Přepis: Jak to vidí David Mareček – 21. dubna 2017

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu "Jak to vidí" vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem "Jak to vidí" je David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Vítejte.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Povinná výuka dvou cizích jazyků na všeobecných školách, umění jako nástroj diplomacie a modrobílá euforie, tak vypadá část naší nabídky. Vítejte. Národní ústav pro vzdělávání připravil koncepci jazykové výuky na léta 2017 až 2022 s ambiciozním cílem například zajistit, aby učitelé cizích jazyků neodcházeli do soukromého sektoru, nebo aby se zlepšilo jejich vzdělávání, stejně jako úroveň jazykové vybavenosti žáků. Jak toho docílit, pane Marečku, podle vás?

Čtěte také

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, je to těžký úkol a řekl bych, ještě, že konečně tedy existuje aspoň nějaká koncepce, protože mám pocit, že u nás to jazykové vzdělání je strašně zanedbané. Nechci teď mluvit o konkrétních případech, protože jistě existuje řada naprosto vynikajících učitelů, kteří mají výborné metody, jak děti naučit jazyk, ale zdá se nám, že pořád nedoceňujeme význam toho jazykového vzdělání, jakoby to byl místy luxus, něco navíc, že jo, na co já to budu potřebovat, na co moje dítě to bude potřebovat a přitom je to, myslím, skoro základnější potřeba, než řada jiných předmětů, protože ten jazyk vůbec není vázaný na výši dosaženého vzdělání. Je to, jako když máte nerostné bohatství, tak buď těžíte na malém prostoru nebo těžíte na velikém prostoru a ten jazyk opravdu otevírá svět, takové to přísloví, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, tak to platí úplně v každém oboru od vyučených až po ty vysokoškoláky a tak, abych se vrátil na začátek, tak jsem rád, že taková koncepce jazykového vzdělání vznikla, ale bude samozřejmě záležet na tom, jak se uplatní v praxi. To, že učitelé by měli povinně vyjíždět, tak to jsem byl skoro v šoku, že tato povinnost nebyla, protože je to asi, jako bychom instruktora lyžování nechali naučit se lyžovat na trenažéru a pak by ty znalosti předával dál, což samozřejmě se taky stávalo, když se hromadně přecházelo z ruštiny na angličtinu, tak občas ten učitel byl jenom pár lekcí před žáky a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ona je to i, že vám do toho vstupuji, otázka vůbec i dalšího vzdělávání pedagogů.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To určitě a je to, určitě to souvisí s kariérním řádem a s jejich motivací nějakou další a v tom pedagogové nejsou výjimkou. To platí, nebo mělo by platit u všech profesí, že člověk, který se dál nevzdělává, který se nezajímá o to, co se v té profesi děje, tak nutně se zhoršuje, nezůstává stát, protože ten, to, co se děje okolo něho, tak se posouvá dopředu a nutně tedy on, když se neposouvá, tak, tak už nestačí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čeká se mimochodem na schválení toho kariérního řádu Senátem a pak na podpis pana prezidenta. Diskutuje se také o možnosti zavést cizí jazyk, druhý cizí jazyk povinně i na odborných školách. Co si o tom myslíte? Podle politiků totiž Evropská unie požaduje, aby každý Evropan mluvil dvěma cizímu jazyky.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Je, je to otázka. Diskuse, která se kolem toho rozproudila, tak se v zásadě ubírá dvěma směry. Jeden tedy to podporuje a říká, že, ano, je dobře a je potřeba učit se dva jazyky a druhý říká, že ten druhý jazyk na odborné škole vlastně ubere hodinovou dotaci nebo ubere jiné předměty, které ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty odborné třeba.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ty odborné, které by ten student potřeboval. Já jsem spíš zastáncem toho naučit se dva jazyky, protože, řekl bych, že dneska angličtina skutečně je takovým mezinárodním jazykem číslo 1, který je, je dobré se naučit jako první, ale potom by měl ten žák si vybrat jazyk právě podle svého oboru, protože jsou obory, kde je důležitá němčina, která taky je důležitá tím, že nás obklopuje, že máme hned dvě sousední země hovořící německy, ale určitě budou obory, kde bude důležitější francouzština, italština, španělština anebo exotické jazyky asijské, ať je to, ať je to čínština, japonština nebo korejština, ale myslím, že důležitější, než teď řešit, jestli jeden nebo dva jazyky je opravdu to, aby se aspoň ten jeden naučili pořádně a aby k tomu opravdu měli, k té kvalitní výuce všichni přístup, protože u nás je, myslím, dost velký rozdíl rodiče, kteří mají peníze na to, aby zaplatili dítěti hodiny navíc, tak ty děti potom mají výhodu, náskok a ty, které tu možnost nemají, tak často zaostávají, protože jazyk zrovna není disciplína, kterou se člověk může naučit úplně sám. Potřebuje na to učitele.