Přepis: Jak to vidí David Mareček – 3. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Začíná pořad Jak to vidí, u kterého vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik žen je v našich orchestrech, či v podnikání? Držíme krok se světem? Jaké to bylo slavit sametovou revoluci ve Spojených státech a hrát Dvořáka v Carnegie Hall? A v čem se tam třeba chodí na koncerty? Poslechněte si odpovědi. Jsem ráda, pane Marečku, že se vidíme, protože vy jste se včera vracel z Brna do Prahy vlakem, kolem desáté jste vyjížděl a přišel jste mi hodně optimistický, že to pojede bez problémů. Jaké to bylo nakonec?

Čtěte také

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Bylo to hezké, nebylo to bez problémů. Já jsem byl optimistický, když jsme si volali ještě z brněnského nádraží a vlak měl zpoždění 5 minut, tak úplně zanedbatelné a vy jste mi říkala, no bůhvíkdy dojedete a vzpomněl jsem si na vás už ve Svitavách, protože tam jsme zůstali stát. Čekali jsme na dieselovou lokomotivu. Té jsme se nedočkali a tak jsme přestoupili do jiného vlaku, který byl vybaven dieselovou lokomotivou a po krásných necelých 6 hodinách jsme dorazili šťastně do Prahy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli jste, myslím teď všichni pasažéři, dostatek informací?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Měli, měli. Starali se o nás skvěle jak průvodčí v obou těch vlacích, tak tam potom někdo za České dráhy roznášel občerstvení a já myslím, že lidé hlavně už, kteří to zažili, nebo spíš četli ten den předem, tak všichni počítali s tím, že se může něco stát, že může ten vlak dorazit později a nám se, upřímně řečeno, zase tak moc nedělo. Samozřejmě potom už přestalo fungovat topení, ale ono těch pár hodin ten vlak vydrží v relativně dobré pohodě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už se vám stalo, pane Marečku, protože vy hodně jezdíte po Evropě, po světě, že právě počasí nějaké zkřížilo vaše plány, ať už soukromé, nebo pracovní, dokonce ovlivnilo třeba zájezd orchestru?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
No u těch pracovních skoro bych mohl říct, že se to stává pravidelně a teď váhám, jestli mám to říct, že mě to těší, protože to nechci přivolávat ani na sebe ani na své kolegy, ale myslím si, že pokud není ohrožen život nebo nějak fatálně zdraví, tak je to vlastně docela dobře. Protože ona nám příroda dá najevo, že když se něco stane, takže nezmůžeme nic, i kdybychom se na hlavu stavěli a nám, když se bavíme o té pracovní rovině, tak kromě jediného případu, a to bylo Japonsko, kde opravdu to byla tragická přírodní katastrofa, tak všechny ty ostatní případy byly spíš úsměvné než vážné. Stalo se nám to ještě s Filharmonií Brno v Cheltenhamu, kde jsme byli na hudebním festival a tam vypukly záplavy a bylo docela hezké vidět, jak na to Angličané reagovali, s takovým klidem a humorem. Zkrátka všichni si zuli boty, vyhrnuli si kalhoty až nad kolena, protože opravdu po těch ulicích tekly potoky vody, no a tímto způsobem se dostávali do toho koncertního sálu. Takže včetně tedy hudebníků, s nástroji to bylo samozřejmě složitější, nicméně ten koncert se uskutečnil a když říkám, že je to příznačné pro ty národy, tak se ještě vrátím do toho Japonska 2011, kde zase byla až zarážející ta disciplína, že nikdo nikde neraboval, nikdo nikde nepropadal nějaké velké panice, ale vopravdu se snažili zodpovědně ti lidé zacházet s tou situací tak, aby se z ní, pokud možno, všichni dostali, nebo tedy co nejvíc. No a zpět do Evropy, zase Francouzi, jakkoliv to přímo s Francií nesouvisí, tak když soptila ta slavná islandská sopka s tím nevyslovitelným jménem, tak my jsme měli na hostování v Brně tehdy ještě, také dirigenta Jakuba