Přepis: Jak to vidí David Storch – 4. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky. Dobrý den. Vítejte.

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ekologie jako vědní obor a její vývoj, jak se proměňovaly názory na to, co jsou to ekosystémy. Začalo už nové geologické období? A pokud ano, co nás v něm čeká. Zlomek otázek pro dnešního hosta. Začněme, pane profesore, jedním z mnoha dotazů, které přišly po našem posledním rozhovoru o ochraně přírody a životního prostředí. Paní posluchačka se ptala, v čem konkrétně tedy má spočívat ochrana životního prostředí, jak konkrétně každý z nás k tomu může nějak přispět?

Čtěte také

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Tahle otázka je docela složitá, protože ochrana přírody nebo životního prostředí je obor lidské činnosti, kterému se věnují profesionálové, kteří jaksi mají představy, co mají dělat. Já tuhle otázku vlastně docela často dostávám a mám potíž říct, co má dělat každý člověk. Ono jsou takové ty obecné věci, třeba, že je dobré nenakupovat potraviny, kde je použit palmový olej, protože plantáže olejové palmy jsou největší hrozbou diverzity dneska skoro vůbec na Zemi. Takže takovéhle spotřebitelské věci určitě fungují. Ale když bychom se třeba podívali na současnou naší přírodu, tak už je to vlastně mnohem těžší a mně vlastně připadá, že jediná rada, nebo taková jako obecná věc je, že je vlastně dobré do přírody chodit, protože naše ochrana přírody z části trpí tím, že vlastně nezájmem veřejnosti. A ten nezájem souvisí často s tím, že ty lidi přestávají do přírody chodit. Já to pozoruji i třeba u našich studentů, kteří vlastně o přírodě vědí mnohem míň než to bylo v případě naší generace, což souvisí s tím, že ty děti sedí u počítačů a tak dále. To znamená vlastně už ten kontakt s přírodou je mnohem menší a tím pádem ten zájem potom o ochranu přírody je také menší a vlastně cokoliv se hůř prosazuje. Ono je to v takovém kontrastu k tomu, že třeba do chráněných území se často ani vstupovat nemá, ale já si myslím, že to je vlastně špatně a že ochrana přírody, ta profesionální, by měla vlastně prosazovat, aby lidi do té přírody, a to i do té chráněné, co nejvíc chodili, protože tak se o ní něco dozvědí a tak vlastně o ní získají nějaký zájem. Je to taková rada možná zvláštní, protože chozením do přírody přírodu neochráníme, ale dneska nejsme opravdu v situaci, kdybychom neměli prostředky. Samozřejmě ty, těch prostředků je málo a tak dále, ale todle není ten hlavní problém. Hlavní problém je ztráta vlastně zájmu o přírodu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy osobně možná, pane profesore, nebo jak vy se stavíte k ochraně přírody? Předpokládám, že do ní chodíte teda častěji než někteří z vašich studentů.

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
No už to není taková sláva, jako když jsem byl student nebo těsně po studiu, když jsem dělal vlastně intenzivní terénní výzkum. Teď sice ho dělám taky, ale už docela málo. Já sám se zabývám ekologií spíše jaksi tou obecnou nebo ekologickou teorií. To znamená vlastně jsem od té přírody trošičku vzdálen, nicméně snažím se pořád být v nějakém kontaktu i v tom smyslu, že se snažím co nejvíc cestovat a co nejvíc do té přírody chodit. A v poslední době mě začala zajímat ta ochrana přírody, jak u nás je, proč u nás často nefunguje. A v tomhle jsem se poslední dobou začal trošičku angažovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často se hovoří o tom, jaká je naše finanční gramotnost. Z gerontoložkou docentkou Ivou Holmerovou jsem si jednou povídala o zdravotní gramotnosti. Tak mě napadá, pane profesore Storchu, co ekologická gramotnost národa?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
