Přepis: Jak to vidí David Mareček – 17. května

17. květen 2014

Hostem byl David Mareček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem je David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Já vás vítám. Dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K jaru už tradičně patří hudební festival. Pražské jaro zahájilo uvedení Smetanovy Mé vlasti, Česká filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka se zhostila tohoto díla. Jaký je váš vztah k mé vlasti, pane Marečku?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Můj vztah k mé vlasti je naprosto kladný. Já jsem měl to štěstí, že jsem se s ní setkal poměrně v raném věku, tedy dětském. Vím, že doma jsme vždycky ten přenos z Pražského jara sledovali. A řekl bych, čím jsem starší, tak tím více se mi líbí ty poslední dvě symfonické básně, to znamená Tábor a Blaník, které jsou závažnější symfoničtější a samozřejmě, když jsem byl mladší nebo menší předtím, tak se mi víc líbily ty ne ty první čtyři, ale Vltava, Šárka a Z českých luhů a hájů, což jsou mimochodem i básně, které se nejčastěji hrají a mnoho orchestrů, nejen Česká filharmonie, ale i jiné české orchestry jsou v cizině často žádány právě o jednu z těchto tří skladeb a dokonce jsem viděl i v cizině jiný orchestr, tedy ne český, že tu Mou vlast rozdělil do dvou dnů a hráli vždycky v druhé polovině koncertu místo symfonie, což určitě je možné. My jsme naopak s Jiřím Bělohlávkem ji hráli vcelku, což bylo, nemýlím-li se poprvé na Pražském jaru bez přestávky a myslím, že to je moc dobře, protože to působí opravdu jako celek a je to jen o zvyk, je to taková, řekl bych, standardní Mahlerova symfonie délkou a i hudebníci říkali, že první den to bylo náročné to takhle zahrát vcelku, ale pak už si na to zvykli a potřetí, protože es to hrálo třikrát, tak už jim to přišlo docela normální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dvě reprízy Mé vlasti. Ten koncert byl věnován stému výročí narození dirigenta Rafaela Kubelíka. Památné je právě jeho vystoupení po jeho návratu z emigrace. Je to pořád vysoká laťka? Nebo nepřekonatelná?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Je to tak. Rafel Kubelík je vždycky vysoká laťka. Já myslím, že každý umělec je unikátní, takže v tom je nepřekonatelný a Kubelík jednak tím, co vytvořil v symfonickém orchestru bavorského rozhlasu, kde byl dlouhá léta šéfem a svojí diskografií a celou svojí osobností je tak zářným příkladem. Špičkového hudebníka, že myslím, že si ho budeme připomínat stále, nejenom v tom výročí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jste se zmínil o Bavorsku, tak přijede také jeden orchestr, ačkoliv tady bychom měli být přesnější, protože jde o franky. Na to jsou mimořádně hákliví.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, přijedou bamberští symfonikové a to je orchestr, který má zajímavou historii, pokud to posluchači neví, tak ten orchestr byl původně Pražská-německá filharmonie, takže to byl orchestr složený z Němců v Praze a po roce 1946, když museli z České republiky nebo z Československa odejít, tak spolu s odsunutými Němci z Karlovarska a ze Slezska, tak vytvořili ty takzvané bamberské symfoniky a dneska oni nesou, myslím, titul ještě Bavorská státní filharmonie nebo podtitul. A říká se dokonce, ředitel toho orchestru mi říkal, že pořád žijí v tom, že ten zvuk je jakoby český. Já jsem měl možnost je několikrát slyšet. Úplně tak bych to neřekl, ale fakt je, že jakási měkkost v tom zvuku bamberských symfoniků je. Oni jsou docela vyhlášení interpretací Mahlera, a tady budou hrát příští sobotu, to je 24., jestli to dobře počítám, tak budou hrát právě první Mahlerovu symfonii a já to bohužel neuslyším, protože budeme s filharmonií už na turné, ale myslím si, že to je takový skrytý klenot Pražského jara. Nejmenují se vídeňští filharmonikové, není to ta prvoplánová hvězd, ale ten orchestr hraje úžasně a přijedou s šéfdirigentem Jonathanem Nottem, který už je tam šéfdirigentem už od roku 2000, to je zase tradice pořádná, že už je to 14.rok, tak pro mě, kdybych tu ještě byl v Praze, tak by to byl koncert, který bych si rozhodně nenechal ujít. Navíc zpívá Violeta Urmana, přední interpretka Strausse, Wagnera, Verdiho a zpívá právě Straussovy orchestrální písně k jeho výročí, které za chviličku bude, 11. června.