Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl – 8. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu pořadu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je psychiatr Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví. Dobrý den, pane profesore.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se dnes zaměříme? Na smysl zákazů, kontroly kotlů i kořeny radikalizace. Dobrý poslech. Podle informací deníku Mladá fronta DNES útočnice, která na konci července ubodala v pražském nákupním centru náhodně vybranou zákaznici, byla podle lékařského posudku v době útoku příčetná. Může se tak zodpovídat před soudem. Žena podle lékařů nicméně trpí vážnou poruchou osobnosti, zodpovědnosti za čin jí to však nezbavuje. Jak tomu rozumět, pane profesore, není v tom nějaký protimluv?

Čtěte také

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Tak to je docela dobrá příležitost si v tom udělat pořádek, přestože od téhle té události o té pacientce už toho bylo jak na této stanici, tak všude v novinách hodně řečeno, ale tenhle ten výrok se může zdát zpovzdálí jako paradoxní, ale není. Příčetnost je takový zvláštní termín, kterým se označují a je to soud, kdo to označení formuluje, osoby, které nemohou plnohodnotně zodpovídat za svoje jednání a nemohou se plnohodnotně třeba zúčastnit hlavního líčení, a to z toho důvodu například, že měly tak závažné psychické onemocnění, že ztratily kontakt s realitou. Když to přeložíme do srozumitelné řeči, tak jestliže něco spácháte buď ve změněném stavu vědomí, a to takovém, že to vaše já u toho vlastně jakoby není, může to být takový psychomotorický epileptický záchvat nebo to může být psychóza pod vlivem bludu nebo halucinací, anebo kvalitativních poruch vědomí, tak nelze vás za takové jednání činit zodpovědnými, protože to chování, ten třeba trestný nebo hrůzný čin je projevem té choroby, za kterou ten dotyčný nemůže. Psychiatr, který dělá soudně znalecký posudek na toho člověka, ten se nevyjadřuje k příčetnosti, ten se vyjadřuje k tomu, jestli schopnost rozpoznat nebezpečnost a nepřijatelnost svého chování a schopnost ovládnout své chování u toho člověka byly, nebo nebyly zachovalé. Oni mohou být buď vymizelé zcela nebo částečně, anebo jenom jedna z těchto dvou vlastností, schopností. No a teď jsme u toho. Můžeme si představit celou škálu poruch psychických, při kterých ta schopnost rozpoznat nebezpečnost svého chování je zcela zachovalá. To jsou třeba sexuální deviace. Ten parafilik dobře ví, že vraždit děti se nedělá, nebo sadista dobře ví, že vraždit ženy se nemá, čili on rozpoznává nebezpečnost svého chování a z tohohle toho hlediska je naprosto zodpovědný za to, co dělá, ale má to malý háček, že není úplně schopný toto své chování ovládnout, protože je vedeno, motivováno, puzeno nějakou silou, odchylkou, patologií, kterou nemá zcela pod kontrolou. No a to se, ta míra, do jaké ten člověk za to může nebo ne, ta se potom u toho soudu posuzuje a řeší. A teď v tom případě, na který jste se ptala, je třeba zdůraznit rozdíl mezi psychopatií a psychózou. Psychopatie je starší označení pro poruchy osobnosti, které se víceméně opouští právě proto, že se začalo používat víceméně jako nadávka, tak spolu s jinými psychiatrickými termíny je nahrazováno modernějšími eufemismy, v tomto případě poruchami osobnosti, a poruchy osobnosti si lze představit jako takové do extrému vystupňované, buď nevhodné, nepřijatelné nebo negativní vlastnosti, osobnostní vlastnosti. Můžeme si představit, že někdo je třeba výbušnější povahy a může to dojít až tak daleko, že je agresivní a je to agresivní v uvozovkách psychopat. Dnes tedy jedinec s poruchou osobnosti a takhle můžeme jít po dalších povahových vlastnostech, ale to ho v žádném případě nezbavuje schopnosti rozpoznat nebezpečnost svého chování. On ví, že mlátit spoluobčany v restauraci, není vhodné a dokonce by i měl do určité míry své chování ovládnout, byť tady se pak vedou spory o tom, do jaké míry a za jakých okolností přistupuje k tomu ještě abúzus alkoholu nebo drog, což zase je takový háček, protože když se požitím alkoholu nebo drog uvedete do stavu, kdy vám padnou zábrany a děláte něco, co byste jinak nedělala, tak se dá říct dobře, ale vaše schopnost ovládnout své jednání byla vymizelá pod vlivem alkoholu, jenomže na druhou stranu nebyla vymizelá