Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl – 6. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Zita Senková vás vítá u poslechu pořadu Jak to vidí. Dnešní pozvání přijal profesor Cyril Höschl, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví. Dobrý den.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem bude řeč v následujících minutách? O konceptech na pohodu, o tajemství jednoho fenoménu, i o hledání tmelu. Inspirativní poslech. Máme za sebou teprve první měsíc nového roku a už se zdá, že v anketě o slovo, které by ho mohlo docela vystihovat, aspiruje spojení rozdělená společnost, ačkoli se o ní hovoří vlastně nejméně posledních 5 let o tom, jak ji stmelit, jak propichovat bubliny na sociálních sítích a tak mě zajímal názor psychiatra, jak a nakolik je naše společnost rozdělená?

Čtěte také

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak teď je módní říkat, že je společnost rozdělená a skutečně je, ale záleží na tom, na jakých tématech se láme, protože v tom světě politickém a společenském těch rozhraní, podle kterých můžeme rozdělovat společnost na my a oni, je několik. A určitě ve sportu a ve fandění vedou ty hranice jinudy než v politice a tam vedou jinudy než v oblibě populárních zpěváků a tam vedou jinudy než v zájmech komunitní politiky a vybudování přípojky tu či onde. Čili těch rozhraní, podle kterých se lámeme, je dost, ale já si myslím, že se o tom teď tak mluví, to je proto, že to rozdělení v tom makrosvětě je zhruba fifty fifty a společnost se projevuje jako rozdělená vždycky, když je ta volba binární. To je, když jsou dvě silné strany, nebo když ta jedna strana je tak silná a ta druhá tak nevýrazná, že ta volba vypadá binárně, abych byl konkrétní, v našem případě teď je to anonisti a Babišovci a ten zbytek politického spektra na Nebabišové nebo Zeman versus antizemanovci. A to jsou zhruba dvě stejné skupiny a ještě k tomu to vypadá, jako kdyby to bylo černobílé - buď ten nebo ten, buď tak nebo onak a mezitím vlastně nic není. Čili ta binární volba, to je jeden důvod, proč se společnost zdá takhle rozdělena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na sociologická data, tak vlastně jak u nás, tak i v mnoha dalších zemích jak v Evropě, tak i třeba ve Spojených státech vlastně ukazují, nebo vykazují podobný obrázek, jakési rozdělení fifty fifty.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, to je pravda a to jenom potvrzuje tu mou hypotézu, že všude, kde to dělení vypadá binárně, to znamená ano ne, černá nebo bílá, tak tam ta společnost se jeví a možná teda skutečně je, aspoň na těch politických tématech příkře rozdělena. Představme si takový myšlenkový experiment, že by z politiky někdo z těch dvou hlavních protagonistů teď se stáhl nebo zmizel ze scény. Tak kdyby najednou se rozhodovalo mezi třeba Jiřím Drahošem a Pavlem Fischerem, tak by ta společnost zdaleka nebyla tak polarizovaná, protože by to částečně bylo trošku prašť jako uhoď, ty názorové rozdíly by se týkaly marginálnějších oblastí než orientace na Východ nebo na Západ a nedělal by se z toho takový problém. Čili jestli je to potom Tonda nebo Pavel, už není tak důležité, čili všude, kde je nějaká taková silná postava, která, která definuje to polární rozdělení, tak se ta společnost jeví rozdělena. A vezměme si, že ve Spojených státech tuhle tu roli hraje Donald Trump.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například politolog a právník Jiří Přibáň, ten hovoří nikoli o společnosti rozdělené, ale rozpolcené, což je, abych parafrázovala jeho slova, vážnější. Jak uvedl v rozhovoru pro Respekt, samo rozdělení společnosti není nic zlého, protože v těchto rozdílech se ve společnosti formuje demokratická politika. Jde o něco, co k otevřené společnosti patří, tolik citace.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