No já vlastně nevím. Jo, protože člověk se setkává většinou s lidmi v nějakém okruhu, kteří tedy v tom oboru něčemu rozumí a domnívám se, že je teda malá, to v každém případě a když člověk vidí třeba středoškolské učebnice, kde je ekologie, tak to vůbec jako nestojí za nic, to je opravdu špatné. Tam je zajímavá jedna věc, že zjistil jsem, že docela často si líp porozumím a ocením znalost lidí, kteří vůbec jsou mimo ten obor, ale mají něco společného s přírodou. To znamená například v hospodě s myslivci. Jo? To jsou lidé úplně samozřejmě mimo vědu, ale vlastně jsem několikrát zjistil, že oni té přírodě sice rozumí po svém, v tom smyslu, že za jediného predátora, který má být v přírodě, považují sebe a tak dále, což s tím v těchto otázkách se s nimi neshodnu, nicméně to porozumění tam mají a dokonce mají často větší než lidé, kteří tvrdí, že je zajímá ekologie a že, že chtějí chránit přírodu a když se s nimi chvilku bavíte, tak zjistíte, že právě to vzdělání nemají vůbec a jsou velmi pomýleni, protože se učili z učebnic ze 70. let a od té doby se vlastně ekologie strašně moc posunula a oni si toho nevšimli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se mimochodem učí na školách, na středních školách tedy, pane profesore?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
No já zase nemůžu úplně říkat, co se učí teď, protože jsem to dlouho vlastně nesledoval, ale když jsem viděl středoškolské učebnice, tak jsem viděl ekologii vykládanou jako slovník pojmů v podstatě. Co je ekosystém, co je to biocenóza, co je to populace, ale vůbec tam nebylo to, jak to funguje a vlastně bylo to zahlcení pojmy, které často ani nejsou příliš užitečné, pokud opravdu člověk není v tom oboru, aniž by tam bylo nějaké vysvětlení, co ta ekologie, na co opravdu přišla, jo, co jsou ty poznatky, jak ty populace fungují, jak fungují ty ekosystémy a tohle bych řekl, že, že jako platí vlastně, platilo vždycky. Už za nás, když jsme se učili ekologii na střední škole a obávám se, že se to moc tedy neposunulo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odkdy vlastně hovoříme o ekosystémech?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
O ekosystémech hovoříme od 40. let 20. století. Tam totiž došlo k takovému skoku ve vývoji ekologie, a to vlivem teorie systémů a teorie informace. Někdy v druhé polovině 40. let se začala vyvíjet kybernetika, teorie informace, teorie systému a vlastně z této vědní disciplíny si vzala ekologie ten pojem ekosystém. Což byl docela významný krok, protože vlastně se, našlo se slovo pro to, jak pojmenovat ty celky v jejich souhrnném fungování i spolu s tou, ekologické celky, které zahrnují jak živou tak neživou přírodu a ty interakce. To znamená, našlo se slovo pro tohle. Což mělo velké důsledky, jak pozitivní, tak negativní, protože ono se to vlastně vzalo potom příliš vážně a ta příroda začla být nahlížena jako takový soubor těchto víceméně uzavřených a nějak harmonických celků. A nikoliv jako nějaké pole, jako nějaká krajina interakcí, krajina, kde se ty organismy různě pohybují a vstupují do nových kontextů a neustále se proměňuje to, co se vlastně děje v té přírodě. To pojedí ekosystému začalo být vlastně poměrně rigidní a z toho plynula taková ta představa, že nejlepší je přírodu nechat být, protože se vyvinou ty harmonické ekosystémy samy od sebe a ty už budou fungovat tak, jak to je nejlíp možné. A od téhle představy bylo docela těžké se potom odpoutat, když se ukázalo, že vlastně spoustu prostředí potřebuje vnější zásahy a je propojena s jinými typy, prostředím a tak dále. Takže to byla taková docela velká změna potom, která nastala zase až v 80. letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak byste charakterizoval to současné ekologické myšlení?