Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 18. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková a ve studiu vítám plukovníka Eduarda Stehlíka, vojenského historika. Dobrý den.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeneme dnes například osobnost válečného veterána, osvoboditele Ostravy a rozebereme i tři branné normy. Dobrý poslech. Ve věku 90 let zemřel v pondělí válečný veterán Mikuláš Končický, jeden z posledních žijících aktérů osvobození Ostravy na konci druhé světové války. Pan Kunčický byl za to vyznamenán mimo jiné Řádem Bílého lva a letos v květnu ho prezident povýšil do hodnosti generálporučíka. Pane plukovníku, připomeňme osobnost tohoto muže?

Čtěte také

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že když se hovoří o Mikuláši Končickém, tak je to vyprávění o legendě. Ono už není mnoho lidí, o kterých se, jak žijících, o kterých se může říct, že jsou legendami, nebo že už za svého života se stali legendami, protože Mikuláš Končický, jak jste správně říkala, byl jedním z lidí, kteří se podíleli nejenom na osvobození Ostravy, on už byl na přístupech k Dukelskému průsmyku, kde byl jeho tank zapálen, byl, měl se zúčastnit osvobození Prahy, ale bohužel s tankem se převrátil, ale naštěstí přežil, byl to muž, který prošel válkou v těch posledních, v tom posledním, řekněme, roce a půl, protože on se narodil v Ternopilské oblasti, tehdy Polska, posléze byl vlastně..., po obsazení východní části Polska žil v Sovětském svazu jako mladý chlapec, pracoval jako učitel a společně se svým tatínkem se přihlásili do československého armádního sboru v roce 1944, když se fronta vrátila na Volyň a za tu krátkou dobu se vypracoval ve vynikajícího tankistu, on byl nesmírně inteligentní a to původní své povolání učitele, myslím si, že velice zúročil i v poválečném období, když se stal vojákem z povolání československé armády a sloužil na různých pozicích, ale zejména potom jako vojenský pedagog vychoval celou řadu vynikajících tankistů, mnoho ještě i současných generálů na něj vzpomíná, že na něj někde narazili nebo minimálně na jeho skripta, na poznámky, podle kterých se učili a myslím si, že nejenom, že prokázal, že je hrdinou v letech 2. světové války, ale v roce 1968 po okupaci Československa byl jedním z těch, kteří tu okupaci odsoudili, na rozdíl od jiných, kteří byli z armády vyházeni, on přeci jen jako válečný hrdina tehdejší režim vlastně tak nějak se rozpakoval, ho vyhodit na dlažbu, nicméně byl vystaven systematickému šikanování, odvolání z funkce a nakonec se rozhodl v roce 1975 ve svých 50 letech tu armádu opustit vlastně na vlastní žádost v hodnosti plukovníka a posléze po roce 90 se zapojil neuvěřitelným způsobem do činnosti Československé obce legionářské, ať už v celostátním vedení a nebo jako vlastně velký šéf na Ostravsku a udělal opět obrovský kus práce, besedami s mladými lidmi, k propagaci odboje, k propagaci armády a myslím si, že všichni, kteří jsme ho viděli letos v Ostravě při 70. výročí osvobození, tak jsme si uvědomovali, že jeho zdravotní stav je velice špatný. Mikuláš se ztrácel před očima. A je neuvěřitelné, že bojoval takhle dlouho a v pondělí bude mít v Ostravě pohřeb, já na ten pohřeb samozřejmě jedu také s celou řadou jeho kamarádů, známých a myslím si, že má v nebi určitě vyhrazené místo, protože udělal pro tuhle zemi strašně moc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se i osobně dobře znali, pane plukovníku?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Musím říct, že nepatřil jsem k osobním přátelům a sešli jsme za mojí kariéru s panem generálem mnohokrát, zejména při nejrůznějších akcí, které se konaly právě na severní Moravě v souvislosti s památníkem v Hrabyni, kde on byl častým hostem, pořádal tam přednášky a samozřejmě při akcích pro veterány a v poslední době jsem měl to štěstí, že jsem mohl být s panem generálem v těch dnech, kdy byl vlastně povýšen do těch vyšších generálských hodností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik vlastně těchto válečných veteránů ještě máme?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je otázka, ze které trošku mrazí, protože já jsem před rokem, když jsem nastupoval do funkce, kterou zastávám na odboru pro válečné veterány, tak jich v celé republice bylo 1240. V současné době jich je méně než 800. Průměrný věk 93,5 roku a ty počty úmrtí se bohužel zvyšují. A máme možná opravdu teď poslední možnost s těmi lidmi hovořit a nejenom hovořit, ale také jim poděkovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, prezident Miloš Zeman si před pár dny prohlédl Legiovlak, ocenil význam a statečnost legionářů.