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Bělohlávek na takzvaný debut Pražského jara doporučil mladého dirigenta Pavla Trojana. Mohou či jsou takové okamžiky pro mladého umělce rozhodující pro tu další kariéru?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Nevím, jestli rozhodující, to vždycky ukáže až nebo ukáže se to až ex post, ale jsou to okamžiky důležité rozhodně, protože mladý Leonard Bernstein se vyprofiloval takhle výrazně záskokem, to bývá ten nejčastější rozhodující okamžik, když zaskočíte za velkou hvězdu dirigentskou a třeba v případě Bernsteina to byl koncert, který byl přenášený ještě po celé Americe, takže tím se vyprofiloval, ale Pavel Trojan bude dirigovat symfonický orchestr hlavního města Prahy, FOK, což je vynikající těleso a myslím si, že ta kombinace, že tedy vystoupí na takto prestižním festivalu a s takto skvělým tělesem navíc má zajímavý program. Jsou tam dvě české skladby a dvě světová díla, je tam mimo jiné i Stravinskij obsažen a začíná Novákem v Tatrách, čili je to opravdu profilový program,takže když se mu to podaří a když sklidí dobré ohlasy, tak myslím, že by mu to mohlo v kariéře velmi pomoci a je to dobře, protože musíme českým umělcům dávat prostor my, když to neuděláme, tak těžko to udělají v cizině. Navíc by to byla škoda nepěstovat si je doma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na programy různých festivalů nebo sezóny v koncertních domech a tak dále, jak je složité přicházet neustále s něčím novým neokázalým?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já myslím, že to není až tak složité, protože se mění trendy. Nějakou dobu je velmi populární třeba Beethoven, ten je populární stále, ale pak jsou různé trendy buď inspirace literární nebo je populární uvádět velká vokálně instrumentální díla nebo spojovat je s nějakým vizuálním dojmem, ať už s projekcí nebo s například živým tancem. Pokud ty trendy trošku sledujete a snažíte se jim nejít naproti, ale trošku je anticipovat, tak potom je to dobré. Samozřejmě, že je nesmysl kopírovat jenom ty trendy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak by bylo všechno stejné.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Pak by bylo všechno stejné, ale tak přijdete už vlastně pozdě. Už se mezitím, kdy vy ten projekt uskutečníte, tak se ten trend změní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká se a víme to, že umění a hudba jsou nejjednoduššími způsoby, jak spojit lidi různých národností, vyznání, hudba dokonce stmeluje ve válce. Média také před pár dny informovala o tom, jak to funguje v uvozovkách i v syrském Damašku.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To byla zajímavá zpráva. Ona hovořila o tom, že minulý měsíc Opera v Damašku dostala zásah při raketovém útoku a ten článek také psal o tom, že Damašek byl o opravdu jedním z nejvýznamnějších center, protože v roce 2008 dokonce byl vy hlášen kulturním městem arabského světa. Ta opera byla budována poměrně dlouho už od 70. let ještě Hafís Asad tehdejší tedy vládce ji začal stavět a nejdřív byla přerušena nějakými válečnými konflikty, potom v roce 1999 dokonce vyhořela a teprve jeho syn Bašár Asad ji dobudoval tu damašskou operu a konala se tam neuvěřitelná spousta opravdu špičkových vystoupení a teď po tom útoku, když ta opera nefunguje, a lidé tam nemohou chodit zatím, tak alespoň, v uvozovkách alespoň, fungují školy, nebo vzdělávací programy, které tam jsou a ony se snaží to rychle obnovit a sami říkají, že umění jim dává pocit, že jsou stále naživu a připomíná jim, jaké to bylo před tou krizí a to je velmi zajímavá věc, protože je to v podstatě myšlenka, se kterou se setkáte úplně všude. Stejně mluví lidé, kteří přežili koncentrační tábory nebo