Přepis: Jak to vidí Denisa Prošková – 7. srpna

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Takovým věřím, že milým předělem mezi naším ranním a dopoledním vysíláním je následující půlhodinka. Právě začíná Jak to vidí v létě tradičně cestovatelské a mě moc těší, že už teď mohu ve studiu přivítat milého hosta, je jím Denisa Prošková, výtvarnice, novinářka, spisovatelka. Hezké dopoledne.

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Dobrý den.

Čtěte také

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Já začnu u té výtvarné stránky, i když samozřejmě dojde na cestování. Vy jste výtvarnice vystudovaná, vysokoškolsky vystudovaná, ale přesto jsem se dočetl, že dlouhou dobu ta vaše výtvarná činnost byla jaksi na druhé koleji vedle činnosti novinářské dejme tomu, jak se to stalo?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Stalo se to úplně normálně. Já nepatřím mezi takové ty multifunkční ženy. Někdo zvládá /nesrozumitelné/ kombinace rodina a práce, ale mně se narodily děti přesně na rok a den po sobě a já jsem byla taková ta maminka, která neměla žádné babičky v blízkosti a děti se narodily na začátku devadesátých let, kdy ještě takový ty služby paní na úklid a chůvy, které jsou dneska běžně dostupné, nebyly a já jsem to prostě nestíhala, takže já jsem byla, jak se lidově říká, ráda, že jsem ráda a dala jsem tu výtvarnou svoji činnost na několik let k ledu, protože já se prostě na to potřebuju soustředit, koncentrovat, potřebuju se nějakým způsobem naladit, a to mi s těma malejma dětma nešlo, zatímco to psaní, to přece jenom jakoby by mi přišlo jednodušší, že si člověk sednul k počítači, psal, vypnul, takže tím to všechno vzniklo.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Těch knížek máte na svém kontě už pěknou řádku, mimochodem i dětské, když jsme mluvili o dětech, a je tam také jedna i z jejího názvu to zavání cestováním, ta knížka už má pravděpodobně, tedy pravděpodobně, už má jednoznačně nějaký ten rok za sebou, vyšla v roce 2006 Chuťopis se jmenuje a bylo tam zkombinované cestování s jídlem. Je gastronomie jeden z těch momentů, který vás na cestování baví?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, Chuťopis to byla vlastně taková moje knižní premiéra úplně první knížka, která vyšla, kterou jsem nenapsala sama, ale spolu s kamarádkou Jitkou Rákosníkovou, která je velká odbornice na jídlo a navíc ještě obrovská cestovatelka a já mám k jídlu bohužel velmi kladný vztah, říkám bohužel, protože mám i zároveň velmi silné dispozice k tloustnutí, takže neustále s tím bojuju.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Vidět to není.

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ale samozřejmě já jídlo, ochutnávání místních specialit považuju za součást poznávání té země. Nikdy jsem nerozuměla lidem, který přijeli do zahraničí a dali si tam jako hranolky nebo pizzu a když si mohli ochutnat něco místního.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Co nejzajímavějšího jste na svých cestách ochutnala? Anebo čemu byste nevěřila, že ochutnáte, a přesto jste to udělala? Já si vzpomínám na jedno video mého kamaráda, který byl kdesi v Indii a ochutnával na tržišti pavouka. A já si vůbec nejsem jist, jestli bych něco takového zvládl.

