Překvapivé objevy u Pluta

Sonda New Horizons kolem Pluta prosvištěla letos 14. července rychlostí 50 000 km/h. Dostala se do vzdálenosti 12 500 km od povrchu a stala se tak prvním pozemským strojem, který se kdy k Plutu přiblížil. Na celý průzkum Pluta a jeho měsíce Charónu měla sonda jen 22 hodin.

Už v létě mohl svět obdivovat první fotografické snímky planetky. Na podrobnosti si ale astronomové museli počkat. Pluto a Zemi totiž dělí miliardy kilometrů a naměřená data se přesouvala šnečím tempem pár kilobitů za sekundu. Vždyť i samotná sonda New Horizons putovala k Plutu neuvěřitelných 9 let.

Sonda New Horizons|foto: NASA

Řídká a rozsáhlá atmosféra Pluta

Díky datům teď víme, že průměr planetky Pluto je 2370 km. To je více, než se na tuto trpasličí planetu čekalo. Zjistilo se také, že má velmi řídkou atmosféru. „Tlak na povrchu Pluta, tedy tlak atmosféry, je pouze 10 mikrobarů, což je zhruba stejně, jako je ve výšce 96 km nad Zemí,“ uvedl v Meteoru astrofyzik Jiří Grygar.

„Atmosféra Pluta je navíc velmi rozsáhlá, sahá až do výšky 1600 km nad jeho povrch. Hustota atmosféry ubývá spolu s výškou daleko pomaleji, než je tomu u zemské atmosféry. To je velmi překvapivé a zvláštní,“ doplnil Grygar.

Překvapivě mladý povrch

„Geologie je naprosto nečekaná a překvapivé je také to, jak se liší Pluto a Charón, dvě tělesa, která jsou si tak blízko,“ sdělil Grygar. Dělí je od sebe jen 20 000 km, což na vesmírné poměry není moc.

Povrch Pluta z jedné části pokrývá velká tmavá skvrna tvaru srdce. Jedná se o oblast s průměrem zhruba 1600 km, kde nejsou vidět žádné krátery. Z toho se dá usoudit, že je velmi mladá, zřejmě ne starší než 100 milionů let.

„Vzhledem k tomu, že ta tělesa vznikla společně se sluneční soustavou před zhruba 4,5 miliardami let, tak to je opravdu úplné mládí,“ vysvětlil Grygar a doplnil, že Pluto je tedy pravděpodobně stále geologicky aktivní.

Tekuté ledovce

Na Plutu je dost velká zima, minus 235 stupňů Celsia. Není proto divu, že jeho povrch kryjí do značné míry ledovce. „Obsahují nejen vodní led, ale i jiné ledy, molekulární dusík, metan nebo oxid uhelnatý,“ řekl Grygar a dodal: „Protože to není vodní led, může i při této mrazivé teplotě trochu tát a působit ledovcové pohyby, které známe na Zemi z ledu vodního, ovšem ten je na mrazivém Plutu tvrdý jako kámen“.

Je Charón měsíc nebo trpasličí planeta?

Charón je měsíc Pluta, ale je možné, že nová data náš pohled na něj změní. Podobně jako u Pluta totiž i u Charónu překvapila jeho velikost. Měří v průměru 1208 km. Je tedy větší než třeba trpasličí planeta Ceres nacházející se mezi Marsem a Jupiterem. „Charón se tím povyšuje na těleso, které by mělo být zařazeno mezi trpasličí planety,“ míní Jiří Grygar.

Navíc těžiště soustavy Pluto–Charón neleží v Plutu, ale v mezeře mezi tělesy, trochu blíže k Plutu. „Myslím si, že správná klasifikace bude, že se jedná o trpasličí dvojplanetu,“ doplnil Grygar. „Obě tělesa rotují synchronně kolem společného těžiště v periodě něco přes 6 dnů a ve stejné době se otáčejí kolem svých os. Znamená to, že sobě navzájem ukazují stále stejné polokoule,“ dodal.

Pluto, Charón a 4 měsíčky

Trpasličí planeta Pluto má kromě Charónu ještě další čtyři měsíce. Ovšem daleko menší. Jmenují se Hydra, Styx, Nix a Kerberos. I o nich sonda přinesla mnoho nových poznatků.

Pohled na Pluto a jeho měsíc Charon z povrchu některého z jeho dalších přirozených satelitů|foto: licence Public Domain, volné dílo, NASA, ESA and G. Bacon (STScI)

Podle Grygara je s podivem, že tyto malé měsíce pořád existují, neboť jsou gravitačně ve velice složité situaci. Kdyby neexistoval Charón, bylo by to jednoduché, jenže on tu je a silně na ně gravitačně působí.

„Člověk by čekal, že u malých těles s rozměry desítek kilometrů způsobí gravitační poruchy takové změny drah, že narazí do Pluta, Charónu nebo se srazí mezi sebou. Prostě není myslitelné, že by to bylo trvanlivé, jenže ono to trvanlivé je.

Je to tím, že oběžné doby měsíců jsou v tzv. rezonanci malých celých čísel, tedy například, že na 2 oběhy jednoho měsíce připadají 3 oběhy měsíce druhého. Měsíce se tedy periodicky potkávají na stále stejných místech a to stabilizuje jejich dráhy,“ doplnil Grygar.

Mořská nemoc na chaotických měsících

Sonda dále zjistila, že Hydra a Nix mají chaotickou rotaci. „Jinak řečeno, nemají pevnou osu rotace, jako jsme zvyklí u planet, ale kolíbají se, převalují se, je to prostě chaos,“ řekl Grygar. „Kdyby stanul na povrchu takového měsíce astronom, patrně by dostal mořskou nemoc,“ řekl v nadsázce Jiří Grygar.

Záhadou zůstává, proč je jeden z malých měsíců – Kerberos – velmi tmavý, zatímco Hydra, Styx a Nix jsou světlé. „Jsou to vesměs malá tělesa podobných rozměrů, ani pro toto zatím vysvětlení nemáme,“ uzavřel Jiří Grygar.

Další vodítka pro pochopení možná dodají nezhuštěná data, která jsou teprve na cestě k Zemi. Rychlostí 1 kilobit za sekundu se budou přenášet ještě do konce roku 2016. Uvidíme, jestli následující měsíce poodhalí některá z tajemství, která si Pluto a jeho okolí zatím stále nechávají pro sebe.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem audioarchivu iRadio.