kteří přežili třeba Terezín, kde se to umění také pěstovalo těmi prostředky, jakými to šlo. Hrálo se tam divadlo, hráli v Terezíně třeba Verdiho Rekviem s klavírem a vytvořili sbor, našli sólisty, podobný příběh máme z obleženého Leningradu, kde se uváděla Šostakovičova slavná Leningradská symfonie a vždycky ten příběh je stejný, že hudba nejenže lidi stmelila, ale že jim dala sílu to přežít a zůstat lidmi, nepodlehnout těm hrůzám, které buď je obklopovali nebo dokonce se snažili do nich nějak vstoupit a semlít je a při té bídě vší a při tom, že je to vlastně velmi smutný příklad, tak si myslím, že je dobře, že to dává naději, že to tak stále funguje a vždycky máme něco, k čemu se obrátit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak informoval také náš zpravodaj ve Francii Jan Šmíd, tak je k vidění v severofrancouzském městě výstava, týká se první světové války a jsou tam k vidění třeba exponáty, jak si vojáci v zákopech vyráběli hudební nástroje, třeba myslím z krabičky od cigaret, z plechovky od munice a podobně.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ona i v té válce ta hudba hrála svoji roli určitou, mobilizační nebo stimulační. Dokonce ti vojáci říkají, je to obsaženo v jejich svědectvích, že často ten zvuk války nebyly jenom výstřely z děl nebo svištění kulek, ale že slyšeli právě i hudbu, ať už to byly tedy bubny, které se používaly, anebo to byl třeba i zpěv a konkrétně tady u téhle výstavy si můžete projít a slyšet všechny typy tady těch válečných zvuků a je zajímavé, jak se vám hluboko otisknou, protože všude se dočteme, že 80 % informací vnímá člověk zrakem, což je pravda, bohužel je to často pravda i u hudby a jiných tedy sluchem vnímaných umění, že je důležité tak, jak se ten hudebník tváří a jak vypadá, ale zrovna té válce si vojáci více pamatují ten zvuk a více s vám vryje do podvědomí a myslím si, že i více potom vyvolá ve vás představu, protože tak jako si třeba oblíbenou písní nebo s oblíbenou skladbou spojíte nějaký zážitek, dejme tomu z dovolené, nebo z dětství někde z minulosti, kdy po 10, 20 letech, 30, když tu hudbu uslyšíte, tak se vám vybaví ta situace, vybaví se vám vůně, vybaví se vám pocity, tak stejně tak bohužel i negativně se vám může zapsat ta válka a zřejmě tedy podle toho co se návštěvník dočte a dozví na té výstavě, tak zřejmě takto se tehdy zapisovala vojákům sluchově a nikoliv vizuálně jako primární vjem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za příspěvek míru bývá už mnoho let označování slavný orchestr, který řídí Daniel Barenboim, slavný dirigent a klavírista West-Eastern Divan Orchestra, který mimochodem letos opět vyráží na turné.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To jsou projekty, kterých je několik po světě. Ten Barenboimův orchestr pochopitelně patří k nejslavnějším i díky tomu, jaké dva světy spojuje, ale je to nejen Daniel Barenboim, je to třeba Gustávo Dudamel a jeho zase jihoamerický orchestr, kterých je mimochodem také více, ještě je tam orchestr Terezy Carreňo, Evropská unie má svůj orchestr mladých. Má i takzvaný Gustav Mahler Jugendorchestr, čili mládežnický orchestr Gustava Mahlera, který působí dlouho a Georg Solti, slavný maďarský dirigent založil také orchestr podobného typu a na těch orchestrech je báječné to, že spojují lidi z různých světů a že skrze tu hudbu se učí takové přirozené spolupráci. Tam zkrátka není třeba vymýšlet nějaký složitý program nebo nějakou složitou metodiku, jak ty lidi dát dohromady nebo jak se dnes s oblibou říká Team Buliding. Ten vzniká přirozeně zkrátka tím, že spolu hrají, že spolu pracují. A myslím si, že ještě co je na tom cenné, když potom s tou hudbou jdou dál, když jdou do míst, kde právě buď skončil válečný konflikt nebo je to místo na zemi nějakým způsobem postižené a ta hudba tam přijde a to je buď tímhle způsobem anebo vzděláváním dětí, které se k hudbě jinak nedostanou, to znamená, že přiberete do toho orchestru děti, které třeba jsou nadané, ale žijí v absolutní chudobě a rodiče by neměli možnost jim vůbec takový zážitek umožnit a myslím si, že skoro bez nadsázky to takového mladého člověka může i zachránit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je naštěstí celá řada různých sociálních projektů právě i v té oblasti hudební, když jste hovořil právě o těch různých národech, národnostech i lidech různého vyznání, tak vy máte i osobní zkušenost z výuky hudby v Tunisku, byť tam tedy naštěstí nešlo o žádnou válečnou zónu.