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Ono je docela pluralitní. Ale já myslím, že pořád je tady velký vliv těch 80. let, kdy se začalo mluvit o takzvané nové ekologii, která vlastně vycházela z představy, že ta stará ekologie rovnovážná, ekosystémová ta, která tvrdila, že ta příroda je sama o sobě v harmonii, ale člověk do ní nějak zasahuje a škodí, tak tohlecto staré pojetí bylo kritizováno v těch 80. letech a začali ekologové tvrdit, že ty větší celky jako skoro neexistují, teď to přeháním, ale vlastně, že o ně nejde a že jde o jednotlivé organismy v konkrétních místech a že nelze nijak zobecňovat a takže jediné, o co se má smysl zajímat, jsou populace jednotlivých druhů a ty celky prostě, to je nějaká druhotná záležitost. A já myslím, že v tomhle pořád žijeme, v dědictví tohoto pohledu na ekologii, které je vlastně takové partikulární, trošku to připomíná, ono to není úplná náhoda, situaci v jiných disciplínách vlastně i ve společnosti, i známý výrok Margaret Thatcherové, že společnost neexistuje, protože vlastně jde o ty jedince, jsou prostě jedinci, kteří se nějak rozhodují, tak podobný étos panoval v té ekologii konce 20. století a já se domnívám, že teď jsme právě v době, kdy se to zase trošičku přiklání k tomu, že nás ty celky začínají zajímat a že přece jenom nacházíme nějaké zajímavé fenomény na úrovni celých těch celků, kterým nemusíme nutně říkat ekosystémy, můžeme jim říkat celkem jakkoliv, můžeme tomu říkat jako krajinná mozaika, nebo prostě podle kontextu, co nás zrovna zajímá. Nicméně se stále více myslím ekologové zajímají právě zase o to, jak fungují celé ty celky, včetně celého globálního ekosystému. Tedy celé biosféry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že hledáme i dnes ve světě harmonii a řád?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Určitě jak kdo, ale já si myslím, že hledání nějaké harmonie a řádu v té přírodě byl jedním z hlavních vlastně motorů ekologie. Jednou z hlavních motivací. To znamená, já jsem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak běží ten motor?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
No to je, co vlastně vede k tomu, že v přírodě vidíme něco, co vypadá harmonicky, vypadá stabilně, vypadá, že takhle funguje už třeba miliony let, tak jak tydle věci vznikají, jak se udržují. To aspoň mě třeba hodně zajímá a myslím si, že to je velká motivace ekologie jako vědy. Prostě hledáme řád v té přírodě, která nás obklopuje. A někdy samozřejmě ty odpovědi na otázky, které si klademe, jsou triviální. Ten řád vzniká prostě z nějakých v podstatě matematických důvodů. Ale my hledáme spíš ty netriviální. Jo? Jak je možné, že ty některé přírodní celky se tady udržují miliony let a vidíme nějaké pravidelné struktury, které se opakují všude na světě. To jsou otázky, které nás zajímají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mám tady další reakci, či spíše postřeh od paní posluchačky. Cituji: "Na Šumavě se nesmí na Luzný kvůli ochraně tetřeva hlušce. Když jdete pěšky na Březník, tak na cestě dlouhé 7 kilometrů potkáte fekální vůz, dřevorubce jedoucího na motorce do práce, druhý si pilu veze autem. Pak projede těžce naložený kamion dřevem, z lesa řve motorovka. Jo, to dřevo musí taky někdo naložit a pak vám ochránce přírody zakáže projít lesem, aby tetřev hlušec přežil. No a takto vnímám ochranu přírody v České republice. Vše plné paradoxů a hezky se to vysvětluje dětem."