To má pravdu, a připomíná to ty situace, kdy dramatické názorové střety jdou napříč rodinami například, kdy jeden volí toho, druhý onoho a začnou se na tom lámat přátelství a příbuzenské vztahy a to už znamená v mých očích onu rozpolcenost, o které mluvíte, a to je velký rozdíl než jenom názorová odlišnost, která je běžná a v pluralitní společnosti normální a zase bychom z toho neměli být tak zoufalí. Ale proč se nyní ta otázka dostává do popředí si myslím, že je taky v souvislosti s volbami, protože k tomu, k té binární situaci přispívá ten těsný volební výsledek. Ono, kdyby to bylo 80 ku 20, tak nemůžeme hovořit o rozpolcené společnosti, nebo i kdyby to bylo 60 ku 40, ale tak o 1, 2 % to zase podporuje to mé podezření, že právě ta bipolarita je zdrojem toho pocitu rozpolcení a pak k tomu hraje, myslím, nebo k tomu přispívá ještě jeden faktor a to je internet a ty sociální sítě, protože před politikou se vlastně už skoro nikdo nezkreje, takže všichni o všech vědí, jaké mají názory, teď je spolu neustále recyklují a sdílení v těch sociálních sítích a v těch bublinách, jak se dneska módně říká, a tím se vlastně nelze schovat před tou v uvozovkách rozpolceností a tím se ten fenomén, řekl bych, zesiluje. A to černobílé vidění potom agreguje do takových těch zkratek jako kavárna versus hospoda, nebo Praha versus venkov, elitáři versus lůza, nebo sluníčkáři a fašisti a ale přitom nic jiného v té binární volbě třeba v tom druhém kole voleb na výběr nebylo, takže každý byl nucen víceméně vstoupit do jedné z těchhle těch polovin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, ten výsledek druhého kola finále ukázala, že tu nejde o střet sociálních skupin nebo boj města versus venkov, protože ta data od sociologů ukázala, že pro Miloše Zemana hlasovala také velká města stejně jako pro Jiřího Drahoše hlasovali i lidé na vesnicích. Nemůže být nebo mít, pane profesore, neustálé probírání toho, že jsou tady dvě stejně velké skupiny voličů obou finalistů přímé volby a to volání po stmelování společnosti naopak kontraproduktivní, že se ty příkopy i napříč rodinami třeba ještě prohloubí?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No určitě. Já myslím, že v tomhle tom máte pravdu a zase navazuji na to předchozí, že ta, to shlukování, ta agregace, která potom vede k zplošťování a k formulování takových těch černobílých pravd, ta může za to, že jsou potom tyto černobílé pravdy recyklovány a opakovány v tom elektronickém nebo internetovém prostoru a tím se zesilují a stávající se jaksi pravdami, ač to pravdy nejsou. Vezměte si, že ten, kdo volil Jiřího Drahoše, tak teď poslouchá, že je vítač a Pražák a že dokonce neumí poctivě pracovat. Kdo volil Miloš Zemana, tak zase poslouchá, že je zmanipulovaný rusofil a že dělá mezinárodní ostudu a ve většině případů tyhle ty nálepky prostě nejsou pravdivé a to dokonce právě ani v tom dělení Praha - venkov, protože ty výsledky i na venkově byly tak těsné, že na necelou půlku obyvatel prostě tohle to dělení neplatí a je to velmi zjednodušené, zavádějící a je to stigmatizující, je to jakoby osočující a spousta lidí, vezměme si, že polovina zhruba volila jednoho a polovina druhého a každá ta polovina se může tou druhou polovinou při tomto způsobu myšlení cítit vlastně osočována.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak ale z toho ven? Je vlastně v té snaze snížit napětí velmi důležitá naše schopnost naslouchat názorům toho druhého nebo ...

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Nepochybně tady to by byly ovšem z naší strany knížecí rady, ale samozřejmě, že prvním předpokladem snížení toho napětí je trocha respektu k té straně, se kterou nesouhlasím a uznat její právo na existenci, její právo na názory, jež sice nesdílím, ale sdílí je podstatná část mých spoluobčanů a já to prostě musím respektovat. To neznamená, že s tím budu souhlasit, ale respekt k těm druhým je něco jiného než souhlas s něčím, co nepovažuji za dobré. A to je třeba oddělit. A to je první krok, začít si trošku s pokorou vážit těch, nebo té skupiny obyvatel, jejíž hodnoty nebo jejíž politické názory nesdílím a snažit se je spíš přesvědčit pozitivními příklady než tím, že je budu osočovat z toho, že jsou to lemplové nebo Pražáci, nebo burani nebo podobně, tak jak to v těch hospodách potom frčí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tady vůle spolu vést dialog?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Já myslím, já myslím, že ano. Dokonce jsem narazil tuhle na blok jakéhosi pana Bohatého a ten mě velmi zaujal, protože tam formuloval takový návod, jak se chovat po volbách a jak ten výsledek vnímat a byl to návod jak pro Drahošovce, tak pro Zemanovce a byl vlastně smířlivý a byl to, byla to jakási kuchařka, jak zacelit ten příkop a chovat se v tom politickém prostoru civilizovaně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Krok číslo 1 už jste řekl, je to respekt. Co by mělo následovat dál podle vás?