vaše schopnost ten alkohol nepožít, takže tam se ta zodpovědnost předsouvá. Takže klidně se může stát, že jste podle výroku soudu, tak jako ta pacienta z toho obchodního centra na Smíchově, plně příčetná, a přesto můžete trpět nějakou psychickou poruchou. Ale to je taková, která vám nenarušuje kontakt s realitou. Pro stručnost se dá říct, že psychotická porucha je ta, která ruší nebo vede ke ztrátě kontaktu s realitou. Ten člověk potom opravdu neví, co dělá, a to nebyl tenhle ten případ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký kontakt s realitou měli pachatelé několika teroristických nebo vůbec násilných činů, ke kterým došlo právě v červenci? Říká se, že vlastně ten letošní byl nesmírně krvavý. Jenom připomenu, masakr v Nice, vražda kněze, v Německu došlo během několika dní ke čtyřem vražedným útokům. Byli to různí pachatelé i důvody, třeba útočil afghánský běženec, později mladý Němec íránského původu, to bylo nákupní centrum v Mnichově, dva dny poté syrský běženec zabil těhotnou ženu mačetou. Podle německé policie tento případ neměl nic společného s terorismem, šlo o vztahové problémy podle policie. No a stejný den, ovšem na jiném místě, jiný běženec se pokoušel dostat na koncert s batohem plným výbušnin, nepustili ho, odpálil se. U toho Syřana jednoho, tam v minulosti byla léčba v psychiatrické léčebně, dvakrát se pokusil o sebevraždu, střelec z Mnichova byl zase stoupencem krajní pravice, obdivoval Hitlera nebo také norského masového vraha Breivika.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak společným jmenovatelem všech těchto vámi vyjmenovaných útoků je to, že šlo o násilí na naprosto nevinných a až na jeden případ zcela náhodně vybraných obětí, což se souhrnně označuje jako terorismus. Dalším společným jmenovatelem je určitá fanatická náboženská islámská doktrína, která je na pozadí, někde více, někde méně hraje tu roli, prostě ti jedinci jsou zfanatizovaní a mají vymyté mozky. A k tomu přistupuje určitá psychopatologie, nikoliv však ztráta kontaktu s realitou. Já jsem ty lidi samozřejmě nevyšetřoval, ale ze všeho, co o nich víme, vyplývá, že dobře věděli, co dělají, dobře věděli, že páchají zlo, byli tedy z toho hlediska, o jakém jsme před chvílí mluvili, příčetní, tedy byli za své činy zodpovědní a věřím, že to bude i tak posuzováno, protože toto nelze exkulpovat s poukazem na patologii, protože tady se ta patologie posouvá směrem od psychopatologie jedince k patologii sociální. To je jev, který v sobě nese určité prvky nápodoby, určité prvky fanatismu, určité povahové rysy, zážitky, vývoj v dětství, často to bývají frustrovaní jedinci, kteří v té nové kultuře, do které imigrovali oni jejich rodiče, se cítí nedoceněni, s nedostatkem důstojnosti, s velkými pocity méněcennosti, které kompenzují a chtějí se jakoby za toto, za tato svá ať už skutečná či domnělá příkoří pomstít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba ten, že vám do toho vstupuji, střelec z Mnichova čelil sedm let šikaně ve škole.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Ano, ale jako ospravedlňovat tyto činy tím, že oni na něj byli, na chudáka, zlí ve škole, tak on potom jako postřílí půl nákupního centra, není dost dobře možné, protože on z hlediska trestní odpovědnosti za to odpovědný je. To kdybychom dovedli tyto úvahy do extrémů, tak bychom pak mohli s ohledem na to, že jste, já nevím, dostala ve druhé třídě dvojku z chování a těžko to nesete, vás ospravedlnit za to, že jste zavraždila babičku kvůli budíku a třiceti korunám, tak takhle to prostě nechodí a ani chodit nesmí. A mám-li podat stručnou odpověď na vaší jasnou otázku, tak tito jedinci v mých očích byli všichni plně zodpovědni za to, co dělají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pociťují tento druh lidí, řekněme, psychopaté, dávám otazník, nutnost právě zviditelnit se? Na kolik k tomu přispívá pak i obrovská medializace? My vlastně o těch pachatelích na rozdíl od obětí známe téměř kompletní životopis.