Přepis: Jak to vidí David Storch – 9. listopadu

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším hostem je dnes biolog profesor David Storch, dobrý den.

prof. David STORCH, biolog
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvit budeme o tom, jak naši předkové pečovali o životní prostředí, o financování českého vysokého školství, hodnocení vědy i o návratu vlků do volné přírody. Klidný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Vy jste před časem vyvolal jedním svým názorem artikulovaným tady v pořadu Jak to vidí polemiku s posluchačkou, a to sice na téma - jak naši předkové dbali o krajinu. Ono to zdaleka není tak jednoznačné, jak by se možná mohlo zdát.

Čtěte také

prof. David STORCH, biolog
--------------------
Je to tak. Ta polemika byla docela vlastně vyhrocená. Posluchačka mi psala, že jsem někde jenom úplně na konec pořadu zmínil, že si nemyslím, že naši předkové byli ve vztahu ke krajině nějací ohleduplnější, než jsme my, a to ji nějak hrozně naštvalo. A psala mi prostě, že je přece úplně zjevné, že ty, že ti předkové byli ohleduplnější a že dneska je to úplná katastrofa. A já jsem se nad tím potom zamýšlel a opravdu vlastně mně došlo, že spousta lidí se domnívá, že to tak je, že, že naši předkové byli, byli vůči krajině zcela ohleduplní, uznávali její hodnoty a až potom se to nějak zkazilo. Když se ovšem podíváme do historie, a já mám poměrně dost kamarádů, kteří právě se zabývají přímo historií krajiny a vlastně to téma mě vždycky zajímalo, tak ta situace není zdaleka tak jednoznačná. Ono na jednu stranu některé doklady toho, že dříve to bylo s krajinou takové nějaké lepší, máme nebo vlastně je logické o tom tak uvažovat. Například lidi prostě neměli takové prostředky, což ovšem neznamená, že byli ohleduplnější. Ale pochopitelně zásahy do krajiny s pomocí buldozerů, bagrů, betonu se dělají snadno a jaksi velkoškálověji než...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Sekerou to trvá zkrátka déle.

prof. David STORCH, biolog
--------------------
Přesně tak. Tak to je jeden, jeden aspekt. Druhý aspekt, který je podle mě vlastně mnohem, tohle je vlastně triviální, jo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ano.

prof. David STORCH, biolog
--------------------
Druhý aspekt, který je vlastně důležitější, je ten, že pochopitelně ti běžní sedláci se o svou, o své okolí starali prostě proto, že tam byl velmi úzký vztah k tomu jejich, k tomu, co je jejich, který se udržoval po celé generace. A to je, to se dneska mění. Já jsem tady několikrát povídal o tom, že vlastně změny v zemědělství jsou ty vůbec největší změny současného světa. Dneska je typická situace, že vlastník vůbec nehospodaří, tu půdu pronajímá, ale i ten, kdo ji má pronajmutou, vlastně sám tam nedělá, ale zjednává si externí firmy, které mu tam dělají ty jednotlivé zásahy. No, a pochopitelně v takovém případě ten vztah k tomu udržování té, toho, toho okolí nebo prostě té krajiny je mnohem horší. Takže z tohohle hlediska určitě ten vztah byl bezprostřednější. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že i ti prostí sedláci svou usilovnou činností často jaksi spěli k poměrně drastickým změnám krajiny. Například pastva v lesích nebo hrabání v lesích, to se možná tolik neví, vedlo ke změně struktury těch lesů, a dokonce vladaři museli vlastně dávat poměrně drastické zákony, které tohle omezovaly, protože jinak by z těch lesů nic nezbylo. To znamená, i ti obyčejní lidé byli schopní odlesňovat. No, a úplně jiná pohádka jsou velké, řekněme, dneska bychom to nazvali developerské projekty, ale je dobré si uvědomit, že takové projekty tady byly odjakživa a přinejmenším tedy od vrcholného středověku. Takovým klasickým příkladem jsou třeboňské rybníky. To už je možná i trošičku pozdější, ale to je příklad, který se dává vždycky jakože, podívejte se, i když se udělá velký projekt, jak vznikla hermetická krajina. Jenže víme, jak to vypadalo tehdá, když se ty rybníky založily? To tehdá to mohlo vypadat mnohem hůř než teď. To prostě od té doby to mělo několik let té vlastně biologické sukcese a vůbec, vůbec vývoje. To znamená, dneska si stěžujeme na, já nevím, nádrže na Nové Mlýny pod Pálavou, což je obrovský zásah. Samozřejmě já si myslím, že zcela zbytečný, ale zase na druhou stranu za pár set let možná prostě to budou taková normální jezera nebo pěkné bažiny.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je to opravdu pouze mýtus, že se naši předkové chovali ke krajině uctivě?

prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, jak říkám. Já si, domnívám se, že ti běžní hospodáři se chovali uctivě ke svému majetku a ke svému bezprostřednímu okolí, protože ho využívali.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná i intuitivně, ono se mluví o selském rozumu, takže to s tím souvisí.

prof. David STORCH, biolog
--------------------
Samozřejmě intuitivně. Jenže tady proto jsem říkal ten, ten příklad s těmi lesy. Ta intuice často nestačí, jo. Prostě když vyháníme ten dobytek do lesů a hrabe se stelivo a tak dále, tak ono ty lesy potom jako se vlastně nemají schopnost obnovovat a časem zaniknou a ta intuice tady nepomůže. To znamená intuitivně určitě. Ovšem jiná věc je, jestli vlastně vnímali tu hodnotu té krajiny a na to jsou zase poměrně rozsáhlé studie, které ukazují, že krajina jako něco hodnotného, vůbec jakože, jo, prostě takový to pohledy do krajiny, že stojí za to uchovávat ten krajinný ráz a tak, že to je velmi pozdní, to prostě je opravdu posledních 200 let a ne víc.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A odkdy se tedy dá datovat skutečné moderní ekologické smýšlení, takovéto uvědomělé, teď to myslím v tom dobrém slova smyslu.

prof. David STORCH, biolog
--------------------
To je, to je dobrá otázka. Ono se to vyvíjelo, ale stejně jako ekologie coby věda, tak ekologie ve smyslu smýšlení mají historii ne příliš dlouhou, v podstatě v tom striktním smyslu je to sto let, jo. Vznikaly, teprv na začátku dvacátého století vznikají první ekologické společnosti opravdu vědecké. Nejdřív v Británii, potom v Americe. A zároveň vznikají první texty, které opravdu dneska bychom považovali za ekologické. To, že předtím byla oceňovaná krajina třeba Alexanderem von Humboldtem, který vlastně první přišel s tím, že opravdu ta krajina za něco stojí, tedy na přelomu osmnáctého, devatenáctého století, tak to je, to je trošku něco jiného. Ale mohli bychom to považovat za ekologické, ale je to taková praekologie, ale opravdu ekologie v tom smyslu, že lidi psali, že je potřeba se k tomu prostředí chovat nějak zodpovědně a tak, tu tam vidím tu historie spíš opravdu stoletou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A dá se říci, že v některých ohledech se z hlediska trvale udržitelného rozvoje chováme zodpovědněji než ty generace před námi?

prof. David STORCH, biolog
--------------------
Ano, určitě, protože to ekologické uvědomění prostě během toho dvacátého století bylo na vzestupu. Akorát že jednak teda lidi si uvědomí, že opravdu o to prostředí je třeba pečovat prostě proto, že pro to, co se s ním stalo. Ale je dobré si právě uvědomit, že zatímco dříve ta péče o prostředí plynula spíš z těch vlastnických vztahů, tradic, sociální struktury společnosti, prostě bylo, bylo tam nějaké zvykové právo, nějaké zvyky pečovat o kapličky, pečovat o příkopy, samozřejmě to mělo svoji, své nějaké hospodářské aspekty, tak dneska vlastně z určitých hledisek jsme mnohem ekologičtější, ale je to proto, že máme prostě poměrně striktní pravidla a zákony, jak se chovat. To znamená, už nejdou dělat takové velké projekty. Já jsem tady zmínil ty velké projekty třeba ve středověku. Ale některé, a to jsem zmínil, zmínil jsem to Třeboňsko, což je považovaná za jaksi pozitivní příklad. Ale byly věci, které jaksi za pozitivní příklad se, se považovat, považovat nemůžeme. To znamená, třeba když se otevřely někde stříbrné doly v Kutné Hoře nebo potom v Jáchymově, no, tak bylo potřeba strašné množství dřeva a docházelo k obrovskému odlesňování a při vrcholu třeba toho, toho, toho kutání v Kutné Hoře, se dováželo dříví až z Krkonoš, to znamená, byly odlesněné hory. Takže, jo, prostě dávno mnoho set let před dneškem už tady byla ekologická katastrofa daná prostě těžbou. To znamená, to tady vždycky bylo. A dneska ta situace je v určitém ohledu lepší prostě proto, že už ten rozsah, kterým to dokážeme dělat ty zásahy, je tak obrovský, že je nezbytné to regulovat, a na to máme prostě spoustu zákonů. Takže zasahuje se pořád, ale už to prostě, už to podléhá nějakým procedurám.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ve volbách vítězné hnutí ANO přišlo s návrhem na sloučení ministerstev životního prostředí a zemědělství. Jak se na ten nápad díváte vy?

prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, já když jsem to slyšel poprvé, tak jsem se dost vyděsil. Později jsem byl dvakrát u toho, kdy o tom ministr Brabec mluvil a ukázalo se, že zaprvé že to opravdu myslí vážně a v zásadě dobře. To znamená, ukázalo se, že to není nějaký, nějaký nápad Babiše nebo, já nevím, koho. Je to opravdu osobní jako vlastní idea ministra Brabce, kterého nelze úplně podezírat z toho, že by chtěl životnímu prostředí škodit. A ten nápad je založený na tom, že on zjistil, že jaksi obě ta ministerstva mají podobnou agendu. Koneckonců pečují o tu krajinu. A vlastně je spoustu věcí, které by se podle něj lépe řešily na půdě jednoho ministerstva. On má ve zvyku zdůrazňovat, že lidi si to mylně představují, že ministerstvo životního prostředí přejde pod ministerstvo zemědělství. On tvrdí, že si to představuje v podstatě naopak, což má jistou logiku, protože je dobré si uvědomit, že současné zemědělství se všemi těmi dotacemi je do značné míry péči o krajinu. Prostě to, ta samotná výroba potravin by klidně mohla, by byla levnější, kdyby se, kdyby se prostě potraviny dovážely. To si prostě musíme přiznat. To znamená, dotace jsou pro to, aby ti zemědělci pečovali o krajinu a zároveň vlastně udržovali to, že si ty, tu schopnost vypěstovat ty potraviny sami. To znamená, vychází to z té představy, že obě ty, oba ty resorty pečují o krajinu, a on třeba říká, vždyť i ti zemědělci mají ve svém, ve svém jaksi popisu práce starat se o tu udržitelnost. Jenže tady narážíme na to, co jsem povídal před chvilkou, že tohle určitě ty staří sedláci měli v popisu práce prostě proto, že to byla jejich půda a věděli, že jsou, že tam jsou, že tam byli po generace a ještě po generace budou, což se mimochodem zlomilo, že jo, po komunistickém převratu. No, a teď už to prostě tak zdaleka není. To znamená, ten tlak na to, aby, aby opravdu se starali o tu udržitelnost, tady není. To znamená, to je jeden hlavní problém.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, on to není zdaleka nový nápad. Už v roce 2002 s ním přišla ODS, později Věci veřejné. Teď dosluhující ministr KDU-ČSL Marian Jurečka ten nápad vítá. Jenomže vy už jste to naznačil, někde může docházet ke střetu zájmů mezi ministerstvy, protože přece jenom zemědělci mají tendenci tu krajinu průmyslově využívat nebo exploatovat, kdežto ministerstvo životního prostředí by mělo myslet ekologicky a chránit ji. Čili kde vlastně by ty rozdílné pohledy se mohly projevit asi nejzřetelněji?

prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, to se dá těžko předjímat, protože tohle hrozně záleží na tom, jak se lidi jsou schopní dohodnout. To je právě problém celého tohohle plánu. Ministr Brabec má tendenci říkat, že tohle by fungovalo za předpokladu osvíceného ministra. A myslí tím pravděpodobně především sebe, protože předpokládal, že po volbách bude dále ministrem, což je asi dost pravděpodobné, ačkoliv nevíme vůbec nic. Nicméně to je samozřejmě, že jo, změna, změna minis... takováhle změna na úrovni celých ministerstev, celých resortů není pro jedno volební období. To znamená, ten osvícený ministr toho celého není nijak zaručen. A problém je prostě, že, že celé to právě jako, celé to je založeno na tom na faktu, že v současnosti si ministr Brabec s ministrem Jurečkou rozumějí a v podstatě dokážou se na všem dohodnout, co je pro tu krajinu důležité a vlastně docela dobře, upřímně řečeno, jo. Ale to se může samozřejmě změnit. A zájmy zemědělců jsou v principu jiné, protože zájmy zemědělců jsou, je především čerpání dotací a tedy obhospodařování té půdy podle těch dotačních struktur, jo, no, a pochopitelně teda produkovat nějaké, nějaké potraviny, což může být v kolizi s tím, s tím životním prostředím, a víme, že je. Koneckonců při země..., víme, že zemědělství dneska je opravdu na tom nebo ta půda je na tom třeba hrozně špatně vlivem těch zemědělských technik, ta se opravdu příšerně kazí, že jo, temu, jak se těmi velkými stroji už vlastně sama o sobě nemá žádnou organiku, to znamená, ta úrodnost se musí zvyšovat chemicky a tak. To je všechno evidentně proti zájmům, zájmům životního prostředí. Mimochodem ministr Brabec upozorňoval vlastně nebo říkal, že, že ten problém těch oddělených resortů je, že vlastně ve spoustu věcech oni se opravdu starají o tu samou věc a jsou, dochází tam ke kolizím, protože jsou oddělené. Takže dneska například půda vlastně z velké části spadá pod ministerstvo životního prostředí, naopak voda, teď to úplně zjednodušuju, pod ministerstvo zemědělství, což naráží prostě na spoustu věcí, takže jeden z takových jako kompromisních návrhů by byl, když se nesloučí ta ministerstva, aspoň tyhle dvě věci jako přehodit, aby voda byla spíš pod životním prostředím a půda spíš pod zemědělstvím, což dává větší smysl. Ale já se obávám, že opravdu ten, ta idea je pěkná, vůbec bych si nemyslel, že na rozdíl od toho návrhu ODS, že ministr Brabec chce tímhle vlastně tu agendu ochrany životního prostředí nějak smést ze stolu nebo upozadit, to určitě ne. Ale domnívám se, že je opravdu založená na představě zaprvé, že zemědělci chtějí chránit půdu, krajinu, což v dnešní době je ošemetné. A na té představě, že budou osvícení a vždycky se dohodnou, což je ještě ošemetnější.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme k dalšímu tématu. Všechny kandidující subjekty v parlamentních volbách se zaklínaly zlepšením situace v českém školství, vzdělaností. Jak je na tom z vašeho pohledu české vysoké školství? Obejde se dlouhodobě bez školného?

prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, otázka školného je poměrně dost složitá a vlastně na ni nemám nějak vyhraněný názor. Já, já si pořád myslím, že školné není nezbytností, jo, že prostě se bez něj obejdeme. A samozřejmě financování školství a vědy bude asi vždycky nějakým tématem už proto, že prostě jiné resorty budou mít vždycky trošičku přednost, jo, armáda, vnitro, prostě nějaký sociální záležitosti a tak. To znamená, vždycky se bude nějak bojovat o to, o to financování. Tady bych ale možná upozornil na jednu věc, která, která v těch diskusích moc nezazněla. Totiž že vysoké školy a věda obecně si samozřejmě během těch let od revoluce nesmírně polepšily. Dneska těch financí není zas tak úplně málo. Ale tady, a to se vlastně týká nejen školství, ale vlastně i různých jiných oborů. Teď jsme v takové zvláštní situaci, že peníze docela jsou, ale nemáme například peníze na to, abychom přitáhli opravdu špičkové odborníky ze zahraničí, jo, což je věc, na kterou už v některých oborech zásadně narážíme. Když to vidím, mám spoustu kamarádů, kolegů v Americe nebo v západní Evropě, kteří mají velké skupiny lidí, díky kterým produkují prostě skvělé věci. Čistě proto, že mají lidi a že si, že si vyberou ty nejlepší studenty a i potom nějaké postdoky vlastně z celého světa. Tady je situace, že by k nám spoustu lidí rádo šlo, protože Praha je pěkná a věda se na mnoha pracovištích tady už špičková dělá teď po těch prostě skoro třiceti letech od revoluce, ale ty mzdy jsou nedostatečné. A teď by se mohlo říct, no jo, tak nedostatečné. Ono zase jsou tady menší nároky na život. Jenže ono to už přestává platit. Například viz bytová, problém bytů a bydlení vůbec v Praze, které už je prostě na takové úrovni, že mladý člověk, který přijde do Prahy, tak díky těm malým mzdám si vlastně nevydělá na to bydlení. A tohle je věc, která samozřejmě se teď mění, ale je to, je to něco, na co v té vědě a v tom vlastně špičkovém školství vysokém narážíme a bude se to muset nějak řešit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvil jste o špičkové vědě. Hodně se právě diskutuje o hodnocení nebo o kritériích hodnocení vědecké práce. Jak akcentovat důraz na kvalitu?

prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, jaksi to je zase úplně nekonečná debata. Vlastně to, co teď jsme ve stádiu, kdy se mění hodnocení vědy z toho hodnocení založené na takzvaném kafemlejnku, což byl systém, který hodnotil vědu na základě vědeckých výstupů, publikací, částečně patentů a některých jiných věcí. A ten, tento systém to dělal opravdu v podstatě úplně automaticky. Byl tam nějaký algoritmus podle, podle počtu těch výstupů a podle jejich úrovně, a tenhle systém byl velmi kritizován, protože jakoby z té pozice, že právě je založený na kvantitě. A myslím, že to bylo trošičku nespravedlivé, protože on poměrně dobře a přesně kvantifikoval kvalitu, což zní jako špatně, ale jde o to, že prostě, že, že jaksi výstupy v různě dobrých časopisech hodnotil jinak, jo, byl tam, ten systém rozhodně nebyl zas tolik naivní a v mnoha oborech docela dobře fungoval. Pravda je, že pak se ukázalo, což nevím ovšem, do jaké míry to jako, jako reálně byla pravda nebo do jaké míry se to dělo, že lidi se naučili ten systém vlastně zneužívat, a tak jakoby podvádět. Prostě, prostě když přišli na detaily toho algoritmu, tak přišli na to, jak to obejít. To je něco jako s daněmi, když prostě se v tom vyznáte, tak s tím můžete něco dělat. To znamená, začlo se kritizovat, že, že je vlastně zneužitelný tímhlec tím způsobem a začal se vymýšlet nový systém. Problém je, že žádný nový systém zatím nevznik a teď jsme v úplném vakuu, protože ten starý systém nikdo neumí vlastně spočítat a už se s ním nepočítá a nový zatím neexistuje. Představa byla, že ten nový systém s důrazem takříkajíc na kvalitu, ale znovu upozorňuji, že předtím ten systém nějak kvalitu zohledňoval, aspoň tu kvalitu jak u nás v těch našich přírodovědeckých oborech ji vnímáme, tak ten nový, že, že má být založen na systému jaksi nějakých hodnoceních hodnotících panelů, nějakých peer review, které by měly být pokud možno zahraniční. Mně ... akademie už něco takového, v akademii už něco takového proběhlo. Mně připadá, že tohle je trošičku naivní, protože si nedovedu představit, že se sežene dostatek velmi kvalitních zahraničních oponentů. A vím to i od sebe. Já jsem editorem ve dvou zahraničních časopisech. Vím, jak je těžké sehnat vůbec recenzenty. Byl jsem, byl jsem v grantové agentuře, teď, teď jsem v té evropské. A totéž, prostě sehnat kvalitní recenzenty je problém. To znamená, neumím si zatím představit, jak by to fungovalo, a problém je, že teď jsme v situaci, kdy hodnocení vědy vlastně nikdo neví, jaké vůbec bude.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě máme pár minut na poslední téma. Na Šumavu se vracejí vlci. A ptám se, jaká je to zpráva, asi jak pro koho. Třeba chovatelé ovcí z toho radost mít nebudou.

