Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl – 22. května

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dobrý den přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je profesor Cyril Höschl, vítám vás, hezký den.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
Dobrý den.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Včera padly tresty v takzvané metanolové kauze, byly to tresty dost vysoké, dvě doživotí a pak vysoké tresty od 15 do 20 let. V tomto případě justice udeřila tvrdě a relativně rychle. Jak vy to vidíte, pane profesore?

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
No, ono by to svádělo k hodnocení, že se stav naší justice vylepšil, stala se pružnou a všichni se na tom můžeme shodnout, ale já se obávám, že to svědčí spíš o tom, že je pružná selektivně. To znamená v kauze, na které se všichni bezpodmínečně shodnou, protože jestliže někdo způsobí smrt desítek lidí, a to ještě způsobem, který už je sám o sobě vlastně kriminálním jednáním, tak asi není, kdo by se těch obviněných ani v duchu, zastal a tím se celá společnost vlastně shodne na co nejtvrdším přístupu a té justici vůbec nic nebrání v tom, aby postupovala rychle. A tady se podívejme a srovnejme si to s jinými kauzami, které mají političtější přídech a náboj, ať už jsou to různí kmotři, ať už je nehoda pana Janouška, nebo ať je to případ bývalého hejtmana Ratha, tak tam už zdaleka takovou pružnost nevidíme, protože na pozadí si umíme představit různé síly a také významné protitlaky, které celý ten proces ředí, prodlužují a usilují o to, aby vyšuměl do ztracena, jak se také zřejmě v těchto případech stane. Takže na tomhle tom srovnání můžeme vidět, že, že justice není úplně v pořádku. To, že se, že sebou hodila v případě metanolové aféry, to je sice dobrá zpráva, ale není to indikátor celkového stavu těchto orgánů v naší společnosti.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
V poslední době se zavádí léčba onemocnění ADHD, ten název asi mnoho neřekne, ale jedním z projevů takové nemoci v dětství bývá mimo jiné hyperaktivita. Ta nemoc ale přetrvává někdy do dospělosti a nyní se ale zavádí její léčba. Je to tak?

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
To, co je nového na této poruše, to ADHD je zkratka anglického názvu Attention Deficit Hyperactivity Disorder, což znamená syndrom pozornosti s hyperaktivitou a pro názornost si můžeme zatím představit takové to zlobivé neposedné dítě, co dráždí pana učitele někdy k nepříčetnosti, nevydrží se soustředit, nevydrží chvíli v klidu, nevydrží u nějakého úkolu, ještě ke všemu provokuje vlastně i ty ostatní a je to takový ten trablemaker ve třídě, takže dřív ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak to všichni jsme potkali.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... ano a byli to takoví ti typičtí zlobiví, na které si ten učitel zased a měli ty dvojky z chování a část z nich, neříkám, že všichni, ale část z nich byli zařazeni takhle poměrně nespravedlivě, protože skutečně jde o poruchu a tu poruchu si můžeme představit asi tak, jako když dozrávají struktury mozku, které jsou na jedné straně, ten limbický systém zodpovědný za ten drajf, za ty emoce, za to chtění, za tu aktivitu a iniciativu a na druhou stranu dozrávají struktury, které to mají trošku hlídat, které mají naše impulsy, naše emoce kontrolovat, což je především ta čelní mozková kůra, takže ten vývoj nemusí být úplně rovnoměrný a že ty struktury, které mají tlumit, které to mají brzdit, mohou být nezralé a tím vykonávají vlastně svou funkci četníka nedostatečně v tom mozku a začnou převažovat ty impulsy, taková ta náhlá hnutí, ta nepozornost, nesoustředěnost, hyperaktivita, roztěkanost a to potom vede k těm poruchám chování. Co na tom bylo zajímavé, a to byl přínos před několika desítkami let, kdy se ta porucha rozpoznala, přínos medicíny, že paradoxně se snažit ty neklidné děti tlumit farmakologicky, nejenom, že nevede k úspěchu, ale tu situaci to ještě zhoršuje. Takže, když utlumíte tu strukturu, která má tlumit, tak ji de facto znehodnotíte a efekt je opačný. Kdežto paradoxně, když dáte stimulant, tedy látku, která povzbuzuje, čehož by se laik na první pohled po obeznámení s mechanismem účinku těch látek bál ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Mně to taky připadá.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... tak si říká, mám neklid, neklidné dítě a ještě ho ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Přesně.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... povzbudím ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... tak si to lze představit tak, že vy povzbudíte aktivitu těch útlumových center, takže ono to sice nemá negativní vliv na bdělost, to ne, jsou to stimulancia, ale má to pozitivní vliv právě na tu kontrolu, vy jakoby vnesete do té nerovnováhy znovu rovnováhu a ty útlumové struktury začnou fungovat. Takže když dáte stimulants takhle neklidnému dítěti, tak paradoxně, ono se zklidní. Notabene, to je jeden z diagnostických testů ex post, jak se někdy říká "exjuvantibus", kdy vy zjistíte na základě tohohle toho triku, jestli jde skutečně o tuto poruchu a jestli je na pozadí tenhle ten princip, a když se to dítě zklidní, tak jste doma a máte docela dobrou léčbu po ruce. Každá porucha, na kterou je léčbu, na kterou je léčba, tak se vlastně rozšíří, začne rozpoznávat, protože určitou radost lékaři přináší nejenom to, když nějakou poruchu pozná, ale hlavně to, když si s ní ví rady a když ví, co s ní má dělat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak to dělá radost hlavně pacientům samozřejmě.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
Ale to, co je, co je teď nového a proč vlastně stojí za to o tom mluvit je, že zcela nedávno a v naší zemi vlastně teprve v současné době se rozpoznává, že ta porucha není specificky dětská, až dosud tohle to znali na rozdíl od nás dospělých psychiatrů, jenom dětští psychiatři, protože ti s tím přicházeli ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... do styku a to už se ví dlouho, ale teď se rozpoznává, že ta porucha se vyskytuje u dospělých, kde má určité modifikace, neprobíhá to tak, že by se chovali jako ty děti, neposeděli chvíli v lavici, ale má to obdoby těchhle těch poruch a to je na tom zajímavé, protože se najednou ukázalo, že spousta poruch chování a problémů a potíží dospělých, která spadá pod tenhle ten syndrom se vlastně dá léčit stejným způsobem jako u těch dětí.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já se jenom zeptám, a to u těch dospělých to přetrvává z dětství, anebo je to vlastně se může objevit bez závislosti na tom, co bylo v dětství?