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Musím říct, že tohle to mě velice potěšilo, protože poslední zastávka, to musím nazvat, na spanilé jízdě Legiovlaku tento rok, který projel nejenom Českou republikou, napříč Českou republikou, ale měl i zastávku v Bratislavě, to je úspěch, který, myslím, o tom by si měl nechat snít každý, kdo se do něčeho podobného pustí, protože Československá obec legionářská s výraznou podporou ministerstva obrany. Legiovlak vybudoval a provozuje ho, stal se jakýmsi muzeem na kolech, které vidělo, a což je neuvěřitelné, jenom za letošní rok na sto tisíc lidí. To je obrovský úspěch a musím říct, že mě těší, že celá řada učitelů si uvědomila tu obrovskou výhodu toho, že jim až do jejich města přijede vlastně muzeum na kolech, které si ty děti mohou prohlédnout a kde je budou provádět kluci v legionářských uniformách, kteří o tom něco vědí, jsou schopni to těm dětem přiblížit, ty děti si mohou ty věci osahat. A co si můžete přát víc, to nenahradí žádnou učebnici, ani fotografie, to je vlastní zážitek podívat se tam, prolézt si to, to je neuvěřitelné. Já jsem rád, že ten Legiovlak vlastně končil letos ve Stochově, měl poslední zastávku, což je železniční stanice kousíček od Lán, a že si pan prezident našel čas a tuhle neděli se tam přišel podívat, protože opět přítomnost prezidenta při takovéto příležitosti s sebou přivede média a byly tam televize a tahle informace se opět dostala do médií a myslím si, že je to možná inspirace pro řadu dalších učitelů a lidí, aby si ten Legiovlak prohlédli i v příštím roce, protože ta jeho jízda bude trvat minimálně do konce roku 2020.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kudy povede...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jsou...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...pokud znáte trasu?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Určitě bude opět křižovat napříč Českou republikou, velkým snem je, aby se podíval až na východní Slovensko, protože legionáři nebyli jenom čeští, ale českoslovenští, to znamená, aby projel i Slovenskem, což se v letošním roce podařilo jenom částečně a Československá obec legionářská stejně jako v letošním roce bude vydávat přesný, řekněme, jízdní řád, v uvozovkách, aby každý mohl vědět, kdy Legiovlak během toho příštího roku přijede nejblíže k nim a s tím, že i pro ty, kteří už ho viděli, to může být zajímavé, protože postupně jsou doplňovány další vagony, které jsou restaurovány, takže i ten, kdo viděl Legiovlak v loňském roce a uvidí ho třeba v tom příštím, tak najednou zjistí, že už vypadá malinko jinak a já pevně věřím, že stále lépe a lépe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže díky těmto akcím třeba Legiovlaku nebo vlastně angažovanosti pana Končického, o kterém jste hovořil, pane plukovníku, se zlepší to povědomí a kdybyste dnes opět zkoušel vysokoškoláky, tak už by věděli, co se stalo?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jsem o tom přesvědčený a já myslím, že určité krédo, které kdysi Mikuláš Končický řekl, že pro ty válečné veterány není důležité, kolik jim postavíme pomníků, ale to, abychom na ně nezapomněli, to je to, co bychom si měli pořád připomínat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A otázky pro vás od pana Michala Šmálka. "V současné době se často hovoří o radikalizaci muslimů, zároveň se Čechům vyčítá, že k nim nemají dostatečně vstřícný vztah a navíc se obávají islamizace a návazných problémů. Není to také třeba tím, že s radikalizací obyvatelstva mají Češi značné zkušenosti, viz radikalizace německého obyvatelstva v Sudetech před 2. světovou válkou. A to se jedná o etnikum, které v Čechách žilo asi od 13. století a vyznávalo křesťanská náboženství." Tolik citace z emailu, děkuji za něj.