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No tak v některých případech je tendence ty životopisy tutlat, ale jinak máte pravdu, tam se ten herostratovský moment, to znamená ta jejich touha po tom proslavit se, byť takhle negativně, uplatňuje v mnoha z těch případů a jak už tady několikrát zaznělo v té souvislosti, každý ten čin je namíchán z několika ingrediencí. Jednou je náboženský fanatismus, zpravidla islámský nyní, druhou jsou osobnostní rysy, třetí jsou nějaké frustrace a vlivy okolí a čtvrtý je nepochybně i tenhle ten herostratovský komplex, ta snaha najednou se zviditelnit, byť takto negativně, protože jinak to nedokážu. A ve všech těch případech jsou tyhle ty ingredience namíchány v jiném poměru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Označil byste to, pane profesore, třeba i za kořeny radikalizace? Protože jen tak, pokud je poznáme, identifikujeme, tam budeme moci předcházet dalším potenciálním činům, protože nyní řešíme jenom ty důsledky.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
To je slovo do pranice, protože ty kořeny, nazýváme-li to tak, jsou jednak spletené z několika proudů a jednak jsou vícevrstevné. My můžeme na té úrovni individuální říkat to, co jsem řekl před chvílí a podívat se, z jakých ingrediencí je ten čin namíchán, ale na té úrovni třeba už komunitní se můžeme podívat na prostředí, v jakém ten jedinec támhle někde na předměstí Bruselu nebo Paříže nebo Marseille vyrůstá, jak to tam vypadá a už se posouváme k té patologii sociální. No ale pak můžeme jít dál a hledat ty kořeny například v ideologii a v ideologické a politické složce islámu, kterou nepochybně to náboženství má, a tam se dostáváme potom už do velkého rizika, že odsoudíme-li celé náboženství, tak za prvé tím vyvoláme obrovský odpor a za druhé si tím popudíme 1,5 miliardy lidí, které ho vzývají po celé planetě, a nedosáhneme zřejmě ničeho dobrého, čili já se obávám, že pojmenovávání těch příčin, respektive jejich redukce na jednu platnou prapůvodní to neřeší a že ten úkol je nesmírně obtížný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je podle vás, pane profesore, vůbec podstatou terorismu? Z toho psychologického hlediska, s čím terorista kalkuluje, na jakém principu vlastně to funguje?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
I to je různé, ale každopádně je to, ta jedna z těch motivací nebo snah je vyděsit, vyděsit, vyvolat hrůzu, to je to, proč ten Islámský stát takzvaný ty své hrůzné činy, kde podřezává hlavy humanitárním pracovníkům a nevinným jeptiškám a nakonec i svým souvěrcům, kteří nejsou dostatečně loajální, si natáčí na video, zavěšuje to na YouTube. Proč? To není jenom pouhý exhibicionismus, anebo snaha se proslavit, to je prostě snaha vyděsit, terorizovat i psychicky společenství, jež z nějakého důvodu považují za nepřátelské, za sloužící ďáblu a za oblast, kterou chtějí více nebo méně opanovat, čili první je vyděsit, zastrašit a pak postupovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se s námi pak děje, když vlastně ten strach z toho teroru, z násilí se stává nebo stane součástí našeho života?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No tak to je velmi záludná otázka, protože strach do určité míry je adaptivní. Kdybychom neznali strach jako jednu z důležitých emocí, tak už by tady lidstvo dávno nebylo. Tak asi jako kdybychom neznali bolest, tak bychom se seškvařili o první rozžhavená kamna, o která bychom se opřeli, takže strach je základní podmínka přežití jakéhokoliv tvora, živočicha, proto také strach mají všichni a jsem přesvědčen, že i rostliny do určité míry, i když se jim hůř utíká, ale čili není to něco, co bychom mohli šmahem odsoudit jako negativní. To je, první věta je, že strach je adaptivní a že nám zachraňuje životy. Ovšem hned druhá věta je, že když je ho příliš nebo je neoprávněný tam, kde by být nemusel, to znamená na neadekvátní podněty, tak může vést k patologii, protože jedna z psychopatologií je fobie nebo úzkostné poruchy, kdy se bojím tak, že to přestává být adaptivní, znemožňuje mi to normálně fungovat, protože já mohu na neblahé události reagovat jednak tím, že od nich uteču, což je většinou důsledek toho strachu, anebo tím, že s nimi nějak bojuji, snažím se je překonat, přelézt, přeskočit, nepodlézt, a to je odvozeno spíš naopak od akce, od agrese, a tyhle ty dvě techniky nebo od těchto dvou tendencí odvozené techniky vyrovnávání s náročnými situacemi v sobě máme také v různém poměru namíchány, proto někteří jsou odvážnější, jiní jsou jaksi zbabělejší, ale všichni máme zaděláno na jakýkoliv repertoár těch reakcí podle situace a naší genetické výbavy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdo je i nepoučitelný, sahá na ta kamna mnohokrát.