Hrůšu, který měl koncerty v Paříži a já jsem mu tak žertem volal, že kdoví, jestli odletí a abych nemusel pro něho jet autem do té Paříže, abychom měli koncert, a tak jsme si z toho dělali legraci. No a přišla sopka a letadla skutečně nelétala, což stále ještě nebyla taková katastrofa, no ale když jsem mu telefonoval, jak tedy na tom je, tak mně řekl, že letadla nelétají a vlaky proto vstoupily do stávky, což bych řekl, že je taky typické pro Francouze, kde stávkování je téměř národním sportem, takže jsme skutečně s kolegou sedli do auta a jeli jsme do Paříže o víkendu, abychom přivezli na pondělní ranní zkoušku dirigenta a stihli jsme to tak, tak. Takže myslím, pokud vopravdu není něco fatálně ohroženo, takže to je docela zdravé, protože nás, kohokoliv, donutí se zastavit a přemýšlet v trochu delších časových horizontech. Já jsem taky měl včera domluvených asi 8 schůzek, všechny jsem zrušil a měl jsem ve vlaku čas na přemýšlení a vůbec mi to nevadilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ale to jste měl štěstí, pane Marečku, protože například televize i rozhlas informovaly o tolika případech, jak lidé třeba neměli ani informace, čekali hodiny a dokonce viděla jsem jednoho mladíka, který líčil, jak vlastně se nemohl dostat domů a chodil po Praze, po noční Praze až teda nějaký vlak konečně jel. Myslíte si, že nějak z toho vyvodíme, co se týče i ve vztahu k přírodě nějaké poučení?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Těžko říct jestli poučení. To jsou situace, které se opravdu nedají předvídat. Já si myslím, že i všichni, ať už to byli zaměstnanci Českých drah, nebo lidé kolem dopravních podniků, takže opravdu dělali maximum, ale v momentě, kdy ten rozsah je tak velký, tak se zkrátka nedá nic dělat. Ono to bylo i v dalších městech, kdy jste se nemohli dostat z jedné čtvrti do druhé a nedostali jste se nijak, protože tramvaje nejezdily a taxík vám nezavolali, jenom vám oznámili, že bohužel jsou přetíženi. No tak vyvodit z toho snad můžeme jenom tak, že musíme počítat se vším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když zůstaneme u orchestru, protože jste hovořil také o těchto zážitcích. Kolik v něm vlastně hraje žen?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
To je otázka na tělo. Skutečně málo, málo v porovnání s tím, jak je to třeba na západ od nás, ale myslím, že nejenom tam. Konkrétně v České filharmonii máme 20 žen, což vyjádřeno v procentech je 16 % orchestru a byl jsem překvapený, že je to jedna z prvních otázek, kterou kladou třeba zahraniční novináři. To trošku svědčí o nastavení společnosti a o uvažování, když dávám rozhovory v České republice, tak většinou na prvním místě jsou ty otázky umělecké, čímž neříkám, že v zahraničí to umění jde na druhou kolej, ale je to tam důležité, jak ten orchestr je vyvážený, ale je to trend, který rozhodně se bude měnit a vlastně už se mění, protože v posledních letech u konkurzu u nás ženy poměrně drtivě porážejí muže a děje se tak, musím říct, v anonymních konkurzech. Takže tam nedochází ani k pozitivní ani k negativní diskriminaci. Ženy zkrátka vítězí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A čím to je, že těch žen je méně? Je tomu tak i teda v zahraničí?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