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To by byla možná otázka na půlhodinový, hodinový pořad s několika specialisty na islám a bezpečnostní problematiku. Nechci to příliš zjednodušovat. Já mám dojem, že lidé většinou, pokud jde o ten momentální strach, strach většinově z toho, co neznáme a už nemáme informace, strach může být oprávněný, neoprávněný, já myslím, že i některé věci, které se staly v nedávné minulosti, ať již jsou to útoky v Paříži z minulého měsíce, kde bylo prokázáno, že někteří z těch teroristů se dostali do Evropy právě s tou stávající migrační vlnou, to je věc, která logicky vede u lidí k velkým obavám. Na druhou stranu mnoho z těch lidí, kteří utíkají, utíkají právě před těmi zrůdami a hrůznostmi, to znamená, není možné je všechny nasypat do stejného pytle, ale myslím si, že to, co, ty kroky, které momentálně z hlediska bezpečnosti a na druhé straně ale i pomoci těm migrantům, konečně začíná dělat Evropská unie, že najednou si někdo uvědomil, že to, co říkali představitelé České republiky, začít provádět opravdu systematické kontroly, začít kontrolovat totožnost těch lidí, chránit vnější hranice schengenského prostoru, že to nebylo tak úplně mimo mísu a pomaličku hovoří se teďka o vytvoření vlastně pohraniční stráže schengenského prostoru, do které by přispívali ať už silami nebo prostředky nebo financemi, vlastně všechny země Evropské unie, že by se mohlo pomoci i zemím, které by o to požádaly na hranicích schengenského prostoru, to jsou, myslím, kroky, které jsou v pořádku, protože zažil jsem, nedávno jeden politik mi říkal, že se šel vlastně podívat, jak putují migranti a že zatímco oni pak pokračovali přes tu hranici, tak on se vrátil, protože si uvědomil, že si zapomněl pas. Takže myslím si, že to, to je potřeba říci, jestliže někdo se přesunuje někam, tak je potřeba standardně se podřídit nějakým pravidlům, to znamená, minimálně bychom měli vědět, o koho se jedná, byli bychom, měli bychom schopni toho člověka nějakým způsobem identifikovat, abychom to bezpečnostní riziko, které už takhle je, zbytečně nezvyšovali, když máme nějaké prostředky, abychom ho omezili, takže uvidíme. V každém případě, jenom abychom vůbec se vrátil k té otázce, já si myslím, že pro mnoho lidí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte třeba, pardon, nějaké smíšené pocity, například, nechci vám nic podsouvat, z možné radikalizace?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já se, já se totiž bojím jedné věci, kdyby, aby se nám neradikalizovali třeba ti migranti, kteří opravdu utíkají před nějakou hrůzou, kterou si prošli oni nebo jejich blízcí, a my je tady vytlačíme na nějaký okraj společnosti a že je nějakým způsobem jako, abychom je nevyhnali do náruče nějakých těch náborářů, těch teroristických organizací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A čím bychom je, jakými kroky?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že, že tím... vlastně nějakým způsobem vyloučením, nějakou formou šikany nebo něco takového, ale zatím říkám, musím říct, Česká republika není v tuto chvíli vlastně cílem té migrační vlny, ta nás zatím minula, ten počet utečenců, kteří přišli k nám, je opravdu ve srovnání s jinými zeměmi, v Německu přesáhl ten počet milion, u nás se počítá ve stovkách, takže celé řady jiných věcí, já jsem hovořil s kolegy ze Slovinska, z Chorvatska, ten, ten problém je samozřejmě, ten dopad toho problému, nebo v Rakousku je úplně jiný než u nás, protože, protože vlastně nás míjí ta hlavní vlna, ale myslím si, že bychom měli na to být připraveni a je to, v některé z těch zemí přicházejí, s tím opravdu s informováním těch lidí, ve snaze vlastně je nějakým způsobem školit také v tom, řekněme, kulturní odlišnosti toho prostředí, kam se dostali a školit je v pravidlech, které my zastáváme. A myslím si, že, a to bylo vždycky, jestliže někdo chce někam přijít a chce využívat nějakého azylu, tak musí ctít pravidla, my ta pravidla máme, máme je nějakým způsobem nastavená a ten, kdo by tady chtěl být taky, by je měl nějakým aktivním způsobem přijmout a ne, že se proti nim bude vymezovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že dosud získalo azyl letos 70 Syřanů a...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Velice nízký počet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...vlastně nejvíce žadatelů je z Ukrajiny a Kuby. Možná je to překvapivá informace, ale tak to je. Další dotaz pro vás, pane plukovníku. "Dle pořadu Českého rozhlasu, Dobré ráno ze 6. 