Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 18. prosinec 2019

18. prosinec 2019

Hostem byl blízkovýchodní analytik Břetislav Tureček.

Jan BURDA, moderátor:
Kdo a proč nemluví pravdu o průběhu války v Afghánistánu? Dá se tento nejdelší konflikt, který kdy Spojené státy vedly, vůbec vyhrát? Politická krize v Izraeli pokračuje, strany nenašly nového premiéra. Další volby budou začátkem března. Může se do té doby něco změnit? A podoba vánoc v Betlémě i postavení křesťanů na Blízkém východě. To jsou témata pro Břetislava Turečka, odborníka na tento region, který působí na Metropolitní univerzitě Praha. Vítejte, dobrý den.

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor:
Jako lhali američtí politici o válce ve Vietnamu, tak podobně lžou také o konfliktu v Afghánistánu. To cituji, to píše deník The Washington Post, který se po tříleté soudní bitvě dostal k důvěrným spisům americké vlády, na dvou tisících stranách popisují, že ta nejdelší válka v Afghánistánu, kde mimochodem umírají i čeští vojáci, nespěje k úspěšnému konci. George Bush mladší, Barack Obama, teď i Donald Trump a s ním i představitelé americké armády ovšem rok co rok ujišťují veřejnost, že Američané dělají v Afghánistánu pokrok. Dělají? A pokud ne, tak proč to nejde?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Těch příčin je celá řada. Já připomenu, že vlastně tyto dokumenty, které teď byly konečně oficiálně řekněme zveřejněny, na nátlak médií, tak odhadují, že Američané na tu válku vynaložili zhruba jeden bilion dolarů, to znamená to jsou obrovské peníze, a přesto ta válka, která trvá od roku 2001, má výsledky naprosto tristní, takže já bych možná to vztáhl i k České republice. My se tady bavíme o tom, co Američané, jak tu válku prošustrovali, jak americká média to odhalila, jak američtí činitelé lhali, ale možná bychom se někdy měli bavit i o tom, že i v Čechách, v České republice, jsou politici, kteří neustále říkají, jak ta válka je potřebná, a jak je užitečná, jak se tam bojuje za demokracii a tak dále, takže tady vidíme černé na bílém, že i sami Američané připouštějí, že to tak prostě není, že možná někdo lže i české veřejnosti z českých politiků, a i třeba proto tam ti čeští vojáci umírají. Já nikdy bych neřekl, že nechoďme do té války, ale to její provedení a to, jak se potom politické elity zodpovídají veřejnosti, to je asi problém. Teď proč je to problém. No protože prostě jedna věc je ideál, se kterým se tam šlo, odstraníme hnutí Taliban, fundamentalistické, které zahaluje ženy, které podporuje teroristy z Al-káidy, a poté přijde nějaký svobodnější režim, který se nám, západu osvícenému, podaří zformovat. My jsme přitom v situaci, kdy v zemi je ještě vyšší produkce opia než za Tálibánu, kde vlastně máme, byly tam naposledy volby třeba prezidentské v září, doteď vlastně nejsou sečtené ani výsledky, a tak dál, a tak dál, a do toho ohromná korupce, kde mizí miliardy dolarů, nikdo neví přesně kde, protože ty peníze byly investovány, velká část těch peněz, měla jít přímo do Afghánistánu, a když se do té země podíváme, tak mnohé se zlepšilo, ale bilion dolarů tam asi těžko uvidíme.

