Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 25. ledna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha. Dobrý den, vítejte.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Eskalující situace na ukrajinsko-ruské hranici. Hnutí Tálibán v Oslu a hledání cest ke zmírnění humanitární krize v Afghánistánu. 100 let orientálního ústavu Akademie věd České republiky. Taková jsou dnešní naše témata, nerušený poslech. Pentagon kvůli obavám z ruské invaze na Ukrajinu uvedl do zvýšené pohotovosti 8,5 tisíc amerických vojáků, kteří mají být připraveni na případné rychlé nasazení v Evropě, pokud by Severoatlantická aliance aktivovala síly rychlé reakce. NATO vysílá další lodě a letadla k posílení obrany východní Evropy, v reakci na aktivity Ruska v okolí Ukrajiny. Své vojáky a vybavení už podle bruselské alianční centrály nabídlo několik členských států. Moskva popírá, že by chystala invazi. Břetislave, čeho jsme tady svědky? Šéf ruské diplomacie Lavrov viní z vyhrocení vztahů západ.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
V mnohém připomíná některé dávnější incidenty, situace, krize na Blízkém východě. Abych byl konkrétní například, když se chystala válka proti, proti Iráku v roce 2003. Tak ty předcházející měsíce to bylo velmi podobné. Prostě měli jsme tady velice razantní prohlášení, která mohla být do určité míry opodstatněná. Ale od určité míry mohla vlastně skutečně také k vyhrocování situace přispívat. Ono to vypadá, že jde jenom o Ukrajinu. Ale, když se podíváme trochu dál na to řinčení zbraněmi a nutno říci, že mnohem více se teď řinčí na západě než v Rusku. Tak vlastně to připomíná další bojiště nějakého geopolitického širšího klání. Dnes třeba vyšel v izraelském listu Haarec, vyšla velmi zajímavá analýza. Řekněme izraelského diplomata stratéga Alona Pinkase, který skutečně vlastně připomíná, že jsme součástí nějakého dlouhodobého vývoje, kdy se Američané stahují z různých částí světa. Ztrácejí zájem o Blízký východ. Nevyšla jejich, nevyšel jejich plán s Afghánistánem, se Sýrií a tak podobně. A vlastně o co více ztrácejí Američané vliv, tak o to nabírají na síle Rusové ale také Čína. To je to, co se podle mého názoru děje reálně. Určitě ne to, že by Rusko chtělo, chystalo vpád na Ukrajinu vlastně nikdo, kdo toto tvrdí, tak ani nemá žádný argument, co by tím měli Rusové získat. Prostě ukazují svaly, tak podobně jako když Američané pořádají manévry a vysílají své námořnictvo do Perského zálivu nebo do Indického oceánu blíže svým rivalům. A mně na této věci mnoha, mnohem více vlastně zaráží jiná věc, a to je ten mediální rozměr. Že vlastně tak jako jak jsem zmínil tu krizi s Irákem, tak znovu jsme svědky minimálně na české mediální scéně toho, že vlastně mnoho novinářů úplně odsunulo stranou svoji ostražitost a přidávají se k tomu řinčení. To znamená řada komentátorů má úplně jasno, že vlastně za vše, co se teď děje, může Rusko a nikdo si neklade otázky, zda třeba ten západní přístup je rozumný a zda on třeba přispívá k tomu, aby se věci na Ukrajině nevymkly z rukou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak vy hodnotíte ten přístup západu? Například britské ministerstvo zahraničí obvinilo Kreml ze snahy dosadit do vedení Ukrajiny proruského vůdce. Moskva to označila za dezinformace. Podle ruského ministerstva zahraničí je to, to tvrzení Londýna dalším důkazem, že jsou to země Severoatlantické aliance v čele s Anglosasy, kdo se podílí na eskalaci napětí kolem Ukrajiny. Ale jiný pohled například z Estonska. To v podstatě nejhlasitěji žádá navýšení přítomnosti vojáků aliance na svém území a jeho premiérka Kallasová v deníku Financial Times řekla. Cituji, ve škole vás nebudou šikanovat, když máte silné a velké přátele. A stejné je to se zastrašováním na mezinárodní scéně. Nejlepší zastrašení pro Rusko je americká vlajka. Tolik citace slov izraelské premiérky.