12., je jednou ze zajímavých památek na působení československých vojáků ve Velké Británii kniha Karla Čapka Anglické listy v angličtině, kterou věnovali účastníci kurzu Commandos z útočného boje v Arisaigu svému instruktorovi. Jedním z podepsaných je rotmistr Jan Kubiš. Publikace se údajně v současné době nachází ve sbírkách Imperial War Museum. Domníváte se, že se mohou ve Velké Británii objevit i další unikátní doklady k působení Čechoslováků ve Velké Británii?" Tolik dotaz.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Posluchač má naprostou pravdu. Ta knížka existuje...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Anglické listy.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Téměř celkem velice přesně popsal ty věci, které se toho týkají a musím říct, že já jsem tu knížku viděl poprvé v životě v roce 2002, kdy byla skutečně ještě vystavena v expozici Imperial War Museum v Londýně jako součást velké výstavy o, řekněme, tajné válce, kdy jsem ji tam zahlédl a tam jsem začal luštit podpisy a musím říct, že se mi roztřásly nohy, protože tam kromě Jana Kubiše byla celá řada jiným, byl tam vlastně Jaroslav Švarc, Josef Bublík, Jan Hrubý, to znamená část té velké sestavy, která potom tady padla v Cyrilometodějském kostele v Rösslově ulici, skutečně ta knížka byla, myslím, ten dárek, že byl určený Ernestu van Maurikovi, což byl britský instruktor, který vlastně parašutisty cvičil v okolí Arisaigu, a ta knížka má ještě jeden mimořádný dopad, ono, když Britové pak začali zjišťovat, kdo je tam vlastně podepsaný, tak se obrátili na honorárního konzula České republiky ve Skotsku pana Millera, který nejenom, že jim vlastně pomohl ta jména určit, my jsme byli tehdy v kontaktu, ale rozhodl se, že vlastně tito vojáci nemají svůj pomník a právě, když jste zmiňovala Arisaigu, v jehož okolí jsou vlastně tři farmy, kde se Čechoslováci připravovali na plnění těch nebezpečných úkolů v okupované vlasti, tak pan konzul Miller společně ještě se společností Přátel Skotska tady u nás s panem Matějčíkem udělali maximum pro to, aby v Arisaigu byl postavený pomník našim parašutistům, jeho autorem je vynikající český sochař Josef Vajce, bohužel zemřelý, který je třeba autorem Masarykovy sochy na Pražském hradě, a ten pomník, já jsem měl to štěstí, že jsem vlastně byl u dokončování té poslední desky, která ho spoluvytváří, se stal nedílnou součástí Arisaigu, myslím si, že pro řadu Čechů, kteří se tam do Skotska podívají, protože je poměrně velká, tedy velký turistický zájem o Skotsko, tak už jsem měl zaznamenáno od kolegů naprosté šoky, když najednou přijedou do centra obce a tam stojí pomník československým parašutistům, samozřejmě s českým a anglickým textem, že z toho byli šokováni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale je možné, že se objeví další unikátní...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Stoprocentně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...doklady nebo spíš poklady, bych řekla.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Asi obojí. A já jsem měl to štěstí, že jsem v uplynulých letech opakovaně studoval v Londýně v Národním archivu, kde jsou uloženy písemnosti týkající se výcviku parašutistů a jejich přepravy do protektorátu, jsou tam vlastně dokumenty ze vzájemného jednání mezi vedením SOE, teda Special Operations Executive, a našimi zpravodajskými důstojníky. A když tam máte opravdu originály podepsané britskými instruktory týkající se třeba naplánování atentátu na Heydricha a jeho provedení, máte v ruce osobní dokumenty lidí, kteří, Gabčíka s Kubišem a další připravovali, to jsou zážitky, na které se nezapomíná, myslím si, že nejenom ty dokumenty, ale i ty informace a případně to, co ještě je uchováno v některých rodinách, já jsem viděl úžasné památky na naše vojáky, v těch obcích, kde byly ty jednotky naše dislokovány, kde mi pamětníci ukazovali uchovávané odznaky, fotografie, někdy naprosto neuvěřitelné věci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Musel být zážitek vlastně zpracovávat veškeré ty informace, vy jste vlastně se věnoval velmi pečlivě legionářům s lipovou ratolestí, abych...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je, to je takový projekt, který vznikl z iniciativy mého, mého přítele dlouholetého Karla Černého, historika a spisovatele, který tedy shodou okolností je i poslancem, ale to nejpodstatnější je, že Karel inicioval vznik takové řady monografií, jmenuje se to Legionáři s lipovou ratolestí a je to tedy, jsou to životní osudy legionářů z 1. světové války, kteří to dotáhli až na generála, ta lipová ratolest je už léta a za Československa vlastně našita na tom límci uniformy znakem generálské hodnosti, takže proto takovýhle složitý název.