V zahraničí tomu tak často není, protože se orchestry dříve otevřely ženám. České orchestry se otevíraly poměrně pozdě, zvláště tedy Česká filharmonie ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A z jakých důvodů tedy?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Bylo to asi přesvědčení, že hra v orchestru je převážně mužská disciplína, záměrně říkám asi, protože na podobné téma byl rozhovor s Marin Alsop, což je jedna z mála špičkových dirigentek, žen, a ona sama říkala, že neví, že to je podle ní proto, že klasická hudba je od podstaty tak konzervativní, že odolává jakýmkoliv změnám, ať už jsou to američtí skladatelé, což dříve nebylo zvykem, nebo mladí skladatelé, což dříve nebylo zvykem, nebo ženy, koneckonců taková Vídeňská filharmonie se oficiálně otevřela ženám třeba až v roce 97, což nám přijde jako téměř, téměř nemyslitelné. Ale to, že se ten trend otočí a že to je jisté, je myslím dáno tím, že na vysokých školách, nejenom tedy těch hudebních studuje více žen než mužů, čili přirozeně se to, se to stát musí. My jsme měli takový rozhovor teď v Americe, protože tam se ta genderová korektnost řeší velmi a narazili jsme na dva takové docela šílené články. Ruský dirigent Jurij Těmirkanov docela legendární šéf Petrohradké filharmonie, tak ten prohlásil, že ženy vůbec za dirigentský pult nepatří, protože svým zjevem jednak budou rozptylovat orchestr a ještě jednu takovou pitomost řekl, že podstatou ženy je slabost, zatímco podstatou muže je síla a dirigent potřebuje sílu. Já myslím, že není potřeba tyto argumenty nijak komentovat, on si za to vysloužil docela posměch jak té hudební obce, tak odborných novinářů. Ale dá se to vzít jako hozená rukavice, co se tedy bude dít, až se ten poměr mužů a žen v orchestrech třeba otočí, tak jestli potom naopak dobře vypadající muži nebudou rozptylovat ty ženy, když to hodně shodím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže se dočkáme i v České filharmonii více žen? Myslíte?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Určitě se jich, určitě se jich dočkáme. Teď v nedávném konkurzu na pozici vedoucí druhých houslí zvítězila žena a jak říkám, ženy vítězí poměrně přirozeně a volí si je muži, protože tu konkurzní komisi tvoří orchestr složený převážně z mužů, takže kdyby měli tak zásadní pocit, že ženy do orchestru nepatří, tak jim ty body a ty pozitivní hlasy nedají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Inspirovala vás, pane Marečku, možná nedávné udílení cen ženám, nejlepším manažerkám, na kterou jste se zúčastnil?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
To rozhodně ano. Je to už desetiletý projekt TOP 25 žen českého byznysu a myslím, že to je projekt velmi dobrý právě pro tu ani ne pozitivní diskriminaci, protože tam o žádnou diskriminaci nejde, ale spíš o upozornění a ocenění těch žen, které jsou v byznysu úspěšné. Dokonce letos bylo to udílení rozšířeno ještě o kategorie veřejné sféry, tam byla oceněna například státní zástupkyně Lenka Bradáčová nebo naše eurokomisařka Věra Jourová. A jak ten samotný průběh akce, tak hlavně ten fakt, že jsou úspěšné ženy oceněné, tak myslím je nejlepší motivací k tomu, aby do nejen těch veřejných, ale i těch byznysových sfér více pronikaly. Ono se teď hodně diskutuje o kvótách, o tom, jestli se Česká republika připojí k těm povinným 40 %, tím je myšlen poměr žen v dozorčích radách velkých firem, mělo by se tak stát do roku 2018, respektive 2020, 18 jsou státní firmy a 20 jsou soukromé. A viděl jsem v médiích docela bouřlivou diskusi na toto téma, jestli to dělat nebo nedělat, protože kvóty jeden novinář označil za zbraně hromadného ničení. V jiném článku jsem se zase dočetl, že bez kvót to nepůjde. A já si myslím, když se vrátím zase k tomu oceňování těch žen, že to, co je hlavně potřeba změnit, je myšlení lidí a podmínky. Architekti mají takové, takový příklad, když se staví chodník, když se má někde navrhnout, takže je nejlepší tam vyset trávu a nechat tam tu trávu třeba čtvrt roku a že lidé si vychodí tu cestu, která je vlastně nejkratší, nejpřirozenější a tam, že se má potom udělat ten chodník. A to myslím, že je i případ těch žen v