Přepis: Jak to vidí David Storch – 20. června 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Technologie zemědělské výroby procházejí rychlými změnami. Jakej je váš pohled pane profesore? Jsou nám známé, do jaké míry možné důsledky? Na kolik je zkoumáme? Jestli při zavádění těch nových technologií převažuje ten přínos nad možnými negativními dopady?

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
Ty změny, které probíhají v zemědělství a to nejen teď, ale během posledních několika desítek let, nebo možná jako 150 let patří vlastně k vůbec nejvýraznějším změnám v našem světě obecně. Změny v zemědělství mění krajinu, mění vlastně úplně všechno, mění celou zemi a je překvapivé vlastně, že spoustu věcí o tom pořád nevíme. Respektive, že pro nás, my třeba máme vývoj, pokrok lidstva spojen s průmyslovou revolucí, ale málo si uvědomím, že právě změny technologií v zemědělství jsou ty, které pohání pokrok, takříkajíc pokud vůbec to slovo můžeme používat a hlavně které vedly k tomu obrovskému namnožení lidí. Bez toho by prostě tady jsme nebyli. Jenom abych to trošku zarámoval co myslím těmi změnami v zemědělství, tak myslím samozřejmě industrializaci, která začala už někdy v 19. století, intenzifikaci zemědělství zavádění nových plodin a potom taková klíčová změna byla na začátku 20. století, kdy se podařilo vymyslet reakci Vom chemikeru německému Haberovi a Boschovi, díky které se získává dusík z atmosféry a tím pádem dusík, který limitující prvek můžeme prostě získávat z atmosféry a používat jako hnojiva. Mimochodem pro zajímavost a to souvisí už s vaší otázkou, jestli ty, jako do jaké míry my to prostředí ovlivňujeme. Každý rok se vyprodukuje asi půl miliardy tun dusíkatých hnojiv. Takže tohle to pouštíme do těch polí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlastně nikdy, kdyžtak mě opravte prosím, nebylo v naší historii tolik dusíku ani fosforu jako nyní.

Čtěte také

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
Ano, fosforu a dusíku, u fosforu je to trošku hůře měřitelné, ale u dusíku víme skoro jistě, že nikdy v historii, ne v naší historii, ale v historii země za poslední 4 miliardy let nebylo v biosféře, pokud nějaká tedy byla, tolik dusíku jako nyní no a není divu, když si vezmeme, že každý rok těch půl miliardy tun je vyprodukováno jenom v těch hnojivech. To znamená, už tohle změnilo strašně moc. Tak to byla jedna změna. Teď se o tom mluví docela zpětně hodně, ale kupodivu když se to dělo, u nás se o tom skoro nemluvilo, v 60. letech někdy proběhla takzvaná zelená revoluce. Na západě se o tom hodně mluvilo. To už nebyl tak velký skok, jako s tím dusíkem, ale bylo to zavádění úplně nových plodin, nových kultivarů, výrazné průmyslové hnojení a zkrátka intenzifikace zemědělství do té míry, že vlastně, že se uživilo lidstvo, které narostlo dneska na 7,3 miliardy, nebo kolik a bez té zelené revoluce by to nenastalo. A ta zelená revoluce v podstatě, už se o tom nemluví, ale pokračuje pořád a samozřejmě nese s sebou to, o čem jste mluvila, to znamená, že do přírody, do světa, do biosféry se dostávají věci, které tam nikdy nebyly a dostávají se takovou rychlostí, že vlastně nemám zjistit, jestli škodí, nebo ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co všechno se tedy dostává podle vás do prostředí? Lze to vůbec nějak zmapovat?