Jan BURDA, moderátor:
On se měnil, vyplývá to tedy alespoň z těch dokumentů a z těch článků, které vydal Washington Post, smysl války v Afghánistánu, v tom významu, že různé administrativy a různí odpovědní lidé, konkrétně ve Spojených státech, si ten význam, smysl vedení té války různě přizpůsobovali a uhýbali, to číst jak?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Protože nezapomínejme, že vlastně Američané tam šli za prezidentství republikána George Bushe, poté dvě volební období byl u moci Barack Obama, tedy demokratický prezident, teď zas máme republikána Donalda Trumpa, a víme, že tyto strany mají vždy trošku jiné preference, co se týká zahraniční politiky. Víme, že Donald Trump hodně naslouchá izolacionistů, to znamená lidem, kteří si myslí, že by se Američané neměli v zahraničí tolik angažovat, zatímco Barack Obama byl obviňován, že chce formovat celý svět a tak dále. A samozřejmě, potom ta argumentace asi se musela lišit i s tím, jak se ta válka neblaze vyvíjela, protože tam zahynulo asi 2,5 tisíce amerických vojáků, celkem asi 3,5 tisíce cizinců, z těch invazních sil, my jsme samozřejmě fixovaní na počítání cizinců, kteří tam zahynuli, včetně 14 českých vojáků, ale ve stejné chvíli tam zahynuli desítky tisíc místních lidí, ať už vojáků a policistů nebo ozbrojenců a teroristů opozičních, a hlavně také civilistů, o tom se málo mluví, a třeba šokující data, alespoň pro mě, v první polovině letošního roku, více civilistů v Afghánistánu zabili vládní a koaliční síly, které jim tam pomáhají, to znamená ti zahraniční vojáci, než místní povstalci a teroristé.

Jan BURDA, moderátor:
Můžeme trochu tedy popsat tu současnou situaci v Afghánistánu po 18 letech konfliktu, po 18 letech od toho, co jsou tam Američané a jejich spojenci. Čeho dosáhli a jaká je tedy situace v té zemi?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Tak já začnu čeho dosáhli. V zemi se bezpochyby velmi výrazně podařilo vybudovat infrastrukturu. Afghánistán pořád je, a myslím si, že dlouho ještě bude jednou z nejchudších a nejzaostalejších zemí světa. Bylo to před sovětskou invazí, bylo to za sovětské okupace, se to výrazně zlepšilo v některých ohledech, samozřejmě to mělo celou řadu negativ, o tom není sporu, a teď je to podobné, teď se v zemi rozmohla infrastruktura silniční, telekomunikační, a tak dále. Otázka samozřejmě je, do jaké míry se na tom podílela ta zahraniční invaze, a ty zahraniční investice v zemi. Protože celý svět se za posledních dvacet let vyvinul, nejen ten, kde působí americké ozbrojené složky. A co se nepovedlo, no, já už jsem zmínil politickou nestabilitu, že prostě režim, který by byl jednoznačně řekněme alespoň průhledný, tam není, tam máme dva hlavní teď protikandidáty, Ašrafa Ghaního, dosavadního prezidenta a Abdulláha Abdulláha, kteří se obviňují z falšování výsledků, a jak říkám, ty výsledky ani nebyly sečtené, takže se ještě ani neví, jestli náhodou z nich nevzejde ještě nutnost druhého kola. Co se týká bezpečnosti, tak tam je to možná ještě horší. Mluví se o tom, že zhruba, ony jsou různé metodiky, zhruba polovinu Afghánistánu vůbec vláda neovládá. A zase, my se tady bavíme o velmi zajímavých dokumentech odhalených ve Spojených státech, ale já jsem před časem mluvil s jedním českým vojákem, který tam opakovaně sloužil, a já nemohu ho tady, nechci ho tady jmenovat, ale byl jsem opravdu v šoku, on opravdu říkal, že už i tam, kde ti Češi působí, tak jsou oblasti, kde prostě zahraniční jednotky vůbec nemohou jet, nemohou tam jet ani afghánské vládní síly, nemluvě o civilních afghánských úřednících, jinými slovy, i tam, kde nominálně působí ty mezinárodní stabilizační síly, jsou prostě oblasti, které jsou 100 % pod kontrolou Tálibánu nebo jiných povstaleckých frakcí.