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Tahle věc má takové dva aspekty. Na jednu stranu je pravda, že ochrana přírody dosud měla spíš tendenci zakazovat než ukazovat a vlastně tím škodila sama sobě. Ono to má nějakou logiku, znemožnit přístup davů tisíce lidí na nějaká velmi cenná místa, ale dá se to taky dělat jinak než tím, že se prostě zakáže vstup. A domnívám se, že skutečně v tomhle to ochrana přírody značně přeháněla a velmi si tím uškodila. Na druhou stranu v tomhle konkrétním případě, já nevím přesně úplně jaká je tam ta situace, ale mně to zas tak strašně paradoxní nepřipadá. Prostě jsou oblasti Šumavy, kde opravdu je potřeba klid v některém období a ten tetřev hlušec je druh, který je u nás na vymření. To znamená, je docela rozumné tam nechodit, protože je to prostě jeho poslední populace a jiné oblasti Šumav jsou na tom jinak a na některých se dokonce těží, protože nejsou tak cenné. To znamená to, že Šumava není homogenní a že někam se nesmí a někde se naopak dál těží, no není divu, Šumava je obrovitá a jaksi ta místa se, se liší. A ta ochrana přírody musí být diferencovaná v tom smyslu, co se kde dělá. To mi paradoxní nepřijde. Nicméně samozřejmě problém je, že ochrana přírody todle často neumí lidem vysvětit a pak to tedy paradoxně vypadá. A to jsou přesně ty problém ochrany přírody, které jsou reálné a je potřeba s tím něco dělat. A dokonce už se s tím něco dělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co konkrétně?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
No hlavně si to prostě ochranářská veřejnost začíná uvědomovat a ty způsoby jednak managementu těch jednotlivých území, ale i toho, jak se zachází s lidmi, se velmi pomalu, ale přece, začínají měnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umí tedy, řekla bych správně komunikovat nebo vysvětlovat ty věci laické veřejnosti?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Já bych řekl takhle, začíná se to učit. Neumí. Co je pozitivní, to je to, že jsme v situaci, kdy tento problém považuje ochranářská veřejnost za pravděpodobně vůbec nejzávažnější, což je dobrá zpráva, protože já doufám, že tohle se začne měnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy osobně považujete za největší ekologický problém u nás v Česku?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Těch problémů je celá řada. Obecně velký problém je zarůstání krajiny. S tím souvisí další problém, a to je eutrofizace. To znamená zvyšování množství živin. Vlastně jakoby přehnojování krajiny. Ono to spolu souvisí, protože, když se krajina přehnonuje, tak o to víc zarůstá. Když srovnáte třeba fotografie z dneška před 100 lety, ze všech těch fotografií plyne, že ta krajina opravdu strašlivě zarostla. Často to vlastně znamená, že je hezčí, je prostě víc stromů, víc zeleně, ale je to katastrofa z hlediska organismů, které jsou vázané na ty typy prostředí otevřené, to znamená písčiny, stepi a tak dále. Ty prostě ubývají a ty organismy normálně vymírají. To Ochrana přírody ví a jsou všelijaké programy, co s tím dělat. Nicméně některé ty věci ještě vlastně nezačala pořádně řešit a zase to souvisí s tou eutrofizací, ale ne úplně přímo, a to je ta věc, o které jsem tady mluvil posledně, to jest vlastně ekologická katastrofa, ke které došlo ve stojatých vodách, v rybnících, kdy právě vlivem přerybnění, ale i přehnojení, což jsou dvě věci, které spolu souvisí, vlastně došlo opravdu k tomu, že v té vodě se nedá žít. A je to plošné, týká se to vlastně celé naší země a ochrana přírody s tím zmůže jenom málo. A todle považuju za skoro největší problém. Ale těch problémů je tedy určitě víc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem vidíte největší problém v tom globálním měřítku?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Tak hlavní příčinou těch globálních problémů je prostě růst lidské populace, a to zvláště v tropickém pásmu. Když mluvíme totiž o globálních problémech, tak vlastně mluvíme hlavně o tom, co se děje v tropech. Protože v tropech je většina biologické diverzity a zároveň se tam dějou ty největší změny. To znamená, v tom globálním měřítku je takovým měřítku je takovým nejobecnějším velkým problémem ničení původních typů prostředí. Je to větší problém než klimatické změny a zatím je to i větší problém než znečištění a než změny nějakých cyklů chemických prvků a tak dál. To znamená odlesňování, přeměna tropických pralesů na plantáže palmy olejové, jak jsem o tom mluvili. A podobně. Prostě lidi přímo likvidují původní typy prostředí a mění je na plantáže a pole.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je důležité zachovat jedinečné biotopy, druhy rostlin, živočichů?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