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, to jsou, tyto výroky nejsou úplně nové, respektive tato kategorie výroků, které přicházejí z Pobaltí, ale také třeba z Polska nebo Ukrajiny, to není nic nového. Tyto státy prostě bývaly součástí Sovětského svazu nebo součástí Sovětské vlivové sféry, řekněme. A ve chvíli, kdy Moskva podniká cokoliv, co připomíná oživování tohoto bývalého Sovětského vlivu, tak samozřejmě se dovolávají spojenectví, přátelství a podpory na západě. Zároveň ale zase si myslím, že ostražitost je na místě, protože.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak vidíme ten pohyb, vlastně i tu přítomnost ruských vojáků na ukrajinské hranici.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Víme přítomnost ruských vojáků v Rusku a v Bělorusku kam byli pozváni. Nevidíme přítomnost Rusů v Mexiku nebo v Kanadě na hranici Spojených států, když to přeženu do extrému. A zároveň vidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je daleko.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Zároveň vidíme, vidíme vlastně argumenty ruské, které přece také mají asi nějakou logiku. My vidíme skutečně, že jsou to armády členských zemí NATO, které skutečně operují tam, kde v minulosti neoperovaly. Vidíme určitou snahu přitáhnout Ukrajinu do Severoatlantické aliance alespoň verbálně. A byť se s tím nemusíme ztotožňovat, tak to svým způsobem může vysvětlovat některé počínání Ruska, některé kroky Ruska, které si prostě nepřejí ještě silnější přítomnost západního bloku na své hranici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No a má Severoatlantické alianci do její strategie mluvit Rusko? Ostatně i podle šéfa NATO Stoltenberga si NATO vyhrazuje právo jít vlastní cestou a také chránit své členy.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Určitě přesně tak. To je stejně logické, ale jako když Rusko říká, že má právo mít armádu na svém vlastním území. Byť je to na, momentálně na hranici Ukrajiny. Takže tady samozřejmě my můžeme přidávat další a další argumenty, které ukazují nebo dokládají bojovnou rétoriku a gesta a i činy na obou stranách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ostatně jenom, že vám.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Cesta k řešení konfliktů, cestou k řešení konfliktů je možná hledání smíru, nějakým způsobem hledání kompromisu. Všimněme si, když třeba český, šéf českého Senátu, předseda pan Vystrčil třeba přirovnával Rusko nebo Vladimira Putina k Adolfu Hitlerovi. Já třeba v tomto nevidím vůbec žádnou snahu, ohledání ne vydat se všanc Rusku, ale hledání řešení té krize.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jenom chtěla jsem ještě, omluvám se, že jsem vám skočila do řeči, Břetislave, ale třeba požadavky Ruska, jak známo. Jak by se vlastně měl západ chovat, koho přijímat, vrátit se do doby ještě před rozšířením.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, ano Rusko, byl to výrok, že jo z minulého týdne, že by vlastně země, které byly přijaty do NATO po roce 97, takže vlastně by se to mělo vrátit před tuto dobu, což se týká i České republiky. No, já osobně je to přece nereálné, to přeci každý vidí, že toto je reálné, nepřijatelné pro západ. A tedy proč to Rusko řeklo, které také dobře ví, že je to nepřijatelné, že toto se nikdy nestane. No, prostě potom v rámci nějakých diplomatických jednání se bude ustupovat a ustoupí se na něco, co bude vypadat jako kompromis. A z části to také asi naplní nějaké reál, nějaká reálná ruská očekávání a nějaké reálné požadavky. Prostě já si myslím, že je iluzorní si myslet, že tato krize dopadne tak, že Rusko ve všech svých požadavcích a představách zcela ustoupí představám západu nebo Ukrajiny nebo, nebo Estonska. A teď jde o to, kde ten kompromis hledat a myslím si, že Rusové právě si proto vytvářejí prostor tím, že vznášejí zcela nemístné a přemrštěné požadavky, vlastně před tím, než se vůbec reálně jednat začalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to tedy jakési poměřování sil, jak už jste řekl v úvodu?