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No, to je právě otázka, to je zásadní otázka, kterou se zabývají celé obory, takže určitě to trošku zmapovat lze, nicméně tradičně se pozornost věnovala právě třeba tomu přehnojování dusíkem, fosforem a tak, nicméně je tam spoustu dalších chemikálií a problém některých je, že jich je hodně, ale potom v té přírodě jsou sice ve stopových množstvích, ale přesto jejich efekt může být obrovský. My jsme tady už někdy mluvili o takzvaných endrokrynních distruktorech, to znamená, to jsou hormony, to můžou být léky, které se dostávají do prostředí a které vlastně ovlivňují fyziologii živočichů i člověka i když jsou vlastně v úplně stopových množství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o lécích pane profesore, tak zaujal mě článek, vlastně analýza Karla Hrušky, někdejšího ředitele výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, který na serveru Česká pozice mimo jiné napsal, že revoluční změny zemědělských technologií a s nimi spojený přesun obyvatel, sladoměst mohou ovlivňovat jejich zdraví a poukazuje na mykobakterie. Jsou nenápadným prostředníkem, jehož zdrojem nejsou jen nemocná zvířata, ale i pitná a povrchová voda a půda.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
O těch mykobakteriích pardon se trošičku mluví. Já nejsem mikrobiolog, takže do toho úplně nevidím, ale pokud jsem pochopil, mykrobakterie, to jsou takové ty bakterie, které způsobují tuberkulózu a tuberkulózy, nebo respektive různé tipy tuberkulóz jsou docela běžné nemoci zvířat, včetně těch domácích zvířat, ale týká se to i divokých zvířat. Byly docela veliké epidemie, tuberkulózy, vlastně divokých afrických zvířat, ale tady ani tak nejde, že by člověk dostal tuberkulózu od nějakého zvířete, ale pokud jsem tomu porozuměl, hodně jde o to, že oni způsobují alergie. To znamená, že oni třeba to nejsou ani bakterie, které by přežili v člověku, ale jsou to nějaké jejich zbytky, které prostě stimulují imunitní systém, takže vzbuzují nějakou autoimunitní odpověď a v současné době je spousta alergií, spousta právě autoimunitních nemocí a do značné míry to může souviset obecně nejen s mykobakteriemi, ale právě s tím, že do prostředí vypouštíme, nebo dostávají se věci, které tam předtím nebyly a dostávají se tam v množstvích, která jsou úplně nekontrolovatelná a já se domnívám, že tohle tady bude, protože ta rychlost změn je nevídaná v současnosti a těžko se tomu bránit prostě, protože ten výzkum bude vždycky pozadu, zatímco se reálně děje za těmi technologiemi. Samozřejmě existuje strašně moc opatření jak to kontrolovat, testovat nové přípravky...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co s tím a nemůžeme dělat?

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No, to přesně tohle, akorát, že těch věcí je hrozně moc a nemůžeme to testovat na všechno a třeba pro mě ten hlavní problém je spíš právě v takových věcech, jako jsou ty endokrynní destruktory, to znamená hormony. U těch je totiž problém ten, že oni, jejich efekt není tím větší, čím víc jich je. Oni můžou mít ten efekt jako vztah mezi intenzitou toho efektu a množstvím toho luktoru, není prostě lineární. To znamená, oni můžou naopak více působit, když je jich o něco méně a když jsou tam takové nelineární vztahy, tak jsme zkrátka pozadu za tím, co se reálně děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana Jindřicha zajímá, jaký dopad může mít narušení rovnováhy v přírodě.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No, tady je naštěstí ta situace taková, že rovnováhu v přírodě narušujeme pořád, ale dokonce i předtím, než tady byl člověk, tak ta rovnováha byla nejrůznějšími vlivy narušovaná. To znamená, když řeknu takové ty nejvykřičnější sopečné erupce, které dělají obrovské změny v atmosféře a tak dále, ale i třeba invaze nových druhů, to tady bylo vždycky. To znamená ta rovnováha nikdy nebyla perfektní, vždycky byla něčím narušovaná, nějak prostě ta příroda balancovala, ale pravda je, to má posluchač pravdu, že dneska těch vlivů je prostě tolik, že je to mnohem větší zátěž. Ale teď tady to je možná podstatné, že my už si teď nemyslíme. My, když řeknu my, myslím tím my ekologové, že existuje nějaká obecná rovnováha té jako nedotčené přírody, která tady byla před příchodem člověka a teprve člověk s ní něco dělá. My si teď myslíme, že ta rovnováha je dokonce i teď nějaká a ani předtím nebyla dokonalá, to znamená je tady nějaké kontinuum od těch nelidských, až po ty lidské vlivy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Apropo nové invazní druhy, Evropou se podle biologů šíří nový škůdce krasec, napadá okrasné dřeviny. Podle entomologa z biologického centra akademie věd v Českých Budějovicích Lukáše Číška se tento brouk k nám dostává z Toskánska, odkud se dováží okrasné dřeviny. Podle něj je to ale asi nejhezčí škůdce, který u nás žije.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No tak krasci už podle jména jsou opravdu krásní brouci a není to nic výjimečného. Teď se k nám dostává spoustu nepůvodních druhů i spontánně vlivem oteplení, to znamená, že z jižní Evropy se šíří, koneckonců víme o té zápřednici, o tom jedovatém pavoukovi, který se k nám rozšířil odněkud z jihu a který opravdu způsobuje uštknutí a spousta škůdců, koneckonců všichni známe ty španělské plzáky, takovéhle ty vůbec z téhle té skupiny těch plžů bez schránek, vlastně jich je několik vysloveně škodlivých. To znamená ano. To, že se šíří další krasec není nic překvapivého a zase to bude něco, co se pravděpodobně bude zrychlovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme si tedy muset zvykat na nové druhy a možná postupně i zánik těch stávajících?