Jan BURDA, moderátor:
Zastavme se prosím u toho, proč Washington Post získal ty materiály a možnosti zveřejnit právě teď. Je to náhoda? Vy jste zmínil i ty tendence jak izolacionismu, prezidenta Donalda Trumpa, můžeme očekávat třeba změnu postoje Spojených států k Afghánistánu a stahování vojáků?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
To nesouvisí se zveřejněním těch dokumentů, tam si myslím, že to opravdu byla, řekněme právní bitva, jak jste uvedl na začátku, u těch médií, takže to zveřejnili ve chvíli, kdy to šlo. Co se týká postoje Spojených států, možná daleko zásadnější je, že Američané dnes vyjednávaní s Tálibánem. Ono teď na podzim ty rozhovory začaly mezi Tálibánem a Spojenými státy loni v létě, letos na podzim je americký prezident Trump přerušil, a teď od počátku prosince zase běží, odehrávají se v Kataru, a evidentně prostě výsledkem těchto rozhovorů, pokud dopadnou dobře, bude stažení Američanů a podíl Tálibánu na moci. Jinými slovy, po dvaceti letech jsme tam, kde jsme byli na začátku, Američané zase odejdou a Tálibán bude v té zemi do určité míry vládnout, takže pak možná ten výsledek, finanční ztráty nebo finanční investice, lidské investice, zmařené životy, zničené životy, to pak bude vypadat ještě tristněji, protože my budeme po dvaceti letech tam, kde jsme byli tehdy.

Jan BURDA, moderátor:
Můžeme tedy, v té souvislosti, když už se na celou věc díváme trochu historicky, připomenout lidově řečeno, kdo všechno si v Afghánistánu vylámal zuby? Byl to Sovětský svaz předtím.

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Byli to Sověti, Britové se ho snažili ovládnout, za první světové války se ho snažili ovládnout i Němci, německé císařství, aby mělo páku na Brity, v jižní Asii, byl tam i kdysi Alexandr Makedonský, ono samozřejmě, já vím, na co narážíte, to je taková ta známá rétorika nebo prostě, že Afghánistán je nedobytný, na druhou stranu, to se dá říct i o jakékoliv jiné zemi. Je spousta dalších zemí, které také nebyly nikdy dlouhodobě dobyty. Problém Afghánistánu je, že zatímco jiné země se vzpamatovaly, i přes neblahou historii, tak u Afghánistánu bohužel, pořád ta země, z dlouhodobého hlediska, stagnuje.

Jan BURDA, moderátor:
Posloucháte pořad Jak to vidí, Břetislav Tureček. Dnes Vás provází u mikrofonu také Jan Burda. Izraelským poslancům se minulý týden, a ve stanoveném termínu, nepodařilo najít příštího premiéra. Po vypršení lhůty byl parlament automaticky rozpuštěný, mimořádné volby, od letošního dubna už třetí, se budou konat v březnu 2020. Mělo by to být 2. března. Po zdlouhavé debatě poslanci stanovili tento termín. O sestavení vládní koalice se marně pokoušel Benjamin Netanjahu, za stranu Likud i vůdce nyní nejsilnější strany Modrá a Bílá, Benny Ganc. Kromě toho se snažili dohodnout i spolu na Vládě národní jednoty. Ptám se, proč to i tentokrát nevyšlo?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Nevyšlo to, protože paralelně, souběžně, s bojem o vládnutí v zemi, tak se odehrává boj o politické, a dneska už vlastně řekněme i legální nebo trestní přežití dosavadního premiéra Benjamina Netanjahua. On čelí od listopadu, je to několik týdnů, oficiálně bylo zveřejněno to, o čem se už dlouhodobě vědělo, on je podezřelý v několika velmi závažných trestních korupčních kauzách, kdy řekněme zjednodušeně si kupoval média, rozdával jim státní majetek nebo prebendy nebo možnosti investic a tak dále. Výměnou za to, že o něm budou hezky psát. Podobně dostával velmi drahé dárky, od amerických byznysmenů, výměnou za to, že jim umožní investovat za velmi výhodných podmínek v Izraeli. A v poslední době došlo k tomu, že Benjamin Netanjahu nebyl ani tak veden evidentně snahou ustavit funkční vládu ku prospěchu celého Izraele, jako spíš vždycky v podtextu bylo, a někdy to otevřeně vyvřelo na povrch, snahu zachránit se před soudním řízením. To znamená on do vyjednávaní o koaličních partnerech montoval podmínky, aby ho nevydávali nebo aby určitý parlamentní výbor poté mu jaksi zajistil imunitu, která v Izraeli není automatická. A tak dále, což samozřejmě těm mnoha jeho potenciálním koaličním partnerům se nelíbilo, a proto s nedohodli. Druhá věc pak byla, samozřejmě velmi podivné často jednání i jiných hráčů, a ta druhá velmi významná rovina, která asi stojí za zmínku je otázka postavení ultra ortodoxních, tedy těch fundamentalistických židovských stran, kdy Netanjahu, nebo vlastně kdokoliv, potřebuje sestavit silnou, dostatečně silnou koalici, tak si musí bohužel v současné době pro něj, vybírat, jestli tam mít strany protináboženské a nebo náboženské. Ta matematika nutí mít tam oba tyto tábory, ale to se logicky také nepodařilo.