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, já si myslím, že je to toho součást. Když se to děje v Afghánistánu, když se to děje v Sýrii, tak nás to tolik nepálí. Je to daleko a teď najednou vidíme, že se tyto geopolitické posuny mohou týkat i nás. Najednou se to týká energetické bezpečnosti. Zjišťujeme, že Katar, který byl ještě před pár lety označován za zemi podporující terorismus, tak najednou Američané s ním vyjednávají, že zajistí náhradní dodávky zemního plynu pro Evropu. Jsou to úplně absurdní věci a ukazují, že prostě vždycky jedna věc je rétorika, novinové titulky a bombastické komentáře a druhá věc je, co se děje v zákulisí a jednou budeme překvapeni, co bude výsledkem tohoto napětí současného na rusko-ukrajinském pomezí, řekněme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímavá je vlastně i role, respektive postoj Německa v této celé krizi.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, Německo je obviňováno, že zase vidíme tu rétoriku, odkazy na pakt Molotov Ribbentrop prostě proto, že Němci nechtějí přilévat olej do ohně. Nevím jejich motivaci, o té skutečně můžeme spekulovat. Nechtějí dodávat zbraně ještě více na Ukrajinu. A samozřejmě jako protiváhu nebo v kontrastu máme třeba Británii a celou řadu dalších zemí, které naopak dokonce i třeba Španělsko, které se podílejí na různých vojenských aktivitách na východě Evropy. Takže vidíme, že ta, ta debata zákulisní bude určitě ještě bouřlivější, se zjevně odehrává i na západě, ale zatím jak už se, vracím k tomu zpátky, příliš nedolehla do české mediální sféry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Měla jsem na mysli mimo jiné i to, že německý generál Kay-Achim Schoenbach žádal respekt pro Vladimira Putina /souzvuk zvuků/ patří Rusku.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, ano, on byl na konferenci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V Indii.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Viceadmirál Schoenbach a vlastně on pak byl donucen k rezignaci, protože řekl, že se Krym už nikdy nevrátí Ukrajině a že Rusku jde o získání respektu a že to chápe, že chce Putin nějaký respekt. No, při vší úctě k západním postojům a k ostražitosti. Já nevím, co je na tom to nepochopitelného. Myslí si snad někdo, že Rusko někdy vrátí Ukrajině Krym? Já si to nemyslím. Akorát prostě on udělal to, že to řekl nahlas.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje zahraničněpolitický analytik Břetislav Tureček. Oslo pokračují jednání afghánského vládnoucího hnutí Tálibán, se zástupci afghánské občanské společnosti a západní diplomaté a také se zástupci norské vlády. Proč vlastně, Břetislave, v Norsku?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Norsko se v minulosti už mnohokrát osvědčilo jako, jako, řekněme, nějaký vyjednávač nebo někdo, kdo dokáže vytvořit podmínky pro velmi citlivá diplomatická jednání. Asi nejznámější případ jsou dohody z Osla mezi Izraelem a Palestinci z roku 93, které pak sice byly podepsány ve Washingtonu, v Camp Davidu ve Spojených státech. Ale domlouvali se diskrétně mnoho měsíců právě v Norsku. Teď Norsko se do této role zase vrací nebo znovu, znovu zaujímá tuto roli. Jde o to, že vlastně poté, co v Afghánistánu padlo prozápadní vláda nebo západem podporovaná vláda loni v srpnu a moci se tam ujalo vlastně monopolně hnutí Tálibán. Tak se hledá cesta z velmi svízelné politicky ale i lidsky svízelné situace. Kdy západ prostě odmítá celé světové společenství. Není to jenom západ. Odmítá uznat Tálibán jako novou vládu. A zároveň ale čelíme v Afghánistánu velké humanitární krizi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem to, že vlastně delegace hnutí Tálibán, poprvé se vydala na oficiální návštěvu do Evropy, konkrétně teda na norskou půdu. Znamená to její uznání této vlády?