Přepis: Jak to vidí Daniel Jäger – 24. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Vítejte u poslechu prázdninových toulek světem se zážitky a poznatky z putování hudební Evropou se s námi dnes podílí hudební publicista Daniel Jäger, redaktor Vltavské mozaiky. Dobrý den. Vítejte.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Krásné dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V létě si hudební publicisté, řekla bych, dovolenou příliš neberou a pokud ano, tak jim to nedá a stejně na ni pracují, protože léto přímo vybízí k těmto festivalům.

Čtěte také

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Přesně tak. Léto je plné opravdu kulturních nabídek, opravdu takových řekl bych až hudební lákadel a já jsem si tentokrát vybral tři a svou dovolenou jsem se rozhodl strávit právě na třech festivalech, o kterých dnes budeme hovořit, a musím říci, že pro mě je tato dovolá úplným ideálem, docela bych řekl splněným snem, protože v sobě kombinuje úžasné hudební, operní, divadelní zážitky s návštěvou krásných měst a pro mě je to ten nejlepší odpočinek. Nejlepší odpočinek v tom smyslu slova, že vás to doslova nabije energií, motivuje vás to, inspiruje vás to k té další práci a že se snažíte posluchačům, divákům zprostředkovat ty dojmy a zasadit vlastně to české operní hudební dění do takového širšího evropského kontextu, a to si myslím, že je velice zdravé a užitečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se vrátil z dvoutýdenní, jak už jste sám řekl, velmi intenzivní, intenzivně prožité cesty po Německu, po Rakousku a i po Itálii a vlastně ta měla společného jmenovatele, byla to hudba, konkrétně opery. K létě, k letním měsícům neodmyslitelně patří německý Bayreuth. Kde vůbec přišel, kdy a proč se vlastně lipský rodák Richard Wagner rozhodl realizovat svůj životní sen právě v Horních Frankách?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Richard Wagner jednoho dnes listoval ve slovníku společně se svojí manželkou Cosimou a hledal divadlo, ve kterém by mohl zrealizovat svoje slavnostní hry, kde by mohl hrát své opery a zjistil, že v Německu je největší divadlo právě v Bayreuthu, bývalo to markraběcí divadlo a rozhodl se, že se tam se svojí manželkou vypraví. Když tam přijel, tak zjistil, že to divadlo je sice krásné, ale těm jeho představám úplně nevyhovuje, ale rozhodl se, jak bylo Wagnerově vlastní v takové té určité řekl bych sebestřednosti a takové řekl bych vlastní osobní okázalosti, že v Bayreuthu zůstane, protože toto město mu naprosto vyhovovalo. Bylo to město, které bylo klidné, které bylo takové, řekněme, starobylé a bylo to přesně místo, kde se Wagner rozhodl vlastně ty svoje slavnostní hry zrealizovat, postavit tam festivalové divadlo a také tam začít bydlet. Toto město mělo poměrně klidnou atmosféru a Richard Wagner si ho vybral proto, že nic by ty diváky potenciální nemuselo rozptylovat, takže by, když přijedou do Bayreuthu, tak by se mohli soustředit pouze na něj, na jeho opery a zkrátka vůbec na jeho uměleckou osobnost. Tak se také poté stalo. V roce 1876 se uskutečnily první festivalové hry v prvním kompletním uvedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův. V té době už Wagner žil ve své vile Wahnfried, což je takový řekněme bayreuthský Buckinghamský palác, protože Richard Wagner a jeho rodina od té doby byly opravdu takovou městskou honorací a musím říct, že dodnes to město Wagnerem doslova žije.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Žije výhradně Wagnerem, protože určitě má také dalšího co nabídnout?