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
Ta porucha tam určitě musí být, čili to přetrvává z dětství, ale může to mít různé varianty, jako, že se to v tom dětství nerozpoznalo a začalo se to projevovat manifestně v té dospělé podobě. Nebo se může stát, že se u dětí ta porucha zvládla a neprojeví se v dospělosti. Ale v zásadě tam je kontinuita, že si to ten člověk jako přinese z mládí ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... no a teď to, co je možná zajímavé pro názornost je uvést takové příklady, jak to poznáme, když s někým mluvíme, nebo když máme někoho takovýho v rodině. Vy jste už zmínil ty příznaky, jako je nepozornost, ale k té nepozornosti, když se to jmenuje syndrom poruch pozornosti s hyperaktivitou, patří také hyperaktivita a patří také impulsivita. A teď si můžeme česky říct, co to znamená. No, tak nepozornost si umíme všichni představit, to je taková ta neschopnost, u dospělého, je to neschopnost dokončit úkoly, takové ty koncovky nám nejdou. Když má pracovník něco udělat, tak on se jako rozjede, ale pak už jakoby se ta vůle nebo píle, nebo pozornost vyčerpala a před koncem toho úkolu se na to vykašle, nebo těm koncovkám už nevěnuje pozornost.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hm, možná i leckdo z nás má takový pocit někdy, ne?