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ne, ne, to vůbec ne. A vlastně ani sám Tálibán o to to neusiluje. Nikdo, to všichni zdůrazňují, vlastně nikdo ani, ani třeba Saúdská Arábie nebo Pákistán, které uznávaly Tálibán, když vládl v Afghánistánu ve druhé polovině devadesátých let, tak tuto novou vládu stále neuznávají. A vlastně i blízkovýchodní země, včetně třeba Kataru, který už jsem zmínil a který řadu let hostil jakousi zahraniční misi Tálibánu, tak oni také říkají, že ta vláda nová musí splňovat nějaké parametry, než se Tálibán dočká uznání. Ale Tálibánci sami říkají, že jde o to, aby zkrátka západ přestal jejich zemi ekonomicky škrtit. Protože samotné Spojené státy zmrazily a stále drží asi 9 miliard dolarů afghánských peněz s argumentem, že v Kábulu vládne Tálibán. A ve stejné době slyšíme, opravdu řekl bych vážná varování od humanitárních představitelů humanitárních agentur OSN, že více než polovina afghánské populace nějakých 23 milionů lidí čelí akutní hrozbě hladem. A bavíme se o velmi svízelné zimě s nedostatkem energetických zdrojů a tak dále. A mně třeba osobně zase zaráží, že toto je, že to vůbec nikoho nezajímá ani třeba na české politické scéně. Vždyť my jsme se tam na tom podíleli a teďka od toho dáme ruce pryč prostě a řekněme, tam vládne Tálibán a nás už to nezajímá, že tam hladový děti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hlavním tématem tedy těch jednání má být snaha odvrátit tu humanitární krizi?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, to je, to je hlavní věc. Nikdo nepředstírá, že, že cílem je něco víc. Zajímavé možná je ta jednání vlastně dnes by měla vyvrcholit. Tálibánci jednají jak se zástupci Evropské unie tak bilaterálně i s jednotlivými západními státy včetně třeba Američanů, včetně Spojených států. Ale začínalo to v neděli vlastně, kdy zástupci Tálibánu jednali s vůdci nebo představiteli různých nevládních organizací exilových afghánských ale i vnitroafghánský. Spolky, které se zabývají právy žen a tak dále. Takže já v tom vidím určitý posun. Tálibán jako takový už není tak zdaleka rigidní jako býval. Ale samozřejmě pořád rigidní křídlo v tom hnutí je. A teď se evidentně hledá kompromis a jak cesta ven. Tálibán prostě nemůžeme čekat, že ve všem zase ustoupí západů. Ale zároveň vidíme, že má určitou, určitou asi hodně omezenou tendenci se nějak domluvit. A teďka jde o to, zda podobně pružné bude i mezinárodní společenství. Protože vracím se k tomu. Řešíme tady primárně teď humanitární krizi a rozhodně ne zda bude vláda Tálibánu uznána.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem v Oslo by se mělo hovořit také o politickém uspořádání Afghánistánu i o opatřeních proti terorismu.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, to jsou zase věci, kde se ukazuje, že západ prostě ví, že jedna věc jsou, řekněme, požadavky politického až ideologického rázu a druhá věc je pragmatická spolupráce. Protože pořád platí to, o čem jsme se bavili loni na podzim. Když Tálibán tedy zvítězil a ta dosavadní vláda vlastně zkolabovala. Její vojenské síly se rozpadly. Tak se vlastně ukázalo, že dneska mnohem větší riziko pro západ a pro globální bezpečnost než Tálibán je Islámský stát. Který přitom působí i v Afghánistánu. Podkopává pozici Tálibánu, takže najednou my jsme se s těmi Tálibánci, které sice neuznáváme a blokujeme jim peníze, ale z hlediska boje proti teroru jsme se s nimi paradoxně ocitli na, na stejné straně barikády. A Tálibánci už mezitím jednali, oni ano správně říkáte, teď poprvé vyjeli na západ, ale oni už byli v Rusku, jednali v Číně, jednali v Íránu, v Pákistánu v celé řadě zemí, kde ty státy možná mnohem více vnímají ten bezpečnostní rozměr, rozměr toho, co se teď v Afghánistánu děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Komentuje Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha. Orientální ústav slaví 100 let. Česká vědecká instituce součást Akademie věd České republiky vznikla 25. ledna 1922 z podnětů českých orientalistů a za podpory tehdejšího československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Je to jedno z nejstarších pracovišť svého druhu v Evropě. Badatelé se věnují různým oblastem, ale mohli bychom, třeba Arabisté by řekli mabruk, všechno nejlepší.