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Když jsem před asi 15 lety byl poprvé v Bayreuthu, tak jsem samozřejmě šel, jel cíleně za Richardem Wagnerem a za festivalem a přišlo mi pak trošku líto, protože jsem v průběhu vlastně toho prvního pobytu zjistil, že to město má poměrně bohatou tradici. Richard Wagner na tu, řekněme, kulturní, to kulturní podnebí tam víceméně jenom navázal. Město získalo proslulost již o 100 let dříve, kdy tam pobývala markraběnka Vilemína, což byla sestra pruského krále Fridricha II., a to byla dána, která byla velice uměnímilovná. Byla to nesmírně noblesní kultivovaná žena, která pozvedla Bayreuth skutečně k takové, řekněme, evropské úrovni. V té době se postavily nebo byly postaveny některé dnešní pamětihodnosti, například zámeček Eremitage, což je kousek za Bayreuthem takové letní krásné sídlo s velkým parkem. Bylo postaveno také to markraběcí divadlo a z Bayreuthu se tehdy stalo takové, řekněme, kulturní centrum, řekněme, řekl bych středoevropské noblesy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A dnes, jaký je, Danieli, Bayreuth dnes? Je pořád kultovní místo pro wagneriány?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Naprosto. Já si nedokážu představit jiné místo, které by tak žilo odkazem vlastně jednoho konkrétního člověka. Musím říct, že Bayreuth mě úplně dostal a dostává vždycky tím, že když procházíte městem, tak v jednotlivých výlohách jsou busty Richarda Wagnera, jsou tam různé anonce, které reagují na aktuální ročník festivalu, zkrátka to město Bayreuthem žije a musím říci, že co se týká těch jednotlivých představení, tak ty mají neopakovatelnou atmosféru. To festivalové divadlo je samo o sobě specifické, Richard Wagner byl inspirován antickými amfiteátry podle jeho osobních plánů bylo postaveno i orchestřiště, které je členité, je tam specifický zvuk, geniální akustika. Je to budova, která není tak, řekněme, architektonicky okázalá, protože Richard Wagner chtěl, aby se všecko soustředilo spíše na to jeviště. Musím říci, že je to dům, který nemá na světě obdoby a vždycky, když v něm sedím a sleduji představení, tak je to takové to, řekl bych, fanouškovské sdílení. Tam cítíte takové to dychtění těch wagneriánů a na rozdíl od jiných třeba festivalů, o kterých budeme mluvit za chvíli, tak tam cítím takové to, že lidé tam chtějí být, že si počkají i těch 7 let na vstupenky, než se k nim dostanou a že zkrátka chtějí být tady a teď s Wagnerem v Bayreuthu. Což je tak i trošku vlastně unikátní. Musím říct, že i tím je Bayreuth neopakovatelný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vzal vás natolik za srdce, že jste dokonce složil i papírový model festivalového divadla.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Ano, pořídil jsem si tam papírový model a včera jsem na sociální síť, jsem se chtěl pochlubit, byť samozřejmě doby, kdy jsem si vystřihoval různé modely z ABC, už jsou dávno pryč, co se týká té přesnosti, takže přece jenom už mi prsty asi neslouží tak, jako mi sloužily kdysi, ale byl jsem hrdý na to, že se mi to podařilo sestrojit, takže to byla taková vlastně víceméně vzpomínka na tu první část té letní dovolené, která se nesla ve znamení opery.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem v Bayreuthu máte i určitě několik rituálů, ale možná ten jeden sympatický, který se vlastně nepřímo nebo nemá souvislost jenom s Wagnerem.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Nemá vůbec souvislost, ale zamiloval jsem se tam do jedné restaurace, a to je řecká restaurace, která se jmenuje U Spira. Založil ji před 45 lety jeden Řek a tato restaurace má nebo je spjata s takovým zvláštním osobním příběhem tohoto Řeka, který se přistěhoval před vlastně téměř 50 lety do Bayreuthu a zakoukal se tam do dcery jedněch slavných lékařů. A ta rodina tuto mladou dámu tehdy vydědila a bylo to takové skutečně, že ona se, zkrátka láska šla přes všechno, i přes rodinný zákaz a tato dáma po smrti svého manžela tuto restauraci udržuje a já říkám, že má nejlepší gyros na světě. Je to dáma, která se stará o své štamgasty bych řekl, o své návštěvníky a pokaždé, když jdu tou Sigfriedovou alejí ze Spielhausu, tak jdu rovně, rovně směrem k nádraží a po pravé straně naleznu vždy otevřený, s otevřenou náručí vlastně tento restaurant, který má také neopakovatelnou atmosféru a tam se vlastně ty zážitky z toho představení vždycky doužiju opravdu v takové velmi příjemné, takové řekl bych přátelské, dnes už rodinné atmosféře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My teď budeme mít více než 4 minuty na to, abychom se s Danielem Jägerem přesunuli z Německa do jiného města, kde na svět přišel další hudební velikán.