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, já jsem sice, myslím si, velký dobrodruh, ale zase jako pavouky a brouky a takový tyhle záležitosti, to teda jako neochutnávám. Hlavně já jsem nikdy nebyla zatím ještě na nějakém jako echt takovej jako exotika, kde by mi něco někdo takového podobného nabídnul. Ale, a teď mě vůbec jako nenapadá, že bych ochutnávala něco, co by mi přišlo nějak jako zásadně dobrodružný, napínavý, nevím, ne, ne, ne.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Vůbec nevadí. My jsme se tedy postupně dostali k vašemu cestování a já vím, že milujete Portugalsko. Proč právě tuhle zemi?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Portugalsko, o Portugalsku bych mohla mluvit hodiny, ale já jsem zjistila, že mně vlastně, čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že pro mě jsou nejdůležitější lidi a jaká je v té zemi atmosféra, a Portugalsko, tam jsou absolutně úžasný lidi, strašně milí, příjemný, vlídný, a to i přesto, že se v Portugalsku lidem nežije lehce, mají tam velké potíže s nezaměstnaností a tak dále, a přesto jsou strašně vlídní, strašně otevřený a myslím, že nikde jinde jsem tak příjemný, nebo aspoň mně to tak připadá, nepotkala, takže to je jakoby jedna věc. A pak druhá věc, proč Portugalsko miluju, tak tam je směsice jakoby historie, moře, příroda, úžasný a jídlo, to jídlo tam je taky skvělý, který tady v Čechách je trošku jako opomíjený. My tady jakoby ujíždíme na italské kuchyni, známe španělskou a ta portugalská je taky báječná, přímořská, lehoučká, zapečené ryby, zapečená zeleninka, báječné.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Co by člověk, který vyrazí do Portugalska poprvé a má dejme tomu takových těch klasických 10-14 dní, co by měl určitě vidět, aby zažil to, co jste teď popsala, aby zažil ten kontakt s těmi lidmi vstřícnými, milými, příjemnými, aby ochutnal dobrou tu kuchyni, protože si dokážu představit, že když někdo vyrazí do nějakého hotelového resortu, tak celých těch 10 dní nemusí takříkajíc vystrčit paty z resortu a odtud si ten zážitek jistě nepřiveze?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já bych zvolila, tak určitě taková jako klasika je podívat se do hlavního města Lisabonu, který má takovou jako starobylou patinu a míchá se tam XY kultur. Je to, nevím, jak bych jako vyjádřila, protože lidi buďto Lisabon strašně milujou nebo jsou jím zklamaný. Já ho teda jako hrozně miluju. Ale určitě na Portugalsku je úžasný, že tam jsou skvělá báječná malá městečka, takže já třeba doporučuju Guimaraes, což je malé krásné městečko plné památek. Určitě, pokud někdo teprve jakoby Portugalsko ochutnává, doporučuju Porto, které je nádherné. Někomu se možná líbí víc než Lisabon. Doporučuju třeba /nesrozumitelné/ Santa Lucia, kde je úchvatná vyhlídka na klášter nad oceánem, no, prostě krásný. Těch míst je tam spousta, to se takhle nedá jako vyjádřit.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Rozumím, že těžko se vybírá, ale když jste mluvila o tom, že někdo je nadšen z Lisabonu a někdo je zklamán. To mě zaujalo, čím může být ten člověk zklamán?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já si myslím, že Lisabon je pro lidi, který mají rádi takovou jakoby historickou patinu. Lisabon není bílé město, Lisabon je takový trošičku jakoby ošumtělý a je to město pro lidi, kteří se rádi jakoby v tom chvatu života jakoby zastaví a mají rádi tu historii.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Vy, když cestujete, jste ten typ plánovače, že přesně víte, kde v kolik hodin který den budete, anebo, když přijedete do té které země, tak jaksi to na sebe necháte působit tu atmosféru a necháte to tak volně plynout a vlastně nevíte, kam se podíváte zítra odpoledne, jaký jste typ?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem tak něco mezitím, takže takový nějaký jakoby obrysy, obrysy si vždycky jakoby nastavím, ale potom záleží na tom, přesně jak říkáte, jak to místo na mě udělá dojem, tak někde se takzvaně zaseknu a tím pádem ten program překopu a někde to dodržuju, to záleží na situaci.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Cestujete ráda sama?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ne, já jsem typický člověk sdíleč, já potřebuju mít vedle sebe někoho, s kým si potom ty zážitky a ty radosti sdílím a vyprávím si o tom. Sama jsem nikdy necestovala.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
A dnes cestujeme s Denisou Proškovou, výtvarnicí, novinářkou, spisovatelkou, která navštívila relativně nedávno poprvé Spojené státy, jak je to dlouho?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Koncem dubna a začátkem května, 3 týdny jsem tam byla.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Vy jste tam byla s jasným úkolem, představovala jste své knížky, na jakých místech?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem, na začátku řeknu, že zrovna třeba Spojené státy americké nebyly zemí, o které bych snila, ne, že bych jako ji nějak jako zavrhovala, to nedělám, ale jako nebylo to místo, po kterém bych toužila ho navštívit, takže byla jsem pozvaná českýma školama, které v Americe působí, a to do Chicaga, do Severní Karolíny Durhamu a potom do Bostonu a byla to taková moje premiéra a vůbec nic jsem od toho nečekala a o to víc jsem byla překvapená.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Jaké děti se učí na takových českých školách?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Na českých školách se učí dětí rodičů, kteří v Americe pracují nebo žijí. Děti z rodin, které mají české kořeny a ty rodiny chtějí tu češtinu tam zachovat, děti dočasných zaměstnanců, kteří tam vyjeli pracovně. A prostě vůbec děti lidí, kteří cítí potřebu udržovat v dětech ten pocit, že mají někde kořeny.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
I bez toho odsouzení dopředu, které jste říkala, že neděláte - nechci se do té země podívat z těch a těch důvodů, a tak dále, nelákalo vás to, teď by vás lákal po té zkušenosti?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Teď by mě návrat určitě lákal, protože jsem zjistila, že i když si člověk myslí, že jako nemá předsudky, tak přece jenom zachytí jakoby nějaké věci, anebo když některé věci lidi, kteří v Americe žili, člověku vypráví, tak dokud to tam nevidí na vlastní oči, tak si to neumí představit, takže mě třeba velmi zaskočila tvrdost života, která tam je, kdy jsem to mnohokrát slyšela lidí, kteří tam žijí a pracují a jezdí sem na dovolenou, že to tam je složitý, ale až tam na místě jsem si uvědomila opravdu, jak je to tam tvrdý.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
No, to chtě nechtě musíte trochu rozvést? Jak si to máme představit? V čem je ta tvrdost? Když nás teď někdo poslouchá a řekne si - oč by to měl mít Američan těžší ne my, my to tady taky nemáme procházku růžovým sadem, co máte na mysli?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak jako úplně, tam jsem si jako uvědomila ten pravý význam slova zodpovědnost za vlastní osud, protože Spojené státy americké nejsou sociální stát, takže tam se opravdu musí každý postarat sám o sebe. A co mě překvapilo, že sotva člověk vystrčí nos ze dveří, tak neustále něco platí, jo, takže tam jakoby, jak se říká, že Američané pořád jenom počítaj a mluví o penězích, tak tam jsem jako třeba pochopila, že je to docela nutný, protože tam jako na co si sami nevyděláte, nenašetříte, tak tam se s váma nikdo nemaže, jo, zdravotnictví, tam všechno platíte, školství, všechno platíte, žádná jako úleva tam není.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Vypadají ta místa, která jste navštívila, podle toho? Jsou ty peníze vidět, ty, které se platí, někam prostě musí jít, vlastně mě zajímá to, jestli, když se tady projedeme po silnicích, říkáme si a kde jako končí ty peníze, které tady dáváme a tak dále, když silnice vypadají tak. Je to všechno odpovídající tomu, že se tam pořád neustále za všechno platí?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem měla pocit, že ano, ale já teda musím říct, že jsem teda opravdu viděla jenom zlomeček a na chvilku, takže Chicago, Boston a Severní Karolína, Durham, což jsou jako 3 místa, takže nevím, jak to vypadá jinde, ale jako mně se tahle tři místa líbila. Každá byla, každé místo bylo úplně jiný a líbilo se mi něčím jiným, ale jakoby a samozřejmě to je další věc, která mě velmi překvapila, obrovské sociální rozdíly a já jsem se pohybovala v těch částech bohatších a kde se pohybuje střední vrstva a do těch čtvrtí, kde žije chudina, jsem samozřejmě nechodila, takže jako ...