Jan BURDA, moderátor:
Během těch jednání, která probíhala na podzim, po volbách, tak se často mluvilo také o poslancích zastupujících arabskou menšinu v Izraeli. Ti sehráli nebo sehrávají jakou roli?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Zatím žádnou. Vlastně žádné izraelské vládě, na žádné izraelské vládě, na žádné koalici, se arabské strany nikdy nepodílely, teď tomu bylo poněkud blízko, protože ta bílo modrá koalice, řekněme opoziční, která se snaží Netanjahua svrhnout, Benny Ganc, tak ten jednal se zástupci arabských strano tom, že by menšinovou vládu podporovali z vnějšku, nakonec i z jiných zásadnějších důvodů, jak víme už, jak jste říkal, z toho to nevyšlo, takže máme už třetí předčasné volby, ale tam zase, samozřejmě se ukázaly limity té arabské spoluúčasti na řekněme vládnutí, nějakém státotvorném postavení, protože Benny Ganc okamžitě začal být obviňován, že kolaboruje s extrémisty a s teroristy, a tak dále, takže arabské strany, i kdyby chtěly se zachovat rozumně, a třeba rozumněji než dosavadní premiér Netanjahu, tak prostě okamžitě na to doplatí ti jejich židovští spolupracovníci a partneři.

