dní, takže hodně jsme zaspali a myslím si, že to co se děje kolem nás, by nás mělo konečně z toho sladkého nicnedělání probudit, abychom se vzpamatovali, protože možná máme ještě čas na to, co dělají Poláci, radikálně navýšit výdaje na obranu, navýšit počty armády a ukázat, že jsme ochotni nejen o tom mluvit, anebo ne ani mluvit, ale někteří stále ještě říkají, že to je nesmysl a že je všechno v pohodě. Není to v pohodě. Opravdu to není v pohodě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předpokládám, že teď už by měl někde stát ministr obrany pan Stropnický u šéfa resortu financí.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že aspoň jak říkal pan premiér, ta současná reprezentace si to začala uvědomovat. Pan premiér počítá, přislíbil navyšování výdajů na obranu, což jsme slyšeli vlastně poprvé v loňském roce po dlouhých letech. Ale je samozřejmě potřeba ty výdaje, to není o tom nalít ty peníze někam do té řekněme, černé díry. Tady je potřeba, aby bylo jasně stanoveno, na co ty peníze půjdou a aby tady byla jasná koncepce, a myslím si, že armáda tam odvedla už velký kus práce. Myslím generálního štáb pod panem generálem Pavlem. To znamená, možná ano, slíbily se peníze, možná to chce urychlit, ale myslím, že tady je momentálně v tuhle chvíli je vůle, že už si to začínají nahoře uvědomovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se, pane plukovníku, změnilo uvažování válečných stratégů, způsob válčení, když se podíváme na ty současné konflikty? Že už to není třeba armáda proti armádě jiného státu, ale často jsou to vlastně konflikty, kde bojujeme nebo armáda bojuje proti armádním lokálním bojůvkám nebo nějakým organizacím.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já mám dojem, že takový ten klasický typ válečného konfliktu, kdy na jedné i na druhé straně jsou lidé oblečení do nějakých uniforem, mají jednoznačná označení. Víte, že to je opravdu voják, že to není civilista, tak toto asi skončilo. Napříč světem jsme svědky toho, že na jedné straně prorůstají regulérní armády nebo policejní složky, na straně druhé bojovníci, kteří nejenže nectí takovéto pravidlo obléknout se do něčeho, co připomíná vojenský stejnokroj, ale oni nectí ani elementární zásady, které tady byly v minulosti i v dobách opravdu krutých válek. Ty válčící strany respektovaly aspoň elementární dohody týkající se třeba zacházení s válečnými zajatci, kteří měli právo nejen na to, aby dostali najíst, ale aby třeba mohli udržovat třeba prostřednictvím červeného kříže písemné spojení se svými rodinami a podobně. To, aby někdo masakroval válečné zajatce nebo upaloval někoho zaživa, to jsou věci, které možná od středověku jsme s něčím podobným nebyli konfrontováni a musíme s tím začít počítat a začít se na to učit nějakým způsobem reagovat. Znovu, obracím se k tomu rozhovoru včera pana generála v České televizi, pana generála Šedivého. Říkal: Ale to není jen o to těchto aspektech, ale i o bojování jako takovém. Opravdu, pokud pan generál hovořil o tom, že třeba ukrajinská armáda při nasazení na východě Ukrajiny její nasazení a vedení velitelské trochu připomínalo bojové operace z druhé světové války, nejrůznější frontální útoky a tak dále, to jsou věci, které jsou dávno zapomenuté, zatímco druhá strana bojovala velice efektivně, to je opravdu nasazení malých úderných skupin, nasazení bezpilotních prostředků v případě potřeby nasazení na konkrétním úseku, rychlé a překvapivé nasazení těžké bojové techniky, rychlé přesuny. Jsou to věci, které opravdu to