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Pokud se nemýlím, je to právě Chicago, o kterém se i historicky mluví jako o velmi českém městě, je to stále znát?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, ta česká stopa tam je teda jako velmi zásadní, protože tam, jak jsem se doslechla, ve dvacátých letech žilo víc Čechů než třeba ve Vídni. A jsou tam jakoby čtvrť Plzeň. Vidíte tam sochy českých jakoby osobností, vidíte tam všude nápisy a jména, takže jako ta česká stopa tam je velmi silná. A co mě překvapilo, že tam opravdu žije obrovská spousta Čechů i teď.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Já jsem znal Čecha, který žil ve Spojených státech velmi dlouhou dobu a právě to, že se víceméně pohyboval v té uzavřené komunitě emigrantů, způsobilo i to, že se vlastně nikdy nenaučil pořádně anglicky. I s tímhle jste se tam potkala?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ne, ne, ne, s tímhle jsem se tam nepotkala, protože už je to tam přece jenom trošičku jakoby jiný a ty lidi, který tam z Čech přichází, tak právě mají ty tendence tu angličtinu se naučit, protože jsem byla pozvaná českou školou, která sídlí v původní české čtvrti Cicero, která už je teda dneska spíš jakoby mexická, tak tam jsme si o tom hodně povídali a třeba pro mě byl úžasnej zážitek, že jsem tam měla besedu i s lidmi, kterým bylo 90 let, kteří se v Chicagu nebo v Americe už narodili do českých rodin a všichni mluvili česky.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
A dnes cestujeme s Denisou Proškovou, výtvarnicí, novinářkou, spisovatelkou. Zajímalo by mě, mnoho lidí tvrdí a jsou to jistě tvrzení oprávněná, je to prostě fakt, že když člověk procestuje kus světa, tak se určitým způsobem změní pochopitelně i jeho vidění vlastní domoviny. Platí to i u vás? Změní se nějak pohled na domov, když se díváte s těmi portugalskými zkušenostmi ze Spojených států, a tak dále, dalších zemí, jak potom člověk vidí to doma?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, změnilo mě to stoprocentně, protože, když je člověk tady, tak jako má tendence vnímat jenom to, co mu vadí, to, co ho vytáčí přesně, jak jste říkal, že obrovské daně, které potom jako nikde nevidíme, kam jakoby tečou a člověku přijdou lidi takový jako arogantní, nakvašený, někdy ne moc slušně se chovající, což je do určitý míry pravda, ale když najednou vyjedete ven, tak najednou začnete vnímat to hezký, to dobrý, to, co tady je a toho je teda jako spousta a já jsem vlastně ten svůj postoj k České republice docela jakoby přehodnotila v tom kladném smyslu slova.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
To je dobrá zpráva.