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sněmovna schválila klíčové armádní zákony, vojsko posílí tisíce lidí, jde o novelu branného zákona, zákon o službě vojáků v záloze a novelu zákona o ozbrojených silách. K čemu konkrétně přispějí, pane plukovníku?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že to je obrovský úspěch současného vedení resortu, že se podařilo tuto brannou legislativu naprosto klíčovou prosadit v parlamentu, zatím je v Poslanecké sněmovně, teďka putuje do Senátu, ale jsou to zákony, které jsou zásadní pro fungování armády, pro změněnou bezpečnostní situaci, protože umožňují armádě efektivněji na některé věci reagovat, například ten zákon týkající se o, týkající se služby vojáků v záloze, je klíčový, protože v mnoha ohledech, třeba například kromě jiných věcí, umožňuje nasazení aktivních záloh v misích. Samozřejmě ne tak, že by ten člověk byl v současné době ve služebním poměru standardním vyslán bez ohledu na to, co si o tom myslí nebo nemyslí, ale pokud projeví zájem, bude s tím souhlasit, tak může do misí vyjet. Armáda počítá v tomto smyslu především se specialisty, protože může se stát, že chybí různí operátoři, například výpočetní techniky, mohou být někteří specialisté na těžkou techniku a tak dále, takže tam se počítá spíš s využitím specialistů, ale tohle je jedna z možností, navíc my jsme si povídali v tomhle pořadu široce, že lidé byli trošku vyděšení z toho, když armáda začala hovořit o tom, že by zavedla plošné odvody, že by vlastně všichni muži a ženy se podrobili odvodnímu řízení, v jejímž rámci byl vlastně zkoumán jejich zdravotní stav a to, aby armáda zjistila, jestli vůbec má určitou kapacitu na posílení svých sil, sil v případě nějakého ohrožení vzniku nějaké hrozby a podobně, to armáda v současné době opustila po široké diskusi, ale umožňuje tato legislativa například lidem, kteří by měli zájem projít výcvikem vojenským, aby se k tomuto dobrovolnému výcviku přihlásili a vlastně absolvovali by, pravděpodobně se hovoří o šestitýdenním výcviku, což je, řekněme, takový ten základní výcvik, jestliže někdo se chce stát vojákem z povolání a v současné době prochází tím základním výcvikem, tak ho vlastně na základě vyžádání může absolvovat dobrovolník, i když nemá potom zájem třeba pokračovat jako voják z povolání. Takže to je třeba některá z těch dalších věcí, ale myslím si, že pro nás je důležité, že ta branná legislativa prošla a myslím si, pan ministr Stropnický si to taky pochvaloval, myslím si, že to byl jeden z hlavních úkolů, které on si vytkl na té, na tom legislativním poli za dobu svého působení ve funkci, kterého by chtěl dosáhnout a jestliže se mu to podařilo po 2 letech, tak myslím si, že pro něj osobně je to velký úspěch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před rokem se, pane doktore, stal hitem internetu jeden klip, který oživil událost z roku 1914, kdy na Vánoce uprostřed tvrdých bojů na západní frontě Britové a Němci přestanou najednou střílet, vylezou z těch zákopů, začnou si předávat dárky, zahrají si fotbal, jsou z nich kamarádi, aspoň na pár hodin.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je, ono se tomu říká vánoční zázrak, to je, to je věc, která samozřejmě byla i zfilmována, je to věc tak výjimečná...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to fantazie kreativců, dodejme, je to skutečná událost.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Není, je to, opravdu se to stalo. A myslím si, že doteď se nejenom historikové, ale i psychologové a další přou, jak je možné, že k tomu došlo, proč k tomu došlo, myslím si, že ten hlavní důvod byl ten, že většinou, když se vedly v minulosti války, tak bylo potřeba udělat válku po žních, když byla sklizená pole a pokud možno ji ukončit, než začal padat sníh, protože ve válce se špatně válčí a veškerá výhoda jde většinou na stranu toho obránce a tady najednou ta válka, která, když se loučili ti muži, kteří šli v tom 14. roce na frontu, tak se říkalo tak jako do švestek jsme doma, my na to vždycky říkáme, nikdo jim neřekl, do kterých švestek, v kterém roce. A najednou