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, a potom by mělo následovat to, že jestliže se někdo cítí jaksi vytlačen na okraj nebo oslyšen v tom politickém souboji, tak buď se s tím musí smířit a rozvinout u sebe určitý pocit štěstí i tak, založené na jiných hodnotách, než jsou političtí lídři, anebo teda se musí začít snažit například sám aktivně v místní politice, šlapat po těch schodech nahoru přes komunální politiku do té vyšší a nestydět se nebo neštítit se vstoupit do nějaké strany. Já sice tenhle ten typ nejsem, ale dovedu si představit, že spousta lidí na to má a ti nám na té scéně politické chybějí a zaplaťpánbůh, kdyby se tam objevila nějaká další silná figura, která by to binární rozdělení, o němž jsme před chvílí mluvili, trošku zkomplikovala a rozložila na multipolaritu, aby nebyly ty postavy jedna plus zbytek společnosti, anebo druhá a zbytek společnosti, ale aby byly třeba tři, čtyři a mezi nimi by se rozvinula zajímavá politická hra, v níž bychom se jako voliči mohli angažovat a přinášelo by nám to třeba příjemné vzrušení a tu a tam i úspěch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba by se mezi kandidáty mohla objevit opět i žena, co myslíte?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak to je moje čerstvá teze, kterou všude opakuji, že tam zejména třeba v té prezidentské volbě mezi těmi 9 kandidáty chyběla žena. Otázka ovšem je, jestli to je proto, že ženy na tento druh sebeprezentace a souboje nemají nebo nechtějí, anebo že ty, ta mača je mezi sebe nepustí, to je třeba rozmyslet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Severské pojetí útulnosti a pohody už déle inspiruje celou Evropu i Ameriku. Dánské slovo či lépe řečeno koncept životního stylu zvaný Hygge dokonce figurovalo mezi slovy roku, které vyhlašuje Oxfordský slovník. Ten dánský styl domácí pohodičky u svíčky, s knížkou v ruce, v kruhu rodiny nebo přátel dostal před nedávnou švédskou konkurenci hygge třída Lagom, což je švédský výraz, který znamená v překladu ani málo ani moc, přiměřeně nebo tak akorát. Proč tolik příznivců si získal skandinávský ideál?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak proto, že životní styl, když proniká do různých domén našeho bytí, to znamená do toho, jak se oblékáme, jak se stravujeme, jak žijeme, jaké hodnoty vzýváme, tak ve chvíli, kdy je takhle pervazivní nebo všepronikající ten styl, tak máme vždycky tendenci ho nějak pojmenovat, označit a hlásit se k němu a to není novinka, to tady bylo vždycky a to byla secese a renesance a já nevím, co všechno, mohli bychom pátrat v paměti dál. A ten skandinávský styl už udává tón nebo je takovým renesančním rámcem, takovým protikladem toho prvoplánového blahobytu a honby za přepychem už po desetiletí, řekněme co já pamatuju, to znamená od poloviny minulého století, tak ti Skandinávci vždycky byli uměřenější. Vezměme si třeba barvy skandinávské, tak ty jsou většinou takové jako přírodní do šeda, do zelena, do béžova a když a čím víc jdete na jih, tím jsou křiklavější, takže v Africe jsou ženy oděny do velmi pestrobarevných rudých, žlutých, modrých, zelených šál a textilií, zatímco, zatímco v té Skandinávii to má všecko takovou spíš přírodní barvu do hlíny, do zeminy, do obilí, do dřeva, do kamene. Tak to je jedna věc. Vemte si IKEA a ten styl, kterej je víceméně minimalistickej.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíme to v architektuře, /souzvuk hlasů/.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
V architektuře. Žádné, žádná velká cinkrlata a ozdoby a barokní andílci, ale všechno je to poměrně strohé. Ostatně celý ten protestantismus severský je strohý. Já bych dokonce řekl, že to má vazbu na tu protestantskou morálku spíš teda ta uměřenost než ta útulnost a vezměme si i, když jdeme po dánském venkově, tak ty příbytky jsou si vzájemně velmi podobné, nemají záclony v oknech, ty domy nejsou nijak okázalé, vy vlastně ani pořádně nepoznáte, jestli ten majitel toho tomu je velkopodnikatel nebo střední vrstva nebo chudší, protože vypadají víceméně stejně, ale pro poctivost si řekněme, že na základě mých kontaktů se skandinávským světem a zejména s přáteli, které tam mám, jsem dospěl k názoru, že to je jenom jedna strana mince a že ve skutečnosti pod tím ta stratifikace, ta, takovéto ztotožnění se se značkovým zbožím a tak, čeho jsme svědky tady, tak to tam je samozřejmě taky, ale je to skryto. Čili tam móda, ta uměřenost, ten lagom, tak to je, to je názor a určitá ideologie, smím-li to tak říct, která maskuje tu skutečnost, jež zdaleka není tak příkře strohá, jak by se zdálo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S čím se ztotožňujeme my tady u nás v naší kotlině? Jaký by byl český způsob, jak prožít štěstí?