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, mě vlastně překvapilo. My jsme si říkali, že se o tomto tématu můžeme dnes pobavit a ono je to opravdu vlastně dneska 100 let, co národní shromáždění tedy vlastně umožnilo vznik orientálního ústavu. Takže je to zajímavé, ale není to, Orientální ústav samozřejmě není jenom otázka Arabistů, protože.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Samozřejmě.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Vede paní doktorka Dluhošová, což je sinoložka, vede Orientální ústav a je to vlastně ústav, který se zabývá celou Asii, řekněme a severem Afriky nebo Afrikou z části.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdo stále jen doma sedá, má domácí jen rozum. Malý náš stát snaží se upraviti své styky s cizinou, i musí proto vybudovati základy těchto styků doma. Značnou část významné pro nás ciziny tvoří Orient, a to jak blízký tak daleký. Musíme se vůbec snažiti, aby si náš akademický dorost získal širšího rozhledu světového. Kdo stáli doma sedá, má domácí jen rozum. Tak to byly věty Aloise Musila, jednoho z prvních členů Orientálního ústavu z článku Naše úkoly orientalistice a v Orient z roku 1920. Moravský Lawrence z Arábie to byl, proslulý Arabista, Orientalista.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, já tady možná, je na místě, abych zmínil určitý střet zájmů, protože tady existuje Akademická společnost Aloise Musila, která se právě zabývá bádáním po jeho odkazů a díle a já jsem jejím členem. Ale jsou tam kolegové, kteří to dělají mnohem, mnohem zevrubnější a detailněji. A je vlastně úžasné sledovat, jak zrovna Alois Musil tedy, který byl jedním ze zakládajících postav Orientálního ústavu a stál za ním velmi úzce i tehdejší prezident Masaryk. Tak jak vlastně on skutečně ten váš citát byl úžasný. On byl jeden z lidí, který Alois Musil vlastně už na konci devatenáctého století studoval a cestoval v arabském světě, v Palestině dnešní, v Jordánsku, v Sýrii a tak dále. A on přesně věděl, že ty vazby mají celou řadu rovin, že nejde jenom o poznávání kultur a jazyka, ale Alois Musil byl člověkem, který třeba viděl určitý potenciál v tom, co dnes máme studentskou výměnu Erasmus v rámci Evropské unie. Studenti studují v zahraničí. Alois Musil třeba tehdy už umožnil studování, studium několika lidí v Rakousku, kteří pocházeli, kteří byli. Byli to Arabové z Blízkého východu. A on chápal, že to je třeba cesta, jak upevňovat vztahy a hlavně jak, jak si získávat poznání od těch druhých.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nicméně pokud se nepletu, Orientálním ústavu v minulosti hrozil i zánik snad i několikrát.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Ano, tak to se, to se psalo. Toto téma vlastně se objevovalo periodicky několikrát a vždy vlastně byly ve hře otázky nebo otazníky politického rázu, ale i třeba ekonomického a vůbec, jaký smysl podobná instituce má. Protože vidíme to ostatně i dnes. Vidíme, že třeba v té diskuzi o akademickém světě se dnes hodně rozebírá, na kolik žádoucí, na kolik užitečné je mít tolik ústavů a fakult, které se zabývají společenskými vědami. V podtextu je, že kdo se společenskými vědami uživí, že to není dostatečně produktivní obor. Ale dá se na to dívat i z jiné strany. My jsme dnes začali třeba otázkou Ruska nebo obecně se spolu, Zito, bavíme často o Blízkém východě. A my dnes máme tendenci vnímat tyto otázky tím