oni zůstali přes Vánoce, přes ty svátky vlastně pokoje a míru, jak bychom je měli slavit, tak zůstali vlastně na frontě, zůstali v zákopech, které vlastně zužovaly ten otřesný pobyt, tam ta zima, vši a tak dále, zužovaly obě dvě strany stejně. A ti lidi byli dlouhá léta, tehdy ještě měsíce, později opravdu i léta, vlastně na jednom místě, mnoho z nich vlastně znalo tu druhou stranu, znali podle hlasu ty vojáky, protože často ty zákopy od sebe byly třeba 180 metrů, znali některé podle toho, jak se pohybují postavy těch vojáků a najednou před těmi Vánocemi začali vojáci třeba zpívat koledy, zpívat vánoční písně, dělat si improvizované vánoční stromky, ale to na jedné i na druhé straně. A myslím, že důležité bylo, že se to stalo právě na té západní frontě, kde stály proti sobě vlastně jednotky, které měly, byly stejného vyznání, které ty Vánoce slavily ve stejné době, a kdy opravdu ti vojáci nejdříve vlastně se domluvili na tom, že pokud uzavřou příměří, musím říct, že je zajímavé, že se tak stalo nejvíc kolem městečka Ypres, které později vešlo do dějin smutně vlastně nasazením chemických látek bojových, ale přispělo tomu, že někteří vojáci na německé straně pracovali v Británii před válkou, ovládali angličtinu, že se mezi s sebou ti vojáci domluvili a ze začátku to bylo jenom zastavení palby, vlastně k tomu, aby mohli třeba posbírat své raněné, posléze i takové oťukávání, pak skutečně přidávání spíš nějakých drobných suvenýrů, uřízli si knoflík od uniformy, nebo vzájemné poskytování drobných služeb, jsou známé, že britský holič oholil zarostlého německého vojáka, zahráli si fotbal, ono to spíš bylo zakopání nějakou merunou někde v tom území někoho, ale tak, jak rychle ten zázrak začal, někde to bylo den, pár hodin, někde celé ty vánoční svátky, přibližně do toho Silvestra, zhruba týden, tak tak rychle skončil, protože zejména to nadřízené, ta nadřízená velitelství si uvědomila, že to, aby se jim bratřili vojáci v zákopech, je to poslední, co by si mohli přát, často došlo velice rychle k přemístění těch jednotek, které si tam navázaly určité vztahy na jiné úseky fronty, dokonce německých vojáků až na východní frontu, ale nedošlo k nějakému drakonickému potrestání těch, kteří vlastně, což by se jindy určitě stalo, ale nicméně je potřeba říci, že to bylo poprvé a naposled podobné pokusy, třeba o Velikonocích v roce 15, udělat něco podobného nebo o dalších Vánocích už většinou skončili neúspěchem a možná i z toho brutální vraždění, kterým ti vojáci vlastně v těch následujících měsících si prošli a kdy se mnohdy z lidí už stávala zvířata a takový ten vánoční zázrak z toho, z těch Vánoc 1914 už se bohužel nikdy nevrátil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jediný zázrak se konal.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jediný zázrak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Může se stát zázrak třeba 2015 o Vánocích v tomto směru?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že my máme naše vojáky i teďka přes ty Vánoce v zahraničí, několik stovek vojáků, bohužel, jak jsem říkal, Vánoce jsou svátky míru a pokoje, ale po celém světě bohužel se bojuje na různých úrovních, já, když tady povídáme o Vánocích, člověk by si vždycky přál, aby ten mír, klid zavládl vlastně po celém světě, aby pokud možno lidé mohli žít vedle sebe, ať už je to bez ohledu na to, jestli jsou to lidé křesťanského nebo jiného vyznání, aby si lidé porozuměli, aby ty Vánoce se staly a nejenom ty Vánoce, ten náš život něčím normálním, kdybychom mohli spíš budovat než bourat a zabíjet a abychom si mohli pomáhat. A já myslím, že každý z nás aspoň v tom, na tom svém malém místě, kde pracujeme, nám ta, ten současný svět dává možnost se k nim chovat slušně a to myslím, že když každý začneme sám u sebe aspoň nějakou tou drobností a třeba poděkujeme a nebo pohladíme, tak myslím si, že třeba i kolem sebe uděláme ten svět malinko lepší a třeba se to povede i ve větší míře později.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji za vaše slova. Hezké svátky.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Vám také a posluchačům také, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik. Za pozornost děkuje Zita Senková. V pondělí se přihlásí Miroslav Dittrich, který bude zpovídat komentátora Ivana Hoffmana. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.