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Určitě. A dokonce se mi stalo, že samozřejmě, když jsem tady, tak jako na spoustu věcí nadávám a kritizuju je, a když vyjedu ven, tak mi docela dost vadí, když se někdo o tu Českou republiku začne otírat, tak ji začnu okamžitě bránit.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Obhajujete nás?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Hm.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Vy píšete, kreslíte, má cestování, které ze své podstaty je prostě inspirativní činnost, má to vliv na vaši tvorbu, přivážíte si zážitky, které zpracováváte do své práce?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Takhle bych to určitě neřekla, protože já si myslím, že citlivej člověk si umí udělat zážitky kdekoliv, jakoby i doma, ale spíš mi to dává takovej určitej jakoby nadhled. A pro mě třeba jako je i důležitý, že člověk má tendence někdy se litovat, jaký má tady podmínky a takový, že si říká - kdybych žil venku, to by bylo nějak jinak, ale tím, že cestuju, tak jako mám ta srovnání, jak se žije třeba výtvarníkům, autorům v zahraničí a on to med není nikde, takže vlastně pak se člověk uklidní a pak se říká - ono vlastně jako je to, vybrala jsem si obor, kterej je úžasnej, nádhernej, když se daří, velmi krutej, když se nedaří, ale ono je to takhle všude. Takže spíš jakoby člověk nemá pocit, že tráva u sousedů je zelenější, to bych řekla, že je takový jakoby nejdůležitější, ale samozřejmě, že ty zážitky a poznatky jsou obohacující. Já bych byla strašně ráda, kdyby hlavně mladý lidi cestovali, protože to strašně jako pomáhá toleranci, pochopení a přesně i uvědomit si, co máme hezkýho doma.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Když na vás jako na krásnou ženu člověk ...