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tady se hned nabízí několik takových prototypálních obrazů od ideálu pohody za normalizace, taková ta jako chata, embíčko, dvě děti, kemp někde na Slapech a podobně, a opékání buřtů a holba píva, až po módy, které přicházejí s rostoucím blahobytem od 90. let nebo v těch posledních desetiletích, kdy bylo takzvaně in hrát golf, jezdit do Thajska a do Asie a do exotických končin a na Galapágy a podobně, to jest do míst, kam, kam by normálně Čech ani nepáchnul, abych tak řekl, takže to podléhá samozřejmě módě a závisí to také na tom, jaké vrstvě co do možností a finančního zajištění se kdo pohybuje a od toho se ta móda odvíjí. Já si vzpomínám, jak jsem jednou šel se svou dánskou kamarádkou po Podještědí, která sem přijela, měla oči navrch hlavy a hrozně se jí tady líbilo, a viděla tam golfové hřiště a říkala mi, jestlipak to víš, že v Dánsku to rozhodně není takový ten snobský sport vyhrazený pro ty majetné podnikatele a není in hrát golf, to prostě hraje každej proletář a není to otázka ani peněz, ani zápisného a tak, a tak jsme spolu vymysleli, že by v Čechách bychom mohli tu módnost těchhle těch aktivit vyzkoušet tím, že bychom začali propagovat sbírání hub, jmenovalo by se to houbing a říká a kdybysme to udělali dobře, že by to bylo in, tak za chvíli by se objevily speciální obchody s těmi nožíky na, na, speciálními obleky na houbing a stalo by se z toho takové náboženství jako, jako z toho golfu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli bychom i to slovo, něco jako je ten Hygge nebo Lagom ve švédštině ...

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Ano, tak, tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když se podíváme do slovníku některých zemí, tak tam najdeme třeba Němci milují slovo a ten styl gemütlich cait, takže útulný bychom mohli říct.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Ano, ano. Ale když se takhle do toho slovníku podíváme, tak zároveň uvidíme trošku ty transkulturální rozdíly, protože ne v každém jazyce to má úplně stejný význam a stejnou konotaci jako v té němčině nebo pravděpodobně i v té dánštině, protože když se podíváte na to slovíčko hygge, což je ta útulnost v té dánštině, tak v němčině najdete gemütlich cait a v ruštině najdete ????????, jako útulnost, zatímco v angličtině k tomu není přiřazená ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ekvivalent.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
... /nesrozumitelné/ nebo něco, ale fun jako je to funny jako je to radostný nebo veselý, což je zvláštní sémantický posun, prostě oni pro tu útulnost v tom severském slova smyslu úplně přesně to slovo nemají nebo ho takhle nevnímají a je na tom taky hezky vidět, jak přirozený jazyk obráží ten reálný život, jako živoucí struktura.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je, co je pro nás útulno? S čím si to spojujeme?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
U nás, no možná by se to ani takhle do, do médií veřejně nemělo říkat, protože to je neosvětové, ale taková ta představa útulnosti česká je zakouřená vesnická hospůdka, kde to voní na plotně a teče pívo a venku, venku ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsme pokořili stereotypy.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
... chumelí, tak takovéhle stereotypy. No, ale vemte si ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To raději už ten houbing.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