byznysu a v politice. Udělat podmínky takové, aby tam mohly. To znamená, ne snad tvrdou kvótou nařídit, aby tam byly, ale když půjdeme zpátky k té trávě, když tam dáte beton, tak nezjistíte, kudy ti lidé chodí, ale mít možnost pozitivně je motivovat, zavést například částečné úvazky, daleko větší flexibilitu, aby ženy, pokud se chtějí starat o děti, zároveň mohly chodit do práce, no a koneckonců rodičovskou dovolenou už máme a občas ji využívají i muži. Takže třeba to bude ta cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jednoho dne třeba dětský koutek v Rudolfinu, pane řediteli?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Dětský koutek v Rudolfinu už brzy. My v projektu, který teď je v běhu, který se jmenuje Otevřené Rudolfinun, tak s tím dětským koutem, koutkem počítáme, stane se to už na podzim a bude určen nejen našim zaměstnancům, ale právě i návštěvníkům nebo návštěvnicím, které můžou mít děti, které ještě nemohou jít na koncert, ale přesto si chtějí ten koncert dopřát, tak to je jeden z příklad toho, jak podmínky zlepšit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka se před několika dny vrátila takříkajíc domů. Jaké to bylo, pane řediteli, pro Českou filharmonii koncertovat 16. listopadu v newyorské Carnegie Hall? Právě tam měl nejslavnější Dvořákův opus v roce 1893 premiéru.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Bylo to neuvěřitelně silné. Musím říct, že mě to samotného překvapilo. To, že Carnegie Hall je slavný sál, to všichni vědí, ale ta síla místa samotného vždycky vás přemůže, protože si uvědomíte, kdo tam všechno stál, ale co je podstatnější, zaznamenal jsem názor jednoho z návštěvníků, ono tam bylo dost lidí z České republiky, jednak politici, jednak lidé z byznysu a samozřejmě taky čeští krajané žijící v Americe a jeden z Čechů, kteří ten koncert navštívili, říkal, no já bych si tak přál, kdybychom mohli sem přivézt 100 nebo 200 mladých lidí, aby zažili, co to je národní hrdost. A to je to, co na nás, a myslím i na muzikanty, kteří hráli ten koncert. To, co na nás nejvíc zapůsobilo, protože tam, bude to znít trochu pateticky, tak se omlouvám, ale ono to jinak nejde říct, tam vopravdu pochopíte co to je být hrdý na to, že jste Čech nebo Češka. Protože není to zaměřeno na vás, nezáleží na tom, jestli to hraje ten, nebo onen člověk, ale to, že reprodukujete hudbu Dvořákovu a Janáčkovu taky jsme hráli Tarase Bulbu na začátku, hudbu, která je tam doma, která je v Americe oceňovaná a hlavně ten způsob, jakým publikum tu, tu hudbu přijímá, je naprosto nepopsatelný a nereprodukovatelný, to vopravdu musíte zažít v těch téměř 3 tisících lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybyste srovnal, pane Marečku, to cítění publika našeho u nás a to ho amerického, protože se říká, že vlastně Američané tu symfonii z Nového světa považují tak nějak za svou?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Ono je to cítění velmi podobné, samozřejmě, že české publikum lépe vnímá Dvořáka, protože je celý náš. Američané ho zase vnímají dejme tomu přelomověji, protože založil, dá se říct, jejich artificiální klasickou hudbu, ale překvapivé bylo, jak srdečně jednak Dvořáka přijali a jak, jak bouřlivě tomu koncertu aplaudovali. Teď to neberte jako popis nějakého úspěchu, ale spíš to, co vidíte ve tvářích těch, těch lidí, že opravdu ta hudba k nim hluboce promlouvá no a do hlavy jim nevidíme. Čili, když se ptáte, jak to vnímají, to vlastně nevíme a je to strašně dobře, protože je to svoboda, kterou jim to nechává v tom uvažování a přijímání a jenom je to potvrzení, že hudba je univerzálním jazykem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vyjednává vůbec vystoupení v tak prestižním sále?