To my biologové samozřejmě si myslíme, že jo. Ono najít přesné důvody není tak úplně triviální už proto, že těch důvodů může být celá řada. Proč vlastně chceme chránit ty které typy prostředí. Nicméně třeba moje stanovisko je vlastně relativně jednoduché. Ono spousta lidí třeba argumentuje tím, že ta příroda prostě poskytuje nějaké konkrétní služby lidem. Určitě ano, ale moje stanovisko je v tomhle ohledu jednodušší. Já si prostě myslím, že bychom neměli dovolit, aby nám druhy organismů a celá společenstva, celé typy prostředí prostě mizely. A to je to, co se opravdu děje. To je vlastně zajímavé, že o tom, jak rychle nám mizí druhy společenstva, víme méně než bychom chtěli, ale určitě se to děje a prostě mně připadá jako jeden z největších vůbec problémů současného světa, tohlecto mizení, to ochuzování. Nemyslím si, že ochrana přírody v tom silném slova smyslu je něco jiného než nějaká snaha o to, zabránit ochuzování světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co udělají s přírodou, se životním prostředím druhy, které nejsou původní a které se u nás objevují?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Hm, to je zajímavá otázka. Ono totiž to šíření nepůvodních druhů je vůbec nejnápadnější jev, který vidíme v současné biosféře. Je to vlastně ve skutečnosti mnohem nápadnější a mnohem výraznější než to vymírání vlastní. Ale problém je, že my vlastně strašně málo pořád víme o tom, jak moc to vadí. Jo? My známe konkrétní případy, kdy nějaký invazní druh udělal nějakou paseku, ale to jsou prostě jednotlivé případy, které v té obrovské mase nepůvodních druhů představují úplné minimum a obecně neexistuje jako všeobecná shoda, jestli to šíření nepůvodních druhů je opravdu velká hrozba srovnatelná třeba s ubýváním těch původních prostředí, nebo jestli prostě ty nové druhy přijdou. Tím se mimochodem ta lokální příroda, ta globální ne samozřejmě, ale ta lokální obohatí a nic se nestane. Asi je to jak kdy. A probíhá o tom konkrétní výzkum, ale já se třeba domnívám, že mně se ty invaze nijak zvlášť nelíbí, protože opravdu homogenizují přírodu, ale na druhou stranu myslím si, že jiné typy hrozeb jsou vlastně o dost zásadnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tedy víme, jak se udržuje rozmanitost přírody?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
To je vlastně centrální otázka ekologie, specielně ekologie tedy společenstev. Obecnou odpověď na to nemáme. K tomu přispívají prostě všechny ty pochody, které se v přírodě dějí a my jenom můžeme říct na takových pár základních věcí, jakože rozmanitost přírody v tom globálním měřítku vzniká procesy vzniku druhů a zároveň vymírání druhů. To vymírání, k tomu, jak příroda vypadá, přispívalo úplně zásadně a vlastně my si nemůžeme představit, že zabráníme vymírání nebo, že vymírání je samo o sobě něco špatného. Vymírání je zřejmě proces, který k podobě současné přírody přispěl úplně nejvíc. Dokonce v jistém smyslu, ale to asi nemá cenu teď rozebírat, víc než to vznikání druhů. Akorát, že teď to vymírání je prostě jiné, pravděpodobně mnohem větší než jaksi normálně. Proto je jaksi důležité se tomu věnovat a snažit se mu zabránit. Nicméně vznikání a vymírání druhů jsou pochopitelně ty základní procesy, které studujeme, abychom porozuměli tomu, jak vzniká vlastně rozmanitost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začalo už nové geologické období, pane profesore? Hovoříme už, jsme už v antropocénu a skončil holocén?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Někteří lidé skutečně prosazují, že už nežijeme v holocénu, ale v antropocénu. Ono ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom mohli říct, že holocén byl kolik let? 12 tisíc let trval?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
