Představa, že lidé, kteří cvičí jógu, jsou vyklidnění, je mylná, myslí si učitel jógy Václav Krejčík
Syndrom vyhoření ho postihl dvakrát. „28 let jsem každý den cvičil s lidmi a rozdával úsměvy,“ vzpomíná Václav Krejčík v Blízkých setkáních na Dvojce. Všechny díly Blízkých setkání najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.
"Bylo by nepřirozené, kdybych nevyhořel. Představa, že lidé, kteří cvičí jógu, jsou neustále vyklidnění, jsou mylná. Neznám nikoho, kdo by nějakým způsobem nekolaboval. Myslím, že jsem si syndrom vyhoření přivodil tím, že jsem každý den prožíval ve stereotypu a pracoval s lidmi. Téměř 30 let jsem je denně učil a rozdával úsměvy a to je velmi vyčerpávající,“ vysvětluje Václav Krejčík.
Cesta k uzdravení
„Nedokončoval jsem věci, které jsem rozdělal, do ničeho se mi nechtělo, rušil jsem schůzky, ráno jsem vstal a nemohl zvednout ruku,“ popisuje svoje stavy Krejčík. „K lékaři jsem nešel. Věřil jsem, že si umím pomoci sám. Přestal jsem učit jógu, chodil na dlouhé procházky a zabýval se sám sebou. Díky józe jsem se naučil dívat do sebe a poslouchat se. Když chcete vědět jak dál, musíte dát na své pocity a stavy. Pak můžete udělat ve svém životě změny. Mně trvalo rok a půl, než jsem se z toho dostal,“ uzavírá host Dvojky.
Jaké byly jeho první zkušenosti s jógou? Změnil ho pobyt v Indii? Jak pracuje teď v době pandemie?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