bezpečnostním prizmatem, říká se tomu sekuritizace problémů. Všechno vnímám jako bezpečnostní problém. Ale pořád ještě v podtextu přece můžeme tyto věci se snažit rozebírat i jiným způsobem. To znamená, dnes nad přijímáním argumentů těch druhých, ale studiem argumentů těch druhých, aby se třeba konfliktům předcházelo a k sekuritizaci vůbec nemuselo dojít. A Orientální ústav je jedním z takových pracovišť, která toto dělají. Jestli máme rozumět dnešní Číně, tak nám nejlépe poradí sinologové. Nemusí k tomu mít nějaké zrovna ideologické třeba zázemí nebo nemusí to pojímat ideologicky. Ale ve chvíli, kdy prostě sledujeme nějaký stát, který vnímáme jako hrozbu pro nás, tak si myslím, že hlas expertů, kteří se v té problematice orientují, je pořád na místě a je velmi žádoucí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ostatně také mluví tím jazykem, což je v podstatě klíčové také, jazyková znalost.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Přesně tak a to je také věc, která se vrací. Takže tak jako vy jste zmínila vlny, kdy vlastně upadá zájem nebo vůbec třeba zájem, aby taková instituce byla, aby byla placena z veřejných peněz tak potom já připomenu, když přišly invaze do Iráku a do Afghánistánu, tak vlastně se najdou zase řešilo, že pro nás třeba Blízký východ najednou je poměrně rizikovou oblastí nebo oblastí velkého zájmu a my třeba nemáme dostatek odborníků, kteří by znali tamní kultury, společnosti a jak říkáte jazyky. Takže pak najednou se zase zájem o tyto instituce obrátí opačným pozitivním směrem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže ten význam vlastně orientalistiky v dnešním světě je mnohem větší, než bychom si i dovedli, uměli představit. Břetislave, vy už jste pár jmen zmínil. Čím a kým teda se ještě může pochlubit naše orientalista?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Tak vy víte, že já se soustředím hlavně na Blízký východ. Takže s orientálním ústavem byl úzce spojen třeba Jan Rybka, což byl Íránista, který napsal celou řadu děl pro pochopení nejen dnešního Íránu, ale řekl bych i vlastně středoasijského prostoru. Bedřich Hrozný, byl profesor, který chetitolog, který nám pomáhal rozluštit klínové písmo a pochopit starověké civilizace Orientu a tak dále. Těch, těch jmen je celá řada. Já z dnešní doby mám samozřejmě kolegy, Ondřej Beránek, bývalý ředitel Orientálního ústavu, můj předchůdce na Metropolitní univerzitě. Ten se zabývá blízkým východem a spolu se svými kolegy třeba se nám pokoušejí rozplést velmi úspěšně společnost třeba Saúdské Arábie, a toho co se dnes děje v této části Blízkého východu a Orientu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Položím ještě jednu otázku. Je mi jasné, že odpověď by asi vydala několik hodin. Břetislave, jak se vyvíjel vlastně vztah tehdejšího Československa, nyní České republiky k Orientu? Jak byste to asi shrnul?

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
No, bylo to v určitých, vidíme ideologických vlnách. Prostě vždy nakonec nad, můžeme říci nad odborným pohledem převážely pohledy politické. Ale ono to tak asi má být. Nikdy nemohou orientalisté rozhodovat, jak Česká republika se bude chovat k zemím Blízkého východu, řekněme. Ale jejich poradní hlas by měl být slyšen. A my víme, že třeba zatímco za první republiky Blízký východ a Orient pro nás byl hlavně, řekněme, ekonomickou příležitostí. Za studené války prostě to bylo dějiště toho bipolárního globálního souboje, kde jsme hráli určitou roli. A dnes zase se vracíme trošku jinak k tomu samému modelu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Břetislav Tureček, vedoucí centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha a jeho názory. Děkuji vám za ně. Mějte se hezky, na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, analytik, Metropolitní univerzita Praha
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.