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Krása slovy nepopsatelná - to řekl o Salcburku Franz Schubert. Jak vidí toto město Daniel Jäger, hudební publicista, se kterým dnes poznáváme hudební operní Evropu.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Je to město, které samozřejmě žije odkazem svého nejslavnějšího rodáka Wolfganga Amadea Mozarta, ale je to město, které žije v posledních téměř 100 letech také slavným festivalem, letním festivalem, kde se prezentují ti nejlepší umělci z celého světa. Je to festival, který je, jehož tradice trvá od roku 1920. U jeho počátku stáli Max Reinhard, Hugo von Hofmannsthal, ale také hudební skladatel Richard Strauss a od té doby je to taková, řekněme, výkladní skříň evropské kultury.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O poznání kratší tradice než ten bayreuthský festival.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
O něco kratší tradice a musím říct, že pro mě už s určitým takovým rozdílem, zatímco, jak jsme spolu hovořili, že v Bayreuthu to žije takovým tím fanouškovským nadšením, takovým tím chtěním být u toho, tak v Salcburku je to něco trošku jiného. Tam je to o tom, že zkrátka diváci si mohou dovolit býti součástí tohoto letního festivalu. Vstupenky jsou tam velice drahé, jsou až dvojnásobné oproti Bayreuthu a musím říci, že ta atmosféra je tam trošku taková snobštější, že přece jenom, když se rozhlížíte okolo sebe, tak vidíte, dalo by se říct, velice bohaté lidi, kteří zkrátka jsou tam proto, aby mohli pak, řekněme, říci, že v Salcburku byli. Takže v tom je to takové trošku rozdílnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Žije Salcburk tím festivalem, je to citelné, nebo má město prostě svůj vlastní rytmus?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Já bych řekl, že je to citelné, ale samozřejmě město jako takové žije Mozartem samotným. Samozřejmě jednou z takových těch hlavních turistických destinací je Mozartův rodný dům a taky dům, ve které Mozartova rodina poté, zhruba po asi 15 letech po Mozartově narození žila. Tam se dají koupit vstupenky na celý jeden den a můžete tam zkrátka procházet místnostmi, které jsou doslova nasycené Mozartovým duchem. Je to město, které skutečně je více turistické, nebo třeba Bayreuth, protože samozřejmě těch lákadel je tam o něco více. Zatímco v Bayreuthu se soustředíte jenom na Wagnera a na festival, tak v Salcburku je krásný velký hrad, což je vlastně nejzachovanější středověký hrad vůbec a můžete podnikat různé výlety ať už do solných dolů nebo do poměrně blízkého Berchtesgadenu, do letního sídla Adolfa Hitlera, anebo také můžete objevovat kouzla salcburské přírody. Salcburk jako takový je nejzelenější město Evropy, protože zkrátka je obklopené horami, je vlastně postaveno po obou stranách řeky Salzach a musím říci, že je to město, které žije takovou tou určitou, řekněme, takovým tím vlastním temporytmem a musím říct, že je to město, které je na samo na sebe hrdé, protože je tam znát, že je to město, které bylo bohaté nebo které je bohaté a které bylo vlastně i církevní. Takže musím říci, že ta atmosféra je tam o něco vlastně jiná než třeba v Bayreuthu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také historické jádro, městské jádro, ...