No ano, ano. Standardní pohled je, že teď žijeme v období holocénu, což je období po skončení poslední doby ledové před asi 12,5 tisíci lety. Někteří lidé ovšem tvrdí, že teď už se nacházíme v novém období, které nazývají antropocén. Tady je trošičku problém, že abychm tohle mohli tvrdit, potřebovali bychom přece jenom trošičku jinou perspektivu. Když prostě žijeme v nějakém období, pozorujeme, co se děje kolem nás, tak nám ty současné věci připadají nějak důležitější než ty minulé. Abychom to mohli opravdu nestranně posoudit, museli bychom se posunout třeba o milion let dopředu a podívat se na to zpátky, jestli se opravdu třeba někdy v tom 19., 20. století něco zásadního stalo, co by bylo třeba vidět v tom geologickém záznamu. To znamená, je to otázka, jestli máme dostatečnou perspektivu na to, abychom to současné období pojmenovali antropocén. Nicméně na druhou stranu je pravda, že některé děje jsou opravdu unikátní a vlastně nemají žádný precedens vůbec kdekoliv, nebo kdykoliv v geologické historii Země. Například v biosféře je nejvíc dusíku za celou historii Země. Nebo šíření druhů z kontinentu na kontinent, o kterém jsme už mluvili, mělo poslední takovou obdobu v době před čtvrt miliardou let, kdy vlastně všechny kontinenty tvořily jeden kontinent Pangeu a pochopitelně v takové situace se druhy šířily z kontinentu na kontinent, protože to byl jeden kontinent, ale to je opravdu čtvrt miliarda let. Takže existují věci kolem nás, které opravdu nemají obdobu. Mimochodem nejsou to klimatické změny, o kterých se často mluví. Například klimatické změny související s tím koncem poslední doby ledové, to znamená vlastně z přechodu toho pleistocénu na ten holocén, byly zřejmě mnohem ještě výraznější než třeba klimatické změny, které jsou kolem nás a taky to vymírání, o kterém jsme mluvili, bylo v historii mnohokrát silnější. Ale některé věci jsou prostě opravdu jiné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K čemu vy se přikláníte? Jsme už v antropocénu?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Já to..., proč mluvíme o antropocénu? Protože představa je, že žijeme v geologické době, kde vliv člověka už má tu geologickou úroveň. To znamená samotné geologické procesy jsou ovlivňovány činností člověka. Já se ale obávám, že tady je jeden problém, že totiž ne, že by to nebyla pravda, ale oni ty věci jsou ovlivňovány člověkem už déle než nějakých těch 100, 200 let a existuje evidence, že ten člověk vlastně ovlivňoval celou biosféru a nejen biosféru třeba i složení atmosféry a tak. Vlastně v době, kdy vůbec vynalezl zemědělství. To znamená, že to začalo už s neolitickou revolucí, která ovšem nastala velmi brzo po skončení, z geologického hlediska, po skončení té doby ledové. Zároveň třeba z hlediska těch vymírání, což by bylo to, co ty geologové najdou v tom fosilním záznamu, ty najdou nějaké složení faun a podle toho stanovují ta jednotlivá období, tak to velké vymírání zřejmě způsobené člověkem, bylo už právě na konci poslední doby ledové a těsně po ní. To znamená, kdybychom byli důslední, tak můžeme říct, že antropocén začal už se skončením poslední doby ledové, ale v tom případě je to holocén a nemá cenu mít tady dva pojmy pro stejné období. Jo? To znamená, já se trošičku obávám, že, že je to možná předčasné. Že můžeme říkat antropocén celému holocénu, ale není důvod, protože už tomu říkáme holocén. Prostě ten vliv člověka už je tu déle než si normálně lidi myslí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od toho je to antropo.

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Ano, samozřejmě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odvozeno.

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Akorát, že právě ta představa antropocénu byla ta, že až teď v posledních třeba 200 letech ten vliv člověka začal být opravdu zásadní. Já si myslím, že to tak úplně není, že začal být zásadní už s tím začátkem holocénu. No ale v tom případě prostě antropocén je holocén a ten jeden z těch pojmů pak by jaksi byl přebytečný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude narůstat vliv člověka na přírodu?

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Vliv člověka určitě bude narůstat, ale zároveň pokud se nestane nějaká katastrofa a pokud opravdu ne, nějaké pandemie, nebo naopak války a tak, tak je pravděpodobné, že bude narůstat i vliv ochrany té přírody. To znamená ten vliv člověka tímhle může být kompenzován a skutečně máme docela dobré doklady, že ochrana přírody aspoň někdy a někde funguje. To znamená, že vlastně dokáže zamezit těm největším průšvihům plynoucím z vlivu člověka. To znamená ano, narůstat bude, ale to neznamená nutně, že proti tomu nebude nějaká kompenzace spočívající v ochraně životního prostředí. Protože to uvědomění, že je to důležité, protože člověk si vlastně uřezává větev, na které sedí, tak to je vlastně čím dál větší a je v podstatě globální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky. Děkuju vám za rozhovor a přeji vám příjemný den.

David STORCH, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky
--------------------
Děkuji. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou, na slyšenou. Dobrý poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.