Jan BURDA, moderátor:
Podle nejčerstvějších průzkumů, by se v případě, že by se volby konaly teď, znovu, před vánocemi, tak situace v Knesetu by se moc nezměnila, Modrá Bílá by získala 35 křesel, Likud 33, co by se tedy muselo změnit nebo co by se mohlo změnit do onoho už zmíněného 2. března, kdy budou další předčasné volby? Aby dopadly jinak. Je možné, že třeba strana Likud, je to těžko představitelné, třeba zatlačí na Benjamina Netanjahua, že on je brzdou vývoje?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Teďka momentálně by ty volby, jak říkáte správně, budou až vlastně za tři měsíce necelé, tak teď se v Likudu odehrává velmi důležitá věc, a to jsou primárky. Benjamin Netanjahu sice má pořád výrazně řekněme navrch, zdá se, že prostě obhájí post šéfa a volebního lídra tedy, i do těch nadcházejících voleb, nicméně má tam velmi silného vyzyvatele jménem Gid´on Sa´ar, který se snaží Netanjahua svrhnout, mimo jiné s argumenty, že prostě Netanjahu, kvůli své soukromé agendě a zájmům, zatěžuje nejen Likud, ale celou izraelskou politiku, a ta válka uvnitř Likudu teď vypadá poměrně špinavě, teďka třeba poslední taková perlička, kdo to sleduje,t ak ví, o čem je řeč, Gid´on Sa´ar řekl, že až příští týden, bude to příští čtvrtek, budou ty primárky, tak on chce v těch volebních místnostech, kde těch 100 tisíc zhruba členů Likudu může volit svého šéfa, tak aby tam byly kamery, a najednou lidé kolem Netanjahua říkají, no to je skandál, kamery ve volebních místnostech, kde jste to viděli. Jenže pikantní je, že sám Netanjahua ten tábor kolem něj v září ještě navrhoval kamery do volebních místností, kde volí Arabové, a říkal, Arabové budou podvádět, a tak dále, a teď Gid´on Sa´ar tuto kartu použil proti Netanjahuovi. Takže takhle ta situace vypadá, a k Vaší otázce, ano, může se skutečně stát, že pokud se podaří Netanjahua odstranit, tak přestane být tou zátěží pro Likud, a potom ty rozhovory, koaliční, mohou být mnohem jednodušší, protože byla celá řada, včetně Bennyho Gance, tedy té Modré Bílé, ten říkal, my půjdeme klidně s Likudem do velké koalice, ale premiér nesmí být trestně stíhaný. K tomu skutečně může nakonec dojít.

Jan BURDA, moderátor:
Izraelský prezident Rivlin už před těmi minulými předčasnými volbami sliboval lidem, že jdou volit naposledy v tom předčasném termínu, že poté vznikne vláda s nějakým ideálně stabilním a normálním funkčním obdobím. Nepovedlo se to. Jak může do celé hry zasáhnout izraelský prezident?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
On je mimochodem sám prezident tedy, Re´uven Rivlin, pochází z Likudu, ale ve chvíli, kdy se stal prezidentem, poté co skončil Šimon Peres, to byl zase zástupce levice, tak Rivlin se skutečně stal nadstranickým, a on dokáže být velmi kritický i k Likudu, opravdu nikdo nezpochybňuje jeho nestrannost, a tím získal kredit napříč řekl bych izraelskou společností, včetně levice, která ho také bere jako skutečně váženého prezidenta, což je velmi zajímavý posun. A on je sice, řekněme radikální sionista, ale zároveň je to férový politik. A tudíž ta jeho váha se může projevit, on prostě ten jeho morální apel na politiky má svou váhu, zatím vidíme, že je limitovaná, ale co se týká řekněme izraelského zákonodárství, tak více možností prezident vlastně nemá. On je poměrně jasně stanovený postup, jak, co dělat, jednotlivé kroky, pokud se nedaří sestavit vládu, takže prostor pro nějakou jeho improvizaci a nějaké třeskuté převratné nápady, bohužel není.

Jan BURDA, moderátor:
Je izraelská společnost politicky, názorově rozdělena? I podle těch odhadů, jak by dopadly volby nebo jak dopadaly předčasné volby v tomto roce?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Já především řeknu, že dlouho, řekněme dvě desetiletí se zvenku hlavně, izraelská společnost, posuzovala podle toho, nakolik je ta či ona strana nebo vláda, nakloněna mírovému procesu s Palestinci. Tahleta karta, ta už vlastně v Izraeli se neřeší, protože ten mainstream je k rozhovorům s Palestinci velmi skeptický. Takže jinými slovy, i kdyby vyhrála Modrobílá, tak možná by osekala nějaké rasistické výstřelky těch dosavadních pravicových vlád, kdy třeba arabštině byl odebrán status úředního jazyka, prostě Arabové, původní obyvatelstvo, na rozdíl od židovských přistěhovalců, tak vlastně byly odsunuti na druhou kolej, Modrobílá, zákon o národním státě, chce revidovat, to oni říkali, takže ty největší extrémy by se obrousily, ale to neznamená, že by, že politika v izraelsko-palestínských mírových jednáních, těch Modrobílých, je jiná výrazně, než je politika Likudu. Takže tato karta tam není. Izraelská společnost je rozdělená spíše v sociálních otázkách, je tam poměrně velká vrstva řekněme chudých lidí, kteří koukají na sociální politiku státu, a potom samozřejmě také v otázce přístupu tedy k náboženství, kdy máme velkou část těch nábožensky orientovaných stran, které chtějí výsady typu, že jejich členové nemusí chodit na vojnu, zatímco tam máme pobouřenou část Izraelců, těch sekuláních, kteří říkají, proč by ti náboženští také neměli tento náš stát chránit. Takže to jsou taková ta hlavní témata.