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To mám poměrně nedávno, je to asi tři roky zpátky, když jsem měl možnost tam týden vyučovat v létě a tam jsem si uvědomil, jaké máme štěstí v tom, jak dalece je náš vzdělávací systém nebo ten hudební minimálně vybudovaný, protože jsme se tam setkali s opravdu nadšeným přístupem těch dětí a učili jsme děti od nejmenších, to znamená, pěti a šestiletých, až po téměř dospělé nebo dospělé, to znamená 18, 20 let a nadšení a talent byly velké, ale základy byly velmi vratké. To znamená, že bylo těžké na tom stavět. Pro příklad, setkáte se s klukem, kterému je 17 let, je nesmírně nadaný, ale třeba špatně čte noty, to znamená, že se s tou hudbou často seznamuje jen nápodobou a to jistě jde, Beatles koneckonců tak neznaly noty, ale je to v případě klavíru, houslí a těch klasických nástrojů, je to hodně dlouhá cesta, protože tahle ta neznalost vám ji poměrně dost komplikuje, ale viděli jsme tam velké nadšení a velkou vůli právě studovat potom tu hudbu třeba někde v cizině, což je ale na druhé straně škoda, protože je daleko lepší vybudovat ten systém doma a umožnit to vzdělání vlastně přímo v té zemi, odkud ti lidé pocházejí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké tam tedy mají možnosti, pane Marečku, co se týče hudební výchovy?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ono je to podobné jako v řadě jiných zemí v Evropě, že tam nejsou konzervatoře v tom českém i tedy slova smyslu, že se hudba studuje jako zájmový kroužek a to je pochopitelně na různé úrovni a potom, když přijdou na tu takzvanou konzervatoř, tak je to něco jakoby byl třetí cyklus naší základní umělecké školy, to znamená, že vy chodíte na střední školu normální a k tomu chodíte na tu takzvanou konzervatoř a pak už záleží opravdu na kvalitě toho konkrétního učitele, ale ten systém vás na nějakou profesionální praxi nepřipraví tímhle způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za pár dní odlétáte s Českou filharmonií do Jižní Koreje. Tamní vzdělávací systém je prý nejlepší, to alespoň vyplývá ze žebříčku vzdělávací společnosti, který zveřejnil internetový server BBC. Česká republika obsadila místo 19. Co ten žebříček ukazuje?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já mám tak přirozenou nedůvěru ke všem žebříčkům, protože vždycky záleží na tom, jaká kritéria zvolíte. Ale nechci ho tím shodit. Myslím si, že to je žebříček vypovídající. Tam na prvních místech jsou asijské země. Nepamatuji si přesně to pořadí, ale kromě Jižní Koreje je tam Japonsko, je tam Hongkong, je tam Singapur. Na pátém místě je Finsko, které dříve bylo premiantem tady těchto žebříčků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Což je asi překvapení.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To, že jsou až pátí nebo to, že jsou už pátí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To, že Finsko kleslo.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To je možná překvapení, ale myslím, že docela se to dá dobře vysvětlit tím, co taky v tom článku píšou, že to vzdělání souvisí s hospodářským růstem, že až za polovinu hospodářského růstu vděčí ty země, které jsou na tom dobře, vzdělání a to je myslím, zajímavá informace, protože je velmi snadno ověřitelná. Ty země, které jsme jmenovali, tak skutečně rostou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to, promiňte rosteme lépe než Švýcaři, protože jsme před nimi?