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
To má, ale to jsem chtěl říct na závěr, že každá ta věc, kterou si teď budeme říkat, sama o sobě neznamená, že kdo to má, tak má tu poruchu, ale je ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, jasně.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... kamínkem mozaiky a když je těch kamínků víc a já se pokusím rychle vyjmenovat, tak nám najednou ten obraz tý poruchy dají a když máte jeden ten příznak, dobře, nevadí, to máme tu a tam něco všichni, ale když jako už jich máte 10, tak už je to poměrně jasný. Další taková vlastnost, nebo příznak je neschopnost poslouchat, když se k dotyčnýmu mluví. Nadřízený mluví k podřízenému a on pořád cítíte, že kouká skrz něj, nebo se rozptyluje něčím jiným, nebo pozoruje mouchu na zdi, nebo, ne, není schopen se soustředit na to, co se mu říká ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já si promítám, jak u nás probíhají někdy porady. Ne, pardon, promiňte.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... no, ano, jo, jenomže ty porady tam to je, protože to ty lidi nebaví a je to výraz spíš takovýho autistickýho myšlení, ale když jednotlivec tváří v tvář neposlouchá, tak a známe všichni takový lidi ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... pak je to neschopnost věnovat se detailům a vlastně dělání chyb z nedbalosti. Tím, jak se nevěnujete detailům, tak děláte drobné chyby protože nejste důslední, protože na to kašlete a protože jste vlastně nedbalý a ono to souvisí i s tím dalším, to jest, nejste schopni udržet tu pozornost na ten úkol, soustředit se na ten úkol. No a tady už je krůček k něčemu, co mnozí známe, a to je vlastně potíž s organizováním věcí, když si máte rozhodnout, co musím udělat nejdřív, co potom, teď musím jít nakoupit a lepší je, když koupím nejdřív tohle, protože pak půjdu zpátky tam tudy a nějak to zefektivizuju ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... a tohle to, takový to řazení těch úkolů do nějaké logické struktury to těm lidem nejde a oni se jim pořád ty ovce jakoby rozutíkávají z ohrady. Oni dobře vědí, co všecko mají udělat, ale nejsou schopni si to zorganizovat. Pak je to únik od myšlenek, který vyžadujou nějaký delší soustředění. A takové té poruchy všedního dne, které patří k ADHD je ztrácení různejch potřebnej věcí, jako nemůžete pořád najít brejle, klíče, řidičák, tak takové to neustálé ztrácení věcí, to sice může být příznak pouhé nesoustředěnosti, nebo to může být roztržitosti, či ve stáří počínajících poruch paměti, ale v takové patologické míře to je součást ADHD. Pak je to snadná rozptýlitelnost pozornosti a zapomínání denních záležitostí, vy si, ráno, když vstanete, tak máte v hlavě takovou představu, co za ten den musíte všechno udělat a tohle to rychle vyhasíná a vy vlastně přes ten den ztrácíte vládu nad, nad svým režimem, tak to byla nepozornost. Pak je ta hyperaktivita a to u dospělých je, a můžeme to zase pozorovat, takové to nervózní poklepání rukama, nohama, ty Angličani říkají /anglický text/, takhle tím klepete, nevydržíte chvíli v klidu, nebo ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já přemýšlím, co všechno mám, pardon.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... nevydržíte v klidu sedět, pořád se tak jako vrtěj a mají dokonce i pocit toho, toho neklidu, kdyby měli vydržet nehýbat se delší dobu, tak je to pro ně utrpení ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hmm, ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... a proto mají potíže s takovými těmi klidovými relaxačními aktivitami, pořád jsou, jako kdyby poháněni motorem, stále vás žene nějaký vnitřní neklid, no a to souvisí taky s upovídaností. Protože ty lidi těžko můžete přerušit. No a to třetí je impulsivita. A impulsivita znamená, že se dopouštíte najednou úkonů nebo projevů chování, které nepodléhají té inhibici, té kontrole a jsou to taková, česky řečeno, náhlá hnutí mysli. Projevuje se to u dospělých například takový to vyhrkávání odpovědi ještě dřív, než dozní otázky. Vy se toho člověka na něco ptáte a on vás, nejenom, že vás pořádně neposlouchá, ale hned na vás vystřelí odpověď, ještě ani neví pořádně, na co se ptáte. A to souvisí s tím, že on není schopen, nebo schopna, až na něj přijde řada. Takže ty lidi neustále skáčou do řeči. A to není profesní porucha, kterou mají, s odpuštěním moderátoři ve sdělovacích prostředcích ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Někdo víc, někdo méně ...