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... už, tuším, 10 let na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Přesně tak. Takže tam je to vlastně i v tomto ohledu vlastně velice citelné, že to místo je velice, bych řekl, do důsledku opečovávané a musím říct, že každá ta budova, každý ten kout je naprosto vycizelován tak, jak je Rakušanům vlastní, takže tam vlastně taková ta nablýskaná vlastně čistota a zároveň taková ta, řekl bych, i určitá jemná okázalost je tam znát na každém rohu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak majitel domu Johann Lorenz, promiňte, Hagenauer, známý salcburský obchodník domu, teda rodného domu, kde se Wolfgang Amadeus Mozart narodil, byl také obchodníkem s lahůdkami, s potravinami a k Salcburku neodmyslitelně patří také dvě kulinářské speciality, a to jsou Mozartovy koule a Salcburské noky.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Přesně tak, ty Mozartovy koule jsou tam skutečně nejlepší, jsou z hořké čokolády s marcipánem uvnitř. Je to značka, která je tam vlastně od druhé poloviny 19. století. Jsou to, řekl bych, lepší cukrovinky než ty, které jsou k dostání v běžných řetězcích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A které jsou ale ty pravé, ty opravdu pravé podle původní receptury?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Ty pravé jsou ty salcburské, ty salcburské, které jsou k dostání v Salcburku, které jsou o něco dražší, ale musím říci, tak trošku i jízlivě, že jsou o mnoho kvalitnější, protože skutečně jsou tvořené z dobré čokolády a ty suroviny jsou zkrátka výborné a jsou to ručně dělané koule, takže musím říci, že jakoby jejich ochutnávka je takový, řekněme, doslova kulinářský požitek. Samozřejmě i salcburské noky, které tak dobře jako v Salcburku neumí připravit nikdo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vaše třetí a poslední zastávka putování za operou bylo Pesaro ve střední Itálii na břehu Jaderského moře, no, a tam zakotvíme hned po písničce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Českém rozhlasu Dvojce posloucháte prázdninové vydání pořadu Jak to vidí. Hudební publicista Daniel Jäger se s námi ohlíží za operní Evropou, jak ji viděl a slyšel. Italské Pesaro, které jste navštívil, není jenom oblíbené letovisko, ale je to také rodiště slavného skladatele Gioacchina Rossiniho. Čím je jedinečný tento festival?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Od roku 1980 se snaží znovu objevovat některá Rossiniho díla a přicházet vlastně skutečně se špičkovou interpretací. U počátku festivalu stál dirigent a nestor Rossiňovské interpretace Alberto Zedda, který pak počátkem devadesátých let založil instituci, která se jmenuje Academia Rossiniana, což je taková líheň mladých Rossiniovských zpěváků. Mimochodem z této líhně vzešel také Juan Diego Flórez. Co se týká takových těch českých vazeb, tak absolventem této akademie je také mladý český basista Jan Martiník a musím říci, že tato akademie je skutečně úžasná v tom, že vychovává ty interprety pro Rossiniho, protože interpretovat díla tohoto skladatele je poměrně těžké, musíte zvládat koloratury, pěveckou brilanci, musíte mít naprosto dokonalou techniku. A já tak trošku jízlivě říkám, že my vlastně ani u nás v České republice Rossiniho tolik neznáme a ani interpretovat neumíme, protože k němu nemáme právě takto vybavené zpěváky. A musím říci, že díky této akademii je právě v Pesaru mají a každoročně jim tam dávají příležitost, že ti mladí zpěváci tam vystupují po boku dnes už velkých hvězd jako je Juan Diego Flórez, Olga Peretyatko, Ildar Abdrazakov a další, takže vlastně v tom je to výjimečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umí Rossiniho interpretovat pouze Italové?