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, anebo má poruchu právě toho, ať už pudu nebo té emoce nebo těch reakcí, takže říct šmahem, že když budeme se tady všichni bát, že je to špatně, tak to není pravda. Pravda by to byla, kdybychom se všichni patologicky báli. Když se bojíme přiměřeně té hrozby a to, že někde v městě, které je odtaď čtyři hodiny autem, někdo postřílí nebo vystřílí nákupní centrum nebo někoho podřeže ve vlaku, tak to už je docela dostatečný důvod k tomu se obávat toho, co se to ve světě děje, tak to si myslím, že je docela přiměřené. Nesmí to eskalovat v paniku, v hysterii a hlavně v černobílé zploštění světa, které by vedlo k tomu, že s každým, kdo jenom trochu vypadá jako ten útočník, si to budu v sousedství vyřizovat a formovat různé nacionalistické soldatesky a domobrany a pravicové hajlující strany, tak to už je špatně, a to jsou ty důsledky, které jste zřejmě měla na mysli, když jste se ptala na to, co s tím, co s tím strachem. Takže na jednu stranu je úkol tomu terorismu nepodlehnout a na druhou stranu ovšem je úkol nedopustit, aby se ty reakce zvrtly v pravý opak s opačným znaménkem, ale stejné kvality.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem německá kancléřka Merkelová včera před poslanci v Berlíně obhajovala svou migrační politiku. Řekla nicméně, že ne každý uprchlík přichází s dobrými úmysly.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Ona už couvá, protože prohrála volby, takže si myslím, že bude mít čím dál tím větší práci s obhajováním tohoto postoje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odnaučí nás reklama kouřit, pane profesore? Včera nabyla účinnosti novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích a krabičky cigaret musejí mít varování s velmi drastickou fotografií, která ilustruje ty možné důsledky kouření. Není to hezký pohled.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Tak, víte, mně celá tahle ta záležitost připadá úsměvná, protože demonstruje to, jak zákonodárci, či kdo to vymýšlí, mají čím dál tím větší tendenci s námi, to jest s obyvatelstvem, zacházet jako s malými dětmi, čím dál menšími, a to nejenom proto, že je třeba nás neustále poučovat, co je dobré a co je špatné, ale dokonce je třeba nám malovat obrázky, protože asi mluvenému slovu nerozumíme, tak se útočí na takové ty prvoplánové ikonické schopnosti, které si osvojuje dítě nejdřív.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A funguje to?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
A já se bojí, že to nefunguje. Každý takovýhle sociálně-inženýrský zásah a máme pro to řadu dokladů, když se sleduje dopad nějakého zákona na určitou vývojovou křivku nějakého jevu, znamená zub, znamená zářez v tom vývoji, to znamená zafunguje to ze začátku, ale pak se ten vývoj vrací ke svému původnímu trendu, takže za několik let je to tam, kde to bylo. A to se děje, i když zvýšíte cenu, i když nakreslíte nějaké obrázky a mně to připomíná tu anekdotu, jak ten dotyčný přijde do trafiky, ten kuřák a koupí si cigarety a když vyjde ven, tak kouká, že na té krabičce je napsáno, že kouření způsobuje impotenci. A on se vrátí zpátky a říká tý trafikantce, prosím vás, nevyměnila byste tu, nemáte tu radši ty s tou rakovinou? A ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesto ale téma nebo ten problém z medicínského hlediska, z hlediska zdraví je závažný.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Tak, tak, já to nechci zlehčovat, protože sám jsem proti tomu, aby se kouřilo ve veřejných prostorách, aby se kouřilo v restauracích a považuji celou tu kampaň protikuřáckou za žádoucí, vhodnou, osvětovou, poučit, ukázat, co to všechno dělá, ale ty obrázky, to mně připadá směšné ze dvou důvodů. Za prvé, že to nefunguje, jsem přesvědčen. Můžeme si po několika letech říct, jak, jaký ten dopad na ten trh byl. A za druhé to představuje určitou infantilizaci té společnosti, u které se předpokládá, že aby se chovala rozumně, je třeba jí kreslit obrázky. A ten další důvod, a to je docela zajímavý, je, že když to dovedete do konce, ano, tak je to škodlivé kouření velice, ale škodlivé je také přejídání. Nadváha je skoro stejně nebezpečným rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnění jako to kouření, a to znamená, že budeme na bůčky a na mouku a na cukr taky kreslit nějaký obrázky se zplesnivělejma vopuchlejma břichama a tak, abychom lidi odradili od toho kupovat tyhle ty nebezpečný potraviny? Je to zase totéž, jako malovat hrůzostrašný požáry na krabičky zápalek a takhle můžeme jít dál. To jsou prostě věci, které, ve kterých bychom si měli udělat pořádek a trochu si je rozmyslet. A ano, pěstovat osvětu, neustále vysvětlovat, vést pozitivními příklady, například tím, že přirozené idoly a identifikační vzory pro mládež nekouří, a to se obratně zdůrazní a tak, ale kreslit nějaké strašidelné obrázky, oni si to stejně přelepí něčím nebo si to dají do nějakýho pouzdra a budou se tomu smát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už vám, pane profesore, nějaká reklama něco někdy zošklivila?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Nezošklivila, dokonce se často zamýšlím nad tím, jestli a do jaké míry jsou reklamy vůbec účinné, protože vy si jistě vzpomínáte na jednu z nejoblíbenějších reklam, které se opakovaly v televizi, a to byla na toho Bobíka, na toho psa, kterého v té čínské restauraci někdo přines k obědu, a víte co ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to si nevzpomínám.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
A víte co je na tom zajímavé? No ono to pak dokonce bylo v anketě jako nějaká nejvtipnější nebo nejlepší reklama, nevím, ale zajímavé na tom je, že já vůbec, skutečně kdyby mě mučili, nevím, na co ta reklama byla, takže si pamatujete její obsah a tím, a čím je nehoráznější, tím je zapamatovatelnější, ale co ta reklama podporovala, to mi teda uniká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba si zapamatujeme ten obrázek z té krabičky. Ale abychom opravdu to téma ...

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
A zapomeneme, na čem byl, jestli byl ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... nezlehčovali. Pojďme, ještě máme chvilku, od ochrany zdraví k ochraně ovzduší, protože toho se týká novela zákona o domovních kontrolách. Ministr životního prostředí Brabec věří, že ta novela obstojí před Ústavním soudem. Podle pravicové opozice zasahuje do práva na soukromí a domovní svobody, protože tam může dojít ke kontrole úředníků v domácnosti.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Tak to jsem rád, že tenhle ten argument používáte, protože to je věc, se kterou mám problém a tady na rozdíl od té předchozí otázky stojím spíš na straně této novely, protože primární není to, že ten kontrolor zasahuje do soukromí toho čudiče, co tam pálí PET lahve a boty a pneumatiky, ale začíná to úplně jinde. Začíná to tím, že ten čudič, co pálí ty PET lahve, pneumatiky a boty, zasahuje od mého soukromí, že mi to vypouští z komína do ovzduší, které já polykám, takže na začátku je zásah do ať už soukromí, veřejného prostoru a já nevím čeho všemi, těmi, kdo to způsobují a ta kontrola, to není jako primárně sociálně-inženýrskej akt, to je už sebeobrana a reakce na to. Je to asi tak, jako když jedete opilá, tak to, že vás policajt zastaví a dá vám dejchnout, je sice zásah do vašich osobních práv a svobod, ale už je pochopitelný, protože vy ohrožujete okolí, a to je úplně stejná situace. Ten člověk ohrožuje okolí, a to dost závažně, tak se nesmí divit, že se někdo pude podívat, co v těch kamnech pálí. Tam pak bohužel na to soukromí takové právo nemá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam vlastně jde nebo je tam ve hře ohrožení těmi emisemi karcinogenních látek, takže jsme opět u zdraví.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
To jo, ale nejenom karcinogenních látek, prostě když jdete na podzim kdejakou krásnou českou vesničkou, která by jinak byla naprosto idylická a díky dvěma nebo třem obyvatelům s poruchou osobnosti je to jedová chýše, tak nejde jenom o karcinogeny, ale jde vůbec o to přežít v takovém prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje profesor Cyril Höschl, psychiatr. Já vám děkuji za vaše postřehy a přeji hezký den.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Také, na shledanou vám i divá..., posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkujeme. Zítra se můžete těšit na názory Pavla Kosatíka. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.