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kurzy jsou také často velmi nákladné.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Kurzy bývají velmi nákladné. Existuje podle mě dobrá věc dneska s rozšířením internetu, a to jsou třeba filmy, když se podaří vám na ně dívat v tom jazyce s titulky v tom jazyce, to znamená, anglický film s anglickými titulky, německý s německými titulky, protože často je strašně těžké tomu jazyku mluvenému porozumět a tohle pomáhá a vlastně to moc nebo skoro nic nestojí a vím i třeba u svých dětí, že to, co rodiče normálně zakazují nebo omezují, jako jsou počítačové hry nebo sledování youtuberů, tak to může docela v té výuce jazyků pomoct, protože když si dítě stáhne tu hru v tom daném jazyce nebo se dívá na ta videa, která ho zajímají v tom daném jazyce, tak se učí a učí se víceméně mimoděk, a to už jsme u té přirozené motivace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná také je patrný ten trend, jak se nám zejména anglicismy dostávají do mateřštiny, kdy už používáme třeba selfíčko neboli autoportrét hezky česky.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, to je, to je škoda. Myslím si, že nemá smysl s tím nějak zásadně bojovat, že to asi neubojujeme, ale to bych řekl, že pak už zase souvisí s výukou češtiny, s tím, jak moc děti čtou. V tom by nám mohlo být docela vzorek Finsko, kde tady ta podpora čtení je veliká a vlastně mě napadl teď jeden příklad, který se mi moc líbí z jazykové výuky právě ve Finsku, kdy děti jsou vedeny k četbě. To znamená, že i malé dítě, které třeba ještě neumí tak plynule číst, tak vypráví ve škole příběh, učitel ho zapíše za něj, aby tedy nějak ten příběh nějak se dostal na papír. Dítě si k němu nakreslí ilustraci a už si vytvoří nějakou vazbu emoční na to, a teď se dostávám k těm jazykům a děti ze starších, z vyšších ročníků to přeloží do angličtiny ten příběh, a potom si to pověsí na nástěnku a čtou si to, koukají na to a je to, myslím, jeden z jasných příkladů, jak se ten jazyk dá velmi dobře zvládnout a ty anglicismy nebo vůbec cizí slova, která pronikají do toho jazyka, asi jim nezabráníme, ale nejúčinnější je tedy kultivace toho našeho mateřského jazyka, který, který souvisí i s překládáním, protože když překládáte z cizího jazyka do češtiny, tak často nebo ne často, je prostě stejně důležité, jak umíte česky, jako to, jak umíte ten cizí jazyk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hudba slova nepotřebuje, nicméně i hudebníci se musejí mezi sebou domluvit, orchestry jsou vesměs mezinárodní. Jakou máte zkušenost, pane Marečku?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, to jste taky uhodila hřebíček na hlavičku v jedné z bolestí a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česká filharmonie se vymyká, já vím.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, nemyslím, že Česká filharmonie se vymyká ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne? Trošku.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ale teď máte namysli to, že jsme český orchestr, že tam nejsou cizinci, ale spíš mluvím teď o České republice jako celku, že dost často hráči v orchestru neovládají dobře cizí jazyk a nejde teď tolik o to mezinárodní složení orchestru nebo to, když hokejista vyjede do Ameriky a musí se naučit anglicky, ale dirigenti jsou velmi často cizinci a tím dorozumívacím jazykem je angličtina a ve chvíli, kdy hudebník tu angličtinu nebo ten jazyk neovládá, tak je opravdu ztracený, protože i když hodně toho dirigent ukáže rukama, tak řadu věcí opravdu potřebuje říct, vysvětlit a pak je nutné rozumět a jak jsem říkal, to platí pro vysokoškolsky vzdělané lidi, ale úplně stejně to platí pro řemeslníky, kteří si mohou jednak takhle vyměňovat zkušenosti a jednak získat možnost třeba pracovat v cizině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Letošní rok se v Japonsku připomíná jako "Rok české kultury". Jeho stěžejní částí je prezentace Muchovy Slovanské epopeje, velkoformátové dílo slavného českého secesního malíře. To tam v březnu doprovodil ministr kultury, pan Herman a je to vůbec poprvé, co je všech těch 20 velkoformátových monumentálních pláten vystaveno v zahraničí. Je to dobře? Je to v souladu s ochranou kulturního dědictví?