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Já si troufám říct, že ano, a pokud tam ještě funguje boloňský orchestr a sbor pod vedením úžasného rossiniovského dirigenta Michela Mariottiho, který je mimochodem synem intendanta tohoto festivalu, ale samozřejmě to vůbec nic neznamená, protože je to špičkový dirigent, tak musím říct, že je to skutečně velký požitek. Co se týká toho letošního ročníku, tak viděl jsem tam tři inscenace v různých domech, takovým tím dějištěm je Rossiniho divadlo, které je vlastně takovým centrem dění a pro mě osobně největším zážitkem byla opera, která se vůbec nehraje, která se jmenuje Kyros v Babyloně a tam je jeden part pro kontraalt a ten zpívala fenomenální polská altistka Ewa Podles, které letos je 64 let a byla naprosto úchvatná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rossiniovský festival má také ještě bonus navíc, a to, že se vlastně koná, to dějiště je několik set metrů od pláže, od moře.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Pro mě je to naprosto ideálně strávená dovolená, protože dopoledne se koupete v moři, dáte si krásný lehký oběd, buďto pizzu nebo lehkou rybu v některé z plážových restaurací a poté odpoledne jdete na koncert, v tomto případě to byla třeba pocta Adolfu Nuritovi, což byl koncert amerického tenoristy Michaela Spirese a večer jste mohla jít na úžasné představení Jezerní paní, Rossiniho opery, které se sice neodehrálo v tom Rossiniho divadle, ale ve velké Adriatic Areně kousek za městem, kde je vždycky postavena taková improvizovaná scéna a tam se odehrávají opravdu špičkové Rossinovské inscenace a projekty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vědí návštěvníci vůbec o tom, co to slavné letovisko ještě právě ukrývá v podobě Rossiniho?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Myslím si, že diváci tam jezdí cíleně, letošní ročník byl nejúspěšnější, přivítal 17 tisíc diváků a byl i komerčně nejúspěšnější, ale přece jenom, když procházíte tím městem, tak si myslím, že samozřejmě obrovské procento návštěvníků Pesara tam jede za krásným mořem, průzračným mořem, za písčitými plážemi a když zjistí, že je tam Rossiniho rodný dům, který je opravdu krásná, velice kultivovaně udělaná expozice a také, že se o dalších několik desítek metrů dál koná koncert nebo operní představení, tak si myslím, že pro některé z nich to může být mírné příjemné překvapení a takové zpestření té letní dovolené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z Bayreuthu přes Salcburk až do Pesara jste se, Danieli, přesouval po železnici.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S jakou úrovní cestování jste se setkal?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Musím říci, že v případě úrovně železnic máme opravdu hodně co dohánět u nás, protože musím říci, že ať v Rakousku nebo v Itálii, je to cestování, které je skutečně příjemné, klimatizované vlaky, obsluha, příjemná společnost, řekněme, vůbec jakoby servis společný, co se týká toho vlaku jako takového. Musím říct, že i třeba sedmihodinový přejezd, kdy můžete sledovat krásnou ať už rakouskou nebo italskou přírodu, je opravdu požitkem. A na rozdíl od některého cestování na území České republiky, které je pro mě spíše útrpným zážitkem, tak toto je zážitkem opravdu krásným.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co do úrovně festivalu, čím by mohly festivaly ať už bayreuthský, wagnerovský, salcburský, slavnosti nebo ten pesarský rossiniovský být inspirací pro Česko?

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Myslím si, že všechny tím opečováváním odkazů těch svých velikánů, a to si myslím, že je jedna věc, kterou skutečně musíme v České republice ještě dohnat. Bayreuth rovná se Wagner, Salcburkrovná se Mozart a Pesaro rovná se Rossini. Musím říci, že ve všech těch městech, které jsou vlastně i známé těmi různými domy nebo těmi různými vlastně pamětihodnostmi, které jsou vlastně s těmito skladateli spjati, tak tam je úroveň těch expozic opravdu velká a když si vzpomenu na některé třeba, řekněme, naše taková muzea nebo expozice, tak si myslím, že opravdu máme hodně co dohánět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Daniel Jäger a postřehy z cest za operou, hudební publicista a redaktor Vltavské mozaiky. Já vám moc děkuji a přeji vám krásné léto.

Daniel JÄGER, hudební publicista, redaktor Vltavské mozaiky
--------------------
Děkuji a přeji krásný den a i krásný zbytek léta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. V Evropě zůstaneme i zítra. Vídní Františka Josefa i jejím okolím nás provede ředitel Českého centra v rakouské metropoli Martin Krafl. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.