prof. David STORCH, biolog
--------------------
Ti vlci se nevracejí jenom na Šumavu. Je to už dlouhodobá záležitost. Asi všichni vědí, že původně tu a tam nějaký vlk nebo nějaká smečka se vyskytla v Beskydech. To pořád trvá. Ale to je vlastně, tam není žádný trend a ten trend tam není prostě proto, že na Slovensku se vlci poměrně intenzivně střílejí, takže tamní populace je stabilizovaná a nemá tendenci se šířit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ony se vracejí nebo oni ti vlci i do střední Čech třeba.

prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, právě. Tady jenže to jde vlastně o jinou, já nevím, jak tomu říkat, prostě o jiný, jiné vlky, někdy se tomu říká nížinní vlci, není to nějak druh nebo poddruh. Je to prostě taková prostě jiná trošku ekologicky, ekologická forma než ti karpatští vlci. A tihlec ty vlci, kteří se takzvaně vracejí, tak to jsou vlci z Polska a z východního Německa. To znamená vlastně ze severu, z těch nížin. A všichni ti vlci, o nichž se mluví, že se vracejí, jsou tihlec ti, případně tedy z Bavorska, to jsou ti šumavští. Ale jsou to všechno ti nížinní vlci. A dneska máme vlastně populace rozmnožující se v pohraničí, a to jednak v Krušných a Lužických horách, potom na Broumovsku a na Šumavě právě a pak máme jedinou vnitrozemskou populaci nebo populaci, ono je to jedna smečka, upřímně řečeno, asi sedm zvířat. Ale stejně máme ve středních Čechách konkrétně na Bezdězsku v takových těch obrovských lesích, o kterých se říká, že vlastně odpovídají /nesrozumitelné/.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To, co je nové, takže právě útočí a vlastně dělají škody hospodářské. Mohou se majitelé těch hospodářských zvířat nějak bránit?

prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, tohle je, tohle je problém, který, který bude asi narůstat. V létě například na Knížecích pláních na Šumavě vlci zabili devatenáct ovcí v jedné ohradě. No, bránit se můžou, pochopitelně. Bránit se, teda jednak můžou žádat o kompenzace, to je jedna věc, jednak můžou žádat o všelijaké věci prostě, kterými se bránit, normálně jsou na to, jsou na to prostředky, nejjednodušší je asi pořídit si ovčácké psy. Samozřejmě něco to stojí. Ale jak říkám, na to, na to jsou vyčleněné peníze. O to si můžou ti vlastníci žádat. To znamená, není to, jaksi z toho finančního hlediska to není takový problém. Je to spíš takový problém psychologický pochopitelně, protože, jo, je prostě jiná situace, když žijeme v zemi, kde hrozí, že prostě smečka vlků napadne moje stádo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a v čem mohou být vlci volné přírodě prospěšní? Dá-li se to říci krátce.

prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, tak ono se tohle je taky, tohle je ve skutečnosti docela složitá otázka, protože vrcholoví predátoři obecně nějak mohou regulovat stavy býložravců, kteří můžou třeba znemožňovat obnovu lesa, viz klasicky regulace těch té spárkaté zvěře, která jinak opravdu sežere všechny mladé stromky, takže ten les se sám od sebe neumí vzpamatovat. Je otázka, do jaké míry ovšem kolik vlků bychom potřebovali, aby to tuhle roli zastávali. Pochopitelně vlci, o těch predátorech se mluví také o jakési zdravot... co by o jakési zdravotní policii a tak, ale já si nemyslím, že ten vliv je zas tak jako důležitý. Mně ty vlci přijdou spíš jako, že jsou spíš důležité, že jsou to prostě pěkná zvířata, která indikují, že i naše krajina není jenom úplně lidmi přeměněná kulturní krajina, ale prostě je tady i docela pěkná divočina, a to mně vlastně přijde mnohem důležitější, než jaká bude nějaká konkrétní role těch vlků v přírodě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl biolog profesor David Storch. Děkuju, na shledanou.

prof. David STORCH, biolog
--------------------
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí historik a spisovatel Eduard Stehlík. Příjemný poslech dalších pořadů vám přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.