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No, to je právě ta otázka, které se věnuje celý obor invazní biologie. Česká republika je v invazní biologii vlastně světová velmoc, díky lidem jako Petr Pyšek a jeho kolegové a vlastně je to tak, nejenže si budeme muset zvykat, ale už si na to zvykáme. Ale do jaké míry ti nový příchozí vlastně ovlivňují původní druhové bohatství. To je pořád věc vlastně docela otevřená. Ukazuje se, že třeba my jsme si zvykli na nové druhy rostli. Už jsme si na ně docela zvykli. Netykavky žláznaté, takové ty krásné fialové velké kytky, které rostou na březích řek jsou invazní, koneckonců křídlatky, takové ty velkolisté porosty a tak. Spoustu druhů prostě už u nás je a považujeme za něco úplně normálního. Ale kupodivu se ukazuje, že ty rostlinné druhy, ti rostlinní, oni tomu říkají allieni, ale prostě jde o ty vetřelci. Vetřelci asi česky. Tak ty zas tolik nesnižujou původní druhové bohatství těch rostlin. Kupodivu, možná za tím. Možná to je teprve otázka času a je to dáno jenom tím, že ty populace rostlin, jak jsou sedentérní a jak se rozmnožují klonálně a tak podobně, tak možná prostě jim jenom trvá dlouho, než vymřou. Ale zatím to je tak, že invaze zvyšují biologickou rozmanitost všeho, včetně České republiky. Rozmanitost České republiky se zvyšuje. Něco jiného jsou ty živočišné invaze, které jsou také běžné a ty zvláště, pokud se jedná třeba o vrcholové predátory, tak můžou být velmi destrukční z hlediska té přírody. Ale těch je přece jenom zatím ještě trošičku míň, než těch rostlin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co všechno se podle vás změnilo za poslední dekády v tom našem pohledu. Nahlížení na to, jak člověk ničí zemi?