válčení se někam posunulo ve všech ohledech a když jsem zmínil bezpilotní prostředky, jsou to věc, které před pár lety opět nikdo nevěděl o co se jedná a teďka je to jeden z nejdůležitějších prvků nejen zpravodajské, ale v současné době i útočné činnosti nebo obranné činnosti armád, takže ta válka se strašně mění, mění se hrozně rychle a stejně jako se vyvíjí celá společnost a technické prostředky, teĎka pro spoustu posluchačů mladšího věku může být překvapivé, že opravdu před 20 lety tady opravdu nebylo běžné, že má někdo mobilní telefon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem v té otázce předchozí byl také dotaz, kolik stojí takový tank. Nevím, jestli umíte z hlavy.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ne, opravdu nejsem, to bych se pouštěl, byly by to hausnumera, bavíme se o desítkách milionů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil, pane plukovníku, o zbraních, tak dnes je samozřejmě špičková vojenská technika, přesto ty konflikty trvají i léta. Proč není vítěz? Je těžké zvítězit v těch současných konfliktech, kdy vlastně není už ten klasický vojenský střet těch vojenských sil?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Je to nesmírně složité. Já myslím, že taková ukázka, proč to trvá tak dlouho, může být třeba i otázka Afghánistánu, kdy vám třeba vojáci potvrdí, že druhá strana velice efektivně využívá skutečnosti, že je neidentifikovatelná, že vlastně podle pravidel, která jsou nastavena pro spojenecké jednotky v Afghánistánu, třeba dokud není jednoznačně určeno, že se jedná o nepřátelskou osobu, která je vyzbrojena, která povede bojovou činnost proti vám, tak vlastně je zakázáno střílet. To znamená, že často se třeba našim vojákům stalo, že mají naprosto pozitivně identifikováno, že tam a tam se pohybuje skupina osob, které jsou vyzbrojeny, ale do okamžiku, než po nich byly vypáleny protitankové střely, tak nemohly dělat vůbec nic. To je jedna věc. Další věc často ten protivník používá praktiky, které u nás nejsou úplně běžné, to znamená, krytí třeba vedení palby záměrně z budov, kde se nacházejí civilní obyvatelé. Navíc třeba i v situacích, kdy třeba náš průzkum předtím prováděl a vidí, že naprosto běžně jsou tam mírumilovní civilní obyvatelé a ten protivník využije to civilní obyvatelstvo jako štít. Je to na druhou stranu dokonalá znalost terénu. Pokud bojujete proti armádě nebo proti bojovníkům, kteří dokonale znají každý kámen, tak samozřejmě vy jste v tom prostředí vždycky v nevýhodě. Oni jsou lépe přizpůsobeni. Když si vezmete jen takový případ, budete mít bojovníka Talibanu, který má na sobě jen to své lehké oblečení, nějakou lahev s vodou, pouzdro s náboji a samopal. To znamená, i s tím samopalem on bude vážit těch 60 kilo, ale takových 40 kilo u našeho bojovníka bude vážit jen neprůstřelná vesta, další prostředky, které ho nesmí sejmout. Zásoba munice a podobně. To znamená, už jen když vám bude utíkat, vlastně nic nenese a ten další bude mít na sobě 40 kilo, tak už je to, když bych to přiblížil, je trošku rozdíl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pro vás, pane Stehlíku, také další připomínka, vybírám jen z velmi dlouhého e-mailu od pana Jiřího z Pošumaví: "Přicházíte s perlou "obranné zbraně", nemá na mysli tedy náš rozhovor, s prominutím tedy opět blábol ale věřím, že za chvíli s bude zcela běžné užívat a třeba se bude o druhé straně tvrdit, že dodává "zbraně útočné", jak vidíte tuto novou terminologii, která se objevila v souvislosti s dodávkami zbraní Ukrajině?"