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
No ale u nich to je profesní povinnost, protože někteří speakeři by se tak zapovídali, že by to rádio úplně ovládli, takže chápu, že musí moderátor zkrátka ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hlídat čas.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... ale v běžným životě to je nezdvořilost přece jenom. No a tohle to pak má důsledky, jako jsou studijní, pracovní problémy, potíže v mezilidskejch vztazích, dokonce i problémy se zákonem, protože si na základě těchhle příznaků můžeme představit, že se dostanete občas do maléru, že máte potíže v zaměstnání, taky to vede k určitýmu rizikovýmu chování v sexuálních vztazích, nebo při řízení auta, taková ta desinhibice a impulsivita, že se prudce pustíte do nějaké situace, kterou si pořádně nerozmyslíte, notabene řada poměrně drastických nehod je způsobena právě impulsivním chováním, zejména, když je v kombinaci a agresivitou, takoví ti motorkáři, kteří se dopouštějí sebevražedných šíleností a zároveň ale je to kupodivu spojený s nízkým sebevědomím, který se různě kompenzuje. No a úplně na závěr, ona existuje stupnice, kterou se to vyhodnocuje, která se říká ADHD Self-Report Scale jako sebehodnotící škála, kterou si můžete, nebo každý posluchač sám doma na nečisto vyplnit a když mu tam vychází odpovědi na ty otázky pozitivně, tak to ještě neznamená, že má ADHD, ale znamená to, že by se měl nad tím zamyslet, anebo se poradit s někým, kdo by to vyšetřil podrobnějc. Ta první otázka, je to krátký, je: Jak často vám činí potíže dokončit nějaké detaily projektu, kdy nejdůležitější části už jsou hotovy a vy to teď máte dokončit? Zadruhý: Jak často máte problémy dát věci do pořádku, jestliže jde o úkol, kterej vyžaduje nějakou organizaci? Zatřetí: Jak často máte problémy zapamatovat si schůzky a povinnosti během dne? Začtvrté: Jestliže máte úkol, který vyžaduje hodně přemýšelní, tak jak často se vyhýbáte začít s ním, anebo ho neustále odkládáte a až zejtra a dneska ne a až bude hezky a když je hezky, tak zase, až nebude takový horko, tomu se říká prokrastinace, schopnost, nebo vlastnost neustále odkládat povinnosti a odsouvat je co nejdál, takový ten opak toho, co nemusíš udělat ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Co můžeš udělati hned, neodkládej na zítřek.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... co můžeš udělat, neodkládat, tak ten opak ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To je opak, ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... co nemusíš udělat hned, odlož na zítřek. Potom, jak často nervózně poklepáváte rukama, nebo nohama, když máte dlouhou dobu někde v klidu sedět jako my tady teď, a no a naposled, jak často se cítíte nadměrně aktivní a máte nutkání stále něco dělat, jako kdyby ve vás běžel na plný obrátky nějakej motor.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane profesore, já jsem vám nechtěl skákat do řeči, aby právě to nevypadalo, ale teď už musím, protože některé ty, to je velice zajímavý, některý ty příznaky určitě máme i my, ale teď je důležité to, že vlastně se, se došlo k závěru, že toto lze léčit. Jakým způsobem se to léčí?

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
Jestliže se ukáže, že jde skutečně o tuto poruchu a že má ten neurobiologický základ, o kterým jsme na začátku mluvili, tak podobně jako u dětí i u dospělých se na to dávají stimulancia s překvapivě výborným efektem. Začnete brát stimulancie a najednou přestanete klepat těma nohama, přestane vás hnát neustále ten čert a zklidníte se, což je skutečně překvapivé a je to jeden z takových velmi pozoruhodných momentů v léčbě duševních poruch, ale zdůrazňuji, a to je zapotřebí opravdu dát do velkého rámečku, že to patří do rukou odborníkům, protože tohle je právě oblast, která s sebou nese obrovské riziko toho, že ta léčba nebude na místě, že půjde pouze o rozvoj závislosti na stimulancia, která jsou příjemná a která jsou po této stránce nebezpečná a bezpečná jsou pouze tam, kde je skutečně ta porucha, ale ne, když někdo, kdo je špatně diagnostikovanej, kdo je jenom trochu neposednej, nebo trochu činorodej a začne brát stimulancia, tak se z něj stane ještě ke všemu závislák.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Posloucháte pořad Jak to vidí a dnešním hostem je profesor Cyril Höschl. V současné chvíli /nesrozumitelné/ dnech probíhá 69. ročník festivalu Pražské jaro. Pochopitelně všichni víme a já se á, vás v této souvislosti zeptám na dvě věci, protože zaprvé vím, že jste sám amatérský hudebník, to znamená, jaký je váš vztah k hudbě a potom zajímavou věc, že vlastně hudba, nebo umění vůbec hrály vždy v dějinách lidí lidstva už odpradávna obrovskou podstatnou roli vlastně v té evoluci.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
Tak k té první části té otázky, já se vždycky trošku stydím, když se mám přiznávat k tomu amatérskému hraní, protože už necvičím, nemám na to čas a, a myslím si, že amatérští hudebníci by si měli hrát doma a neměli by svými výkony obtěžovat stále náročnější publikum, které je zvyklé na ty špičkové výkony, ale to nechme stranou, ale pokud jde o význam umění, tak to je otázka, kterou můžeme chápat samozřejmě z mnoha hledisek, kulturního, antropologického a já nevím, co všechno, ale jedno z těch hledisek je skutečně takové to evolučně biologické, což se málo ví a je to docela zajímavé, kdy se ukazuje, že například hudba je zřejmě určitým předstupněm rozvoje jazyka, že na začátku byly nějaké vokalizace, nějaké tóny a že je de facto takovým sociálním opečováváním jednoho druhým, tím sociálním groomingem, jak říkají Agličani a ten fyzický grooming je původně vlastně to drbání a šimrání, které můžeme vidět u opic, u primátů v zoologický zahradě, jak maminky říkají, že si vybírají blechy, to není pravda, oni si nevybírají blechy, oni se šimraj, protože je to příjemný ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... a je to komodita, s kterou obchodujou ta zvířata vlastně. A ten fyzický grooming je sociální lepidlo, to je způsob, kterým si jedinci vzájemně dávají najevo, že o sobě věcí, vyjadřujou si vzájemně svůj vztah. Skupina jednotlivců, kteří se rozpoznávají jako jednotlivci, je udržována tímhle tím sociálním lepidlem, tím groomingem no a tak, jak se ty skupiny těch primátů, nebo hominidů, našich předků zvětšovaly, tak se stále zvětšovaly nároky na ten grooming, na to opečovávání vzájemné, až už při určité velikosti skupiny to dál nebylo možné, protože si uvědomme, že když jsme dva, tak já šimrám vás, vy šimráte mě, když jsme tři, tak už je to mnohem složitější, já vás, vy mě, vy jeho, on vás, on mě, já jeho ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To jsou takové ty matematické modely vlastně ...