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No vidíte, tak asi to neplatí úplně generálně. Ale je to myslím dobře, že jsme před Švýcarskem nebo že jsme takhle dobře z toho vyšli. Co se týká toho Finska, tak to myslím, hodně vděčilo za to umístění výuce jazyků, protože finština, pravda, není úplně světový jazyka Finové nemají dabing prakticky, takže tam většina filmů je titulkovaná a jsou to i filmy pro mládež a oni tím, že se okamžitě vlastně brzy setkávají s angličtinou jako světovým jazykem, tak jim to otevírá velké vzdělávací možnosti a myslím si, že to je jeden z klíčů. Samozřejmě můžeme si povídat docela dlouho o tom, co by bylo dobré zlepšit v našem vzdělávacím systému, ale jedna docela jednoduchá věc je zlepšit výuku jazyka, protože naši nadaní studenti, kteří potom si mohou díky tomu, že ovládají dokonale světový jazyk, tak si mohou vybrat, kam půjdou studovat a celý ten trh vzdělávací se jim otevře, což dneska není problém buď díky různým nadačním programům, že opravdu mohou jít studovat do ciziny nebo při těch přijímacích zkouškách dostanou stipendium, tak to co získají v té cizině, tak potom mohou přenést k nám a tím myslím, že se ta investice násobí. Je to v hudbě, je to ve vědě, je to ve sportu, je to myslím ve všech oborech činností, které najdeme a samozřejmě, že tím nechci říct, že náš systém je špatný, koneckonců to 19.místo je velmi dobré, ale tím aktivním kontaktem s cizinou můžeme jednak být hrdi na to, co nám jde, ale velmi rychle sem přinést to, co nám nejde, protože obrovskou výhodou těch škol špičkových, třeba špičkových univerzit zahraničních, je úroveň studentů. Často mluvíme o tom, jak musí být výborní učitelé. Pochopitelně na prvním místě. Ale slavné britské, americké, německé a další univerzity jsou slavné proto, že přitáhli ti nejlepší a ti studenti tam musí třeba každý týden přednést nějaký esej a diskutovat o něm potom a tím, že jsou neustále konfrontováni s těmi nejlepšími, tak je to obrovským způsobem táhne nahoru a je to prostě jedna z věcí, o které se příliš nehovoří, ale která vlastně dělá z velké části kvalitu té školy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Aktuálně se spíše hovoří o tom, pane Marečku, že středoškoláci mají docela deficit, dokonce podle ministra školství v základních znalostech a logickém uvažování. Dnes začínají ústní maturity a ty testy ukázaly opět potíž s matematikou.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, ta potíž je asi docela velká, protože to byl přes 20 až 24 % dokonce, že neuspěl v matematice. Já bych se měl taktně odmlčet na zbytek pořadu, protože já jsem matematiku viděl naposledy na základní škole. Ale právě mě to dost mrzí, protože si myslím, že na konzervatořích by měla být matematika povinná tak jako všude jinde a že to je důležitý předmět. Je to i tvůrčí předmět, protože řada hudebníků, lékařů a lidí vlastně z jiných oborů jsou vlastně vynikající v matematice a je to prostě věc, kterou je potřeba určitě v těch školách zlepšit, protože to je jedna ze základních disciplín, kterou člověk do života potřebuje, nemůže bez ní existovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ze školních automatů by měly zmizet sladké limonády, brambůrky, čokolády, co si myslíte o snaze ministerstva školství, aby školáci začali jíst zdravěji?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Myslím si, že to je výborná snaha, protože to utrpení, když se to potom musíte v dospělosti odnaučit, tak vím, o čem mluvím, protože jsem takovou zkušenost absolvoval, tak je opravdu šílené. Já si netroufnu tady fušovat do řemesla výživovým poradcům. Opravdu tomu nerozumím, ale třeba jen odnaučit se pít sycené slazené nápoje a pít místo toho neperlivou vodu a neslazený čaj mi trvalo asi rok a půl než mi to přestalo chybět a totiž je vlastně s návykem na sladkosti, protože cukr je poměrně dost těžce návykový anebo zvyknout si jíst jako přílohu zeleninu, a necpat se bramborami a rýží a dalšími věcmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká David Mareček, který to zvládl. Děkuji za rozhovor, mějte se pěkně, na slyšenou.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: zis , David Mareček
Spustit audio