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já se přiznám, že samozřejmě máme s tím trošku problém. Zbraň je zbraň. Zbraň můžete použít stejnou k obraně jako k útoku, jako k vraždě. To znamená, záleží na tom, kdo tu zbraň používá a k jaké činnosti ji používá, samozřejmě existují typy zbraní nebo jejich použití, které například svého času asi těžko by někdo mohl označovat protitankové kanóny v československém pohraničním opevnění za zbraně útočné. Pokud ta zbraň je vázána na jedno jediné místo, vlastně může sloužit pouze k obranným účelům, to bych řekl, je taková výjimka, ale v okamžiku, jakmile máte tank, letadlo, automatickou pušku, tak záleží na tom, jakým způsobem je použijete a může být samozřejmě použita jak k obranným, tak k útočným účelům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Jaroslav píše: "Nemluví se o Krymu. Příliš se nemluví o Kosovu. V Kosovu velká americká základna už existuje. Jak by se panu plukovníkovi líbila námořní americká vojenská základna v Sevastopolu?"

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je zajímavá otázka. Samozřejmě to se dostáváme na pole velké politiky velmocí. Kde jakýkoliv krok jedné nebo druhé strany samozřejmě je brán na té světové šachovnici jako krok buď nepřátelský nebo krok minimálně připravující matové nebo patové věci. Já k tomu mám takový ten, já jsem americkou vojenskou základnu v Sevastopolu neviděl, ani jsem o ní neslyšel, a zatímco teďka vím, že Krym je součástí, nebo byl připojen k Ruské federaci, takže tam asi těžko nějaká americká vojenská základna v nejbližší době vznikne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní posluchačce Marii, ta je jak píše, nešťastná z toho, pane Stehlíku, že konflikt svádíte jen na pana Putina, cituji dál z e-mailu. Já si myslím, že začal Západ, NATO, tím že chce se chce rozšířit až na ruské hranice. Vždycky má vinu ten, kdo narušuje dosud klidný stav. Vždyť německá armáda, která se má jako příslušníci NATO usadit na ruských hranicích, už tam před 70 lety byla a tehdy vyvraždili přes 13 milionů ruských občanů a přes 8 milionů ruských vojáků. Myslíte, že na to zapomněli?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já bych především řekl, že srovnávat současné Německo s Německem přes 70 lety je trošku, myslím si, malinko za hranou. Na druhou stranu, jestliže Rusko samo v 90. letech chápalo NATO nebo se o NATO hovoří jako o určitém pásmu stability. Já aspoň nevím o tom, že by země NATO mezi sebou vedly nějaké válečné konflikty, nebo že by nějaká země vstupovala do NATO agresí příslušníků států NATO proti té zemi nebo že by byla donucena ke vstupu, je to vždycky dobrovolné rozhodnutí a jestliže země NATO spolu od druhé světové války neválčily ani na nikoho nezaútočily, já bych to bral jako pásmo stability. Jestliže se k mému území přibližuje pásmo stability, nehledě na to, tady je velká snaha, byla velká snaha v minulosti, aby byla spolupráce, úzká spolupráce s Ruskou federací a znám celou řadu velice přátelských setkání s ruskými kolegy, tak automaticky nahlížet na NATO jako na nepřátelský orgán nebo nepřátelskou organizaci, která nemá nic lepšího na práci, než se pokoušet zaútočit na Rusko, mi přijde ne úplně v odpovídající reálné situaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co tedy úsilí Severoatlantické aliance neustále se rozšiřovat, respektive přibližovat k hranici Ruska.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ale to se zeptejte v Pobaltí a na Ukrajině, proč ty země zoufale chtějí být členy NATO a usilují o to nebo o to usilovaly všemi silami, aby vstoupily do NATO. Je to určitě i jejich historická zkušenost s obětím jednoho medvídka, který i Pobaltí i Ukrajinu stál miliony mrtvých.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla by být pane Stehlíku válka opět pouze krajní nutností?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Pochopitelně ano. Válka je to nejhorší, co může přijít a myslím si, že všichni měli udělat maximum pro to, aby k ní nedošlo a nedocházelo, ale bohužel jsme svědky toho, že se pro některé lidi stala válka celkem běžnou záležitostí, bohužel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Plukovník Eduard Stehlík a vojenský historik a dnešní host, já vám za to děkuji. Na slyšenou.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.