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Myslím si, že to je moc dobře. Tehdy, když se uvažovalo o zapůjčení Slovanské epopeje, kterou tedy půjčuje město Praha a ministerstvo kultury jenom dávalo souhlas s tím vývozem, tak si to určitě posluchači ještě vybaví, tak se diskutovalo o vývozu do Japonska a do Číny a ministerstvo tehdy posuzovalo podmínky v obou těch zemích a vývoz do Japonska povolilo, vývoz do Číny nepovolilo a myslím si, že to je jádro toho, jestli vyvážet, nebo nevyvážet takhle vzácnou věc. Nikdy nedosáhnete toho, aby takové množství turistů, cizinců, zahraničních návštěvníků přijelo do Prahy se na Slovanskou epopej podívat. To znamená, že tím vývozem, dokonce někdo spočítal, myslím z novinářů, že za tři měsíce to v Japonsku uvidí tolik lidí, co tady za pět let. Takže ten efekt je naprosto jasný. Výstavy výtvarného umění velké jsou všude ve světě, vždycky se ty obrazy nebo ta díla jiná výtvarná schází ze všech koutů světa, čili myslím si, že o vývozu polemizovat nemusíme, to je jednoznačně dobrá věc, ale co je důležité, jsou skutečně ty podmínky, to znamená, zajistit, aby to dílo bylo dopraveno bezpečně tam i zpět a hlavně, aby na místě, kde bude vystaveno, mělo dokonalé podmínky v tom technickém slova smyslu, aby nejenom se nepoškodilo, ale aby nehrozilo, že se tam opravdu oživí nějaká plíseň, o které se mluvilo, že může potom to dílo zničit a v tomhle směru tedy nemohu sice hovořit o zkušenosti Japonců s vystavováním výtvarného umění, ale protože Japonsko díky své profesi znám poměrně dobře, tak myslím, že neexistuje moc zemí, kde by ta Muchova epopej byla ve větším bezpečí, než je Japonsko, při pečlivosti, s jakou Japonci všechno dělají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem Moravský Krumlov, kde bývala Slovanská epopej v minulosti vystavena, tak protestuje proti přesunu do Číny. Je ten úplně ze hry, pane Marečku, tedy?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Podle mých informací přesun do Číny je ze hry, protože když ta kauza byla taková živá, tak jsem se tehdy informoval i na ministerstvu kultury a tam mi řekli jasně, že tedy pan ministr povolil cestu do Japonska, ale do Číny ne a myslím, že i ten protest z Krumlova byl právě proti tomu vývozu do Číny, ne, že by měli něco proti Číně, ale měli strach z podmínek, které by tam nebyly pro epopej vytvořeny, a to myslím, ministerstvo správně posoudilo, že by, že by tak skutečně bylo, tedy, že by tam epopej vycestovat neměla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kdy najde epopej domov i doma, pane Marečku? Protože obrazy vlastní Praha, které je Mucha daroval, jeho podmínkou bylo, aby město postavilo na své náklady vhodnou budovu pro jejich vystavení. Ta ovšem neexistuje.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ta neexistuje, no. To je skoro filosofické téma tak na další tři pořady o tom, jak funguje státní a soukromý sektor nebo o tom, jak zacházíme s penězi, když jsou naše a jak s nimi hospodaříme, když jsou takzvaně všech. Muchova epopej je zářným příkladem toho díla, které vzniklo za soukromé peníze, protože chicagský mecenáš a průmyslník Charles Crane vlastně umožnil Muchovi tu epopej vytvořit, protože jinak on by si to nemohl dovolit při tom, jak dlouho vznikala a je takovou ironií, že vlastně sto let po tom, co ji Mucha začal tvořit, tak se stala národní movitou památkou a přesunula se do Prahy, tedy tou památkou se stala už v roce 2010, do Prahy se přesunula v roce 2012, ale že tedy ani více než 100 let po jejím vzniku nebyla splněna ta podmínka postavit prostor, který by pro tu epopej byl vhodný, no a nevím, nemám na to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na čem to vázne?