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Děkuju.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
... Hledí, tak je jasné, že jistým způsobem to cestování musíte mít někde v krvi. Když se zeptám takhle možná trochu osobně, za což se omlouvám, kde jsou kořeny vaší rodiny?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak já mám takové jako, jak říkáme u nás doma, velmi bohaté genetické portfolio, protože můj otec pochází z rovníkové Afriky z Gabonu, ale jeho matka byla Egypťanka, takže já jsem takovej severoafrickej typ, mě vždycky všude takhle jako tipovali a zase z maminčiny české strany, tak v rodině byla Itálie. Takže takovej mix.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Tak to máme tu Afriku, Egypt, Itálii, táhne vás to někam tím směrem ať jedním nebo druhým, cítíte to v sobě?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Na tu Afriku se mě ptá hodně lidí a já spoustu lidí překvapuju, byla jsem tam, ale já mám na ní vlastně nějakej emociální blok, takže jako Afrika mě teda absolutně nepřitahuje. Byla jsem tam, dostala jsem se tam novinářsky, ten sever, Tunis a tak dále, tak ten mám celkem ráda, ale jako že bych si řekla - já se chci podívat, jako splnit si životní sen a odjet do Afriky, to nemám. To jako radši mám jiný syn.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Jaké to jsou cestovatelské?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Cestovatelsky, já mám na seznamu, kam bych se chtěla podívat už strašně dlouho, Island třeba, lákal by mě Novej Zéland, lákaly by mě některé země Asie, toho je hodně.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Když jste mluvila o tom, že to nemáte nastaveno úplně přesně tak, že ze zážitků z cest člověk musí něco literárně zpracovat, protože zážitky jsou všude okolo nás a všude si je můžeme, všude něco můžeme zažít a zažít něco zajímavé, platí to i o té výtvarné stránce vaší činnosti, protože samozřejmě kultury jsou odlišné, je odlišná hudba, jsou odlišná i výtvarná pojetí. Je to jeden z okamžiků, které vás zajímají, když cestujete?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, samozřejmě, samozřejmě, vlastně ta kultura, já miluju etnografii, miluju lidový umění a miluju historii, to s tím jakoby souvisí, takže to jsou věci, po kterých se hodně koukám. A to je zase věc, která, pro kterou miluju jakoby Portugalsko, takovej jako úplně, když jsem byla úplně poprvé v Portugalsku, tak jsem se dostala do mužského kláštera sv. Jeronýma a tam jsem se dívala na sochařské práce a najednou mně začaly týct slzy a já jsem jakoby najednou zjistila, že tam nacházím něco sama ze sebe, protože tam byly štukatérské práce a vždycky bylo vidět, kde končila práce jedné partičky a začínala druhá, protože oni měli jeden mustr, ale každá ta partička si to dělala nějak jinak a improvizovala tam, a to je prostě něco, co mně je blízký a tohle to mě hrozně jakoby dojalo, takže jakoby ty vjemy, tohle to je i podle mě, i člověk nemusí být výtvarník, ale prostě nemůže opomenout sledovat to umění a ty památky.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Jak se člověk dostane v Portugalsku do sochařské dílny?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, já mám hroznou výhodu v tom, že jak jsem novinářka, tak jako jezdím na novinářské cesty a občas se dostanu do míst, kam bych se jako laik nedostala, takže v tomhle tom to mám jednodušší.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Když jste byla v Portugalsku poprvé a proč tehdy, vyrazila jste jako novinářka nebo jako turista?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem vyrazila jako novinářka na novinářskou cestu a tohle je právě hrozná výhoda zase téhle profese, že ochutnáte zemi, kam by vás třeba nenapadlo se podívat a pak už se tam vracíte sám, takže takhle jsem se dostala do Portugalska.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Jak se člověk domluví v Portugalsku neumí-li portugalsky?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Anglicky.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Bez problémů?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Hm. A tam ty lidi jsou strašně vstřícný, anglicky, španělsky, ale jako, i když někdo neumí ani anglicky, tak ty lidi jsou tak strašně ochotný právě, jak jsou jako příjemný a tolerantní, že rukama, nohama, to vůbec není nejmenší překážka.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Ještě mě zajímá, když jste mluvila o Novém Zélandu a o Islandu, jako o těch zemích z toho seznamu zemí vysněných, proč zrovna ty? Čímž vlastně se ptám, co hledáte na svých cestách, co vás přitahuje? Proč zrovna Island a proč Nový Zéland?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Za prvé znám pár lidí, který tam trvale žili, takže mi o těch zemích něco povídali, a za druhé pro mě je jako sice říkám, že miluju památky, kulturu, ale vlastně úplně to, co vyhledávám na prvním místě, je příroda a viděla jsem pár dokumentů, které mě nadchly, takže někdy bych se tam ráda podívala a viděla to na vlastní oči.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Platí to i u nás doma, jste cestovatel i po vlastech českých, moravských, slezských? Nebo tady jsou ty dluhy? Ono to tak často bývá, spoustu lidí říká - já jezdím po světě a nevím, jak to vypadá na Šumavě.