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... ty matema..., ono to pak roste geometrickou řadou, ale pozor, a v tom vývoji toho lidstva najednou se dospěje do stádia, kdy k udržení té skupiny je zapotřebí tolik toho vzájemného opečovávání, že to ohrozí jiné pro život důležité aktivity, jako je obživa, shánění potravy, obrana, teritorialita, výchova potomků, to všechno je nesmírně důležité a teď to vlastně na úkor toho se za..., se pěstuje sociální vzájemnost, ale ta je taky důležitá a zřejmě tady v tom momentě se v té evoluci vyvinulo něco, co nahradilo to fyzické vzájemné opečovávání a co se dá nazvat jako sociální opečovávání a to vyžadovalo nosič, to, to byl zvuk, čili zvuk, tanec, pohyb, bušení do prsou, synchronizace, to všechno jsou fenomény, které jsou předzvěstí nebo předstupněm hudby a které hrají nesmírně důležitou evoluční roli, to znamená udržují ty sociální skupiny. A to je zas důležité proto, že ty skupiny mají význam pro udržení toho jednotlivce a, a bojují navzájem a tak. Čili to je jeden ten vývojový aspekt. A už si umíme představit, že z takového tónu, z těch vokalizací vznikne melodie, která začne mít ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
... různý význam v různých situacích a už jsme u zpěvu a od zpěvu už je jenom krůček k hudbě polyfonní, později a tak dál, to nechme stranou. No, ale ten druhý význam je ještě zajímavější. Ono se ukazuje, že hra, ať už jakákoliv, na hudební nástroj, ale i hra ve smyslu hry na honěnou, na slepou bábu, tak, takové ty bez, bezmyšlenkovité hry koťat, mláďat, a to není jenom u lidí, to je i u zvířat, že trénují systém takzvaných zrcadlových buněk a zrcadlové buňky to jsou neurony, které se aktivují, když pozorujeme nějakou činnost, jako bychom ji sami dělali a jejich hlavní účel je, extrapolovat do budoucna a vodhadnout, co ten druhej udělá. Čili předvídat v krátké perspektivě chování těch druhých. A to je pro život nesmírně důležitý, protože to je přeci veliký rozdíl, jestliže se na mě šklebí had, vystrkuje jazýček a má pusu od ucha k uchu, jestli já odhaduju, že je v dobré míře, anebo jestli na mě hodlá vystřelit nějakou sprchu jedu, čili to předvídání je stejně důležitý jako vnímat bolest, jako vnímat strach. To jsou všecko fenomény, bez kterejch už bychom tu dávno nebyli, protože necítit bolest, by znamenalo seškvařit se na prvních kamnech, o který bysme se opřeli. No a tohle to, to zařizujou ty zrcadlový buňky a ty se trénujou hrou a ve všech jazycích je pro hru, ve smyslu slepý báby, nebo housle, nebo na piano, stejný slovo: play, spiel, igra.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane profesore, mně se nechce vás vůbec přerušovat, opravdu, ale teď to musím udělat, a nesouvisí to vůbec s ničím, než s programem Českého rozhlasu Dvojky. Já vám děkuji. Přeji vám příjemný den. Zítra přivítám spisovatele Ivana Krause. Mějte se hezky. Na shledanou.

Cyril HÖSCHL, psychiatr
--------------------
Taky. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.