Jan BURDA, moderátor:
Vysvětluje Břetislav Tureček, odborník na Blízký východ, který působí na Metropolitní univerzitě Praha. Pokračujeme, zůstáváme v tomto regionu, já využiji toho, že Břetislav Tureček byl také dlouholetým zpravodajem Českého rozhlasu v této oblasti, i vzhledem k tomu, jaké datum je dnes v kalendáři, a že se blíží svátky, lidé v Česku si už brzy budou chodit pro betlémské světlo, třeba i do budov, kde sídlí Český rozhlas. Každoročně k nám z Kristova rodiště putuje jako znamení vánoční zvěsti, no a opačným směrem, z celého světa, samozřejmě, do města na západním břehu Jordánu, tradičně míří statisíce poutníků, věřící, nebo i běžní turisté, aby navštívili toto místo. Jak vlastně probíhají svátky v Betlémě?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Myslím si, že kdo má, řekněme, nějakou averzi, nebo kdo si myslí, že v Palestině, protože Betlém je palestinské město, byť třeba ČTK šíří zprávu, že betlémské světlo se přiveze z izraelského betléma, to je samozřejmě nesmysl, ani Izraelci neříkají, že Betlém je izraelský, ale je tam prostě klid. Na to, že to je řekl bych palestinské město, vzhledem k tomu obecnému povědomí, tak je tam klid, je to velice dobře organizované, Palestinci se prostě snaží, je to jejich výkladní skříň, oni ročně do země přijedou statisíce lidí, do Betléma, letos říkají, že asi budou mít 3,5 milionů návštěvníků, velká část jsou turisté, další část jsou zejména tedy křesťanští poutníci, samozřejmě, a ty vánoce, tam to kulminuje. Dlouhá léta, když jsem tam byl já, tak se řešilo, Palestinci těžce nesli, že sice do Betléma přijížděli statisíce lidí, ale bydleli v hotelích v Izraeli, jedli v izraelských restauracích, a do Betléma přijeli na pár hodin, koupili si tam pohlednici a vyřezávaného Ježíše z olivového dřeva, a zase odjeli zpátky, to znamená ten příliv turistů se tam nějak nepromítl do finančního přílivu do palestinské státní kasy. Teď se to mění, protože sami Palestinci pochopili, že je potřeba budovat turistickou infrastrukturu, hotely různých typů, včetně butik hotelů, jak se říká, opravují staré osmanské paláce, v Betlémě, kde lidé mohou jaksi pobývat v nějaké staré historické atmosféře, takže v tomto se to kupodivu velmi zlepšuje, a sami Palestinci, a to je největší podiv, jsou spokojeni.

Jan BURDA, moderátor:
Promění člověka návštěva Betléma?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Já si nemyslím. Ono hned, Betlém leží 10 kilometrů od Jeruzaléma, říká se, že, dokonce jsou lidé, existuje dokonce jakási řekněme lékařská definice jakéhosi jeruzalémského syndromu, to znamená lidé, křesťané nejčastěji, ale také Židé, a dokonce prý i muslimové, kteří navštíví Jeruzalém, tak mohou propadnout jeruzalémskému syndromu, jak na ně dolehne ta tíha a velikost a náboženský význam toho města, v Betlémě toto není, Betlém je maličký, je to malebné místo, je tam ta Bazilika narození páně, vedle je Kostel svaté Kateřiny, kde probíhají ty půlnoční mše, které se vysílají do celého světa, takže je to spíš návštěva malého okresního města s hezkým vánočním trhem, ale to vás úplně nezalehne.