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Vyjednává se hodně těžko a tím se dostávám zpátky k té národní hrdosti, protože v takovém sále, když vystupujete v rámci jejich koncertu, tedy který, které oni sami pořádají, tak se tam dostane 11 orchestrů do roka a z toho jenom asi 4 jsou evropské. Takže dostat se do těch 4 orchestrů je jasný úspěch, protože Carnegie Hall funguje na komerční bázi, to znamená, že tam žádná ani pozitivní diskriminace, ani dotace, ani nic jiného nepomůže. A vyjednávali jsme to tři roky tady toto angažmá a na základě toho úspěchu je už teď jasné, že návštěva další České filharmonie nebude trvat 10 let, jako tomu bylo teď, ale budou to tak tři, maximálně čtyři roky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Platí tedy, jak se říká, kdo nehraje venku, jako kdyby ve světě ani neexistoval?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
No je to vždycky lepší hrát venku, právě proto, že i druhá, druhé takové rčení je, že doma není nikdo prorokem a ten zahraniční úspěch vám doma pomůže. Ale zdá se mi vopravdu důležitější ta reprezentace české hudby a české kultury, protože když hrajete v zahraničí, tak ten dopad je samozřejmě daleko širší, protože je to i dopad mediální, píšou o tom noviny a píšou o české hudbě, o českém skladateli a je hezké to v té cizině číst.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bezesporu velká motivace také pro soubor.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Určitě. Pro soubor je to jedna z největších motivací. To znamená nejen plný sál ať už doma nebo v cizině, ale nikdy jsem to ještě neudělal, tak teď si to dovolím na 10 vteřin pochválit vlastní orchestr, že naši muzikanti, když opravdu jde o něco prestižního a hrají pod velkým tlakem, tak podávají ještě lepší výkon než obvykle a díky tomu ty prestižní štace můžeme získávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Národní divadlo prý zvažuje připojit se k protestní akci a nepouštět diváky v outdoorovém oblečení. Jak jsem se dočetla v Hospodářských novinách. Je to vlastně, kdy majitelé obchodů a restaurací chtějí změnit styl oblékání svých zákazníků a možná je to inspirace i pro další instituce. Co vy na to, pane Marečku?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
No to je hodně složitá otázka, protože tím se dostáváme skoro na začátek toho dnešního rozhovoru, k těm kvótám a zákazům a příkazům. A já vlastně nevím, jak na to mám odpovědět, protože světový trend je takový, bohužel, že se na koncerty a na operní a divadelní představení chodí v různém oblečení ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co třeba měli diváci v Carnegie Hall? Nebo u nás v Rudolfinu? V čem chodí?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
No diváci v Carnegie Hall chodí dost často v civilu. Já jsem tento šok zažil poprvé před 2 lety v Metropolitní opeře, kde člověk v běžném tmavém obleku a v běžném koncertním obutí byl skoro výjimkou. V tomto směru je v to Rudolfinu o poznání lepší, zatím stále. Takže to je ten trend toho oblékání a otázka tedy zní, jestli ho my jako pořadatelé těch akcí, máme měnit. Když budu odpovídat sám za sebe, tak bych byl proto, aby se změnil a to z jednoho prostého důvodu. Každý muzikant nebo herec vám řekne, že když si vezme koncertní oblečení nebo divadelní kostým, tak celé jeho vnímání, celé jeho bytí se změní v tu chvíli. A totéž se děje u návštěvníka koncertu. Myslím, že každý z nás, kdo chodí do divadla nebo na koncerty, někdy zažil, že třeba musel jít "jenom" ve svetru, protože prostě nestihl se převlíct a víte, jak se člověk potom cítí. Cítí se podstatně méně slavnostně a pokud jsou všichni ostatní oblečeni lépe, tak se dokonce cítí nepatřičně. No a druhý