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Takhle špatně na tom nejsem, ale samozřejmě dluhů mám spoustu a máte pravdu, že vlastně člověk si říká - mám to tady jako za rohem, to počká a pak jako zjistí, že teda, jak se lidově říká hauzíruje všude možně a někde jako nebyl, ale já se snažím ty resty, resty nějak plnit. Já totiž nepatřím k takovým těm cestovatelům, kteří musí dělat nějaké dvě velké, dvě až tři velké cesty ročně. Mně stačí jedna velká a pak potřebuju nějakej čas, kdy si ty jako zážitky utříďuju a přemýšlím o tom a sedá si to a nerada jakoby přetloukám jeden vjem druhým, takže, když vyjedu na delší cestu, tak potom nemám zase chvíli potřebu někam cestovat a spíš tak jako pendluju tady po České republice, takže já to mám takhle.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Mimo jiných knížek jste napsala dvě možná dětské, ale možná i leckterým dospělým by neškodilo jimi zalistovat, a sice o penězích, o financích, o tom, jak zacházet s financemi. Vystačíte s málo penězi na takové cestě? Jste ten typ, který potřebuje pár dolarů v kapse, anebo přeci jenom taková ta jistota toho hospodaření s větší sumou je příjemnější pro vás, zase to trošku souvisí s tím dobrodružstvím. Někdo potřebuje se hlavně dostat do té destinace a pak už se vždycky protluče.

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak já jsem zase trošičku něco mezi, ale myslím si, že je to i tím jakoby věkem, že když jsem byla mladší, tak mně to nevadilo spát někde jako pod širákem nebo v nějakým jako úplně nejlevnější hostelu.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
To už je pryč.

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
A dokonce s kamarádkou ještě za svobodna na střední škole jsme přespávaly na hřbitově, protože jsme to zjistily, že je to nejbezpečnější místo. Tak tohle už mám jakoby za sebou a už mám teda takovej ten minimální požadavek aspoň pokoj, kde je čisto a možnost se osprchovat, jo. Takže jako nepotřebuju pětihvězdičkový hotely, ale zase jako, že bych šla bydlet do nějakého úplně nejlevnějšího hostelu nebo do nějaký čtvrti jako nebezpečný jenom proto, že je to tam levný, tak to ne, to už jsem zatím.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Jsme na tom dost podobně, úplně to chápu. Ještě mi řekněte, na teď pracujete? Říkal jsem, že jste výtvarnice, že jste spisovatelka, těch knížek je opravdu úctyhodná řádka za vámi. Máte něco rozepsaného?

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Teďka rozepsaného nemám, ale na podzim, 23. září vyjde moje další knížka pro děti, která je teďka zaměřená na psy, protože mě baví dělat dětské knížky, které jsou jak příběhové, tak trošku jakoby nechci použít slovo výchovné, ale jako edukativní řekněme, a protože moje maminka je kynoložka, tak jsem si říkala, že tady jako docela chybí nějaká knížka, která by byla taková trošku osvětová, jak se k těm pejskům chovat, no, a jelikož mě ze všeho nejvíc baví, když si můžu udělat autorský věci, takže já si to vždycky napíšu i sama ilustruju, takže tohle je přesně z té kategorie.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Chtěl jsem se na to zeptat, jestli opět bude platit, že si ji sama napíšete a sama ilustrujete, což mně přijde jako ideální spojení a samozřejmě ideální spojení to musí být i pro autorku. Tak, ať se to daří. V září ta knížka bude na /nesrozumitelné/.

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
V září ano, na konci září.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Máme se tedy na co těšit a je to ta knížka Šťastný Art, jejíž obálku už jsem měl možnost vidět alespoň v takovém náhledu. Díky moc za to, že jste za námi dnes přišla do studia.

Denisa PROŠKOVÁ, výtvarnice, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já děkuju za pozvání a přeju všem posluchačům příjemný den.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
--------------------
Příjemný den i vám a všechno dobré nejen ve vaší práci, ale také ve vašem cestování. Naším hostem dnes byla Denisa Prošková, výtvarnice, novinářka, spisovatelka a od mikrofonu se loučí také Jiří Holoubek. Mějte se pěkně. Teď je 8 hodin a téměř 57 minut, v 9 si poslechnete další čerstvé zprávy. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.