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, obvykle to vázne, myslím, na naší obecné nevůli, jakmile se dostaneme do veřejných funkcí nebo do toho veřejného prostoru, kde rozhodujeme o penězích, tak uvažovat na víc než na ty čtyři nebo šest let dopředu, protože ono je to vlastně velmi nevděčné zahájit třeba stavbu, která bude dokončena až v dalším období a řada politiků se snaží, je to pochopitelné lidské, že se snaží, udělat něco, co bude vidět teď, že to dokázali, ale hrozně málo jich uvažuje o tom, co se stane za 10, za 15, za 20 let a myslím si, že tohle je zrovna jeden z těch příkladů, kdy asi nikdo si s tím nechtěl dát tu práci a takovou stavbu prosadit při tom, jak tedy historie potvrzuje, tak řada opravdu velkých děl vznikla jenom díky podpoře mecenášů a my potom neumíme udělat ani tu jednoduchou, relativně jednoduchou věc, to znamená, vytvořit jim odpovídající prostor. Je to škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdyby ta epopej ty prostory měla, tak by třeba se podařilo přilákat značné množství turistů, zájemců k nám do republiky a nemuseli by třeba jezdit do toho Japonska.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Tak to určitě. Zase Japonsko technicky, bych řekl, je jiná spádová oblast, takže tam by v každém případě mělo smysl ji vidět. Dokonce pan ministr Herman, když jsme se potkali na jiné vernisáži u nás, tak říkal, že pro něho zážitek z toho, když viděl, jak zapůsobila epopej na Japonce, takže byl jeden z jeho největších v takovém tom, v té škatulce národní hrdosti. Takže smysl by to mělo, ale máte pravdu, že jakákoli stavba, která nějak slouží veřejnosti, ať je to třeba moderní sportovní stadion nebo výstavní síň nebo koncertní sál, tak zásadním způsobem zmnožuje lidi, kteří jako turisté do té země přijedou, takže určitě by to pomohlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se podle vás stát staví vůbec k nákupům moderního umění?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, stát to má částečně v povinnosti u těch státem zřizovaných institucí, které mají nějaké množství prostředků určených ve svém rozpočtu na nákupy moderního umění, ale teď nově vzniká takový akviziční fond nebo přesněji bych měl říct dotační program a ten je právě pro ty instituce, které nezřizuje stát a to si myslím, že je velmi dobře, protože najednou muzea, galerie, i pražské, ale i regionální, a nezáleží v podstatě na jejich velikosti, dokonce ani na tom, jestli jsou, ne tedy státní, ale jestli jsou zřizovány obcemi, nebo jestli jsou soukromé, tak mohou nakupovat umění a podobně, jako u těch jazyků je to už deset minut po dvanácté nebo možná v půl jedné, protože vzniká propast určitá v tom, že možná za 20, 30 let bychom neměli co vystavovat v určitém časovém segmentu. To znamená, ta díla pod 50 let, no, ale díky tomu fondu, který bude spravovaný nějakou radou jmenovanou ministerstvem, tedy odbornou, která má rozhodovat o tom, na co peníze mohou a nemohou jít, tak by měla být možnost teď tedy nakupovat a vytvářet sbírky, které samozřejmě se zhodnotí za mnoho let a je to jeden z těch příkladů uvažování na 20 a více let dopředu, protože nemůžeme u toho umění úplně říct, co se osvědčí a co ne. Jistě, že odborník by to měl v zásadě poznat, ale ten čas ničím neošidíme a to, že skladatel nebo malíř nebo spisovatel bude slavný i sto let po smrti, to opravdu nevyvěštíme teď, protože to nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umění i jako nástroj diplomacie?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Umění je, myslím, velký nástroj diplomacie, protože umění dost často nepotřebuje slova, potřebuje ho samozřejmě film nebo ... film nebo divadlo, ale umění působí v podstatě dost přímo na emoce a myslím si, že je zajímavé to spojení, kterého využívají třeba obchodníci nebo politici, že většinou působí na naše emoce. Když se nad tím zamyslíme, tak řada sloganů, které nám prodají nějaký výrobek nebo nám prodají nějakou politickou stranu, tak vlastně není moc racionální, že jo. Vybere se jedna věc, která, když se nad ní zamyslíte, že kdyby se to splnilo, tak co? Tak jako zlepší se tak strašně náš život? No, vlastně ne, ale nějakým způsobem je nám to sympatické, máme pocit buď, že bychom to také chtěli, nebo že budeme šťastnější díky tomu a v tomhle směru umění je na tom vlastně založené. Tam to není žádný trik, ale umění je tu od toho, aby vyvolávalo emoce, aby pracovalo s emocemi, no a jako nástroj diplomacie, tedy toho, že pozitivně naladí jiné národy vůči tomu našemu, tak to může sloužit velmi dobře a využívají toho velmoci a my se jim můžeme v tomhle tom rovnat, protože máme vynikající umělce na té nejvyšší světové úrovni, tak proč toho nevyužít?