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
My jsme se toho už vlastně trošičku nechtěně dotkli. Myslím si, že došlo k vlastně docela převratné změně v pohledu na tuhle tu problematiku. Dejme tomu, když to úplně dáme do kontrastu, ono je to vždycky taková karikatura, tak v 60. letech jsme si mysleli, že země je přirozeně v nějaké té rovnováze, ty všechny věci fungují v nějakém dokonalém souladu a člověk tento soulad narušuje a narušuje ho teď, v těch posledních dekádách. Během těch pár dekád, nebo možná dokonce až na začátku tohoto století a tisíciletí, došlo k takové, k něčemu, co bych dokonce nazval proměnnou paradigmatu a ta proměnná souvisí s čím dál častějším užíváním pojmu antropoce. Antropoce můžeme pořád chápat v tom starém smyslu z těch 60. let. To znamená přišel člověk a začal ničit přírodu. Ale myslím si, že je produktivní, produktivnější a to je to, v čem spočívá ta změna v pohledu. Vnímám to jako, ne jako prostě dva systémy, kdy jeden narušuje druhý, ale jako takový složitý problém, ten, jestli ten člověk v těch přírodních procesech je vlastně zapletený už úplně od úsvitu jeho historie. Dneska se třeba ukazuje, že už velké vymírání takzvané megafauny velkých savců a ptáků na konci poslední doby ledové, to znamená někdy od posledního toho glaciálního maxima před 20 tisíci lety do doby, já nevím, doby před 8 tisíci lety, nebo tak, tak vlastně bylo velké vymírání, které způsobil z části člověk a zdá se, že tím taky změnil nejen to, že teda už jsme neměli ty mamuty a tak, ale vlastně celou planetu, protože prostě ta megafauna byla strašně důležitá z hlediska fungování já nevím koloběhu cyklů, udržování určitého typu vegetace a tak. Potom přišli první zemědělci a byla to zase další změna. Potom přišly nějaké středověké změny, novověk, cestování po celé zeměkouli a tak. Cestování nic neznamená, ale to, že během, nebo díky objevení Ameriky začly právě putovat organismy z kontinentu na kontinent, to je vlastně úplně unikátní věc a už to je tady taky pár set let. Uvědomme si, že naše hlavní potraviny běžné jsou vlastně z Ameriky a poměrně rychle se v té Evropě prosadili a týká se to i těch invazních organismů. To znamená, ta vize je taková, že ten člověk vlastně do těch přírodních dějů zasahuje a je s nimi spřažen už od počátku jeho historie a nemůžeme dost dobře oddělit, co je vlastně lidské a co je přírodní. To znamená, nemůžeme říct, jako tady je příroda, který je nějaký celek, který má nějakou dokonalou homeostázu, dokonale stabilizační mechanismy a člověk je tam něco navíc a který do toho z vnějšku zasahuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme součástí toho všeho.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
Tak to není, člověk tam byl od začátku zásadní součástí, zásadně se podílel na těch ekologických dějích. Pravda, že teď se podílí čím dál rychleji, proto se lidi hádají kdy mají vlastně, do kdy mají datovat ten začátek antropocenu, protože prostě ono to jde pozvolna, akorát se to čím dál víc urychluje, takže někteří to datují až třeba do těch 60. let, kdy byla zelená revoluce třeba a spoustu dalších revolucí ostatně. Nebo do průmyslové revoluce, nebo ještě dřív. Ale to hlavní poučení je, že s tou přírodou ten člověk je strašně úzce spřažen a oddělovat vlivy, jako lidské a přírodní je vlastně nemístné. Takže to je úplně zásadní posun v tom v vnímání, jak člověk ovlivňuje přírodu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si myslíte pane profesore o hodnocení jedné mezinárodní organizace, podle které Česko je v tom ekologickém úsilí chabé, co se týče boje s klimatickými změnami. Z 28 členských zemí Evropské unie jsme se umístili až na 20 místě a nejlépe podle mezinárodní organizace bojují se změnami klimatu Švédové, Portugalci a Francouzi. Nejhůře Poláci.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
Já tuhle studii neznám a nevím úplně co si myslí bojem proti změnám klimatu, jestli se tím myslí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče jak se daří plnit klimatické cíle.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No jasně, tomu rozumím, ale jde o to, jestli se tím opravdu myslí jenom ty věci kolem emisí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba asi hlavně jde o tu mimo jiné dlouhodobou podporu, jakou Česko poskytuje energeticky úsporným opatřením na budovách. Kritika míří především kvůli absenci plánů na opuštění spalování uhlí.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No, jasně. Takhle, ta věc je samozřejmě složitější. Česko se zavázalo k plnění nějakých emisních norem, pokud vím, tak ty docela plní, ale pravda je, že nějak moc neinvestuje do nějakých alternativ. To znamená on je plní nějakými celkem jednoduchými, pomocí nějakých jednoduchých administrativních a ekonomických organismů, ale takové ty věci, jako šetření energií, investice do nových zdrojů, tak v tom nejsme určitě nějak zvlášť dobří. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že já nevím do jaké míry oni tady třeba operují s biopalivy jo? My jsme tady několikrát mluvili o tom, že biopaliva jsou určitě jaksi stimulovaná bojem proti klimatickým změnám, nicméně z hlediska ostatních vlivů na přírodu jsou vlastně úplně hrozná. Jsou vlastně strašně nebezpečná a já se trošku obávám, nebo obecně platí, nevím, říkám, tuto studii neznám. Ale obecně platí, že lidi strašně moc upřednostňují klimatické změny, to berou, že to jsou ty ekologické, nebo enviromentální problémy na úkor jiných problémů. A to je něco, s čím já mám velký problém, to znamená on se může ukázat, že to, že Česká republika neinvestuje do boje s klimatickými změnami souvisí s tím, že investuje do nějakých jiných věcí, které jsou taky zásadní jo? Neříkám, že tomu tak je, ale prostě máme tady spoustu jiných enviromentálních problémů, jeden z nich způsobují biopaliva, to znamená přímo zbraň proti klimatickým změnám a ty ostatní enviromentální problémy pro mě jsou důležitější. To znamená, já bych to zase tak úplně vážně nebral. Mimochodem to s těmi klimatickými změnami, tím navážu na tu předchozí otázku, vlastně to je také posun oproti těm 60. letům jo? Tam byla ta představa, že ten člověk vlastně ničí přírodu hlavně tím, že kácí lesy a ničí ta prostředí, což je mimochodem pravda, ale pak se ten posun přesunul k těm klimatickým změnám. Z tohohle hlediska tenhle posun byl vlastně trošičku nešťastný, protože pořád ten hlavní vliv člověka na přírodu aspoň, nebo na biologickou rozmanitost. Když já říkám přírodu, myslím tím biologickou rozmanitost. To, že tady máme prostě spoustu zvířat a rostlin, tak ten hlavní vliv je pořád to, co jsme viděli už od těch 60. let. To znamená transformace těch původních prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak klimatologové za další příznak toho měnícího se klimatu označují přívalové srážky, bleskové povodně. Po týdnech sucha a snad až tropického počasí jsme si trochu oddychly. Českem se přehnaly lijáky, mírně se ochladilo, ale podle odborníků to rozhodně není návrat do normálu, ba naopak.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No, to jsme tady taky probírali. Klimatické změny tady jsou, ať už je člověk způsobuje a způsobují právě tyhle ty klimatické extrémy, které budou určitě v čím dál větší míře, to je, to tak je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokáže se podle vašeho názoru půda vůbec zcela vzpamatovat? Poté, čemu je vlastně vystavena.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
Může a nemusí. Nová půda se normálně sama vytváří úplně z ničeho, to znamená ta kapacita přírody se vůbec vzpamatovat z krizí je tady obrovská. No ale víme o obrovských územích koneckonců ve středomoří na předním východě, kde prostě tím postupným využíváním vlastně o půdu prakticky přišli a když prostě zničíte půdu až na tu matečnou horninu, tak to vzpamatování přinejmenším trvá hodně dlouho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jste dnes pane profesore ploggingoval?