Jan BURDA, moderátor:
Kdybychom se od tohoto tématu ještě závěrem na chvíli zastavili u postavení křesťanů na Blízkém východě obecně, zdali to jde vůbec srovnat, zdali se třeba postavení těchto lidí nějakým způsobem i mění nebo změnilo, v roce 2019.

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Určitě ano. Samozřejmě, Blízký východ, to je velice široká definice, protože jak říkám, v Palestině, kromě toho, že Palestinci samozřejmě, ať už jsou to muslimové nebo křesťané, tak hold žijí na okupovaném území, je tam celá řada restrikcí, z toho, kde žijí, kde mají obchody, kde chodí do škol a tak dále, samozřejmě, mnohem mnohem horší je třeba situace křesťanů v Sýrii nebo v Iráku, ještě nedávno byla, protože jsou země, kde se za poslední léta populace křesťanů snížila řádově o stovky tisíc, a o desítky procent, třeba v Sýrii, prostě tam, kde křesťané žili na územích, která dobyli různé opoziční, často džihádistické skupiny, tak pro křesťany to bylo samozřejmě nesmírně svízelné. Podobné to bylo v Iráku, kde prostě ti lidé potom mají na výběr, buďto se snažit zachovat tu svoji komunitu a v té zemi zůstat, byť třeba i s rizikem, že budou nějak perzekuováni, a že jim bude hrozit nějaká fyzická újma, nebo odejít na západ, protože západní státy jsou často otevřenější, pomáhat křesťanům, umožnit jim přistěhování, více než v případě muslimů, byť ti také trpí v těch válkách, ale pak samozřejmě, čím více křesťanů odejde, tím pochopitelně se to jejich procento v populaci sníží, takže když sečteme všechny vlivy, které tam jsou, tak zatímco na začátku 20. století na Blízkém východě se říká, že křesťané tvořili asi pětinu populace, 20 %, tak dneska je to asi 5 % jenom.

Jan BURDA, moderátor:
Ta situace, kterou popisujete, má tendenci se zlepšovat nebo alespoň stabilizovat?

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
Ano, tak v Sýrii, když se podíváme, tak tím, že se režimu Bašára Asada, který samozřejmě má velmi špatné jméno, zejména na západě, ale i na Blízkém východě, tím, že se mu podařilo tu válku de facto vyhrát, tak si křesťané mohou oddychnout, protože co je platné, že diktátor, že byl Asad diktátor, nebo že je diktátor, on byl paradoxně držel ochrannou ruku nad místními náboženskými menšinami, včetně křesťanů, takže kdyby vyhrála opozice, dost možná by na tom křesťané v Sýrii byli daleko hůře.

Jan BURDA, moderátor:
Říká Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity Praha, odborník na Blízký východ, který dnes věnoval čas posluchačům Dvojky, Českého rozhlasu. Toto byl pořad Jak to vidí Břetislav Tureček. Za pozornost děkuje také Jan Burda. A Vám přeji krásné svátky, někdy příště na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha:
I posluchačů popřejeme. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Jan Burda
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Z Frenštátu do pohádky. Stačí věřit na dobré konce.

Veronika Sedláčková, moderátorka ČRo Plus

Pohádka o Raškovi

Pohádka o Raškovi

Koupit

Jiří Raška vyhrál na olympijských hrách v Grenoblu 1968 zlatou olympijskou medaili. Spisovatel Ota Pavel úspěch popsal v nezapomenutelné Pohádce o Raškovi. Čte Oldřich Kaiser