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hokejovou extraligu ovládla Kometa v Brně, kde zavládla modrobílá euforie, se na hokejové zlato čekalo 51 let. Sledoval jste to bezesporu jako rodák z Brna? Ten nejdříve velký pád, pak strasti a ten nynější návrat do zlatého ráje, pane Marečku?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To, to nešlo nesledovat, protože obraz v médiích, který říká, že Brno žije hokejem, tak ten, ten je naprosto odpovídající tedy realitě, protože Brno žije hokejem mnoho, mnoho let a Kometa je, je krásný příběh. Ono to, ten vzestup začal vlastně už před 12 lety, když Kometu koupil její současný majitel Libor Zábranský, který stojí opravdu za tím úspěchem a koupil ji před krachem a to, co dokázal tím, že investoval vlastně svoje vlastní peníze a že dokázal potom ten svůj záměr přetavit ve šťastné nákupy hráčů a nakonec stanul i na lavičce jako trenér, že jo, když to nedopadlo a angažmá Aloise Hadamczika vlastně skončilo, tak se postavil na lavičku Libor Zábranský a dovedl Kometu až k tomu titulu. Já se musím přiznat, že ke konci už jsem to v zájmu Komety moc nesledoval, protože moji kamarádi brněnští říkají, že když jdu na Kometu, takže prohraje, což se stalo, což se stalo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jste ale moc nechodil.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Což se stalo jenom se Spartou, že jsem skutečně přišel se podívat na zápas a Kometa prohrála, tak jsem jim všem slíbil, že nepůjdu na žádný finálový zápas, aby Kometa neprohrála, tak tím jsem se tedy zasloužil o tom, že opravdu ani jednou neprohrála, když to vezmu hodně s nadsázkou, ale samozřejmě ten příběh je úžasný právě v tom širším kontextu, to, že město tím žije napříč profesemi, napříč zájmy, napříč úplně vším a že vždycky se říká, zní to jako fráze, že titul vyhraje ten, kdo chce nejvíc, ale tady to tak opravdu bylo, že ti hráči tak moc chtěli, že myslím, že v Brně nikdo nepochyboval o tom, že to dokážou a že ten titul vyhrají, byť Liberec byl vlastně velmi kvalitní soupeř, jo, ačkoli to neodpovídá tomu výsledku 4:0, ale on, většina těch zápasů byla jenom o malých detailech, které potom rozhodují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pět titulů, řečeno v té dnešní terminologii hokejové extraligy, slavil také Augustin Bubník, bývalý vynikající hokejový útočník, který v úterý podlehl dlouhé nemoci, byl členem takzvané "zlaté generace". Ve vykonstruovaném procesu jedenácti hráčů reprezentace ho komunisté odsoudili za vlastizradu a poslali do uranových dolů. To je také velmi zajímavý příběh, pohnutý osud vynikajícího sportovce.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Velmi pohnutý osud a velmi přesně to vlastně reflektuje osud naší země. On sám říkal, že jeden den byli v podstatě nejslavnější a druhý den v naprostém zavržení. Je to smutné samozřejmě moc, ale pozitivní na tom je, že se Augustin Bubník dokázal vrátit po té amnestii, přestože teda pět let strávil na té šílené práci v uranových dolech a bohužel pochopitelně nemohl už na té nejvyšší úrovni hrát, ale stal se z něho vynikající trenér, stal se z něho dokonce první Čech, který působil u zahraničního A týmu, což byla, jsme zase u toho Finska.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve Finsku.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Jak jsme ho měli u škol, tak to byla finská hokejová reprezentace, která v roce, myslím, že 67 ve Vídni uštědřila porážku českému týmu nebo československému týmu na mistrovství světa, což byl tehdy velký šok a byl to prostě člověk, který i přes tu nepřízeň osudu dokázal uspět zásadně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká na závěr dnešního vydání generální ředitel České filharmonie David Mareček. Děkuji vám a přeji vám hezký den, na slyšenou.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Děkuji, hezký den posluchačům. Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem nedělního "Jak to vidí" bude Miloš Zapletal, scénárista a manager. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.