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
Já sem se dozvěděl včera co to je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vysvětlíme co to je. Je to spojení slov, vlastně jogging a Švédského výrazu, který znamená sbírat. Jinými slovy je to vlastně běh, můžeme říct rekreační běh, při kterém lidé čistí své okolí od odpadků.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No, to je určitě chválihodná záliba, nicméně já se trošku bojím, že je to taková ta záliba, které se můžou věnovat bohatí, lidé z rozvinutých zemí a není to něco, čím by, nebo trošku mě na tom vadí, že možná mají pocit, že zachraňují planetu, ale přitom zachraňují svoje okolí, což je bezvadné, ale problém s odpadky tady je, je gigantický, problém s plasty a tak podobně, opravdu to má obrovské vlivy třeba na oceány a tenhle ten plogging to nespasí. Je to mimochodem hlavně problém právě rozvojových zemí a ty opatření, které jako je potřeba děla, abychom aspoň něco zachránili, nejsou na úrovni takovýhle individuálních počinů, jakkoliv jsou vlastně rozumné a chválihodné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, propadl tomu i islandský prezident. Takže vlastně můžeme udělat něco pro zdraví i pro přírodu. Pro životní prostředí.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
Určitě a máme z toho dobrý pocit, že něčemu pomůžeme a to, že to udělal islandský prezident je přesně, pokládá to, co říkám. Že bohatí lidé z rozvinutých zemí to můžou dělat a určitě to není nic špatného, ale ty problémy bohužel leží někde jinde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak přispět tedy podle vás k ochraně životního prostředí?

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No, o tom, to by byla celá přednáška a ne jedna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak aspoň pár bodů, nebo námětů.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
No, pár bodů, to důležité je, že k tomu moc nemůžeme přispět jako jedinci, ale můžou tomu přispět instituce. To znamená, je třeba budovat a udržovat instituce, které se o to budou starat a to jak na národní, tak dneska bohužel musíme jít i na tu nadnárodní úroveň, včetně třeba Evropské unie a nebo vůbec nějakých mezinárodních smluv. Vypadá to jako nepříliš atraktivně, je to takové vlastně v prvním kroku administrativní řešení, ale bohužel žijeme v době, kdy ty změny jsou tak obrovské, že čelit jim lze jenom budováním taky vlastně nějakých poměrně velkých a dokonce jako nějakých mocenských struktur.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás od pana Jana. Za jak dlouho se česká krajina může změnit v oblast bez vody?

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
To bude dost záležet na tom, jak bude pršet. Já si myslím, žijeme, nebo česká krajina je umístěna v oblasti, kde je zajištěn nějaký déšť vlastně vždycky. To znamená jo čistě, co se týče zeměpisné šířky. To znamená bez vody nebudeme nikdy. Poušť tady nebude, pouště vznikají podél obratníků, ne v těhlechtěch zeměpisných šířkách. To, že bude vody míň, hrozí velmi jaksi velmi silně a hlavně hrozí, že se změní, /výpadek/ ale budou nějak jinak během roku, takže budou třeba velká období sucha během roku. Za jak dlouho tady budeme v situaci, jako je jižní Evropa, si netroufám odhadnout, ale může to trvat pouhých několik dekád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor David Štorch, biolog, ředitel centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas a názor.

Tomáš ŠTORCH, biolog, ekolog
--------------------
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková. Zítra se můžete těšit na komentátora Bohumila Pečinko.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.