argument, kterým to teď všechno postavím na hlavu, je, že lidé jsou zvyklí déle pracovat a že se jim může stát, že se nestihnou přijít domů převléct z práce a chtěli by jít do divadla nebo na koncert. A tím a nemusí pracovat nutně ve firmě, kde je povinný oblek, mohou mít takovou práci, která ne snad nutně outdoorové, ale dejme tomu ležérnější oblečení umožňuje a my jim tím zákazem neumožníme na ten koncert jít. A to je samozřejmě zásadně špatně. Takže asi na to dokážu odpovědět jenom tak, že bych si přál, aby to hezké oblečení v divadlech a koncertních síních převažovalo a abychom našli způsob, jak návštěvníky motivovat, že tam v tom hezkém oblečení půjdou. Ono to má ještě další praktické příčiny, že třeba v té zmiňované Metropolitní opeře nebo v Carnegie Hall a není to jenom tam, totéž platí pro Paříž, částečně pro Londýn, je to, že lidé si neberou oblečení, tedy, že si berou oblečení s sebou, že ho nedávají do šatny, protože nechtějí se třeba zdržovat anebo ta šatna tam dokonce vůbec není, takže je to maličko jako v kině a vy přijdete do koncertního sálu a tam lidé drží na klíně kabáty, nebo zimní bundy...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bych na Wagnerovi nechtěla 6 hodin.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Já myslím, že by to nikdo nechtěl i na kratších koncertech, protože to je vopravdu ne, nekomfortní značně a to zatím naštěstí tady v té střední Evropě ještě moc nefunguje, ve Vídni mají skvěle propracovaný systém v šatnách, který hrozně rychle funguje. No a takže pořád budeme asi narážet na konflikt praktičnosti a té řekněme společenské únosnosti, ale za sebe, jak už jsem říkal na začátku, tak bych byl pro to, aby se nám podařilo to hezké oblečení udržet, protože to vytváří i tu sváteční náladu člověka, který potom na ten koncert přijde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Slíbili jsme ještě jednu perličku. Jak se vám, pane Marečku, líbí myšlenka nového starosty francouzského Grenoble, který chce z města udělat jakousi laboratoř pro zelenou politiku, z ulic by měly zmizet reklamní plakáty, plochy a nahradily by je stromy a pozvánky na kulturní akce?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Když se to takhle řekne, tak se mi to samozřejmě moc líbí. Já nevím, jak do hloubky to má pan starosta promyšleno, protože on chce taky, pokud vím, snižovat počet parkovacích míst na úkor těch ploch pro společenské vyžití, což je třeba báječná myšlenka, pokud má ale vymyšleno i to B, co udělá s auty, jestli je nechá za městem a pokud je nechá za městem, tak jak se lidé dostanou do města, nebo jak se tam dostanou ti bydlící, ale obecně vzato těmhle myšlenkám fandím, protože když mám možnost při cestování vidět jejich realizaci v praxi, tak je docela těm zahraničním městům závidím. To, jak třeba Vídeň zachází s cyklisty, jak je bezpečné projet tím městem kdekoliv na kole, to jak třeba Berlín zachází s tím takzvaný, řeknu to anglicky, car-sharingem, tedy sdílením aut, kdy si můžete předplatit službu v mobilním telefonu a jenom si najdete nejbližší zaparkované auto, tím kousek popojedete, zaplatíte. Takže všechno to, co přispívá k tomu, že města jsou příznivější lidem než autům a lidem než obchodu, tak je myslím trend velmi žádoucí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Děkuji za váš čas a za vaše názory a přeji vám hezký den.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Hezký den i vám. Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Na slyšenou. Ekolog a biolog bude hostem zítřejšího Jak to vidí, profesor David Storch. Mimo jiné se zeptám, zda jsme již vstoupili do nového geologického období. Zita Senková se těší na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.