... že to hygge je také stereotyp. To jsou stereotypy takové ty kýžené, měly bychom sedět u krbu s knížkou a popíjet čaj, pak ten kýžený stereotyp je určitě i ta uměřenost a lagom, ale pak jsou nekýžené stereotypy, ale jsou to prostě všechno stereotypy. Oni ti Dánové také nejsou všechno pohodáři s knížkou u krbu a Švédové také nejsou všechno jenom skromňouši bez značkového oblečení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za 2 týdny to bude 20 let, kdy si připomeneme slavný triumf naší hokejové reprezentace na olympijských hrách v Naganu. Ze zlatých hochů je za pár dní 46letý Jaromír Jágr jediným hráčem, který je stále profesionálním hokejistou. Druhý nejproduktivnější hráč historie soutěže NHL se vrátil do vlasti s cílem dostat Kladno do Extraligy. V čem podle vás tkví tajemství obrovské popularity tohoto fenoménu Jaromíra Jágra?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak především v tom, že byl skutečně dobrý, za druhé proto, že na tom nebi zářil tak dlouho a tudíž jeho fanklub měl mnoho příležitostí se ve svém obdivu utvrzovat, což se málokomu podařilo, i když na za oceánem má konkurenci i v tomto. Potom je to takový prototypálně poměrně hezký člověk, který umí sympaticky promluvit, umí svým fanouškům vyhovět tady na Facebooku, tamhle někde něco podepsat a tak, takže tu roli té hvězdy hraje, řekl bych, bez nějakých dramatických výkyvů i bez dramatických skandálů a to všechno podporuje, anebo sytí tu potřebu, kterou všichni v sobě máme někoho prostě obdivovat. Mě na tom výročí toho Nagana spíš zaráží jedna věc. Já si pamatuju, jak tenkrát, když na Staroměstském náměstí to přeplněné náměstí skákalo, že jo, kdo neskáče, není Čech a Hašek je bůh a Hašek na Hrad, tak jak mně připadlo absurdní, že ty lidi to můžou myslet vážně, že být prezidentem je přece úplně něco jiného, než chytat góly, při vší úctě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejenom o Haškovi se mluvilo na Hrad.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, no jistě. A víte, co mě na tom teď zaráží? Že já bych to dneska bral, kdyby byl Hašek prezidentem, tak by mi to vůbec nepřipadlo tak absurdní a ani ta myšlenka mi nepřipadne nijak nemístná. Takhle jsme se posunuli v těch dějinách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že by splňoval kritéria na hlavu státu sportovec obecně?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, ono to zní sice velmi odvážně a zkratkovitě a možná i primitivně, ale já si myslím, že ano, že ty představy naše o tom, jak by hlava státu měla vypadat, takový ten prototypální Masaryk, filozof, vzdělanec a tak, je poměrně mylná, o čemž svědčí mnoho úspěšných politiků po světě, kteří byli chvályhodnými postavami a rozhodně to žádní velcí myslitelé nebyli. Vezměme si třeba Ronalda Reagana, kterého tehdy společnost také nenáviděla a dneska i ti jeho tehdejší odpůrci šli za rakví s výkřiky, že to byl nejlepší prezident v dějinách Ameriky, což je možná přehnané, ale prostě ten člověk si může svým srdcem, svou autentičností získat jaksi náklonnost velké části populace a může se obklopit schopnými poradci a ti mu budou připravovat ta jednání a ty projevy a ty protokoly a vlastně vyplňovat tím odborným materiálem tu prezidentskou funkci a u něho bude stačit, když se bude slušně chovat, bude milý a bude autentický, bude sám sebou a bude těmi lidmi obdivován. Takže já to nevidím zase tak naprosto nemožně, jak by se zdálo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že to postačí, být jenom třeba oblíbený?

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak v různých ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Že by tu agendu za něj vlastně dělal někdo jiný.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Samozřejmě, že nějakou intuici a takový ten cit pro věci, řekněme tomu sociální inteligenci mít musí, pochopitelně. Ale v různých dějinných okamžicích k tomu, býti úspěšným politikem stačí různé předpoklady. Někdy jsou ty nároky vyšší, jindy jsou nižší a kupodivu v takových náročných dějinných okamžicích, které kladou jaksi velké požadavky na politické vůdce, kdy se musí rozhodovat v takových těch Sophiiných volbách, ať už to byl prezident Beneš ve vztahu k německé okupaci, potom ve vztahu ke Stalinovi, pak ve vztahu ke Gottwaldovi, tak anebo Ludvík Svoboda při sovětské okupaci v 68., tak v takových okamžicích někdy kupodivu by takový v uvozovkách Hašek byl možná zajímavějším reprezentantem, než váhavý filozof, který to všecko zvažuje zleva, zprava, prostě politik se musí umět strefit, i když se to někdy nepovede.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Názor profesora Cyrila Höschla, ředitele Národního ústavu duševního zdraví. Děkuju vám za to, mějte se hezky.

prof. Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra bude hostem Jak to vidí tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.